Pink Floyd - More

Jak již název titulu napovídá, album, které skupina Pink Floyd vydala v červenci 1969 není úplně tak klasická řadovka, jako spíše soundtrack k filmu More. Tento snímek, pojednávající o vztahu dvou mladých lidí a závislosti na heroinu, vznikl v režii Barbera Schroedera, přítele skupiny, a ten nemusel muzikanty jistě sáhodlouze přemlouvat, koneckonců Pink Floyd se nikdy netajili nadšením skládat pro film, a také sami byli v podstatě průkopníky co se spojení vizuální složky s hudební týče, v čemž ve své době v podstatě neměli obdoby. Již v roce 1967 neznamenala jejich vystoupení jen "obyčejné" koncerty, měli velice důmyslně vymyšlený program, sestávající ze dvou částí, nazvaných The man a The Journey. Nápadidost a experimentátorství byly odjakživa poznávací znaky kapely Pink Floyd. Ale zpět k filmu More – měl premiéru v květnu 1969 a dočkal se poměrně příznivých ohlasů jak ze strany kritiky, tak ze strany diváků, velkého úspěchu dosáhl hlavně ve Francii. Dnes už je poněkud zapomenutý, a pokud je o něm někde psáno nebo zmiňováno, tak v podstatě pouze jenom v souvislosti s kapelou Pink Floyd. Album se soundtrackem z pera Pink Floyd pak vyšlo o dva měsíce později, obsahuje většinou jednoduché akustické písně (až na nářezové The Nile Song a Ibiza bar) z pera Rogera Waterse, zpívané Davidem Gilmourem, s lehce psychedelickou patinou, a psychedelické instrumentálky, které jsou však většinou velice průměrné, přičemž obé je na desce zastoupeno přibližně půl na půl. Obal k albu vytvořili samozřejmě staří známí Hipgnosis.

Úvodní Cirrus Minor předznamenává, v jaké duchu se ponese zbytek alba, nebo lépe řečeno jeho "akustická" část. Tato lehce melancholická, vyklidněná píseň ale ostře kontrastuje s následující The Nile Song, která je rozhodně jednou z nejtvrdších skladeb, kteoru kdy Pink Floyd nahráli. Ostrá řízná hardrocková píseň, klidný hlas Gilmorům je ten tam – David zde dokázal, že umí i pořádně zařvat. V podobném duchu se nese i song Ibiza Bar, ale takovou kvalitu jako The Nile Song již bohužel nemá. Pink Floyd neexperimentovali pouze s kompozicí a jejími složkami jako takovými, ale i s netradičními nástroji, což je krásně slyšet v Crying Song, kde hraje klávesista Wright na cimbál. Oproti tomu hitovka Cymbaline, až by se podle názvu mohlo našinci zdát, žádný cimbál opravdu neobsahuje. :-) Název si vypůjčil Roger Waters z díla Williama Shakespeara, v textech zde vyjadřuje svůj nesouhlas a odpor k hudebnímu průmyslu a celé té mašinérii, mimochodem další téma (podobně jako protiválečné náměty), které se v jeho tvorbě odráží často i na dalších albech. Ve filmu samotném je k slyšení jiná verze této skladby, kde zpívá sám Waters, jiné jsou i texty. Pěkné je zde také spojení hry na bicí a na bonga v provedení páně Masona. Za zmínku stojí rozhodně také Main Theme, titulní melodie z filmu, jedná se o určitě nejlepší instrumentálku mezi těmi, které jsou na Music from the Film More zastoupeny. Zajímavá je také More Blues, jedna z velice mála skladeb Pink Floyd, která se dá označit za bluesovou záležitost. Album pak ukončuje Dramatic Theme, což je také jedna z mála vydařených instrumentálek.

S ohledem na skutečnost, že se nejedná o řadové album, ale o soundtrack, dá se říct, že je album poměrně vydařené. Ale i přesto, musím konstatovat, že Pink Floyd určitě měli na víc. V porovnání s přechozími alby, The Piper at the Gates of Dawn a Saucerful of Secrets, tato deska neobstojí. Řekněme průměrné album k průměrnému filmu.

reagovat

otowlcek @ 20.10.2007
ANO, ale není to průměrné dílo. PF nemá průměrné dílo. MORE je sice jen soundtrack, avšak tohle album je největší síla v dějinách rockové hudby vůbec.

Je opravdu vidět, že jde o hudbu k filmu. Album mě nějak zvlášť neoslovilo. Obsahuje skutečně krásné skladby, jako např. Cymbaline nebo The Nile song, kterým mnohým posluchačům vyrazilo dech.
Řekl bych, že písně na albu jsou hodně individuální a album netvoří ucelené dílo, na které jsme u floydů zvyklí. Ale možná jsem to jen nepochopil, je to můj osobní názor.
reagovat

Cirrus Minor – slavík, drozd, kukačka… – zvláštní kombinace, ale budiž. Těžko hodnotit hudbu k filmu bez filmu. Vzhledem k tomu, že se o filmu More mluví pouze v souvislosti s hudbou PF, dá se předpokládat, že film byl natolik experimentální, že se na něj nedalo koukat, a tak jsme možná o nic nepřišli.
Zdá se mi, že většina skladeb z druhé půlky alba vznikla dříve, než z té první. Zejména Main Theme, Quicksilver a Dramatic Theme zní podobně jako skladby z předchozích dvou alb, zatímco Cirrus Minor, Crying Song a Green Is the Colour tam už zaznívá styl, který PF rozvinuli na LP Atom Heart Mother. Nevím, jak moc si PF cenili tohoto alba, já bych ho brala spíš jako hledání cesty do jiných, dosud nevyzkoušených vod.
reagovat

jádro @ 30.12.2005
Main a Dramatic Theme byly napsány zvlášť pro účel filmu stejně jako Spanish Piece

jezysek @ 10.08.2006
Nevite kde by se dal sehnat ten film? Hledam, patram, ale nikde nenachazim nic jineho, nez ze ten film existuje.
Dik

michna @ 10.08.2006
k filmu; mrkněte třeba sem:
>> odkaz

...podle toho bych docela věřil, že ten film "existuje" i na nějakých nosičích.