Procol Harum - Procol Harum

„If music be the food of love
then laughter is its queen“


V nÄ›kterĂ˝ch pĂ­snĂ­ch je skryta nÄ›jaká šifra, nÄ›jakĂ© kouzlo, kterĂ© nelze popsat slovy,ale vĹľdycky v ÄŤlovÄ›ku zanechá neopakovatelnĂ˝ pocit. ProstÄ› to posloucháš a pĹ™ipadá ti, Ĺľe se nÄ›kde vznášíš, vzpomĂ­náš na ĹľivotnĂ­ okamĹľiky, kaĹľdĂ˝ samozĹ™ejmÄ› na jiné…A právÄ› takovĂ˝ pocit mám kupříkladu já pĹ™i poslechu Whiter Shade Of Pale. A asi nejsem sám, coĹľ mÄ› vĹŻbec neudivuje. John Lennon si tĹ™eba tuhle pĂ­seĹ� neustále pouštÄ›l v autÄ›, byla zvolena dokonce jednou z nejlepších popovĂ˝ch nahrávek v Anglii za ÄŤtvrt stoletĂ­ 1952-77 spolu s Bohemian Rhapsody. Co naplat, tajemstvĂ­m oplĂ˝vanĂ˝ text Reida zpĂ­vanĂ˝ pod zvuky varhan s pomalou, lyrickou melodiĂ­ je něčím neobyÄŤejnÄ› nádhernĂ˝m a myslĂ­m, Ĺľe kaĹľdĂ©ho, aspoĹ� trochu citlivĂ©ho ÄŤlovÄ›ka, nebo lĂ©pe Ĺ™eÄŤeno kaĹľdĂ©ho „človÄ›ka“ v pravĂ©m smyslu toho slova, dokáže uchvátit. JeštÄ› jednou se na příkladu tohoto klenotu mĹŻĹľeme pĹ™esvÄ›dÄŤit, proÄŤ jsou „šedesátá“ zlatou hudebnĂ­ Ă©rou. ŽádnĂ© zázraÄŤnĂ© technickĂ© vyhrávky, ale neopakovatelná melodie, lyriÄŤnost, pragmatik by se snad divil tÄ›m zdánlivÄ› pustĂ˝m slovĹŻm do vÄ›tru, ovšem v tom je právÄ› sĂ­la tĂ© pĂ­snÄ›. Nesnaží se totiĹľ nic vysvÄ›tlit, jen vypravĂ­ jakĂ˝si podivnĂ˝ příbÄ›h, plnĂ˝ otázek a nedávaje žádnou jasnou odpověď. Tak tedy kaĹľdĂ˝ vyhledejme tu odpověď sami a já se zaměřím zatĂ­m na hudbu.

Ač je na desce vrchol hned na začátku, můžu ujistit, že „debutovka“ se povedla kompletně. Zaujme především skvělým hudebním propojením varhan a piána. Třeba „ She Wandered Through The Garden Fence“ je tak trochu „beatlovská“, lehké rytmické piáno trochu připomene pozdější „Maxwell Silver Hammer“, Conquistador je pak „dobyvatelsky“ napínavý, se zajímavou melodií a výborným zvukem hammondek. Vůbec, dalo by se říct, že album není náročné na posluchače, velká melodičnost a dosti lehká rytmická stavba písniček, i přes častou hudební zahuštěnost, ho dělá přístupným širokému spektru publika. Je to deska na pohodu, kdy se nechcete probíjet nekončícími kytarovými riffy, ale dáte přednost spíše melodickým linkám okořeněným o táhlé zvuky hammondek a o čisté piáno. Trochu více bluesového neklidu přinese třeba „Cerdes“, který začíná hezkou basovou předehrou. Na hudbě jsou patrné psychedelické hrátky doby, kdy se třeba z vysloveně jasných durových akordů dostáváme k nějakému depresivnímu mollovému zvratu pak zase hurá skočíme do veselých motivů. Nebo v Mabel jsou slyšet oblíbené dopl�kové zvuky rámusu, různého hvizdu a rozbíjení flašek, které „vyrušuje“ celou píse�. Tady můžeme srovnat třeba se „Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band”, které se zrodilo též v roce 1967. „Repent Walpurgis“ je to pravé pokání, alespo� v hudebním vyjádření. Skladba sází, tak trochu překvapivě odlišně od mnoha jiných na této desce, spíš na vedoucí pozici kytary, doplněnou o piáno, je ryze instrumentální a vyzní opravdu dost tajemně (Valpurga je přece spojena s čarodějnicemi) a smutně.

Můžeme říci, že „Procol Harum“ využívá nejen rockových a bluesových prvků, ale také se inspiruje vážnou hudbou. Výhodou desky je fakt, že na ní nejsou vysloveně slabší chvilky a k těm silnějším můžeme zcela určitě přiřadit i píse� „A Christmas Camel“ se zapamatovatelnou klavírní vyhrávkou a výraznými,ale ne přehnaně hlučnými hammondky. Mattew Fisher se svým nástrojem opravdu kouzlí, dodává každé skladbě správnou energii a nádech. A také září v sólech, například v Kaleidoscope. Každá píse� nemůže být už svou povahou hitem, ale jedná se o vyváženou desku a myslím, že je málo kapel, které by si přáli lepší úvod.

převzato z virtus.blog.cz
reagovat

merhaut @ 03.09.2007 22:00:55
Zdarec, díkec, že jsi se připojil sám, já v tom fofru na tu naši domluvu pozapomněl :-)