Queen - A Night At The Opera

Inu, přidám se také se svou troškou do mlýna... vlastně jsem už pamětník :-)

Rockovou muziku jsem začal poslouchat na zlínský průmce (no, tenkrát gottwaldovský, ale to je detail) začátkem osmdesátých let. I s bráchou jsme všechno rockový hltali všemi póry. Měli jsme štěstí - já měl na chemické pár kamarádů s dobrým hudebním vkusem (inu, měli starší bratry...) a můj bratr zas trochu jinou muziku přitáhl z gymplu. Takže já přispěl Queen, Led Zeppelin, Jethro Tull, Rush, Nazareth a Uriah Heep a bratr pak zase Yes, Genesis, ELP, Pink Floyd... docela dobře se to dopl�ovalo a dneska jsem tomu rád...

Od Queen jsem jako první slyšel ještě rok-dva předtím Mustaphu z Jazzu (což mě dost zaujalo, musím přiznat), ale kámoš z průmky mi na mojí prosbu o něco od Queen půjčil jednu kazetu se slovy: "To je jediný, co se od nich dá poslouchat. Opera. Uvidíš." Moc jsem to tenkrát nepobral, diskografie Queen mi nic neříkala, ale kazeta koneckonců stačila. A tak byla první celá deska shodou okolností i ta nejlepší, kterou Queen vytvořili (i když bych asi měl říct, že spíš nejúspěšnější, osobně mám radši Queen II).
Moc zkušeností s muzikou jsem tenkrát neměl, takže jsem se tím prokousával celkem klopotně. Pamatuju, že se mi šíleně líbilo intro klavíru a pak celá jedovatá Death On Two Legs. A pak Rogerovo I'm In Love With My Car. Naprostou extázi ve mě vyvolala Mayovo '39 při jejíž střední vokálové pasáži jsem byl blahem bez sebe - ta krátká kytarová dohrávka, když dozpívají vysoké vokály v mezihře byla lepší, než orgasmus (o kterém jsem v patnácti ještě houby věděl :-). Pak to plynulo až k další Mayovce - The Prophet's song a byl tady opět kus, který mě totálně dostal. A ta echoplexová pasáž uprostřed... aaaah... to byla síla. Teď už jsem měl jistotu, že slyším něco fantastického. Kupodivu, tenkrát mě nijak zvlášť nezaujala Bohémská rapsodie, to až později. Stejně jako i u jiných desek Queen se mi při každém dalším poslechu odkrylo něco nového...

Inu, z Queen se od té chvíle stala má nejoblíbenější kapela (dodnes je mám rád, ač přiznávám, že převážně sedmdesátý roky do Jazzu). Pak jsem si kazetu překopíroval a opakovaným poslechem zafixoval do naprosté dokonalosti. A už jen na závěr vzpomínku, když jsem si o pár let později (tak kolem roku 1984 - 85) vezl trolejbusem "Operu" koupenou od svého kamaráda Milana Špičky (kdyby to tady četl, doufám, že se nebude zlobit, že ho zmi�uju) jako svátost... I to zdánlivě minimalistické, leč majestátní provedení celého obalu mi padlo do noty. Měl jsem LP v igelitce a jen opatrně jsem dovnitř párkrát jukl, bál jsem se, aby mi ji někdo nezabavil - přece jen, tenkrát byla dobrá jistá opatrnost :-)

Teď už jen hodnocení: jedna z nejlepších věcí od Queen (dotažená až na samou hranici dokonalosti a preciznosti), barevná a působivá, stejně jako film bratří Marxů, z kterého si půjčila název (mimochodem: doporučuji shlédnout, já tam prostě vazbu vidím/slyším).

Pozoruhodné kusy: Death On Two Legs, The Prophet's Song, no ano, i ta Bohemian Rhapsody, ale vlastně pak i Love Of My Life (kterou mám radši v téhle studiové verzi než v španělkové koncertní), '39, Seaside Rendezvous... no nic, dost. Jasná volba pro jednu z nejdůležitějších desek rockové historie: 5 hvězdiček. Howgh!
reagovat

Videoklip k Bohemian rhapsody som v záplave bicyklov, podtlakov a ďalších hrôz s visačkou Queen celkom žral. Jednak tam bola dobrá stredová rocková vsuvka, zárove� má aj vizuálne niečo do seba. A night at the opera je jediný album Queen, ktorý ma naozaj dostal ako celok. Ešte aj polohy typu Lazing on a Sunday Afetrnoon, Seaside randevouz, či Good company, mi tu nevadia, akosi sa do celku hodia...

Noc v opere je rozhodne pestrá, štýlovo, muzikantsky i aranžérsky. Už úvodná skladba je famózna. Čo tento album ponúka ako the best, je predovšetkým skladba The prophet’s song. Má úžasnú naliehavú atmosféru, je tvrdá, rozospievaná, krásne vystavaná a zo všetkých skladieb, aké som kedy od Queen počul, je najlepšia. Majstrovské dielo! Hneď za �u radím úžasnú hard rockovú pecku I’m in love with my car. To je parádna jazda! Do tretice, Bohemian rhapsody je klasika, časom som si ju obľúbil úplne celú, hoci oproti Prophet’s song je polovičná. A ako poslednú uvediem Sweet lady, ďalšiu tvrdšie rockujúcu melodickú skladbu, ktorá nemá chybu.

Príjemná zmeska pokojných skladieb, ako napríklad You’re my best friend, ’39 alebo Love of my life, dotvára celkovú pohodu. God save the queen je už len povestnou čerešničkou na torte. Ide o jediný album Queen, ktorému neváham udeliť päťku. Oproti predchádzajúcim trom má podstatne lepší zvuk.

reagovat

PaloM @ 18.02.2011 11:13:13
Dobre sa to číta hejkal, keď chváliš môj najobľúbenejší album Queen. Bol prvý, ktorý som počul a na prvú lásku sa nezabúda. Vďaka za pripomienku aj ostatných Queen.

Apace @ 18.02.2011 11:31:57
Myslím, že je to nejlepší deska Queen. Majstrštyk, jak už napsal hejkal. Bombastické, pompézní umělecké dílo, dokonce jedno z nej alb rockové historie.
Nepustil jsem si to asi 10 let a díky dokonalému bloku si to asi ještě dalších 10 let nepustím, jestli vůbec někdy.
A mimochodem, je tu moje asi nejoblíbenější skladba od Queen: I’m in Love with My Car. Jsem rád, že se na téhle pecce s hejkalem shodnu.

Cossack @ 18.02.2011 11:56:38
I pro mne je toto album nejlepším počinem skupiny Queen; na paty mu šlape "Innuendo", ale před „Operu” se nedostane.
Velice pestrá deska, která ale krásně „drží” pohromadě. Nejraději mám asi úvodní "Death On Two Legs", samozřejmě obě „dlouhé” "Bohemian Rhapsody" a "The Prophet's Song", stejně jako Taylorův „rokec” "I'm In Love With My Car".
Když (spíš zřídka) dostanu v posledních letech chuť na „Kvíny”, sáhnu zaručeně po "A Night At The Opera"...

Filozof @ 18.02.2011 13:21:22
Apace (bývalý Apache?)
Něco mi uniká. Proč si to nepouštíš, když se Ti to tolik líbí?

martin69 @ 18.02.2011 13:39:55
Pěkně napsané.I já mám tuhle desku velmi rád.Po skvělé Bohemian Rhapsody mám nejraději '39 a nádhernou baladu Love Of My Life.Ale z téhle desky se těžko vybírá.Jako celek je výborná.

Apache @ 18.02.2011 13:49:56
Filozof: Protože už jsem si to před nějakými 25 - 30 lety pouštěl tolikrát, že to znám dokonale. Ale to by ještě neznamenalo nic zásadního. Hlavním důvodem je fakt, že mi byl v mezidobí (hlavně v roce 1991 a později) vytvořen jakýsi blok (týkající se hlavně Mercuryho), kterého se nejde (toho bloku) tak lehce střepat. Psal jsem o tom víckrát, myslím, že někteří mi v tomhle rozumí. Můj blok samozřejmě nic nemění na tom, že je to úžasná deska.

Borek @ 18.02.2011 14:27:24
Blok je blok, s tím se dělat nic nedá. A když jo, tak to nebyl žádnej blok.

Hikoki @ 18.02.2011 14:35:27
I já tom cítím podobně jako Apache. Bohemian Rhapsody už poslouchat nemusím, mám to dokonale naposlouchané - znám to notu za notou - a byl by to tak nějak hřích pouštět si to jen tak. Takové lahůdky je třeba si šetřit na specielní chvíle ! Upřimně řečeno-pro mě je tohleto album vlastně to jedno jediné od Queen, které beru se vším všudy a pokládám ho za-ve svém žánru- geniální. Pak, hlavně v 80 letech, se jejich hudba nějak rozměl�ovala a komercionalizovala, až u jsem je prostě nemusel.

I am in love with my car! V pološeru panelákového pokojíku se svíjím se španělkou, na který jsou dvě rezavý struny a smažím nádherné sólo, coby Brianův klon. Píše se rok 1978 a včera mi kámoš přines kazetu s nějakými "kvíny". Od té doby se svíjím. Nevadí, že mi je 15 a že vážím 95kg, chci být jako on! Když jsem pak za pár let vybrnkával holkám Love of my life coby ztepilý pubescent, a ony mi za to děkovaly po svém, musel jsem Queen poděkovat.
reagovat

Co napsat nového a zajímavého o desce, která se stala legendární a naprosto zásadní už v době, kdy byla vydána? Je asi zbytečné psát tolikrát omílané superlativy, takže pojmu recenzi trošku jinak a zabrousím opět do vzpomínek...
Krom toho, že jsem od první třídy objevil Queen (viz. recenze na CD „Queen“) jsem byl nucen nastoupit i do hudebky, obor klavír. Stejně jako škola, i klavír se mi znelíbil hlavně díky tomu, že jsem se učil všechno, jen ne to, o co jsem měl zájem. Samozřejmě, že byly pokusy propašovat do hodin nějaké ty noty od Královny a zahrát si na Freddieho (kterého jsem mimochodem cvičil doma aspo� na playback i s náležitou merkuriovskou choreografií). Paní učitelka byla moc hodná paní, ale Queen se díky ní nikdy nestali součástí hudebních osnov, a tak jsem se dál mořil s Bachy, Mozarty a dalšími umělci, kteří nebyli vůbec žádní šoumeni a navíc ani nehráli v harlekýnském trikotu, no prostě nuda… Proto jsem se nemohl dočkat, až ten prokletý klavír skončí. Dočkal jsem se až na konci 8. třídy, kdy jsem rodiče jednoduše ukecal. Tuto éru měly skončit tradiční závěrečné zkoušky na konci roku, což byla taková besídka před ostatními učiteli. Celý „playlist“ zahrnoval určitou stupnici, akordy, dále hlavní skladbu, což byla většinou nějaká etuda a na závěr lidovka z českých luhů a hájů. Pomalu jsem se i těšil, i když jsem měl stres, protože jsem pochopitelně skoro vůbec necvičil. Tím pádem jsem i poslední hodiny před zkouškami neuměl etudu dostatečně nacvičenou a paní učitelka se chytala za hlavu, jakou udělám ostudu.
V den D jsem přišel do ZUŠky dříve a díky zdržení ostatních klavíristů jsem měl asi půl hodiny čas. Co dělat v pěkný červnový den v nějaké zasmrádlé škole, vyšel jsem si do města a nějak mě napadlo, že jsem dlouho nebyl v prodejně CD. Kdysi jsem tam viděl výběry Queen, co jsem měl, ale mohlo by tam být něco nového. Měl jsem navíc asi dva dny po mých narozeninách, takže jsem měl v peněžence něco přes 400 Kč. Hned jsem šel k sekci pod písmenem „Q“ a tam se bělá slavná deska „A Night At The Opera“. Ještě připomenu, že v té době nebyl (alespo� pro mě) internet nějak zvlášť dostupný, takže něco jako stahování písní nebo alb pro mě neexistovalo. Prohlížel jsem si desku a booklet pořád dokola. Znal jsem jen Bohemian Rhapsody, You´re My Best Friend a úryvek z Death On Two Legs, ale zbytek byl pro mě velká neznámá a já si tak v hlavě přehrával, jak by mohly tyto songy podle názvů a textů znít. Asi jsem se díval opravdu dlouho, protože po nějaké době ke mně přistoupil prodavač s dotazem, co si přeji. Neváhal jsem dlouho, Opera byla moje! Na prosluněném náměstí jsem si znovu pročítal booklet a deska ve mně vyvolávala atmosféru velkého divadla a koncertní síně ještě předtím, než jsem ji slyšel, už ten obal a zpracování na mě zapůsobilo. Ale hele, zbývá mi už jen 10 minut, takže rychle do hudebky. Samo sebou jsem se těšil na to, až si svůj úlovek doma pustím, ale ještě zbývala ta prokletá zkouška. Ale jak jsem stoupal do schodů, tak se to ve mně obrátilo a já si řekl, že jelikož je to naposled, tak by stálo za to předvést, že jsem se přece jen něco naučil. Navíc Queen by přece taky nikdy nic neodfušovali a koneckonců, kde by byli bez klasiky? Proč se jejich nejznámější a nejúspěšnější deska jmenuje „…Opera?“ a hrdě se hlásí k odkazu klasické hudby, klavírem a kytarovými harmoniemi začínaje, hlasy a sbory konče? Možná poprvé od doby, kdy jsem poprvé do hodiny přinesl v naivní představě noty „You Take My Breath Away“, jsem cítil nadšení a řekl jsem si, že chci zahrát dobře i pro tyhle čtyři pány, kteří mi změnili život a já jim můžu takto vyjádřit poctu. Co na tom, že mě nikdo z nich neuvidí ani neuslyší, co na tom, že etuda není na žádném jejich albu. A stalo se. Myslím, že jsem nikdy neměl zvlášť talent nebo techniku, ze svého „výkonu“ jsem ale měl radost a byl jsem spokojen. Však jsem také byl pochválen, což se nestávalo vůbec často! Možná je to tím, že jsem nehrál strnule, jako obvykle. Nějak jsem nemyslel na chyby nebo přehmaty, prostě jsem si to užil. Stejně jako první poslech „Opery“.
Považoval jsem za nutné napsat tento postřeh z mé (nepříliš vzdálené) minulosti, ale pokaždé, když toto album slyším, tak se mi tento den vybaví a tak nějak k této muzice patří. Tyto zdánlivě bezvýznamné příběhy totiž dělají z každé desky něco víc, než jen krabičku s hudbou. Jsou to i památné předměty, které mají svou historii a na kterou vždy při jejím poslechu vzpomínáme. Další výhoda CD a LP nad mp3. Nevím jak vy, ale i když mám spoustu „empétrojek“, tak si užiji mnohem více okamžik, kdy si na staré dobré věži pustím nějaké oblíbené CD. Slyším hudbu, prohlížím krásně vyvedený obal, který má i svou specifickou vůni… Kdepak, i-pod je dobrý možná do vlaku, ale zrovna Noc v Opeře si nelze užít lépe, než v klidu a míru a zaposlouchat se…

Death On Two Legs – Úvodní arpeggio na klavír, které se blíží někde z dáli a neustále zesiluje… do něj ještě začne burácet monotónní a syrová linka kytary a basy… Intro, které kdyby bylo delší, tak by jste jistě zešíleli! A ve chvíli, kdy se začne ozývat nelidský řev spolu s kvílivou kytarou, se najednou píse� změní ve šlapavou rockovou písničku s patřičně kousavým textem, který je adresován tehdejšímu chlebodárci Queen, panu Sheffieldovi. Tíživá atmosféra ze začátku ale přetrvá až do samého závěru. Skvělý song, jeden z nejlepších, co kdy Queen vytvořili…

Lazing On The Sunday Afternoon – Následující srandička opět ukazuje, jak mají hoši alba promyšlená a dramaturgicky. Nebo si umíte představit lepší song, který by odlehčil předchozí vyhrožování a nabádání k sebevraždě? Za zmínku stojí nápadité kytarové sólíčko na konci.

I´m In Love With My Car – Rogerova nejslavnější píse� a v dobách světových turné také jediné číslo, kde se předvedl jako sólový zpěvák. Asi těžko bychom hledali výstižnější vyznání svému milovanému autíčku, než je tohle. Osobně preferuji studiovou verzi, hlavně díky vokálům a celkově lepšímu vyznění, než na živo. Holt bubnovat i zpívat zárove� není legrace.

You´re My Best Friend – Nesmělý John roztáhnul křídla sice až na desce „News Of The World“, ale už jeho druhý song stal velkým hitem, který patří do zlatého fondu Královny. Deaconova tvorba vůbec potvrzuje, že kvalita vládne nad kvantitou. Možná nesložil nikdy nějakou rockovou operu, ale jeho předností byly jednoduché a chytlavé písně, které mu šly přímo od srdce. Krásná hitovka „Best Friend…“ je typickým příkladem.

´39 – Brianovo sci-fi country je také dosud nepřesvědčivějším vokálním výkonem na desce Queen. Přesto mám radši živé verze s Freddiem. Musely to být ale krásné okamžiky pro každého fanouška, když na tehdejších koncertech předstoupila celá kapelu do přední části pódia a „bez napětí“ zahrála tuto píse�. Kontakt s publikem hoši nikdy nezanedbávali, to se musí nechat.

Sweet Lady – Obecně podce�ovaná skladba, ale já ji mám velmi rád. Podle mě tato přímočará vypalovačka na desku patří a podtrhuje pestrost celého operního koncertu. Hlavně z refrénu mi běhá mráz po zádech. Závěrečné vyhrávky a rafinované změny taktů dělají ze Sladké dámy další koncertní tutovku.

Seaside Rendezvous – Stejně jako McCartney čas od času propašoval do desek Beatles nějakou tu „vykopávku“ ze zlaté éry big bandů, jazzu a dixielandu, tak podobně se to povedlo i Freddiemu. A kam jinam by tato legrácka zapadla lépe, než do škrobeného prostředí opery? Je tu zřejmé, jak si celá kapela vyhrála s aranžmá a detaily.

Prophet´s Song – Brianův song se rozhodně vyrovná Freddieho rapsodii! Podle mě ji ještě překonal. Operní část v BoRhap je sice pěknou taškařicí, ale to, jak tu působí dramatická vokální část, kde se vzájemně proplétají hlasy zpívajícího tria, je něco, co zkrátka nemá obdoby. Píse� je navíc patřičně riffová a díky podladění struny E na D zní song ještě víc zlověstně. Nemám slov, možná nejlepší Mayova věc a vrchol celého alba.

Love Of My Life – Kdo by neznal baladu, která byla mezníkem každého koncertu a více než kde jinde se dostalo ke slovu i věrné publikum. Aranžmá pro 12 strunnou kytaru je působivé, ale přesto je mému srdci i uchu blíž dojemná a křehká skladba pro klavír. Mercury tu zpívá přímo od srdce. Vsadím se, že tento skvost napsal pro Mary Austinovou jako takovou labutí píse�, protože všichni víme, proč se tento neobyčejný vztah začal hroutit…

Good Company – Nejen Freddie měl smysl pro humor. I Brian pro nás připravil jednu legrácku na odlehčení. Nicméně když se zaposloucháme, jak May zvládl jen a pouze svou kytarou zahrát celý orchestr, tak samotné nahrávání rozhodně legrace nebyla! Good Company nepatří mezi moje oblíbené kousky, ale musím uznat, že je to takové malé mistrovské dílo, které by asi nikdo jiný nezvládl takovým způsobem zahrát!

Bohemian Rhapsody – A je to tady. Takže stručně: BoRhap mám rád, je to píse�, která rozhodně nenudí, ale i tak ji neřadím mezi mé úplně nejoblíbenější. Stejně tak bych byl opatrný s tvrzením, že se jedná o nejlepší píse� od Queen nebo dokonce tisíciletí. Nemůžu ale bohemce upřít originalitu, nápad a šmrnc, který posluchače nenechá celou dobu v klidu. Originální a průkopnický byl i klip, který podle mě patří mezi jejich nejlepší videa ze 70. let. Navíc si zaslouží uznání i samotní Queen, kteří skutečně riskovali, když vydali na singl minioperu se stopáží 6 minut v době, kdy opravdu nebyli žádnými boháči. Ale vyšlo to a zbytek je historií…

God Save The Queen – Znáte nějakou jinou kapelu, která končí koncerty lepším a stylovějším kouskem?

reagovat

merhaut @ 15.05.2008 09:51:31
Ač současně mlád, tak jsi přesně vystihnul podstatu toho pravého hudebního fandovství, tu auru - příběhů, asociací, vzpomínek - obklopující sbírkové CD/LP.

To se žádnému empé stahovači nemůže poštěstit ...

DeaconJohn @ 17.05.2008 20:45:01
Také stahuji dost muziky z internetu, neříkám, že tomu tak není, koneckonců to píšu i v recenzi. Jako majitel i-podu jjsem zkrátka běžným \"spotřebitelem mp3. Ale rozhodně si nemyslím, že se hudba ve formě dat dá jakkoliv srovnávat již zmíněnými CDčky a deskami. Mp3 jsou jen taková náhražka, prostě jen hudba a nic. Ale např: rád jezdím na kole do přírody a není nic lepšího, než při pěkné projížďce poslouchat oblíbenou muziku. A když vám vítr fičí kolem uší, tak stěží poznáte komprimaci nebo hudební formát, tudíž kvalitu asi nemá cenu řešit. To samé při poslouchání muziky v autě, MHD nebo venku. Takže tady vidím klady... O autorských právech se radši ani nezmi�uji, to je jinaá kapitola:)

pito63 @ 08.11.2011 17:12:14
Po dlhej dobe som sa dnes vrátil k tejto nahrávke. Nie som fanúšik Queen, ich hudba ma oslovila veľmi okrajovo...

"DeaconJohn"
Dnes v noci som si v telke pozrel prvú časť dokumentu "Queen: These Are Days Of Our Live" z roku 2011. Na Queen tam spomína každý; Brian, Roger, kdeaký roadie, manažéri, novinári, dokonca i "Freddie". Jeden človek mi tam však chýbal...
Ako je možné, že skupina, ktorá mala do nešťastnej udalosti jedinú a nemennú zostavu, pri nahrávaní dokumentu "vystrihne" basového gitaristu? Kde si? Čo robíš v roku 2011? To si tak zanevrel na hudobný svet? Je snáď za tým niečo iné?

Mohyla @ 24.12.2011 12:33:43
Toto snáď ani nie je recenzia, ale vyznanie. A krásne napísané. Súhlasím, okrem samotného hodnotenia hudby sa mi páči aj ten príbeh klaviristu ale i: "tak si užiji mnohem více okamžik, kdy si na staré dobré věži pustím nějaké oblíbené CD. Slyším hudbu, prohlížím krásně vyvedený obal, který má i svou specifickou vůni… Kdepak, i-pod je dobrý možná do vlaku, ale zrovna Noc v Opeře si nelze užít lépe, než v klidu a míru a zaposlouchat se…" . A páči sa mi aj merhautova reakcia. Jasných 5 stars.

honanek @ 01.04.2012 08:55:08
Placka nádherná,profil taky.Pamatuju tehdy na burze,že to chvilku trvalo,než to znal skoro každej.Já jsem tam začal jezdit právě onen rok,tak jsem to měl hned doma.LP bylo funglovka prosím za 300 Kčs a rozlepoval jsem ho třesoucíma rukama.Vonělo jako original kanadský Rush,a načichly tím všechny elpíčka,než jsem ho prodal -vonělo furt.Ohledně empétrojek-jakož vlastník pitbulla,na procházky,na kole i pěšky,není nic lepšího.Narval jsem 4,8 současně plním 16 GB.Jednu mám v autě,jednu do práce a na parapetu mám v ložnici sluchátka,tak to prohazuju,vlastně toho naposlouchám nejvíc tímhle způsobem.Aparaturu mám v obýváku
(i na kytaru),pak v garáži,no a domácí kino v dětským pokoji,no nejsem cvok?

Noc v opere je album,ktorý poslucháča priam ohromí svojou pestrosťou.Už úvodná skladba Death on two legs,ktorú Queen venovali bývalému manažérovi,ktorý im značne strpčoval život,dokazuje,že tentokrát sa jedná o čosi výnimočné.Celým albumom sa ako zlatá niť tiahnu výborné hudobné nápady,sviežosť,ľahkosť a zárove� pohoda.Druhá skladba Lazing on a sunday afternoon doslova evokuje náladu čierno-bielych grotesiek a gagov legendárnych bratov Marxovcov.Stačí len zatvoriť oči a zapojiť fantáziu a predstavivosť.V nasledujúcej Im in love with my car sa Roger Taylor venuje téme,ktorá mu je najbližšia.Jeho veľkou váš�ou sú rýchle pretekárske autá,jazdenie s "vetrom opreteky"...V piesni dominuje typický Rogerov "chraplák".Po melodickej a chytlavej Youre my best frend pod ktorú sa ako autor podpísal basgitarista John Deacon a 39-zaujímavej sci-fi pesničke Briana Maya nasleduje hardrocková Sweet lady.Hravá a pohodová Mercuryho Seaside randezvous znovu vzdáva hold starým časom a láskavému humoru bratov Marxovcov.The prophets song-trochu zvláštna piese�,podľa m�a prvý vrchol albumu.V strednej časti exceluje Freddie Mercury so svojím výrazným,okúzlujúcim vokálom.Bože,ale mu to spievalo!Love of my life-jemná skladba,ktorú ani netreba predstavovať,je notoricky známa.Mercury spieva veľmi precítene.Tvrdí sa,že bola venovaná Freddieho najväčšej životnej láske Mary Austin.Nasleduje Mayova Good company a na záver najväčší klenot,takmer šesťminútová absolútna klasika Bohemian rhapsody.Proste nádhera!Veľkolepý song,kde Mercury s úplnou ľahkosťou spojil pop,operu a hard rock.Túto skladbu som počul snáď tisícosemstošesťdesiatdeväť krát :-))),stále ma niečím zaujme,nenudí a vždy sa na �u teším.Album končí anglickou hymnou v gitarovom prevedení Bryana Maya.Skupine Queen patrí za tento album absolutorium.Noc v opere sa zaradila do zlatého fondu hudby.Viac k tomu nemám čo dodať.Je to jednoznačne za plný počet.
reagovat

PaloM @ 20.02.2008 22:40:52
Absolútny súhlas. Aj keby to objektívne nebolo ich najlepšie album, pre m�a je: som šťastný, že bolo prvé, čo som mal v rukách a ušiach od Queen, že som si ako 18 ročný študent pracne sám prekladal texty z obalu LP, a aj keď to nemám v obľube, niekto by to mohol nazvať Sgt.Pepperom skupiny Queen. Prišlo ešte pár skvelých albumov po tomto, žiadne ho však ako celok neprekonalo.

Pro mě rozporuplné, byť kultovní a legendární album Queen. Patrně jejich nejlepší. Obsahuje mega hit Bohemian Rhapsody ( bohužel mi zevšedněla, ale to se u podobných hitů stává ) a také méně doceněné skladby Death On Two Legs, Rogerovu nejlepší píse� pro Queen, co sám nazpíval, I’m In Love With My Car a Brianovu �39 ( živá verze s Freddieho vokálem je také zajímavá ). Písničky Seaside Rendezvous a Good Company mě nikdy moc nebavily. Love Of My Life mám raději jako kytarovou baladu a The Prophets Song je pro mě poněkud dlouhá. Spousta lidí ji ale považují za klenot v repertoáru Queen. Je zajímavá, má dobré momenty, ale na mne působí poněkud roztahaně. Opět vyzdvihnu závěr v podobě hymny God Save The Queen, bez které se neobešel žádný z pozdějších koncertů Queen.
reagovat

Moje devátá třída (1999 až 2000) se nesla ve jménu Queen a především deska A night at the opera. Já jsem ten (už jen podle věku) co znal jen Radio GaGa a jiné radiové deníky.
Měl jsem už dvoje Greatest Hits pěkně vypálené s vlastnoručně vyrobeným obalem a tak jsem si řekl, proč si nekoupit jejich řadovku, kde budou další Radiogagy, Šampióni a cyklisti.V encyklopediích se mluví jen o opeře, tak hurá do ní.
Stála mne 569kč a pamatuji si nekonečnou cestu domů, kdy jsem už přímo vykoukal obal a seznam písniček jsem znal nazpaměť a pořád jsem si cd přehazoval v rukách.
Přišel jsem domů, mámě jsem ukázal vízo (pololetí a ne nijak slavné) a šupky do postele, sluchátka, cd do přehrávače, 5 vteřin čekání a....Nechápal sem vůbec nic, ale vůbec. Proč je ten Mercury tak nasranej a jak to zpívá, co je to za krátký srágory s debilním piánem, country v podání Briana a nějaký pazvuky a mečení...kam jsem to těch 569kč dal? Začal jsem zkoumat obal, booklet, cédéčko jestli mi nechtěně nezaměnili disk a nedali tam "Queen poprvé ve studiu a vožralý jako prasata". No ten den jsem měl z toho depku a bylo mi líto peněz ale především hluboké zklamání z mých, pomalu se stávajících se idolů. Leč historie tomu chtěla jinak a po týdnu, kdy už jsem na kluky nebyl tolik nas..., jsem jim dal šanci (kdo by nedal za takový prachy) a začal poslouchat již bez očekávání a připraven na tvrdší podobu. Ano pomalu tam byli chvilky které se mi líbily. Pak to byli celé písně a měl jsem již celou hlavu jen queen. Po tomhle albu následoval u mne zásadní zlom. Hardrock a rock a žádný popiny, ale jen starší alba Queenů. Troufám si říci, že tohle album mne přivedlo na cestu rocku a přivedlo mne k mnoha dalším kapelám počínaje Ledzep, Deep Purple...PinkFloyd...Rush...Gabriel...aj a ten metal nějaký. Tohle album je pro mne zásadní tím, že mi umožnilo dostat se k této muzice a prohloubilo lásku ke Queen, kterou jsem občas zapochyboval při sbírání alb let 80.
reagovat

Moje první deska Queen, a tak se při poslechu vždycky dostaví troška nostalgie. V našem modrém vozítku značky Felicie jsme měli několik kazet a právě Night vždycky řvala na celé auto a já i moje sestra jsme se vždycky s oblibou přidávali k "m�oukací" pasáži v The Prophet's Song a "and I now I know" se neslo celým autem. Dokonce jsme podle téhle desky vytvořili takovou pseudodivadelní hru s plyšákama, které jsme jako děti vlastnili a celé představení bylo dělané na hudbu téhle desku. Jo, to byly časy.. :)

K Night mám tak velmi zvláštní vztah. Z mého pohledu nemůžu říct, že je to ta nejlepší deska Queen, protože u téhle kapely uznávám triumvirát Sheer Hear Attack-Night-Jazz a ve svém žebříčku je stavím zhruba na rove�, ačkoli poslední dobou přece jenom malinko vítězí Sheer.

Každopádně muzika je to fenomenální, i když třeba Love of My Life mám daleko raději z Live Killers, ale to je možná tím, že jako kytarista mám radši, když si to Brian dává na kytaru, než poněkud patetické piano z Night.

Nejoblíbenější skladba je pro mě hned první, Death On Two Legs a potom monumentální The Prophet's Song. Bohemka je už natolik provařená, že jako singl bych si ji už asi nepustil, ale na desku prostě patří. A klip má taky hodně zajímavý.

Ještě bych rád podotkl (a mám to z knihy Queen: vlastními slovy), že na téhle desce nebyl použit synťák, takže všechny ty dechy jsou údajně kytara. Inu, Brian si s efekty vážně vyhrál.

Tahle deska je pro mě sice už spíše minulostí a nevím, kdy naposledy jsem ji slyšel, ale hodnocení je jasné. ***** - deska mého dětství

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska A Night at the Opera umístila na 230. místě.
reagovat

Co napsat, k téhle legendární perle perel? Queen na vrcholu? Dokonalost sama? Oslava invence a talentu?

Ačkoliv si nemyslím, že by Seržant... byl nejlepší album Beatles, musím souhlasit s Merhautem. Tohle JE Seržant... Queenů. Ale i celých sedmdesátých let.

Hned v úvodu se ukazuje, že Mayova kytara ještě vyspěla a její tón je suverénnější a jiskřivější než dříve. Kouzelná minutovka Lazy On A Sunday Afternoon dá motivem vzpomenout na When I´m Sixty Four. Následuje úplná extáze v 3/4 rytmu - fantastická I´m In Love With My Car a další a další perly - dalo by se psát o každé. Především ale o nedostižné The Prophet´s Song - neskutečně krásných osmi minutách, kde se snoubí rock s fantastickým kánonem. Nezlobte se - to opravdu nelze popsat. Musí se slyšet. Dokonalé. A ten skvělý klavírní přechod do krásné balady Love Of My Life... Uááááh! Jsme téměř u finále - Dokonale od Beatles obšlehnutá a přesto si Queenovského ducha zachovávající Good Company nás uvede k jedné z nejlepších skaldeb rocku vůbec. 180x navrstvené vokály, které způsobily skutečnou slávu. Freddie říká, že do té doby stále bojovali s penězi a živořili. Teprve nesmrtelná Bohemian Rhapsody, kterou prosadili do rádií i na klip i přes její šestiminutovou délku, jim zajistila hvězdnou slávu. Nechtěli ji vydat - prý kapesní opera - koho to dnes zajímá...? A vidíte. Dnes, jak se ozve Mamáááá, just killed a man, ..., všem nám běhá mráz po zádech a stadion může spadnout.

Freddie děkujem. Byl jsi opravdu jen jeden. A nejen hlasem. Nikdo jiný už "Cikánskou rapsodii" (ano - bohužel nemá s Čechami nic společného) nesložil a možná ani nesloží. A klip k ní považuji dodnes za jeden z nejlepších vůbec.

Desku mi před 20 lety pustila poprvé tehdejší dívka: "Honzo, tohle se Ti bude líbit... je to úplně skvělýýý...". Moc chytrá a moudrá dívka to byla. Ale ani tak jsem nemohl tušit, že ani po dalších dvou desítkách let a tisícovkách titulů v hlavě deska nespadne z nejvyšších příček.

Ano - i tady se loučíme God Save The Queen, ale zde tento fórek vyznívá přeci jen vtipněji. I když "královnu" nezachránil.

reagovat

Grtek @ 02.08.2007 15:56:20
Já vždycky myslel, že Bohemian Rhapsody je Bohémská rapsódie?

merhaut @ 02.08.2007 17:48:12
Je to podle mne taky Bohémská rapsodie, "cikánská rapsodie" je stejně zavádějící jako "česká" - stačí se:
- kuknout na text, existují i překlady do češtiny
- zeptat googla, v různých variacích dotazu
- přečíst si článek z Melodie 1976 Mirka Tůmy.

Filozof @ 03.08.2007 09:54:47
Já kdysi četl rozbor, že je cikánská, ale už nevím kde. Melodie?

Válek @ 17.02.2008 09:32:19
>Já kdysi četl rozbor, že je cikánská, ale už nevím kde.

Hele, Filozofe, tak tohle je perla, cos vypotil. Ty tady kdekoho sekáš za nedostatky všeho druhu, ale sám plácáš a tápeš. Válím se smíchy, když si vzpomenu na tvé výtky - coby mistr světa, k ostatním diskutujícím.
Tahle tvá moudrost odhalila tvou pravú tvář:
´Já KDYSI četl rozbor, že je cikánská, ale už NEVÍM KDE.´

To já kdysi četl ´nezpochybnitelné´ rozbory jakéhosi vševěda s nickem Filozof. A vím kde. Lol.