Přestože velkou část svého muzikantského života strávil nahráváním desek, psaním a aranžováním převážně pro popové zpěváky, patří k našim nejuznávanějším rockovým kytaristům. Proč Ota Petřina vůbec začal natáčet sólově? „Chtěl jsem uplatnit věci, které bych nikomu jinému nemohl dát,“ odpovídal Janu Rejžkovi v roce 1983. „Třeba Nebýt tebe, to si fakt neumím představit, kdo by to mohl zpívat. Jsou dvě možnosti. Buď se někdo najde, jako Neckář či Petra Janů, nebo ne, a tak to udělám sám. I když samozřejmě neznám všechny zpěváky u nás, radši sám.“ Petřina se na svých sólových nahrávkách ujal vedle kytar, harmoniky také zpěvu. „Mě zpívat naštěstí nikdo neučil. Zpívám, jak to jde, ale to asi každej muzikant, když něco skládá, tak si to pobrukuje a u mne je to víc nahlas.“ Jeho sólová tvorba je zatím zachycena pouze na dvou albech Super-robot (1978) a Pečeť (1983). Natočení prvního z nich předcházelo vydání singlu Karin/Vnitřní svět tvých jantarových očí v roce 1976 (na CD je singl přidán k albu Super-robot). Další výborná skladba z té doby Marilyn, goodbye byla v roce 1978 určena pro singl, ale nepošla textovou komisí vydavatele. O osm let později už se dostala na LP Luboše Pospíšila … a nestřílejte na milence bez problémů, v autorském podání se objevila až v roce 1999 na CD České rockové balady 70. a 80. let.
Otakar Petřina se narodil 4. června 1949 v Malých Žernosekách nedaleko Lovosic a také tam několik let žil, než se rodina přestěhovala do Libčic u Prahy, kde bydlí dodnes. Začínal v deseti letech v LŠU s klavírem, který ho příliš nebavil. O rok později zkusil kytaru, a ta ho „chytila“. Od třinácti neuvažoval o jiné střední škole, chtěl jen na konzervatoř, což se mu podařilo (1964 - 1970). Během studií hrál v několika amatérských skupinách (např. Rhythm And Blues), v roce 1968 se nechal od spolužáka Petra Hejduka (později bubeník Olympiku) přemluvit, aby se stal kytaristou ve skupině divadla Rokoko doprovázející zpěváky Václava Neckáře, Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a další. Skupina se o rok později změnila v orchestr Golden Kids. Petřina občas externě hrával také s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. Velmi brzy se prosadil také jako autor, hlavně pro Václava Neckáře (jmenujme aspoň skladby Nautilus, Patrick, Perla, Tomu, kdo nás má rád, Křižovatky). Někdy Petřina ke své hudbě napsal i text jak pro jiné interprety, tak pro sebe. Po „úředním rozpuštění“ Golden Kids (kvůli Martě Kubišové) chvíli hrál v doprovodné kapele Heleny Vondráčkové, ale v letech 1971 - 74 vedl Neckářovu doprovodnou skupinu Bacily. Potom na třináct let zanechal veřejného vystupování a věnoval se autorské, aranžérské a studiové práci. Vedle Neckáře spolupracoval hlavně s Petrou Janů, C & K Vocalem, Lubošem Pospíšilem, v mnohem menším rozsahu také s Karlem Gottem, sourozenci Ulrychovými, Hanou Zagorovou, Olympikem a Katapultem (čtvrtroční turné po desce Katapult 2006). Předzvěstí jeho samostatných nahrávek byly jeho zajímavé instrumentální skladby doplňující Neckářova vystoupení. Napsal také hudbu ke dvěma celovečerním filmům (Koncert, Smrt talentovaného ševce).
Dohromady se Petřinových LP v 70. a 80. letech prodalo okolo 100.000 nosičů (Super-robot 65 tisíc). Pro natáčení svého prvního singlu a alba si vybral také spoluhráče podle svého gusta, s nimiž už tvořil doprovodnou skupinu Pro-rock v počátcích kariéry Petry Janů - baskytaristu Vladimíra Padrůňka (na Pečeti zase Vladimíra Kulhánka), bubeníka Tolju Kohouta a na klávesy Jana Neckáře, s nímž hraje dlouhá léta v jeho Bacilech. Po uzdravení Václava Neckáře je Petřina opět kytaristou jeho doprovodné kapely Bacily.
Petřinův syn Otakar (nar. 1985) se učil na bicí, ale věnuje se úspěšně hip-hopu pod jménem Marpo.
Petr Nožička
---------
Otakar je legendou, která nemá obdoby, je výtečný kytarista a skladatel, jeho desky jsou méně dostupné, což je samozřejmě hrozná škoda, je to bez nadsázky interpret světového formátu.... (celý článek)
