Ponty, Jean-Luc - The Jean-Luc Ponty Experience with The George Duke Trio

Ponty, Jean-Luc - The Jean-Luc Ponty Experience with The George Duke Trio - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1969

Tracklist:

1. Foolish (8:48)
2. Pamukkale (6:15)
3. Contact (7:03)
4. Cantaloupe Island (8:20)
5. Starlight, Starbright (9:00)

(total time- 39:26)


Obsazení:

Jean-Luc Ponty - el. housle
George Duke - el. piano
John Heard - basa
Dick Berk - bicí

 
15.02.2013 Danny
4 stars

Píše se rok 1969. O několik let později stál Jean-Luc Ponty, jako sólista i jako člen Mahavishnu Orchestra, u jedné z cest instrumentálního jazz rocku. Ve zmíněném roce 1969 nahrával s Frankem Zappou - objevil se na jeho albu Hot Rats (a jejich spolupráce tady nekončí) - a vytvořil album s Georgem Dukem (a jeho triem), které sice rockové vlivy v určitých odkazech reflektuje (třeba rovnou rytmikou), hudba na něm ale čerpá hlavně z jazzové palety. Tomu odpovídá zvuk souboru, pojetí sólových partů i práce rytmické sekce.

Úvodní "Foosh" napsal George Duke. Centrální linii skladby postavil na trhaném tečkovaném rytmu a jednotónové figuře - zní to zajímavě. Vymezující oblasti harmonií i motivů se vykreslí až po opakovaném poslechu, což vychází z otevřené rytmiky - bicí hrají nepravidelný off-beat s bohatými přechodovými ornamenty. Kontrabas je i přes kroutící se linky nositelem harmonie, opěrné figury ale vyplňuje průchodnými tóny a dociluje zdání tonální nejistoty. Svými sóly se předvede celý kvartet, největší plochu mají ale Pontyho elektrické housle. Ty jednou divoce (bopově), jindy v poklidu odbíhají od tečkovaného základu a zase se k němu různě vracejí, harmonii příliš nectí a kolem druhé minuty se vzdálí ke svobodné melodii bez závazků, jen na chvíli a na dosah akordům - Ponty předvede šťavnatý modální běh svého sóla.
"Pamukkale", to jsou přimhouřené oči - svět před nimi je nekonkrétní, objekty v něm jsou zaměnitelné... Podobně se vine hudební hmota této kompozice, všechno se děje jakoby nahodile, melodie tu a tam vytvoří pevnější obrys, většinou se ale jen dávají táhnout směrem k harmonii. Ta má i tady, navzdory úlomkovitým akordickým spojům, jasnou stopu. Opět ji prozradí basové figury. Dick Berk bubnuje ovšem skvěle, v houpavém rytmu střílí salvy přechodů a přitom je jeho členění bez problémů zřetelné. Je to zvláštní skladba.
Pontyho "Contact" je pro mě ještě podivnější, melodie i rytmus jsou rozbíjeny na hromádky nejasných témat, rytmiku posouvá v tomto případě hodně vrávoravý jazzový shuffle s kráčející basou Johna Hearda; tady se dotýkáme free jazzu a není to vůbec snadný poslech. George Duke a jeho sólo na elektrický klavír v polovině skladby přinese uklidnění melodických přívalů a má v prvním části pravidelnější průběh.
"Cantaloupe Island" s chytrou ústřední melodií mám moc rád, autorem je Herbie Hancock. Skladba je dnes už jazzovým standardem a slouží kapele k příjemným sólovým plochám - Ponty se i tady pustí do své expresivní sólové střelby, tentokrát se smyslem pro zachování charakteru kompozice. Jeden z vrcholů alba.
"Starlight, Starbright" je závěrečným během přes složité a nezpevněné harmonické vazby, které se toulají v nepřehledných uličkách basových vyhrávek. Tonalita je hodně uvolněná, melodie jsou plné těsných (chromatických) postupů; až na konci je píseň srovnána do několika přehlednějších motivů.

Album nás vybízí k opakovaným poslechům a rozmotávání spletitého hudebního materiálu. Hudba v předpokoji jazz rocku, na který už chvílemi nesměle ukazuje prstem, vychází z jazzových praktik posledních dvou dekád a v podobě modálního (harmonicky i melodicky uvolněného jazzu), post-bopu a funk jazzu odkazuje k hlavním postavám tohoto dění, jakými byli Miles Davis, Johna Coltrane a také třeba Herbie Hancock, jehož skladba tu zní.
reagovat

alienshore @ 15.02.2013 20:44:13
Jean-Luc Ponty je zaujímavý zjav, jeho albumy sú koncepčne na inej úrovni ako podaktoré iné rockovo orientované fusion nahrávky, je viac elegantný a trochu zasnený ... , samozrejme je to tým že je huslista a preto rozťahuje hudbu do rôznych výrazových prvkov, mám skôr napočúvané jeho klasické albumy ako Enigmatic Ocean, Cosmic Messenger či Civilized Evil ... , tento album som samozrejme prehliadol hlavne kvôli roku vydania :-), ale Cantaloup Island je veľmi známa a vychytená melódia od Herbieho Hancocka .... , jedna z mojich obľúbených Pontyho skladieb je Rhythms Of Hope z Mystical Adventures, napr. album Enigmatic Ocean je famózny, je to proste stará dobrá jazz/fusion muzika ...., myslím že len málokto vie tak dobre popísať slovami tak náročný štýl ako je jazz a tebe to ide perfektne :-) ....

Danny @ 15.02.2013 22:27:12
Jean-Luc Ponty je pro mě naprostý klasik. Většina alb (samozřejmě těch, co od něj znám) se mi líbí a je mi jedno, jestli jde o jazzovější věci, jazz rock, nebo ty mladší se sekvencerem a s prvky minimalismu. Vidím, že ty máš rád jeho tvorbu z konce 70. let; tady se určitě shodneme. "Rhythms of Hope" je hodně zajímavá věc.
A za tu poklonu ze závěru tvé reakce - moc děkuju!

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Danny
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000