Queen - Jazz

Hned v úvodu uklidním všechny přítomné tím, že se o této desce Queen nehodlám rozepisovat tak, jako jsem to dělal u prvních šesti alb. První šestka je totiž nepřekonatelná kolekce uměleckých děl, která u žádné kapely nemá obdoby. Jazz je sice přímým následovníkem brilantní desky News Of The World, ale poprvé tu cítím jisté rezervy a "něco", díky čemu neoznačím tuhle kolekci za geniální. Kapela se od dob debutu hodně změnila a dá se říct, že poprvé se nechala trochu unést trendy. I zde si Queen libují v jednodušších a údernějších skladbách. Typické harmonie zůstaly zachovány, ale už na nich skladby nejsou postaveny. Rozmáchlé kompozice - a stejně tak miniatury z prvních alb - bychom tu také marně hledali. Jazz je ale vpravdě queenovským albem díky stylové nejednoznačnosti. Jako kdyby kapela zkoušela, co všecho rockový fanoušek vydrží a je schopen vstřebat. Za zmínku stojí také vynikající rockový zvuk nahrávky, který byl pořízen převážně v Mountain studios v Montreux, které ještě mnohokrát sehraje důležitou úlohu v historii Queen.
Legendární song Mustapha považuji za jeden z nejlepších otvíráků na desce Queen - drtivý nájezd kytary po intru je skvělým úvodem. Mustapha byl mimochodem jedním z nejvíce vytleskávných songů na koncertech. Freddie toto přání - díky náročnosti písně - málokdy splnil. Silnou singlovou dvojku Fat Bottomed Girls/Bicycle Race dopl�uje křehká balada Jealousy, kde se objeví známá "sitárová" akustika Briana Maye. If You Can Beat Them je asi nejtvdrší věc, co kdy John Deacon složil a nutno dodat, že vynikající. Následuje koncertní jistota, která dlouhou dobu patřila do repertoáru Queen - Let Me Entertain You. Studiová verze je bohužel slabým odvarem toho, jako zněly live verze. Může za to znatelný pokles hlasitosti, který je pro skladbu takového charakteru "smrtící". Zato Mayova Dead On Time je bouří od začátku do konce - na závěru doslova. Spolu s Ogre Battle a Stone Cold Crazy apod. patří do metalového fondu Královny. Roger zde bubnuje jako život a Freddie předvádí svoji nově nabytou jistotu ve zpěvu. Asi nejlepší píse� na desce. In Only Seven Days je opět z Johnovy dílny a jako jedna z mála věcí se blíží jazzu. Ze spojení Deacon/Mercury vždy vznikaly nádherné písně, tuto nevyjímaje a mám za to, že i to je důvod neůspěchu projektu Queen + Paul Rodgers. Po též lehce najazzlé Dreamers´s Ball, která se zvukově blíží ke Good Company, máme tu čest s dosud nejhorším songem, který byl na desce Queen - Fun It. Právě experimenty s elektronickými bubny a syntíky jsou así tím, co mi vadí. Jedná se sice o jednu skladbu na albu, ale i ta se holt počítá. V té době si vůbec spousta rockových kapel vylámala zuby na zkoušení těchto zázračných mašinek a nějakou dobu trvalo, než se s nimi naučili zacházet a Queen nebyli vyjímkou. Inovátorem v tomto směru byl právě bubeník Roger a tak není divu, že právě on je podepsán pod jedním z prvních elektronických experimentů Queen. Jako balzám na duši působí Brianem zpívaná balada Leaving Home Ain´t Easy. Finále tvoří jeden z největších hitů - Don´t Stop Me Now. Textově se jedná o hodně autobiografickou píse�, která dává najevo Mercuryho životní postoj. Queen byli v té době ve vrcholné formě díky mnoha koncertům a prodejním úspěchům po celém světě a právě tehdy se údajně naplno začal projevovat Freddie smysl pro nezřízenou zábavu a rock´n´rollový styl života. Závěr alba obstaral Roger a název písně je poněkud překvapivý - No More Of That Jazz. Že by se hochům omrzel jazz tak rychle? Hudebně je to typická Taylorova kompozice založena na syrovém kytarovém riffu. Zajímavá je retrospektivní vsuvka v závěru, kde zazní krátké útržky z mnoha skladeb na albu.
Fanoušci (včetně mě) si poselství závěrečné skladby vykládají různě a existuje několik tzv. teorií. Tušili Queen už tehdy, že se pro ně uzavírá jedna hudební kapitola? Plánovali už tehdy odklon od komplikované hudby a zajetého stylu? Ať je to jak chce, tak Jazz je vynikajícím albem, které obsahuje ve zhuštěné podobě snad všechny queenovské znaky. Jak o tom přemýšlím (a zárove� Jazz asi postopadesáté poslouchám), tak jsem se rozhodl ohodnotit album pěti hvězdami. Reálně bych to viděl na čtyři a půl, ale jsou to přece QUEEN, takže zaokrouhlování dolů neexistuje!
P.S.: Tak vidĂ­m, Ĺľe jsem se stejnÄ› rozepsal...
reagovat

Pozorně jsem přečetl všechny zde uvedené názory na desku Jazz a jejich skladba přesně vystihuje kvality tohohle LP - nezařaditelné , jedinečné , obdivované , zatracované - no prostě přesně takové , jaké geniální LP jsou . Byla to vlastně první deska Queenů kterou jsem měl možnost slyšet komplet a úplně mě dostala - a to prosím pěkně v osmé třídě v konkurenci takových hvězd jako Sweet , Slade , Smokie ale třeba i Kiss :-) . Vynechme Mustaphu , Fat Bottomed Girls , Jelousy a Bycycle Race ( z plakátu uvnitř alba jsme šíleli nejen já a spolužáci ale i učitelský sbor )- pro mne byl a pořád je vrchol závěr alba - Don´t Stop Me Now a hlavně More Of That Jazz jsou dodnes jedny z nejoblíbenějších věcí od kapely , která na albu Jazz dokázala , že umí natočit " jiné " album . Jazz pro mne je a vždycky bude nejoblíbenější a nejlepší deskou Queen .
reagovat

Zdeněk @ 19.05.2009 11:54:21
Moje řeč!

aleš @ 29.09.2009 19:52:00
Moje řeč taky!

Brano @ 29.09.2009 23:36:57
Moja reÄŤ nie.:-)

honanek @ 24.01.2012 16:09:42
Souhlas-jinak to nejde napsat!

Ano, hodně záleží na tom kdy a při jaké příležitosti člověk LP slyšel. Pro mě je toto LP číslo jedna, líbí se mi kompletně celé. Možná bych vyzdvihl: Let Me Entertain You, Dreamer's Ball, More of That Jazz, no a "ojetého" Mustaphu, při kterém začátkem 80.let můj otec omdléval, říkal tomu, že "vylézají hadi z košíku" a když
jsem "vohulil" Don't Stop Me Now lámal přenosku a myslel si, že poslouhá hard core, no nic...Můj syn poslouchá hip-hop, omdlévám a smrt na mě sahá kdykoliv to slyším!!! Tedy, pro mě vždy nový, silný zážitek, když na tento "asfalt" položím ostří. Byl a u bude a nikdy se neohraje.
reagovat

Priznám sa,že albumy po A day at the races nemám príliš v láske.Už úvodná skladba Mustapha silne zavá�a gýčom.A vôbec ústredná téma albumu,bicyklujúce sa nahé dievčatá,je skutočne veľmi "duchaplná" a na Queen neuveriteľne plytká.Z tohto albumu mám rád akurát tak Jealousy a typicky queenovskú Don´t stop me now.Ten zvyšok je čajový.V porovnaní s klenotmi typu A night at the opera,Sheer heart attack,alebo Queen II mi album Jazz pripadá ako ošklbaná hus.Moje hodnotenie:slabé,plytké a nezáživné.
reagovat

Voytus @ 18.03.2008 10:25:43
Brano, nesmíš tu desku brát až tak vážně, vždyt' je to jedna velká pr..l:-) I když to je fakt, že dost záleží na tom, co slyšíš jako první a já slyšel jako první Jazz a to ještě jako malej prcek:-)

PaloM @ 18.03.2008 14:49:59
Skôr, ako som prečítal Voytusa, to isté ma napadlo:
Jazz beriem viac z prče, je to odľahčený titul, je tu však i vyššia dávka exhibionizmu ako na iných CD Queen. Keď to vyšlo, pre m�a to bola úľava, zľakol som sa pri News of the World, že sa "kvíni" zmenili
na "barových šansonierov". S odstupom 30 rokov však i "News" sa mi páčia, dôkazom je kúpa originálnych
CD od Queen II po Jazz vrátane, a potom až Innuendo.

Tentokrát se nebudu probírat diskografií kapely postupně, ale vezmu to na přeskáčku, tak jak se mi desky dostávaly do rukou/uší. No, a u Queen to byl jako první právě Jazz, respektive podstatná část Jazzu a hromada songů ze starších alb a Mercuryho sólovek na kazetě, kterou mi stočil jeden kamarád mé starší sestřenice. Dodnes si pamatuju pořadí songů na té kazetě - první nebyl Mustapha, ale následující valivá Fat Bottom girls se sborovým začátkem. A já byl ve svých snad ani ne deseti letech ztracen! Odrovnal mě Mercuryho hlas, Mayova řezavá kytara (znal jsem jen Beatles, Stouny a Buty:-)) a dunivá rytmika. A to jsem tu nahrávku jen nepopsanou našel v autě, netušil jsem co na ní může být.
Když jsem ji později sehnal kompletně - i s hříčkou Mustapha jak z mešity, If You Can’t Beat Them, Let Me Entertain You, Dead On Time (které, s vyjímkou Mustaphy, dodnes považuji za slabší), tak jsem pochopil, že to opravdu není není nejsilnější položka v diskografii Queen, i tak ale stále velmi kvalitní. Vlastně je naprosto typicky Queenovsky sestavené album. Křehké balady střídají Mercuryho potrhlosti, jako je Bicycle race (ne, ta mě narozdíl od vlezlé-disco-pop-synthbass-stadionové-roztleskávačky-sr....-.......-Radio Gaga nepřestala bavit), Mayovy retro bluesovky, Deaconovy melodické pohodovky, i nátěry, které, jak jsem už napsal, považuji za méně výrazné. A kromě Fat Bottom Girls a Bycicle race tu máme ještě jednu známou: Nádhernou Mercuryho melodickou Don't stop me now.
A to je ideální song na páteční večer! Takže don't stop me now, I'm having such a good time...I'm a sex machine ready to reload like an atom bomb!
reagovat

Vím, že lidem se album Jazz hodně líbí. Já ho však považuji za nejméně zdařilé ze 70.let a možná za nejslabší. Tedy pro mne je určitě nejslabší, lidem se vcelku líbí. Hit Bicycle race je jedna z mála písniček, která mi už dost vadí. Ohrála se mi jako žádná jiná ( podobně jako Michelle od Beatles ). Najdeme zde velkou rockovou pecku Fat Bottomed Girls a další hitovku, pro mě nejlepší píse� celé desky, Don´t Stop Me Now. Mustapha je též celkem populární, ale zase nemůžu říci že by se mi až tolik líbila. Za nejnudnější část považuji pasáž od Dreamers Ball po Leaving Home Ain’t Easy. If You Can’t Beat Them a Dead On Time jsou dobré, ale nepřipadají mi až zas tak dobré. Rogera jsem měl vždycky rád a More Of That Jazz mi vyloženě sedla. Jinak si toto album jako celek skoro nepouštím.
reagovat

Iiiiiibrahiiiiim! :) Hned jak to slyším, tak jde volume doprava, protože vím, že královská jízda jménem Jazz začíná.

Jmenovat skvělé skladby nemá smysl, protože bych klidně sem klidně mohl zkopírovat tracklist a ten si můžete přečíst hore. Možná trošičku přimhouřím očko u trošku nepadnoucí Fun It, ale to je prostě Taylorova skladba a ty mi často přijdou na deskách Queen trošku jak z jiného světa. Ale jinak je to klenot vedle klenotu z nichž na piedestal zejména stavím říznou Dead On Time, kde při poslechu Mayova sóla vždycky jen slintám :).

Pro mě poslední geniální deska Queen, kterou nelze bez pěti hvězd hodit do placu.




reagovat

Desku Jazz nepovažuji za nejlepší album Queenů, ale je mému srdci nejbližší. Završuje nejlepší (střední) období skupiny a zachovává všechny atributy toho nejlepšího z tvorby skupiny: pečlivou produkci, mnohovrstevnatost a šťavnatost skladeb, výborné vokály Freddieho i nezaměnitelný tón Mayovy vlastnoručněsotcemvyrobené kytary, použité s invencí a nápaditostí. Bohužel v posledním období Queen (1980 a dál) už sklouzly do popové vaty a laciného hávu pozlátka diskoték. Některé ještě jakž takž dobré skladby (např. na albu Works) ještě mohou soupeřit s ostatními v té době, ale už rozhodně ne se starými dobrými Queeny.

Ať už zmíním kterýkoliv vrchol alba - dokonalý legendární Mustapha, hříčka, která je prostě nesmrtelná (a jen tak mimochodem skvělá hudba), slavná Dívka s tlustou prdelí a výbornými vokály, krásná, “orientálně” znějící kytárka v jem�ounké Jealousy, legendární hit Bicycle Race, který svého času propagovala po Londýně jezdící skupina dívek na kole nahoře i dole bez, pouze v podkolenkách a čepičkách, skvělá hardrocková jízda v Dead On Time, přenádherná zpěvná Mayova kytara v Dreamer’s Ball, vždy mohu jen znova oblíznout všech deset (abych použil Merhautův květnatý styl).
Pro mne je obzvláště famózní poslední skladba More Of That Jazz, s unikátní atmosférou a geniální mixáží citací předešlých skladeb, jako jakási rekapitulace tohoto klenotu.
Děkuji, tohle velmi mohu.
reagovat

Nejsem zrovna obdivovatelem skupiny Queen, avšak
tahle deska je dle mého gusta.Rockové písničky,
které si na nic nehrají zahrané s odpichem,
inspirace arabskou hudbou/nyní tak módní/- Mustapha ,krásný ploužák Jealousy,rock´n´roll Don´t Stop Me Now a většina této muziky skvěle zahraná s humorným nadhledem /Fat Bottomed Girls,Bicycle Race/.Jazz poslouchám často a rád a tak si občas dám i ten od Queen.Dle mého nánozoru poslední rockové album téhle kapely.To ostatní je už spíš pop.
Čtyři hvězdy ****
reagovat