Petřina, Ota - (Václav Neckář & Bacily) Planetárium

Kdysi jsem od vaclava neckare znal jen par nejhranejsich pisnicek (jsem rocnik 78),ale proklubal jsem se na konci devadesatych let hodne zvlastni muzikou a po poslechu desky Tomu, kdo nas ma rad, jsem zacal hledat neco od stejneho autora. A ejhle, cas se navrsil a me se to rovnez, stejne jako predchozimu recenzentovi, povedlo sehnat na LP. A pokud neco muze byt lepsi nez zminene album, je to Planetarium. Bez muceni se priznam, ze spis jsem na ty pomalejsi pisnicky z tohohle alba, ale album je krasne jako celek, ikdyz z nej na muj vkus vycnivaji nejake momenty - zacatek stroje casu (malicky vaclav jak zpiva Koline, Koline), Jako kouzlem, samotne Planetarium na konci prvni desky a nakonec ma nejoblibenejsi - Prvni i posledni.

Album je to moc krasny a doporucuju vsem, aby si ho poslechni a zjisti, ze v dobe 70 let tu vznikala i krasna hudba.
reagovat

PaloM @ 31.01.2008
Som ten Lucky Man (šťastný muž), čo zažil tento koncert v Bratislavskom PKO ! Bol to klenot, z toho mála, čo sa u nás dalo vidieť. 2LP som poznal naspamäť, potom som si kúpil 2CD. Na koncerte sa mi zdali všetky skladby nádherne rovnocenné. S odstupom času relatívne najmenej počúvam poslednú štvrtinu (bola to 4. strana 2LP), je predsa len dosť "popová".

Po několika pokusech sehnat tento skvost Československého rocku na CD, myslím tedy zhruba v roce 1998, se mi podařilo sehnat LP v celkem slušném stavu. Celé 2 LP jsem vždy poslouchal na jeden zátah, opravdu jsem neodešel aniž bych ho nedoposlechl dokonce. Celý koncept je z největší části autorským dílem Oty Petřina a Jana Neckáře. Obou se zde podařilo, Peřinovi na 1.LP a Neckářovi na 2.LP, Václavá Neckáře dohnat do velmi zajímavých poloh jeho hlasu, kdy zvláště v písni Diamantová žena se nechce věřit, že je ten samý interpret z popových Golden Kids. Ani jedna píseň není na albu zbytečná nebo jako vycpávka, vše má své pevné místo a nahrávka graduje od začátku „Planetárium – vchod“ do úplného konce „Planetárium – východ“. Vrcholy jsou na celém albu, dle mého názoru, dva: Peřinová „Pár světelných let“ a Neckářova „Klaun a večernice“.
Dovolím si tvrdit, že toto dílo je srovnatelné se zahraniční konkurencí té doby (1977). Doufám, že se dočkám někdy i zfilmované verze na DVD, která byla natočená v roce 1982.


reagovat

Lyrický tenor a rock? Co by neprošlo a nikdo by nevěřil Gottovi ani zemitějšímu a „dospělému“ Matuškovi se za pomoci Bacilů podařilo před pětadvaceti lety Neckářovi. S Otou Petřinou, bratrem Janem a textařem Zdeňkem Rytířem vytvořili koncepční rockové album. Zaujme i dnes, kdy vychází již podruhé na CD, tentokrát zvukově pečlivěji ošetřené. Výhrady, že v té době u nás téměř nebyla rocková konkurence platí, ale význam Planetária (stejně jako předchozího projektu stejného týmu Tomu, kdo nás má rád) nesnižují. Kolik našich desek z té doby zestárlo tak málo?

**** Petr Nožička Audio 1/2003
reagovat