Queen - A Kind Of Magic

Pamätníci mi iste dajú za pravdu,že v osemdesiatych rokoch,počas totality,vysielala vtedajšia československá televízia veľmi málo ako-tak pozerateľných programov.Jedným z nich boli "Športové ozveny" ktoré som zvyčajne sledoval každý pondelok večer o 20.30 hod. na druhom programe.A čo majú športové ozveny spoločné so skupinou Queen?Hneď vysvetlím.Bolo to niekedy v máji 1986,v jeden pondelňajší večer som opäť "čumel" na môj obľúbený program a práve dávali záznam z nejakého halového atletického mítingu.Na skok do výšky bol pripravený atlét,ktorého meno si už z pochopiteľných dôvodov nepamätám (veď je to už preboha 22 rokov!) a z reproduktorov priamo v dejisku hrala taká nudná orchestrálna hudba.Dotyčný atlét sa zamračil,zjavne mu to nevoňalo a gestom naznačil,aby mu tam pustili niečo iné.Vtom sa halou rozniesol hlas Freddieho Mercuryho a jeho "Its kind of Magic?".Atlét sa spokojne usmial,na znak súhlasu pokýval hlavou,sústredil sa na skok...zľahka sa rozbehol,skočil...latka sa trochu zatriasla,ale nepadla,zato padol nový svetový rekord!Hurá ,mágia funguje!!!Toľko spomienky...A kind of magic považujem dodnes za celkom solídny pop-rockový album.Treba povedať,že Queen neprišli v porovnaní s predošlým The works s ničím novým.Úvodná dynamická One vision,nadväzujúca na úspešné vystúpenie skupiny na koncerte Live Aid,vyšla na singli ešte na sklonku roku 1985.Titulná,celkom vydarená,už vyššie spomenutá A kind of magic s nápaditým,veľmi originálnym videoklipom tiež vcelku poteší.Ďalej za zmienku rozhodne stojí smutná Who wants to live forever,ktorú poznáme z filmu Highlander.Hymnická "štadiónovka" Friends will be friends je pre Queen typická pompézna hitovka v štýle We are the champions.Mňa osobne zaujala aj trochu zvláštna skladba Pain so close to pleasure(Bolesť je tak blízko radosti).Freddie spieva mimoriadne vysoko,pieseň má takú zvláštnu atmosféru,pripomína mi to nejaké černošské spirituály.No a v závere nás čaká hard-rocková smršť.No,Brian May sa musel dobre vyblázniť :-).Don´t loose your head poslucháča riadne nažhaví a potom to príde...Princess of the universe a som na vrchole blaha.Mimoriadne vydarená vec,páni môžu byť na ňu oprávnene hrdí.Vo vydeoklipe vystupuje aj Christopher Lambert,ktorý na pódiu s mečom zápasí s Freddiem o moc.Po vydaní tejto platne Queen odštartovali mimoriadne úspešné koncertné turné,dokonca odohrali aj svoj prvý koncert za železnou oponou-v Budapešti.Bohužial toto turné bolo aj ich posledné z pochopiteľných dôvodov.A kind of magic je príjemný album,ktorý sa veľmi dobre počúva,to je fakt.Nedá sa však povedať,že by v mojej duši zanechal nejakú hlbokú nezmazateľnú brázdu,alebo inak povedané,že by som z neho padol na zadok.Mrzí ma,že v osemdesiatych rokoch Queen svoju hudbu výrazne zjednodušili a zkomercionalizovali.Chýba mi to zvláštne nostalgické spojenie Mercuryho klasického klavíru a Mayovej "krbovej" gitary so zvláštnym,ale zároveň krásnym zvukom,ako ho poznáme z rokov sedemdesiatych.Mercury neskôr celkom rezignoval na svoj klavír,čo je myslím veľká škoda.Klavír nahradili v rokoch osemdesiatych módne,ale podľa mňa dosť neosobné syntetizátory s umelým zvukom.
reagovat

Vlastně jde o soundtrack k filmu Highlander, dochucený písničkou One Vision z filmu Iron Eagle. Nemůžeme ho ale srovnávat s deskou Flash Gordon. A Kind Of Magic je hlavně klasické písničkové album. A Kind Of Magic je lehce ohraná, ale stále mě baví. One Vision je brilantní naživo, Johnův slaďák One Year Of Love mi nevadí, narozdíl od Pain Is So Close To Pleasure a hitovky Friends Will Be Friends. Nejkrásnější věcí na albu je jistě Who Wants To Live Forever. Nejvíce si zde cením Freddieho skladby Princes Of The Universe, která desku uzavírá. Za zmínku stojí bezpochyby i dojímavá klavírní verze Forever, přiřazená na CD jako bonus.
reagovat

Jedno z mých nejméně hraných alb Queen.

Nachází se zde sice moji veleoblíbená Princes of the Universe, která mi ale přijde trochu jak z jiného světě a v kontextu desky ve mě vyvolává pocit, že najednou Queen ruplo v bedně a na konec desky si vzpomněli, jak se dělá parádní rockový nářez. Zkrátka a dobře, tenhle song žeru.

Stejně tak mám rád i stadiónovku One Vision, kde se při závěrečném "fried chicken" musím vždy usmívat a taky tesknou Who Wants To Live Forever. Ale jinak se mi A Kind of Magic nějak zvlášť nepáčí.

Titulní skladba je další z popových klasik a má výborný klip, ale další stadiónovou vyřvávačku Friends Will Be Friends si dám jednu za uherák. One Year of Love je takový nemastný neslaný cajdák a Don't Lose Your Head je tradiční podivná pseudo-taneční skladba z dílny mr. Taylora.

No a taková Gimme the Prize mi přijde, že ji May spáchal, když se vrátil z nějakého společného jamu s Def Leppard či něčím podobným :). No není to úplně špatné, ale nějak mi to ke Queen nesedne.

Inu, není každý den posvícení a tito Queeni nejsou můj šálek anglického čaje o páté. Tak něco mezi ** a ***... No dobře, tak ***, ale teda jen těsně.


reagovat

miguel7 @ 22.08.2007
Mě přijde právě toto album méně vyrovnané než the Works, o kterém se to tu tvrdí. Jsou tu pro mne děsné propady mezi závěrečnou čtyřkou skladeb a třemi předcházejícími

Teď když začínám psát recenzi, nemám ponětí, kolik týhle placce dám. Moc často si ji nepouštím. Je to pro mě tak půl na půl. Líbí-nelíbí? Projedu to tedy od začátku.

One Vision se mi líbí a moc. Výborný, stadionový rock, pěkně rozpalující a ne nadarmo úvod ke koncertům Magic Tour. I kind of Magic- to se už nedá poslouchat, ale za to skupina nemůže, nebo aspoň vědomě. Následující dva slaďáky taky nemusím. V tom prvním mě nikdy nic moc nechytlo a umím si ho představit jako kulisu, při romantickém večeru s dívkou, u skleničky vína. K tomu se hodí, jinak neudrží zcela moji pozornost. Stejný případ Pain Is So Close To Pleasur, taky neudrží moji pozornost.
Friends Will Be Friends i když je to klasická Queenovka s velkými sbory, nikdy mi neseděla a to nemluvím o ohratelnosti. Přišla mi vždy protivná a příliš vlezlá.
I když už toužím po nějaké říznější skladbě, Who Wants To Live Forever mi to vynahradí. Tady se už začíná opět něco dít a závěrečné klávesové vybarvování je už jen pověstným klidem před pořádnou bouří.

Závěrečná trojice skladeb je to nejlepší, co Queen nahráli v 80. letech a srovnatelné s předchozí dekádou.
Gimme The Prize je už jasné od počátku, že je Mayovým dílem. rychlejší prsty než dřív, řízný zvuk kytary. Jako by si půjčil kytaru, i prsty od Judas Priest. Freddie to taky pořád umí rozbalit.
Taylor se zas předvedl s Don’t Lose Your Head, která pěkně šlape a taky si s ní pořádně pohráli. Oproti jeho strnulým hitům za poslední dva roky, je to od něj zas nářez.
Princes Of The Universe je už závěr jak má být. Klasická Queenovská složitost, pompéznost, bombastičnost, změny rytmů, nálad, perfektní kytara, chvílemi dominantní ku prospěchu věci, Freddie je opět nenahraditelný a chvílemi mocné palby bicích. A to všechno v pouhých třech minutách a půl! Queen jsou zpět!

Jen díky tomuto závěru dávám 4 hvězdy, jinak zbytek (až na dvě vyjímky)je srovnatelný s průměrem 80. let.
reagovat