Princi Rogersi Nelsonovi, pojmenovaném dle formace Prince Rogers Trio, ve které hrál jeho otec, připadl 7. červen 1958 jako datum narození. Narodil se v Minneapolis ve státě Minnesota do rodiny afroamerických jazzových muzikantů; tátovi John L. Nelsonovi a mámě Mattie Shaw. Máma zpívala a táta hrál na piano, na které také naučil hrát svého syna. Během dětství se rodiče rozhodli ukončit svazek manželský, a tak Prince začal žít s mámou a se svým nevlastním otcem Haywardem Bakerem. Jeho hudební talent se poprvé projevil v sedmi letech, kdy hrál na klávesy odposlouchané televizní znělky. Jednou z dalších událostí, která ovlivnila mladého Prince a jeho hudební vystupování, byla nepochybně návštěva koncertu Jamese Browna, kam ho vzal jeho nevlastní otec. Princův vztah k němu se však postupně zhoršoval a zhoršoval až nakonec vyústil v útěk z domova. Princovi bylo tehdy dvanáct let. Střídavě žil u otce, který mu také daroval jeho první kytaru. Nakonec ho adoptovala rodina Andersonových, s jejichž synem Andrem (Andre Cymone) se Prince blízce spřátelil. Tou dobou začínal Prince také psát své první texty a hrát na baskytaru, saxofon a bicí.
Před Princovým nástupem na střední školu založil jeho bratranec Charles Smith kapelu Grand Central, ve které pak Prince společně s Charlesem, Andrem a jeho sestrou hráli. Grand Central se nakonec vyvinula v Champagne. V této skupině nahradil Moriss Day Charlese a Prince se stal jejím šéfem. Na jejich tvorbu měly značný vliv osobnosti jako James Brown, Jimi Hendrix, Sly Stone, Carlos Santana a Joni Mitchel. Princovi nebylo ještě ani 16 let, když se stal jednou z vůdčích osobností funkové undergroundové scény svého města pojmenované Uptown.
Píše se rok 1976 a Prince započal natáčení dema s producentem Chrisem Moonem, který ho zasvětil do tajů studiového nahrávání. Zároveň spolupracoval s manželem své sestřenice Pepem Williem, který si ho a Andreho najal pro nahrávání svých songů. V červnu roku 1976 se Prince s hotovým demem vydal do New Yorku, kde se snažil najít nějakou hudební společnost, se kterou by uzavřel kontrakt. Moon však také neotálel a pustil Princovo demo místnímu byznysmanovi Owenu Husneyovi, díky kterému pak také nahrál několik kvalitnějších dem a díky kterému podepsal v roce 1977 smlouvu s Warner Bros.
Jakožto nejmladší producent historie Warner Bros debutoval se svým albem For You v říjnu v roce 1978, které nahrál téměř bez cizí pomoci (hraje zde na neuvěřitelných 23 nástrojů). Menší rozruch způsobil se singlem Soft And Wet, ale celkově nebylo album nijak zvlášť úspěšné; dosáhlo pouhé 163. příčky US hitparády. Na tomto debutu se poprvé objevila hláška „Written, composed, performed, and recorded by Prince“, která se pak stala nedílnou součástí většiny jeho alb. Po vydání For You se Prince rozešel s Owenem Husneyem a dal v roce 1979 dohromady doprovodnou kapelu ve složení Andre Cymone (baskytara), Gayle Chapman (klávesy), Bobby Z (bubeník), Dez Dickerson (kytara) a Matt Fink (klávesy), ale i za svým druhým albem pojmenovaném jednoduše Prince stál především on sám. Touto deskou se dostal k 22. místu US hitparády, a to především díky singlům I Wanna Be Your Lover, Why You Wanna Treat Me So Bad? a I Feel For You. Třetí lpíčko, jenž nese jméno Dirty Mind, přišlo v roce 1980. Nikdy před ním se na hudební scéně nic podobného neobjevilo. Toto album je tak nemravné, dá se říct, tak nasáklé sexem, že mimo jiné vedlo i k nahrazení Gaylea Chapmana Lisou Colemanovou, který se rozhodl odejít, protože se takové pojetí hudby neslučovalo s jeho silnou vírou v boha. V tomto osmi stopovém albu Prince o něco přitvrdil; mísí se zde pop, funk, soul i rock‘n‘roll a jeho písně vypráví o všem možném, co se týče sexu (sex ve třech, orální sex, incest).Ve stejném roce se Prince, již nějaký pátek nosící divoce zbarvené oblečení, dívčí spodní prádlo a suspenzor, také podílel na turné Ricka Jamese a započal nahrávání svého čtvrtého dlouhohrajícího výtvoru – Controversy, který nakonec vyšel v listopadu roku 1981. Vedle titulní, dnes již klasické pecky, se zde nachází opět několik písní o sexu (Sexuality, Jack U Off), ale také několik se sociálním kontextem (Ronnie, Talk To Russia). Téhož roku se také vydal poprvé do Evropy, kde v rámci svého turné zahrál v Amsterodamu a v Londýně. Je nutno dodat, že nebyl nijak zvlášť dobře přijat.
Krom své vlastní tvorby se věnoval i produkování pro jiné umělce. Pod pseudonymem Jamie Starr je podepsán pod albem skupiny The Time, která byla pro speciálně pro tento účel vytvořena a která ho pak také doprovázela na turné k lpíčku 1999. Mezi její členy patřilo několik lidí z kapely Flyte Tyme (Jellybean Johnson, Jimmy Jam, Monte Moir a Terry Lewis), Jesse Johnson a Morris Day z kapely Enterprise, jejíž song Partyup použil Prince na své album Dirty Minds. Mezi další Princovy chráněnce patřilo dívčí vokální trio Vanity 6 skládající se ze tří velmi přitažlivých dívek (Brenda Bennett, Susan Moonsie a Vanity, které Prince nejdříve přiřkl jméno Vagina, což odmítla) zpívajících ve spodním prádle o sexu . Zajímavostí je, že ona šestka znamenala součet velikosti poprsí oněch zpěvaček. Toto trio se rovněž účastnilo Princova turné. Dalšími umělci, jenž spolupracovali s Princem, byli Chaka Khan, Tom Jones, Sheena Easton, The Bangles, Miles Davis, Maceo Parker, Gwen Steffani, Madonna anebo také The Family, jejichž píseň Nothing Compares 2 U v devadesátých letech předělala Sinéad O‘Connor a udělala z ní superstar.
S dvojalbem 1999 z roku 1982, jenž obsahuje krom titulní hymny, protestu proti jadernému zbrojení i Little Red Corvette, která mu dovolila konkurovat samotnému Michaelu Jacksonovi, zažil Prince značný úspěch, nicméně to nebylo nic proti jeho dalšímu počinu. Hvězdu první kategorie udělal z Prince v roce 1984 soundtrack Purple Rain ke stejnojmennému filmu, kde hraje Prince hlavní postavu jménem The Kid, nadějného muzikanta s rodinnými problémy. Jeho přítelkyni, zpěvačku Apollonii Kotero hraje Patricia Kotero, která takhle nahradila zpěvačku Vanity, které byla role nejprve určena a která odešla za svou vlastní kariérou. I vokální trio se přejmenovalo, a to na Apollonia 6. Kromě nich zde hraje kapela Revolution, která tvořila v osmdesátých letech Princův doprovod a která se částečně podílela na všech albech od 1999 , a skupina The Time, jejíž hlava** Morris, jehož roli neztvárnil nikdo jiný než Morris Day, je **Princovým hlavním sokem. Herecké výkony se dvakrát nepovedly, zato hudba ano. O tom svědčí prodejnost, která přesáhla třináct milionů, Oscar, dvě ceny Grammy a čtyři hity – When Doves Cry, Let‘s Go Crazy, Purple Rain a I Would Die 4 U, které se dostaly do Top 10 americké hitparády; první dva jmenované dokonce na první příčku.
Rozruch kolem neutichající Princovy slávy se trochu utišil po vydání alba Around The World In A Day na labelu Paisley Park v roce 1985, jenž nahrál ve svém nově postaveném komplexu Paisley Park Studios. Singl Raspberry Beret z onoho alba se umístil na druhé pozici hitparády Billboard Hot 100. Tohoto roku rovněž získal svou třetí cenu Grammy za píseň I Feel For You, o jejíž ztvárnění se postarala zpěvačka Chaka Khan. Následujícího roku zabodoval v hitparádách se soundtrackem Parade k filmu Under The Cherry Moon, který sám režíroval a který byl ještě o něco horší než Purple Rain. Píseň Kiss se zařadila k předešlým jedničkám hitparád a vynesla svému autorovi další cenu Grammy. Princovo druhé dvojalbum Sign O‘The Times z roku 1987, jenž bylo nahráno poprvé od roku 1982 bez kapely Revolution, obsahuje nejen erotiku, křesťanství, ale i jakési varování před sociálními problémy společnosti. Tato samostatnost naznačila rozpuštění Revolution, která se nakonec transformovala do skupiny Counter-Revolution. Téhož roku nahrál Prince The Black Album; album tak divoké a explicitní, že si ho ani nedovolil vydat. Přesto se dostalo mezi lidi a nakonec bylo oficiálně vydáno v roce 1994. Za Black Albumem stála Princova negativní stránka, kterou pojmenoval Spooky Electric. Naproti tomu další dlouhohrající věc Lovesexy (1988) si vzala na svědomí jeho druhá, pozitivní stránka Camille. A odvedla vynikající práci, poněvadž toto lpíčko bývá považováno za jedno z jeho nejlepších, přestože z komerčního hlediska to byla katastrofa. Zpátky nahoru se dostal se soundtrackem k filmu Batman v roce 1989, který se stal jak jedničkou v Americe, tak i ve Velké Británii. Neméně úspěšnější singl Batdance, jenž se vyšvihnul na vrchol hitparády Billboard Hot 100, toto dílo povýšil mezi celosvětovou klasiku.
Do devadesátých let se Prince uvedl filmem Graffiti Bridge, jehož mizernost zapříčinila horší prodejnost stejnojmenného soundtracku, přestože je jinak velmi vydařený. Prince napsal téměř všechny písně, avšak o interpretaci se dělí s The Time, Tevinem Cambellem, Mavisem Staplesem a také s Georgem Clintonem. Na další řadové desce Diamonds and Pearls z roku 1991 se vedle Prince objevila i jeho nově založená kapela The New Power Generation, jejíž kořeny se dají vyčíst na předcházejícím Graffiti Bridge. Tento soubor byl daleko zdatnější než všechny předešlé, a tak jeho alba působí o něco více jazzověji. Prince si byl vědom rozvíjející se hip-hopové hudby, takže i na tomto albu lze nalézt několik rapových pasáží, převážně od MCho The New Power Generation Tonyho M. Dvanácté album z roku 1992 dostalo označení nevyslovitelného symbolu, který kritici označili jako symbol lásky, a je považováno za jedno z nejlepších jeho kariéry, přestože se našli i tací, kteří mu vytýkali příliš jednoduché a neosobité texty.V roce 1993 si Prince změnil jméno na symbol lásky a díky jeho nevyslovitelnosti si zasloužil pojmenování The artist formerly known as Prince.
Během dalších let pokračoval v trendu vydávat lpíčka rok co rok, a tak postupně přišlo průměrné Come (1994), úspěšnější Gold Experience (1995) se singlem The Most Beautiful Girl in the World na labelu Warner Bros, kde taktéž vyšlo Chaos And Disorder (1996). Následovalo comebacková Emancipation (1996) na třech CD s distribucí skrz EMI. V roce 1998 vyšla kolekce nevydaných hitů Crystal Ball na čtyřech CD a podprůměrná deska Newpower Soul. V následujícím roce byl zapomenut s deskou Rave Un2 the Joy Fantastic. Pak rozproudil debaty ohledně svého náboženství (prý patří mezi Svědky Jehovovy) s jazzově laděnými deskami Rainbow Children (2001) a N.E.W.S. (2003). Poslední výbornou dlouhohrajkou Musicology (2004) rozvířil vody r&b a krom vysoké prodejnosti získal dvě ceny Grammy a byl zařazen do Rock‘n‘rollové síně slávy.
Prince nespí, sice jsem neslyšel o žádném připravovaném albu, ale dokázal to spoluprácí s En Vogue a Stevie Wonderem, v jehož songu So What The Fuss hraje na kytaru. Princova tvorba byla/je ceněna samozřejmě i v hip-hopové kultuře. 2pac, Digital Underground, Eazy-E, Arrested Development, Afrika Bambaataa, Jungle Brothers, De La Soul, Public Enemy, Lords of the Underground, D‘Angelo, MC Lyte, Naughty by Nature a mnoho dalších mají ve svých písních části Princových skladeb . Snad ho jednou uvidíme na živo i my.... (celý článek)
