Pink Floyd - The Wall

Pink Floyd - The Wall - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1979

Tracklist:

Disk 1: 38:58
01. In the flesh? (3:17)
02. The thin ice (2:28)
03. Another brick in the wall Part one (3:41)
04. The happiest days of our lives (1:20)
05. Another brick in the wall Part two (3:56)
06. Mother (5:32)
07. Goodbye blue sky (2:48)
08. Empty spaces (5:36)
09. Young lust (2:03)
10. One of my turns (1:33)
11. Don't leave me now (4:22)
12. Another brick in the wall Part three (1:17)
13. Goodbye cruel world (1:05)

Disk 2: 40:43
01. Hey you (4:39)
02. Is there anybody out there! (2:40)
03. Nobody home (3:25)
04. Vera (1:38)
05. Bring the boys back home (0:50)
06. Comfortably numb (6:49)
07. The show must go on (1:36)
08. In the flesh (4:16)
09. Run like hell (4:22)
10. Waiting for the worms (3:56)
11. Stop (0:34)
12. The trial (5:16)
13. Outside the wall (1:42)

Total Time: 79:41


Obsazení:

David Gilmour - kytara, zpěv
Nick Mason - bicí
Roger Waters - basová kytara, zpěv
Richard Wright - klávesy

Hosté:
Joe Chemay, Stan Farber, Jim Haas, Bruce Johnston, John Joyce & Toni Tenille - hlasy
Pupils from Islingtown Green School Choir

 
12.11.2017 Martin H
4 stars

Krátce po mém prvním, iniciačním setkání s dílem skupiny Pink Floyd prostřednictvím alba A Momentary Lapse of Reason mi byla předána audio kazeta s doporučením, abych si to poslechl, že nebudu litovat. Díky bůhví kolikáté kopii měla nahrávka dosti otřesný zvuk, místy více šuměla, než hrála a v klidnějších pasážích se hudba v tom šumu občas docela ztrácela, ale drápek byl zaťat a od té doby se k dvojalbu The Wall pravidelně vracím. A že je co poslouchat.

Ten příběh, který nám zde Roger Waters se svými spoluhráči prostřednictvím šestadvaceti skladeb předkládá, je dostatečně známý. Podobenství o tom, jak si každý vytváří kolem sebe pomyslnou zeď, za níž schovává své pocity, což může časem přerůst v regulérní šílenství, touhu po ovládání jiných a zrod dokonalé totality, je zde předváděno ve tvaru, jehož konečnou výslednou podobu korunovala až scénická provedení, při nichž se stavěla a poté bourala maketa zdi. Zvlášť památné je Rogerovo předvedení této show v roce 1990 v Berlíně, v místě, kde ještě před pár měsíci skutečná zeď ovlivňující životy mnoha lidí opravdu stála. Osobně vnímám tohle dílo jako varování před člověkem samým, protože na konkrétním jednom člověku může mnohdy stát osud celého lidstva. A že jsme těch totalitních „rájů“, slibujících nám zpočátku světlé zítřky, zažili za poslední sto let požehnaně.

Hudebně už po těch letech Zeď nevnímám tak intenzivně jako dřív. Přiznám se, že u některých skladeb se chvílemi i nudím, ba je dokonce nesnáším – to je případ skladby The Trial, kterou bych vždy nejraději přeskočil, ale nakonec si ji stejně se skřípěním zubů poslechnu. Stejně tak píseň Another Brick In The Wall Part 2 za ty roky, co ji slýchám z různých rádií, ztratila na své naléhavosti. Na druhé straně stojí moje osobní perly, písně Mother, Goodbye Blue Sky, Hey You, Vera, Comfortably Numb a Run Like Hell, kvůli nimž se k tomuto dílu opětovně rád vracím.

Osobně již desku The Wall nepovažuji za to nejlepší v diskografii Pink Floyd. Pokud mám hodnotit, tak hudbu dnes vidím na tři hvězdy a celkový koncept na pět. A to jsou již ve výsledku lehké počty.

reagovat

lover-of-music @ 13.11.2017 11:21:47
Souhlasím, také to nepovažuji za nejlepší desku, ale také se k ní rád vracím. Je tu několik výborných a nádherných skladeb při kterých tajím dech, ale jsou tu bohužel i ty nudné. Např. ta The Trial.
Another Brick In The Wall Part 2 mi vůbec nevadí. Naopak, zbožňuji její poselství.

Petr_70 @ 13.11.2017 12:06:15
Filmová verze za pět, audio verze která je předmětem recenze "zeštíhlená" do jednoho alba těch pět mohla mít taky.
Takhle jen max tři a půl... škoda.

jirka 7200 @ 13.11.2017 13:46:14
Hudbu ze Zdi mám za ta léta hodně zažitou. Beru ji jako jeden monolit s náročnějšími, dravějšími i poklidnějšími pasážemi.

Vše tam má své místo a vzhledem ke konceptu a poselství celého alba si nedovedu představit, že by z ní bylo něco vyjmuto. V takovýchto případech desek hodnotím jen celek.

Petr_70 @ 13.11.2017 15:17:25
Souhlasím, ale je tam bohužel spousta pasáží, které pokud nejsou doprovázeny vizuálním vjemem, typicky třeba Don't Leave Me Now, jsou v podstatě nicneříkající...
Zvukový záznam formou běžného filmového soundtracku by byl v tomto případě myslím vhodnější.

viteslaf @ 13.11.2017 20:30:06
Dovolím si nesouhlasit. Don't leave me now na mne vůbec nepůsobí nic neříkajícím dojmem, ba naopak, je z ní cítit ta bezmocnost člověka, když ho někdo opustí, ta úzkost z Rogerova hlasu jen srší.

jiří schwarz @ 13.11.2017 23:13:55
Když jsem třímal pár týdnů po vydání v ruce tohle dvojalbmum (tehdy půjčené), velký pocit štěstí (Každá Floydí desky bývala vnímána jako poklad). Spousta hezkých písniček, nosný „sociologický“ příběh. Hrál jsem si to zpočátku hodně, spousta krásných míst tam je. Ale pochyby v podvědomí byly, a dnes s odstupem času myslím, že vím, čím to bylo/je. Do Wall jsem chápal každou desku jako posun, spojený se stárnutím, přirozeným uměleckým vývojem kapely, v kontextu té které doby a vývoje big-bítu obecně. I Animals jsem bral na milost, přece jen ten půjčený quasi-orwellovský nápad rozvrstvení společnosti byl senzační.

Wall - projekt Waterse a producenta Boba Ezrina, 13 let od prvního alba, trochu opotřebovaní hrdinové. Chybějí ostatní Floydi, upozaděni dle Watersovy píšťalky. Balancování na hraně údernosti a banality – to druhé cítím čím dál víc (celý začátek a mnoho dalších míst). Hned zezačátku, melodická neinvence, nahražená pomalu rozloženým primitivním hard-rockovým akordem (riffem), za to s obrovskou pompézností. A pak ta dětská rádiová skorovydupávačka: „nechcem žádný vzdělávání/vychovávání, žádné řízení myšlenek.“ Navzdory socíku jsem byl vychován v liberálním duchu, a tak jsem zprvu přitakával téhle pseudo-nosné myšlence, ale brzy zase přestal. Totiž za „thought control“ v anglické škole bychom my (aspoň někteří) tady dali všechno. V málokteré zemi totiž byla a je menší než v Anglii (natož pak tehdy u nás). Možno vnutit Kissákům Ezrinovy pravdy (tam třeba fungovaly, co já vím), ale Floydům se měl vyhnout obloukem. A následné megalomanské šou, kterým se předtím PF bránili jak uměli, to už není pro mě. Ezrin udělal z Floydů něco, co nebyli či dle mého nechtěli být. Je mi skoro líto té přece jen hezkých songů na dvojalbu, ale nějak se k tomuhle projektu nevracím. Konkurence z tvorby PF a jiných je totiž velká. Např. zpracování odcizení u PF: viz Atom Heart Mother: If, nebo Summer 68, nad ránem jsem dnes o nich psal (viz tam). V jejich prostotě je autentičnost, umělecká síla. Wall už je aspoň zčásti jen hra na autenticitu, i když pořád jsou to Floydi a vysoký standard.

jiří schwarz @ 14.11.2017 00:11:35
... a ještě Milovníkovi Muziky (sorry jako, já ty Vaše englický ména neumím česky skloňovat). Ten Trial: extrémně silná inspirace Jesus Christ Superstar - tam je taky soud (Ježíše). Tematicky i muzikálně, jenže o 10 let později je to provářka. Takže souhlasím s Tebou, jako dost často v poslední době.

northman @ 14.11.2017 05:04:13
The Wall jsem měl nahraný taky krátce po vydání, tehdy bylo v módě mít poslední album Pink Floyd. Pro mě bylo tohle album po prvním poslechu těžké zklamání, to nebyla deska Pink Floyd, které jsem miloval hlavně kvůli prvním albům se Sydem Barrettem. O existenci Final Cut jsem se dozvěděl až několik let po vydání. Desky Pink Floyd po Meddle mám ve sbírce, ale neposlouchám je.Příklon skupiny k mainstream, který začal albem Dark Side Of The Moon mě nebaví. Britští králové psychedelie a undergroundu pro mě skončili na počátku sedmdesátých let.

bullb @ 14.11.2017 18:13:25
jiří Schwarz: takmer so všetkým súhlasím. Až na Atom Heart Mother. Nikdy mi nesadla. Sorry. Chyba "nie je vo vašom prijímači"...

15.06.2016 angus16
3 stars

Projekt The Wall je víceméně Watersovo dílo. Zbytek kapely zde působí spíše jen jako doprovodná kapela. Samozřejmě i zde najdeme mnoho hudebních příspěvků například od Davida Gilmoura a jeho sólo v Comfortably Numb prý bylo vyhodnoceno jako nejlepší kytarové sólo všech dob. Ovšem nikdy jsem nemohl vystát a baštit to Rogerovo neustálé fňukání o tom jak vyrůstal bez otce. Tímto krmí své fanoušky už dlouhá léta. Nikdy jsem neupíral Rogerovi jeho tvůrčí nadání a talent a musím podotknout že je velmi silná osobnost, ale tím jak se zachoval k ostatním členům kapely a zejména k Rickovi mě velice odpudilo a proto ho nemám moc v lásce.
První část alba je snesitelnější než druhá část se kterou mám větší problém. Kromě kousků jako Vera, Comfortably Numb, Run Like Hell a The Trial si vždy říkám aby už to bylo za mnou. Také bych rád citoval pana Gratiase, "Opakování motivu Another Brick In The Wall je místy nesnesitelné". Zejména mě také dokáže dopálit to jak mnoho lidí slyšelo Another Brick In The Wall Part 2 a už vám vykládají jak milují Pink Floyd.
Pane bože to opravdu ne!!!
Ale abych jen nepomlouval tak musím říci, že album jsem velmi často poslouchal když mi nebylo hej a psychicky mě celkem dost pomáhalo. Album má určitě skvělou myšlenku a opravdu zde nemohu popřít Rogerovo talent. Film The Wall jsem viděl několikrát a musím říci že jako film to určitě bylo pro mě snesitelnější než samotné album.
Bohužel však nikdy nebudu patřit mezi jeho velké obdivovatele a The Wall pro mě nikdy nebude patřit mezi zásadní alba Pink Floyd. Taková Ummagumma nebo Atom Heart Mother jsou mi mnohem bližší. Z mého pohledu pouze průměr.


reagovat

tykeww @ 15.06.2016 22:12:56
Pro mě je The Wall pomyslná špička Watersovy cesty skrz Pink Floyd, konec vývoje, kdy nám autor řekl přesně to, co chtěl, k tomu s drobným dovětkem v podobě The Final Cut. Podle mě je The Wall mistrovské dílo, i když musím přiznat, že jsem ho docenil až po zhlédnutí filmu. Pak jsem se alba opravdu nemohl nějaký čas nabažit.
Jasně, spoustu lidí má problém s tím, že už to nejsou Pink Floyd, ale spíš sólový Roger Waters. Každopádně si myslím, že to Waters byl už dlouhou dobu hlavním tvůrčím mozkem skupiny a takový konec byl v jistém smyslu přímo logický. Ani jedno z floydovských alb bez Rogera Waterse mě ani zdaleka neoslovilo tolik jako ty do The Wall včetně. A i když mám (hlavně coby kytarista) rád i sólovky Davida Gilmoura, pořád dávám přednost hlavně Watersově Amused To Death.
Ale vždycky si rád u svých oblíbených desek přečtu i nějaké ne tak nadšené názory :)

angus16 @ 15.06.2016 22:25:01
Jasně že bez Waterse by to nebylo ono a musím říci že po jeho odchodu je to spíš Gilmourova sólová dráha. Ale kromě alba Animals kde už také víceméně vévodil tam vždy byl vyrovnaný podíl tvůrčích příspěvků od všech členů. Ta rovnováha tomu dodávala sílu a tím jak se Roger dral výš a výš se to pro mě stalo méně a méně snesitelným. Nepopírám genialitu která je obsažena v dílu The Wall. Jen jsem se s ní nikdy neztotožnil a musím říci že ze 70% mě ani hudební stránka nenadchla :)

Petr_70 @ 15.06.2016 23:23:46
tykeww: Souhlasím v plném rozahu!
Možná s tím rozdílem, že mne následná alba PF bez Rogera nebaví vůbec...

EasyRocker @ 16.06.2016 06:47:04
Je mi bohužel líto, že tahle recenze opět pracuje s tisíckrát vyvrácenými tvrzeními o šíleném Rogerovi a jeho bezbranných obětech Davidovi a Rickovi. Ale zaznělo to tu v diskusích už dostkrát na to, abych to tu zase nějak opakoval. Bohužel, tenhle progilmourovský kurs je u nás pořád nějak populární a tehdejší sparkovské články Tůmy a dalších tomu bohužel moc nepomohly, ba právě naopak. Že tyto nepravdivá tvrzení přebíral i profi publicista Petr Gratias, to je taky na pováženou. Nic více, nic méně.

EasyRocker @ 16.06.2016 06:48:32
A také už tu mnohokrát zaznělo, že on by ten Rogerův podíl asi nemusel být tak velký, kdyby holt ostatní něcím přispěli do společné tvorby. To se ale po Animals až moc nedělo.

horyna @ 16.06.2016 08:32:29
Někdo tu nedávno napsal, že hudba nám má přinášet radost, debaty nad P.F. se stali takřka denním chlebem a dvě skupiny pro a proti Watersovci se v nich stále přou, co, kdo zavinil, proč, jak... a hlavně kdo je lepší, originálnější atd. Není to ale jedno ??!!! Léta plynou a ta alba tu prostě jsou, ať se někomu líbí nebo ne, každý má právo na svůj! názor, ale těžko se v tom dá vyšpekulovat něco víc:-)
Chápu, že někdo to, či ono nemusí, na druhou stranu, kolik děl podobného významu jako Wall, bylo za léta co hudební průmysl stojí napsáno? Velká originalita se mu rozhodně uprít nedá, u mne jasný palec vzhůru a u jiného... ale to je jeho věc:-)
Hudba má přinášet radost, tak se jí bavme

adam @ 16.06.2016 08:57:11
Niekto mudry raz povedal ze rozpravat sa o hudbe je ako tancovat o architekture...
Takze tie hadky su asi nevyhnutne kedze ozaj ide o hovno.

Progjar @ 16.06.2016 11:44:00
Nemám principiálne nič proti tejto recenzii, aj keď pre mňa 3 stars je málo. Ale dôrazne nesúhlasím s konštatovaním a degradáciou prínosu Davida, Ricka a Nicka. Skúsme sa skôr zamyslieť na tým, prečo David vydal v 1978 sólo album ako keby svoje nápady nemohol realizovať na Animals. A prečo v roku 1984 vydal About Face, ale Roger mu nedal čas na The Final Cut. Mne osobne to evokuje blokovanie Davida, možno aj Rick zo strany Rogera pri ich snahe dostať na albumy svoje nápady. Lebo tie aspoň v prípade Davida existovali a boli veľmi kvalitné.

PaloM @ 16.06.2016 12:25:18
100x omielané frázy - nuda, nuda, nuda
Pink Floyd bol preto Pink Floyd, lebo ho tvorili 4 nenahraditelní, do hudby zažratí umelci, ostatnú sú plané kecy.

alienshore @ 16.06.2016 13:32:30
hudba je tu na to aby sme ju jednak počúvali a jednak o nej aj diskutovali, nielen pekne ale aj kriticky, keďže sa jedná o konkrétny produkt (vinyl, CD, atď), The Wall je taký všelijaký pre mňa, niečo je tu super a niečo zase veľmi nemusím, ale svoj význam má a evidentne nie malý :-)

angus16 @ 16.06.2016 13:54:10
Jak jsem již napsal výše. Nepopírám Rogerovo talent. The Wall je jistě co do obsahu velké dílo. Mě bohužel nikdy nezaujalo do takové míry jako ostatní a to především po hudební stránce až na pár skladeb. Pokud jde o mě považuji se za Gilmourovce a to v tom smyslu že mám raději jeho sólovou tvorbu než Rogerovo. Pokud jde o samotné Pink Floyd mám nejradši éru až po album Wish You Were Here. Ani Animals mi není proti srsti. The Wall a Final Cut půjdou vždy poněkud mimo mě :)

bullb @ 16.06.2016 15:31:35
Neviem ani koľkokrát som cez pagedown sa dolistoval na"začiatok" tejto debaty (myslím prvú recenziu na PB a reakcie). Úžasné čítanie. Napriek tomu mi nedá nereagovať. The wall som mal možnosť počuť takmer po vydaní (čo bolo za komunizmu skoro zázrak). S odstupom rokov a "zmúdrievaním" len konštatujem, a dávam za pravdu niektorým diskutujúcim, že nejde o kolektívne dielo Pink Floyd. Na druhej strane: hudba je subjektívna a emocionálna záležitosť. Môžeme zazlievať niekomu že hodnotil max 5 ?
Z celého dvojalba počúvam Mother a Comfortably Numb. Najlepšia vec od Pink Floyd je stále Dark Side. Skúste porozmýšľať prečo.

b.wolf @ 16.06.2016 18:23:15
Pro mě coby mlaďocha se Floydi stali nedostižnou ikonou, jenom sehnat za reálsocíku nějakou fotku bylo peklo. Psychedelické skvosty jako Atom heart mother nebo Pištec to načali, Meddle mohutně přidalo, Dark side, The wall a pro mě zejména Animals to vyšvihli do absolutní špice. Ty řeči a fámy a dohady apod. jsem naprosto ignoroval, zajímala a zajímá mě jenom hudba, a ta je dokonalá. Pravda, trvalo mně, než jsem po první desce přišel na chuť trochu zdlouhavé druhé, ale na kvalitě to ubralo opravdu jenom trochu. Takže jestli s Watersem nebo bez je mně úplně jedno...

tykeww @ 16.06.2016 18:43:27
bullb: Proč si myslíš, že je Dark Side nejlepší? Respektive jak můžeš vůbec říkat o jakékoliv desce, že je nejlepší? Ne že bych se chtěl hádat, Dark Side je opravdu úžasné dílko, ale obzvlášť v diskografii Pink Floyd se podle mě fakt nedá vybírat nejhorší/nejlepší, podle jakého kritéria by se tak mělo činit?

EasyRocker @ 14.11.2017 08:05:24
Kdysi, pod vlivem jasně pro-gilmourovského vnímání událostí kolem rozpadu PF, jsem hudbu hodnotil dosti kriticky. S odstupem času, pod vlivem knihy Odysea zvaná PF od Nicholase Schaffnera, kterou jsem měl tu čest kdysi dostat jako dárek k Vánocům, jsem postupně měnil stanovisko. Myslím, že to byl Roger, který udržel svou aktivitou v podstatě nefunkční zbytek kapely. Ano, železnou rukou, neboť byli v časovém presu ohledně vydání Zdi, kterou zde pořád do nebes vynášený Rick Wright "pomohl" tím, že odjel na dovolenou. Ale to jsem už hodně odbočil. Pomyslnými posledními kapkami, abych se Zdi otevřel, pak bylo shlédnutí ohromného množství živých provedení během loňské zimy. Byl jsem ohromen tím, co se přede mnou všechno odehrálo. Z toho nelze vyřadit ani vteřinu, protože je to dokonale komponovaný celek. Už zesinglovatění Another Brick... bylo nesmyslem a jestli něco vyčítám pánům z PF, tak právě to, že připustili po dlouhé době singl právě ze Zdi.

28.04.2013 Feriath
3 stars

Hodnotit Zeď je možná těžší, než by se mohlo na první pohled zdát. V první řadě zde dochází k dělení na dva tábory. To jest Pink Floyd a Roger Watters. Album samo o sobě je přeci jenom počinem Rogera Watterse a je odrazem jeho osobnosti. Zbylí členové Pink Floyd zde začínají vystupovat v podstatě jako najatí hráči. Je to mezník, který nám signalizuje, že se nám nedostane dalších počinů jako například Echoes, Carefuly with that Axe, Eugene, Atom Heart Mother a podobně. Wattersova éra je o jeho pocitech, společnosti, politice, válkách a depresi. Je na každém z nás zda-li nám tento směr vyhovuje. A stejně tak je na každém z nás rozhodnout, jestli nám The Wall sedne. Mě osobně až na pár osobních výhrad k Rogeru Wattersovi relativně ano.
reagovat

Petr Gratias @ 28.04.2013 13:07:57
Zdravím, Feriathe....
jak pozoruji, vedle Hejkala a Tebe jsem byl jediný, který glorifikovaný superopus Pink Floyd hodnotil "vlažně" třemi hvězdičkami.
Uznávám, že v historii albové produkce i jejich kariéry zaujímá The Wall významné místo, ale dovolím si vidět a slyšet některé věci odlišně, což mi tenkrát přineslo hodně nepřízně od skalní pinkfloydologů. Já tuhle kapelu považuji pro sebe za rovněž hodně zásadní a nasbíral jsem si postupně jejich kompletní albovou produkci, nicméně The Wall vidím jak vidím....
Shrnul jsi to ale spíš všeobecně i když pozorně, možná ses měl trochu pustit dál tím prostorem a niterněji se vůči tématu vymezit (i když chápu, že každému se nechce psát v tak širokém formátu jak to většinou dělám já...)
Díky a zdravím!

zdenek2512 @ 28.04.2013 16:42:30
Tvorba Pink Floyd po Dark Side Of The Moon mě neoslovuje. Nejradějí mám alba se Sydem Barretem a Ummagummu. The Wall beru jako dokonalou rockovou operu, která vynikne ve spojení s filmovým zpracováním, kterou si občas hlavně s manželkou pustím. Tady na progboardu se po prvním hloupém incidentu držím zásady, že když mě tvorba souboru nezajímá nebo se mi nelíbí tak k tomu nic nepíšu ani nereaguji. Protože když se napíše něco negativního tak to většinou bývá spojeno s tím naštvat někoho druhého a to si myslím je zbytečné. Pak se všechny i internetové vztahy dávají těžko do souladu a vytvářejíé se nechtěné averze apod.

Cossack @ 28.04.2013 17:50:19
Zdeňku, co píšeš, je blbost. Není nejmenší důvod, nevyjádřit svůj názor, ať už je stejný, nebo odlišný než recenzentův… Jen pak člověk nesmí být háklivý a přecitlivělý, když zjistí, že většina ostatních ten jeho nesdílí a zareagují.
Ale souhlasím s tím, že je to taky způsob – nereagovat, a tak se vyhnout reakcím, které nepotěší (zvlášť když je někdo urážlivější).

zdenek2512 @ 29.04.2013 09:29:56
PaloM: díky za to pochopení :-). Mám dle bývalého kolegy plechové uši. Taky proto se mi možná líbí industriál. Já mám taky Floyd hodně rád, ale tu část do Dar Side víc.

28.04.2013 Michálek
5 stars

Osobně toto album hodnotím velmi vysoko, je pro mne jakýmsi vrcholem sedmdesátých let. Přivedl mne k němu Mirek Kovářík, kterého jsem si koncem roku 79 stopnul na dálnici a on povídá, že má doma hezké album od kamaráda - The Wall. Tak jsem si ho pořídil a pak ho poslouchal velice intenzívně až tak, že dnes už ho prakticky nemůžu slyšet.

Když se tu teď objevila recenze alba, tak jsem to opět sjel a svůj původní názor jsem neměl důvod změnit ani trochu, a že jsem za těch 33 (kristepane) let už něco slyšel.

Na albu oceňuji především technickou stránku nahrávky, vynikající muziku propojenou se zvukovými efekty, což všechno skvěle koresponduje s posláním The Wall jako sdělení o stavu světa a duše. Součástí byla supershow s gigantickým pódiem a polystyrénovou zdí, následoval neméně uspěšný film, na svoji dobu naprosto špičkový.
I kdybych se chtěl jenom trochu snažit hledat na tom mouchy, album dozajista naplnilo své poslání, a já nemám důvod kritizovat na něm cokoliv. Nemám k dispozici čísla prodaných nosičů za ta léta, ale asi to bude dost a dost na to, aby se tohle dílo dostalo do pokladnice světové hudby, protože oslovilo jak rodilé Brity znalé historických vazeb, tak i lidi celého světa, které se nechali unést krásou muziky PF.
Floydi i v předchozích albech hodně experimentovali, zde se, podle mého názoru, dostali na absolutní vrchol. Krásná, inteligentní muzika, která pohladí i dojme, jemně osciluje mezi vypjatými pasážemi i uhlazenými plochami plnými upřímného sdělení. Když jsem po The Wall poslouchal i ostatní tvorbu PF, přišlo mi, že v předchozích albech začínaly rašit jednotlivé artefakty, které se nakonec propojily ve finální nahrávku The Wall. Samozřejmě kapela procházela již značnou krizí, ale co bylo špatného na tom, že natočili "Watersovo" album? Vždyť co by byl Waters bez Gilmourovy kytary nebo Wrightových kláves? Dnes máme možnost poslechnout i jiné mixy tohoto alba díky Immersion Boxu. Je tu jasně vidět, jak byl finální mix učesán, aby arrange podpořily poselství, které chtěl Roger sdělit. Nemusíte umět slovo anglicky aby vás album oslovilo, natož když mu dáte ještě onen rozměr osobní výpovědi, nemám jinou možnost než mu dát pět hvězd.

P.S.: The Final Cut bylo pro mne naopak největším zklamáním roku 83, Pros and Cons naopak velmi příjemným překvapením. :o)





reagovat

zdenek2512 @ 29.04.2013 06:27:21
Plně souhlasím, ta muzika až ve spojení s filmem dostává gigantický rozměr.Fantastická rocková opera. Mně osobně až tak neoslovuje, ale nemůžu jí upřít její kvalitu a sdělnost. Dal bych jí taky 5 hvězdiček, které naopak bych nedal Wish You Were Here

PaloM @ 29.04.2013 08:57:15
Michálek: cítim to veľmi podobne, považujem The Wall za vyvrcholenie hudobného a textového posolstva Rogera Watersa o stave "vyspelej" civilizácie. Dokážem pochopiť aj odporcov, akceptujem ich názor, ale nestotožňujem sa.
Pre mňa je skoro celá tvorba Pink Floyd mimoriadna, a to až po Division Bell vrátane. Obstojí aj bez vizuálneho stvárnenia.

Petr Gratias @ 01.05.2013 20:31:03
Zdravím, Michálku....
Napsal jsi:
Vždyť co by byl Waters bez Gilmourovy kytary nebo Wrightových kláves?
Už jsem to psal jinde v jiných konotacích. Když jsem se dočetl za jakých okolností docházelo k finalizaci dvojalba The Wall, lezl mě mráz po zádech.
Watersova koncepční genialita znamenala proměnu senzitivního umělce v autokratického cynického diktátora, který manipuloval se svým okolím.
I když jeho zcela zásadní podíl významu na celém projektu nijak nepopírám, děsí mě představa, jak mohli Mason a Gilmour zůstat neteční k vyhazovu Wrighta a k Watersovým diktátorským projevům zvůle.Mason a Wright byli zakládající členy a Gilmour byl významný spolutvůrce kapelového úspěchu.
Pravda, v době The Wall byl méně autorsky aktivní,
ale nemyslím, že byl "líný", tak tvrdí Waters.
Waters je viníkem rozpadu kapely.
Jak by napsal téměř poeticky Jarda Merhaut: kazišuk.

diesbies @ 02.05.2013 13:56:12
Zdravím, pánové. Nakonec mi to nedalo nezapojit se do vaší diskuze.
Michálku: moc pěkně jsi to napsal, také se řadím k nadšeným obdivovatelům The Wall, které pro mě představuje vrchol tvorby PF. I když zde dominuje Waters, pořád je to kolektivní počin- na rozdíl od následujícího The Final Cut. Ale i tom teď psát nechci.
Waters s Gilmourem vytvářeli skvělou symbiózu- nikdy potom už Waters nenašel kytaristu, který by byl schopen s ním lépe souznít. V tom, že se z něj postupem času vyklubal despota /nebo "diktátor", jak píše Petr G./- no a co? Kapela není žádný institut demokracie a liberalismu. A co pak třeba takový Frank Zappa?
Proč by měl být, Petře Gratiasi, Waters viníkem rozpadu kapely? Pokud je mi známo, z kapely odešel na sólovou dráhu /a obešlo se to bez trapných soudních tahanic o "firemní značku" jako tomu bylo v případě Yes/ a kapela po jeho odchodu ještě dala světu slušnou porci dobré muziky. (O tom, jak despota /diktátor Gilmour nenchal na "A Momentary Lapse..." Masona skoro vůbec hrát a nahradil jej studiovými bubeníky zas až někdy příště :))

Borek @ 02.05.2013 16:50:15
Petr Gratias: Ani mě to nakonec nedalo, bo mě děsí představa, že si profesionální publicista v dobách dostatku seriózních zdrojů opakovaně dovolí předkládat na veřejném fóru dávno korigovaná tvrzení o "kazišukovi" Watersovi a jeho "obětech"...

Nejen proto, že zdejší hltači tvých slov by mohli strávit zbytek života v bludu, ocituji několik ukázek, vztahujících se k problému a době. Za zdroj informací záměrně volím Blakeovu knihu Příběh skupiny Pink Floyd, v níž jsi - jakožto autor ediční poznámky - žádnou z nich nezpochybnil. Co si vybavím, stran předložených faktů ses pozastavil pouze nad absencí zmínky o despotické výchově ze strany Sydovy matky, která ho měla nevratně poznamenat. Mě pro změnu pozastavila tvoje poznámka, neb v textu (str. 226) Gilmour přičítá vznik Sydových problémů smrti jeho otce a tomu, že "ho matka moc rozmazlovala, dělala z něj nějakého génia". Ač neexpert na lidské chování soulad mezi despotismem a rozmazlováním nevidím žádný, a z pochopitelných důvodů kladu větší váhu na vyjádření kytaristy, který byl se Sydem prokazatelně v bližším i častějším kontaktu, než kdo jiný z kapely (o tobě nemluvě...).
Zrovna tak nemůže být sporu o tom, že po Sydově "odchodu" právě Waters převzal úlohu klíčové kreativní síly v kapele, a že především jeho zásluhou dokázali Pink Floyd po fenomenálním úspěchu The Dark Side of the Moon několikrát překonat období, která ohrožovala samotnou existenci souboru. Watersův tvůrčí přínos byl pro další úspěšné fungování kapely nepochybně rozhodujícím faktorem. Jak ostře s ním kontrastuje autorský vklad a zejména pracovní "zápal" ostatních členů skupiny, dnes již spolehlivě dokládá řada pramenů, mj. včetně biografie Nicka Masona. Zde uvedené citace a úryvky pocházejí ze stran 222-277 výše zmíněného Blakeova díla:

intro:
ad Wish You Were Here: Při práci na něm byl Mason většinou myšlenkami jinde, obvykle nebyl přítomen ani fyzicky...
ad Animals: Gilmour sám přiznává, že nikdy nebyl nejrychlejší ani nejplodnější autor a v té době se zajímal o něco jiného. Manželka Ginger právě porodila jejich první dítě, dceru Alice...
dtto: Ani Mason a Wright nedodali žádné nové věci. V případě bubeníka to nebylo až takové překvapení, ... Wrighta odváděly od práce manželské problémy. "Částečně to byla moje chyba, protože jsem svoje věci dost neprosazoval," přiznal Wright. "Nebo jsem byl líný něco napsat..."
dtto: Po skončení turné se kapela vrátila do Anglie. Gilmour a Wright na popud svých manželek plánovali sólová alba (Wet Dream vyšlo v září 1978). Waters dal průchod své frustraci z Wrightova přístupu: "Rick psal takové zvláštní písničky. Ale psal je tajně, nikdy dřív jsme je neslyšeli. Nikdy nám je neukázal. Bylo to neuvěřitelně hloupé."

ke vzniku The Wall:
- V červenci 1978 Waters předložil své dvě myšlenky: devadesátiminutovou demonahrávku nazvanou Bricks in the Wall a další demo, z něhož později vzniklo jeho první sólové album The Pros and Cons of Hitch Hiking (tomu byl nakloněn pouze Steve O'Rourke).
- Finanční poradci ze společnosti Norton-Warburg připravili skupinu o 3,3 miliony liber, ta se na jaře 1979 přesunula do daňového exilu ve Francii, kde začala s nahráváním alba.
- Všichni čtyři členové kapely byli společně ve studiu Super Bear poblíž Nice jen zřídka. Nick Mason nahrál svůj materiál hned na začátku sessions a mohl se vypařit - zúčastnil se se svým Ferrari závodů v Le Mans...
- "Vztahy mezi Rickem a námi všemi byly během práce na The Wall hrozné," vzpomínal Gilmour (!). "Ptali jsme se ho, jestli má nějaké nápady nebo cokoli, co by chtěl dělat. Večer jsme odcházeli ze studia a on měl celou noc na svoje věci, ale s ničím nepomohl. Jen tam seděl a nás to přivádělo k šílenství."
- Podle Waterse začaly problémy s Wrightem částečně proto, že klávesista požadoval, aby byl na albu uveden jako producent, jako tomu bylo dosud na všech deskách Pink Floyd: "Ačkoliv jsem většinu produkční práce dělal s Davem, dosud bylo na deskách vždy uváděno jméno Pink Floyd. Tentokrát jsem mu řekl, že producentem bude Bob Ezrin a s ním já a Dave; vy dva ne, protože jste to stejně nikdy nedělali." Mason oznámení bez problémů přijal, Wrighta nakonec Waters svolil uvést, ale pouze v případě, že se na produkci bude skutečně podílet.
- "V době, kdy jsme dělali The Wall, jsem měl depresi," řekl Wright. "Ze všech možných důvodů - rozvod, strašný vztah s mou první ženou - nemohl jsem pořádně nic dělat, protože jsem se sám necítil moc dobře..."
- Gilmour a Waters měli pronajaté vily blízko sebe a každé ráno spolu jezdili do studia. "Pěkně jsme se hádali, když jsme dělali The Wall, ale byly to spory o umělecké stránce naší práce," vzpomínal Gilmour později. "Chtěli jsme udělat co možná nejlepší desku."
- James Guthrie: "Neshody v uměleckých názorech mezi nimi během práce na The Wall měly v mnoha případech pozitivní výsledky pro tvůrčí proces. Roger byl ochotný stříhat, vyhazovat věci, které nefungovaly, nezáleželo na tom, jak dlouho na nich pracovali."
A Wright? Dál seděl nečinně ve studiu, jak potvrdil i Bob Ezrin, který si později - z důvodů ryze zištných - neváhal přisadit při verbálních útocích na Rogera Waterse. Členové kapely ale následně jeho stížnosti poopravili; podle Masona: "Bob procházel nejistou fází života a navíc si v Nice příliš často užíval zábavy dlouho do noci." Sám producent tak nakonec připustil, že kvůli manželským problémům "... jsem nebyl emocionálně v nejlepší formě."
- Columbia skupině nabídla víc peněz, pokud dokončí album včas, aby se dostalo na vánoční trh. Chybějící klávesové party hrozily zmařit společné úsilí, z obvyklé srpnové dovolené proto Waters navrhl ukrojit deset dnů. Jasné, že se něchtělo nikomu, jediný Wright však z Rhodosu podle O'Rourkeových slov Watersovi vzkázal, aby se šel vycpat. Manažera kapely následně obvinil ze lži, a hájil se tím, že "jenom" trval na původním termínu dovolené...

K (ne)veselým historkám z natáčení nutno dodat, že přes dlouhodobě neprofesionální a nekolegiální přístup Ricka Wrighta se mu z Watersovy strany dostalo ještě značně velkorysého "ultimáta". Ale moje reakce si kladla za cíl vnést jen trochu světla do událostí, které tomuto kroku předcházely.

PS: Nevěřím, že by Jarda Merhaut tebou zvolené "poetické" označení kdy použil ve spojení s Rogerem Watersem.

Voytus @ 02.05.2013 17:43:07
Borek: Jo, to sedí. Přečetl jsem o Pink Floyd řadu materiálů, takže také alespoň přibližně vím, co a jak během natáčení. Nicméně bez Ezrina, Kamena, Gilmoura (a téměř neuvěřitelné řady studiových hráčů) by žádná Zeď nebyla - a nebo by měla dost jinou podobu. O dost syrovější, ne tak melodická, a asi i nezáživná (soudím dle demáčů na loňském remasteru).
Při pohledu na kredity u jednotlivých písní je zřejmé, že toho Gilmour nahrával možná i nejvíc za celou kariéru (vokály v Goodbye blue sky, bezpražcová baskytara v Hey You, i některé klávesové party, což je jen zlomek z toho, co si pamatuji).
Víc mě vždycky bavil Gilmour (ten hlas a kytarová hra, to je balzám na duši), takže dám přednost Pink Floyd bez Waterse, než si k Final Cut otevřít slovník "Kdo je kdo v politice 80. let". Waters mě prostě nebaví, slyšel jsem většinu jeho sólové tvorby a bohužel - ale uznávám, že za to může především Watersův zpěv. Intonační nedostatky zkousnu u Nicka Cavea a jiných, u Waterse můj sluch trpí.

pito63 @ 03.05.2013 08:41:40
Borek
Tomu hovorím REAKCIA. Nakoľko som nikdy nemal extra vzťah k Pink Floyd, tak som sa príliš nezaujímal o dianie vo vnútri skupiny. Doteraz som žil s tým "bludom", že za všetko zlo môže Roger Waters. Takže, vďaka za Tvoj príspevok! Takto si predstavujem prácu profesionálneho publicistu.

Borek @ 03.05.2013 17:32:38
Voytus: Pravda, Ezrinův, natožpak Gilmourův podíl na výsledné podobě The Wall je nezpochybnitelný. Gilmourova kytarová hra (tady i jinde) je balzámem na duši i pro mě, co se však hlasu týká, existuje spousta songů Pink Floyd, které si v jeho podání představit nedokážu, bo mi k nim dokonale pasuje Watersův "intonačně nedokonalý" projev.
A Pink Floyd bez Waterse? To je teprv zástup najatců! Důvody jsou nasnadě, třeba se tu o nich někdy někdo (diesbies?) rozepíše...
A Final Cut? Hlášku se slovníkem jsem už někde slyšel, i spoustu dalších invektiv typu "jen zbytky Zdi". I československý internet je jimi prošpikován skrz naskrz, již od dob legendárního Šimkova "Eclipse Archives", mnohá pofiderní tvrzení o The Final Cut se tak šíří jako mor. Možno se pak divit renomé, jež album v našich končinách získalo?
Přitom se jedná o mimořádné, emocionálně nabité protiválečné dílo, výrazně ovlivněné válkou o Falklandy, která skončila jen několik dnů před zahájením natáčecích frekvencí s tristní bilancí 1000 životů za 10 týdnů...
Snadno přijít s podobnou uměleckou obžalobou ve druhé polovině šedesátých let, ale poukázat na beznaděje války takovým způsobem o patnáct let později, kdy už to zdaleka nebylo tak "in"? Přesto se album v Británii dostalo na první místo žebříčku, což je početným táborem anti-Watersovců obecně vykládáno za záležitost značky a setrvačnosti. Pro mě však The Final Cut představuje jeden z vrcholů košaté diskografie Pink Floyd.

pito: Dík za uznání, zkušenost z poslední doby ale hovoří jasnou řečí. K práci profesionálního publicisty mám asi tak daleko, jako The Final Cut ke zbytkům Zdi.

Voytus @ 03.05.2013 17:28:31
Borek: Oni se ti najatí hráči objevují už na Dark Side, ale to tu asi rozebírat nemusím, fakt je, že by to bez nich neznělo jako na deskách. Ve čtyřech lidech jsou některé skladby nehratelné (vím to moc dobře, s kapelou jich pár hrajem). S tím slovníkem to samozřejmě není z mé hlavy, jen mi to přijde dost příznačné.
Paradoxně jsem se díky The Final Cut v nějakých čtrnácti-patnácti letech "dostal" do tvorby Pink Floyd (na zapůjčeném LP). Oproti Zdi má lépe slyšitelné zvukové efekty (a také až příliš vytažený Watersův vokál. Ale nechápej mě špatně, mně se totiž jeho hlas svým způsobem líbí - dokonce jsem jej určitou dobu i obstojně napodoboval :-) - a souhlasím, že je celá řada písní, kam sedí. Jen musí být obklopen nástroji, protože jinak ty nedostatky vyniknou - na Final Cut i na The Wall právě v těch zvukově "prázdných" pasážích).
Tenkrát jsem ale neřešil kdo-komu-co, vzhledem k nedostatku téhle hudby v mém okolí a byl rád za každou desku, kterou jsem od "starých klasiků" sehnal. Možná to tak bylo lepší, kdo ví :-).
Zeď mě nejdřív nebavila vůbec, ale také mi tehdy byl ukradený nějaký koncept, takže jsem ani nevěděl, co mě na tom má "bavit" (myšleno o čem to je a co se mi autoři - vlastně autor - snaží sdělit.
Od té doby se změnilo dost a dost, Floydi jsou bezkonkurenční a nejvíc vyzdvihuji alba jako.... sakra, vlastně všechny :-). Určitě chápeš :-).

18.07.2012 hejkal
3 stars

Stena

To by bolo! Všetci tušia,
dvojalbum istotne bude
slávny a umenie v ušiach
ocitne sa v hlavnom prúde.

Vygúglime, o čom to je,
Waters si napísal texty.
Dodal tehly, veď je pojem,
najal aj študentov sexty.

Vo výsledku smutný príbeh
topí sa v maltových spojoch,
vraj sa hudba mení, hýbe,
ostáva mojou či tvojou.

Poďme k veci, páči sa mi
na tenkom klzisku rocku
naučiť sa šmýkať k známym,
mamičke, ktorú mám v oku.

Hrôza padá s tehlou v discu,
zvukom sa sterilne krúti.
Sem-tam má španielku istú,
ostanem radšej len u tých.

Chváľme koncept, chváľme snahu,
chváľme aj niekdajší Berlín.
Dvadsaťšesťkrát schváľme chválu,
Východné Nemecko veľmi.

Zvuk mi technom reže uši,
nadšenie bujnie len v duchu.
Srdce túžbou nezabúši.
Povzdychnem si, koniec - juchú!

P.S. Už je to dávno, ale v rámci domácej úlohy z angličtiny som sa Stenou kedysi inšpiroval: >> odkaz

reagovat

PaloM @ 18.07.2012 19:21:08
ha ha ha, hi hi hi, originálna recenzia.
Tvoja básnička by bola dobrým textom pre southern-bluesrockový hit ZBB :-)

PaloM @ 18.07.2012 19:23:29
P.S. Braňova recenzia povedla všetko.

hejkal @ 18.07.2012 19:30:29
Však to, čo už povedať o diele, o ktorom už všetci povedali všetko... Že je druhá placka lepšia? No a čo. K tomu textu, silno pochybujem, že by sa to dobre spievalo, strieda trochejské verše s daktylmi (raz-dva vs. raz-dva-tri) a pomerne to rozbíja melódiu, ale keď som tak zosmolil prvé štvorveršie, už som to nemenil. :)

gunslinger @ 18.07.2012 20:49:52
hejkal keď som mal 14 rokov a začal objavovať skutočnú chuť roku Led Zeppelin, Motorhead, Ramones, Black Sabbath, AC DC medzi nimi bol tento album nedostal som sa nikdy do konca vtedy mi to pripadalo hrozné nepočúvatelné a dnes nie som na tom inak jedna zo skupín ktorá mi fakt nesadla

Petr Gratias @ 18.07.2012 21:15:57
Docela mě překvapilo, že jsem se s Hejkal shodl
(nebo potkal) na hodnocení alba The Wall,
ovšem s tím rozdílem, že já jsem byl tehdy málem
diskvalifikován ze hry, za to, že jsem nedokázal docenit tohle dílo...
Zdravím, Hejkale!

PaloM @ 19.07.2012 07:30:22
Veď to je jasné Petr, od renomovaného hudobného publicistu očakávame chválospevy na Opus Magnum a ty si očakávania nenaplnil :-))
Waters for president, hip-hip huráá !

hejkal @ 19.07.2012 08:02:58
Díky, Petr. Inak, ja mám evidentne nejaký tik voči masovo uznávaným kapelám naprieč širokým spektrom davov a ich dielam, Beatles, Rolling Stones, Pink Floyd... Tá esencia páčenia sa, ktorú majstrovsky inkorporovali do svojho diela, mi v podvedomí evidentne nevonia.

PaloM @ 19.07.2012 08:15:50
hejkal (aj keď si ma neoslovil): to je mylná úvaha, masa nemusí byť iba tupé stádo.
V tom je genialita - kvalita, ktorá osloví masy. A čo J.S.Bach, Mozart, Beethoven, ... - aj oni sa nám chceli páčiť a sú preto podozriví z podliezania ?
Škoda, je to nepochopenie umenia. Nie je to ojedinelý názor. Merhaut to tu kdesi presne pomenoval, včera som čítal, pokúsim sa vyhľadať.

PaloM @ 19.07.2012 08:21:40
Nadväzujem na mňa,
reakcia Merhauta pod recenziou Bill Pleška na Dark Side Of The Moon a platí to univerzálne:

"merhaut @ 10.04.2011 10:16:49
Technická: jak se dá u hudby předstírat větší hloubka, než tam doopravdy je?:-)

Vytvořit umělecky hodnotné dílo, schopné oslovit tzv. masy, je nejvyšší meta, protože jde o dílo rezonující s lidskou přirozeností, jinými slovy je to umění a je to pro lidi.

Že má leckdo z tzv. progresivistů a avantgardistů problém – se splynutím s davem při poslechu takovéto "stravitelné" muziky, a pro zvýšení pocitu své vlastní výjimečnosti vydává na odiv co on za Velké Umění pro Vyvolené poslouchá – registruju dávno a dávno. Je to srandovní pseudovyhraněnost, maska...

P.S. Dark Side se dá maximálně možně prožít i bez textů, já se k překladům dostal roky po tom, co jsem měl Dark mezi svými nejoblíbenějšími LP."

Absolútne súhlasím, lepšie vyjadrenie na margo som doteraz nečítal a nepočul.

hejkal @ 19.07.2012 08:33:15
Ja s tým súhlasím, možno som to nenaformuloval úplne prehľadne, ale masu a dav som nemienil ako negatívum, iba som si povšimol, že diela takto orientovaných skupín na mňa pôsobia opačne. Je to umenie a je to strašne fajn, osloviť takmer všetkých, to je známka nesmrteľnosti.

adam @ 19.07.2012 09:29:28
Osloviť takmer všetkých zaváňa ohromnými kompromismi. Neviem náhodou či niektoré diela nie sú všeobecne uznávané len z nejakej davovej psychózy v zmysle že toto proste musíš mať doma a musí sa ti to páčiť.

hejkal @ 19.07.2012 09:40:06
Adam - to s tým súvisí. Ale aby sa dielo k tomuto štádiu dostalo, musí v ňom byť ten potenciál a to nemá dané každé. Myslím, že na túto tému sa dá rozprávať donekonečna a môj záver je, že niekedy sa aj kvalitné dielo komerčne vydarí a nie je to jeho (a vlastne ani nikoho) chyba.

Jarda P @ 20.09.2012 07:33:59
Oproti některým ne příliš lichotivým názorům z poslední doby se opět přesvědčuji o vyjímečnosti tohoto díla.

23.03.2012 Brano
5 stars

V prvej časti by som sa rád sústredil na obsah a dejovú líniu tohto diela. Chlapec - polosirota vyrastajúci bez otca, utiahnutý outsider. Matka, nesúca úlohu akéhosi "univerzálneho" rodiča, priam polobohyňa, jediný životný pilier a prístav útechy. Nešťastné a úzkostné detstvo pod večne zamračenou ponurou anglickou oblohou. Autoritárske prostredie anglických škôl, teror a výsmech učiteľov zanechávajú jazvy na duši. Ako mladý muž plný vášne a nadržanosti stroskotáva vo svojích vzťahoch a postupne odhaľuje vo svojom vnútri skrytú šelmu, ktorá ho nakoniec plne ovládne a hlavný hrdina sa nezadržateľne mení na fašistického diktátora, na bezcitné monštrum. Ako nevojak, z rozprávania môjho otca viem, že častokrát sa na vojne stali z utláčaných "bažantov", po preklopení situácie, najväčší trýznitelia. Čo nechceš, aby sa dialo tebe, nerob ani ty inému! Človek je schopný veľkej lásky a obety, ale tá šelma, ktorá v ňom zároveň drieme, keď dostane priestor, tak sa dejú hrozné veci. Je človek iba socializovaná šelma? A práve tu vidím veľký význam a potrebu každodennej sebareflexie a spytovania si svedomia, pretože človek, ktorý nie je tohoto schopný sa postupne mení na obludu.

Po stránke hudobnej skutočne nie je čo vytknúť. Ani Another Brick on the Wall nie je nejakým plytkým popevkom, ale spontánnym vyjadrením detskej revolty. Ako prejavia deti odpor k niečomu... snáď opernou áriou? Potom by to znelo hodnovernejšie? Alebo nadržanosť v Young Lust.. "I need a dirty woman"... Medzi nami chlapmi... o čom sme snívali keď sme mali okolo dvadsať? No samozrejme o poriadnej každodennej trtkačke s blondýnkami, brunetkami, asiatkami, černoškami... Už ste zabudli? Ja teda nie!
Hudobným vrcholom Steny je pre mňa Comfortably Numb. To je niečo geniálne a to gitarové sólo robí doslova zárezy priamo do srdca. Výtrisk emócií, neopakovateľný a zároveň ťažko zvládnuteľný. Potom sa už v diele orientujem ťažšie až sa v závere úplne strácam. Pekelne pochodujúce kladivá, chaotické industriálne zvuky, výkriky a revolučné vrenie až po konečný výbuch a zánik.

Čo povedať záverom? Unikátne dielo, unikátne spracovanie, unikátne texty a myšlienky.... unikátne VŠETKO!
reagovat

martin69 @ 23.03.2012 10:30:35
Brano,poslední věta shrnuje vše! Jsem stejného názoru.Rád jsem si přečetl,tvůj pohled na tento klenot.

PaloM @ 23.03.2012 11:03:13
Toto je najlepšia recenzia na The Wall, akú som kedy čítal. Je tu povedané úplne všetko.

Mohyla @ 23.03.2012 11:20:31
Brano,citujem:
"Čo povedať záverom? Unikátne dielo,unikátne spracovanie,unikátne texty a myšlienky....unikátne VŠETKO! "
No, aby to bolo kompletné, záverom treba ešte povedať: "Unikátna recenzia", mimochodom veľmi sa mi páči!

yngwie3 @ 23.03.2012 12:51:39
Skvelá recenzia s výpovednou hodnotou vačšou, ako prípadné rozoberanie jednotlivých skladieb a hľadanie ich silných a slabých stránok. Ďakujem.

Brano @ 23.03.2012 13:59:48
Páni,ďakujem za vaše názory a za pochvalu.Som dojatý.

Petr Gratias @ 23.03.2012 16:54:23
Zdravím Brano.....
třebaže nesdílím identicky stejný názor na The Wall jako Ty, musím Ti vyseknout poklonu. Je to moc hezky napsané zamyšlení na dané téma. Cítím z něho úctu a respekt k tomuto projektu.
Jsi nezatížen minulostí jako já a souvislostmi, které tvoří pozadí tohoto projektu a tak se ti píše volněji a svobodněji....
Mnohdy se nedá ten generační rozdíl zastřit jenom tím, že jsme všichni rockeři, což se zde v mém případě projevilo.
V každém případě piš dál a piš i mimo Progboard. Myslím, že umíš zhmotnit svoje myšlenky do vystižného tvaru, který je čtivý a může být podmanivý a to je dobré znamení. Let´s go!
S tímhle už Pink Floyd nemají nic společného.

Brano @ 23.03.2012 20:20:18
Petr,ďakujem.

b.wolf @ 25.03.2012 09:54:42
tak tomuhle se říká "trefit hlavičku na hřebík"... to je recka jak hrom...

rpilar @ 08.05.2012 21:50:36
Původně jsem chtěl napsat recenzi sám ale po přečtení této jsem toho radši nechal. Krátce-díky, perfektní, zcela souhlasím i když mám jiné favority od P.F.
K věci: I když myslím, že všichni, kteří to myslí vážně s vinylem ví, že původní vydání nemá většinou konkurenci. Já vlastním Wall v původním vydání z Holandska - nic moc...ale? Zakoupil jsem krásnou, bílou, novou verzi se slídou na obalu, třásl jsem se jak někdy v ´81, kdy jsem jí poprvé poslouchal!!! To, co jsem slyšel z tohoto nového LP, mě opravdu a konečně přesvědčilo! Nechci to zbytečně rozebírat ale mě kvalita tohoto vydání připadá jako když jsem v 70.letech měl B4 na kterou jsem nahrával přes mikrofon z příslušenství z rádia Riga. Já přes ten mikrofon ale nepokládal těžkou deku!!!!!!!!! NIKDY VÍC!

25.01.2012 catcher
0 stars

Zvažoval jsem uvést tento text jako reakci do předchozí recenze The Wall od Petra Gratiase (dále v textu PG), ale myslím, že tato forma bude „transparentnější“.
Musím předeslat, že můj postoj k tomuto albu prošel za ta léta určitým posunem, ovlivněným ať už sledováním vývoje hudby v této oblasti, tak (a to s ohledem na poselství tohoto alba především) vnímáním vývoje euroatlantické společnosti a postupným seznamováním se s fakty mimo mainstream, týkající se vývoje světa ve 20. století.
Vzpomínám si na pocity z prvních poslechů alba v zimě 79/80, kdy jsem vinyl sehnal na burze v Brně. Byla to jakási směs překvapení a určitého zklamání z hudební formy. Muzikantsky a aranžérsky vycizelované skladby kratší stopáže s téměř „nehudebními“ vsuvkami (Is There Anybody Out There) a množstvím ruchů a dialogů na pozadí a mezi skladbami mi absolutně nekorespondovaly s očekáváním „nástupce“ grandiózního alba Animals, obsahujícího dlouhé plochy zahuštěného, prvotřídního artrocku. Jako celek bylo album The Wall bomba (i když trochu jiné razance, než jsem předpokládal), a to se bavíme jen o muzice. Texty jsem jako anglofil-začátečník vnímal zcela okrajově, vpodstatě pro mě byly součástí zpěvu jako sólového „nástroje“.
Celkové resumé tehdy bylo „dobré, místy výborné, ale mít možnost do toho mluvit, přál bych si něco jiného“, možná jakýsi hybrid mezi Wish You Were Here a Animals. A prostříhat ty „rušivé části“ alba, přesně jak píše PG. A vyhodit tu diskotékovou Another Brick pt.2, a ještě tu operetní Bring the Boys Back Home, a ještě tu divnou Veru Lynn,a ještě ten pomézně zvrácený The Trial … a co ještě ?
Je to jako s tím fotbalem … při zápase je každý trenérem a po něm kritikem. Jak by to asi dopadlo s muzikou, kdyby měl každý možnost určovat podobu následujícího alba ? Jako v těch TV seriálech s variantami děje na přání diváků  ? Buďme rádi, že tady držel Roger otěže pevně v rukou a vytvořil něco, co dalece přesahuje hranice žánru, a v tomto případě i hudby jako takové. Dnes už vnímám toto album komplexností výpovědi o životě a době jako něco zcela se vymykajícího ustáleným zvyklostem tvorby hudby, jakkoli artificiální. Podstatu věci z mého úhlu pohledu přesně vystihuje PaloM („všetko tvorí jeden kompaktný celok“). Tato deska je jako jeden velký puzzle přes celý stůl … pokud chybí některé části celku (politicko-ekonomické fakta konce 70.let, sociálně-kritický pohled na kapitalistickou společnost a válečnou mašinérii, zcela závislou na vůli mocných tohoto světa, trosky mezilidských vztahů, destruovaných systémem, násilné „vychovávání“, přesněji řečeno vymývání mozků dětí) a z nich vycházející komentáře v textech, a návaznost na hudební („neartrockový“) styl jednotlivých skladeb (geniálně použité „pochodové“ motivy, „disko“ v písni o školní mládeži), ten nemůže obraz vytvořený Mr. Watersem vidět celý, tudíž se doví jen část sdělované informace (jak velkou, to už záleží na míře jeho vnímání). A podle toho sype hvězdičky .
Jak jste si jistě všimli, v záhlaví této recenze není zvýrazněna ani jedna hvězdička. Není to omyl, ani provokativní záměr, podle mého názoru se The Wall natolik liší od „standardních děl“ rockové hudby, že zde „hvězdičkovat“ prostě nelze. Anebo když už, tak „jako v mléčné dráze“. Neberte to z mé strany jako „zbožštění“ tohoto alba, musím říct, že s ohledem na rozsah toho co jsem měl možnost slyšet (nedokážu odhadnout, ale bylo toho od začátku 70’s opravdu hodně) je spousta (čistě hudebně vzato) lepších alb (jen od PF se mi „hudebně“ víc líbí Zvířata). Ovšem podle mého názoru žádné s tak komplexním poselstvím, v tak ucelené podobě, nadto podpořené filmem a pódiovou prezentací.
Ale dobře, kdybych nevěděl „vo co go“, neuměl anglicky, a tudíž hodnotil pouze „zvukovou stopu“, dal bych 3,5 (těch 1,5 dolů z neznalosti, proč je to tak rozkouskované a co mají znamenat ty žánrové „úlety“ artrockových mistrů). Takže jak vidíte, špatně. Hodnotit se takto nedá, alespoň v tomto případě zcela jistě ne.
Určitý subjektivní vliv na hodnocení kapely/interpreta mají jistě i osobní sympatie/antipatie k celé kapele, nebo některému jejímu členu. Cítím to i z řádků PG. Zde musím napsat, že jsem zpočátku sdílel jeho antipatie k Rogeru Watersovi, zdálo se mi tehdy, že s kapelou „zametl“, je panovačný nadutec, který tlačí sound do jakési pesimistické apokalypsy, jen s občasným paprskem slunce z Davidovy kytary. Toho jsem měl v 70’s nejraději, přišel mi i lidsky nejsympatičtější (měl jsem moc rád i Ricka, ale ten byl takový až moc „hodný“, David pro mě měl trochu navíc i náboj jakéhosi umírněného bouřliváka). Z přestávky mezi Animals a The Wall mám ve velké oblibě obě sólová alba zmíněných. Dokonce jsem si metodou postupných změn v pořadí skladeb vytvořil „svoje“ album jako mix David Gilmour 1978 a Wet Dreams. Perfektně to do sebe zapadá. Ale musím konstatovat, že je to styl Pink Floyd mezi Meddle a Obscured by Clouds. Následující alba (nesmrtelný trojlístek) už jsou směřovámy především Rogerem (a tu zásluhu, zejména o atmosféru nahrávek, mu nikdo neupře) ke Zdi. Není náhodou, že předchůdce The Wall je přímo inspirován románem George Orwella. Tenkrát, před vydáním Zdi, se to asi nedalo tušit, ale Roger pokračoval v nastoupené cestě, jsa Orwellem silně inspirován a vytvořil geniální „multisložkový“ obraz doby s reminiscencemi na historii, jaký podle mne nemá na hudebních nosičích obdoby. Jestliže vnímám vizionářství Petera Hammilla a podobných, je třeba zde uvést, že v tomto případě Roger posunul hranice takovým způsobem, že se mu dnes (a kdoví jestli kdy) někdo přiblíží jen stěží.
A to navzdory atmosféře při vzniku desky, kdy si musel svůj názor ještě probojovat uvnitř kapely. Pokud by se tlaky v kapele vyrovnaly, čekala by nás sice hudebně asi skvělá, ale přece jen jiná hudba. Nevím, jestli chtěl vyrazit z kapely i Davida, možná to je jen informační šum (jeho „chyby“ při hraní jsou podle mne tím pravým kořením, Snowy White na mě působí dosti sterilně), ale kapela jako taková přispěla v době vydání k přijetí alba podstatnou měrou. Jako sólovka Rogera Waterse by se asi The Wall na trhu prosazoval mnohem obtížněji. David pro mě zůstává jedním z nejbrilantnějších rockových kytaristů (to co předvádí např. v Hammersmith Odeon 2007 v závěru skladby Fat Old Sun na otřískaném Telecasteru je něco naprosto famózního), nicméně jeho postpinkfloydovská tvorba napovídá, že má rád svůj klid v plovoucím nahrávacím studiu na Temži. Roger se v mých očích od prvotních antipatií vyvolaných prezentací třenic uvnitř kapely a soudů o značku Pink Floyd postupně plně rehabilitoval do (původně nevnímané) podoby geniálního vizionáře (z hráčského hlediska si o něm nedělám žádné zvláštní iluze, je to standardní basák, žádný brilantní technik) a tvůrce nadčasových SDĚLENÍ (nemohu napsat pouze HUDBY, protože ta v celém kontextu představuje tak polovinu). V poslední době se na rozdíl od svých rockových vrstevníků „rentiérů“ angažuje v různých částech světa (zejména v Jižní Americe a nejvíce v Chile) v otázkách , otevřených tak brilantním způsobem právě na albu The Wall.
Velkým paradoxem byl nástup desky do čela hitparád v UK i USA, což musela být pro Rogera ohromná satisfakce, protože hudebník jeho formátu musel vnímat už tehdy, že hudebnímu trhu nejde až tak o obsah alba jako mnohem spíše o jeho originalitu v kontextu tehdejší tvorby a bombastičnost soundu. V průběhu následujících let se zřejmě smířil s tím, že se zhlediska skutečného poselství alba jednalo jen o plivnutí do vody a (téměř) každý posluchač album bere jen jako muziku. Proto se dívám shovívavě na jeho The Wall 1990 Live In Berlin, což jsem zprvu vnímal jako nevkusnou estrádu. Pódiové prezentace Zdi z poslední doby jsou už o něčem jiném, jakoby chtěl vykřiknout do světa své poselství ještě jednou, v době mnohem zjitřenější, než konec 70‘s, takže doufejme, že to ještě nezabalil …

reagovat

PaloM @ 25.01.2012 18:38:23
Vynikajúca úvaha. Vyjadril si v úplnosti to, čo aj ja vnímam rovnako ako ty. Catcher, veľmi pekne ďakujem.

Fan @ 25.01.2012 20:43:05
Před třiceti lety bych 100% a neochvějně stál za názorem Petra Gratiase a velká část stejných pocitů ze Zdi ještě ve mne dodnes přetrvává. Když jsem si však kupoval tuším před dvěma roky lístek na The Wall od Australanů, bylo to především z důvodu vidět vizuální podobu Zdi. Současně jsem měl strach, že nevydržím poslouchat celý koncert, především její operní a operetní kousky, jakož i neustálé opakování stejného motivu či vykrádání sebe samu. Stal se však zázrak a to, co mne kdysi tak vadilo mi přestalo vadit, ty části, které se mi nelíbily se mi po třiceti letech začali líbit. Velkolepý, až bombastický koncert Waterse mé nové vnímání hudby a sdělení The Wall jen potvrdil. Došlo u mne k tomu, co zde popsal Cather. Já mohu jen dodat k jeho recenzi, že poslouchat pouze desku zde nestačí.

PaloM @ 25.01.2012 21:43:34
To iba potvrdzuje, že The Wall je nadčasové dielo. Kto je schopný vnímať aj iné vyjadrovacie prostriedky, aké má progres rock, kto je schopný prijať text ako rovnocenný s hudobnou a vizuálnou stránkou, a hlavne kto nemá vopred predsudky, že skupina zaškatuľkovaná v hlave môže byť schopná transformácie na vyššiu kvalitu, tak nemôže mať problém s pochopením The Wall, o čo tu ide.
Beriem na vedomie iné názory, ale som presvedčený, že nie je správne a objektívne počuť tu iba pár kvalitných songov a zbytok vnímať ako zmes rušivých hlukov a koketovania s popom. Taký pohľad je "nastopro" nepochopenie diela.

Mirek Kostlivý @ 25.01.2012 22:00:17
Ne že bych byl z této desky nějak nadšen, ale nedat jí ani jednu hvězdičku? Tak špatné zase není, stojí podle mě tak za dvě hvězdy, méně bych dal (tak jednu) The Final Cut. V kontextu jejich geniální počáteční tvorby je to pro mě přeci jenom hudba pro někoho jiného (širší masy), jak to trefně popsal Petr G. Cítím to naprosto stejně a Petr to napsal za mě.

PaloM @ 26.01.2012 11:23:18
Mirek, veď to catcher písal, neide o recenziu a preto tu hviezdičkovanie nemá zmysel. Iné názory ako moje na The Wall samozrejme rešpektujem, i keď si myslím, že uvažovať o 2 hviezdičkách je nepochopenie tohoto diela. Aj nepochopiť je právo človeka :-)

adam @ 26.01.2012 11:32:10
toto je asi ta chvila ked sa opat ukazuje aka blbost su tie hviezdicky.... chlapi a damy, zrusme ich. aspon nevzniknu diskusie o pocte a bude sa viac a hlavne rozumnejsie diskutovat.

catcher @ 26.01.2012 11:37:23
zdravím, PaloM.
zrovna jsem chtěl reagovat na tu připomínku Mirka Kostlivého s tím, že o hvězdičkování je zmínka v textu. Znovu podotýkám, že bez znalosti "backgroundu" k albu a při hodnocení pouze hudby a ignorování významu textu a ostatních souvisejících podnětů bych dal 3,5. Což je myslím hodnocení velmi dobré desky. Ostatní viz opět text.
Jsem rád, že jsem zde našel alespoň jednu souznějící duši, dík za Tvou reakci.
Ještě poznámka k Rogeru Watersovi na závěr : každý, a myslím že umělec zvlášť, podléhá určitému vnitřnímu vývoji, který se postupně odráží v jeho postojích k vnějšímu světu, u umělce v jeho tvorbě (pokud ne, jedná se o řemeslníka :)). A Roger se podle mne dostal až do sfér, kde já si už netroufám ho nazvat pouze hudebníkem, respektive textařem ...

Mirek Kostlivý @ 26.01.2012 12:13:18
Ale samozřejmě, že to hvězdičkování je vlastně zbytečné, může být i povrchní, jak vyplývá i z mého včerejšího textu. Včera jsem po prohrané šachové partii měl nějakou depresivní náladu, dneska bych The Wall a The Final Cut jednu hvězdičku přidal.
A těch 3,5* v textu jsem taky zaznamenal :-). Já to včera jen tak rychle tady prolít a spíše reagoval na reakci někoho, kdo nazval moji oblíbenou 5-ti* Atom Heart Mother kýčem. To mě opravdu nikdy nenapadlo ...
Není moc kapel jako Pink Floyd, na jejichž desky by mělo tolik lidí tolik různých názorů. Již z toho vyplývá, jak výjimeční hudebníci to byli. A pro někoho jsou možná i dosud.

Brano @ 26.01.2012 14:02:12
Mirek Kostlivý to vystihol veľmi presne.Záleží totiž na tom,v akom duševnom rozpoložení človek tú ktorú hudbu počúva.Keď je človek "down" tak aj taký The Final Cut urobí dobre a svojím spôsobom pohladí na duši.Fakt je ten,že žijeme vo veľmi hnusnej dobe a občasným úzkostiam,depresiám a beznádeji sa nevyhne asi nikto.

24.01.2012 Petr Gratias
3 stars

Dlouho se mě do recenze monstrózního dvojalbového projektu The Wall nechtělo. Jak už jsem napsal jinde Pink Floyd jsou moje krevní skupina, nicméně u tohohle alba jsem přece jenom objektivně řečeno v rozpacích. Těch důvodů je víc. Začal bych třeba tím, že velikášství, nadutost a umělecká panovačnost Rogera Waterse nabyla koncem sedmdesátých let takových rozměrů. Že se to vymklo kontrole a tak se zpětnou platností vytýkám Davidu Gilmourovi a Nicku Masonovi, že vůbec mohli dopustit, aby Waters vyštval z kapely Richarda Wrighta, nedílnou součást tohohle legendárního kvartetu. Waters nenávidí války, generály, diktátory a sám se diktátorem stal…. Jak britsky typické. O Watersových mimořádných autorských schopnostech nijak nepochybuji a to že se stal hlavním tahounem kapely také nechci zpochybňovat, přesto se mě zdá divné, že nazval Gilmoura, Masona a zejména Wrighta lenochy a pohrozil, že když Wright neodejde, tak vydá The Wall jako sólový projekt…..
Zcela nechutně Waters pak na tiskové konferenci poznamenal, že chtěl vyměnit i Davida Gilmoura za Snowyho Whitea – protože na rozdíl od Gilmoura, „nehraje s chybami, je naladěn a přestal mít o hudbu zájem“. Tohle velkohubé britské chvástání mě odpudilo….
Vzrušující a tematicky podmanivé téma obžaloby britského školského systému se mi dodnes zdá jako velmi silný argument a základ k tomu, vytvořit silný nosný projekt. Možná Yes, Genesis a Emerson Lake And Palmer (i když ti už skončili o rok dříve) čekali na nosné téma a Waters ho odvážně nastolil.
Při poslechu dvojalba zjišťuji, že je zde spousta zajímavé a podnětně zahrané, zazpívané a zaranžované hudby, ale vliv Boba Ezrina na albu se výrazně vtlačuje do konceptu alba a tak některé skladby znějí hodně popově a podbízivě a můj pohled mi říká, že mělo vzniknout jedno album, zbavené diskotékových vycpávek a rytmických pochodových záležitostí, které pinkfloydovské téma zbytečně rozmělnily. Na albu postrádám hledačství Atom Heart Mother, Meddle, výrazný umělecký koncept nedostižného The Dark Side Of The Moon, stejně jako Wish You Were Here a společenské satiry Animals. Sborové zpěvy ve spojení s členskou základnou mi připadá místy ne operní (jako na The Dark Side Of The Moon), ale bohužel operetní. Opakování motivu Another Brick In The Wall je místy nesnesitelné, stejně jako patetičnost, která je nezdravě prodchnutá celým albem v jakémsi velikášsky nezdravém pojetí.
Samozřejmě, že zde byla snaha hrát jinak a vymyslet něco netypického, ale někdy míň znamená víc a třebaže na albu bylo odvedené hodně náročné a nekonečně dlouhé práce, přesto se s polovinou alba dodnes nedovedu vyrovnat. Záměr parodizovat, zesměšňovat a ironizovat školský systém a popichovat Margareth Thatcherovou (to byla Watersova specialita) je zdravě provokativní, ale to pojetí se podle mého názoru vymklo kontrole a dodnes se přistihuji u toho, že se nemohu dočkat, až některé skladby budou za mnou. Kdyby Watersovi, Gilmourovi, Wrightovi a Masonovi kolem Ummagummy a Atom Heart Mother někdo nabídl ke zpracování podobná hudební koncept, jako představitelé londýnského undergroundu by se asi ušklíbli…..
Hey You, Confortambly Numb, Run Like Hell, Mother, Goodbye Blue Sky, One Of My Turns, Goodbye Cruel World, In The Flesh?, The Thin Ice, Another Brick In The Wall, Part 1… považuji za silné a kvalitní skladby, ale zbytek je pro mě méně stravitelný na pokraji popu.
Také jsem považoval za krajně nezdravé, že hodně lidí si objevilo Pink Floyd prostřednictvím skladby Another Brick In The Wall, Part 2 a ještě před nedávnem poslouchali ABBU, Boney M, Glorii Gaynorovou…. a najednou zpinkfloydovatěli, hmm – i když Gilmourovo sólo ve skladbě je velmi procítěné.
Mason začal hrát rytmické postupy jako pro pochodky a některé skladby mě dodnes znějí jako podkres pod spartakiády, kterých jsme si za bolševika užili víc než dost.
Pracuje se tady s různými náladami a emocemi, ale ten klasický sound Pink Floyd je zde místy zaměňován za divadelní postupy (netvrdím že všude!).
Vytratila se zde převaha melancholie, záhad, hledání a zesílila společenská nasranost, vztek, agresivita.... Nikdo to musel zahájit, ale proč právě Pink Floyd!?
Pozoruji, že jsem se velmi přiblížil mínění Jaromirose, Beriqa a zejména Majkla rock.bloguje.cz (kam chlapi chodíte na ty příšerné přezdívky?) – aniž bych „opisoval“….
Proto jsem rozkročen mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. Protože The Final Cut vnímám podobně stále váhám, jak to s tím hvězdičkováním udělat. Asi to budou tři (a půl).
Velký projekt, grandiózní produkce, ale…. Sorry, chlapi.

reagovat

nowhere_man @ 24.01.2012 18:38:10
Já naopak nepovažujem za krajne nezdravé, keď veľa ľudí objavilo Pink Floyd prostredníctvom skladby Another brick in the wall part 2 a predtým počúvali Abbu, Boney M či Gloriu Gaynourovú. To skôr zdravé, nie? Práveže to je dobre, že objavili aj takúto hudbu, nie?

Listonoš @ 24.01.2012 19:16:53
No, pěkně jsi to rozštíp. O tom zákulisí jsem nevěděl nic a asi bych do nich nešel tak tvrdě, jsem ale rád, že jsi vyhmátl ty věci, co mi na tomto díle taky pijou krev. Pompa, podbízivost, patos, skluz k popíku vrcholící ve sborech při Part 2... brr. Film je dobrý. Dvojdisk by se ale asi dal opravdu srazit. Balast, pochoďák. A to, že většina lidí "zná" PF tak, že si pouští z mobilu právě tu Part 2 - hnus! Nowhere - nemýlím-li se, u těch lidí zůstane u té cihly popř. u dalšího popíku. Věci jako Atom, Wish, Interstellar tito lidé vůbec neznají a znát nechtějí, jak už to bývá, když u konzumentů hudby laciné a snadno přístupné - alespoň co já jsem mohl poznat. Ještě připojím, že jsem někdě v TV zahlédl pasáže z koncertu, kde se staví a bourá ta zeď a přišlo mi to... prostě hodně komerční. To nejsou ti PF, jejichž milovníci jsou sektou, lidmi, kteří ví. Znesvěcení? No...

Petr Gratias @ 24.01.2012 20:05:40
Zdravím Nowhere Mana....
já jsem to myslel tak, že ten typ posluchače, kterého mám na mysli (Boney M.....) si sice "objeví" Pink Floyd prostřednictvím téhle odrhovačky, ale jakmile bys jim pustil Astronomy Domine, Time, Shine On You Crazy Diamond, Welcome To The Machine, Echoes, Fat Old Sun, Cymbaline, Interstellar Overdrive.... tak okamžitě bezostyšně tuhle kapelu hodí přes palubu, protože přestanou být pro ně diskotékově taneční, pochodově rytmičtí a tím pádem nezajímaví...už jsem se s tím setkal a byl jsem z téhle zkušenosti bohužel nejednou roztrpčen...

Petr Gratias @ 24.01.2012 20:29:04
Zdravím Listonoše....
tak tady jsme se opravdu názorově potkali.
Čekal jsem, že se na mě snese od mladších rockerů
nějaký zdrcující nálet...
S albem The Wall se vztah k PINK FLOYD u řady lidí zašmodrchal, nicméně i když hraji tento albový gigant méně, přesto se k němu vracím a je součástí kompletu mé sbírky (je to takový méně oblíbený příbuzný), abych to vyjádřil vztahově odlišným způsobem.

PaloM @ 24.01.2012 20:31:24
Hmm, trochu som zostal zaskočený, lebo som zvyknutý na pochvalné ódy v súvislosti s The Wall. No, je mi jasné, keby som bol v situácii, že meno Petr Gratias počujem prvý raz a neviem, o koho ide, tak túto recenziu rozdupem ako slon :-)) Keď tu začal tento človek písať, tak som aj tak reagoval, až som to vyhrocoval. No on ma odzbrojil kultivovaným správaním a urobil až také ústupky, že neváhal mi napísť maily, kde sme si dosť vážne rozpory v názoroch na hudobné žánre slušne vydiskutovali. A neboli to posledné maily.
Proste, dopadlo to tak, že som si tohoto maníka začal naozaj vážiť.

Takže Petr, obdivujem tvoju odvahu prísť do jamy levovej s veľmi osobitným názorom. Vôbec s Tebou nesúhlasím - takmer vo všetkých bodoch recenzie, čo sa týkajú kvality hudobného diela The Wall.
Album poznám od študentských čias, považujem ho za vyvrcholenie invencie a majstrovstva skupiny Pink Floyd. Každý detail - hudobné motívy, inštrumentácia, rôzne hudobné žánre, úžasné texty - všetko tvorí jeden kompaktný celok, kde hudba je výrazne podriadená textom, vyjadrujúcim rôzne životné situácie. Je to pestrá mozaika, všetko to niekam smeruje. Geniálny nápad s výstavbou a zrútením steny počas predstavenia, umocnenie pochopenia a zážitku, o čo tvorcom ide prostredníctovm filmu - až po grandiózny návrat na scénu r.2010. To všetko je pre mňa absolútnym vrcholom (samozrejme jednym z...) súčasnej hudby. Vytýkať tomu koketovanie s popom, pochodové rytmy a pod. - to je priam škodlivé, lebo potom človek nevidí celok. To je ako spočítavať kamene v múroch gotickej katedrály a potom od únavy z takejto práce už nevidieť úchvatnú architektúru, umenie výsledného diela.
Práve tie poklesky, ktoré sú tu menované, dotvárajú mozaiku, podčiarkujú text a dej.
No, a hľadať za každú cenu progresívnu tvár rocku v Stene, vyčítať skupine, že opustila toto teritórium, to si myslím, že je fakt nepochopenie zámeru tvorcov. Ak by stena bol jeden veľký hudobný paskvil, súhlasil by som. Našťastie, opak je pravda.

Petr Gratias, nakoľko tvoje názory už trochu poznám a učím sa im rozumieť, dokážem pochopiť tvoj názor na toto dielo. A to je na hudbe krásne, že každému sa páči niečo iné.

The Wall ma od prvého počutia zaujala, od môjho študentského prekladu textov očarila a od zhliadnutia ťažkého filmu omráčila. A ako sa mi počas desaťročí uležala v hlave, tak tam zostane navždy ako jeden z najžiarivejších vrcholov modernej rockovej hudby.

Koľko hviezdičiek ? Ako v Mliečnej dráhe :-))

LadaF @ 24.01.2012 21:17:55
PaloM: Přesně jsi vyjádřil i mé pocity, včetně kritiky Petra. Kdybych měl jmenovat svých zatím deset životních alb zeď by tam byla.

nowhere_man @ 24.01.2012 21:42:15
Jasné, ja viem, že okrem tej skladby iné nebudú takí poslucháči počúvať, ale zas na druhú stranu aspoň niečo, nie? Lebo taká Another brick in the wall part 2 je vždy kvalitnejšia než "to" ich.

nowhere_man @ 24.01.2012 21:43:40
A len pre poriadok, Pink Floyd mám celú diskografiu a nie som len "tiež" poslucháč ich tvorby. Však recenzie som dal všetkým ich albumom. Ja len, aby ste si nemysleli, že Pink Floyd poznám len tak povrchne.

Petr Gratias @ 24.01.2012 21:59:55
Ahoj PaloM...
napsal jsi to krásně a přesvědčivě.
Vůbec o Tvém vztahu k The Wall nepochybuji. Vyjádřit svoje pocity takovým způsobem... přiznám se, že mě to
totálně odzbrojuje vést další polemiku.
Protože si Tě vážím za Tvé ryzí názory, proto respektuji Tvůj úhel pohledu. Ostatně na něj máme všichni právo.
Já mj. věřím tomu, že názor na Pink Floyd a jejich tvorbu se hodně odvíjí od toho prvotního pocitu a okamžiku, kdy a na kterém albu nás ta¨hle skupina v životě oslovila a zasáhla. To hraje celoživotně ve většině případů zásadní roli a formuje to názory, i když samozřejmě i názory mohou být postupem let přehodnocovány. V případě Pink Floyd to u mě znamená, že The Wall přišlo logicky až mnohem později než Atom Heart Mother, Ummagumma, Meddle, The Piper At The Gates Of Dawn, Obscured By Clouds... anebo ten vítězný triumvirát The Dark Side Of The Moon, Wish You Were Here a Animals.
Největší zklamání pro mě představuje The Final Cut.
Hodnocení A Momentary Lapse Of Reason a The Division Bell stojí v jiné rovině, ale jak říká Nowhere Man - nelze vynechat nic.
Tak sorry, za The Wall - na řadě věcí se shodneme, ale občas se to i nepodaří. To je normální. Stzalo se to právě na The Wall.
I přesto mi zachovej přízeň!
Farewell - Petr

Brano @ 24.01.2012 23:33:44
Prirovnať The Wall ku spartakiáde sa mi zdá minimálne scestné.Čítam pravidelne recenzie Petra Gratiasa a obdivujem jeho hudobný prehlad a vedomosti,to sa nedá skutočne uprieť...ale v tomto prípade sa majster teda poriadne "sekol".

Brano @ 24.01.2012 23:37:05
Zle som sa vyjadril.Porovnať The Wall so spartakiádou sa mi zdá maximálne scestné.

Cossack @ 25.01.2012 00:17:46
Tak tomuhle rozumím, a navzdory odlišnému nahlížení na mnohé jiné věci, je můj pohled na Zeď dost podobný.
Narozdíl od Petra se určitě nepovažuji za velkého fandu skupiny Pink Floyd, ale mám jejich nahrávky rád; a to včetně "The Wall". To ale nijak nezmenšuje její „popovitost”, zmiňované velikášství, až nabubřelost...
Faktem je, že většina mých starších známých, „odkojených” ranými Floydy, byla Zdí značně znechucena (příměr nafouknuté bubliny se nabízí, já bych to dokonce vyhrotil tak, že na ni bylo použito méně „hmoty”, než kolik bylo „žvýkáno” na starších albech – kde se navíc obešli bez „nafukování”).
Chápu celkem i ty, kteří se k dřívějšímu materiálu kapely dostávali až po seznámení s "The Wall", že na ni nezanevřeli a dál se jim líbila (mám to taky tak), ale přece jen je, myslím, dost cítit ten kvalitativní rozdíl...
Zkrátka, předchozí počiny album "The Wall" nepřeválcuje, ani s pomocí filmu a „vymakané” pódiové show...

(V hodnocení bych ale byl o hvězdu štědřejší, než Petr.)

PaloM @ 25.01.2012 07:05:31
Díky Petr, u mňa máš istotu, že vyjadrím, čo cítim, bez ohľadu či sa zhodujeme alebo nie. No, jednu zhodu som našiel, Final Cut aj ja považujem za najslabší album. Na druhej strane, aj na Progboarde sú veľkí fanúšikovia Final Cut. Okrem tohoto, aj Ummagumma ma po viacerých posluchoch sklamal, no mám pre tie experimenty v kontexte času väčšie pochopenie. Tak tieto dva albumy som naschvál nekúpil.
Snáď tomu rozumiem, rozčarovaniu ortodoxných fasnúšikov, ktorým najviac reže éra psychedélie a experimentov P.Floyd. Prečo však neboli sklamaní už pri slávnej trojici Dark Side...+ Wish You... + Animals ? Veď na Animals je jasný nábeh cesty k Wall.

U mňa obľuba Pink Floyd je v tesnej blízkosti Yes a Jethro Tull.

Mimo reči, "choď do spálne a preinesmi z kufra moju obľúbenú sekeru", vraví manžel či partner svojej žene po predchádzajúcom jej monológu "do you feel OK ?". A to za priblblých zvukov z TV. Nie je to geniálne ?

Záverom jedna kontrolná otázka: tí, čo máte negatívny názor na The Wall, máte radi Jesus Christ Superstar, Tommy a napr,. Avantasia - Metal Opera. Viete, čo mám na mysli ? :-)

Ja a R.Waters: kôli jeho správaniu, ktoré vyústilo do rozchodu Pink Floyd, som ním opovrhoval. PO čase som mu odpoustil a začal si ho vážiť. Jeho sólo tvorbu cením vyššie ako Gilmourovu, aj keď ho takmer nepočúvam pre depresívne nálady v jeho hudbe.

PaloM @ 25.01.2012 07:08:04
Vypadol mi otáznik, takto je správne:
tí, čo máte negatívny názor na The Wall, máte radi Jesus Christ Superstar, Tommy a napr. Avantasia - Metal Opera ? Viete, čo mám na mysli ? :-)

adam @ 25.01.2012 08:06:00
Stena je megalomanský projekt, ale jednoznačne fascinujúci a historický. Druhá vec je jeho plán. Watersova frustrácia z nepoznania si otca, z nezmyselnosti vojny, vymývaním mozgov, tyraniou, manželstvom, ..... skrátka je tam toho tak strašne veľa až je toho málo. Ale napriek tomu to celé nejako drží pokope a dá sa to počúvať, aj keď pasáže kde by bolo menej spevu a viac muziky by mohli byť častejšie. Nebudem hviezdičkovať lebo album sa mi páči a myslím že je skvostný i napriek výhradám ktroré mám, ale pravda je taká že som ho nepočul už tri-štyri roky a ani mi to nechýba.

hejkal @ 25.01.2012 08:10:19
Samozrejme, môj názor na The Wall sa blíži Petrovmu. Iste, je to megalomanský projekt, čo je fajn, ale mne vždy ide o to, či ma osloví hudba a nie pí ár okolo. Preto, PaloM, mám rád Tommyho, pár skladieb z Jesus Christ Superstar a pár skladieb z The Wall. A vôbec z toho nerobím podmienenú vedu. :)Pink Floyd, to je pre mňa hlavne obdobie do Dark side of the moon (nerátajúc).

Brano @ 25.01.2012 10:23:30
Ja mám naopak pochopenie pre Watersovu frustráciu.Veď len taká Margareth Thatcher bola priam stelesnením arogancie.Tá ženská bola hotová pohroma.Veď bola schopná viesť vojnu s Argentínou(1983) o Malvíny,o pár malých kamenných ostrovčekov so suchou trávou na ktorej sa pásli ovce.Toto fakt asi nikdy nepochopím.Keď človek zažíva už od ranného detstva samé traumy,tak sa ani nečudujem,že vznikne taká The Wall,alebo Final Cut.To má Waters jasať,ujúchať alebo jódlovať?

adam @ 25.01.2012 11:52:46
Urcite nie, ale je jednoduche kritizovat a sustavne niekoho za nieco vinit. nadavat a lutovat sa.... to nie je moj styl a preto mi trosku take projekty nesedia.

Brano @ 25.01.2012 13:06:19
Adam:Každý človek sa vyrovnáva so životnými traumami po svojom.To je individuálne,kto to ako spracuje.Niekto to dusí v sebe, iný je zas agresívny navonok,alebo prepadne sebalútosti,alebo alkoholu a drogám...

Petr_70 @ 25.01.2012 13:22:49
Pink Floyd – The wall (reakce na recenzi Petra Graciase)
Tohle album PF si od doby svého vzniku sebou ponese několik "nej"... přinejmenším NEJznámější a NEJkontroverznější, ze všech alb, které za svou dlouhou hudební existenci natočili. K tomu prvnímu jistě přispěla (nejen) mediální extenze, a přiznejme si upřímně, že tomu tak bylo vlastně jen díky skladbě Another Brick In The Wall, jak je naznačeno v recenzi výše a albu jako celku to spíše ublížilo (jednoduše se stalo za ta léta poněkud "ohraným")...
Stejně tak lze souhlasit s názorem, že album obsahuje spoustu vycpávek, zbytečných zvuků, ruchů i oněch rytmických pochodových záležitostí. "Zeštíhlení" by albu jistě prospělo - to bezpochyby.
Navzdory výše uvedeným výhradám osobně řadím The Wall" k tomu lepšímu (možná dokonce nejlepšímu) co kapela ve své kariéře vyprodukovala. Hudební materiál desky vynikne obzvláště v kontextu jejich "reunionů" zachycených na albech "A Momentary Lapse of Reason" a "The Division Bell" zcela jasně postrádajících Watersova tvůrčího génia, na straně jedné a v zásadě nudným orchestrálním kýčem "Atom Heart Mother", na straně druhé.

b.wolf @ 26.01.2012 14:20:07
Zdravím Mr. Gratiase; vida recenzi na jednu z mých osobních ikon, Pink Floyd, jal jsem se číst. Pravda je, že spousta lidí objevilo PF díky Další cihle ve Zdi (která, pokud dají někde PF v bedně, se hraje nejčastěji). Někde jsem četl prohlášení R. Waterse, že na koncertech nikoho nezajímala hudba, pokud se na ni nedalo tancovat, takže z publika zněly výkřiky jako:"Co to je? Zahrajte Money,ne?" apod... přesto tahle skladba do celé té pompéznosti desky zapadá. Mám rád všechny placky PF včetně sólovek Syda, Rogera a Davea a The Wall je rozhodně mezi nejlepšími. Pro mě, když jsem kdysi v jednaosmdesátém slyšel tohle 2LP poprvé, nebylo úniku. Skvělé intro i outro desky, ty pro mě tehdy neslyšené přechody z hukotu vrtulí do dětského pláče, skvělá baskytara (Gilmourova samozřejmě taktéž), výborné písně jako Mother, Goodbye blue sky, Goodbye cruel world z první desky-prostě paráda. Jenže druhé LP mě nikdy moc nebralo, jednu dobu jsem si jej téměř nepouštěl a dodnes ho nemusím. První deska je výborná, ovšem pro mě je vrcholem tvorby Floydů jednoznačně Animals-to je po Dark Side... nejlepší kousek, co stvořili. Tak asi...

Petr Gratias @ 26.01.2012 19:20:12
Zdravím Vás všechny, pánové a díky za zajímavé reakce.
No - mohl jsem očekávat, že moje postřehy vzbudí hodně pozornosti.
Já bych zareagoval na Palovi připomínku.
Ano - projekt JESUS CHRIST SUPERSTAR (1970) považuji za zcela zásadní hudební opus, který překročil hranice dobové hudby, zpěvu, aranžmá a navíc se dotkl historického tématu ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Mám rád i projekt TOMMY (1969)od The Who. Tohle je velké téma a jeho ztvárnění má velký umělecký přesah. Film Ken Russella se mi ale popravdě řečeno už líbil méně.
QUADROPHENIA už byl také trochu méně vydařený projekt, ale už je to dávno, dávno.... na to abych to nějak analyzoval....
Velmi odvážné dílo je také 200 MOTELS (1971) od Franka Zappy... viděl jsem to na rakouské televizi před více než třiceti lety a bohužel už si z toho rušeného záznamu z TV pamatuji jen málo...
Když to shrnu.... tak THE WALL je velké téma se silným emotivním obsahem, ale prostě jsem očekával něco jiného a nebyl jsem osloven jeho koncepcí.
Omlouvám se, ale k Watersově produkci mám poměrně dost daleko. Je to vnitřně hodně problémový člověk, který má hodně starostí s osuda světa, lidstva a také sám se sebou.... přesto jeho uměleckého génia nepopírám, je to přece významná nosná stěna stavby jménem PINK FLOYD a řada jeho vlastních balad, které napsal, nebo experimentální podíl na řadových albech kapely, jsou výtečné....
Zdravím!

dalibor66 @ 04.02.2012 16:34:29
Petře nezlob se na mě, ale léčíš si zde jen své komplexy! Jsi v podstatě také takový Waters v roli kritika. Víš co je na The Wall špatně,jak to mělo nebo nemělo znít,postrádáš vliv Atom Heart Mother kdy je ovšem celkem zřejmé, že celá produkce The Wall a přizvání Ezrina to jen potvrzuje,záměrně směřuje k tomu,aby to nevyznělo právě jako AHM.

Petr Gratias @ 04.02.2012 19:06:13
Zdravím Dalibore66....
já si myslím, že na prahu 57 let už nějak se svými komplexy nemám zapotřebí zápasit.....
Možná bych se mohl vyjádřit jinak: když poslouchám Tebou zmíněné Atom Heart Mother, mám pocit, že mě ta hudbu vnitřně naplňuje, osvěžuje, vytváří ve mně kreativní představy a pocity, které se prolínají v melancholii a nostagii a v jakési posvátné vznešenosti.... když poslouchám převážnou část The Wall mám pocit, že se držím za konečky prstů na potápějící se lodi, mám ještě sílu a hledám cestu k záchraně, ale kolem mě padají ti, co už se neudrželi dolů do hlubin oceánu. Z alba cítím hodně zapšklosti, nasranosti, psychické nevyrovnanosti a kalkul mimořádného génia, který přišel na fantastickou myšlenku (Waters), ale potkal se s ignorantem (Wright) a dvěma lenochy (Gilmour a Mason) a ten egoismus to hodně poznamenává.....
Pozor! Neřekl jsem, že je to špatné, mizerné, nebo odfláknuté album, ale ta koncepce se vymkla kontrole
a hodně zde cítím vnitřní rozkol mezi členskou základnou, což vedlo v dalších letech k fatálním následkům (hádky, spory, vyhrožování, právníci, boj o jméno PINK FLOYD, mediální podporu...)
The Wall je podle mě hodně (příliš) kontroverzní album a přineslo nejen odvbážnou obžalobu britského školního systému, ale i generační střet a tendence, které jsem alespoň já předtím u Pink Floyd nezaznamenal.
Přesto mám doma i tohle album a nebyl důvod ho z mé sbírky přes moje připomínky vyřadit... Sorry, je to můj názor a s komplexy to nějak nesouvisí...
Zdravím!

27.12.2009 martin69
5 stars

K The Wall se už těžko dá napsat něco nového . Ke zdi jsem se dostal velmi brzo, ještě na základní škole .Hrozně se mi líbila ,po té co jsem se dostával k dalším deskám téhle skvělé kapely ,byla časem zedˇ překonána alby Wish You Were Here a Animals . Zdi vděčím za to že, jsem objevil tuto vynikající kapelu . Jedna ze spousty výborných desek Pink Floyd .
reagovat

Poustevník @ 27.12.2009 16:52:32
Tohle byly i moje začátky s Pink Floyd; nejprve Zeď, pak Wish, Dark, a už se to sypalo. Fuška a finační náročnost byla tato LP získávat. BTW, dodnes považuju Hey you za jednu z nejmelancholičtějších balad jaké znám.
Takže počet hvězd je naprosto objektivní hodnocení!

pito63 @ 27.12.2009 23:29:49
Medzi mnou a Pink Floyd stojí veľmi vysoká stena, ktorú sa už roky pokúšam zdolať. Snažím sa, ale stále som iba v základnom tábore...

Filozof @ 28.12.2009 11:04:15
Pito63
Asi Vás nebude mnoho. PF jsou jak progresivní a hlubocí, tak posluchačsky vděční - což je vzácná výjimka. Výsledkem je, že na rozdíl od divočejších věcí podobné škatulky (King Crimson, Van Der Graaf Generator...) se líbí skoro každému.
Třeba to přijde i Tebe. I když - koukal jsem na Tvůj profil a máš v oblibě poněkud jiný žánr.

PaloM @ 28.12.2009 11:12:19
Pekná diskusia. Piťo, to máš dobré. Keby Juzek Psotka tušil, čo ho čaká nad stenou Everestu, tiež by zostal v základnom tábore. No myslím, že na tvoj naturel je práve Stena najvhodnejšia, lebo je od Floydov najrockovejšia.

pito63 @ 29.12.2009 12:25:11
Chlapci moji milí, spod Tatier, cez Brno, až po Aš! Nie je to so mnou až také zlé vo vzťahu k Pink Floyd. Staršie veci poznám, sólovky ma nezaujímajú, kupujem knihy, snažím sa, ale stále som im neprišiel 100% na chuť. Je tam tá "stena", ktorú nemôžem prekonať. Preto ich tvorbu nevyhľadávam a radšej si pustím to "svoje". Chýba tam ten plamienok, ktorý vzbĺkol napr. pri prvom kontakte s Eloy a Yes. Nikdy som nepovedal a ani nepoviem, že Pink Floyd neuznávam. Veď taká "Odvrátená strana Mesiaca" mi celý rok pomáhala povzniesť sa nad tú zelenú pakáreň, ktorá ma psychicky dusila v Chebe. Lenže na rozdiel od iných albumov, kde hrá veľkú rolu nostalgia, v prípade Pink Floyd nezaberá ani ona.

06.11.2009 tomaso
4 stars

Zrovna dohrály poslední tóny alba Wish You Were Here... To sem jakoby nepatří, ale souvislost to má. Před chvílí jsem totiž náhodou objevil Progboard při hledání něčeho o filmu The Wall. Když jsem viděl, jak krásně tady píšete o hudbě a ctíte názory druhých, přečetl jsem dost vašich recenzí o deskách PF. Je mi 48 a The Wall bylo první akcí PF, kterou jsem už nebyl ochoten vnímat. Cítil jsem to, jako příchod nějaké nové doby, do které se mi už prostě nechtělo. Taky jsem nikdy neviděl ten film. Nyní, lehce zmítán vnitřními poryvy muže středního věku, jsem přivítal provedení The Wall českými muzikanty v O2 areně. Byl jsem nadšený. A hlavně právě jakýmsi vnitřním účinem "spojených sil" tématu a muziky. Obdivuji každého, kdo něco umí a pro mne prostě zlaté české ručičky opět přesvědčily... Navnadilo mě to, podívat se na ten film... Jistě nebude problém si ho někde půjčit. Pouštět si CD Wall mě nikdy nelákalo, ale živé vystoupení s ozřejmením textů pomocí titulků ve mně zanechalo silný dojem. Někdo tu psal, že se mnozí z nás v tomto obraze najdou... Já tedy určitě- hlavně téma odloučení, odtržení...tohle všechno najednou tak nějak zřetelně vyplulo na povrch. No a tak jsem tady, čtu si o Wish, Atom Heart Mother, Animals a Dark a mám hezký večer (právě u mě vrcholí úvodní skladba z AHM...). Vůbec netuším, jaké způsoby jsou zde v diskuzích o jiných kapelách, ale z těch floydovských na mne přímo sálá láska vás všech k dílu této kapely. Přeji hodně různorodých pocitů při poslechu hudby.
reagovat

pito63 @ 06.11.2009 22:39:11
Tomaso, nie som veľký fanúšik Pink Floyd, dávam prednosť iným žánrom. Mám však úctu ku každej kapele. Nevidel som ani ten film, ale pochopil som Ťa.
Veľmi pekné a príjemné čítanie. Vitaj na Progboarde!

PaloM @ 07.11.2009 08:00:52
So welcome my son, welcome to the machine... :-) Podľa toho, čo píšeš, tu naplno patríš a dúfam, že to nie je tvoj posledný príspevok. Sú tu jednoduché nepísané pravidlá: píšeme so správnou gramatikou o (takmer) všetkých možných hudobných štýloch - čo koho baví, určito okrem popu. Hodnotiť možno od 0 do 5 hviezd. Snažíme sa žánrovo a ľudsky tolerovať, osobné invektívy sú neprípustné, na nepodarenú hudbu nadávať môžeš :-))
Viem, že na tom českom predstavení bol určite Zdeněk, na Youtube sú videá.

Zdeněk @ 07.11.2009 09:37:31
Ano ,učastnil jsem se toho skvělého večera a nadšení
mne ještě neopustilo.Co ještě dodat? Snad jen to,že
si přeji aby zde na Progboardu vydržela ta tolerantní atmosféra a kultura projevu /až na občasné vyjímky/.

Filozof @ 07.11.2009 22:45:28
I já Tě tu vítám. Dlouho jsem sem nechodil a byla to škoda. Před pár dny jsem se vrátil a budu rád, když Tě tu budu potkávat. Teď píšu sérii recenzí knížek o hudbě, ale až to dokončím, začnu sem psát o deskách.
Kdysi jsem žil půl roku na pokoji s videokazetou, na níž byly jen The Wall" a "Jesuch Christ Superstar". Oboje jsem viděl cca 50x. Je to dokonalé spojení krásné, silné a hluboké hudby a neméně působivých obrazů se silným poselstvím. A líbí se mi stejně, jako předchozí alba (i když Wish You Were Here). Ale stejně jako ostatní respektuji jakýkoliv Tvůj odlišný názor.
Jakou jinou hudbu máš ještě rád?

tomaso @ 08.11.2009 15:48:16
To filozof + all:
V 70tých letech jsem se stal fanouškem rockové hudby, hlavně té zahraniční. Nikdy jsem moc nechodil na tuzemské koncerty, výjimkou byl jeden veeeelmi vydařený Pražský Výběr v Redutě a pak asi 2x ETC. Jinak z "domácí" tvorby jsem poslouchal na deskách hlavně Collegium Musicum. Vždy mě to táhlo k poslecu artrockových kapel, ale na druhé straně tradičně DP, LZ, BS, UH, Sweet, Slade, atd. Jak už jsem naznačil, do 80tých let už mě to nevtáhlo a tak jsem léta strnule poslouchal pořád dokola to samé...nebo nic... :-) No, nic zas né, protože rovnocennou a později převažující byla pro mne klasika. Máme ji dost v rodině a tak jsem tím ňák nenásilně načuch... Přestože jsem neuměl hrát na žádný nástroj, připadalo mi vzrušující, stát se členem nějakého hudebního tělesa a být součástí té "mašiny", cítit tu muziku zevnitř... To se v poněkud modifikované podobě nakonec uskutečnilo a já začal zpívat ve Sboru Pražských Učitelů- ač absolvent VŠ zemědělské... :-). Po revoluci jsem toho nechal a vrátil se až před 3 lety- do úžasného smíšeného pěveckého sboru Bohemiachor. Ten sbor byl od počátku lepší, než já, a tak chodím na hodiny zpěvu k učitelce do radotínské hudebky... jedno z největších štěstí, co mě v posledních letech potkalo. Je zajímavé, že všechny problémy, které v mém hlasovém projevu řešíme, mají paralelu v mém běžném životě... Jinak mě to vždy láká poslechnout si všechny mé rockové oblíbence na vlastní uši a oči- když sem zavítají. Začalo to kdysi Uriah Heep v Hradci a Purplama v Ostravě. momentálně jsou u mne nejvíc v kurzu YES. V domácí posilovničce jsem si pořád dokola pouštěl Ingwieho Malmsteena, někdy zas OZZYho... V důsledku účasti na hifistických forech (tam se to právě furt zbytečně řeže...) jsem si pořídil nadstandardně slušnou aparaturu a tak je občasný poslech o to příjemnější. Dnes jdu na koncert Béla Fleck + Flecktones a dopředu VÍM, že to bude úžasná záležitost.

Filozof @ 08.11.2009 17:09:22
Tomaso:
Zajímalo by mne, na kterých HiFi fórech ses pohyboval - možná se známe osobně
Také by mne zajímalo, co sis za aparáty koupil a co se Ti líbí z klasiky.
Asi je to spíš na poštu a ne k diskuzi sem, ale položku pošta mám neaktivní - ví někdo proč? Pošta už tu nefunguje?

PaloM @ 08.11.2009 17:54:35
Filozof, tomaso: položka Pošta - za takmer 2 roky ani neviem, že tu mala fungovať. Chcem vás poprosiť, či by ste mohli s diskusiou o aparatúre a hudbe, čo počúvate, prejsť do iného diskusného vlákna, veď tu máme o posluchovej zostave. Prípadne založiť nové vlákno. Rád si to aj ja prečítam. Tuto ponechajme priestor na reakcie k The Wall, ďakujem.

Poustevník @ 12.11.2009 03:15:33
Zeď je dokument té doby. Asi není lepším muzikantským počinem, který je nějak poznamenán tím, že je studená válka v plném proudu; Amerika ještě nevtřebala Vietnam, Rusové si jedou pro výprask do Afghánistánu. A Floydi Zdí reagovali na smutek. Už nejsou slyšet tolik reálné zvuky mouchy, zvonce ovcí. Jejich hudba se posunula, naše generace ucítila ten pohyb zase kousek dál. Kdepak, The Wall je jiný soudek, ale stále se znamenitým obsahem.

PaloM @ 12.11.2009 09:18:00
Máš pravdu Poustevníku, no od Floydov ide vlastne o všeobecne platné a "globálne pravdy" o správaní mocných a dopade na myslenie manipulovaného človeka a ako sa dá pekne z toho zmagoriť. Veď tá história o Watersovi a traume zo smrti otca vo vojne je známa >> odkaz

13.08.2009 nowhere_man
4 stars

The Wall z hľadiska hudby predstavuje odchod od dlhých plôch, náročných kompozícií. Hudba je jednoduchšia a priamočiarejšia. Napriek dvojalbumu, ako celok nenudí. Sú tu vynikajúce skladby, ktoré aj samostatne mimo kontextu albumu vynikajú (Good bye blu sky, Young lust, Run like hell, Comfortably numb). Neustále omielanie Another brick in the wall pt. 2 mi túto skladbu načas opočúvalo, ale aj tak treba uznať jej chytľavosť. Zároveň je tento projekt začiatok konca PF.
reagovat

16.06.2009 Old schooler
5 stars

Zeď je naprosto zásadní album Pink Floydů, ve kterém jsou unikátní jak až skoro rockenrollové skladby, tak vyloženě psychadelické oddychovky, tak i vynikající přechody z písně do písně, např. mezi The Happiest Days of Our Lives a Another Brick In The Wall. Prostě jak by řekl teenager ''hustý''
reagovat

MEK @ 16.06.2009 22:48:30
Tak tak.. a navíc občas někdo slepičí názor, že na WALL jde víc o slovo, a hudba je jakoby vedlejší. To je nesmysl, na tom albu je TOLIK hudby a melodií, a fantasticky vymakaných aranží, že to bere dech. Je to Watersovo životní dílo.. jasně, byl egocentrickej, nemusel vyhazovat Wrighta a usurpovat ostatní.. ale to na věci nic nemění.

Voytus @ 17.06.2009 10:00:07
Tohle by mě zajímalo: Co se to ujalo za podivné komolení slova "psychedelický" na tvar "psychadelický"?
Může to znít divně, ale jsem vůči podobným zkomoleninám dost zaujatý.

Jinak, co se týče zdi, tak nejlépe vynikne vše dohromady, i s obrazem. Takže beru desku jen jako součást multimediálního celku.

10.06.2009 wuxia
5 stars

Nejlepší album všech dob? Dlouho jsem tomu věřil. Dneska už si nejsem na 100% jistý, ale plný počet nevyhnutelný. Příběh Pink Floyd se čte jako kniha, sleduje jako ten nejnapínavější film a The Wall bude už navěky jeho pořádně hořkým finále. A do titulků hraje Rogerova "sólovka" The Final Cut. Jak příznačné, jak symbolické.
reagovat

Jaromiros @ 11.06.2009 20:39:35
Není to ani nejlepší album PF, Final Cut už vůbec ne.

PaloM @ 12.06.2009 11:55:43
Jaromiros, tvoju recenziu poznám, tak by som len dodal: pre teba nie, pre mňa áno.

19.12.2008 EasyRocker
4 stars

I já budu z těch černých ovcí, kteří Zeď neobodují maximální bodovou náloží. Kvalita Watersova konceptu o uzavírání se před světem je unikátní, neoddiskutovatelná a myslím, že ji v recenzích již uvedených nikdo nezpochybňoval... Tento koncept je tedy u mě tou složkou alba, který bez váhání zaslouží *****. Pak je tu ovšem složka hudební, kterou jako hudební posluchač musím hodnotit především. Pohříchu největšího úspěchu dosáhly většinou skladby, na kterých se podílel Gilmour (asi s výjimkou Another Brick in the Wall part 2), zejména famózními sóly opředená Comfortably Numb, Young Lust nebo Run Like Hell. Horší je to s pasážemi, které dle klasického Watersova schématu tvoří jen podkres zpěvu - ano, tohle má samozřejmě ve Zdi své místo, ale upřímně musím konstatovat, že spousta těch pasáží je vyloženě průměrná, ne-li hůř, a že Waters odsoudil místy hudbu k vyloženě marginální roli. Tady samozřejmě záleží na úhlu pohledu - někdo, pohlcen texty, to skousne, pak je to v pořádku a já mu do jisté míry závidím. Já ovšem, coby fanoušek namlsaný hudebními hody z předchozích alb PF, to jen tak skousnout nemůžu. Je jasné, že Waters sepsal koncept zcela sám a kapela už v té době v podstatě lidsky nefungovala, a nebýt melodičtějších Gilmourových příspěvků, dopadla by hudba na Zdi asi ještě průměrněji. Takže výsledné hodnocení Zdi? Geniální koncept, podpořený ovšem "pouze" dobrou hudbou. A tedy ****.
reagovat

PaloM @ 19.12.2008 12:10:11
So všetkým by som súhlasil, čo si napísal, no ja som ten, čo je "pohlcen texty, to skousne, pak je to v pořádku...". Poznám i niektoré opery z klasiky, kde je to podobné, hudba pri určitom deji len podfarbuje. Vnímam Wall ako jednoliaty celok (dokonca pri snahe to vojde aj na jedno CD) a paradoxne, skôr mi vadilo, keď na koncertoch hrali jednotlivé "hity", lebo Wall proste vnímam ako jedno dielo. Preto ma nikdy predtým ani nenapadlo pytvať to na drobné. Myslím, že je to podobné ako v suite Atom Heart Mother (ktoré časti sú dobré a ktoré zlé?), či Dark Side of the Moon (otázka, či Great Gig in the Sky, či Any Colour You Like sú dobré skladby nemá zmysel, lebo samé o sebe nič nevravia ale v celku pôsobia úžasne).
Ja som Wall počul 1. raz na kúpalisku z mizerných ampliónov pri hluku plavárne, čo určite nie je "dôstojné miesto" pre posluch P.Floyd. A bol som prekvapený, najskôr som neveril, že sú to oni, proste láska na prvé počutie. Až potom som zohnal 2LP, preložil si texty, donekonečna púšťal na kotúčovom magneťáku. Nie som hudobník, no určite som "skúmal" všetky časti a nenašiel som chybu. Tie hudboné podhrávky, či medzihry výborne korešpondujú s textom, dotvárajú atmosféru, proste pre mňa to nemá chybu. A to nie som priaznivec Final Cut (slabota), ani veľký nadšenec pre Watersovu sólo tvorbu (opakujem sa, no uznávam, že je to kvalita, ale pre mňa "depresívna" kvalita). Wall má svoje čaro, mágia hudby a presvedčivosť podania na mňa pôsobia oveľa viac, ako úspech-neúspech jednotlivých častí.

PaloM @ 19.12.2008 12:12:15
Sorry, pozerám do predošlých recenzií a všade reagujem, asi som úchyl na Stenu, no je to asi moja srdcová záležitosť. Tak mi prepáčte.

EasyRocker @ 19.12.2008 16:35:35
To se vůbec nic neděje.... naopak .. diskuse je nezbytná a podněcuje další poslech :-)

23.11.2008 Jaromiros
3 stars

Ani po letech jsem nepřišel na chuť zděnému dvojalbu a vysvětlím proč.
Poprvé,to už je hodně dlouho mi bylo líčeno album jakýchsi Pink Floyd,kteří kromě výborné muziky geniálně zvládají přejít ze skladby do skladby,že je to u takovýchto alb záměr nebylo recenzentovi asi známo nicméně mě taky ne,popravdě může to být všelijak.Během let jsem si uvědomoval, že některé fragmenty z alba znám,jistě mnohokrát slyšené se stává doře známým,celé album jsem měl až později a beztak jsem dobrou polovinu materiálu znal snad nazpaměť.
V obraze recenze jsem žil do prvního poslechu. Co mám povídat,troška těch známých hitových věcí co jdou pořád někde lehce zaslechnout,jinak vatované vycpávky dlouhá doba a zklamání.
Dnes znám jejich dřívější počiny a v porovnání s nimi Zdivo opravdu nezaboduje.
Myslím že The Wall je hodně přeceněné,ale to je na každém jak mu co sedí atd.

reagovat

PaloM @ 24.11.2008 14:46:38
Wall sa nedá hodnotiť po kúskoch - tak, ako sa architektútra budov nehodnotí po tehlách. Tak, ako by sa múr rozpadol bez malty, tak nemôže byť The Wall bez "vycpávek". Kto chce The Wall vidieť ako hromadu kvalitných, či nekvalitných - zvetraných tehál,
nech si nepúšťa platňu a radšej zájde do stavebnín,
možno "nakúpi" hodnotnejšie. Ostané som vyjadril v diskusii pri recenzii Beriq_a.

18.08.2008 Beriq
3 stars

Nějak si nemůžu pomoct, ale Rogera Waterse nemám rád. A toto album je dílo především Rogera Waterse. Čili... hmm tak jednoduché to nebude.Takže od začátku.
Pink Floyd jako celek mám rád v té podobě skupiny, která dokáže svou hudbou proniknout hluboko do posluchačovy duše a navodit nejrůznější emoce. Ať už svými jemnými tóny a zvuky pomalu napínají a vzrušovat nebo ať už v pravý čas zatnout, vystřelit a konzumenta shodit ze židle. Takže Echoes, Dark Side nebo Shine on... to ano všemi deseti.
The Wall, ať si každý říká co chce už není tak čistě o hudbě. Je to příběh, silně koncepční album,počin který se snaží nosit myšlenky a poselství. Připadá mi překecané...Stejně jako některé Watersovy sólové počiny.
A přitom to začíná tak fantasticky- In the Flesh. Ale dál? Dobré silné skladby střídají ty vycpávající (pro mě třeba Empty Spaces- kolik z vás začíná brunátnět?). A jak by třeba taková Another Brick in the Wall byla dobrá kdyby nebyla v rádiích omílána stále dokola?
Ale abych jen jedovatě neplival tak musím vyzdvihnout třeba takovou Hey You! Především takové to podivné bzučení kolem 3:20 nemá chybu. Nebo akustickou Mother. Ale co dál?
Ne není to pro mě žádné zásadní dílo. I přes to jak oblíbené a úspěšné nejspíš je a bylo. Není to U MĚ ani excelentní přírůstek do každé sbírky. Je prostě dobré a měl by ho slyšet každý a každý si na něj udělat názor sám.

reagovat

PaloM @ 18.08.2008 20:32:59
Provokačný pohľad...výzva do diskusie:
1. Beriq, čítal som Tvoj profil užívateľa - mladík nezaťažený socializmom, no, to je závideniahodné
(vek by som s Tebou menil). Veľmi by ma zaujímala Tvoja recenzia v r.2028 a súčasne po dôkladnom pochopení textov (čo súvisí aj s tým 20 - ročným odstupom).
2. priznávam, že výber albumov a obsah Tvojich recenzií na Progboarde sa výrazne kryje s mojimi záujmami a názormi.
3. To je normálne, že v názore na The Wall sa v tomto čase s Tebou nezhodnem. Album si rozhodne zaslúži "komplexné vnímanie" - hudbu s textami. Podľa mňa je tento PF najrockovejší
a najmenej kozmický - čiže najľudskejší.
4. Sólo albumy Watersa nevyhladávam preto, lebo sú kruto realistické, depresívne a nerobia dobre mojej duši. Sú to rovnaké dôvody, prečo nepozerám krváky (Saw) a sprosté horory. To ale nemení nič na fakte, že Roger skladá kvalitnú muziku a to nemám problém povedať.

Beriq @ 18.08.2008 21:16:56
Možná, že časem si odstup získám a dám přednost tomu lidštějšímu před vzdáleným- vystihl jsi to přesně. Možná až s věkem si oblíbím to krutě realistické. Nejde tady možná o to pochopit nebo nepochopit, ale o to- chtít si to pochopené připustit nebo nechtít. A já zatím nemám potřebu přistát na zemi. Raděj s Floydy po vesmíru, s Tully po sametové zeleni a s Yes po mořském dně...o tom ta hudba pro mě asi je

PaloM @ 19.08.2008 05:54:11
Krásne pravdivo si to napísal. Teším sa na ďalšie Tvoje recenzie.

stanley @ 19.08.2008 07:20:58
beriq:

podporuji tvůj pohled na toto album.já ho mám doma už 14 let,nepatřím k nejmladším a rozhodně jsem na něm nenašel nic tak světoborného.po hudební stránce mírně nadprůměrný rock,textově běžný příběh,žádná hluboká životní filosofie..o)

paloM:kritérium věku bych asi nebral tak vážně,mladí bývají více citliví než my "dospělí" gaučáci..o).

PaloM @ 19.08.2008 10:20:31
O.K.

11.04.2008 Bruce
5 stars

Kdo pochybuje o kvalitě The Wall, tak tohle veledílo jednoduše nepochopil...Nenapadá mě žádné jiné album které by se dalo se zdí vůbec jen porovnávat.Na druhou stranu souhlasím na 100% s tady vyřčenými slovy,že album nemá smysl jako jednotlivé písně ale jako souvislý celek.A navíc musíte vidět film...který Vás vtáhne a už nepustí...stále nacházíte něco nového...stále vás nutí přemýšlet o věcech které vás dřív nenapadli...nutí přemýšlet o sobě samém. Nejen po hudební ale hlavně po filozofické stránce zanechává hluboký odkaz hodný následování. Zdá se ti že film je vlastně o tobě...Myslím že se spousta lidí ani neuvědomuje kolik milionů lidí tento počin zásadně ovlivnil...A sólo v Comfortably Numb...Bravo Mr.Gilmour !!!
reagovat

stanley @ 11.04.2008 06:43:19
myslím,že jsem to "veledílo" pochopil a o jeho kvalitě přesto pochybuju.a o hlubokém odkazu po filosofické stránce taky nic nevím.pár písní je tam opravdu nádherných (třeba právě comfortably numb),ale že by to zásadně ovlivnilo miliony lidí?the wall je taková bublina,marketingový tah.v tvorbě PF průměr.....na final cut nebudu reagovat vůbec.tolik nudy na jednom místě se jen tak nenaj

PaloM @ 11.04.2008 16:41:28
Ja považujem za najlepšie albumy z tvorby PF asi 80% produkcie (vlastne okrem štúdiovej časti Umma Gumma, Obscured by Clouds, More a Final Cut). Wall som považoval za vrchol tvorby, tento pocit mi potvrdili vlastnoručne preložené texty (v mojich študentských časoch). Áno, x-krát som to obohrával a stále nachádzal niečo pekné. To čaro, mágiu albumu, mi však výrazne narušil práve spomínaný film - totiž konkrétne predstavy režiséra. Film je zaujímavý, premýšľať ma ale naozaj nenúti, a keby ma čo len raz napadlo, že je o mne, asi by som sa dávno obesil (he he). Ak tento film ovplyvnil milióny - ámen tma, to by bolo narkomanov, fašounov, samovrahov. Lebe typ toho filmu nevychováva odhováraním. Navyše je nudne pomalým. Ak by to A.Parker nespáchal, mohol som si ďalej snívať svoje sny. Lebo dej The Wall (aspoň podľa textov) sa mi zdá logickým pokračovaním a zavŕšením textov Dark Side a Animals. Hudba na mňa pôsobi inštrumentálne vyvážene, nevedel by som nikoho extra vyzdvihnúť. A Comfortably Numb je iste parádne číslo, ale večným omieľaním na koncertných prídavkoch (rôzne dvd) sa mi znudila a väčšinou ju preskakujem (nie ale na CD).
Pri mojom hodnotení by som dal 2CD 5 hviezdičiek, filmu 2,5 (alebo len 2)

Bruce @ 11.04.2008 18:36:38
Docela by mě zajímalo, které jiné-jakékoliv CD dokázalo po lidské stránce zapůsobit na tolik lidí jako The Wall...? Rád bych srovnal typ od někoho kdo kritizuje The Wall...možná budete mít pravdu. (a tím ovlivněním lidí v článku nahoře jsem měl mimochodem na mysli pozitivní ovlivnění, když si člověk při zhlédnutí hrůz spíše uvědomí chyby kterých se má vyvarovat...)

Voytus @ 19.08.2008 16:16:21
The Wall jsem těžko přijímal, zdála se mi nudná. A taky mi bylo čtrnáct. Do pink Floyd jsem pronikl díky Dark Side a Wish o něco později přišel Piper, jednu dobu mě bavil i Final Cut - z vynilu má perfektní zvuk :-). Ale ten Watersovo zpěv!!! Ten chlap neintonuje - a to neomlouvejte emocema, Gilmour je daleko příjemnější a emotivnější. The wall je ale překvapivě dobrá z živáku, tam se do toho Waters opře a kupodivu zpívá čistě (pro příklad naprostého opaku první věc na Final cut, to je děs, navíc je nesmyslně vytažený). Film ve spojení s muzikou nemá chybu. Hluboký odkaz hodný následování? No, tak základní motiv zdi už známe od Camuse, ale jinak je to závěr všech předchozích koncepčních alb, protože se vracejí podobné motivy, jinak je to Watersova osobní zpověď.

Voytus @ 19.08.2008 16:17:36
The Wall jsem těžko přijímal, zdála se mi nudná. A taky mi bylo čtrnáct. Do pink Floyd jsem pronikl díky Dark Side a Wish o něco později přišel Piper, jednu dobu mě bavil i Final Cut - z vynilu má perfektní zvuk :-). Ale ten Watersovo zpěv!!! Ten chlap neintonuje - a to neomlouvejte emocema, Gilmour je daleko příjemnější a emotivnější. The wall je ale překvapivě dobrá z živáku, tam se do toho Waters opře a kupodivu zpívá čistě (pro příklad naprostého opaku první věc na Final cut, to je děs, navíc je nesmyslně vytažený). Film ve spojení s muzikou nemá chybu. Hluboký odkaz hodný následování? No, tak základní motiv zdi už známe od Camuse, ale jinak je to závěr všech předchozích koncepčních alb, protože se vracejí podobné motivy, jinak je to Watersova osobní zpověď.

Voytus @ 19.08.2008 16:20:02
Jsem to ale nešika! Ta reakce měla být k recenzi od Beriqa. Nějak mi to dnes nemyslí :-)

19.12.2007 Munnin
5 stars

Jedná se o mé pravděpodobně nejoblíbenější album vůbec. Kdo se do The Wall ponoří, zjistí, že její námět je mnohdy mrazivě aktuální i dnes, po více než čtvrt století. Izolace, rasismus, dav... Celé album postupně graduje; první polovina příjemně nabudí (dá-li se v tomto případě o nabuzení mluvit), druhá polovina začíná elitními party Hey you a Is there anybody out there?, pomalu se přelévá přes Pinkovo zoufalství a šílené vize až ke grandióznímu soudu... Nemám právo ani chuť The Wall nikomu vnucovat, ale stěžovat si, že je poněkud ponuré, je asi stejně tak smysluplné stěžovat si, že jste po sprše mokří. Příběh o mučivých duševních prožitcích se prostě nedá odvyprávět jakkoli optimisticky.
reagovat

miguel7 @ 21.12.2007 08:53:48
Ponuré a "zešedlé" mi nepřijde jen obsah, ale i hudba. První album mne dost nudí. Jsou tam dlouhé nezajímavé a opakující se pasáže. Nikdy mne moc nechytla žádná z těch melodií (možná jen Mother+in the flesh?) Jediná věc ke které se vrácím, je závěr alba a to od Comfortably numb.

10.10.2007 miguel7
2 stars

Jednou se moje mamka zbavovala starých kazet. Byli to většinou ulovené skladby z rádia (Slade, Scorpions, Shelinger, Queen, Abba, Sher) a mezi těma kazetama se občas našla nějaká nahrávka, co dostala od známých. Mezi nima kazeta s nápisem "ZEĎ". Povídala, že prý to je rocková skupina, že je to hodně slavný, akorát že jí to nikdy moc nebavilo poslouchat. Jsou tam prý pěkné písničky, ale většinou to je dost potichu, anebo je to chvílemi tvrdý. Že to má kvůli písničce, kde zpívá dětský sbor. Ta jí baví, ale zbytek jí nebaví.
Ze mě se tehdy stával pomalu lehký roker, i když sem ještě nevěděl nic o LedZep. Poslouchal jsem furt Queen, R.E.M. a balady Scorpions. Tak jsem si vložil kazetu do přehrávače a...namotala se páska.

Takže první poslech The Wall se odložil do té doby, než jsem měl novou kopii od bývalého spolužáka, který mi i pověděl název kapely a povyprávěl mi o ní něco. Vyprávěním jsem byl nadšen, a tak jsem si kazetu konečně doma pustil a...nic moc. Na 6 až 7 let jsem o Pink Floyd nestál. Až tyto stránky mě k nim přivedly zpět, některé recenze mne správně nakopli a já mohl objevit daleko lepší díla, jako Dark Side..., Wish you..., Animals, Maddle.To je teprv vrchol!

The Wall je pro mne až moc zatěžkané, nic co by mne povzneslo a přijde mi dost depresivní. Po každém poslechu jsem měl náladu naprd.
Omlouvám se všem "Wallovcům", ale já vidím vrchol Pink Floyd někde jinde. Tohle je přeci jenom dost přeceňované album a pro mne hodně silná a těžko zkousnutelná káva.
reagovat

Enjoy @ 11.12.2007 14:13:52
Doporucuju film, depkari. Anebo se na nej radsi nedivej, asi by te to polozilo;)

miguel7 @ 11.12.2007 15:56:57
Videl jsem film. Dokonce ho nedávno dávali v telce. Znám ho dlouho a jediné, co se mi na něm líbí, jsou animace. Pravda, u filmu jsem se složil, ale nudou. Nemám rád zfilmovanou hudbu. Je to vize někoho jiného. Já si třeba pod tou hudbou představoval vždy něco jiného. Film mi moji fantazii okleští a není to ono. To je jako se zfilmovanou knihou.
Radši lajf kontík, že:)

30.09.2007 Rorda
4 stars

Bombastický druhý disk, první se mi už tak moc nezamlouvá. Another brick jako singl je totální nuda.Pink Floyd se mi zdají lehce přeceňovaní.Nevím je to možná tím, že můj mozek asi není schopen pobrat tak ovou hudbu.Nebráním se složitým a dlouhým kompozicím,ale nebaví mě 4 minuty poslouchat jeden a ten samej motiv dokola než konečně přijde vrchol skladby, který hned odezní.Viz třeba Echoes.To poslouchat tak leda zhulenej a ve tmě:-)Mnohem víc se mi líbí Genesis a Yes.
reagovat

Jarda P @ 30.09.2007 21:16:10
Another Brick má smůlu, že se stal hitem a byl tisíckrát hrán v rádiu, takže se dostal do stejné pozice jako např. Smoke On the Water od DP, tedy že se mnohým zprotivil. Ale mohu ubezpečit, že zahraný naživo jako např. letos v podání Waterse vůbec nuda není. Jinak poslech zdi vyžaduje zřejmě vnímavějšího posluchače, já osobně jsem motiv, která se opakuje 4 minuty, na desce nezaslechl.
Asi je to tím, že nebývám zhulenej a mám rád slunce.

Grtek @ 30.09.2007 21:23:23
Nerad minimalismus? Ale rozvíjení opakovaného motivu je jeden ze základních kompozičních postupů - a to třeba i v hudbě klasické...

Rorda @ 01.10.2007 00:27:37
To s tim motivem sem myslel celkove v ramci nekterych skladeb od Pink Floyd a jako priklad sem dal prave Echoes.Neni to proste skladba,kterou bych si poustel kazdy tyden.Vyzaduje to naladu a koncentraci.Prvni poslech byl obstojny,ale pak uz sem nemel chut se k ni vratit.Ale to sem nepatri.Co se tyce The Wall, plati to co sem napsal.Druhy disk je uchvatny opus.Neco genialniho.Film se k hudbe naprosto hodi.Ty 4 hvezdicky kvuli pro me slabsimu prvnimu disku.Jinak mate pravdu, davam radeji prednost melodictejsim skladbam s nekolika soly.Mozna asi poterbuju ve skladbe aspon naznak popu.Skladby od Genesis a Yes jsou tezsi intrumentalne,maji chytlave casti na kazdem rohu.Podle me se treba prave zminovana Echoes neda srovnat vubec s takovou Close to the Edge.Ale pisne Floydu jsou o necem jinem, k cemu si jeste nenasel cestu.Snad v budoucnu:-)Nejsem na ne expert.Treba oni jednou budou tim nejlepsim co sem kdy v zivote poslouchal.

29.09.2007 Majkl, rock.bloguje.cz
3 stars

V dubnu 1979 začali Pink Floyd nahrávat nové album, opět koncepční a opět s téměř výhradním autorským podílem Rogera Waterse, který napsal na The Wall drtivou většinu textů i hudby. Vztahy kapele byly stále na bodu mrazu, jednotlivé členy spolu už nespojovalo prakticky nic, a Waters se tvářil jakože The Wall je spíše jeho projekt (což je koneckonců vlastně pravda) a ostatní jsou jaksi "do počtu", a dával to všem patřičně najevo, což samozřejmě atmosféře uvnitř Pink Floyd neprospívalo. Obzvlášť mezi hlavními osobnosti ve skupině, tedy Watersem a Gilmourem, plál skrytý boj. Dave Gilmour přispěl na The Wall dost zásadním způsobem a bez něj by Waters těžko The Wall zkomponoval v takové kvalitě, jakou toto dílo má, ale o tom nechtěl Waters ani slyšet. A velké neshody panovaly také mezi Watersem a Wrightem, což nakonec vyústilo v to, že Wrighta celá situace otrávila natolik, že z kapely prostě odešel. Možná přesněji řečeno, Waters Wrighta z Pink Floyd doslova vyštípal. Proto všechny klávesové party na The Wall nehraje on, ale třeba koproducent Bob Ezrin nebo některý z hostů.

Waters měl s albem The Wall velké plány, konečně hodlat učinit to, po čem celou svou kariéru snil, opravdový multimediální projekt. A tak z hudby a příběhu The Wall se začal točit film. Protože byl celý projekt dosti obsáhlý, zangažoval Waters koproducenta, kterým byl Bob Ezrin, zkušený machr ve svém oboru, který spolupracoval např. se skupinou Kiss nebo s Lou Reedem. Ten pomáhal Watersovi s koncepcí celého alba a byl to také on, kdo přesvědčil Pink Floyd, aby po dlouhé době vydali zase nějaký ten singl. Stala se jím skladba Another Brick in the Wall, a byl to doslova megahit, který se hraje dodnes všude možně. K tvorbě filmu bylo důležité angažování výtvarníka Geralda Scafea, a doprovodného orcherstu pod taktovkou slavného Michaela Kamena, poté se na základě Watersem napsaného scénáře začlo točit. Režisérem tohoto filmu, který byl nazván jako album samotné, byl Alan Parker, hlavní roli, Pinka, si zahrál Bob Geldof. Myšlenka celého alba a potažmo i filmu, kde je vše znásobeno vizuální stránkou věci, spočívá v tom, že každý člověk si před sebou staví po dobu svého života jakousi zeď (the wall), přičemž různé události, většinou negativního charakteru, jsou vždy cihlami do této zdi. Je zde spoustu dalších paralel, hlavně paralely s Watersovým životem, hlavní hrdina Pink vyrůstá bez otce, odpor ke škole atd., dále s osobou bývalého frontmana Syda Barretta (hlavní hrdina se např. celý oholí, včetně obočí, stejně jako Barrett ve skutečnosti učinil, a vůbec se chová podivně nepřítomně apod.), dále je zde znározorněn s významem zdi, hlavně ke konci celého díla, odpor k válce a zejména totalitarismu. Koncerty pak byly koncipovány tak, že kapela hrála za zdí postavenou z lepenkových krabic, takže na ni skoro nebylo vidět, což otrávilo Davida Gilmoura, kterému to celé jednak přišlo moc teatrální a jednak řekl Watersovi, že si nemyslí že je mezi ním a fanoušky Pink Floyd nějaká zeď.

První tóny alba obstarává píseň In the Flesh?, a s ním začíná také celý příběh. Stejně jako v životě Waterse, začíná smrtí otce hlavního hrdiny ve válce. Trochu neobvyklé je, že zde Pink Floyd použili zároveň synetetizátor, obsluhovaný Rickem Wrigthem, současně doplňovaný hammondkami Freddieho Mandella, který na albu působí jako host. Následuje píseň Thin Ice, kde první sloku zpívá David Gilmour, což na The Wall není moc časté, ale krásně se zde dá porovnat hlas Gilmoura i Waterse, Gilmourův příjemný hlas oproti nosovému vokálu Rogera Waterse. Pak naskočí Another Brick in the Wall part I, následuje protest proti školnímu systému a hlavně proti osobám učitelů v podobě písně The Happiest Days of Our Lives, jehož myšlenku poté rozvine již onen slavý megahit Another Brick in the Wall part II. Dětské sbory, tolik signifikantní pro tuto píseň, zpívají žáci z pěveckého souboru Inslington Green School. V Mother pak překvapí trochu zvláštní obsazení, kdy na bicí hraje host Jeff Porcaro (hrál se spoustou slavných protagonistů, např. s Paulem McCartym nebo Michaelem Jacksonem) a hammondky, piano a syntetizátor obsluhuje producent Bob Ezrin. V Emty Spaces jsou opět hodně markantně zdvojeny klávesové nástroje, jednak piano v podání Ricka Wrighta, a syntetizér Jamese Guntrieho, který se ale živil hlavně jako producent, a svůj největší životní úspěch ve svém oboru zaznamenal právě v producentské práci okolo flodovského The Wall. V následujících písních se v autobiografii se svým dětsvím Waters již odklání, a zanechává odkazy na Syda Barretta, zejména ve One of My Turns, kde je opět piano Ricka Wrigtha, a použití syntetizátoru, na který zde hraje Bob Ezrin. Na doprovodnou kytaru zde hraje jeden ze známých amerických studiových kytaristů Lee Ritenour, známý též jako jako Captain Fingers. A z první desky je potřeba zmínit ještě finální část kompozice Another Brick in the Wall (part III).

Druhá část alba není již tak hudebně silná, přestože ji otvírá velice známá floydovská hitovka Hey You. Výbornou kytarovou práci v klasickém stylu uslyšíme v následující Is There Anybody Out There? v podání hosta Rona di Blasiho. Ke spolupráci na The Wall byl přizván také newyorský orchestr, který byl uplatněn např. v procítěné kratičké akustické písni Vera. Ten je také k slyšení v jedné z nejlepších písní alba, Comfortably Numb, což je jeden z důkazů, jak důležitý byl Gilmourův vklad na The Wall, Comfortably Num totiž složil on, proto mu zde patří také halvní vokál. Na akustickou kytaru zde můžeme slyšet opět Lee Ritenoura. A ještě bych určitě zmínil In the Flesh, kde se celý příběh obrací jako varování před nebezpečím totalitních režimů, klávesové nástroje zde vůbec nezazní v podání Ricka Wrighta, přestože jsou zde použity hned tři, syntetizátory obsluhují Bob Ezrin a James Gunthrie, a varhany Freddie Mandell. Dále již celý příběh vrcholí ke svému konci, ale nerad bych to obšírněji popisoval, abych někomu nezkazil požitek z filmu, na který se určitě podívejte!

The Wall sice obsahuje výborné písně, kompozičně a instrumentálně je to naprostá špička, ale bohužel, obsahuje také spoustu vaty a hlavně ke konci již trochu nudí. Výsledek je tedy nakonec bohužel lepší průměr, ale zdůrazňuji, že hodnotím pouze album jako takové. Ve spojení s filmem si připočítejte dva bodíky navíc.

převzato se souhlasem autora: >> odkaz
reagovat

26.08.2007 zdenek3
5 stars

Tady u tohoto 2LP není myslím až tak co řešit. Je to ve tvorbě Pink Floyd-ů,určitý mezník jak hudební tak (jistě především Watersových)vizí a myšlenek. Je to komplexně a plynule zpracované dílo, které plyne k danému konci zcela logicky. I přes velmi zprofanovaný hit Another brick in the wall, se poslouchá příjemně a "napjatě", jako akční film.
Zde bych chtěl hudby milovné kolegy navést na "remake" tohoto díla s názvem Back against the wall. Nejde mi samozřejmě o srovnávání, ale o to, jak může toto dílo znít v podání rockerů, jako např. Howe, I.Anderson, Squire, G.Hughes, K.Emerson, T.Levin, Porcaro, Lukhater. J.Wetton atdatd.viz >> odkaz

Je takto prý udělané i DSOTM, jinými rockery, ale to jsem neslyšel.
reagovat

merhaut @ 26.08.2007 19:29:22
drobná technická: po tečce a čárce má být mezera.

zdenek3 @ 26.08.2007 20:13:21
Jo, budu se to snažit dodržovat. I když normálně tak nepíši.
Tady odkaz na výše jmenovaný remake DSOTM.
>> odkaz

Beriq @ 28.12.2007 11:03:01
Back against the Wall je docela zajímavý počin a The thin Ice s Ianem Andersonem a jeho flétnou mě docela dostalo stejně jako nějaké skladby se S. Howem. Rozhodně doporučuju

07.06.2007 opatrneugene
5 stars

No páni, já jsem snad v nebi! Náhoda mě přitáhla na tuto stránku a hned mám co říct! Kdosi tady reagoval na geniálnost snímku The Wall negativně, já osobně myslím, že nikdo nesrovnává hudbu s medicínou, pominu li fakt, že hudba léčí, i podle mě je tento výraz dost relativní, stejně jako Dokonalý atd. proč se zaobírat předsudky v něčem tak spontáním jako je umění: Chce snad někdo tvrdit, že Dalí z hlediska výtvarného umění nebyl geniální, nebo že katedrála v Charters či jiná stavební veledíla nejsou z hlediska architektury geniální? The Wall JE Z HLEDISKA HUDBY A KINEMATOGRAFIE geniálním počinem . Léky jsou sice důležitý ale umřeme stejně, tak proč se neopájet i jinýma genialitkama než vědou a lékařstvím. Zeď mě provází dlouho a její tématický obsah mě dost ovlivnil ale zajímalo by mě jak to ten Watters doopravdy chtěl v případě filmu. Cd jsem slyšela až o něco později po shlédnutí filmu a musím přiznat, že je pro mě mnohem bolestnější. Rozhodně mu přisuzuji status zásadního alba, ale zároveň si myslím, že je jen pro fanoušky protože lidé, kterým tato hudba nic neříká, by z této zpovědi asi moc neměli, ale měli by to zkusit
reagovat

25.05.2007 Jester
3 stars

Nikdy se mi The Wall příliš nelíbila, takže ji ani nevlastním. Po shlédnutí filmu The Wall (24.5.07 na ČT2) jsem konečně pochopil proč. Většinu písní totiž zpívá Waters, který prostě zpívat neumí. Dokonce zazdí i překrásnou Comfortably Numb. Ještě že aspoň refrény nechá zpívat Gilmoura. Jinak abych Waterse jenom nehanil, jeho texty jsou výborné a jako skladatel taky není špatný :-) Ale ta baskytara a ten zpěv ... :-)
reagovat

Sarah @ 26.05.2007 00:00:00
Watters má parádní texty ale i zpěv je good...nechápu co se ti nelíbí na Comfortably numb to střídání Watterse a Gilmoura je fakt good...The wall jsem viděla 2x a musím říct že když sem se na to dívala podruhý tak sem si všimla mnoho věcí který sem při prvním shlédnutí neviděla...je to film o zamyšlení ale Watters kterému se film přikládal tak s ním vůbec nesouhlasil...představoval si ho úplně jinak...

Jester @ 28.05.2007 00:00:00
2 sarah
Tobě se zpěv Waterse líbí, mně ne. Ani jeho barva ani jeho způsob zpěvu. Nemám s tím problém, že se někomu líbí něco jiného než mně. Takže vše je v pořádku :-) Ahoj.

05.05.2007 Johndensmore
5 stars

Pink Floyd - The Wall. Tieto 4 slová ovplyvnili môj život na niekoľko týždňov, mesiacov a možno to bude neskôr aj rokov. Temná filozofia života spolu po zhliadnutí filmu je proste nenapodobiteľná a neopakovateľná.
Album a film? Pre mňa je to v tomto zmysle jedno slovo. Pri počúvani songov sa mi premietajú silne emocionálne scény z filmu.
Úvod :
In The Flesh - proste... niečo ako keď Morrison z Doors povie Wake UP!. Prebudte sa. Odvážny tón sa objaví hneď po vypočúti konca tohto albumu (Outside The Wall). Keď sa to všetko vyriadi, nasleduje krutý Thin Ice (tenký ľad).
Tehlička po tehličke sa dostávame do školy (Another Brick in the Wall)a neskôr k matke (Mother) a vojne (Goodbye Blue Sky).
Čo urobiŤ s prázdnymi miestami a hneď na to song ktorý vystihuje heslo Sex, druggs, rock & roll - Young Lust. Pink je už na pokraju zrútenia - One Of My Turns, Dont Leave Me Now. Záver tejto časti je Another Brick...(pt3) a rozlúčka s krutým svetom (na koncerte posledná tehla v stene).
Druhé CD má už úplne iný charakter. Sú to už Pinkove halucinácie a premena na diktátora. Všetko sa ukončí jedným veľkým súdom - The Trial. Koniec patrí v podstate začiatku, outside the wall. Roger Waters koniec filmu skritizoval tým, že Pinka si diváci nezobrali ako postavu s ktorou by sa mohli stotožniť.
Vskratke The Wall je dielo ktoré právom ovplyvnilo milióny životných osudov a každý v ňom nájde kusok sám seba.
reagovat

06.10.2006 Tanmut
5 stars

Mám za zbytečné něco dodávat k ostatním příspěvkům na téma čtvrté nejprodávanější album v USA.
Filmová verze zásadního díla rockové hudby byla snad první věcí, jíž jsem viděl na videu. Teď jsem šťastný vlastník DVD.
Geniální album ve všech směrech, komplexní rockový muzikál.Goodbye Cruel World by mohl být skvělý epitaf rockového fanouška?
Naskýtá se otázka: Nakolik musí být člověk geniální, aby stvořil něco takového?
reagovat

Ivo @ 10.10.2006 00:00:00
Samozřejmě, že Roger Waters je výborný muzikant ale se slovem geniální bych silně šetřil, geniální bude ten, kdo objeví účinný lék na rakovinu . Tohle všechno je jen hudba, velmi dobrá ale jen hudba. To je jen zábava, nic podstatného a nenahraditelného.

michna @ 10.10.2006 00:00:00
Ivo, tím chcete říct, že doktoři a vědci mohou být geniální a muzikanti nikoliv? ...pro mou duši je hudba naprosto skvělá a obávám se, že nic z lékárny ji nemůže nahradit.

Ivo @ 10.10.2006 00:00:00
Velmi Vám to přeji ale malý příklad za všechny,
Frank Zappa, můj velký oblíbenec, zemřel v 52 letech na rakovinu prostaty, všechna sláva, peníze
a obdiv fanoušků mu byly v boji s touto strašnou nemocí k ničemu, lék na ní nebyl. Co mohl napsat dobré hudby, měl čtyři děti, myslím, že by daly téměř vše za to, kdyby mohl být dál s nimi. To jsou hodnoty a věci, které nás velmi přesahují a nemusím být věřící. Mějte se moc hezky, všichni fanouškové skvělých Pink Floyd.

michna @ 11.10.2006 00:00:00
Tak nevím, Ivo, ale chci znovu natrefit na to, co jste napsal prvně. Nevím, proč by jedni (z profese) mohli být geniální a druzí ne? Vždyť všichni napínají na maximum svoje schopnosti, aby pro ostatní vykonali jistou službu; a všichni dohromady s tím tak nějak bojujeme, nejen vynálezci nových léků.
Na závěr vám pošlu písničku. Trochu ji zkrátím.
"Ta naše písnička... jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít."
Mějte se hezky.

mct @ 11.10.2006 00:00:00
I když se domnívám, že genialita je velmi relativní pojem, nechápu ji tak zúženě, že by geniální musel být nutně jen matematik, fyzik, chemik nebo lékař. Nepleťme si genialitu s číslem zvaným IQ, které vypovídá o tom, jak člověk dokáže řešit určitý typ matematických úloh. Neupírala bych proto genialitu hudebníkům, malířům a dalším. Jsou-li jim genialita, sláva či majetek v osobním životě co platné, je věc druhá.

Johndensmore @ 05.01.2007 00:00:00
Genialita : hudba je sama o sebe geniálna. Ja si myslím že niektorý hudobníci urobili pre svet viac než naozajstny matematicky geniovia. Sedenie za vzorcami naplnuje len fanatikov podobnehorazu ale bežný človek sa snaží odlíšiť, nestratiť sa v dave - hudba robí človek jedinečným - nemyslím tým produkty dnešnej doby ako hip-hop, rap, metal a podobne sr*čky po**.. nebudem pomenovavať. Rock and roll a progresivny rock je niečo geniálne. Po The Doors su u mna momentalne Pink Floyd number 2.The Wall je ale veľmi ťažké pochopiť. To nie je vzorec to je filozofia - to je geniálne - nie počitať priklady.

05.09.2006 Grtek
5 stars

Musím říct, že na první poslech se mi toto album moc nelíbilo. Až když jsem si ho trošku naposlouchal, přečetl si text a pochopil psychedelickou temnotu hudby, se mi začalo velmi líbit. Avšak, jak už bylo řečeno, album je dobré pouze jako celek. Ti, co chtějí "písničky" a nesnaží se pochopit hudební kontexty, těm se jistě nebude líbit.
reagovat

Johndensmore @ 05.01.2007 00:00:00
Grtek
si môj človek. Taketo iste pocity som mal aj ja a zmenil som tiež nazor.

kubys @ 20.04.2007 00:00:00
O tom, že se album nedá poslouchat rozkouskovaně není pochyb, ale přeci jen si myslím, že je zde jedna skladba, která se dá poslouchat osamoceně a tou je Comfortably Numb...snad se na mě nikdo za tento názor nebude zlobit:)

22.08.2006 floydík
5 stars

Dlho som tu nebol a tak som si zase prečítal nejaké názory. Škoda, že na Slovensku nemáme žiadnu zásadnejšiu stránku o PF. Mne sa The Wall páči ( mimochodom, ako všetko ostatné), je tam ozaj evidentný rukopis Watersa a dosť ma mrzí, keď sa dnes delia fanúšikovia na dva tábory Watersa a Gilmoura. Videl som berlínsky the wall ( samozrejme len na DVD) v podaní Watresa a spol. a hoci sa nedá povedať, že by som bol sklamaný, zlatý klinec celého večera Comfortably numb bol riadne sprasačený. Ten spevák, ktorý tam spieval ten refrén, nemusí byť vôbec zlý, ale mne tam chýbal ten Gilmourov hlas. Je to neporovnateľné s Londýnskym Pulswe. Podobne, ako tvrdá pecka Run like hell. Na Earls Court to bol ten najlepší záver, v Berlíne to nestálo za veľa. Watersov spev mi pripadal dosť nevýrazný. Možno som nečítal dosť pozorne, ale opomína sa tu krásna balada Mother. Na the wall mi imponuje i jej drsnosť a rýchlosť. Vo všeobecnosti sa tvrdí, že najtvrdším albumom je animals ale skladby ako Run like hell, Young lust, One of my turnes, ( boha snáď to správne píšem), in the flesh príp. waiting for the worms, no a samozrejme another brick on the wall (všetky)- to je nával. Inač neviete, prečo na štúdiovke The Wall nie je pokračovanie skladby Empty spaces, aké je vo filme The Wall?
reagovat

mct @ 24.08.2006 00:00:00
DVD s berlínskou verzí jsem neviděla a otevřeně se přiznám, že po tom ani netoužím, protože si na ten přímý přenos vzpomínám. Připadalo mi, že to byl jeden velký zápas se selhávající technikou. Později to mělo reprízu a docela určitě tam byly použity nějaké dotáčky, protože některé obzvlášť mizerné výkony zněly lépe a nebyl tam už žádný vypadlý zvuk. Pěvecké výkony měly střídavou úroveň (velice dobrý byl P.Carrack, naopak S.O´Connor to vůbec nešlo), celkově ten koncert je spíš o euforii své doby než plnohodnotným předvedením původního projektu.

FloydMAniac @ 24.05.2009 22:22:10
To ti můžu říct naprosto přesně,nevešlo se jim to tam:D

02.12.2005 Exodus
5 stars

O kvalite tohoto alba svedci jiz prodavanost, vzdyt je to nejprodavanejsi dvojalbum vsech dob. Pokud se zeptate nejakeho laika na PF urcite se mu vybavi nejdriv toto album. Sila tohoto pocinu nespociva ve propracovanosti jednotlivych skladeb, ale v propracovanosti celku, dohromady dava dokonaly hystericky obraz zoufaleho Pinka. Vse je dokonano pri skladbach The Trial a Outside the Wall, ktere tuto hysterii jeste vice podtrhuji. Ovsem z celku vynikaji i jednotlive songy, at uz podmaniva Hey You, nebo veleuspesny singl Another Brick in The Wall I-III ktery je spolu s Learning to Fly a Wish You Were here jedinou skladbou PF hranou v ceskych tradiich. Dale je treba zminit Comfortably Numb se skvelym Gilmourovym kytarovym solem. Nezbyva nez vrele doporucit.
reagovat

26.08.2005 kamikaze
4 stars

Jako celek vinikajicí(jinak jej totiž vnímat nelze)
Narozdíl od final cut to není forma poselství(to je až poslední skladba)ale výpověd a možná i exkurze do duše smutného a utrápeného člověka-proto je pro některé lidi jen těžko stravitelna-ten kdo si dostatečě neuvědomuje že v pozadi stojí umnělec s depresemi a jinými vnitřními démony pro toho to vyzni až noc účelově--skutečně účelový je až videoklip který prezentuje široké veřejností jen jednu skladbu (nikoli celek) důležíté je také to že je to ten pověstný klín zaražený ve středu kapely do kterého mlátíl převážně Waters dávám 4 protože se mi líbí výsledek Watersovy léčby je jen škoda že se léčil skoro úplně sám.
reagovat

22.05.2005 Sabbath
5 stars

Album je rozhodně nejrozporuplnější v celé kariéře Floyd. Já osobně ho mám velmi rád a beru za milník v celosvětové rockové hudbě. Album je plné velice kvalitních melodií, naprostého vrcholu zde však dosáhly texty. Album je souhrnem životní filosofie Rogera Waterse. Nutno říci, že zbytek kapely z alba nebyl příliš odvázán. Jde o jakousi sólovku Rogera Waterse, která znamenala pro samotného Rogera to, co Dark Side pro celou kapelu. Waters ke zdi totiž vytvořil dvě další alba (Final cut a The Pros and Cons of Hitch Hiking) a tato tvoří pomyslnou trilogii témaatických alb.
Pro mě je The Wall konečnou stanicí v hudební kariéře Floyd. Toto je maximum, dále už ani krok!
reagovat

17.05.2005 bm
5 stars

no to co ctu je zvlastni. sou tu skladby ktery na me pusobej dlouhym a trosku nudnejsim dojmem, ale vetsina je pro me zvlastni. jina nez ostatni hudba. co se tyce z mehbo pohledu a another brick II tak je to zrovna jedna z mych nejoblibenejsich. je genialne jednoducha, zajimava. malo co se v ni opakuje, a nejde prakticky oposlouchat... ale souhlasim s tim ze je to vic dilo waterse nez pinkfloyd, na druhou stranu to tak byva u vetsiny skupin ze maji nejakeho frontmena...
reagovat

bm @ 17.05.2005 00:00:00
este dodatek: run like hell je extreme povedena a nabita sklatba... z meho pohledu

bm @ 17.05.2005 00:00:00
este dodatek: run like hell je extreme povedena a nabita sklatba... z meho pohledu............................................

Tanmut @ 11.10.2006 00:00:00
Doporučuji coververzi od (béčkové) skupiny Kittie; málem nepoznal jsem oč se jedná.

15.05.2005 fernetti
4 stars

Ke Zdi mám poněkud rozpolcený názor: na jedné straně skvělý koncept alba, kdy se skutečnost, kterou asi každý v nějaké rovině poznal nebo prožil, prolíná se surrealistickými obrazy, které divadelně dotvářejí poselství, které Waters skvěle vyjádřil svými texty. Mimo muziku, která je snad až na 2-3 průměrnější kusy (podle mě Bring The Boys Back Home, Vera, Don´t Leave Me Now), které jako by z Posledního zářezu vypadly, bych vyzdvihl studiovou práci, díky níž je album velice reálné, živoucí, plastické. Na žádném jiném albu Pink Floyd asi není tak různorodá směsice orchestrální hudby, sborového zpěvu, různých autentických ruchů a výkřiků či povzdechů jako tady a přitom to vše dokonale slouží celku a album drží pohromadě. Nic z něj přímo nevyčnívá, vše patří kam má a není mu po této stránce co vytknout, ba naopak.
Na straně druhé ale musím říct, že The Wall je projektem Rogera Waterse a o Pink Floyd jako celku už nic moc nevypovídá. Vše zásadní pánové Waters, Gilmour, Wright a Mason řekli na předchozích albech a třeba já zde ani náznakem nevnímám osobní vklad Nicka Masona a Richarda Wrighta. Není se ani co divit, vždyť v době, kdy se Zeď ve studiích vyráběla, kapela jako taková už neexistovala, byl tu jen Roger Waters, který milostivě připustil Davida Gilmoura, aby mu okořenil album svým zpěvem a kytarami a hlavně fenomenálním sólem v Comfortably Numb. Nebýt Gilmourovy tolerance, Wrightova sebezapření (nebo už sebepopření?), Masonovy fyzické přítomnosti a hromadě peněz, které byly do alba a hlavně do propagace následného divadelního turné vraženy, nemuselo být toto předposledním oficiálním albem Pink Floyd, ale prvním postfloydovským albem Rogera Waterse.
V kontextu ostatních alb, které kdy Floydi udělali je tento počin natolik vyjímečný a nesrovnatelný, že se mi i těžko hodnotí, jestli dát čtyři nebo pět hvězdiček, ideální by pro mě bylo čtyři a půl. Protože to ale nejde a já mám Pink Floyd nejradši, když tvořili a hráli spolu, dávám za čtyři.

reagovat

11.11.2004 mct
5 stars

Pokud budeme hodnotit album z hlediska historie hudby, tak je to rozhodně stěžejní dílo. Zatímco o Odvrácené straně někteří jen slyšeli, aniž by ho někdy poslouchali, tak fenoménu THE WALL bylo těžké uniknout. THE WALL slyšeli i lidé, kteří by si do té doby dobrovolně PF neposlechli. A neměli bychom zapomenout ani na živé provedení The Wall po pádu berlínské zdi. Byl to takový symbol té doby a The Wall zaznamenala další skupina lidí, kteří vzali tímto Pink Floyd na vědomí, přesto, že tam hrál jen Waters (+ hosté, samozřejmě).

Pokud se ale na to podíváme z hlediska historie PF, tak je to už spornější záležitost. Na obalu by totiž mělo být napsáno nikoliv Pink Floyd, ale velkými písmeny „ROGER WATERS“ a pak hodně malinkatými písmenky „s milostivým svolením Mistra jako doprovod hrají Gilmour, Wright a Mason“.
Ale vážně. Album je jiné, než ta předchozí, možná to můžeme brát i jako muzikál, rockovou operu, nakonec proč ne. Přestože z alba vzešlo několik hitů, domnívám se, že nemá smysl poslouchat jen něco, je to pak vytržené z kontextu. A jako zářný příklad skladby vytrhávané z kontextu bych uvedla „Another Brick in the Wall – Part 2“. Ve skladbě před ní „The Hapiest Days of our Lives“ se zpívá „když jsme vyrostli a chodili do školy/ byli v ní učitelé, kteří/ ubližovali dětem jak jen mohli tím, že se posmívali/ všemu, co jsme dělali/ a odhalovali každou slabost/ jakkoliv pečlivě dětmi skrytou...“ Pak text „Nepotřebujeme žádné vzdělání/ Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlení...“ vyzní úplně jinak, než když ho posloucháte samostatně.

The Wall chce čas, klid, k ruce texty a poslouchat. Možná, že některá témata, kterých se Zeď dotýká, vám budou bližší, některá hodně vzdálená, ale když se k tomu vrátíte za nějaký čas, třeba vás osloví něco jiného. Nosné téma zdi je jasné – člověk jako nepopsaný list vystavený nebezpečí a šikaně si staví kolem sebe zeď, aby se chránil. Ale když je zeď hotová a člověk je dokonale izolován od okolí, tak co dál?
A co dál milý Watersi?
Témata rozebíraná Watersem můžeme brát jako jeho veřejnou autopsychoterapii, ale na konci každé úspěšné psychoterapie by se měl člověk oprostit od původního problému. Nevím, jak se Waters vypořádal se svými duchy minulosti, ale je jasné, že se mu podařilo vyvolat duchy nové – přízraky o nepochopených umělcích, a všichni víme, co krátce poté následovalo. Jak člověk začne mít pocit, že on je ten jediný vyvolený (PINK), tak je to průšvih...

THE WALL je dlouhé album, je jasné, že ne vše je dokonalé, ale myslím, že je docela dobře vyvážené z hlediska změn rytmů a stylů hudby, ty občasné kontrasty skladeb tam mají určitě své místo.
reagovat

11.10.2004 MP
4 stars

Je to velmi dobré album, ale už se tu projevuje Wattersova tendence spíše textovat a hudbu odfláknout. Už tu Watters jen nerad nechal členy skupiny zasahovat do hudby a pouze díky nekonečné trpělivosti Gilmoura a ostatních je toto album nakonec tak povedené - stačilo málo a byl to první The final cut. Musím zde hlavně vyzdvihnout nádherné skladby Comforable numb a Hey you. Another brick in the wall je silně přeceňovaná skladba a u Pink Floyd je po hudební stránce spíše průměrná až podprůměrná. Ale na druhou stranu, co je u Pink floyd podprůměrná skladba, by většina skupin mohla považovat za své vrcholné dílo. Celkový dojem z alba je spíše průměrný.
reagovat

17.09.2004 Marooned
4 stars

Kdybych mohl, dal bych 3,5, protože si myslím, že toto album trochu kazí to, že je v něm vlastně celé Watersovo ego. Ale jinak jsou na něm krásné písně, ale některé z nich se mi časem oposlouchali.
reagovat

01.09.2004 DominGo
3 stars

Hans: pod tohle bych se klidně podepsal.
A k ABITW: tahle skladba se mi moc nelíbí. Není špatná, ale znám 30 lepších od PF; namátkou třeba Fearless, Echoes, Brain Damage/Eclipse, Time, Nile Song, Wot's... Uh The Deal, The Gold It's In The..., Your Possible Pasts a především On The Turning Away. Another... mi připomíná spíš komerční pop/rock/rock'n'roll. Trochu jako Rolling Stones. Vůbec celé album bych řadil v tvorbě PF na 6.místo: za Dark Side..., Wish You Were Here, The Final Cut, Obscured By Clouds a Meddle.
reagovat

20.08.2004 Hans
4 stars

Pokud to posuzuju z pohledu nejzajimavejsich projektu v rocku tak asi nema obdoby. Pokud to ale soudim v kontextu hudby PF, pak musim rict ze tohle Pink Floyd moc nejsou, je to Watersova osobni zalezitost, ale co je Waters bez ostatnich a naopak? Je to spis muzikal, opera, jsou tam skvele songy jako Another Brick II, paradni vypalovacka Young Lust, Run Like Hell, procitene Comfortably Numb a Hey you, ale take jsou tam podivnosti jako One of my turns, Dont Leave me now apod. . Urcite to je skvela show ktera vydelala mraky penez, ale patri spis na Broadway (coz se zrovna Waters chysta udelat). Do Pink Floyd jako celku to moc nezapada. Navic tenhle projekt diky Watersove umanutosti zbytek kapely natolik rozhodil, ze se prakticky zacala rozpadat. Myslim ze si nezaslouzi byt na prvnim miste v historii PF.
reagovat

03.08.2004 crazydiamond
5 stars

Zde se naprosto úžasně projevila floydovská schopnost udělat celé album jako příběh, jako jeden celek. Textově naprosto úžasné, hlavně ve své době bylo neuvěřitelně aktuální. Spojení temných životních zážitků R.Waterse a S.Barretta v jeden celek, který se nějakou svou částí jistě dotkne každého je dokonalý. Trochu mě mrzela přemrštěná depresivita u filmu, který by jinak mohl být také skvělým dílem, hlavně kvůli súžasnému spojení animací a hraných částí...
Album je opravdu třeba pochopit (alespoň trochu, ale čím více ho pochopíte, tím více se vám bude líbit...), nebrat ho jako snůšku hitů, jak to tu nazval někdo přede mnou. I když i tak by se z celého dvojcd dalo vybrat jedno cd, které by bylo opravdu nabito samými vypalovačkami, které jsou samostaně úžasné, ale jejich dokonalost objevíte jedině v kontextu příběhu (The happiest days of our lives, Anothe brick in the wall 2, Mother, Goodbye blue sky, One of my turns, Hey you, Nobody home, Comfortably numb, Run like hell).

Podle mne opět, stejně jako Dark Side a Wish You Were Here patří nejméně mezi nejlepších 20 alb v historii.
reagovat

13.06.2004 Fici
4 stars

Vynikající album, ale PF mají eště lepší
reagovat

06.06.2004
0 stars

vynikájící,album se ale musí brát jako celek,ne jako snůška "hitů"-to se potom nemůžeme divit některým recenzentům kteří tohle nepochopili .Pokládají potom tohle mimořádné album za nepovedené a odbyté...což rozhodně není.
reagovat

05.06.2004 Martin Poustka
5 stars

The Wall je jednoznačně jedno z nejlepších rockových alb vůbec ....
reagovat

05.06.2004 Rick
5 stars

Je to vyborne album !

reagovat


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000