Premiata Forneria Marconi - Emotional Tattoos

Premiata Forneria Marconi - Emotional Tattoos - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2017

Tracklist:

Disc 1 – English
1-01. We Are Not An Island 7:12
1-02. Morning Freedom 6:06
1-03. The Lesson 5:08
1-04. So Long 5:56
1-05. A Day We Share 6:03
1-06. There’s A Fire In Me 4:55
1-07. Central District 5:28
1-08. Freedom Square 4:47
1-09. I’m Just A Sound 5:57
1-10. Hannah 5:16
1-11. It’s My Road 5:07

Disc 2 – Italiano
2-01. Il regno 7:12
2-02. Oniro 6:06
2-03. La lezione 5:08
2-04. Mayday 5:56
2-05. La danza degli specchi 6:03
2-06. Il ciclo che c’è 4:55
2-07. Quartiere generale 5:28
2-08. Freedom Square 4:47
2-09. Dalla Terra alla Luna 5:57
2-10. Le cose belle 5:16
2-11. Big Bang 5:07


Obsazení:

Franz Di Cioccio – lead vocals, drums
Patrick Djivas – bass, keyboards
with:
Lucio Fabbri – housle, viola
Marco Sfogli – guitars
Alessandro Scaglione – keyboards, pianoforte
Alberto Bravin – keyboards, vocals
Roberto Gualdi – percussions
guest:
Stefano Bollani – jazz piano in It's My Road / Big Bang

 
05.04.2018 Snake
3 stars

2CD Inside Out Music - IOMSECD 490, Sony Music - 88985473122 /2017/

Nestíhám a už dávno nejsem "in". Současnou prog rockovou scénu sleduju jen z uctivé vzdálenosti, aktuální novinky kupuju jenom ve zcela vyjímečných případech a přesně takovou - pravidlo potvrzující - vyjímkou je i zbrusu nové (dvojité) CD legendárních Premiata Forneria Marconi.

Placka vyšla loni na podzim, tedy čtyři roky po povedené "PFM In Classic - Da Mozart A Celebration" a jestli dobře počítám, je v pořadí devatenáctou studiovou řadovkou. Je to dobrá deska, která roste s každým poslechem, ale ruku na srdce - kolik fanoušků se opakovaně vrací k nahrávce, která ho nechytila na "první dobrou" ? V dnešní době, kdy můžete streamovat, kupovat, nebo si stáhnout prakticky cokoliv ? Já teda ne...

První info o chystané novince jsem zachytil na webu vydavatelství BTF. Omrknul jsem tracklist, sestavu a trochu zklamanej zjistil, že kytarista a zpěvák Franco Mussida to definitivně zabalil a jádro kapely tvoří zbylí dva matadoři - poslední ze zakládajících členů, bubeník a zpěvák Franz di Cioccio a basista Patrick Djivas. Mezi staré známé počítám ještě houslistu Lucia Fabbriho (který se u PFM střídavě objevuje už někdy od roku 1980), jakžtakž znám kytarového virtuóza Marca Sfogliho, ale zbytek sestavy je pro mě záhadou. No, dal jsem tomu jeden poslech z (tuším) progstreaming, mrknul na ofiko videoklip na YTB a celé to odložil s tím, že se k tomu (možná) někdy vrátím. Když jsem pak před několika týdny brouzdal Mediamarktem a už se chystal - s prázdnejma rukama - odejít, ta trochu naivní malůvka na obálce na mě mrkala tak smutně, že jsem neodolal...

Nějaké rytmické zvrácenosti a inštrumentální kejkle by čekal leda tak naivní blázen. Není to ani na sedmdesátá léta odkazující retro prog, alébrž moderní rocková deska, plná vesměs přímočarých a melodických písniček a jestli tady slyším nějakou podobnost se starší tvorbou, tak s tou ze začátku osmdesátých let. Téměř každá písnička obsahuje nějaký pěkný hudební motiv, nebo melodický refrén a přesně to splňuje hned úvodní - byť poněkud posmutnělá - We´re Not An Island. Líbí se mi aj hitová klipovka The Lesson, pěknej motivek mají také následující So Long a baladická There’s A Fire In Me. Pochválil bych i chytlavou a peprnými housličkami vyšperkovanou instrumentálku Freedom Square a vyvrcholením celého alba je pro mě předposlední a podmanivě melodická Hannah. Na albu není jediná skladba, která by mě nutila ji přeskočit a to je na 62 minut dlouhou nahrávku výborná vizitka.

Koupil jsem si speciální edici s oběma jazykovými mutacemi, které poctivě střídám - a světe div se, ale zrovna v tomhle případě mi ta angličtina vůbec nevadí. Italštinu mám spojenou hlavně se sedmdesátými léty a sympho progem se specifickou atmoškou, jenže tohle je spíš classic/AOR rock a k němu se ta anglina hodí.

Pochválil bych vytaženou a tedy velmi dobře slyšitelnou Djivasovu basu, ale celkový zvuk byl pro mě spíš zklamáním a trvalo několik poslechů, než jsem se s tím popasoval. Je takovej trendy placatej, nevýraznej a zastřenej, chybí mi víc detailů a prostoru. Ale to už je podle vkusu každého soudruha. Možná, že jsem jen přehnaně náročnej.

Digipak je pěknej a hraje všemi barvami, malinko naivní kresba na obalu vynikne teprve po rozevření celé "triple gatefold" skládačky a hezčí je spíš ta uvnitř, zobrazující fantasktní džungli. Tlusťoučkej booklet obsahuje komplet texty v angličtině aj italštině, sestavu a (jednu) fotografii. Plus reklamní letáček Inside Out.

S hodnocením jsem si lámal hlavu. Tři, nebo čtyři ? Na tom houby záleží... Zkrátka a dobře, je to pěkná rocková deska, kterou jsem si i přes počáteční rozpaky oblíbil, pořád se k ní vracím a jsem rád, že ju mám.

reagovat

jirka 7200 @ 05.04.2018 22:57:52
Skvělá deska, jakých moc do roka nevychází - nic složitého ani artového se tu neodehrává, ale to mi vůbec nevadí. Písničky z této desky mi vždy zlepší náladu a o to snad jde nejvíce.

V jednoduchosti je síla. Kdybych k této nahrávce přistupoval s předsudky, ani bych si ji nepustil. Dle recenzí by se mi ani líbit neměla, neboť příliš melodické záležitosti moc v lásce nemám. Rovněž jsem se nedal ovlivnit poměrně vlažným hodnocením na Progarchives, kterému tu mnozí, jak se mi zdá, přikládají větší důležitost, než ve skutečnosti má.

Všechny nástrahy jsem překonal a již pár týdnů si užívám. Zkuste to taky !



19.02.2018 Antony
4 stars

Jak to jen říct? Z hledání vrcholné umělecké výpovědi se postupem času a věku stává hledání důstojného (art)rockerova stáří. Jedni se s ním snaží bojovat, druzí ho ignorují, a další se s postupujícími léty vyrovnávají sami se sebou. Jiní se toho ani nedožijí a mají o problém méně. Občas si představuji, co by dnes dělali a jak by působili Bonham, Scott, Jones, Bolan, Moon, Lynott... Ale třeba u takového Barretta jsme to viděli. Jak říkám, o problém méně.
Každé nové současné dílo interpretů, co začali v 60./70. letech, vyvolává rozporuplné pocity ještě před tím, než je vydáno, slyšeno. Spekulace, otázky, předpovědi. Očekávání. Proč vůbec, jak a s kým, kudy a kam. Těžko se ubránit předčasným odsudkům, obzvláště, když se tak dlouho čekalo a před tím čekáním to za moc nestálo. Každý posluchač je jen člověk, a bez předpojatosti (byť skrývané a nepřiznané) to asi nejde.
Novinku z Oceněné Marconiho Pekárny provází několik skutečností, které je potřeba znát. V dubnu 2015 opouští PFM po 44 letech kytarista a skladatel Franco Mussida, aby se mohl zcela věnovat práci ve vzdělávacím institutu, jehož je prezidentem. Z původní sestavy tak zde figuruje jen Franz Di Cioccio, bubeník a zpěvák v jedné osobě. Jako druhý stálý člen působí kytarista Patrick Djivas. Ostatní hudebníci slouží jako pomocné síly pro nahrávání a koncertování. Na obalu alba (o jeho grafické kvalitě si můžeme myslet svoje) je pohled z kabiny futuristického plavidla, které pilotují Franz a Patrick, a jsou jím unášeni do nových a nepoznaných krajin, které ve své hudbě představí posluchačům. Nesmazatelně, jako emocionální tetování, rozmanité náladami i způsoby hudebního ztvárnění.
Na CD, LP desce, či Hi-Res formátu, lze slyšet hudbu, co z velké části tuto vizi naplňuje. A tomu jsem popravdě moc nevěřil. Ani po prvním poslechu jsem Emotional Tattoos nepovažoval za kdoví co. Při druhém jsem se přistihnul, jak mne hudba na tomto albu začíná bavit, dostávat mě. Jak se ukazuje, že velký skladatelský talent se nezapře ani ve zdánlivě obyčejné rockové muzice, a dává ji mnohovrstevnatost a proměnlivost nálad, které rafinovaně omotávají každého, kdo si troufne poslechnout. Ne, není to žádný krkolomný progrock. Normální písničky, co mají strukturu a hloubku, nosnou melodii, skvělou harmonii, trochu obroušené hrany, a mimořádnou působivost na otevřené vnímání.
Pro lepší oslovení mezinárodní posluchačské základny jsou nahrány dvě verze alba. Italsky zpívaná, i anglicky zpívaná, přičemž pro oba jazyky jsou vytvořeny rozdílné texty, nejedná se o prostý překlad. Vyplatí se zkusit obojí.
Dnes, po zhruba desátém poslechu, si tuto hudbu už jen vychutnávám. Co na tom, že asi čtvrtina skladeb je velmi povedená, čtvrtina nadprůměrná a polovina tak akorát příjemně poslouchatelná. Přesně takhle mě to jejich tetování trefně oslovuje, a užívám si je. Důstojně vyzrálý artrock, co sám sebe nezradil. Dík za to.

2x 62 minut
Hi-Res 24-48
DR8
reagovat

Snake @ 20.02.2018 17:52:08
Desku jsem slyšel jenom jednou a docela se mi líbila. Pochopitelně to není nic převratného, ale to by od nich - v jejich letech - snad ani nikdo nečekal. Prostě melodickej (prog) rock pro starší a pokročilé. Už při poslechu jsem si všiml virtuozní elektrické kytary a při pátrání po sestavě mi to bylo jasné. Marco Sfogli. Nu, nevylučuji, že si to album v budoucnu aj koupím, ale bude mi stačit verze v italštině. Naštěstí se prodává aj samostatně.

Dík za recku !

jirka 7200 @ 20.02.2018 21:39:48
Tuto kapelu jsem delší dobu připravenu k poslechu, vždy jsem jej z nějakého důvodu odsunul na pozdější dobu. Až Antonyho recenze mě dokopala k tomu, abych to dnes v práci napravil. Předem se musím přiznat, že jsem o kapele nikdy neslyšel, takže tato deska je mým prvním cudným seznámením s těmito italskými melodiky.

A hned jsem zjistil, že ta prvotní nechuť z neznáma byla zcela neopodstatněná. Zároveň pomohl i fakt, že deska je nezvykle vydána v rodné italšťině, tak i v řeči anglické.

Tuto verzi jsem volil prvotně a byl jsem nadšen. Melodický prog rock Premiata Forneria Marconi se velmi příjemně poslouchá, žádné plochy vyžadující k vstřebání desítky poslechů, ale příjemně melodie již po dvou posleších zůstávají v paměti. Rovněž kapela nesklouzává k prvoplánovému popu, určitý rockový drive a napětí je zachováno i u pomalejších skladeb. Písně natomto albu dokáží nastolit u člověka pozitivní náladu.

Další poslechy jsem uskutečnil s oběmi verzemi,i když ta italská mne zpočátku občas trochu rozptylovala svou zvukomalebností.
Ne v negativním slova smyslu, ty slovní obraty v mě nesrozumitelné řeči působí roztomile.

Po pár posleších dávám kupodivu přednost italské verzi. Určitě popátrám po nějakých starších nahrávkách, protože pokud je po skoro 50 - ti letech vydán takto chytlavý materiál, neodvažuji se předjímat, jak budou znít jejich nejlepší desky.

Snake @ 20.02.2018 21:47:41
Jirko, nepředjímej a poslouchej. Jsem zvědavej na reakce - budou li nějaké.

Antony @ 20.02.2018 22:26:41
Snake: Italské verze určitě postačí. A věřím, že si ji po více posleších užiješ, jako já.

jirka 7200: To objevování ti závidím, je tam za ta desetiletí hodně pokladů. Možná bych byl opatrný na osmdesátky.. :)

Snake @ 10.03.2018 14:50:01
Dneska jsem byl v Mediamarktu a cédéčko na mě z regálu zívalo tak, že jsem neodolal. Je to sice ta dvojjazyčná verze, ale neva.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Antony, jirka 7200, b.wolf
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Snake
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr59
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
PaloM
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Premiata Forneria Marconi


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000