Pink Floyd - The Division Bell

Po ‚zobudení‘ A Momentary Lapse Of Reason vnímam The Division Bell ako pokus o seriózne dielo s cieľom vyrovnať sa klasickým albumom zo 70. rokov- a na prvý pohľad vypadá náramne. Či už ide o perfektný obal, koncept o potrebe komunikácie, nasledujúce pompézne turné alebo fenomén Enigma- omáčka je vyslovene floydovská. Bohužiaľ, o to väčšie je sklamanie- ako keď vôňa prvotriedneho darjeelingu ukrýva čaj z automatu na železničnej stanici.

Cluster One- typický gilmourovský prvok, úvod, ktorý by mal nechať poslucháča ochutnať náladu albumu. A kde pri Castellorizon a Signs Of Life zatváram oči a začínam sa sústrediť, tam na mňa Cluster One pôsobí prinajlepšom ako kulisa. Čo je však smutnejšie, funkciu ochutnávky spĺňa stopercentne. Či už ide o akýsi nechutne uniformovaný a uhladený pokus o vypaľovačku What Do You Want From Me, peknú Poles Apart (kde ma prenasleduje plíživý pocit, že od PF som čakal vždy viac než len ‚pekné piesne‘) alebo o najväčšiu vatu v diskografií kapely A Great Day For Freedom- tam skutočne The Division Bell pôsobí ako nafúknutá bublina, hudobná káva, dokonalé remeslo- ako spestrenie fajn, samotný zážitok však nenahradí. Hranicu ľahostajnosti smerom k nechuti prekračujú Take It Back a Lost For Words. U tej druhej je vykrádanie Wish You Were Here predsa len moc do uší bijúce, tá prvá ma poprvé smolu, že vážne nemám rád U2, podruhé šťastie, že v zásade ‚nepreskakujem‘- inak by bola sľubným kandidátom na permanentné vynechávanie. Silné sklamanie sa čiastočne rozplýva v Marooned- kde rád zabúdam na fakt, že stále prevláda virtuozita nad umeleckou hodnotou, a radšej ju nechávam rozvíriť vlastnú imagináciu. Prvý vrchol ale nastáva tam, kde vyčerpaného Davida nahradzuje Rick. Jeho Wearing Inside Out je nádhernou, náladomalebnou skladbou, silný závan tej prvotnej vône. Vynikajúci úvod Coming Back To Life mi zas pripomenie vyspelejšiu uvoľnenosť A Momentary Lapse Of Reason, kde zážitok z piesne ale úspešne mrzačí nástup monotónneho rytmu. Keep Talking je potom druhý vrchol albumu. Ak existuje platonický svet ideálov, som presvedčený, že takto tam znejú postwatersovskí Pink Floyd.

No a koniec... Vďaka bohu zaňho, vďaka bohu za záblesk duše Pink Floyd. Opus magnum poslednej éry, High Hopes. Melancholická perla vybrúsená do dokonalosti a doznievajúca vo vyvrcholení TDB, excelentnom Davidovom sóle. V hlave sa mi zatiaľ zhudobňujú nostalgické obrazy, inšpirované klipom génia Storma Thorgesona. Bohužiaľ, nechýba medzi nimi jedna nepríjemná myšlienka- že z Pink Floyd tu už ostal iba homérovský duch...

reagovat

detone @ 17.03.2008
My,"naša generácia",asi už nebudeme mať možnosť vidieť Pink Floyd naživo.
Chválim Boha,že mi bolo dopriate vidieť ich koncert v Prahe na Strahove a ten koncert radím ako totálne najlepší,aký som kedy videl.
Nehanbím sa,keď v rebríčku mojich najväčších hudobných zážitkov zaradím tento koncert na prvé miesto a potom ďalších päť miest nechám volných.Potom tam zaradím Geneis-Budapest ´87,King Crimson a Roger Waters-Budapest-2001.

hejkal @ 17.03.2008
detone - aj ja, ako vlažný fanúšik Pink Floyd, musím uznať, že turné k Division Bell, ktoré som mal možnosť vidieť vo Viedni, bolo jedným z najlepších koncertných zážitkov, ktoré som kedy absolvoval. Ten zvuk bol tak neskutočne čistý, svetlá zatienili oblohu (hm, nočnú oblohu zatieniť svetlom...) a bolo to magické.

Panda @ 02.09.2008
Bylo to 7. září 1994. Den od kterého se historie dělí na období před Floydy, a po Floydech. Občas potkám nějaké známé, kteří tenkrát na Strahově taky byli. Je to už skoro 14 let, a my se pořád o tom bavíme. O koncertu skupiny Pink Floyd. Píšu o tom, a běhá mi mráz po zádech ...

Tak, nejprve k vyjasnění mého věku a toho, v jakém pořadí jsem slyšel a poslouchal nahrávky Pink Floyd (pro některé čtenáře a fanoušky PF je to velmi důležité a protože mi přijde, že některým nejde pod nos, že tohle album někdo může považovat za jedno z nejhezčích, které PF nahráli, což zdůvodní věkem, nebo nedostatečnou znalostí, naposloucháním, viz. "mct".)
Takže, je mi "teprve" 21 let, nahrávky Pink Floyd poslouchám chronologicky, čili jsem začínal s The Piper At The Gates Of Dawn.
Dlouho, předlouho jsem přemýšlel, na které album PF napsat nějakou recenzi a zda vůbec. Nejsem si jistý, jestli má slovní zásoba vůbec bude stačit k popsání takové nádhery, ale nakonec jsem se odhodlal a vybral jsem si toto, jelikož mi ho bylo líto pro navážení se některých jedinců do něj.
Podle mého odchod Rogera Waterse PF nijak neuškodil, jen nastartoval proměnu kapely, kterou nebyli a nejsou zarytí "Watersovci" schopni akceptovat. Přesto PF zůstali kapelou životaschopnou, které tato "amputace" možná i pomohla; kdyby Roger kapelu neopustil, možná by jsme se tohoto alba ani nedočkali, což by byla, alespoň pro mě, obrovská škoda.
Toto album má všechno, co od alba PF očekávám - éterický zpěv Davida, jeho překrásnou, zasněnou hru na kytaru; jemné, přesné bicí Nicka Masona; a vzletné, celkové náladě velmi pomáhající klávesy Richarda Wrighta. A co hlavně, všechny sklaby na albu obsahují to NĚCO, tu esenci, kterou na hudbě PF miluju.
Mé oblíbené skladby jsou... Rád mám úplně všechny, protože poslech tohoto alba mě naplňuje neuvěřitelně pozitivní energií a optimismem, ale What Dou You Want From Me, Poles Apart, A Great Day For Freedom, Take It Back, Coming Back To Life a High Hopes o malinko před ostatními vedou.
Takže velice rád dávám pět hvězdiček, které si toto album zaslouží a obhájí i v konfrontaci s veledíly 60' a 70' let. Není horší, není ani lepší, je jen jiné...
reagovat

Jaster @ 25.11.2007
Souhlasím s hodnocením. David Gilmour ukázal, že
i bez Waterse mohou PF vydávat dobrá alba.
Myslím, že jeho přínos pro PF byl před odchodem Waterse nedoceněný.

Petrucci @ 29.12.2007
Přesně tak, podle mého byl David pro PF stejně důležitý jako Roger.

PaloM @ 19.01.2008
Petrucci, súhlasím s Tebou, že je to krásna hudba. Toto album je 2. originál, ktorý som si kúpil od PF (1. bol Dark Side...) práve pre krásu a pokoj, ktorý mi dáva. Mám rád PF pred aj po The Wall, ale ten duch, mágia, napätie "či-ako-to-nazvať"
v hudbe od Momentary Lapse.... mi chýba. Bez pochýb
David je pre mňa jeden z naj gitaristov, nie technicky ale umelecky. "Amputace" Watersa PF určite nepomohla, ale je to ako pri rozvodoch, radšej rozchod, aby sa nepozabíjali...
PF je existenčne minulosťou, zaplaťpánboh za tú všetku nádheru, čo stihli natočiť. Práve teraz z bootlegov znovuobjavujem éru Saucerful, Atom Heart, Meddle a začiatky so Sydom.

Petrucci @ 19.01.2008
PaloM: Přesně tak, souhlasím ve všem. Já beru Pink Floyd bez Waterse jako úplně jinou kapelu, hrající velice odlišnou hudbu od té, kterou dělali za éry Rogera. Ale mám strašně rád obě:)

Tak si taky trošičku zareju do vosího hnízda ;-). Dovolím si zahrát si na znalce Pink Floyd, protože od nich mám doma v podstatě všechno, včetně 2x tolik bootlegů než řadovek a aby se mi "zadřeli pod kůži" ještě víc, přeložil jsem si komplet texty. A z tohohle kontextu bych chtěl říct svůj názor, že "Sněmovní zvon" opravdu NENÍ špatná deska. Ano, nejde ji srovnávat s opusy 70. let, kdy byli PF ještě ta "nas***á mladá generace", vždyť když vydali Dark Side, tak jim nebylo ještě ani třicet - a v době TDB už to byli padesátníci. Svou generační výpověď už vykřičeli, tak proč bychom po nich chtěli, aby se násilím stylizovali do mladších ? (jak se o to zoufali snaží Rolling Stones, kteří působí dneska již dost trapně a když je vidím, tak si vzpomenu na Sommersovu Mumii :-D ) Řekli svoje, zklidnili se, smířili (nemyslím s Watersem, na to se ještě 10 let čekalo) - a předvedli důstojný výkon. Postihlo to každého, kdo umí stárnout. Divission Bell je taky svým způsobem generační výpověď - ale pánů v posledním kvartálu života, kteří nechtějí bořit, ale prostě žít se svým okolím. A hlavně nejdou pod svoji úroveň. Opravdu to není mistrovské, zásadní dílo, ale je to příjemná, kvalitní věc. Porovnejte tento tzv. odpad s tím co jiné skupiny považují za kvalitu a stejně je to pobije na celé čáře. A jestli vykrádají sami sebe ? Ano, vykrádají. Je to poznat. Ale PF obohatili hudební scénu tolika nápady, že na to myslím mají právo.
A ještě poznámka na konec. To, že po DB už nevydali nic, je taky bod k dobru. Věděli kdy mají odejít a skončili dříve, než by pod tu svoji laťku sklouzli. Děkuju, pánové, i za tohle.
reagovat

Martin Šrubař @ 02.10.2007
Zdravím Vás,
osobně mám na tuto desku obdobný názor. Rovněž se domnívám, že i když se nejedná o jejich nejlepší album, nakonec je výsledek velmi nadprůměrný. A čím více roků uplyne, budou o tom přesvědčeni i někteří nevěřící Tomášové. (sru)

Řekl bych, že u alba Division Bell se často dostáváme do konfrontace starších posluchačů a nových mladších vyznavačů Pink Floyd, u kterých je tohle dílo jedno z nejoblíbenějších.
Ač patřím k těm mladším, pro mě je jen průměrným albem. (PF podprůměrná alba nemají). Podle mého názoru je poslední album, které stálo za to A Momentary Laps of Reason, od tohoto okamžiku už jakoby nemají z čeho čerpat. Division Bell je typická Gilmourovka. Takové sladké, uhlazené až popové album. Je tam několik skvělých momentů, zvláště saxofon Dicka Parryho se mi líbí.
No nic proti ničemu, prostě průměr. Dobré album ***

reagovat

Hodnoceno je toto LP (píši LP ,protože jsem ho jako LP měl hned po vyjití)zvrchu a ze spodu a z dalších mnoha stran.Z mnoha recenzemi v části souhlasím,v některých ne.Není to počin PF ani za 0 ale ani za 5*.
Celkově na této placce jsou PF sami sebou.Pěkné melodie,hezké vyhrávky,aranže,ale nějak mi u všeho schází trochu jakoby srdíčko.Trochu je to studené.Když jsem si LP poslechl poprvé,byl jsem na rovinu zklamán.7Let jsem čekal a výsledek,nu?
(Třeba zde docela opovrhovaný Final Cut mě přijde mnohem lepší).Vzhledem ke zklamání,jsem si pouštěl toto LP častěji,abych mu přišel na chuť,ale u mne se málokdy stává,že by se můj názor nějak významně změnil po prvním poslechu.Přeleje se sem tam pozornost z jednoho tracku na jiný,ale nic zásadního.
Stejně jako se mi napoprvé High hopes nelíbil,tak se mi nelíbí dodnes.
Takže sorry,ale
reagovat

Tohle album patří rozhodně k tomu lepšímu co PF vytvořili. Nádherná High hopes, parádní začátek u Lost for words, kytara u Coming back to life, atd... Tohle album mohlo nosit i nálepku David Gilmour, ale PF zde ukazují, že i bez RW to jde (aspon pro nás "gilmourovce":)).
reagovat

Petra @ 14.08.2008
pravda. já také nemám pocit, že by bez Rogera byli v pytli

Podle máho názoru je to jedno z nejlepšich alb od Pink Floyd. Myslím že i bez Waterse se Gilmourovi, Wrightovi a Masonovi podařilo udělat vynikající album, ale myslím si že být tehdy ve skupině Waters tak je album ještě lepší. Jsou zde písně které hodně připomínají skvělé Wish You Were Here. Nejoblíbenmější písně bych ani nemohl vybrat protože se mi líbí všechny, akorát bych souhlasil s tím že Take it back nijak nezapadá do hudebního stylu Floydů.
reagovat

Tedy hudbu PF poslouchám stále, a to od prvních placek, tj. Pištec až po DB a každé je svým způsobem dobré. Samozřejmě pro mě jsou vrcholy z díly PF dvě alba a sice Animals a Wish You Were Here. NA Division Bell jsem byl hodně zvědav, jak bude znít bez Waterse a je pravda, že mě nejprve tak trochu zklamalo. Má sice svá silnější místa (take it back, high hopes), v dalších skladbách se vracejí do své minulosti, tudíž nemají čím překvapit. Dobré album, rád si jej poslechnu, ale kdybych jej neměl, nic tak moc by se nestalo.
reagovat

PÁNOVÉ A DÁMY,ŘÍKEJTE SI CO CHCETE,DB JE TYPICKY FLOYDOVSKÉ ALBUM,TZN. MISTROVSKÉ A NADČASOVÉ,NEBOJÍM SE VÝRAZU GENIÁLNÍ! JSEM JIŽ STARŠÍ FANDA,ALE JESTLI NĚKDO DOKÁŽE NAHRÁT TAKOVOU VĚC PO PECKÁCH THE DARK SIDE OF THE MOON A WISH YOU WERE HERE,TAK TO O GENIALITĚ SVĚDČÍ A JE ÚPLNĚ JEDNO,KDO SE NA DESCE PODÍLEL.FAVORIT JE POUZE JEDEN A TO JE SKVĚLÁ MUZIKA.(dle mého názoru jedna z nejlepších desek-ne-li vůbec ta nej) A HIGH HOPES ? (novodobá hymna sirů z PINK FLOYD)
reagovat

Já teda nemám PF tak zmapovaný, jako někteří pisatelé pode mnou (myšleno v dobrém) a nedokážu fundovaně zhodnotit, jak moc či málo se DB vyrovná předešlým albům s Rogerem W., ale chtěl jsem jen podotknout, že právě díky DB jsem se já osobně k PF dostal, v době jejich koncertu v 94 se v TV dost omílala Take It Back a ta mne teda chytla tak, že ač se o hudbu moc nezajímaje,musel jsem si to album koupit. Dlouho jsem pak točil jen DB, než jsem se odhodlal poslechnout starší desky a ponořit se do fantastických hlubin PF. Asi proto, ale nejen proto zůstává tohle album na mém žebříčku PF dost vysoko, přestože je již bez podílu Mr. Waterse, bezesporu klíčové postavy PF.
reagovat

Tak jsem se teda zamyslel nad tim albem, jestli to teda fakt neni bez toho Waterse nakej ten brak.. no ale nejak si porad myslim ze ani neee :-) (Oni ty ostatni budou asi taky trochu muzikanti; libi se mi hlavne jak vsichni stavi Gilmoura proti Watersovi, ale treba z takovyho Wrighta sem tam taky vypadne "slusna" harmonie, vite? - takovej great gig in the sky.. coo? ujde, ne?). {prave mi dochazi trpelivost} a bezte se s tema vasema recenzema vycpat, analfabeti, radsi si sednete ke klaviru a zkuste neco vyspekulovat - nejlip nakej druhej dark sajd - koupil bych si ho, ale DB bych kvuli tomu nevyhazoval, nebojte - ja snesu i vic dobrych desek a je mi jedno ktera je nejlepsi, srdecne jedno!
reagovat

mct @ 17.07.2006
Pořád tady čtu to samé. Několik z nás, kteří máme tvorbu PF zmapovanou se tohle album snažilo hodnotit v kontextu jejich tvorby. A za to jsme milovníky DB neustále napadáni.

Richie, jestli myslíte vážně, že tohle je „Mistrovské dílo, zásadní album“, pak jste tady na špatné adrese. Tyhle stránky nejsou o pop rocku, ale o prog rocku.

invisible @ 04.08.2006
Presne si to vystihol, neviem preco tento album mnohi zatracuju..

Konvi @ 27.11.2006
Je to hodně složitý, ten velkej projekt Dave - Roger, se omýlá pořád dokola. Je ůplně jasný, že Floydi v čele Davidem Gilmourem jsou jasně lepší, ale někdo je radši na "zamýšlivky" Rogera Waterse a někdo zas na bezprostřední kytarové umění Davida Gilmoura. Ta deska The Division Bell + jejich živé koncerty působí na člověka, který k této kapele má hlubší vtah velmi bravůrně, jeto podle mě nej. deska po Dark Side a The Wall. Zatímco fanoušci Waterse smutní, "Gilmourovci" - bezprostředně nadšení. I já, který se dostal k PF, jen zcela náhodou, už začínám svá sóla na akustiku, jen díky nim. A za to bezprosřední dík. Těm kdo hledají směr desky The Division Bell ať si pustí DVD PULSE a na konci už to budou vědět...

mct @ 27.11.2006
No, já teda nevím, ale když u Pulse porovnám tu část skladeb, na níž se více či méně podíleli všichni původní členové PF, a ten zbytek, tak mi zejména skladby z DB připadají hodně jalové. Právě tady je to srovnání tak zřetelné. Navíc, jestliže kapela po DB už žádné další album nevydala, je to pro mě důkaz, že si ti pánové uvědomili, že jsou ve slepé uličce a cestu z ní nenašli.

Já bych byl jen zvědavý, co by většina fandů říkala, kdyby Pink Floyd nahráli album zcela odlišné od jejich předchozí tvorby - třeba v duchu příklonu k moderním technologiím nebo desku s vlivy grunge - k tomu by v roce 94 určitě podmínky byly. Takhle PF vydali desku, která bohatě čerpá z jejich desek ze 70. let (neustále tam slyším asociace na Meddle, Wish You Were Here - tohle album zvláště), a na tom se myslím nedá vidět nic podivného. Gilmour má svůj jasný rukopis, na kterém si vybudoval obrovský respekt a podle mého není důvod jej nějak zásadně překopávat. Album je vybroušené hráčsky i zvukově, a tak jeho jediným problémem je, že v době svého vzniku už prostě nebylo zásadní, stylotvorné ani překvapivé. Tolik diskutovaná skladba Take it Back sice vyznívá na poslech náramně, jenže je to v podstatě přearanžovaná Where the Streets Have No Name od U2 - což je v případě kapely formátu PF poněkud politováníhodné. Že by pocta? Inspirace? Těžko říci, ale jisté je, že U2 jim trochu vrátili prokázanou poctu na desce All That You Can´t Leave Behind, kde se nachází hned několik zjevných floydovských momentů... Jinak jsou skladby velice vyrovnané a svým dalekosáhlým emocionálním a hudebním dopadem vybočuje jen poslední hymna High Hopes, určitě vrchol tvorby post-watersovského období kapely. Čili co říci na závěr? Division Bell je hudebně zcela klasická deska Pink Floyd s dobově moderním zněním a množstvím koncertních hitů, která je ale vydaná v době, kdy svoje zásadní příspěvky do rockové historie měla kapela dávno za sebou.
reagovat

soca @ 27.02.2006
jasně, že je to největší pop ala U2, přesto je tohle album kromě období se Sydem z tvorby PF moje nejoblíbenější. A taky nezní, jak kdyby ho nahrávali v koupelně.

Sakra to je ale ostrá diskuse.
Myslím že v DB ze sebe hoši vymáčkli vše na co jen v te době měli energii-jsou to taky jen lidi a stárnou a časem se mněni myšlení,hudební rukopis atd..
Mne se toto album moc líbí-je jen trochu smutné když v TV pustí HIGH HOPES po eminemovi a před britney spearsovou.(to je holt úděl doby)

Mimochodem nedávno nám floydi ukázali že i dlouhodobí nepřátelé se můžou usmířit odehrát spolu pát starých dobrých skladeb a na konci se s úsměvem na tváři chytit kolem ramen--no optimisti vykřikují PINK FLOYD REUNITED--
-všechno jde když se chce a když zapracuje čas-
reagovat

Musim říct, že tohle album mám rád. Ale něco mi na něm chybí. Něco, na co sem u PF zvyklej. Neni tak provázaný jako alba po Dark Side, nebo je to možná absense Watrse. Každopádně bych to neřadil k předním počinům Pink Floyd. Jinak High Hopes je skvělá a rád bych taky upozornil na Comming Back To Live. - krásná Gilmourova práce.
reagovat

Tomu říkám diskuse. Takže připojím i svůj názor. Jak už bylo řečeno, objektivně vlastně nejde říci, které album je lepší. Ale tady se to dá a tady je můj argument: Alba PF ze 70. let ovlivnila výrazně mnoho hudebníků a bez nich by hudební svět byl o hodně chudší. Což se o DB nedá říct (snad kromě High hopes). Ale zatracovat DB taky nemůžu. Všechny slavný skupiny, který hrajou 30 let a měli vrchol v 70. letech (PF, Deep Purple, Zeppelini, Stouni, Black Sabbath a další), tak už neměli šanci později vyrovnat uspěch ze 70. let. A zvlášť Vloudi, ty alba z tohoto desetiletí patří k nejlepším věcem, jakým kdy byly napsaný.
Když jsem viděl tu diskusi, tak jsem si poslechl v klidu Dark side, Wish you were here a DB. Ty první dvě mě vždycky znovu ohromí, jsou tam neuvěřitelné hudební (i nehudební) nápady. DB mě potěší jako kvalitní album se skvělou kytarou, Hihg hopes mě nadchne, ale album mě po pár poslechnutí rozhodně neohromí. Co se týče High hopes, podle Hanse je to složenina tří písní. Pokud ano (já si to ale nemyslím), tak je Gilmour bůh, protože ze tří různých písní složit tento melodický skvost, to je machrovina. Mimochodem, komu se High hopes líbí, ať si ji sežene na David Gilmour in concert, když jsem to slyšel poprvé, byl jsem naměko. Ještě mě u Hanse překvapilo, že se mu z tohoto alba nejvíc líbí Také it back. To bylo podle mě opravdu šlápnutí vedle (od Floydů, Hans ať má klidně svůj názor). Ještě se vyjádřím k názoru mct. V některých případech jistá podobnost je, ale tvrdit, že ty písničky jsou okopírovaný a nebo složený, mi přijde přehnaný. Každý hudebník má svůj styl a to se v jakési podobnosti promítne.
Co se týče zda Waters či Gilmour, tak každý má úplně jiný myšlení a záleží na vkusu. Waters je podle mě náročnější na poslech, Gilmour je melodičtější a jemnější. BTW, jeden novinář se vyjádřil o Watersovi jako o jednom z nejlepších skladatelů 20. století a přezdívka rockový Shakespeare taky o něčem svědčí.
Na konec chci říct, že každý album PF má jiný zvuk, jinou náladu. Neznám jinou skupinu, kterou bych takto mohl charakterizoval.
Tak. Dávám 3 hvězdičky vzhledem k ostatním albům Floydů. Pokud bych hodnotil hudbu 90. let, dal bych bez váhání 5.

reagovat

Hans @ 06.04.2005
Sorry, vytrhujes veci z kontextu, ja jsem nepsal ze to je slozenina ze tri pisnicek, chtel jsem tim rict ze jsou v HH pouzity postupy ktery znam i odjinud a nevim proc bych mel ocenovat ze floydi vykradaj sami sebe a sazej na jistotu, vetsinou to delali spis tak ze sli dopredu mimo klasicky postupy, tohle je podle mne komercni zamer. Cili podle mne je DB jasne komercni album a v tomto duchu u mne prave vitezi Take it back, ktera jako komercni hit je dokonala, zbytek je snaha o pseudofloydovskou intelektualni kvalitu. Jo a desku hodnotim v kontextu produkce PF, to co se deje na hudebni scene dneska to je jina kapitola a srovnavani nema smysl. No, ale kdyz jinak nedas, tak si poslechni Thrak od King Crimson (kapela stejne stara a s podobnym vyvojem jako PF) z roku 95, ty KC jsou uplne jina liga :o)

mct.mem @ 19.04.2005
Hudba 90. let mě nijak zvlášť neoslovuje, přesto si myslím, že ani v tomto kontextu bych albu DB dát 5b. nemohla. Řekla bych, že se i v 90.letech najdou mnohem zajímavější a přínosnější alba – i když to třeba není zrovna prog/art. Ale ono Division Bell taky mezi námi nelze označit jako prog/art, ono se to jen tak tváří, a to je to, co mi na tom tak moc vadí. Je to jen takový pseudointelektuální pop rock.

A k tomu všemu tady všichni ti pětibodoví boží bojovníci vykládají, jací jsou znalci PF, a při tom jsem objevila jen 3 (možná 4?) z nich u jiných alb. Kdyby znali ostatní alba z poloviny tak dobře jako DB, tak by z něj tak nadšení nebyli. A pokud ano, tak jsou tady na špatné adrese. Prog/art pro ně není to pravé.

Stokyi @ 14.05.2005
TAKZE HANS!
nemozes porovnavat king crimson 90 rokov z PF 90 rokov uz len z dovodu ze KC sa prakticky pri kazdom albume menila zostava jediny kto zostaval pri zezle je Robert Fripp. Kym PF boli prakticky ( do albumu DB) skoro 30 rokov spolu az na ten vypadok v polovici a zaciatkom 80 rokov. tym padom ze v KC sa menila zostava tym padom sa menil aj sposob hry! neviem ci vies co tym chci rict ale neda sa porovnavat KC s PF. KC je prakticky iba Fripp kym PF su Gilmour, Wright, Mason jedina zmena je v tom ze Waters sa vydaval na vlastne cesticky aj ked to boli dost neuspesne cesticky co sa v provnani PF povedat neda a tym chcem este reagovat ze PF mohlo zit bez watersa a waters nemohol zit bez PF o com dost svedci aj tento album. Myslim ze v 70 rokoch sa dost dobre vsetci styria doplnali aj ked hlavnymi postavay boli gilmour a waters. to je moj nazor.
za pochopenie dakujem :o))

@ 02.06.2005
no zeppelini ani nemuzou kdyz se rozpadly ale treba kdyby se nerozpadly tak by vyrovnaly ten uspech z 70 let co ty vis.

jaster @ 17.11.2007
Je mi 51 let přesto se mi líbí obě desky bez Waterse
nejvíce. Myslím,že David Gilmour ukázal,že i po odchodu Waterse dokážou PF nahrát skvělé desky.
Gilmour jako kytarista patří do první desítky nejlepších kytaristů všech dob v oblasti rockové hudby. Jeho sóla jsou vynikající.

Hooya @ 09.01.2008
a kdo jsou ti 9 zbývající?

Petrucci @ 10.01.2008
Mr. Hooya zavítal už i sem? Já si taky myslím, že tam Gilmour patří. Ale tohle je až moc subjektivní kategorie, záleží na vkusu každého posluchače.

oni su vyborny,je skoda ze sa teraz dostavaju na trh take s prepacenim ,hovadiny z kazdeho kosa´ale na nich nema nikto(mozno sa im vyrovnaju queeni a frenkie goes to hollywood...)ale proste tento album a pesnicka high hopes je VYBORNAAAAAA
reagovat

Ja by som len svoj názor:Pink Floyd a album The Division Bell je to najlepšie čo som kedy počula. Pesnička High Hopes má nádherný melancholický klip,fakt je to najlepšia skladba v ich histórii.Odporúčam všetkým.



reagovat

já bych Division Bell porovnal s celým vývojem hudby Pink Floyd, a vlastně většiny těch nejúpěšnějších art rockových kapel. Většina art rockových kapel svou hudbu postupně zjednodušovala, zjednodušování bylo přímo úměrné vyššímu úspěchu. A jen díky tomu se tyhle kapely udržely v povědomí široké veřejnosti, která se zajímá spíš o jednodušší hudbu. Division Bell bych srovnal třeba s posledními dvěma alby od Genesis, které taky byly poměrně přímočařejší, ale i tak patří k tomu nejlepšímu, co v těch letech v rockové hudbě bylo k mání. A i Division Bell převyšuje 99% všech rockových alb, které v roce 1994 vyšly. I když už to není taková hudba, jako v sedmdesátých letech, samozřejmě. Některé skladby jsou skvělé (Cluster One, Keep Talking například), jiné jsou spíš průměrnější. Moje hodnocení jsou čtyři hvězdičky - pro srovnání: Dark Side of the Moon bych dal 5, Final Cut ode mě dostane 3 hvězdičky. Division Bell zapadá pěkně mezi to.
reagovat

Fanoušci PF se v celém světě dělí v podstatě na dvě základní skupiny (když vynechám dobu se Sydem Barrettem). Jedněm se líbí víc starší alba jako Dark Side a The Wall a druhým spíš Momentary Lapse a DB. Neboli jednoduše: jedněm se víc líbí PF s Watersem a druhým bez něj. Je nasdaně, že názory na jednotlivá alba se u obou skupin fanoušků zásadně liší. Ale aby někdo psal, že DB je shit nebo trapně vypisoval, jak se která skladba z DB podobá jiným starším skladbám, je opravdu ubohé. Dovedu si představit, že kdyby DB znělo úplně jinak, tak by ten stejný člověk tvrdil, že už to nejsou PF, že je to úplně jiný styl (ve skutečnosti jen proto, že na tom nepracoval Waters).

Můj názor na DB je asi takový: Na DB je mnoho vynikajících skladeb, které může jen naprostý ignorant nebo zatvrzelý Watersovec považovat za špatné. Mezi ně patří např: High hopes, Coming back to life a Keep talking. Výborně zní i instrumentálky Cluster one a především Marooned. DB není rozhodně odfláknuté. Ale na druhou stranu musím říct, že DB jako celek už nemá zdaleka takovou atmosféru jako napřiklad Dark Side. A jestli je DB nejlepší? Na to se asi nedá odpovědět. Podle mě je vůbec nejlepším hudebním počinem (nejen PF) koncertní album Pulse, které vpodstatě vychází především z DB.

Mimochodem já jsem něco mezi oběma skupinama fanoušků. PF se mi líbí jak s Watersem tak i bez něj. Jsou to sice rozdílné styly hudby, ale oba jsou blízké mojí krevní skupině.

Skutečný fanoušek PF nemůže nikdy říct o žádném ablu PF, že je špatné. Pokud to totiž tvrdí, pak není fanoušek PF, ale fanoušek Waterse nebo Gilmoura. Proto dávám 5 hvězdiček, stejně tak jak bych je dal jakémukoliv jinému albu PF.
reagovat

mct.mem @ 12.12.2004
Díky Davide, konečně v tom mám jasno – „nejsem (skutečný) fanoušek Pink Floyd“ a „jsem naprostý ignorant nebo zatvrzelý Watersovec“. Mimochodem, přečetl jste si, co jsem napsala o Final Cut, což je vlastně Watersovo dílo?

Možná jste si nevšiml – a nejste sám –, ale tady nejsme na stránkách obdivovatelů Division Bell, ani to nejsou stránky fan klubu Pink Floyd. Tak proč myslíte, že všichni musíme DB obdivovat? Podsouváte nám i slovo na „s“, ale to nenapsal nikdo z těch, kdo album DB nemají rádi! Já sama tohle slovo používám pro úplně jiný druh hudby (a tomu bych dala 0 bodů). Tady jsem použila slova jako kulisa, řemeslo a kopie, a za tím si stojím. Vy jste tu nenapsal, jestli je tohle album, které jste slyšel od PF jako první, ani jsem si nevšimla, že byste hodnotil nějaká další alba (v tom taky nejste sám), ale i to je pro mě určité vysvětlení.
Nevím, co si o tom myslet, přečetla jsem si tady na PGF u i u jiných alb protichůdné názory, ale ti lidé se tam neurážejí, tak proč zrovna tady? Co vy, milovníci Division Bell, vlastně posloucháte? To bych ráda věděla. Jestli máte odvahu (máte?!), napište mi to. Když budete chtít a dáte si tu práci a přečtete si, co jsem napsala u jiných alb PF, tak moji adresu najdete.

A k těm 5 hvězdičkám – když dáme všem albům 5 hvězdiček, nenapadlo vás, že pak celé bodování ztratí smysl?

Ryback @ 14.01.2005
ono Davide-obecně by nikdo o žádném albu neměl říkat, že je špatné/dobré, protože pojem objektivní recenze je nesmysl a vše je jen naše subjektivní vyjádření-co je fér, říct: album se mi líbí/nelíbí... vždyť je ve skutečnosti všechno tak relativní...

vojcek @ 01.09.2007
mct.mem: opravdu nechápu ten tvůj iracionální a zlostí nabitý příspěvek. David napsal svůj názor, rozumně a rozhodně ne zlostně (narozdíl od tebe) a nechápu proč reaguješ takhle podrážděně. Prostě řekni na rovinu že nesnášíš DB a nemusíš to takhle obalovat a kritizovat ostatní, kterým se DB líbí. Chápu, že pro tebe jsou modly jiné alba od PF, ale to neznamená, že ostatní, post-watersovské, jsou špatné.

che,jak nekdo muze rict ze DB je nejlepsi album-proboha lidi vzpamatujte se ,vzdyt to se skoro neda poslouchat.urcite si ho nikdy nekoupim.ale jsou tam nektere dobre kousky,i kdyz...jsou lepsi veci


reagovat

Dolfy @ 27.01.2006
jsi přísný,ale tvůj Nick to vysvětluje

DB jako nejlepší album Pink Floyd?!?!?!?! To to teda Floydi dopracovali...
Album DB mně osobně způsobilo velké dilema v r. 1994, když jsem se rozhodovala, jestli na ten Strahov jít, či nejít. Jako dlouholetý fanoušek PF jsem byla pro jít, ale po poslechu alba DB jsem si nebyla jistá, jestli by nebylo lepší zůstat doma.

Názory, že se u alba dobře přemýšlí, nebo usíná, mě utvrzuje v tom, že je to přesně tak, jak si myslím – čili je to výborná zvuková kulisa. Pro mě ale byli Floydi vždycky něčím víc, sahala jsem k nim vždycky, když jsem NECHTĚLA myslet na nic. Sedla jsem si, a soustředila se na všechnu tu nádhernou hudbu, ve které jsem stále objevovala nové. Hlavně na albech z let 1971-79. A než DB, tak to radši ty šílenosti, co nahráli v začátcích. Protože tam je aspoň cítit nějaká invence a hlavně radost z hudby, tady cítím z interpretů spíš únavu. A to, že někdo používá Floydy jako ukolébavku, to snad komentář nepotřebuje.
Takže stručně: Cluster one – to je hybrid Echoes a Shine on you Crazy Diamond, What Do You Want From Me – Have a Cigar + Comfortumbly Numb, Poles apart – to je Hey You předělané z moll do dur, a co tady dělají ty dozvuky slova STONE z Dogs (event. Sheep)?! ?! ?! A ty ladící nástroje – to už tady taky bylo (Jugband Blues, Atom Heart Mother). Marooned – klávesy jako v Sheep, A great day for freedom – Good By Blue Sky v dur, Keep talking – hybrid Us And Them, Run Like Hell a Pigs, Wearing the inside out – asi nejzajímavější a nejoriginálnější, i když i tady jsou odkazy k Shine On You Crazy Diamond a Comfortumbly Numb, Take it back – opět Run Like Hell (předělané z moll do dur), Coming back to life – opět Hey You + Comfortumbly Numb (ten trik s předěláním mollové melodie do dur už vyzkoušel i Smetana, ale tady je to hned několikrát, tak to už není zajímavé). Lost for words – tak tady čekám, že se ozve „Is anybody out there?“ + motivy z Wish You Were Here, no, a High Hopes – hlavní motiv vychází z Wish You Were Here a Shine on You Crazy Diamond a mezihra je z Empty Spaces, to žádné flamenco fígle nezakryjí, to že to zní jako Chris Rea, bych jim odpustila, ale ty krádeže ne.
DB jsou pro mě jen řemeslo. Já chobot tady píše něco o vývoji, ale já si vývoj představuju rozhodně jinak, než že někdo vykrade všechna svá předchozí alba a udělá z nich jedno nové. A nakonec ani to by mi ještě tak nevadilo, ale necítím ani snahu použít staré motivy nějak jinak, prostě je to kopie a zcela nenápaditá. Kdyby s nimi hrál Waters, řekla bych, že jde o vtípek typu – „kdo najde nejvíc hudebních odkazů na předchozí alba, vyhrává“. Ale obávám se, že Gilmour, Mason a Wright to takhle nemysleli.
Pro mě jsou DB jen velká efektní nablýskaná skořápka, ale jak se pokouším kouknout pod povrch – pusto, prázdno... Jako by to nahrál nějaký Pink Floyd Revival Band.

Oblibu tohoto alba vnímám jako naprosté nepochopení toho, kdo jsou (byli) Pink Floyd, a v čem je (byla) hlavní síla jejich tvorby. To, že jste z toho alba tak nadšení, si dokážu vysvětlit jedině tak, že tohle bylo první album PF, které jste slyšeli, ale k tomu se tady nikdo nepřiznal. Přitom to je argument, kterému bych rozuměla. A co už vůbec nechápu, proč tolik zloby, když si někdo dovolí VAŠE album zkritizovat. Psát sem samou chválu přece nemá smysl, to přece není účelem tohoto fóra. Tady by člověk měl spíš najít inspiraci, co poslouchat příště – ale k tomu byste si museli dát tu práci a zaregistrovat se tady, abyste si zjistili, kdo co poslouchá, a s kým se nejspíš hudebně (ne)shodnete.
reagovat

Naštvanej fanda @ 16.12.2004
Kdybys raděj napsala: To album se mi nelíbí. Tečka!!!!
Ale hrát si na rádoby inteligentního a hudby znalého a psát o každé písni, že to je hybrid něčeho a něčeho, nebo že je předělaná z moll do dur,... ...to je přinejmenším nepravdivé, ale hlavně trapné!!!
Division Bell řadím k těm povedenějším albům. A jesli to chceš vědět, tak jsem jako první slyšel The Wall. A poslouchám PF, Led Zeppelin,...

mct.mem @ 22.12.2004
Floydi, Zeppelini – a ty tři tečky jsou kdo?

Zas já @ 01.01.2005
U2, Dan Bárta, Monkey Business

Ravil @ 02.01.2005
Division Bell je průměrné album kapely za zenitem. Má dobrá místa a slabá.
High Hopes je velice důstojné zakončení kariéry, když slyším text What Do You Want From Me tak je mi do smíchu. A nemusím být zatvrzelý Watersovec...
To, že DB považuje někdo za zásadní svědčí maximálně o nedostatečném rozhledu v podobné muzice.

Antony.mem @ 02.01.2005
Myslím si, že jsi to napsal, Ravile, úplně přesně.

Fici @ 08.01.2005
Taky skoro souhlasím s Ravilem.

Honza Říha @ 10.01.2005
taky souhlasim s Ravilem, DB je vyklidněná tečka v historii Pink Floyd... jen to Take it back si mohli podle mě Floydi odpustit, v 94 je prodávalo už samo jméno... i kdyby místo Take it back udělali instrumentálku hranou na dudy (třeba přes klávesy), album by si lidi kupovali stejně a já bych si řekl: sakra, voni ještě uměj i překvapit ;-)
a ještě mě napadá jedna poznámka: mám hrozně rád takové ty fandy Rogera a la až nás smrt od Waterse oddělí, kteří tvrděj, že Momentary Lapse a DB je popík... protože já teda nevim, jak to viděj/slyšej ostatní,ale Radio K.A.O.S. je podle mě načichlé takovým (pro mě nechutným) discopopem, že pánové Gilmour a spol. si můžou naštěstí nechat o něčem takovém jen zdát.....

Bonzo @ 02.06.2005
ś tim uplně souhlasim sice se nevyznam co je hybrid a co ne ale stejne mi to nepride jako neco novyho..

Richie :-))) (pobavene) @ 13.07.2006
Tak uz zbyva jen dodat, ze rock'n'roll je vlastne jedna pisnicka.

Fanoušek Guns'n'Roses @ 23.08.2006
To vypadá na Jardu Špuláka v sukni ;)

michna (registr.) @ 23.08.2006
Fanouškovi Guns'n'Roses:
Takový pohodlný narážky si nech pro sebe a nezveřejňuj je na tomto fóru! Nikdo nemá čas zjišťovat, kdo je Jarda Špulák (pro ostatní: hudební publicista a šéfredaktor jednoho známého časopisu, zaměřeného na rockovou hudbu spíše tvrdšího ražení). Možná jsi to myslel jako kompliment, je ale špatně podaný a je spíš výsměšný, proto si myslím, že by ho měl Admin smazat.

mct @ 23.08.2006
No, já bych měla ještě jednu technickou poznámku: když je někde tolik reakcí jako tady, tak je třeba napsat, komu je ta vaše určena. Ne ze všech přezdívek se dá poznat, kdo je muž a kdo žena, komu že se to tady pošklebujete.

Jinak souhlasím s Michnou, reakce by měly být k věci, sebevtipnější urážky byste si mohli odpustit. Ale holt je to jednodušší se do někoho navážet, než napsat smysluplnou recenzi.

Vojcek @ 01.09.2007
Co dodat. Souhlasím s Ravilem, naopak u mct nesouhlasím snad ani s jedinou větou. Prostě bys to mohla shrnout tím, že DB se ti nelíbí, štve tě, že si někdo o něm může dovolit prohlásit že je to nejlepší album PF a proto tady napíšeš takový zlostný elaborát a podsouváš PF všelijaké zlé úmysly o sebevykrádání apod. Neberu ti tvůj názor, klidně si poslouchej jen watersovské alba a DB nech být, ale netvrď že je to špatné album. Pro mně je například vrchol PF Dark side of the moon, ale DB se mi taky hodně líbí a High Hopes je má nejoblíbenější skladba vůbec. Říct o HH, že vychází z Shine on you crazy diamond a Wish you were here, to je docela silný kalibr. Jak se říká, kdo chce psa bít, ten si klacek vždy najde. A jen na konec - když už napíšeš " A co už vůbec nechápu, proč tolik zloby, když si někdo dovolí VAŠE album zkritizovat", tak nevím proč v reakci na to napíšeš příspěvek přímo plný zloby. Nečetl jsem sice všechny komentáře, ale zatím jsem viděl zlobu jen od zapřísáhlých watersovců jako jsi ty. Popravdě nevím co byste od PF chtěli. Aby hráli stejnou hudbu jako před odchodem Waterse a natočili další Dark side? V tom případě nechápu, proč se tady rozčiluješ nad tím, že v DB slyšíš okopírované starší písně.

I když o totěch stránkách vím jen krátce a nemám tudíž co držkovat, jednu věc si přece jen neodpustím. Znám PF zezadu , dopředu kompletně všechno a na otázku, který album od nich považuju za prvopodstatný, bych určitě ukázal právě na The Division Bell. Smekám před The Wall, smekám před Momentary lapse..., smekám před Dark side..., ale stejně považuju tohle za nejkrásnější. ( a i když si právě kopu hrob, tak musím říct, že stále nechápu, jak může být toto album považováno za shit oproti třeba dark side of the moon- který je , podle mého názoru až o třídu níž - pravda , že jsem nikdy nebyl zastáncem toho, že je to jejich nejlepší album) Děkuju, ale je prd pro mě obhajoba Dark side ve smyslu, že do doby Dark side se o podobném uspořádní songů na jedné desce mohlo jen zdát, když slyším melodie jako Marooned, keep talking, nebo HIGH HOPES právě na DB. A je fakt , že u každé desky PF jsem ztrávil nejeden den jejím poslechem a nejednu noc při usínání u ní a stejně se vždy nejradši vracím k melodiím, jež se všechny rozejedou z nádherného podkresu v první skladbě DB: Cluster one a nakonci desky zanikají v rozhovoru muže s dítětem po jednom z nejhezčích ( ne-li nejhezčím) kytarových sól , co znám. A jak se na to díváte Vy, mi je fuk :o)

...a ještě řeknu, že potom , co jsem tu psal názor na toten skvostík a potom, co jsem si četl , že PF bez Waterse nejsou PF ( kdo jsi toto napsal, jdi do hajzlu ) se na mě se sbírečky tak krásně usmály ty tři slova s iniciály TDB a těším se až se zachumlám při jejich tónech do pelechu. Čuss :)
reagovat

Milly @ 01.10.2007
Mluvíš mi úplně z duše. :-) Také si užívám PF večer, při usínání. Trochu mi některé příspěvky připadají zbytečně agresivní. Vždyť každému se líbí něco jiného. Není důvod nikoho odsuzovat. (že, mct?)

Podľa môjho názoru je DB dobrý album. Po zvukovo studenom The Momentary Lapse ... je táto platňa akýmsi návratom k zvuku 70-tych rokov. Príjemne analógovo znejúce nástroje, dobré a silné melodické motívy (What Do You want From Me) sú návratom do čias Dark Side. Vadí mi hitovosť niektorých skladieb (Take it back,Coming back to life), ale snáď to môžme konštatovať aj u iných albumov.
Úplne mimo sú však hodnotenia, že High Hopes (jednoznačný vrchol albumu a jedna z najlepších skladieb PF) sú skĺbením skladieb od Enyi, či do konca Road To Hell a podobne. Gilmour je známy svojou slide hrou na gitare, preto tá údajná podobnosť s Chrisom Reom. Album má svoje magično a hĺbku. Je to po rokoch opäť konceptuálna záležitosť.
reagovat

reakce na Hanze: Pink Floyd mam rad, znam od nich kompletne VSECHNO a presto povazuju toto album za jedno z nejlepsich. Nevim, proc by nepritomnost Waterse mela za nasledek, ze PF nejsou PF. Tvuj problem bude v tom, ze nepripoustis zadny vyvoj. Doporucuji ti tedy tvorbu Waterse.
Pises, ze osobni nazory nekomu neberes, ale pokud jsou udavany jako obecne, tak to odsuzujes - ze je nesmysl psat, ze nejake dilo je nejprodavanejsi, nejake nejlepsi atd. Sam ovsem pises, ze Momentary ... je lepsi nez DB a The Wall je lepsi nez momentary..., a navic svuj nazor "povysujes" tim, ze se jakoby schovavas za vetsinu ("100:1..."). Delas to same, co jinym vytykas!
reagovat

Stejne jako hansův názor, i ten můj předešlí byl pouze subjektivním pocitem (ne ovšem to nejprodávanější album, to je samozřejmě dokázáno ze statistik)...ale myslím, že DB je opravdu albem skvělým a zaslouží si úctu už jen proto, že Gilmour, Mason a Wright ho zvládli (stejně jako "AMLOR") bez Waterse, jehož hudební myšlenky a jeho hudební cítění byly do doby než odešel ASI tím nejlepším co PF kdy měli...
reagovat

Neda mi to, jsem rejpal :o) V historii Pink Floyd je spousta desek ktere svoji hudebni kvalitou a sdelenim predci DB. Osobni nazory nikomu neberu, pokud nejsou vydavany za obecny nazor stylem tohle album je nejoblibenejsi, tohle nejprodavanejsi a tohle nejlepsi apod - ostatne jak to vis/vite???. .... Nikoho nechci napadat, tak si to prosim nikdo neberte osobne, ale nejprve si poslechnete vsechna alba nez se pokusite o "objektivni" kritiku. Kdyz sem nekdo napise: tohle album se mi libi od kapely nejvic, tak to beru, protoze tim dava najevo, ze je to jen jeho nazor, ale uvedomte si ze to nectou jen znalci PF, ale i lidi kteri treba maji jednu desku a premysli co by si koupili dalsiho, pak taky muzou "sakra" nadavat. Nechci rict ze ja mam patent na rozum a muj nazor je ten pravy, to bych si dovolil dost, ale minimalne jsem 90% materialu PF slysel a to ne jednou a udelal jsem si celkovy obrazek nez jsem se pustil do hodnoceni. Chcete-li nekdo reagovat primo tak muj mail je honzah@karneval.cz, posluzte si kdo ma potrebu, alespon uvidim co je kdo zac? Jinak k vychvalovane High Hopes > uz jsem to tu zminoval, ale poslechnete si Empty Spaces (the Wall), Caribean Sea (Enya), Road to Hell (Chris Rea) a mate to tam - cokoliv treba z Momentary Lapse ... je lepsi a cokoliv z Wall a pred Wall je lepsi nez Momentary Lapse ... . Je to muj nazor, ale tipuju 100:1 ze je to taky nazor lidi ktery znaji a maji radi hudbu PF.
Vas rejpal, tentokrat bez hodnoceni.
reagovat

stokyi @ 30.12.2004
o tom pochybujem ze sa nechavali inspirovat enyou reaom a tymi co si menoval ked skladali high hopes a celkovo tvoje nazory na DB a tvorbu PF su dost stupidne. ja som pocul uplne vsetky albumy od Pf este aj album ked este boli sigma 6 a myslim ze celkovy prevrat v skupine spravil az gilmour a nie ten tvoj roger waters o ktorom sa hovorilo a este aj hovory ze nema hubonu sluch. sa pozry na alb. finul cut kt. prakticky waters robil sam a je to ich najhorsi alb. aky mali. a to ze odisiel waters z pink floyd bolo len dobre od neho a urobil laskavast tym celemu PF prinasal do kapely len napatie. takze ak si myslis ze PF bez watersa niesu PF tak to moze povedat len upny vymetenec ktory je totalne zalozy nanho. A DB neda sa povedat ze je najlepsi lebo to sa neda povedat o ziadnom alb. (az na finul cut) lebo v kazdy je niecim inym naj. ale z istoou sa da povedat ze je to umelecky dielo z nadhernym zvukom nadhernymi wrightovymi a gilmourovymi solami. jednoznacte by som dal 5*****.

Hans @ 30.12.2004
to Stokyi: nevim jestli jsi si vsimnul, ale ja jsem nikoho neurazel tak dost dobre nechapu proc urazis ty mne (to sem snad nepatri). Ano, mam jiny nazor na DB nez vetsina, je mi to divne, ale co nadelam. Pokud tu vsichni obdivuji DB jako jedno z nejlepsich del PF pak je mi jich uprimne lito. Popravde PF byli podle mne vsichni 4 muzikanti dohromady, po rozchodu s Watersem, ktery neodesel ale naopak vsechny ostatni vystval diky svemu stihomamu a neustupnosti uz podle mne pravi PF neexistuji. Waters daval hudbe PF formu a Gilmour dusi a Wright s Masonem je skvele doplnovali, ale jak sam Waters napsal v Animals ...spolecne zustaneme, rozdeleni padneme... ani nevedel jak velkou ma pravdu. Ja nejsem fanda ani Waterse ani zbyle trojice, jsem fanousek Pink Floyd a mam rad kvalitu, ale jen kvalita zvukova a instrumentalni mi nestaci, tomuhle albu chybi duse, resp. ji tam je hrozne malo.

jádro @ 30.12.2005
"Together We Stand..." nebylo v Animals, ale v písni Hey You (The Wall) :-/

Richie @ 13.07.2006
Vite problem je v tom, ze jeste neexistuje databazovy system, ktery by obsahoval veskerou existujici hudbu aby si mohl kazdy muzikant proverit sve napady - jestli nekoho "nevykrada" (tim myslim treba ze zopakoval par intervalu ktere uz nekdo pred nim pouzil v tomtez poradi, byt treba v jine tonine ;-) ). Ono by to pak bylo jednodussi.. ...jeste dodam, ze kdybych mel, jako muzikant, za sebou kterekoli z alb jako Dark Side ci Division Bell, asi bych uz se moc nehlidal - jestli nevykradam sam sebe :-D

Spolu s The Wall je toto nejlepší album od PINK FLOYD. To, že se na něm nepodílel Waters mi nijak nevadí - zajímá mne pouze výsledek a ten je ohromující (navíc se mi stejně vždy více líbily písně od Gilmoura). Má to krásné melodie a jedinečnou atmosféru. Dokonalý zvuk to jen umocňuje.
PS:
Toto hodnocení jsem použil s rozmyslem, ocenil jsem tak opravdu pouze mistrovské dílo a zásadní album.
reagovat

K. C. Strangelove @ 22.05.2006
A slyšels třeba Animals, Wish, Meddle, The Dark Side? Division Bell je proti nim opravdu slabší.

Je sice pravda, že The Divison Bell je jiné než ostatní alba s Watersem, ale podle mě není vůbec špatné, naopak. A myslím, že dát tomu albu **, je spíš nenaposlouchanost alba než nelíbivost.
reagovat

Ahoj. Souhlásím s Hansem PF bez Waterse už nejsou PF. Jinak tato deska mě také moc nechytla. Podle mého názoru to není zrovna nejlepší koupě. No a z hudební stránky to taky není žádný převrat. Jinak i tady ukázali, že hrát ještě umějí. Což pak dokonale předvdli na turné Pulse
reagovat

Ten kdo se domnívá, že album The Divison Bell není dobré po hudební stránce by si měl nejspíše vyčistit uši.Ale co? Každý má právo na svůj názor. Jenže tohle album je famozní , geniální, skvostné, ohromující a já nevim co ještě. Vše je umocněno nejlepší skladbou v historii floydů a tím je bezesporu High hopes.
reagovat

Tak High Hopes je opravdu super skladba! Ta jedna pisnicka opravdu zni jak U2, takze jsem si chili myslela, ze uz jsem skocila do dalsiho alba. Docela se mi libi i Great Day For Freedom. Neznam zatim vsechna jejich alba, ale prijde mi velice dobre. A dobre se pri nem premysli...
reagovat

Panove to se na mne nezlobte, ale prohlasit o DB ze je nejlepsi muze jen clovek ktery zbytek desek neslysel, nebo nema Floydy rad. PF bez Waters nejsou PF. Z teto desky se mi libi Take It Back, akorat je blby ze zni jako U2 (mam rad U2 :o). High Hopes jsou chvili jako Enya, chvili jako Chris Rea, chvili tam jsou Empty Spaces z the Wall, ale Floydi nikde. Nic naplat, kdyz clovek cely zivot dela jednu vec tak se jednoho dne prestane posouvat dal a napady uz neprichazeji jako za mlada. Je to skvele odvedene remeslo, uzasne zahrano s perfektnim zvukem, je v tom cejtit prace Boba Ezrina, producenta s velkym P, kterej vytahl na spici spoustu kapel, ale to je vse. Nejak se clovek zivit musi a kdyz holt jiny veci nez muziku neumime ...
reagovat

jádro @ 30.12.2005
To už můžeme stejně dobře tvrdit, že PF nejsou PF bez Syda

Toto album má zatím docela krátce a tak se o něm nebudu dlouho rozepisovat, ale na první poslech mne velice zaujalo a je PERFEKTNÍ!! Dokazuje, že se floydi již definitivně oklepali z odchodu Waterse a dokázali vydat vyrovnané album plné skvělých písní.

Škoda jen, že je zatím poslední, kdyby bylo možné dát ještě alespoň na jedno album Waterse, Gilmoura, Wrighta a Masona dohromady...
reagovat

The Wall je nejznámější, The Dark Side Of The Moon nejprodávanější a The Division Bell nejlepší (hlavně High Hopes)!!!
reagovat