Porcupine Tree - Fear Of A Blank Planet

Jedná se o koncepční album, jehož tématem je dnešní mládež a vše, co k ní patří: nuda, tv, sex, škola, nesoustředěnost, antidepresiva, (ne)respekt k rodičům.
Album se drží typického stylu kapely. Tvrdé hardrockové riffy střídají jemné akustické party, rytmická basa tančí v pozadí, někdy vystoupí do popředí, bubeník se nebrání novým netypickým rytmům, zpěvák (Steven Wilson) zůstává u svého jemného, snivého zpěvu. Vše podkreslují éterické klávesy. Sami tvůrci tvrdí, že nesnáší škatulkování jejich žánru, protože je vážně jedinečný, ale nejčastěji jsou zařazeni do progresivního rocku. Akorát mi tu trošku chybí Wilsonova fuzzovitá kytarová sóla, která se objevují na ostatních albech. Na nahrávání byli přizvány dvě velké osobnosti a to Alex Lifeson (Rush), který nahrál sólo pro skladbu Anesthetize a Robert Fripp (King Crimson), který pracoval na zvuku skladby Way Out Of Here a hlavně na skladbě Nil Reccuring, která vyšla spolu s několika dalšími skladbami, které nebyly zařazeny na FoaBP, jako mini-album.
reagovat

:-((((
Wilson by se měl více věnovat svým bočním projektům a producentské práci. Obojí mu jde mnohem lépe než tvoření "umění" v rámci Porcupine Tree. Název (a koncept) alba bohužel plně vystihuje i jeho hudební obsah. Nabubřelé, patetické (v záporném významu tohoto slova) a hlavně zcela prázdné. Škoda, kdysi to byla dobrá kapela.
reagovat

kubys @ 11.10.2007
Nesouhlas...každý má svůj názor, ale podle mě PT vydávají od Stupid Dream (včetně) velice silná a procítěná alba.

MickeyMobe @ 12.10.2007
Dle mého názoru jedna z nejpřeceňovanějších kapel současnosti. Což u většiny britských kapel se již stalo jakýmsi pravidlem. Rozhodně zde není nic z čeho by člověk padal na prdel.
Výjimkou jsou snad PURE REASON REVOLUTION, mňam, mňam, chrochty, chrocht.

majkl22 @ 06.11.2007
Naprostý nesouhlas, asi se bavíme o jiné skupině a jiném albu:-)

ferry @ 17.09.2008
Ahoj Suchos/i, shodně s majklem22 soudím, že píšeš o jiném albu. Pokud ne, tak se holt nedá nic dělat. Co se přeceňování P.T. týče (jiný autor), tak o tom nic nevím. Mě stačí je poslouchat a to dělám moc rád. "Nabubřelý a zcela prázný" se hodí spíše než k této desce k hodnocení protagonistů čs. politické scény. Dávám "Fear" 5 a spolu s dalšími CD P.T.doporučuji.

PaloM @ 17.09.2008
Nie som veľký znalec Porcupine Tree, ani nie som do nich zaľúbený, ale ich mám proste rád ako dobrých kamarátov. Hudobný štýl kapely od počiatku dodnes prešiel veľkými zmenami a niet obdobia, čo by ma nudilo. Objavil som ich až začiatkom tohoto roka (vďaka Progboardu), požičal som kamarátovi ich DVD
Arriving Somewhere (2006) bez akéhokoľvek komentára,
len nech to skúsi, lebo ich vôbec nepoznal. Povedal potom "veľmi príjemná, upokojujúca hudba, povznáša dušu". A to presne vystihol, prečo ich mám rád. Kašlem na to, či niekoho kopírujú, vykrádajú či čo.
Proste robia mojej duši dobre. A toto album ?
Aby som pochopil, viackrát som si to musel prehrávať. Ja by som dal 3,5 hviezdy a keďže vždy zaokrúhľujem nahor, tak určite za 4.

FoaBP překonalo moje očekávání, po přitvrzení na Deadwingu jsem se obával, zda další krok tímto směrem nezničí to, co mám na PT rád, ale obavy se ukázaly liché. Album přináší typický porcupinovský zvuk i s přitvrzením, jak ho známe z poslední doby. Ale kromě toho také ucelený koncept a texty o pocitech ztracenosti v současném světě informačních technologií a zábavního průmyslu.
Mohu říct, že tohle koncepční album prostě "funguje". Propojenost hudby a textů, která přitom neubírá samotné hudbě na zajímavosti, naopak členové skupiny ukazují své instrumentální mistrovství bez sklonů k hudebnímu onanismu.
Vrcholem alba je 17minutová pecka Anesthetize, zde se Steve Wilson opravdu vyznamenal.
Pro mě zatím jasné album roku.
reagovat

Od môjho objavu kapely Porcupine Tree, ešte v roku 1995, keď v nočných vysielaniach polského Rádia 3 RFM (Rock Malowany Fantazjow) začal Piotr Kosinski púšťať pecky z dodnes ich najlepšej dosky "The Sky Moves Sideways" som sa do tejto muziky zamiloval. Dokonca tak, že v rokoch 1997-2000 som počas každého ich turné, samozrejme prechádzajúceho cez územie Polska, navštívil ich koncert v Krakowe. Genialita Stevena Wilsona & spol., bola očividná...
Prišlo však obdobie istej - miernej komercionalizácie ich hudby na - inak stále skvelých albumoch "Stupid Dream" a "Lightbulb Sun" a moja láska ku PT sa mierne otupila. Ani album "In Absentia" so mnou nejak moc nepohol. Predvlaňajší "Deadwing" už jasne signalizoval postupný presun od floydovskej psychedélie (UTD, TSMS, Signify) cez obdobie koketovania s britským gitarovým poprockom (SD, LS, IA) do pritvrdených vôd, ale, podľa môjho názoru - pozitívnym smerom ...
Už prvé dva posluchy CD "Fear Of A Blank Planet" so mnou zamávali, dnes môžem povedať, že tých posluchov boli celé desiatky, CD je silne návykové...
Po rozbehovej, titulnej vypalovačke nasleduje melancholická "My Ashes" a za ňou nádherný prvý vrchol alba, 18 minútová, vygradovaná rocková suita "Anesthetize" s aktívnou spoluúčasťou gitaristu Alexa Lifesona z RUSH. Po opäť melancholickej 5-minútovke "Sentimental" prichádza bez varovania druhý vrchol dosky, skladba "Way Out of Here", s hosťujúcim Robertom Frippom s jeho povestným "frippertronicom". Album končí tajomne temnou "Sleep Together" s hypnotizujúcim, takmer orientálnym motívom.
Novinka "Fear Of A Blank Planet" má "len" 50 minút, ale je to hustý koncentrát hudobných a aranžérskych nápadov nevyčerpateľného workoholika, Stevena Wilsona. Klávesovo - elektronický virtuóz a mág Richard Barbieri podáva opäť raz úžasný výkon, bubeník Gavin Harrison definitívne nechal zabudnúť na svojho predchodcu, Chrisa Maitlanda, sympatický basák Colin Edwin je stabilne spoľahlivé koliesko v súkolí perfektne šlapajúceho stroja, zvaného Porcupine Tree...
Takáto muzika spôsobuje radosť zo života...
reagovat

Rosťa @ 05.06.2007
Nové album Wilsona a jeho party mě opět nezklamalo. Občas sice jako bych slyšel některé motivy z minulých dvou alb, ale jako celek je album vynikající. Místy hudba silně přitvrdila, ale vůbec to není na škodu. Rozhodně doporučuji.