Pink Floyd - Atom Heart Mother

Hned zkraje roku 1970 začali Pink Floyd pracovat na dalším soundtracku, tentokrát k filmu Zabriskie point režiséra Michelangela Antonioniho. Nevydali však samostatné album jako k filmu More, protože tentokrát nebyli výhradními tvůrci hudby, ale svými písněmi se na filmu podílelo více skupin (např. také Grateful Dead a The Kaleidoscope). Písní pro tento snímek připravili víc než bylo nakonec použito. Jednalo se vesměs o několik obyčejných průměrných songů, které brzy upadly v zapomnění, a musím přiznat, že ač fanoušek Pink Floyd, soundtrack k Zabriskie Point bych si nekoupil.

Zato v říjnu 1970 vydali Pink Floyd pecku – album Atom Heart Mother. Kapelu už poněkud unavovalo věčné škatulkování hudebních novinářů a nálepka "psychedelie", chtěli ukázat světu že mají široký záběr, a začli již od obalu. Storm Thorgerson, ústřední postava Hipgnosis, dostal protentokrát instrukce, aby vytvořil obal tak nepsychedelický, jak to jen půjde. Proto si tento umělec umanul, že vyjede na venkov a vyfotí první, co uvidí. A od té doby zdobí obal tohoto alba kráva. :-) S názvem alba přišel Roger Waters, když ho zaujal v novinách hypotetický článek o těhotné ženě s kardiostimulátorem na atomový pohon, a odtud tedy název Atom Heart Mother. I přesto, že se album na pultech objevilo bez popisu a názvu kapely, což bylo ve své době docela riziko, vyšvihlo se brzy na první příčky hitparád a prodejnosti.

Titulní instrumentální skladba Atom Heart Mother je se svou stopáží čítající skoro 24 minut druhou nejdelší kompozicí Pink Floyd vůbec, na původním vinylu zabrala celou stranu A. První fragmenty Atom Heart Mother měly koncertní premiéru již 23.1.1970 pod názvem The Amazing Pudding. Kapela si pro pomoc s celkovou kompozicí skladby přizvala hudebního skladatele Rona Gesina, který použil orchest sestávající z cella, deseti hráčů na další nástroje orchestru, a dvacetičlený pěvecký sbor, při práci s tímto orchestrem spolupracoval také dirigent John Aldiss. Atom Heart Mother nakonec dostala podobu díla sestávajícího ze šesti částí – Father´s Shout (0:00 – 5:25), Breast Milky (5:25 – 10:12), Mother Fore (10:12 – 15:32), Funky Dung (15:32 – 17:43), Mind Your Throats Please (17:43 – 19:49) a Remergence (19:49 – 23:43). V závorkách uvádím časové úseky jednotlivých dílů, protože na obalu alba nejsou přesně vymezeny, a myslím si, že je to rozhodně zajímavé. Druhá strana vinylu začínala Watersovou písní s folkových nádechem If, kterou i sám nazpíval. Oproti tomu Summer ´68 je dílo Wrighta, kde klávesista zpívá o dívce na jednu noc, kterou poznal kdesi na koncertních zastávkách s kapelou. David Gilmour přispěl svou troškou do mlýna v songu Fat Old Sun, a opět se zde kromě zpěvu a kytary představuje i hrou na bicí, podobně jako v Narrow Way na předchozím počinu Ummagumma. Desku pak zakončuje opět rozsáhlejší kompozice, tentokrát třináctiminutová třídílná Alan´s Psychedelic Breakfast. Jedná se o zvláštní experimentální instumentálku, cosi jako zhudebněnou snídani. Jsou zde slyšet zvuky kuchyně (např. ohřev vody) a jako podklad hraje velice příjemná hudba, úplně jako stvořená k poslouchání při snídani. Do toho jsou mluveny myšlenky hlavní postavy tohoto zvláštního dílka, Alana, což je skutečná postava a jeho hlas je autentický, jedná se o jednoho z roadie Pink Floyd, Alana Stilese. Ony tři části se nazávají Rise and shine (0:00 – 4:29), Sunny Side Up (4:29 – 8:18) a Morning Glory (8:18 – 13:00). A ještě jedna zajímavost na závěr – tato skladba byla živě hrána jen jednou, v prosinci 1970 v Sheffieldu. Pro větší autenticitu a zážitek pro diváky byla v zákulisí skutečně smažena slanina a ventilátory poté vháněna vůně mezi diváky. Pink Floyd prostě byli vždy nápadití, experimentátorší, a měli zájem na tom, aby jejich koncerty nesestávaly pouze z produkce hudby, ale aby se celkově jednalo o nezapomenutelný zážitek pro všechny smyslové vjemy, v čemž ve své době neměli pražádnou konkurenci.

Atom Heart Mother je výtečné album, přestože je trochu náročnější na pochopení, a opbyčejný posluchač od toho zřejmě napoprvé uteče. :-) Album potřebuje trochu času a trpělivosti, ale ta se rozhodně vyplatí.

se souhlasem autora: >> odkaz
reagovat

Dosud jsem neslyšel dobré propojení rockové kapely s orchestrem. Jde mého jde v naprosté většíně o propadák (Yes, Deep Purple, Pink Floyd, Dream Theater, ...). Ještě že to zachrání aspoň trojlístek překrásných písní If, Summer 68 a Fat Old Sun. Poslední song je už jenom úlet, i když s pár hezkými motivy. Jako EP (viz zmíněné tři skladby) by to bylo za pět, jako LP pouze průměr (tři hvězdy).
reagovat

Po prepočúvaní Meddle a Dark Sideu som sa dostal k tomuto albumu. Paradox bol to, že predtým som si tento album nevšímal z dôvodu neprítomnosti prvej skladby na CD. Neskôr som si ju zohnal a album som začal počúvať. Atom Heart Mother je genialne dielo. Experimeny s orchesterom su naozaj genialne. Po tomto dlhom úvode nasleduje skladbička, jemnučká - If. Proste ´krása. Summer 68 - opät sa nám tu objavuje orchester- paráda. Fat Old Sun - pohodička ale trochu v nej cítim melanchóliu. Posledná časť ma veľmi nezaujala - Alan's psychedelic breakfast ma proste zatial neoslovila.
reagovat

Neznám celou diskografii PF; moje smůla. Když jsem viděl obal tohoto alba musel jsem jej mít; jako fanouška PF, především tedy Odvrácené strany měsíce a Zdi, mne potkal menší šok. Instrumentální čtyřiadvacetiminutovku (2. nejdelší track co prozatím doma mám) mé vědomí nerozdýchalo; dnes musím připustit, že se jedná o mou nejoblíbenější skladbu od Pink Floyd - relaxuju u ní, kdy se dá(například s mírnou kocovinou si člověk nemůže dopřát lepší přípravu na běžné denní ruchy). Strhující repetice v druhé půli skladby se pravděpodobně ještě nikomu nepodařilo pokořit.
Dvojka If potřebuje dosti soustředěný poslech; podobný postup při textování lze vysedovat v Mother.
Další dvě písně jen dokreslují nekomfortní náladu alba. A Alanova snídaně... nevím, možná, kdybych bral drogy, něco by mi to říkalo.
Důležité pro hudební vývoj, ale jinak...
reagovat

Já se musím zastat Alanovy snídaně:-) Mě se ta skladba líbí,a to hodně.První část sice zní tak trochu jako hudba z večerníčku "Pat & Mat" ,ale všechno to má prostě něco do sebe...Úplně to navozuje tu atmosféru -vstávání, -snídání, -odchod z domu( ? :D).
No a po poslechu celého alba mám vždycky takový zvláštní pocit:)Ale ne nepřijemný,právě naopak.Je to skvělé,pohodové album:-)
reagovat

Počiatoční Pink Floyd boli veľmi nemelodickí,tak by to povedal smrteľník zvyknutý na chytľavé melódie ACDC a mnohých ďalších.Avšak ja napíšem,že počiatoční Pink Floyd boli veľmi psychodelickí,čož vysvetľuje aj skladba Atom heart mother,ktorú ja osobne,aj napriek onej už spomínanej nemelodickej časti a nesympatiám môjho otca voči tejto skladbe,zbožňujem! No nielen táto skladba vám rozprúdi krv v žilách,ale rozprúdi ju tak trochu inak...Ostatné skladby,vlastne celý album je viac menej takou pohodovou záležitosťou.Na mňa hneď v prvom okamihu zapôsobila okrem skladby Atom heart mother aj Summer´68 s úžasným Wrightovým klavírom.Všetky skladby,samozrejme majú niečo do seba,mňa však vôbec neoslovila posledná Alan´s psychedelic breakfast.Preto len štyri hviezičky.To nech vás ale neodrádza,aj mnou odvrhnutá skladba je v mnohých ohľadoch zaujímavá,takže toto album by určite nemalo chýbať vo vašej zbierke!Je to totižto nenapodobiteľný album!A dovolím si tvrdiť,že štýl tohto albumu je celkom ojedinelý a nikdy sa ho žiadna iná kapela nepokúšala imitovať.Takže kultovka:-)))
reagovat

Majo @ 13.09.2008
perfektny album :)

Atom heart mother- súhlasím, že prvé ozaj skvostné album Pink Floyd. Trochu ma však zaráža, že v názoroch sa diskutuje o štyroch piesňach a celkom sa ignoruje tá najkrajšia- Summer 68. Samotný úvod je skvelý a následne aj celá jemná pasáž s gitarkou. Aj text je skvelý,stálo to za to, si ho preložiť.
reagovat

První album, na kterém bylo skutečně vidět, že floydi nevědí coby. Titulní kompozice vznikla z inspirece od jiných skupin, které experimentovaly s orchestrem. V té době to zkrátka letělo. Výsledkem je dvacetiminutová kompozice s příjemnou melodií.
Pink Floyd se tak stali skutečnou art rockovou kapelou, která si s délkou skladeb opravdu velkou hlavu nedělá.
Ostatní skladby alba jsou výborné, zejména If. Výhrady mám pouze k poněkud nudné Alanově snídani.
reagovat

v roce, když každý koketoval s prog-rockem, mohli stěží Floydi zůstat stát stranou. ale- Dark side nejdříve hráli naživo (už počátkem roku 72), čímž skladby vyšperkovali, dobarvili,natáhli,vychytali mouchy- a pak to hodili na desku
- proč o tom píšu- protože je řada skladeb, která je na řadových albech, a mnohem lépe pak zní na koncertech, viz. Evžen, Saucerful of secrets atd. a hlavně, hlavně Fat old sun a Atom heart mother... škoda, že už tehdy Floydi nepracovali s materiálem způsobem, jakým pracovali na Dark side... zejména čtyřminutové (nebo jak je dlouhé) Fat old sun se nedá s následným psychedelickým live provedením vůbec srovnávat- a to nic proti křehkým baladám, skladba je to krásná i jako píseň na albu, ale je "namalované jednou barvou, zatímco na koncertech se z ní stal papoušek" :-)
reagovat

If – no, jasně, to je nejkrásnější píseň tady – „...a kdybych byl dobrý člověk/ rozuměl bych prázdnotě mezi přáteli…“
Alan´s Psychedelic Breakfast – jako autoři jsou zde uvedeni PF, do jaké míry se podílel na výsledku A.Parsons, to snad vědí jen PF a AP a ještě kdoví jestli. Je to zajímavé jako experiment, ale trochu zdlouhavé, ta hudba měla být trochu výraznější.
Atom Heart Mother – smyčce, sbory, Pink Floyd. 10 minutový remix bych z toho nedělala. Myslím, že právě v té postupné gradaci skladby je její síla, i když na poprvé to člověk nestráví. Trvalo mi to docela dlouho, než jsem k té skladbě našla klíč, určítě je hůř přístupná než cokoliv, co nahráli PF později. A pak ten fórek „Ticho ve studiu“ v té téměř nejsilněji hrané pasáži, což jsou jediná slova, která během skoro 24 minut zazní... Jsem asi výjimka, ale mně se AHM líbí tak, jak je.
reagovat

EasyRocker @ 19.12.2005
Nebudete tomu věřit, ale tentokrát se shodneme. I mě se deska líbí bez příkras a osekání. A v čem jsem asi absolutní výjimka, tahle velkoskladba mě chytla v podstatě už na první poslech, má v sobě něco strašidelného a neuchopitelného. Mým nejoblíbenějším kouskem na albu je ovšem Gilmourova "Fat Old Sun". Krása.
P.S. Můžete to brát jako první příspěvek do naší diskuse o hudbě ;-)

kubys @ 22.10.2007
U Alan´s Psychedelic Breakfast neměl Parsons žádný podíl...ani název není podle něj, ale jednoho z členů týmu PF Alana Stylese.

Toto album se velmi dobře poslouchá, jen mám výhrady ke skladbě Atom heart mother, která by byla dobrá pokud by se vystřihla ta nemelodická sekvence asi zhuba po patnácté minutě trvající asi pět minut. Jinak je to album velmi příjemné.
P.S. ¨Ty zvuky v poslední skladbě, taky nic moc.
reagovat

U tohoto alba doporučuji si nejprve poslechnout 3 kratší skladby, které vás určitě zaujmou a kvůli kterým budete ochotni odpustit nedostatky jak v dlouhé titulní skladbě, tak v Alanově snídani.

AHM: zde je jasně vidět, že to je první Floydovský pokus o opravdovou skladbu, lépe řečeno symfonii a nakonec to nedopadlo tak dobře, jak mohlo. Myslím, že kdyby se z celé písně udělal tak 10 minutový remix, tak by to bylo mnohem poslouchatelnější. Ale i k této skladbě získáte časem kladný vztah...
If: tak tohle, to je skvost. Krásná, roztomilá melodie, výborný text, prostě super.
Summer´68: nedosahuje úrovně Watersovy If(hlavně textově), ale i tak je velice dobrá, dá se výborně poslouchat.
Fat Old Sun: to se nedá komentovat, to musíte slyšet. Nádherná, melancholická píseň o Cambridge a o mládí - krása.
Alan´s Psychedelic Breakfast: dá se poslouchat, ale opět bych jí zkrátil...

celkové hodnocení: toto první nepsychedelické floydovské album převýšilo mé původní očekávání, ale je spíše schůdkem z psychedeliky do art rocku, kde se pak nalézají ty největší skvosty Floydů.
reagovat