Porcupine Tree - Stupid Dream

Stupid Dream je prvním tzv. písničkovým albem v historii Dikobrazího ostnu. Odklon od předchozí tvorby je zde více než patrný. Na starou éru plnou psychedelických, zadumaných a zamyšlených skladeb si vzpomeneme pouze v předposlední Tinto Brass. Celkem 12 povětšinou kratších písní tvoří celek, který se velmi dobře poslouchá. Steve Wilson je skutečným skladatelským mistrem, o čemž se můžeme přesvědčit hned v úvodu desky. Even Less je výborným otvírákem a zřejmě i největším hitem celého LP. Dalšími, hitově ambiciozními kousky pak nepochybně jsou hravá Piano Lessons, koncertní stálice Slave Called Shiver a smutně melodická Don't Hate Me. Trpkou až téměř smutně beznadějnou a bezvýchodnou atmosférou oplývající Stop Swimming a A Smart Kid jsou tím nejlepším, co na albu najdeme. Pokud si současně s jejich poslechem přelouskáte i text, celkový dojem a atmosféra z výše jmenovaných písní se mnohonásobně umocní.
Příjemným zpestřením je i to, že pánové Steve Wilson, Colin Edwin, Richard Barbiery a Chris Maitland obohatili zvuk alba o flétnu a saxofon Theo Travise.
Za zmínku stojí ještě skutečnost, že na remasteru od Snapperu je na druhém disku DVD i nezkrácená, přes 14 minut dlouhá původní verze skladby Even Less v mixu 5.1.
Stupid Dream je krásným albem, které bych se nebál doporučit i méně náročnému posluchači. Jeho melodická stránka je zde totiž dominantním prvkem. A jak jsem psal v úvodu, moc pěkně se to poslouchá.
reagovat

Stupid Dream je pro me symbolem Porcupine Tree. Toto album jsem si zamiloval na prvni poslech, ale na rozdil od jinych alb, u kterych se mi to stalo, Stupid Dream me v nekolikamesicnich intervalech stale vraci do stavu naproste dusevni zavislosti, kdy mam cely den v hlave jeho melodie a tesim se vecer domu, az si ho pustim.
Typicky wilsonovsky zvuk evokujici zasnenost a melancholii je zde oproti predchozi tvorbe provazan s vyraznejsi pisnickovitosti, kazdy kus ma svoji vlastni silu, agresivnejsi skladby stridaji pomalejsi, najdeme zde popove uhlazene melodie (Pure narcotic) i ulitlou ztrestenost Tinto Brass.
A cele to drzi pohromade a vlaci to cloveka smesi prijemne depresivnich nalad (zni to jako protimluv? toto album je ukazkou, ze je to mozne).
Nejvyraznejsimi momenty jsou pro me uvod alba (nadherna Even Less, jedna z nejhezcich melodii od PT) a naopak zaver, kde zklidnujici smutnou pisen Smart Kid rozstreli zmrst v podobe Tinto Brass, abychom se nakonec ponorili do dusevni prazdnoty linouci se ze zaverecne skladby Stop Swimming. Jednoduse nadhera...
reagovat