Pink Floyd - Wish You Were Here

Tento album som počul (ako inak) z otcovej kazety, keď som mal 8 alebo 9 rokov. Sám sa čudujem, ako ma taká hudba mohla v tom veku zaujať, veď je to náročný kus hudby. Asi som tušil, že mám do činenia s niečím geniálnym...
Album otvára Shine on you crazy diamond. Pri úvodnej inštrumentálnej časti mi tuhne krv v žilách. Najlepšia piese� týchto velikánov? Možno. Ak nie, tak popri Echoes, Comfortably numb a zopár klenotov z predchádzajúceho a nasledujúceho albumu, určite. Je to spomienka na Syda Baretta. Veľmi pekne zaspievané. Pre m�a jeden z vrcholov od tejto kapely.
Nasleduje Welcome to the machine. Zaujímavá nielen množstvom rôznych zvukov a melódií. Piese� o celom tom zábavnom priemysle, tzv. šoubiznise. „O čom si to sníval? To je ok. My sme ti povedali o čom máš snívať.“ Texty Pink Floyd boli vždy silné a na zamyslenie, žiadne prízemnosti. Toto je názorný príklad. Trafili to presne. Koľkí interpreti sa na niečo len hrajú, až z toho bolia oči (pardon, hlavne uši) a manažéri sa fajne nabalia. Vokály sú perfektné, naozaj sa do tej piesne hodia - pasujú tu ako zadok na nočník. Celá piese� má neopísateľnú atmosféru – vynikajúco zahraná + tie vokály. Z tej hudby až mrazí.
V tretej, Have a cigar, si zaspieval Roy Harper, známa to osoba. Opäť hudba a spev dokonale ladia. Veľmi sa mi tu páči refrén, čo u m�a nie je zvykom, ale toto je naozaj super.
Titulná piese� začína parádnou vybrnkávačkou. Veď hraje mr. Gilmour, tak niet sa čomu čudovať, krása. Text nám zase pripomenie Syda. Veľmi chytľavá piese�, človek sa ihneď dá do spevu. Chcel som si to spievať, tak som sa vrhol na ďalšiu (pre m�a) vzácnosť, ktorú (okrem svojich kaziet s oldschoolovou hudbou) mi ukázal otec. Ako malý fagan som pozeral na zažltnutý papier, na ktorom bol strojom napísaný text piesne (a tiež celého albumu a aj iných, napr. Aqualung od Jethro Tull) a šťastný si to pospevoval. Dlhé roky to bola moja naj piese� od Pink Floyd.
Album uzatvára skladba s rovnakým názvom, ako úvodná, iba s tým, že je to časť druhá. Nemá síce takú úchvatnú úvodnú časť, je to však vynikajúca skladba. Skvelá hudba, proste Pink Floyd.
Album, ktorý som počul od tejto kapely ako prvý. A doteraz môj najobľúbenejší. Napriek môjmu ozajstnému obdivu k Odvrátenej strane mesiaca, Zvieratám alebo Stene, ho považujem za vrchol tvorby Pink Floyd. Od detstva formoval môj názor na hudbu, čiže aj tu môžem spokojne napísať, že som vyrastal na tomto albume a bolo to super. Geniálne dielo týchto hudobných majstrov!

reagovat

zdenek2512 @ 19.02.2013 15:47:14
Ještě jednou musím konstatovat, že jsi to pěkně napsal v podstatě se stejnými pocity. Ještě k Antidiskotéce Jiří Černý tam prohlásil že je to z nového alba a že ji neuslyšíme v rozhlase protože by se nevešla mezi ty dvě časová znamení. Otec ti předal to nejlepší z muziky co bylo tenkrát k mání ( Deep Purple, Led Zeppelin, Pink Floyd...)

Jardo @ 19.02.2013 18:58:49
Ďakujem. Antidiskotéka? Super, tam by som šiel. Škoda, že už teraz veľmi nie sú. Ale svojho času som chodil na rockotéky... hrali zeppelínov... to bola zábava, keď sme na plné hrdlo spievali refrén Communication breakdown alebo Highway star. DJ z nás mal radosť.

zdenek2512 @ 20.02.2013 05:41:05
Zdravím. Abys rozuměl Jiří Černý je novinář, který v 60tých letech uváděl pořad 10 na houpačce. Po vstupu vojsk byl tento pořad zakázán. Napsal knihu "Poplach kolem Beatles" a potom "Hvězdy světových mikrofonů I a II" první kniha vyšla a druhá až po revoluci. V 70tých a 80tých letech jezdil po VŠ klubech s pořadem Antidiskotéka Jiřího Černého, kde uváděl aktualní alba a také tam pouštěl třeba Bulata Okudžavu, ecxilového Třeš�áka, Mertu, Hutku a taky Zappu, Pink Floyd, Led Zeppelin, Patti Smith apod.V tehdejší Melodii napsal dvoustránkový článek o Pink Floyd, Led Zeppelin, Jethro Tull a dalších. Po revoluci založil Rock&Pop a byl jeho šéfredaktorem. To jen na vysvětlenou.

Album Wish You Were Here vyšlo v době, kdy jsem byl na vojně. Bylo sobotní dopoledne r. 1975 a já jsem ve službě v kanceláři naladil dopoledne rádio, kde běžel Větrník a tehdy tam zazněla skladba, která dala albu název a komentátor prozradil, že se jedná o píse� z nového alba mých milovaných Pink Floyd…
Skladba mě pohltila od tohoto okamžiku, ale trvalo ještě téměř rok, než jsem album vyslechl celé a následně za nějaký čas jsem si tenhle vinyl „objednal“ od mých emigrantských příbuzných z Anglie, kteří mi s ním udělali radost k Vánocům.
Jednoduše není možné, abych se vůči tomuto albu na Progboardu nevymezil a tak přihodím svoje postřehy a pocity i já…

SHINE ON YOU CRAZY DIAMOND (Part 1) – majestátní dlouhý chór vznešeného pojetí pokrývá nekonečný prostor v téměř nedotknutelném symfonickém pojetí, které vytvářejí synthesizery, hammondky a jemné cinkání. Intro skladby zvolna graduje a přibližuje se ke mně jako zvolna plující obrovské těleso napříč nekonečným vesmírem. Do onoho homogenního soundu vstupují jemné tóny elektrické kytary, které impresivně dokreslují atmosféru…. Tak vnímám pocity, které se mě zmoc�ují při koncentrovaném poslechu. Téma odezní a prostor ovládnou majestátní tóny elektrické kytary a gradující nástup bicích a baskytary. Skladba má vláčné tempo a prokresluje jednotlivé detaily. Typický poslechová hudba s řadou jemných nuancí kytar, varhan, basů a bicích. Pocit nadzemského letu prostorem je pro mne jasnou vizí. Gilmourova kytara vypráví melodický příběh a synthesizery znějí konejšivě a hladivě, zatímco Wrightovy hammondky dotvářejí background. Watersovy basy jsou základní a nijak nekomplikují jednoduchou rytmickou strukturu Masonových bicích a tak zde dominuje Gilmour v aristokratickém stylu. A konečně zde máme vokální podíl. Zní naříkavě a navíc je doprovázen dvěma výtečnými vokalistkami. Když obnažíme kompozici na dře�, bude to „prostá písnička“, ale Pink Floyd dokáží dát věcem správná jména a vynikající aranžmá a emocionální výrazovost zde vytvářejí opravdu monumentální dílo s řadou expresí. Dick Parry se nám představil jako výtečný saxofonista i na předešlém opusu a tak jeho saxofoni zde výrazně dotváří sound, který změní rytmický princip a akustická kytara a hammondky mu jedinečně sekundují za bzučení synthesizerů. Úvod hodný rockové aristokracie!

WELCOME TO THE MACHINE – jako bychom vstoupila do nitra elektrárny a jeho řídícího centra. Industriální zvuky a bzučení aparatur je ve stereu velmi sugestivní a vyvolává pocit virtuálního sci-fi. Majestátní sound je zachován, ovšem nejprve je to akustická kytara, která vstoupí do tématu a pak se kompozice promění v kouzlení synthesizerů, se kterými Pink Floyd kouzlí a dotvářejí prazvláštní atmosféru. Naříkavý hlas průvodce do světa fantazie! Akustické kytary jsou výtečným protipólem elektronickým vlnám a proudům, které zalévají můj pokoj jako mořský příboj, akcentované rytmickými akcenty. Velmi silná Watersova kompozice, která mě vnitřně pohlcuje se vším všudy a opět, základní melodické téma, je harmonicky jednoduché. Aranžmá ovšem i tady dělá divy! Práce synthesizerů s krátkými smyčcovými proměnami mi připomenou téma z vážné hudby. Experimentální závěr skladby je poněkud neočekávaný, ale zcela v režii kapely a s vnitřním smyslem pro kaleidoskopickou proměnu tématu….

HAVE A CIGAR – kytarový riff přivádí na album ryzejší rockovou formu s dusavými bicími a správně nasměrovanými basy a prolínaní elektrické kytary s elektrickým pianem Fender-Rhodes je velmi zdařilé. Před mikrofonem ovšem nestojí nikdo k kvartetu, ale čestný host kontroverzní, ale přesto velmi respektovaný folkrockový písničkář Roy Harper, přítel kapely. Synthesizery dochucují tenhle rockový pokrm, ale tentokrát nedominují. Skladba má poctivé rockové základy a kořeny, se kterými se Harper zdařile vyrovnává. Gilmour do mezihry vymyslel dobře vypilované sólo jeho modelového cítění s umírněnou dravostí, ale s melodickou linkou. Radost poslouchat, také Mason do své rytmiky vkládá zrychlené údery a pak se najednou celý sound nečekaně vzdálí do pozadí a posluchač získá pocit, jakoby na albu došlo k nějakému výpadku práce (jako bychom jeli na jednu fázi) zvukových inženýrů a hudební produkce… samozřejmě tomu tak není. Je to prostě jenom další experiment, kterým nás Pink Floyd obdařili…

WISH YOU WERE HERE – přitlumené hlasy a ladění rádia a opět zdálky přichází kytarové téma s opakujícím se schématem a zvolna naviguje k dalšímu hudebnímu příspěvku. Vybrnkávané tóny akustické kytary jsou nuž ovšem v klasické hudebním poměru a kytara a pomalu se před námi odvíjí další písničkářská záležitost, kterou doprovázejí další kytary, Wrightův klavír a důrazné Watersovy basy. Ideální příklad spolupráce Waterse a Gilmoura, kdy jejich společné nebe bylo šmolkové a bez mráčku. Silná skladba po všech stránkách. Klasický model baladického rocku mírně ovoněný blues. Prolínání akustických kytar je famózní, stejně jako klavírní akordy a jemná práce synthesizerů. Zpívaný scat pak dopl�uje celé téma jakousi vnitřní vyrovnaností a bezprostředností, které v dlouhé závěru doplní kosmické šumění synthesizerů nekonečného astrálu….

SHINE ON YOU CRAZY DIAMOND (Part 2) – hudební epilog přináší návrat úvodního tématu ve znamení artrockového komplexu. ´Tajemné napětí a prolínání instrumentace vyvolává různé asociace a každy si asi při nich budeme představovat něco jiného. Já například pluji nedozírnou Amazonií, kdy střídám vodní hladinu mocného veletoku nad nedozírnými prostory hlubokých pralesů s cestou balonem a jímá mě zvláštní pocit, v němž se snoubí lidská samota bilancovaná osobními životními vítězstvími a prohrami. Práce Gilmourovy kytary v sólových kreacích, kytarové doprovody a bzučení synthesizerů se jedinečně dopl�uje s jednoduchými rytmickými postupy Waterse a Masona. Skladba je jakousi artrockovou symfonickou básní a přináší neuchopitelný pocit. Wright za elektrickým pianem Fender-Rhodes a následně za clavinetem Hohner D6 ve skladbě dotváří zajímavé téměř funkově znějící změny, který se přizpůsobuje i kytarové práce Gilmoura, zatímco barevné zvukokresby synthesizerů se vznášejí nad tímto hudebním útvarem. Majestátnost zvukového příběhu se zvolna vzdaluje do nekonečna a zanechává mimořádnou citovou vibraci…

Album Wish You Were Here má zajímavou koncepci, třebaže progresivní prvky jsou evidentní a dominující, dokáží i za těchto aspektu vložit Pink Floyd na album písničková témata a dotvořit jedinečnou symbiózu, která se vzájemně dopl�uje.
Jak známo, je to poslední pinkfloydovský kontakt s jejich duševně nemocným kamarádem Sydem Barrettem – „Démantem“…
Jedno z nejlepších alb kapely (pro mě osobně ne úplně nejlepší), které deklaruje výraznou artrockovou trilogii z let 1973 až 1977. Výtvarně zajímavý obal, který dotvořil později významně i booklet remasterovaného CD patří k výtečnému propojení s hudbou.
Pět hvězdiček!!



reagovat

EasyRocker @ 17.08.2012 19:47:30
No, čekal jsem, Petře, kdy se vyjádříte k tomuto absolutnímu skvostu a pro mě největšímu albu PF (viz i již letitá recenze níže). A vůbec, donutil jste mě to album asi po 1000. vytáhnout a přehrát a dávám mu momentální přednost před Konvergencemi a Kuřetem v hodinkách, a to je síla;-)

Petr Gratias @ 17.08.2012 20:19:41
ZdravĂ­m, EasyRockere!
Díky za reakci - pozoruji, že jsme naladěni
na stejnou vlnu (soudě podle jmenovaných titulů)
a tak si říkám, že jsme v opravdu dobré společnosti.
Album Wish You Were Here má ducha a netápe po povrchu
a v tom je jeho sĂ­la....
ZdravĂ­m!

PaloM @ 18.08.2012 08:42:18
Vnímam to aj ja ako trilógiu s predošlým a nasledovným albumom, geniálne zavŕšenou s The Wall (i keď sa v názore nezhodneme). Podobne ako pri iných recenziách, môžem len pochváliť a zaďakovať, lebo pri totmo albume prakticky niet záporných hodnotení či reakcií. Je to hlboko citová hudba.

The Paul @ 18.08.2012 22:50:33
Šupol som to po dlhšej dobe na gramec a na mojom x-ročnom názore sa nič nemení: je to najlepšia LP od floydov, hudobne, textovo aj zvukovo. Pre porovnanie: na predchodcovi mi nie celkom sadla On the run, na nasledovníkovi mi trochu vadí zvuk (síce technicky dokonalý, ale na PF moc "surový")...
P.S.: Napriek tomu od Dark side po The final cut, všetky za 5 stars....

Nadviazať na celoplanetárny úspech nie je ľahké. Nie, že by som mohol hovoriť z vlastnej skúseností, ale šípim, že očakávania nemajú hraníc a uznávajú iba jeden smer. A smerom dolu to nebude. Päť skladieb (vlastne štyri), ďalší dojem koncepčnosti, to je v skratke Wish you were here. A aspo� z pohľadu úspechu sa skupina Pink Floyd nemá za čo hanbiť.

Shine on crazy diamond v piatich dejstvách sa nekonečne dlho tiahne v melancholickom súznení, Gilmour cvrliká jeden clivý tón za druhým, až nastúpi to, čo na tejto skladbe miluje asi každý, tu-da-tu-dá a sóla, bez ktorých sa nezaobíde žiadna gitara, ktorá má ambíciu dostať sa do rúk emotívneho hráča. Milujem spievaný refrén, to je jednoducho esencia citu a muzikálnosti, nech si avantgardní chrochtáci prskajú svoje hluky bez harmónií i arómy na ľubovoľnom počte nosičov ako len chcú. Nemôžem nezmieniť saxofón, škoda, že tam je, trošku celú atmosféru posúva kamsi ku gýču. A smolné je aj to šušnenie v skladbe Welcome to the machine. Hoci sa hudobníkom podarilo navodiť dojem strojovej hudby, moc sa mi nepáči. Akustická gitara je jediným plus, inak je to až moc syntetická záležitosť. Have a cigar má trošku funky náladu (skôr duševne prítomnú, než explicitnú), celkovo je to taká normálna vec, vlastne neviem, čo by som o nej mohol napísať, vyschla studnica prirovnaní i infantilných vtipov. Zvláštny koniec uvedie titulnú skladbu Wish you were here. Z kategórie akustických balád od Pink Floyd je najlepšia, kraľuje jednoduchosti a zárove� neopakovateľnosti. Sólové unisono gitary a hlasu berie dych aj neživotným častiam prírody. Dokonalé! Zimné víchry privejú nánosy ďalších štyroch častí otváracej skladby Shine on you crazy diamond. Pôsobí zlovestnejšie, klávesy ezotericky kvília, gitara sa derie do popredia (do pozadia, respektíve do zadku sa derie naozaj málokto a z príčin, ktoré sú buď smutné, nechutné alebo súkromné a nikoho do toho nič). Niekto by mohol namietnuť, že je to len také zaplátanie prázdeho priestoru, aby z toho bol album, ale keď ono si to celé plynie a plynie a človeka z toho chytajú vážne, ale nie depresívne stavy, čo je fajnové a fajnovky nech pokojne ohŕ�ajú nosom!

Toto dielo sa rozhodne nedá počúvať narýchlo, chce to spomaliť a vnoriť sa do šírych vôd Tichého oceánu hudby, ktorým sa na Wish you were here rozhodne nešetrí. Je to skrátka pekná muzika.

reagovat

PaloM @ 17.07.2012 21:27:43
No my, čo to máme napočúvané 36 rokov, môžme aj rýchlo :-) To len taký kec, sorry. Zaujímavé, Wish you were here som vždy vnímal hlavne ako gitarový album a klávesy akoby len nutný sprievod. Gitary sú všade a excelentné.

hejkal @ 17.07.2012 21:30:31
Pohoda, len si pokecajme. :) Mne dlho pripadal trošku mdlý, z toho pramenia moje spomalené tiky, ale zárove� mi tá absencia rýchlych pasáží dobre padne za dlhých nudných večerov.

PaloM @ 17.07.2012 21:45:34
Strašne sme vtedy chceli, aby to nebola horšia elpéčka ako predošlá. Úplne sa stotož�ujem s tvojím záverom, že človeka chytajú vážne, no nedepresívne stavy, treba to sústredene počúvať a na záver máme vznešený pocit z ďalšieho výborného diela. Asi by som to za seba opísal, že vtedy v 70.-tych bol pocit hrdosti z rockového umenia, že tí západniarski vlasáči nie sú len socializmom zatracovaní feťáci, ale veľkí umelci. A tú LP, čo som kúpil, doniesli za ťažkej normalizácie na Mladú gardu juhoslovanskí študenti a iný zdroj som fakticky nemal.

Chceme, aby si tu bol s nami. Snáď najosobnejší album najznámejších psychedelikov a space rockerov na svete, venovaný zakladajúcemu členovi a mimoriadne talentovanému muzikantovi Sydovi Barrettovi. Syd, výhradný autor ich debutového albumu, to v tej dobe dosť prehá�al s užívaním LSD, čo sa mu celkovo veľmi negatívne prejavilo na jeho psychickom zdraví až nakoniec musel z týchto dôvodov opustiť skupinu Pink Floyd. Nahradil ho David Gilmour, považovaný za technicky najzdatnejšieho inštrumentalistu v skupine. Povedzme si pravdu, virtuozita Ricka Wrighta ďaleko zaostávala za hrou napríklad takého Ricka Wakemana z Yes. Nick Mason tiež nie je nejaký oslnivý bubeník, udiera do bubnov len tak zľahka, akoby sa nudil, pôsobí ospalo, flegmaticky. Na koncertoch sa lišiacky usmieva popod fúz, má vyrátaný každý pohyb len aby sa náhodou nespotil :-). Treba si však uvedomiť, že hudba skupiny Pink Floyd nie je založená na virtuozite a inštrumenálnej zdatnosti, ale jednoznačne na atmosfére a pocitoch, ktoré evokuje v poslucháčovi. V tom tkvie genialita tejto formácie!

Som presvedčený o tom, že žiadne hudobné dielo nepoukazuje na krehkosť a pominuteľnosť ľudskej bytosti tak naliehavo ako práve Wish you were here. Dnes sme tu plní sily, oplývame ideálmi, naše oči žiaria radosťou... a zajtra sú z nás chodiace mŕtvoly s prázdnym vyhasnutým pohľadom, sme zlomení početnými životnými prehrami a utrpením. Iskra sa kamsi vytratila, zostáva už len únava a apatia. Všetko do času, život je krutý! Shine on you crazy diamond, zvuk kláves a do toho začne David vybrnkávať svoje clivé kvílivé sólo. Puká z toho srdce! Pamätáš sa keď si bol mladý, žiaril si ako slnko? Tak svieť Ty bláznivý diamant... Vitaj môj synu v tejto mašinérii! Chceme, aby si tu bol s nami, tak vrúcne a úprimné želanie. Chceme aby si tu bol teraz, aby si znovu zažiaril v celej svojej nádhere, Ty bláznivý diamant! Tragika je ale v tom, že každý si uvedomuje, že to už nie je možné! Keď nahrávali Pink Floyd tento album, Syd sa neočakávane objavil v štúdiu. Nikto ho však nespoznal. Bol pribratý, vyholená hlava i obočie, sklenený pohľad dávno vyhasnutého oh�a.

Wish you were here je dielo nadčasové. Poukazuje na to, čo najviac chýba v našej súčasnej dobe divokého dravého kapitalizmu džunglového typu, na súcit. A práve súcit sa kamsi vytratil, akoby tu ani nikdy nebol. Presadzujú sa mladí, krásni, zdraví jedinci bez škrupúľ a morálnych zábran. Najväčší dôraz sa kladie na výkon, produkciu, človek sa zmenil na výrobný prostriedok, na stroj na zarábanie pe�azí. Duša už nikoho nezaujíma, je nepodstatná v tejto mašinérii. Starí a chorí ľudia sú na príťaž, treba sa ich zbaviť! Neprodukujú zisk, zaťažujú "spoločnosť". A spoločnosť dravcov a hyen má na to riešenie, eutanáziu. Tak vitaj môj synu v tejto hroznej mašinérii, ktorá Ťa pohltí tak, že celý zmizneš v jej nenásytných útrobách. A následne Ťa vypľuje zlomeného a vyčerpaného. Budeš mať ešte silu vstať?
reagovat

pito63 @ 13.02.2011 09:57:01
Veľmi pekné čítanie!
Smutné, ale, žiaľ, pravdivé. Nič iné sa k tomu nedá napísať.
Bra�o, ďakujem!

Brano @ 13.02.2011 10:17:20
PiĹĄo,ja ÄŹakujem tieĹľ.

Filozof @ 13.02.2011 11:33:44
Brano
Netuším, zda právě takové poselství měli PF na mysli, když desku skládali, ale už to, že v Tobě vyprovokovala tyto pocity a úvahy hovoří výmluvně o její síle.

PaloM @ 13.02.2011 12:35:56
Bra�o, som dojatý. Fakty, ktoré uvádzaš, sú pravdivé, zhodujú sa s knihou od Nicka Masona. Neviem, či to presne takto Pink Floyd mysleli, ale stotož�ujem sa s tvojim výkladom a v tvojom podaní je tento uhol pohľadu dokonalý. Recenzia je dôkazom tvojej nenahraditeľnosti na Progboarde, aspo� pre m�a určite.

Brano @ 13.02.2011 12:43:11
PaloM:Som poctenĂ˝.ÄŽakujem.

Filozof:Ten tretí odstavec to sú moje čisto subjektívne pocity,ktoré táto hudba vo mne vyvoláva.

merhaut @ 13.02.2011 14:51:22
Recenzní impresionismus je bruslení na tenkém ledu, nicméně Branovu odvahu je potřeba ocenit.

Brano @ 13.02.2011 20:12:24
Presne pred týžd�om v nedelu vo večerných televíznych správach sa trnavský arcibiskup Bezák hrdo vyznal ,že na hudbe Pink Floyd vyrastal a že ich vo svojom arcibiskupskom sídle počúva riadne nahlas.No nie je to sympatické počuť Pink Floyd z arcibiskupského paláca?

Brano @ 13.02.2011 20:32:08
Merhaut:Samozrejme,ja netvrdím,že to čo napíšem je nejaká vedecká práca alebo vedecká intelektuálna štúdia opierajúca sa čisto iba o suché fakty.Ja píšem o pocitoch,ktoré táto hudba vo mne vyvoláva a hľadám nejaké súvislosti,prípadne posolstvá,ktoré z celkového kontextu diela vyplývajú.Priznávam,že je to čisto subjektívne a možno amatérske,možno často forma prevláda nad obsahom a faktami...Ale robí mi to radosť a tiež mnohí ľudia na Progboarde nepovažujú tieto moje "písačky" za až tak zbytočné a nezmyselné.A o to mi vlastne ide.Pozrieť sa na to hudobné dielo trošku z iného uhla,trošku inou optikou.Niekedy sa možno strápnim,ale myslím,že každý človek je omylný a robí aj chyby.Takže Jardo ber to tak,že nie som ani Jiří Černý ani Jaromír Tuma ani Jaromír Merhaut :-),ale iba vidiecky truľo čo sa živí manuálnou robotou a občas mudruje do muziky.

martin69 @ 13.02.2011 20:58:39
Brano : velmi pěkně!Wish You Were Here má u mě od mých 15 výsostné postavení.Mám ji velmi rád.Společně s Animals ji beru jako to nejlepší od Pink Floyd.
Vynikající deska od začátku do konce.

moonySK @ 13.02.2011 21:50:21
Výborne Bra�o. Pekná recenzia... Ja osobne mám asi tri najobľúbenejšie albumy od Pink Floyd:
WISH YOU WERE HERE
THE WALL
ANIMALS
Samozrejme bez poradia, hehe.

Brano @ 13.02.2011 22:03:43
Martin69,MoonySk:ÄŽakujem.

Beriq @ 14.02.2011 07:13:19
Dlouho jsem tu nečetl lepší recenzi. Při poslechu této desky mrazí i ze samotné hudby a silné atmosféry - když se k ní ovšem přidají texty a člověk se nad jejich obsahem zamyslí, tak to je skutečně silný zážitek.
Pár let zpět se velké oblibě u mládeže těšil styl zvaný EMO - emoční až přecitlivělá hudba (sice postavená spíš na punkrockových základech...), která často ovšem zněla prázdně a neupřimně. Mám-li to hodně zjednodušit, tak neznám nic víc EMO než Pink Floyd.

Brano @ 14.02.2011 09:02:55
Beriq:Súhlasím s Tebou.Asi pri žiadnej hudbe som nezažil také emócie,ako práve pri Wish you were here.A ďakujem.

PaloM @ 14.02.2011 09:55:48
Bra�o, však o tom to je. Nepotrebujeme čítať ďalších Černých, Tumov a Merhautov, keď si môžme prečítať originál. Ty si to podal v inom rozmere, je to na spestrenie, veď každý autor je svojský a to je dobre. K tomu arcibiskupovi by som šiel na spoveď, za hučania Pink Floyd by možno zanikli moje hriechy. A truľov sme už tiež preberali, ja som zase mestský truľo, ktorý sa musí živiť hlavou, lebo má obe ruky ľavé a s nimi by sa neuživil :-)

pito63 @ 14.02.2011 10:00:16
Kiež by tu bolo viac takých "truľov"!

Hikoki @ 14.02.2011 10:16:17
Fantastická,náladotvorná a nenabubřele pokorná hudba s dotyky géniů.U mě jednoznačně nejlepší od Pink Floyd. Z osatních pak Dark Side a Animals.

Lacibáči @ 14.02.2011 20:08:51
Brano
K tretiemu odstavcu.
Ešte šťastie, že túto stránku nenavštevujú politologickí maniaci z x denníkov. Tí by Ťa okamžite onálepkovali ako bolševika, pretože každý kto neospevuje tento "slobodný a demokratický" systém, je automaticky komunista. :-) (Koniec politologického okienka)

Nedá mi nepozastaviť sa pri niekoľkokrát spomínanom (v diskusii) Jaromírovi Tůmovi. Meno tejto osoby ma dosť irituje a ako človek pre m�a definitívne skončil v r. 1983, keď v tom čase úplne vážne do nebies vyzvihoval všeobecný prínos sovietskej rockovej opery, pričom tvorbu Andrew Lloyd Webbera označil za balast a jeho operu Jesus Christ Superstar nazval, citujem: ,,kýčovitý muzikál".

Ináč, recenzia sama o sebe je famózne napísaná, fakt. Tá mi,naopak, dušu pohladila. Nádherne poeticky, priam až plasticky a úprimne kladené myšlienky. Nádhera.

Brano @ 14.02.2011 21:20:39
Lacibáči:Ubezpečujem Ťa ,že nie som komunista,nikdy som ním nebol a ani nebudem.Dokonca keď som bol naposledy voliť,bolo to v roku 2002,tak som volil jednu nemenovanú pravicovú a kresťanskú stranu :-).Potom som to lutoval.Nie som boľševik len si všímam svet okolo seba a veľa vecí ma fakt udivuje.Niekedy mám pocit,akoby sme si tu na Slovensku sami pod sebou pílili konár.Medziľudské vzťahy sú hrozné,vytratila sa dôvera,nikto nikomu neverí.Chcelo by to ďaľšiu revolúciu,revolúciu ľudskosti,súcitu a lásky.Ale keď sa pozrieme na realitu dneška na ten bezbrehý konzum,tak revolúcia lásky vyzerá ako totálna utópia.Ja som sa rozhodol začať od seba.Snažím sa v mojej rodine,v mojom mikrosvete,byť obetavejší,viac sa zaujímať o problémy a bolesti druhých ako o svoje,snažím sa každý de� odhá�ať negatívne a pesimistické myšlienky,chcem byť užitočný pre svoje okolie a nechcem svoj život premárniť.Mojim cielom je dosiahnuť pokoj duše,čo považujem za najväčšiu hodnotu.Každý de� sa modlím,aby som vytrval v nastúpenej ceste,ktorá mi už prináša prvé ovocie.Pokoj v rodine a pocit pravého nefalšovaného šťastia a radosti.

Lacibáči @ 14.02.2011 22:40:21
Brano, asi sme sa dobre nepochopili, mne je úplne jasné, že nie si. Ja tak isto nie som, ani som nikdy nebol, a pritom mám presne ten istý pohľad na súčasnú situáciu, ako Ty. Dobodky s Tebou súhlasím.

Brano @ 14.02.2011 23:26:21
Jasné :-).Lacibáči si môj človek.

merhaut @ 15.02.2011 01:17:29
Lacibáči, jak vidno, o Mirkovi Tůmovi víš velké kulové...

Filozof @ 15.02.2011 10:22:17
Brano, PaloM a další z východu.
Tuším o čem mluvíte. Každý druhý den je tady člověku smutno, z toho , co se děje kolem, ale sotva se podívám k Vám, mám pocit, že to může být ještě horší. Naposledy včera ta deaflympiáda. To je hodně hodně smutné a nečekal bych to ani v Bělorusku. :-(

Brano @ 15.02.2011 10:34:50
Filozof:Bohužiaľ máš pravdu.Zbabraná deaflympiáda je veľká hanba pre Slovensko.Kompetentní by sa mali konečne zobudiť a zakročiť.Je niečo hnilé v štáte slovenskom a poriadne to zapácha!

PaloM @ 15.02.2011 11:12:52
Filozof: ani by som nemal reagovať, no je to fakt smutné s tou olympiádou. Netreba však pozerať len k nám, stačí aj u vás doma - napr. na doktorov ako vymrdali svojou nenažratosťou so všetkými a najviac odrbali ostatný zdravotnícky personál, na to som zvlášť alergický. To ako u nás v médiách, platy treba zvýšiť lekárom a úplatky berú zdravotníci, pričom pravda je presne naopak. Čert sa vyserie na väčšiu kopu. Aj o tom sú texty Pink Floyd.

Filozof @ 15.02.2011 15:30:27
PaloM
No - jednak máme větší průšvihy a druhak - s těma doktorama je to trochu složitější. Ale to je na dlouhé vysvětlování. Rozhodně to není tak, že dokroři jsou špatní a ministr dobrý. :-)
Horší je jiná věc - obecná nenažranost, kdy každej myslí jen na sebe, všichni chtějí mít víc a do jednoho brečí, že mají PODPRŮMĚR! Takže se zvyšuje jedné skupině za druhou, aby měli všichni nad průměr! :-)) Nějak jim nedochází, že se jim průměr posouvá a roztáčejí tím nesmyslnou spirálu. :-) Uniká jim podstata - že rozdat se může jen to, co se vydělá. A pokud všem přidáme, že budou brát neadekvátně své produkci, není to z čeho zaplatit. Všichni chtějí dokonalé silnice, špičkové zdravotnictví, velké platy soudců, aby nebyli podplatitelní a ještě hromadu peněz do kultury i sportu, ale nikomu se nechce podívat na to, na co reálně máme.
Navíc se nikomu nechce makat - každý by jen manageroval, přesouval prachy nebo výrobky jinejch a obchodoval. Čím dál mí� se reálně produkuje a čím dál víc lenochů to má uživit. :-(( Škoda mluvit.

Deadmonkey @ 16.02.2011 09:47:57
Já teda Hegera 100% podporuju a nechápu, jak se můžou chovat takto odporně. A ještě chcou garanci návratu! Kde to jsme?

Jinak, Brano: Pěkná recenze

Filozof @ 16.02.2011 20:10:42
Deadmonkey
"Kde to jsme?" V Čechách, hochu. :-(

Lacibáči @ 17.02.2011 16:34:17
merhaut
súhlas,o Mirkovi Tůmovi viem velké kulové.
Ale o Jaromírovi Tůmovi (o �om bola reč, spomínal ho aj Brano) viem dosť. A viem aj to, že v r. 1983 v časopise Melodie napísal presne tie slová, ktoré som uviedol vyššie. Rád ich (špeciálne pre Teba) zopakujem:
Jaromír Tůma označil tvorbu Andrew Lloyd Webbera za balast a jeho operu Jesus Christ Superstar nazval, citujem: ,,kýčovitý muzikál".
Sú ešte nejaké nejasnosti?

Apache @ 17.02.2011 16:37:51
Jako kritik měl na to plné právo. Ostatně, ani mě se Jesus Christ Superstar moc nelíbí.

Apache @ 17.02.2011 16:39:12
Jinak Mirek a Jaromír bude nejspíš jeden a ten samý. :-)

Lacibáči @ 17.02.2011 18:02:53
Apache
to právo mu nikto neberie (´právo´ vysloviť svoj názor má každý a nemusí byť ani kritik). Mal dokonca aj právo byť servilný voči sovietskym súdruhom - "...rocková injekce z Východu...hudba, která mísí moderní prvky... má obrovský náboj a invenci a hlavně nezná Lloyd-Webberův balast...".
To vieš, písal sa rok 1983, ospevovať sovietsku rockovú operu a popritom si kopnúť do celosvetovo uznávaného (aj odbornou kritikou) kapitalistického kýčovitého muzikálu, to sa iste súdruhom zamlouvalo. :-)

Ale to isté právo mám aj ja vyjadriť sa k tejto očividnej servilite a povedať si svoj názor.
To, že Mirek a Jaromírek bude nejspíš jeden a ten samý, to napadlo i mne, ale jistota je kulomet. :-)

EasyRocker @ 21.02.2011 14:13:11
Filozof: tvůj příspěvek nelze než podepsat. "Nákup zboží za účelem dalšího prodeje", "poradenství" a podobné pochybné aktivity, šmelení a spekulace s nedozírnými důsledky pro tisíce lidí, kteří se tomu nemůžou nijak bránit. Tímhle se tu ale živí dvě třetiny lidí, žádná skutečná kvalita se už nikde neprodukuje. Ale to jsme už off-topic...

merhaut @ 21.02.2011 20:38:23
Lacibáči, na tebe přesně sedí okřídlené "ještě větší než jsme doufali":-)

Lacibáči @ 24.02.2011 12:26:02
merhaut,
evidentne patríš medzi ľudí, ktorí nevedia argumentovať a svoj handicap nahrádzajú invektívami a ironickými poznámkami.
Aby som, na rozdiel od Teba, ešte presnejšie skonkretizoval svoje predchádzajúce tvrdenie: časopis Melodie č.1 - r.1983 (na titulke Jiří Stivín), str. 10, Jaromír Tůma - Co, kdy, kde, jak se hraje (trendy).

V pohode, kľudne si uľavuj aj ďalej, každý sme iný, ja však nemám záujem klesnúť na Tvoju úrove�. Ale nezúfaj, nie si sám, takých nájdeš na internete habadej. :-)

33Speedy @ 09.01.2012 18:24:53
Moc hezký zamyšlení. Když poslouchám Shine on you crazy diamond, tak mi uplně běží mráz po zádech. Wish you were here je samozřejmě krásná balada. Have a cigar mi nikdy nevadila. Nicméně skladba Welcome to the machine, přes všechnu svojí naléhavost varující nás před dnešní společností a érou strojů, se pro mě stala nuceným utrpením při poslechu alba. Psychedelično mám rád, ale tohle snad ani není psychedelický rock. To by si zasloužilo jinej název. Něco jako metapsychedelic synthetic rock...Prostě jednou za čas mi nevadí, ale ani textu není rozumět.. a ty strašidelný synťáky jsou prostě na mě moc

Mate pravdu v mojom repertoari parti Wish you were here tiez k tym najlepsim kuskom.Ako je vsetkym jasne a bolo povedane na albume je sice kvantitativne menej piesni,avsak posluchac si to ani neuvedomuje,lebo v kazdej piesni sa vyskytuje rozvijajuci sa dej a plynie.Skladby su nadherne vyzaruje z nich neobycajnost,magickost a pocit,ze Nickovi,Rogerovi,Davidovi a Rickovi fakt Syd Barret lahostajny nebol.
S tymto albumom sa mi spajaju krasne spomienky a obzvlast ho mam rad aj preto,ze vlastne v sebe skryva posolstvo,ktore rozprava o Sydovi Barretovi :)
reagovat

Moje nejoblíbenější deska od Pink Floyd . Vše podstatné už bylo vyřčeno . Od mých patnáctin kdy jsem ji poprvé slyšel ,pár let uteklo ,ale stále jsem při jejím poslechu nadšený jako tenkrát . Pro mne společně s Animals to nejlepší od Pink Floyd .
reagovat

Wish you were here je krásne album a bol som po Dark side plný očakávanie. Niekde som čítal, že Dark side bol hudobne prekonaný Wish you were here a textovo The wall. Môže byť, avšak napriek tomu, že dávam plný počet, Wish you were here zarďujem až za Dark side. Skladby sú tu nádherné, hlavne titulná a samozrejme Shine on your crazy diamond. Ale to už tu všetci rozoberali.
reagovat

Zemřel Rick Wright.

Strašně smutná zpráva, bylo mu 65, a kromě toho, že to byla rakovina, tam moc informací není. Asi to taky není důležité.. To podstatné je na deskách, já mám nejraději: Piper at the gates of dawn, Dark side of the moon, The Wall a právě Wish you were here. A tu speciálně, protože ji mám spojenou s útlým dětstvím, a po letech mi připadá stejně magická jako kdysi. Přitom je tam jakoby málo písní.. Čas na nich však plyne jinak. Wish you were here a Shine on.. jsou tak textařsky tak vřelé ! Myslím, že museli mít Syda opravdu rádi, a je to z té hudby cítit. Já je mám rád všechny, a chci jen říct: Díky Ricku, to co po tobě zůstalo je velká a důležitá věc. Hudba, na které ses podílel změnila svět k lepšímu. Odpočívej v pokoji.
reagovat

MARTIN ŠRUBA�, Palkovice u Frýdku-Místku @ 16.09.2008 10:01:57
Tato smutná zpráva mne zastihla včera po půlnoci. Ricka Wrighta je strašná škoda. Měl velký podíl na koncepčnosti, propracovanosti, atmosféričnosti a nadčasovosti tvorby PINK FLOYD. Nechci si hrát na nějakého proroka - ale jeho smrtí zemřely všechny naděje, že by PF ještě někdy něco vydal. Osobně na "mistra klávesových ploch" nikdy nezapomenu. Zanechal toho po sobě opravdu hodně. Díky...
MARTIN ŠRUBA�, Palkovice u Frýdku-Místku

PaloM @ 16.09.2008 11:41:02
MEK - súhlasím, aj pre m�a je Wish you were here rovnako magické album ako na začiatku, a to aj s textami, počuť toto CD je sviatok.
Priatelia, nebuďte smutní. �no, je to ľudská tragédia zomrieť na zákernú chorobu. Pracujem na onkológii (nie som lekár), viem o čom je reč.
Avšak pozrite na všetku tú úžasnú hudbu, čo zostala.
Buďme úprimní, koľko rokov už nič nové PF nevypustili, nenahrali a nazahrali? V mladosti som veľmi ťažko prežíval odchody idolov (najťažšie Johna Lennona) a sníval o nemožných reunionoch. Určite nie som ľahostajný, ale možno som i rád, že PF skončili v najlepšom (Division Bell) a nemusím na staré kolená (moje a ich) trapne počúvať neaké nevydarené horúce album. Niektorí umelci neviedia, kedy prestať (a už nie sú umelci). Pink Floyd to vedeli.
Verím, že som Vás v smútočnej atmosfére nepobúril,
proste to takto cĂ­tim.

Hezká slohová práce,v mnoha ohledech kopírující mé mládí.Přesto zbytečně dlouhá na to,abychom se dozvěděli,že se bojíme starým láskám podívat do očí a z hudebníků udělat nic moc zručné muzikanty.Ono je jedna věc,super technicky a na vysoké úrovni zahrát něco,co složil jiný a úplně něco jiného,něco složit či se na tom podílet.Mason jako bicman bubnuje trochu dědkovským stylem,ale myslím,že právě zde účel světí prostředky a hraje právě to,co je pro dílo třeba.Představa,jak místo něj do bicích ve skladbách PF po svém buší Bonham, Paice, Powell .... je pro mne (taky bývalého bicmana) úděsná.Wright je podepsán či spolupodepsán pod plnotučnými skladbami.A že není Wakemann či Lord?Záleží na výsledku,a ten je myslím bezesporu skvělý.Já se lásce WYWH a i jiným rád podívám do očí kdykoliv,protože jsem s nimi zestárl a společné manželství s nimi funguje stále stejně dobře,jako na počátku.(možná i líp).

5*****
reagovat

Je mi teprve 17 let a možná na toto hodnocení nejsem zralý,ale přesto to zkusím.Alebum wish you were here je pro mě takový zlom.Myslím si,že od této doby se pinki floyd dělili na Waterse a ostatní floydy.Toto album je skvělé v tom,že dokonale popsalo věci o kterých PF zpívají.¨Shine on you crazy diamond je podle mě nejlepší skladba v historii o někom kdo už není mezi námi.Dokonale vystihuje Syda. Je to mé n eojoblíbenější album.Sice na mě působí velmi smutně je skvěle!!
reagovat

Z času načas príde na človeka akási chvílka tajomna, chvílka kedy niečo hladá. Celý život človeka sa spája s niečim, čo miluje a zárove� nenávidí. A tak sa zmenil večer z veselého na melancholický, neveselý, uzavretý do seba. Jeden známy mi povedal : "Prečo počúvaš depresívnu muziku keď máš melancholickú náladu alebo depresiu, ja si vždy pustím nejakých tých veselých Beatles v začiatkoch alebo nejaký popík a to ma rozveselý". Ja v týchto chvílkach pocit veselosti nepotrebujem a potrebujem niečo na ešte väčšie uzavretie sa sám do seba. To dokážu len 2 veci : Floydi alebo Doors. Doors sa stala už pre m�a hudba každého d�a, tak preto som skúsil zmenu - Pink Floyd. Celý život človeka sa okolo niečoho točí. Ten môj okolo tejto okúzlujúcej muziky. Samozrejme je to tak, že nie vždy padne vhod. Keď potrebujete vybiť si zlosť, energiu alebo proste máte iný feeling - sú tu na to Rolling Stones, Led Zeppelin, Motorhead, AC/DC, Chuck Berry a iné rockandrollové pecky. Niekedy sa však stane že príde vám chuť "vymeniť pivo" za niečo iného, jemnejšieho a zložitejšieho. Zmeny nálad a muzika idú spolu. Tak ma napadlo : pusti si niečo, čo si už dávno nepočúval! Potom som objavil nanovo tento album a spomenul si na dokument o Dark Side Of The Moon. Prvý bol dokument a v týchto chvílach album Wish You Were Here aj počúvam. Samotná skladba je o niečom úplne inom ale úvodný Crazy Diamond mi pripádá úplne iný, vesmírny. Pravé zimomriavky prídu až v skladbe Welcome To The Machine. Táto recenzia by sa dalo pridať aj k albumu Meddle, ktorý vyvoláva ešte lepší efekt + predstavivosť. Vonku je už tma, letný večer sa zmenil na jesenný zlý sen a valiace sa čierne mraky sa rozprestierajú všade navôkol. Silný vietor ma zavádza k albumu Meddle a prvej vypalovačke One Of These Days. Práve o tomto je ich muzika. Len ťažko viem svoje myšlienky prepísať do týchto riadkov. To by vedeli snád len samotný Floydi.
reagovat

Wish You Were here ma zaujal až po prepočutí albmu The Wall. Je to už v podstate spomienka na Syda Barreta. Všetky tieto magické songy majú niečo skryté v sebe. Niečo vesmírne, niečo medzi nebom a zemou.
Shine On You Crazy Diamond - jeden megaĂşvod k tomuto dielu
Welcome To The Machine - dosĹĄ depresivny song
Have A Cigar - reč je opäť o vojne
Wish You were Here - nesmrtelny song ktory sa hra dodnes v radiach. Jedna z mala popoviek Floydov.
Album uzavrie Shine On you Crazy Diamond pt.2.
Album v celku velmi zaujĂ­mavĂ˝, ale viac ma zaujal The Wall.
reagovat

Shine on your crazy daimond - beru jako nejmistr�ejší zvukouvý projev jaký jsem kdy slyšel .Dílo Pink Floyd ,alespo� pro mne šplhá do víšin vážné hudby co se týče hudby . a co se týče textů konkuruje směle s velkými poety všech dob ... a Shine on ... je naprostým vrcholem .
reagovat

merhaut @ 26.11.2006 00:00:00
hergot chlapi, si to prože�te pravopisem ve wordu, než to sem dáte ... nejmistr�ejší víšin ...

Pro autory by navíc měla být možnost text opravovat, i mazat - to je vzkaz pro admina.

Samorost @ 28.01.2007 00:00:00
Ta hudba asi šplhá do takových "víšin", kde už neplatí nejen zákony gravitace, ale patrně už ani zákony pravopisu. Jinak řečeno: jak brát vážně názor někoho, kdo ani neumí zapsat svoji myšlenku bez zatraceně hrubé pravopisné chyby. A nepokoušejte se mi někdo namluvit, že podstatná je "Myšlenka" a na formě nezáleží. Ten, který není schopný zvládnout pravopis rodného jazyka, není znalec, ale blbec.
Jinak samozřejmě celá Wish You Were Here je skvělá.

michna @ 28.01.2007 00:00:00
Ale no tak, Samoroste... Chováte se jak obávaný profesor češtiny z gymnázia... Už tady o tom psal před vámi Merhaut, jestli jste si nevšimnul.

springfame @ 21.02.2011 17:19:33
Po objevu tohoto letitého gramatického skvostu se naléhavě připojuji k žádosti o možnost oprav pro autory příspěvků. Předem díky.

Na toto album snad ani nelze napsat kritickou recenzi. Za naprostý vrchol považuji "Shine on you crazy diamond" (I. a II.), které jsou učebnicovým příkladem, jak postupně rozvíjet hlavní motiv skladby. U "Welcome to the machine" si zase řeknete, že takto pracovat s atmosférou skutečně neumí každý. Z těchto důvodů se určitě jedná o naprosto zásadní počin uměleckého rocku. Jeho síla je i v tom, že ani časem nestárne - ale spíše naopak. Další desky od Pink Floyd mám rovněž v oblibě, jenže k této desce mám nejblíže. Neměnil bych na ní vůbec nic. Pokud se chcete nechat unášet na vlnách nesmíné zasněnosti, mohu jen vřele doporučit. Na čtyřicet minut a sedmnáct sekund přestanete téměř vnímat okolní svět.
reagovat

sru @ 23.03.2006 00:00:00
Realitu kolem sebe nebudete vnímat samozřejmě ještě o čtyři minuty déle.

Podle mě absolutně nejlepší album kapely v postbarrettovském období. Mistrovský kousek. Kapela se od svého geniálního Dark Sidu ještě více hudebně vyvinula, že vznikl tento skvost. Nemám sebemenší výtku. Dojemné téma, působivé melodie, znamenité texty.
reagovat

Už si přesně nepamatuju, jestli jsem slyšela dřív Odvrácenou stranu nebo WISH YOU WERE HERE, k nahrávkám obou jsem se dostala téměř současně, ale tohle se mi zalíbilo dřív a pořád je to pro mě č. 1 od PF.
Možná, že tohle album vzniklo pod tlakem, asi je pravda, že Odvrácená strana je zásadnější dílo PF, co na tom záleží. THE DARK SIDE OF THE MOON je tak trochu všeobjímající a všeshrnující a na WISH YOU WERE HERE se pak PF věnovali trochu víc sami sobě. Vyrovnat se s tím cirkusem kolem předchozího alba muselo být těžké. A možná že Shine on You Crazy Diamond je nejen vzpomínkou na Syda Barretta, možná je to vzpomínka s trochou závisti, že jeho se to už vlastně netýká, utekl si někam do svého světa... a nemusí se o nic starat. Kritika zábavního průmyslu – nevím, jestli byli PF první, kdo nazval věci pravými jmény, ale nejspíš byli první, kdo tomu věnoval tolik prostoru.
Stejně jako u předchozího alba tu platí, bez překladu textů znáte jen polovinu, i když tady to vadí trochu méně.
Moje nejoblíbenější je tady Shine on You Crazy Diamond part I. s tou nejúžasnější předehrou, jaká v rockové historii existuje (aspo� pro mě). Tady je přesně to, co postrádám na DSOTM – to napětí – nástroje nastupují nenápadně, rytmus nabíhá postupně, neustále se vše zesiluje – a zpěv začne přesně v ten okamžik, kdy má. A na konci zase vše pomalu ustupuje, PF ve vás nechají ten zažitek doznít, než na vás vypálí s další skladbou – Welcome to the machine zpívanou v oktávách: „…Vítej, můj synu, vítej v mašinérii. O čem jsi snil? To je v pořádku, my jsme ti řekli o čem máš snít…“ Have a cigar – Roy Harper tady zpívá jako by byl 5. členem skupiny „… A řekli jsme ti jméno té hry, chlapče? Nazýváme ji Jízda Snadného výdělku…“. „…tak ty si myslíš, že můžeš rozeznat Nebe od Pekla, modré nebe od bolesti/ Můžeš rozeznat zelené pole od chladné ocelové kolejnice?/ Úsměv od masky? Myslíš, že to můžeš rozeznat?..“ (Wish you were here). A na závěr „…Nikdo neví, kde jsi, jak blízko nebo jak daleko…“ - Shine on You Crazy Diamond part II.
Jasně, že tato skladba Shine on You Crazy Diamond part I. ostatní trochu zastíní, ale to snad není na závadu, ten zbytek se taky poslouchá skvěle.

Poznámka k obalu – tento obal je poslední, který si nechali PF vyrobit firmou Hipgnosis. To byla svého času vyhlášená značka – vyrobili i některé obaly např. pro skupiny Yes, 10cc nebo Alan Parsons Project.
reagovat

Je to bezpochyby jedno z nejúžasnějších rockových alb v historii. Nedá se mu vytknout absolutně nic. Určitě nejúžasnější skladby jsou Wish you were here a Shine on you crazy diamond (part one), ale album jako celek působí naprosto úžasně. Zvláště do Gilmourova kytary se člověk zaposlouchá tak, že neví o světě. Paráda
reagovat

Nie je hudobneho diela, ktore by viac ovplyvnilo moj zivot. Ked som chodil na ZDS musel som cez prestavku odbiehat domov a pustat si drogu zvanu Wish you were here. Teraz mam 40 a stale behaju zimomriavky po chrbate, ked si to raz za cas pustim....
reagovat

Flower-pot @ 18.03.2007 00:00:00
Uh! A toto s tebou robi jednohviezdickove album? :)))

Stejně jako v Meddle je i na této desce Shine on... a Wish you were here trochu v popředí před Have A Cigar a Welcome To The MAchine, což trochu ztěžuje objektivní hodnocením protože se trochu vnucuje ohodnotit jen tyto dvě skaldby (!!!můj osobní názor!!!). A dvě skvělé a dvě průměrné písně je málo, proto dávám puze 4*
reagovat

Na tehle desce je opravdu citit ten tlak na vyprodukovani stejne dobreho alba jako Dark Side. Bohuzel myslim ze prave diky nemu, uz toto album tak povedene neni. Je vyborne, urcite bych ho zaradil mezi tri nejlepsi, ale kvality predchozi desky nedosahuje. Kytarovy motiv Shine on... je genialni, ale jeden napad na celou desku je malo. Skvela skladba je Have a Cigar, byl to dobry tah vybrat Roye na zpev. Zbytek desky je prilis vlacny, zbytecne velke instrumentalni plochy, celkove mene napadu.
reagovat

jerry @ 20.07.2006 00:00:00
tak s timto clankem nemuzu souhlasit i kdyz chapu ze je to tvuj nazor.me se naopak zda ze Wish you were here je mnohem lepsi nez Dark side.Wish you ve me vzbudila mnohem vetsi uzas.motivu je na desce vic nez dost a istrumentalni plochy jsou ten absolutni vrchol.myslim ze prekonat uspesnost predchoziho alba bylo hodne tezke ale podle meho nazoru se jim to povedlo vic nez dobre.

Co říci k tomuto albu? Podle mne je to minimálně hudebně nejlepší album PF. Je to vlastně vzpomínka na Syda a to dokonce i v těch pasážích, kdy se Roger dosti tvrdě naváží do zábavního průmyslu. Opravdu úžasné!

SOYCD: krásná vzpomínka na Syda, dokonalá rocková symfonie, podle mne nejlepší píse� od Floydů vůbec, jediné písně, které by jí mohly konkurovat jsou Wish You Were Here a High Hopes. Bezchybné!
WTTM: trochu depresivní, dosti trvdá (i textově) a agresivní, ale výborná.
Have A Cigar: krása! perfektní! chytře vybraný hostující zpěvák, jeho zpěv je zde opravdu na správném místě.
WYWH: nenapodobitelná, úžasná vzpomínka na Syda a na staré časy, krásná! dokonalá!

celkové hodnocení: toto album nesmí chybět ve vaší sbírce! Naprosto perfektní!
reagovat

Po obrovském úspěchu alba The Dark Side of the Moon, který si nikdo předtím ani náhodou nedokázal představit, byl na členy Pink Floyd vyvíjen nátlak o další neméně úspěšné album. Z klubové party se staly světové hvězdy a to se nemohlo neprojevit na průběhu nahrávání. Rozepře a neschopnost soustředit se na práci byly na denním pořádku a je veliké štěstí, že se toto neprojevilo na celkovém výsledku. Ústředním motivem tohoto v pořadí (ať si říká kdo chce co chce?) druhého koncepčního alba je osamocení a (nebo a tedy?) vzpomínka na ?bláznivého démanta? Syda Barreta. Druhý motiv (u skladby 2 a 3) je znechucení z nahrávacího průmyslu jakožto továrny na peníze, kterého začínal mít Roger Waters pomalu plné zuby.
Titulní skladba ?Shine on you crazy diamond? je na tomto albu rozdělená na dvě části (1-5 a 6-9, na pozdějších vydáních označované Part I, Part II), začíná pomalou melodií na klávesy, později se přidává jemná kytara. Part 2 (označovaná jako Syd?s theme) začíná velice známým kytarovým motivem, který se posléze objevuje v průběhu celé skladby a stává se jakýmsi jejím symbolem. Po několika minutách kouzelného střídání kláves a kytary nastupuje melancholický zpěv (part 4), který působí velmi dojemně, jelikož zpívají Gilmour, Waters i Wright zárove�. Celá první část končí vystoupením na saxofon Dicka Perryho.
Naprosto mrazivým pocitem působí druhá skladba ?Welcome to the Machine?, a to i přes to, že kromě syntetizátorů a baskytary hraje pouze akustická kytara. Jak již bylo řečeno výše, Waters dosti nepokrytě kritizuje zábavní průmysl. Tento problém řeší i třetí skladba ?Have a cigar?, kde se zpěvu výborně zhostil Roy Harper, přizvaný narychlo z vedlejšího studia, protože Waters by některé pasáže sám prostě nezazpíval.
Balada ?Wish you were here? je údajně jedinou skladbou kapely, kde byl hotov dříve text než hudba. K jednoduchému motivu na akustické kytaře se přidává Gilmourův tichý zpěv, ?oplakávající? nepřítomnost Syda. Tato naprosto geniální skladba již nikdy nesměla chybět na žádném koncertu a patří mezi vrcholy celé tvorby PF.
Z větru se pomalu vynořuje baskytara, přidává se kytara a klávesy - začíná druhá část opusu ?Shine on you crazy diamond?. Po krátkém řádění na všechny nástroje se objevuje známý motiv z částí 1 ? 5, skladba zpomaluje tempo a pokračuje melancholický text. Celá skladba končí smutnou melodií na Rickovy klávesy ? part 9 alias Funeral?
Jedná se o naprosto zásadní artrockové album, které prostě musíte mít. Rozhodně nezůstalo intenzitou zážitku, který vám poskytne, ve stínu možná známějšího Dark Side. Za zmínku stojí i perfektní booklet s úžasnou grafikou. Dávám plný počet bodů.
reagovat

Krása. Co dodat
reagovat

dusker @ 22.03.2006 00:00:00
Jen tři slova, která jen potrhují výstižnost.