Pink Floyd - Meddle

Onehdy, v jednom z těch pochmurných podzimních podvečerů, kdy těžké mračna splynou se zemí a je šero a skleslo, jsem cestoval autobusem z místa na místo. Se sluchátkama na uších jsem se zaposlouchával do stále ještě naprosto neprobádaných Pink Floyd. Byla to právě skladba Echoes, která mě dostala do podivného stavu- nespánku, nebdění a uvěznila mě na nějakou tu minutu někde mezi s pochmurnýma vizemi a představami. Tak reálnýma!

Stala se pro mě víc než hudbou. Začíná jen zvukem něčeho jako sonaru, který probodává tichou předzvěst toho, že NĚCO přijde. Pomalu se přidávají náznaky tónů, Gilmourova teskná, někdy přímo ubrečená kytara- poté se skladba-již zpívaná-postupně rozjede a pokračuje v duchu typickém pro Floydy první poloviny sedmdesátek. Avšak vše reálné se začíná vzdalovat. Svět se najednou změní, jako bych se probudil uprostřed postapokalyptické pustiny- tak temné a nehostinné, sám. Kolem mě jen nesrozumitelné štiplavé skřeky něčeho co nevidím. V uších dozvuky a ozvěny toho hrůzného co se stalo. Chladný vítr se prohání kolem pahýlů stromů, na kterých sedí černí havrani- poslové temnoty- kteří jak mě napadá jediní přežili… Kdo by se neděsil. Nikdo nechce být ten poslední co zůstane…Vše se opět sklidňuje, ale jen na malý okamžik- napětí roste…stále stejný chladný klávesový (či co já vím jaký) tón, opět sonar (hluboko za ním jeho ozvěna), bicí, kytary, vzrušující vyvrcholení. Vše černé a ponuré je pryč ale po konci poslechu celé skladby na každém asi nějaký její otisk zůstane.
Vím, že text je o něčem jiném, ale jak to cítím tak to cítím. Je asi zbytečné psát nebeskou chválu, předhánět se v superlativech a poklonách. To už tu bylo přede mnou. I když ano- klaním se. Čtveřice hudebníků překonala svojí hudební skladbou hudbu samotnou.

Ale Meddle není jen jedna skladba. To jsem začal od konce. Už úvod nabízí něco podobného- snad ochutnávku, věc svým pojetím se velmi blížící se právě Echoes. Tedy One Of These Days nesoucí se ve velice důrazném duchu a ve svém středu opět s psychedelickou a depkotvornou vsuvkou.
A další skladby? To je trochu z jiného soudku. A Pillow of Winds je jemná akustická balada-stejně jako Fearless, která končí- uf – zpíváním nějakých fotbalových chorálů. Věřím, že celé Meddle není jen skládanka skladeb, které Floydi náhodně posbíraly doma v šuplíku a řekli si „Tak jo- toto všechno máme nahráno- tak to prostě vydejme“. Tak nějak jejích skladatelskému talentu přirozeně věřím a jsem přesvědčený o tom, že každá skladba má na tomto albu nějakou roli- třeba aby trochu odlehčila nebo probrala. Jako třeba ta další: San Tropez s havajskou kytarou a barovým piánem nakonec. A je tu i- ano- pejsek Seamus. Zajímavé syrové blues podloženo vytím s štěkáním psa jednoho z hudebníků.

Už to nebudu protahovat a dám pět hvězd. Ano- především kvůli první a poslední skladbě.

reagovat

Zdeněk @ 20.08.2008
S hvězdičkováním souhlasím avšak mě se nejvíc líbí
právě ta akustická střední část alba,elektrické věci
jsou spíše předzvěstí věcí příštích,které dosáhly dokonalosti na Dark Side... a Wish You...

b.wolf @ 22.08.2008
jo, to je nádhera. takováhle muzika se hned tak dnes neobjeví... One of these days je naprostý vrchol. tuhle placku kdo nemá ve sbírce, o hoooodně přichází

Stejně jako byla předešlá alba Ummagumma a Atom Heart Mother vydána v říjnu roku 1969 a 1970, tak i roku jedenasedmdesátého, konkrétně 30. října 1971 vydávají Pink Floyd opět pod odnoží labelu EMI s názvem Harvest nové album s názvem Meddle, které sama kapela a i někteří fanoušci považují za "první opravdé album Pink Floyd", tedy po odchodu Syda Barretta, ale faktem je, že The Piper at the Gates of Dawn stojí v diskografii Pink Floyd naprosto samostatně. Meddle začala skupina nahrávat opět ve slavném studiu Abbey Road, ale osm stop, které tehdy Abbey Road nabízelo, bylo již Pink Floydům málo, a tak využívali i služeb jiných londýnských studií která byla vybavena šestnáctistopou nahrávací technikou, konkrétně Morgan Studios a také AIR Studios, kde nahráli velekompozici Echoes. V září 1971 pracovali také v Command Studios na kvadrofonickém mixu tohoto alba. Obal vytvořil samozřejmě opět Storm Thorgerson z Hipgnosis, jedná se o fotografii Boba Dowlinga, a má znázorňovat ucho zachycující zvuk, který je znázorněn zčeřenou vodou. Když se na obal zadíváte, nevím zda se tam něco takového vůbec dá poznat, ale i sami Pink Floyd se v rozhovorch dušovali, že tomu tak skutečně je. Album Meddle zaznamenalo opět velký úspěch ve Velké Británii, ale v USA nebyla prodejní čísla moc vysoká. Ohlasy od fanoušků byly veskrze pozitivní, stejně tak i od kritiky, i když tam se semtam objevily rozporuplné reakce, kapele bylo někdy vyčítáno, že album zní jako soundtrack ke smyšlenému filmu. Ale i kdyby, vadí to snad? Mně tedy ne.

Otevřít album téměř šestiminutovou instrumentálkou je sice poněkud netradiční, ale jednak u Pink Floyd je jaksi zvykem dělat netradiční věci a za druhé to u tak vydařené skladby jakou je One of These Days vůbec nevadí. Zajímavostí je zde baskytara ve dvou stopách nahraná jak Watersem tak i Gilmourem. Už úvodní zvuk připomínající vichr navozuje jakousi zlověstnou atmosféru, stejně tak jako zmodulovaným hlasem vyřčená věta "One of these days I´m going to cut you into little pieces" uprostřed skladby. Jakoby protipolém k ní je poté zařazena píseň, A Pillow of Winds, akustická, citlivá, jedna z mála věcí od Pink Floyd s tématikou lásky v textu. Velice zajímavá je i následující Fearless, s textem částečně odkazujícím na Syda Barretta, závěr písně pak obsahuje chorál fotbalových fanoušků Liverpoolu "You´ll never walk alone". San Tropez je jedinou skladbou na albu, kde hlavní vokál zpívá Roger Waters, Pink Floyd se zde tentokrát ponořují do jazzových vod. A po legrácce Seamus, což je spíše taková trochu vata, kterou se skrz na skrz táhne vytí psa Seamuse, se objevuje veledílo s názvem Echoes. Tato kompozice s délkou přes 23 minut, která na vinylu zabrala celou druhou stranu, byla fanouškům v hrubé podobě představena již 15. května 1971 při koncertě v londýnském Crystal Palace, tenkrát ještě pod názvem Return of the Son of Nothing. V textech se Roger Waters zabýval původně opět tajemnem vesmíru, která byla patrná na předešlých albech Pink Floyd, ale poté text změnil a věnuje se tématice oceánu, k čemuž ho nakonec nejspíš inspiroval úvodní zvuk připomínající sonar, na který přišli Pink Floyd náhodou, když si Rick Wright brnkal při přestávce mezi nahráváním a klávesy byly náhodně zapojeny do zpětného zesilovače Leslie. Zvuk se skupině velice zalíbil, a tak se ho rozhodli do této kompozice použít.

se souhlasem autora: >> odkaz
reagovat

Jedná se o výborné album, které v art-rocku vyčnívá opravdu výrazným způsobem. Souhlasím s tím, že při poslechu se dostáváte do naprosto jiných dimenzí. Už v té době se jednalo o hudební vizionáře. Není jistě náhoda, že u mnohých fandů vyvolává obdobné pocity. Již chápu, proč Pink Floyd nemá v současné době žádnou náhradu, o které bychom mohli tvrdit, že produkuje stejně kvalitní hudbu. Jsou kapely, které budou nadosmrti nenahraditelné. PINK FLOYD mezi takové patří na samotný piedestal. MARTIN ŠRUBAŘ, PALKOVICE
reagovat

Johndensmore @ 29.05.2007
v dnešnej dobe neexistuje vôbec žiadna kapela ktorá by nahradila niečo tak genialne čo už vzniklo v 70s a 60s

Neviem čím som tohto názoru sám, ale myslím že text Echoes by sa skôr hodil na vesmír. Nie na podmorskú hladinu. Myslím že vo vesmíre je toho záhadného viac ako pod vodou. Keď tú skladbu počúvam, predstavujem si v prvom rade vesmír.

Svoje hodnotenie albumu som už písal nižšie...
reagovat

lenzi @ 05.05.2007
Ja si skôr (ak si odmyslím text) pri počúvaní Echoes predstavím krajinu z nejakého pochmúrneho románu z obdobia romantizmu, plného pokrútených tmavých stromov, kývajúcich sa vo vetre s kŕdľami havranov a v diaľke vidím schátraný dom s osvetleným oknom. Je to však čisto obraz, necítim totiž z tej skladby depku, skôr ma upokojuje. -)

Album, které mě okamžitě nadchlo. Temné basové tóny v One of these days patří k těm nejzajímvějším basovým linkám jaké jsem kdy slyšel, následně jakmile se přidají i klavésy, které neuveřitelně ožívají v breaku přibližně po třech minutách...prostě paráda. následují sklady, které nadchnou svou podmanivostí a těmi jsou A Pillow of winds a Fearless, hlavně Fearless mě zaujala, jelikož se mi zdá, že její ústřední motiv je profláknutý sled akordů, ale nemyslím to ve zlém, také bylo dobrou cestou vložit zde samply z fotbalového zápasu a pokřiku fanoušků Evertonu. Seamus a San Tropez se ovšem odehrávají ve zcela jiném duchu, PF jdou spíše do Blues a Honky Tonku, ale není to na škodu. A toto vynikající album uzavírá fenomenální Echoes, nemyslím, že by bylo nutné tuto skladbu nějak rozebírat, jelikož o ní zde bylo napsáno již tolik, že bych se pouze opakoval.

K závěru, album sice není tak semknuté jako Dark Side of the Moon nebo The Wall, ale spíš připomíná postupnou změnu stylu hry, můžeme vidět, že jsou vždy spíše semknutější dvě písně nasledující po sobě, to neplatí pouze o písních 1 a 6, ty uzavírají semknutou kompozici společně.

Hodnocení je jasné *****.
reagovat

bobík @ 13.04.2007
ale,ale......pánové jsou s hodnocením na rozdávání!Za cenu stojí pouze polovina alba-skladba Echoes,ostatní písně nestojí za nic!Skoro to vypadá,že na každé straně alba hrála jiná kapela:dobrá a průměrná.Takže maximálně dvě a půl hvězdičky!!!!!!!

Wendy @ 13.04.2007
Hele "kaťáku" ty už se vozíš i po ikonách?Netvrdím,že je třeba si už kvůli jménu kapely ucvrnknout do trenek,ale i já tvrdím,že Meddle je fantastická deska.Důvod k dělení na rozdíl od Tebe nevidím a stejně tak neslyším signál průměrnosti.Typický počin PF ve standardní kvalitě.S ohledem na to,že se v diskografii těchto hudebních aristokratů vyskytují i o píď lepší věci dávám ****.

bobík @ 13.04.2007
"Hele "kaťáku" ty už se vozíš i po ikonách?"-bod pro Tebe Wendy,tady jsi roztomile vtipný.

kubys @ 13.04.2007
Bobíku, pokud vy jste nenalel třeba na One of these days nic, tak to je vaše chyba, přesto většina předních kritiků chválí tuto skladbu stejně jako já a nevidí tuto desku pouze jako monopol Echoes.

Tento album je prvý ktorý ma zaujal. Pink Floyd bola pre mna uplne neznama hudba.

One Of These Days
... akoby bola vystrihnutá z hmlovitého, sychravého jeseného počasia kedy je človeku fakt nanič a chyta ho melancholia. genialna skladba,
A Pillow Of Winds
... nadväzuje na začiatok a dostava sa do krasnej balady..
Fearless
je tiež pekná sklaba
San Tropez
druha najlepšia po Echoes
Seamus
Fakt bluesovy pokus a celkom zdareny - Clapton style
ECHOES
totalne najlepši progresivny song
Ako začať s popisom tejto skladba. Zakaždým keď si ju v noci dám do MP3jky tak si predstavím niečo iné. Najepší je ten vesmírny stred. človeku sa tak rozvinie predstavivosť - akoby ste boli v strde vesmiru. Predstava obrovskeho pristoru a naokolo poletujucich objektov je proste genialna. Al podme pekne po poriadku. úvod je su len dva male zvuky ku ktorym sa niečo postupne pridava. Potom to postupne prechadza to balady so spevom a ked spev zanikne, znovu sa tu objavi jeden cyklus ktory sa neskor zmeni na uplen rockovo premakany. Harmonia sa ale postupne meni na disharmoniu (ako ked Doors hraju Moonlight Drive a prechadzaju Horse Latitides / Live in Hollywood). A teraz tu je ta genialna a zaroven hrozostrašna čast. Ked už človek všetkym tym prejde, je rad že počuje znovu hlasy a spev. Song postupne znovu zanikne.
Echoes je naozaj najlepšia progrockova skladba.
reagovat

Meddle v podstatě určilo směr kterým se mají Pink Floyd ubírat dál a předznamenalo příchod The Dark Side Of The Moon.Další album bez slabého místa a jeden z pilířů Progresivního rocku byť kdo by odolal všem skladbám na tomto albu a hlavně kultovním skladbám One Of These Days a Echoes.
reagovat

sru @ 25.10.2006
Plně souhlasím, neboť se jedná o velice vyrovnané dílo. Řekl bych, že v této kapele byl vylký potenciál už od samého počátku. Sešla se tady úžasná kombinace muzikantů. Náladotvornější skupinu v art-prog rocku by těžko někdo hledal. Takto si pohrávat s pocity, neumí opravdu každý. Přitom ze všeho číší až astronomická nadčasovost.

Výborná deska. Sice ne tak známá jako ty pozdější ale 5 hvězdiček náleží naprosto oprávněně. One of These days mimochodem na DVD Pulse je to opravdu nářez, na dva akordy si to tam ti pánové opravdu dávají co proto. San Tropez-Watersovský lehký jazzík. A potom samozdřejmě Echoes, tuto skladbu beru jako zásadní a nejlepší, co kdy Floydi napsali.

reagovat

Vsichni vyzdvihuji One Of These Days a Echoes, ale mne osobne se nejvice libi prave ty zbyvajici pisnicky A Pillow ..., Fearless a San Tropez. Spolecne s Fat Old Sun, Summer 68 a If z Atom Heart Mothers to jsou pro me jedny z nejkrasnejsich pisnicek (nemluvim o skladbach), ktere PF udelali. Ze by hlavne proto, ze nejsou tak oposlouchane? :-) Kazdopadne by nechybely na mem vyberu Best Of PF.
reagovat

Album je skvělé. One Of These Days je energická instrumentálka-vživém podání taky skvělá,Echoes naprosto vyjímečná-to slyšíme všude, ale proč opomíjet ostatní písně? A Pillow Of Winds-skvělá práce R. Wrighta na klávesách-všimli jste si? A co Fearless? Když slyším tuhle silnou Watersovu píseň, tak mi vstávaj' vlasy ba hlavě stejně jako u Echoes.
reagovat

Podle mého názoru nejlepší album skupiny Pink Floyd. Dýchá na mne neuvěřitelnou mystickou atmosférou a poslech tohoto alba v noci je naprosto fascinující
reagovat

Meddle, tak to je bomba. Plne súhlasím so všetkými, že pesničky Echoes a One of these days sú vrcholnými dielami Pink Floyd. Hlavne prvá pieseň na albume je nestárnuca, šokovaný som bol, keď som ju počul na kamarátovej veži. On ani nevedel, ako sa volá a kto je interpret, zato melódia sa mu hneď zapáčila. O popularite One of these days iste svedčí aj to, že zaznievala na koncertoch ešte v deväťdesiatom štvrtom roku. Ľudia ju proste milujú, popularitou jej patrí popredné miesto z dielne PF, medzi Comfortably Numb, Another brick in the wall, či Wish you were here.
reagovat

Stylem album navazuje na svého předchůdce. Stěžejní skladba Echoes se stala jedním ze symbolů skupiny a to zcela právem. Floydi dokázali mnohým pochybovačům, že dokáží splodit skvělé album pouze se svými nástroji, bez orchestru a podobných věcí.
Ostatní skladby alba jsou s vyjímkou One of these days na způsob kratších písní z Atom Heard Mother.
reagovat

Pokud se kdy mluvilo o PF, tak se většinou rozebírala jiná alba. Přesto Meddle patří k mým nejoblíbenějším. Když jsem konečně získala jeho nahrávku, byla jsem moc překvapená, jednak, že to je tak dobré, a jednak - One of these days – tak to bylo to druhé překvapení. Tuhle skladbu jsem si nahrála už někdy v letech 77-78 z Vltavy a do dneška je to pro mě záhada. I když je ta nahrávka mizerná, tak je jasné, že to není to, co se nachází na Meddle. Nejspíš je to nějaký singl, možná je to i nějaká live verze, netuším. Má-li někdo představu, co jsem to kdysi ve vodách Vltavy ulovila, dejte mi na adresu mct/zavináč/seznam.cz vědět. Moc by mě to zajímalo. Líbí se mi obě verze, každá má něco do sebe. Instrumentálka je to úžasná, má to skvělý rytmus i melodii.
Seamus – jasně, že jde o legrácku, nejspíš je hudba napsaná tak, aby ladila s tím vytím...
No, a Echoes... To je krása. Tady našli PF přesně ten styl, který pak zúročili na dalších albech. Nádherné instrumentální pasáže, celkem nenápadný, ale ne nevýrazný zpěv – ten je tady skutečně pojatý jen jako jeden z další nástrojů. Podle mě je to záměr, aby zpěv nezastínil vše ostatní. Pro mě má ta skladba úžasné napětí – myslím, že něco podobného se podařilo opět vytvořit až na Shine on You Crazy Diamond.
reagovat

Ryback @ 14.01.2005
přesně, mě se Seamus taky líbí-jak by řekl Frank Zappa-humor patří do hudby; a to, že se to někomu nelíbí, ještě neznamená, že je to blbost... ono není dobré hrát si non-stop na pana Náročného...

Petr @ 25.03.2005
když poslouchám toto album, tak si připadám tak o 3000 let nazpět ;)

mct.mem @ 29.03.2005
to Petr:
A to je dobře nebo špatně?

Bonzo @ 02.06.2005
ale to s tim viti vlka byl fakt dobrej nápad sice se to moc nepovedlo ale stejne. Echoes je vinikajici.

Tak na téhle desce je zásadní krok kupředu skladba ECHOES, která si myslím patří k nejlepším písním od PF vůbec. Tolik motivů, které se najdou v této písni nemá jiná kapela za celé své album...Ostatní písně jsou tak trochu ve stínu ECHOES, ale zaujala mě drsnější instrumentálka ONE OF THESE DAYS...
reagovat

Bezchybna gradujici instrumentalka One of these Days plna barevnych ploch naznacuje pozdejsi vyvoj,
napadite a nikoliv bezucelne. Plynouci a jemna A Pillow of Winds nema chybu.
Akusticka Fearless, nadherny zpev a skvely rytmicky napad.
Tak trochu ragtimova San Tropez a bluesovy Seamus jsou zde mirne nepatricne ale budiz,
Echoes to vzapeti vice nez napravi. Chvili mam pocit ze intermezzo tehle skladby o rok pozdeji vykradli Deep Purple na Machine Head :o)
Jinak bych rekl ze Echoes obsahuje ve zkratce vse co se udalo na vsech pozdejsich vrcholnych albech PF.
Celkove jeste nevyhranene, ale jinak perfektni. Tohle je Floydovsky Sargent Pepper :o)

reagovat

Zdeněk @ 09.08.2006
Líp jsi to nedokázal charakterizovat - ano tohle
je Seržant ala Pink Floyd.

Osobně mám Meddle velmi, velmi rád. Je to vlastně první, opravdu celkově povedené album od PF, není zde slabého místa, jedině snad Seamus, ale to je i podle samotných Floydů spíše vtip a tak se musí brát...

One Of These Days: velice dobře dynamicky provedená píseň, dokazuje, tak jako vlastně celá první strana Meddle, že v jednoduchosti je krása.
Pillow Of Winds, Fearless, San Tropez: roztomiloučké, uvolňující, jemné, jednoduché, odpočinkové, krásné písně - není co vytknout.
Seamus: zajímavý pokus a lá Eric Clapton, vtipné, i když samotná píseň asi nebude zrovna tou nejčastěji hranou, pokud si Meddle koupíte, což vřele doporučuji.
Echoes: Naprosto dokonalé, dokonce i ten trochu depresivnější úsek se tam výborně hodí a celková spojitost a vnitřní návaznost je nenapodobitelná! Perfektní! Zde se druhý pokus o rockovou symfonii Floydům úžasně povedl a určitě má nezastoupitelné místo v hudební historii.

celkové hodnocení: Meddle si samozřejmě zapamatujete a oblíbíte hlavně kvůli dokonalé Echoes, ale i ostatní skladby jsou velice dobré a pokud rádi posloucháte dobrou hudbu, tak by toto cd nemělo chybět ve vaší sbírce.
reagovat

I přes svojí nenápadnost v diskografii Pink Floyd je album Meddle z roku 1971 jedním ze stěžejním bodů jejich tvorby. Kapela zde začala po nejistém období ukazovat svoji budoucí tvář.
Úvodní instrumentálka "One of these days" začíná pěkně zostra a určitě právem byla jedním z vrcholů tehdejších koncertů. Má geniální jednoduchost (ostatně jako většina jejich písní) a i přesto je to pěkná vypalovačka. Jednoduchoučká ale milá je "A pillow of winds", která tak nějak připomíná letní pohodu. "Fearless" a "San Tropez" se nesou v podobném duchu, rozhodně se nemají hoši za co stydět. "Seamus" je takové pseudoblues a celkově bych řekl že jde o další z nepodařených experimentů. Závěrečná "Echoes" je kapitola sama pro sebe. Naprosto geniální propojení jemných melodií piana či kytary až po trdší rockovou jízdu, improvizační hrátky s nástroji, několikaminutový instrumentální nájezd (jeden z nejlepších co lze kde slyšet) na druhou část... Jedná se o naprosto zásadní skladbu, a jelikož tvoří celou druhou část desky táhne dojem z trochu průměrné první části hodně nahoru.
Toto album mohu vřele doporučit. Hodnotím jako excelentní - 4 body.
reagovat

Podle mě jedno ze třech nejlepších alb PF
reagovat