Queen - News Of The World

Pro mne není deska "News Of The World" nejlepší deskou Queen. Mám mnohem raději alba "Queen II.", "A Night at the Opera", "A Day at the Races". Proč?? Jsou více hravá, pro mne chytlavější, zajímavější. Snad proto, že mi vyhovuje styl psaní Freddieho Mercuryho (taková ta vzdušnost a zábavnost) a na tomto albu není moc jeho skladeb. Vždycky jsem byl na vážkách, jak tuto placku hodnotit. Je tu jeden z největších hitů "We Are the Champions" (ne-li vůbec největší), parádně jednoduchá "Sheer Heart Attack" (jednoduchá ve smyslu přímočará), pomalá "All Dead, All Dead", chytlavá "Spread Your Wings", kterou předělali v roce 1992 fantasy power/speedový Blind Guardian (geniální album "Somewhere Far Beyond"). Velmi příjemná je i "Who Needs You" od Johna Deacona (kdo by to do něj řekl :o)). Ale čím víc o tom přemýšlím, tím hůř se mi bude hodnotit. Na pět hvězdiček to nevidím, čtyři se mi zdají málo :o)). To jsem celý já. Proto bych dal 4 a půl hvězdičky (tu půlku třeba za skvělý obal a grafiku bookletu). A pro sebe si říkám: "horší doba pro královnu má teprve přijít".......bohužel.......
reagovat

Toto album jsem slyšel poprvé coby teenager v roce 1979. Někdo mi ho půjčil v dobré víře, nicméně jsem mu ho dozajista zprznil svým kopáčem Tesla z roku 1960 v ořechové skříni, neboť jsem si ho přehrál asi 200x. Dodnes musím říci, že po hudební stránce, po stránce jeho celkové vyváženosti (a taky zvukové kvality nahrávky)je pro mne albem, které nejvíce zapadá do sedmdesátých let. Nečiší z něj snaha po nějaké koncepci, pouze jakási radost z muziky, kterou dělají. Když dozní závěrečná skladba, máte krásný pocit. Obal mne přímo fascinoval a dával desce jakousi doplňkovou dimenzi při poslechu. Dodnes když slyším otázku - News of the world? odpovídám - Good job!
reagovat

Královna shodila (až jednu výjimku) hřívu vlasů a stejně tak i lehce změnila a zjednodušila přístup ke komponování. Zkrátka Queen nikdy nestagnovali a vždy se vyvíjeli. Deska News Of The World je do té doby nejradikálnější změnou oproti předchozí. A změny se udály i v tzv. hierarchii kapely, protože co se týká podílu všech autorů na celém albu, tak byli zvýhodněni rytmici John a Roger. Brian si tu navíc troufl sám nazpívat rovnou dvě své skladby. Někomu možná bude chybět někdejší propracovanost, nebo vadit příklon k američtějšímu stylu, ale na druhou stranu si myslím, že je to rozhodně ku prospěchu věci. Pokud úspěšná kapela změní styl, je to vždy risk, ale v tomto případě se s tím Queen poprali velmi dobře a podařilo se jim své přednosti zachovat i v tomto syrovějším stylu. Z alba doslova čiší pohodová atmosféra a nápaditost, což je určitě dáno již zmiňovanými tehdejšími poměry v kapele. V souvislosti s „News…“ je hodně zmiňováno použití syntezátoru. No dobře, Queen možná poprvé nenapsali na obal desky „No Synths“, ale mám dojem, že až na mezihru „Get Down Make Love“ k žádné „chemii“ nedošlo, takže co už? Je to především řízná rocková deska které skvěle šlape a přitom je opět stylově různorodá, jak jsme my queeňáci zvyklí…

We Will Rock You – Možná největší paradox v historii Queen – kapela, která proslula složitými kompozicemi, se proslavila tímto dupákem. Na druhou stranu v jednoduchosti je síla, což začala skupina objevovat právě v tomto období. Ne, není to můj favorit, ale chytlavost a tah na branku tomuto hitu upřít nelze.

We Are The Champions – I když dvě úvodní skladby patří k sobě a skoro se berou jako jeden song, tak z mého pohledu je mezi nimi hodně velký rozdíl. Minimálně v tom, že Champions patří mezi mé oblíbené skladby! Jako závěr koncertu se tato skvělá hymna jeví jako jasná volba, ale na druhou stranu je na skoro každém live záznam slyšet, že zazpívat tuto píseň po celém programu je hlasově skoro nemožné. Proto považuji studiovou verzi za nepřekonanou.

Sheer Heart Attack – Co se dalo čekat od bubeníka, než svižný nářez v tehdy módním punkovém stylu? Je ale pravdou, že jak už název songu napovídá, tak byl tento kousek v šuplíku již od roku 1974. V diskografii Queen ojedinělý jev – píseň bez příkras a kudrlinek a jasná koncertní pecka. I když sám Roger také považoval hraní této věci za fyzicky hodně náročné, zvlášť v přídavkové části, když už sil moc nezbývalo.

All Dead All Dead – Krásná smutná píseň od Briana. Atmosféru dokresluje Mayův tklivý a jemný vokál, který se do této balady skvěle hodí. Nejkrásnějším okamžikem je však táhlé a harmonické kytarové sólo před koncem.

Spread Your´e Wings – Johnnymu se povedl opravdu nádherný kousek, podle mě nejlepší píseň alba a Deaconův vrchol v období 70´s! Překrásné melodie, gradování, dynamika a refrén, který je povznášející přesně tak, jak si to žádají slova písně… Vynikající věc, po právu považována za jeden z nejlepších okamžiků nesmělého basisty ve službách Královny, i když komerčně je stále hodně nedoceněná. Opět se jedná o hlasově hodně náročnou věc, ale své kouzlo si uchovala i na koncertech v lehce pozměněné verzi.

Fight From The Inside – Takhle agresivně štěkajícího Taylora jsme tu ještě neměli. Stejně tak strohý a nekompromisní je i doprovod, kde vyniká přímočará a hutná rytmika. Trošičku monotónní, ale přesto působivá skladba.

Get Down Make Love – Jeden z mnoha Mercuryho výstřelků. Trocha funky, trocha rocku, troška psychodelie – guláš, který ne každému chutná. Já mu ale překvapivě přišel na chuť, hlavně refrén je výtečný. Mezihra mě sice celkem štve, jakési pazvuky a moogové efekty, to zrovna není můj šálek kávy. Ale to je asi přesně to, o co provokatérovi Freddiemu šlo – tam, kde by předtím bylo libozvučné kytarové sólko teď šoupne bizarní zvukovou koláž. I tak je s podivem, jak dlouho se tento kus držel na koncertech, hlavně když si vezmeme, že není obecně mezi fanoušky moc oblíbený.

Sleeping On The Sidewalk – Brian jako toulavý bluesman? Proč ne! Jednoduchá písnička ctící tradice rock´n´rollu a blues. Autor se zde opět skvěle zhostil zpěvu. Tady není co řešit, vezměte, nebo nechte být, it´s only rock and roll!

Who Needs You – Neobvyklá Deaconova skladbička, která zní, jako by ji Queen hráli na pláži někde v Karibiku. Johny zde velmi dobře hraje na španělku a prostřednictvím Freddieho vypráví příběh zhrzeného milovníka. Pěkná věcička, další tvář Queen.

It´s Late – Návrat ke starým časům, chtělo by se napsat. Delší a složitější Brianova kompozice, která se stala velmi oblíbeným kouskem mezi fanoušky. Spousta změn nálad a zvratů. Jedna z nejlepších věcí na „News..“ s krásně jímavým refrénem a hutnou kytarou.

My Melancholy Blues – Konec dobrý, všechno dobré… i když tady je na závěr trocha melancholie. Jedná se o krásnou (spíše jazzovou) věc pro klavír, který podkresluje medová basa a cinkavé bicí. Skvělé, skvělé… Mercury uměl vkládat do zpěvu tolik emocí, že z toho zůstává rozum stát, v tomhle zkrátka neměl konkurenci!

reagovat

Deska, kterou Queen definitivně prorazili v Jů Es Ej. Tam taky vystřihli jejich legendární koncerty v Houstonu a Chicagu...

Pokud se vám někdy do rukou dostanou nahrávky BBC Sessions z roku 1977, vězte, že takové hitovky jako We Will Rock You či Spread Your Wings tu byly překonány dokonalejšími verzemi!
My Melancholy Blues, nádherná klavírní balada, má jiný závěr (kytarové sólo) a Freddie se na konci krásně zasměje.
reagovat

News of the world som prvýkrát počul u jedného môjho príbuzného zo starej praskajúcej vinylovej platne vyrobenej v Juhoslávii.Prvé dve skladby pozná snáď každý,netreba ich zvlášť predstavovať.Zanechávajú v človeku taký povznášajúci pocit...ten je však už vzápätí vrhnutý do prachu treťou punkovou ?! odrhovačkou Sheer heart attack.Tu mi už zamrzol úsmev na tvári.Tiež Get down make love je "podarené" dielko.Nejde mi do hlavy,že Queen takto ľahko podlahli módnym trendom.Akú-takú úroveň albumu zachraňujú skladby Spread your wings,Its late a nádherná záverečná Mercuryho My melancholy blues.Zvyšok stojí za prd.Je však treba priznať,že Queen si predošlými vydarenými albumami (Queen II,Sheer heart attack,Night at the opera a Day at the races) nastavili latku prekliate vysoko.Takže dávam iba slabé tri hviezdičky a to tiež z toho dôvodu,že skupine Queen sa "podaril" ešte väčší prepadák Hot space v osemdesiatomdruhom :-(.
reagovat

stanley @ 26.02.2008
mně se tohle albm zdá mnohem povedenější než day at the races.aspon pokud jdeo hudební nápady a napětí v hudbě.jo...get down make love...tu mám moc rád.proč ti přijde jako "podarené"dielko?

Brano @ 26.02.2008
Ahoj Stanley
No ja si myslím pravý opak.A síce,že práve Day at the races je ovela lepšia platňa ako News of the world najmä čo sa týka vyrovnanosti(nemá slabé miesta)a tiež čo sa týka celkovej atmosféry.Get down make love jednoducho nemám rád.Myslím si,že tento funky štýl skupine Queen veľmi nesedí.Preto som túto pieseň označil ako "podarené dielko".To je môj subjektívny názor.

PaloM @ 18.03.2008
Pre mňa bola smola, že som (prirodzene) najskôr poznal Noc v opere, až potom Deň na pretekoch.
S odstupom času popri Sheer...Attack sú tieto tituly z môjho pohľadu špička tvorby Queen a rovnocenné. Správy zo sveta ma vystrašili, pri Ďžeze som si trochu vydýchol a sledoval albumy Qeen ďalej.

News Of The World je album, které obsahuje jedny z největších hitů katalogu Queen, zároveň i hluchá místa. We Will Rock You a We Are The Champions zná snad každý, hitovkou je i Spread Your Wings a na poslech je velmi příjemná. Sheer Heart Attack je solidní vypalovačka a It’s Late je velmi úchvatná ( i když pro mě možná velmi dlouhá, singlový edit mi bohatě stačí ). My Melancholy Blues je půvabné zakončení alba. Vatou jsou zde pro mne především skladby Sleeping On The Sidewalk a Who Needs You.
reagovat

První dvě skladby téhle desky zná snad i malé dítě, tak jsou provařené. Zdá se mi však, že o samotné desce News of the World se to samé moc říct nedá.

A přitom stačí jen nakouknout za "žampióny" a Queen vám vmetou nekompromisní šlehu jménem Sheer Heart Attack. Jo, tak tohle se mi na Queenech hodně líbilo, že si dovolili za tak vymydlenou skladbu hodit něco tak nařvaného. Doufejme, že se o nikoho nebude pokoušet onen heart attack :).

Nejoblíbenější song? Rozhodně Get Down Make Love, kde mám při kytarovém nájezdu do "every time I get high" vždycky chuť pořádně se do té kytary taky opřít. Vskutku výtečné.

Co se nám dál líbí? Baladické duo, které se skládá z tklivé All Dead, All Dead a našláplé Spread Your Wings, dále pak bluesovější Sleeping On the Sidewalk a nezapomeňme akustickou Who Needs You, kterou v rytmické sekci koření (pro Queen poměrně netypické) rumba koule. A závěrem? Mercury + blues + piano = melancholie sedá jak moucha na lep. :)

No a jaké hodnocení? Já bych to viděl excelentně. Takže ****
reagovat

Tohle album jsem dříve řadil k nejslabším v jejich období mezi léty 1974-79. A to z jednoho důvodu. Dát na úvod alba takové hymny jako We Will Rock You a We Are The Champions, to si myslím že nebylo nejšťastnější. Po těhle skladbách se jedná o klasickej rock, sem tam nějaká ta balada a mnohdy bez chórových refrénů, což je pro Queen docela novinka.
Za ta léta s Queen a všeobecně s rockem co poslouchám, se začala postupně karta obracet a přicházel jsem na takové skladby jako My Melancholy Blues, perfektní jazzovku, která dokazuje všestrannost Queen, nebo pro mě dříve nepochopenou Sleeping On The Sidewalk, která mi přišla jako odfláknutá, ale to je právě ono. Nevím jak ji popsat, ale líbí se mi moc. Sheer Heart Attack je vypalovačka jako bejk a Spread Your Wings je dnes už klasická Queenovka (skvělý cover této skladby má kapelka Blind Guardian, která je oněco tvrdší, ale perfektně zahraná a zazpívaná-doporučuji pro zajímavost). Tyto skladby nyní řadím osobně k vrcholům celého alba.

Celé toto album není špatné, ba dokonce je výborné, ale tak nějak se krčí mezi absolutními vrcholy jako je A Night, A Day, Jazz a Sheer Heart Atack. Ve srovnání s alby 80. let je to pecka, jaké není rovno.
Škoda je ta, že tyhle alba ze 70. let nejsou dnes tolik známá a ani rockeři nemají o nich páru, i když jsem přesvědšen že by byli nadšení. To je proto, že znají jejich, už mnohdy neposlouchatelné a šíleně ohrané hitovky typu Radio Ga Ga. Takového umu a nádhery je schováno v těchto deskách, ale jsem tomu rád, že aspoň já je znám.
Asi tak před pěti lety bych dal tomuto albu tak dvě hvezdičky, ted nevím jestli čtyři nebo pět. Dám čtyři, abych neplýtval hvězdami a nechal si je třeba pro Jazz, Killers a další.
reagovat

merhaut @ 10.08.2007
Dvě technické k autorovi:

1. napsat nejslapší a hymnusy - to snad neeee!!!
2. registrovat se každý týden znova a´la: miguel, miguel7, miguel17 - proč?! smazal jsem miguel a miguel17, existuje jen miguel7, pod tím se přihlašuj.

Obecně: pánové, čtěte si to aspoň po sobě, příspěvek bez překlepů a hrubek, aby lupou pohledal

miguel7 @ 10.08.2007
Omlouvám se. Recenze píši ve spěchu a nejsem kovaný češtinář. Jsem tak trochu dis... a čtu to po sobě dvakrát minimálně, ale nevidím to. Tak se ještě jednou omlouvám, ale nejsem jediný

merhaut @ 10.08.2007
OK :-) netřeba žádných omluv, samozřejmě, že disfunkce omlouvá sama o sobě ... hlavně piš dál ...

OHNOTHIMAGEN @ 10.08.2007
merhaut: snad dysfunkce, ne? Disfunkce je nežádoucí funkce, "postižení" se píše s "y":-)

miguel7 @ 10.08.2007
Jasně dysfunkce! Vždyť to je hrubka jako Brno! :) Díky za zastání. Ale zas až tak postižený se necítím:)

merhaut @ 10.08.2007
Já jen reagoval, když miguel7 psal: "Jsem tak trochu dis..." tak jsem "myslel", že je pravopisně nefunkční. Nebo jinak? :-)

Vidím, že s češtinou si tady ještě užijeme, ale aspoň si budeme všichni dávat větší pozor. Je to potřeba.

miguel7 @ 13.08.2007
Já už se tady bojím i napsat, jak jsem nefunkční:) Jsem dyslektik a mám problémy s tvorbou vět, ale snažím se to kontrolovat. Jo jo, lidí, kteří poslouchají starší muziku, v mém věku a okolí moc není, tak se z toho vypisuji tady:)