Pink Floyd - A Momentary Lapse of Reason

Signs of Life... tiché zvuky špliechajúcej loďky, jemne vygradované Davidovým sólom... Vynikajúci úvod albumu, ktorý je akýmsi symbolom nádychu po Rogerovej depresií a rozštiepení kapely. A už pri nej sa začali rozplývať predsudky, ktoré ma ako... ehm... ‚watersovca‘ (pokiaľ teda pristúpim na toto primitívne škatuľkovanie) sprevádzali. A spontánnosť, nápaditosť- to je sila tohoto albumu. Bohužiaľ, album obsahuje aj dosť hluchých miest- možno práve vďaka tej spontánnosti, možno ako predzvesť vyčerpania. A, nemôžem sa ani ubrániť citeľnej absencií konceptu a hĺbky obsahu- tieto prvky odišli spolu s Rogerom.

Osobne mám rád aj Learning To Fly a (dobe, dekadentným 80. rokom ešte vernejšiu) One Slip- netypicky jednoduché a hitové, ale dosiaľ sa mi neopočúvali a statočne balancujú na hranici gýču. Dogs Of War je prvý problém- surová, ale pomerne plochá pieseň. Ale- On The Turning Away... nádhera- tá pozitívna energia, čo z toho vyžaruje.... A Davidove sólo na konci ma prinúti odhodiť svoju pozemskú hmotnosť a nechá ma sa ním unášať. Podobný stav šťastia zažívam pri mrazivej inštrumentálke Terminal Frost- akurát rolu Davidovej gitary preberá saxofón. A New Machine je potom štrbinou druhej polovice- neosobná, emocionálne plytká... Pokiaľ je v nej ukryté nejaké hlbšie posolstvo, ja som k nemu kľúč nenašiel. Nakoniec som si nechal dve vyslovene 'floydovské', majstrovské skladby- Yet Another Movie a Sorrow (u prvej aj s výborným textom)... Takto nejak mala vyzerať cesta.

A Momentary Lapse Of Reason mám rád- a púšťam si ho vtedy, keď nie som pripravený vnímať hlbokú krásu predchádzajúcich albumov, ale ani nechcem vyslovenú kulisu The Division Bell. Keď sa chcem uvoľniť a povzniesť nad ubíjajúce, každodenné starosti- a tento účel plní (takmer) dokonale...

reagovat

Výborné album! Souhlasím sice s tím že hudba je jiná než u předchozích alb, ale přesto mě značně zaujala. Výborná je začáteční instrumentálka signs
of life, dále hned po ní navazuje podle mne asi nejlepší píseň na albu Learning to fly. Dále jsou špičkové skladby One slip, On the turning away a velmi zajímavá Sorrow.
reagovat

U téhle desky sem měl vždycky jeden problém..baví mě jen její první polovina..Album má perfektní úvod, který krásně navodí atmosféru a plynule přechází v hitovku Learning to fly..Někteří ji tady odsuzovali,ale myslím,že trochu neprávem..Vyzdvihl bych nádherně zastřené vokály Davida Gilmoura a krátká kytarová sóla..Po té Dogs of war..někde sem četl, že by to měla být nejhorší píseň Pink Floyd v celé její historii..Nemůžu s tím ale souhlasit..líbí se mi její syrovost, kterou jenom podtrhuje agresivní zpěv..One slip..asi nejlepší píseň na tomhle albu.Dynamická skladba s pěkným basovým sólem..co dodat..Následuje balada On the turning away.Opět Davidův nádherný zpěv v doprovodu akustické kytary..To sólo v závěru mi, ale nepřijde zas až tak vydařené..prostě mě nezaujalo jako jiná Davidova sóla..Druhá strana desky a Yet another movie.Celkem pěkná skladba, ale mám pocit že od této skladby až dokonce to začíná být trochu nuda..v posledních písních mi chybí nějaký výraznější motiv nebo melodie..celkově mi to přijde už nezajímavé..snad až na Sorrow..V porovnání s jinými alby od Pink Floyd řadím toto album mezi průměr..nic převratného nepřineslo(opět v porovnání např s WYWH..) A co mi vadí asi nejvíc,že atmosféra alba jako celku jetaková nejodnotná a roztroušená..
reagovat

Velmi moderně znějící album v klasickém duchu PF, jiskřící nápady, invencí, typickými gilmourovskými melodiemi, a tak jediné, co mohou staromilci namítat, je absence nějakého hlubšího textového konceptu, který by desku zastřešil. aké musím oponovat některým názorům zde, neboť Learning to Fly přes svou modernost disponuje naprosto typickým floydovským nápadem a nelze ji jako jednu z ústředních skladeb ignorovat. Dogs of War má velice znepokojující atmosféru a valivý rytmus, ale chybí jí výraznější nosný nápad. Z letargie posluchače vyburcuje dvojice protikladných hitů - odpalovka One Slip sršící nápady a nádherná balada On the Turning Away s podmanivými kytarovými sóly. Yet Another Movie překvapuje neskrývanou dramatičností a dalším vynikajícím sólem páně Gilmoura v její druhé polovině. Terminal Frost, vyšperkovaná po obou koncích krátkou hříčkou A New Machine, je progresivní, více než 100% floydovskou písní, upomínající Shine On... Sorrow je ukázkou jedinečných posmutnělých nálad, které dovedou stvořit jedině PF, nejdelší skladba alba, vytrácí se pomalu do prázdna za jiskření kytarových sól... Album cituje starší počiny PF (zejména Wish You Were Here), ne však tak okatě jako The Division Bell a navíc přichází s řadou vynikajících nápadů. Téměř stoprocentně Gilmourův materiál nelze nazvat dílem novátorským, ale nesmírně silným po stránce hudební, s řadou koncertních hitů, podané v písničkovější podobě bez 15- a 20-minutových veleskladeb, a jen málo fanoušků muselo litovat Watersova odchodu z kapely.
reagovat

Tak toto je spolu s Division Bell najlepšie album v celej histórii PF. Som mladšia generácia a možno sa starších pamätníkov dotknem, ale to, že Gilmour dostal možnosť naplno predviesť svetu svoje úžasné sóla ( On the turning away, Yet another mowie a hlavne nádherné Sorrow) je super. Ja sa nestotožňujem s názorom, že The Wall je posledný veľký výtvor od flozdov. Nie som odborník, ale Momentary lapse... ma chytá za srdce najviac zo všetkých. Počnúc úžasným začiatkom až k super koncu- Smútok. NajNeydarenejšia skladba je Dogs on war, postupne som prišiel na chuť obom A new machine, aj keď zo začiatku som nevedel, čo si mám o tom myslieť. Podľa mňa- toto je nový dych Floydov. Niečo úplne nové a úžasné. Lepšia aparatúra, zvuky bubnov v One slip, Yet another mowie a Sorrow sú proste super. A že tu chýba Waters? A čo? Porovnajte Radio Kaos ( a nie je vôbec zlé) s týmto albumom. Dúfam, že Pink Floyd ešte bude niekedy koncertovať.
reagovat

já jsem teda domnívám, že Wright se skoro vůbec na tomto albu neobjevuje, max. jako hostující hudebník, ale i tak se většina z toho mála, čím do alba přispěl, nakonec na albu neobjevila... Pink Floyd v této době byli pouze Gilmour a Mason (+ host. hudebníci) a Wright se k nim plnohodnotně (a vůbec) přidal až na nadcházejícím turné, a to ještě jen proto, že to byl Rick Wright z Pink Floyd... protože Gilmour měl velké pochybnosti o jeho hracích a kompozičních schopnostech...
reagovat

Toto album mě před lety nijak zvlášť nezaujalo (ale když se to tak vezme, tak se mi od PF napoprvé asi nelíbilo nic). S odstupem času se mi nejeví tak zlé. Pokud si pustíme FINAL CUT, což je album v podstatě Watersovo, a potom tohle, pak je jasné, že A MOMENTARY LAPSE OF REASON je o několik řádů lepší. Trojice tady působí sehraným dojmem, a i když to je bez Waterse pochopitelně o něčem jiném, poslouchá se to dobře. Je tu spousta hudebních nápadů a texty jsou taky dobré. Ale na druhou stranu, žádná skladba mě tady nějak zásadně nezaujala.
Co si budeme namlouvat, Pink Floyd bez Waterse už nejsou Pink Floyd a žádné vyhrané soudní spory o právo užívat tento název na tom nic nezmění.
reagovat

Podle mě je to výborné album, možná né tak dobré jako Divison Bell, Wish you were here, The dark side of the moon, ale je na stejné urovni jako Animals, a rozhodně lepší než např. The wall, The final cut či Meddle.
reagovat

A musím oponovat. Learning to fly je naprosto perfekní skladba s užasným nápadem¨, výborně zaspívaná atd. Gilmour, Mason a Wright opět prokázali obrovský talent, ne jen v této skladbě ale na celém albu.
reagovat

Z tehle desky je citit "Uff, konecne je ta zalezitost s Rogerem za nama, pojdme to zkusit bez nej". A ono se to docela povedlo i kdyz je to uz trochu jina kapela. Proti klasickym Floydovskym "kompozicim" jsou tohle spise pisnicky i kdyz jsou tu i vyjimky. Deska mi trochu pripomina obdobi Wish You Were Here, jsou zde i podobne postupy. Je tu citit spolecna rec a nadseni pro vec, tohle album urcite delali s laskou byt uz nedosahuje starych kvalit. Vypalovacka Learning to fly a balada On the Turning Away jsou jednoznacne nejlepsi songy desky. Musim pochvalit nezne zasneny Gilmouruv zpev a kytaru.
reagovat

Musí se nechat, že bez Waterse to zbylým pánům nešlo tak skvěle jako s ním, i když některé písně jsou opravdu výborné, album opravdu působí rozporuplně, nejednotně, což mě mrzí, protože jinak mám Gilmourovu tvorbu velice rád. O perfektních hitovkách jako One slip, On the turning away a Sorrow se ani nemusím zmiňovat, udělal to již někdo přede mnou. Musím ale říci, že mne zaujala i Dogs of war, která se sice největší měrou podílí na rozporuplnosti celého alba, ale je výborná. Souhlasím s tím, že Learning to fly není příliš povedená. Tak jako tak, Wright, Mason a hlavně Gilmour museli udělat odvážný krok do neznáma, zkusit, jak to půjde bez Waterse, zkusit něco obdobného, jako při odchodu Syda a první krok byl dosti nejistý, ale už jenom za to, že to zkusili i bez něj a že přidali ještě další alba jako Pink Floyd je chválím a vlastně jim děkuji. Takže za odvážnost - 4*
reagovat

Toto album z roku 1987 působí docela rozporuplně. Ze začátku se mi vůbec nelíbilo, po řádném naposlouchání se dá říci že kapela Pink Floyd potvrdila že umí (i když je to autorsky téměř celý Gilmoura). Signs of life celý album pomalu otevírá, Learning to fly je taková hitovka, která ale vůbec do tvorby PF nezapadá a já osobně jí hodnotím jako slabou. Dogs of war je nepodařenej song, až mam někdy chuť ho přeskočit. A teď to začne: naprosto výborný One Slip následuje melancholická On the turning away. Yet another movie - výborná hudba i text. A new machine u mě zůstává nepochopená... Instrumentálka Terminal frost vám opravdu nejspíš způsobí příjemný mrazení v zádech a celý to končí výbornym Sorrow, kterej považuju za jeden z vrcholnejch songů PF, hudebně i textově je prostě výbornej.
Jak už tu někdo řekl - něco dobrý, něco ne. Rozmejšlim mezi 3 a 4. Za tu nevyváženost sahám ke třem hvězdičkám.
reagovat

Něco je super, jiný horší ale dohromady to je skvělý
reagovat