Pendragon - Love Over Fear

Pendragon - Love Over Fear - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2020

Tracklist:

1. Everything (5:58)
2. Starfish And The Moon (3:26)
3. Truth And Lies (8:21)
4. 360 Degrees (5:34)
5. Soul And The Sea (5:23)
6. Eternal Light (8:09)
7. Water (7:57)
8. Whirlwind (5:08)
9. Who Really Are We? (8:38)
10. Afraid Of Everything (5:30)

Total Time 64:04


Obsazení:

Nick Barrett - guitar, vocals
Clive Nolan - keyboards
Peter Gee - bass
Jan Vincent Velazco - drums


Zoe Devenish - backing vocals, violin
Julian Baker - saxophone (8)

 
24.02.2020 john l
3 stars

Nerad píšu nelichotivé recenze. Obzvlášť u kapel, které patří řadu let k mým nejoblíbenějším. Dokonce si teď připadám, že v papírovém obalu nových Pendragon mám vložené úplně jiné cd, než které slyšeli čtyři hodnotící, co dali shodně této desce nejvyšší ocenění. A to se ještě další do party chvástá, že slyšel nejlepší nahrávku letošního roku v daném žánru. Nevím jestli se tomu mám smát nebo brečet. Asi spíš to druhé, protože zklamání z nových Pendragon je u mě obrovské. Pár dnů před vypuštěním nahrávky ji zahraniční portály komentovali pozitivně a všude zavládlo všeobecné nadšení nad návratem kapely ke starým pořádkům. Zřejmě jsem všem těm bláhovostem a někdy taky blábolům podlehl natolik, že jsem automaticky čekal desku na úrovni Not of This World, nebo The Window of Life. A těšil jsem se hlavně proto, že mě předchůdce Men Who Climb Mountains úplně nevoní.

Desku točím každý den od doby, co vyšla a pořád čekám, že se něco stane. Jenže se neděje vůbec nic. Není to ani horší, ani lepší. Je to pořád ta stejná nezáživná nuda. Ten stejný stereotyp. Podle mě se žádný návrat nekoná, i když souhlasím, že kapela pověsila tvrdé kytary na hřebík a vrátila se nazpátek k tomu, co jí šlo nejlíp a to jsou pověstné Pink Floydovské melodie. Ty tam skutečně slyším, jenže..... a to je kamenem úrazu. To, co bylo tehdy originální a nápadité, je dnes strašně utahané a vyčpělé. Nick Barrett zestárnul a je zbytečně sentimentální. Stejně jako John Mitchell si odehraje to svoje co jeho kapela potřebuje, aby dokázala přežít a něco vydat. Napíše pár okoukaných melodií, které i když nemají tu cukrovou chuť osmdesátých roků, na vyrobení takového polotovaru bohatě stačí a myslí si, že mu to všichni zbaští. Rád bych se teď mýlil, ale nemůžu si pomoct, tohle je nuda jak blázen. Cd jsem málem zavařil, skladby znám už nazpaměť, ale že bych mezi nimi našel nějaký skutečný klenot, nebo posun, nějakou hodnotu která by tu uvadající smutnou desku nějak zkrášlila, tak to se mě pořád nedaří. Kladné známky uděluji skladbám 360 Degrees a Soul And The Sea za použití juchajda houslové melodie v prvním případě a naopak depresivní v tom druhém. Pak ještě povedený úvod Everything a jedinou záležitost ve které se kapela trochu odváže a to je Who Really Are We? Zbytek je dost stereotypní a veskrz smrdí průměrností. Nechápu, jak nudu typu Starfish And The Moon mohla kapela dát hned na druhou příčku, deska se pak úplně stopne a posluchač neví kam se vrtnout. Naproti tomu Truth And Lies kopíruje některé fragmenty z minulosti, tuším z desky Believe. Jak je první strana nástrojově pestrá, zakopává v bludném kruhu ztráty atmosféry. Ta je naopak hmatatelnější na béčku, ale většina z kompozic je rozvleklých, dlouho trvá než se v nich začne něco dít a jsou si dost podobné. Je mě to moc líto, ale pro mě jsou letošní Pendragon velkým zklamáním a s kvalitou loňských Iq bych je vůbec nesrovnával. To už je poslední Arena zajímavější.
Jestli to tak půjde dál, nevím kdo z těch starých dinosaurů kteří doteď hrdě nesli progresivní korouhev přežije. Sorry Nicku tohle se ti krutě nepovedlo.


reagovat

dan @ 24.02.2020 11:36:34
Nelichotivá recenze je taky recenze. Tím bych se netrápil, navíc dle textu jde vytušit autorovo zklamání. Podtón není lacině hanlivý, spíš smutný.

john l @ 24.02.2020 12:06:22
Dane ani si nedovedeš představit, jak těžko se mě ta písmena skládala dohromady. Moje zklamání bude trvat ještě hodně dlouho, protože jsem si bláhově myslel, že Nick Barrett tohle udělat nemůže. Jeho Pendragon šli vždy tak nějak svou cestou, mimo zájem mainstreamu a médií. A házet to na senilitu zřejmě taky nemá smysl. David Gilmour je mnohem starší a pokles kvality ho zatím ještě nepotkal.

Jarda P @ 24.02.2020 12:46:45
Jelikož mě Pendragon už od doby půjčoven nikdy nezaujali (měl jsem je v pytli s kapelami, u kterých bylo v popiskách uvedeno styl Marillion), zkusil jsem si po pochvalných ohlasech půstit poslední desku s nadějí, že mě třeba zaujme. Nezaujala stejně jako stovky desek na Progstreamingu.

steve @ 24.02.2020 12:56:09
Progstreaming je úplně na nic. Pořád dokola tam rotují stovky kapel jedna jako druhá. 98% jich člověk nezná a když vidí to kvantum, tak ani nemá chuť se v tom rýpat. Tady je důležité oddělení zrna od plev. Pendragon jsou zrno, to ostatní jsou plevy. Johne tvé hodnocení mě víc než překvapuje. Měl jsem za to, že tohle je tvůj obor.

PaloM @ 24.02.2020 13:10:16
Ja som sa "chvastal". Trúchliš? Zapáľ sviečku a tíško spomínaj na staré zlaté časy :-) To víš, Beatles to nejsou.
Je to úplne normálne, že nemôže sa to páčiť všetkým.
Tak ja sa ďalej chvascem, CD album už cestuje z Británie ku mne domov.

horyna @ 24.02.2020 13:31:57
Pěkná sprcha. Na rozdíl od Pala, mi deska z Anglie už domů docestovala a protočila se myslím 3x. Návrat jasně, úbytek invence nikoli, úbytek atmosféry (hlavně oproti Men) jak prase, senilita ani náhodou. Tolik telegraficky. Dva tři poslechy a budu chytřejší :-)

Pantata83 @ 24.02.2020 15:52:10
Nakonec 3 hvězdy nejsou úplně špatné.Někdo by mohl namítnout, že jde už o vykrádání sebe sama a nové album je bez invence a nápadu a protláčí se zde styly folkové (že by Ed Sheeran inspiroval?) a odkazuje se na dobu kdy byla kapela v největším rozkvětu a proč se sem tedy nevrátit? Ano může se to tak zdát, ale na albu jsou i silná místa. Myslím si Johne, že je potřeba si dát na čas a album si naposlouchat, já jsem kolikrát překvapený, když mi některá alba zazní lahodně v uších až po nějakém čase. Přece jen ten prog není 3 minutová disco vybrblávačka, která časem zahoří a zhasne...Tady jsou to písně, alba na dlouhé roky dopředu, kterých si musíme i trochu vážit, že vůbec v dnešních nelehkých podmínkách vznikají

john l @ 24.02.2020 17:01:55
Pantata83 klidně bych ještě jednu, nebo dvě hvězdy sundal, ale nechci se tu pak s někým dohadovat, jak jsem si to mohl dovolit. Slyšel jsem to tolikrát a fakticky nerad říkám to co ty píšeš, nové album bez invence a nápadu prostě je. Nebo možná vedle průměrných kapel není, ale na poměry Pendragon je to žalostná bída.

Brano @ 24.02.2020 20:02:35
Mne sa nový Pendragon páči a myslím,že štyri silné hviezdy si určite zaslúži!

dan @ 25.02.2020 05:44:40
To se teď budeme bát známkovat při zemi?

Progjar @ 25.02.2020 07:04:26
John I asi omylom počúvaš inú dosku. A to ako píšeš každý deň. To mi príde trochu divné, veď si to doslova zvozil pod čiernu zem. Ale nevadí. Pre mňa je to zatiaľ /asi priskoro/ album roka. Mayakova recenzia to vystihla presne a úplne.

john l @ 25.02.2020 10:45:47
Progjar proč ti přijde divné, že poslouchám desku každý den. Rád bych přišel na to, kde udělali soudruzi tentokrát chybu.

Progjar @ 25.02.2020 12:29:08
John I. Ak máš voči doske toľké výhrady, proste mi to príde divné. To je celé.

northman @ 25.02.2020 16:27:57
Skupinu Pendragon neznám, ale nemohl jsem si nepovšimnout diskuse pod tímto albem. Pustil jsem si to a vydržel jsem jednu a začátek druhé skladby, ta hudba mě nebavila, hodně to připomíná kapely ze sedmdesátých let. Hodnotit to nechci a nebudu, musel bych dát nulu. Určitě se najdou lidé, kterým se tohle líbí.

Sajgon3 @ 25.02.2020 21:54:51
Taak, táto recenzia mi zase pomohla, ďakujem, a to preto, že tentokrát nebudem hodnotiť samostatnou recenziou ale takto - takže : PENDRAGONákov mám rád a nič sa v tomto zmysle nemení. Teraz napíšem jednu vec, s ktorou málokto bude súhlasiť. ANO, predchádzajúci počin bol lepší a omnoho. Ak by sme aktuálny album mali hodnotiť invenčne - je to za 1 hviezdu - viac nie. Plne chápem john 1 tvoje sklamanie - ak si čakal to čo píšeš a nedočkal si sa - som na tvojej strane - počujem to rovnako. Snaha o návrat sa nekoná, resp. neni to sláva. A teraz TO POZITÍVNE - kto z Vás čo album počuli si vypočul kompletne všetky 3 CD ? teda klasiku - akusticku a inštrumentálnu ?? Asi si poviete - načo. A to je brutálna CHYBA - pretože AKUSTICKÁ VERZIA albumu je pre mňa NÁDHERNÁ. Poznáte akustický album z roku 2002 ? Dúfam že ano, lebo je to jeden z najlepších albumov Nicka a spol. A tohtoročná doska len dokázala najväčšiu silu PENDRAGON - akustické melódie - v tom je ich SILA. Mám objednaný klasický album a viem že to bol trochu zlý krok, ale nechcel som brať 3CD verziu - ale sakra prečo sa nedá kúpiť akustické CD samostatne - bral by som ho okamžite !!! Za mňa teda zhrnuté - Zobral by som 20% z klasického albumu - 70% z akustického prevedenia a 10% z inštrumentálneho CD - ručím za to že by to bola sila na úrovni NOT OF THIS WORLD ! Takže som sklamaný podobne ako JOHN, ale nadšený z akustického "doplnku" - tým si to Nick u mňa vyžehlil - vie sakra ten človek ako si napraviť jemne pošramotenú povesť -))

PaloM @ 26.02.2020 04:57:07
Pod recenziou Mayaka som napísal. Počul som 3CD verziu,je príšerne drahá. Objednané mám 1CD.

horyna @ 26.02.2020 07:11:13
Ani vteřinu jsem nepřemýšlel nad tím vzít si jinou verzi než eine cd. Vůbec jsem se nedíval na ceny, jelikož mi bylo jasné, že bych ty dva disky stejně nikdy (možná jednou) neposlouchal (na to už fakt čas není:-)

horyna @ 11.03.2020 07:37:54
Ukořistil jsem si tu desku i do auta a včera odpo a dnes ráno jsem ji projížděl. Zbytek příště. Musím říct, že i v tomto "prostoru" mě sedí. A to je druhá polovina ještě zajímavější.

PENDGARON v tuto chvíli vnímám jako vedoucí leadery ostrovního progu současnosti. Když se totiž zaměřím na okolní léty vybudovanou scénu a zmíním ty největší vycházejí mě právě už jenom oni jako NEJKREATIVNĚJŠÍ tahouni oné oblasti.
Threshold - dle mého odpadli úplně, hlavně poslední deska je už celkem (smradlavý) podprůměr.
Arena - poslední dobou už zdaleka ne tak kreativní jako v minulosti.
Pallas - vydávají sporadicky a i když poslední deska naznačuje chytnutý další dech, netuším co bude až to bude:-)
Jadis - snad letos
Big Big Train - podobně jako Arena
IQ - i když je nová deska pořád hodně zajímavá a řekněme inovativní, těch mimořádných nápadů tam není tolik jak v minulosti a cítím z ní mírné vyklízení pozic
Galahad - to je velmi podobný případ jako IQ

takže co nám/mně zbylo, jedině PENDRAGON, kteří i letos potvrzují vysoké ambice a i když se mírně stočili směr minulost, znovu dokázali připravit zcela opojný koktejl melodií, emocí a hlavně, hlavně nepolevili v nápadech a kreativitě.


Jistě, pak jsou tu ještě menší novější spolky jako Lifesigns, Red Bazar a miliarda pro mne neznámých, ale ti zatím velké karty domnívám se nemíchají.

PENDRAGONu fandím momentálně asi nejvíc a pře jim, aby fazóna vydržela.

PaloM @ 11.03.2020 10:05:44
Marek: ešte k predošlej Tvoje reakcii. Odporúčam Ti aspoň raz vypočuť z 3CD verzie "akustické" CD.
Môžem poslať cez uschovna.cz, ak treba.
A k poslednej reakcii: nemám ani zďaleka tak podrobne napočúvané neo prog diskografie, ale súhlasím s Tebou pokiaľ ide o najnovšie albumy, prípadne dva posledné od menovaných skupín.
A ešte čo povieš na novinku The Flower Kings?

PaloM @ 11.03.2020 10:13:10
Myslím tým Waiting For Miracles >> odkaz

horyna @ 11.03.2020 11:59:34
Ahoj Pali: mne zmiňované anglické prog kapely hodně baví. Většina z nich patří k mým top bandám. Mám 90% jejich discografií a rád je poslouchám a porovnávám i navzájem. Žel bohu u většiny z nich cítím s postupujícím věkem hudebníků kreativní opotřebení. Je to běžné u většiny kapel dlouhodobě na scéně účinkujících, ale třeba v případě Arena mne to mrzí hrozně, u řekněme Threshold daleko daleko méně. I proto jsem hodně zvědavý na nové Pallas a Jadis, jak se popasují. Naopak Pendragon vnímám stále jako velmi silnou squadru.

Co se týče posledních Flower Kings, tak dle nástřelu na internetu velké zklamání, ale to bylo už Stoltovo Manifesto... I když... poslední poslechy byly výrazně lepší. Ale z výše zmíněných důvodů jsem do Waiting prostě (zatím) nešel. Je mi u zadku jakou to má nálepku, pořád a bohužel skoro všechno skládá Roine a ten se začíná pomalu opakovat skoro stejně hrůzostrašně jako Neal Morse. Oproti zlatému období flavrů (které vnímám od první desky po Desolation Rose, což je de facto komplet katalog) jsou jeho poslední práce jen přeluhovaný čajíček. Jestli je to chybějícím Bodinem..., netuším?

PaloM @ 11.03.2020 13:54:04
Ďakujem za Tvoj pohľad na vec. Mne sa posledný Flower King páči. Možno práve preto, že nemám všetko napočúvané.

12.02.2020 Mayak
5 stars

... nostalgia ... pozitívna melanchólia ... emócie asi najvýstižnejšie pomenované Hrabalovým verbálnym termínom "krasosmutnění" ...

Viac, ako 33 rokov sú vernými súputníkmi Nicka Barretta v kapele PENDRAGON basgitarista Peter Gee a klávesák Clive Nolan. Bubenícka stolička za posledných 14 rokov zmenila svojho majiteľa z rôznych príčin po štvrtý krát a posledné štyri roky na nej sedí rodák z Filipín, dnes už britský občan Jan Vincent Velazco, ktorý nahradil nekonečnými koncertnými šnúrami veľmi žiadaného a celkom vyťaženého Craiga Blundella (Steven Wilson Band, Steve Hackett Band).

To, čo na hudobných internetových stránkach a verejných sociálnych sietiach avízovali títo štyria muzikanti – návrat vlastného soundu do 90.rokov – vlastne splnili mimo akúkoľvek pochybnosť.

Štandardná verzia albumu má 64 minút a jasnými jej piliermi sú štyri vyše osem minútové kompozície, ktoré nás vracajú do „zlatého“ obdobia tvorivej činnosti tohto neo-progového telesa – reminiscencie na albumy z rokov 1991 -1996 sú evidentné, okaté ... a veľmi príjemné ...

Gitarová hra Nicka Barretta nepotrebuje produkovať žiadne pritvrdené metalové riffy, ako v období niektorých albumov PENDRAGON po Miléniu, aby dosiahla tu najprirodzenejšiu krásu, ktorá je kapele najviac vlastná.
Jeho hra opäť najviac evokuje emotívne hrajúcich gigantov art rocku, ako sú Andy Latimer a David Gilmour.

Vokálny rozsah a kvalita spevu sa u Nicka Barretta vekom nijako nezhoršili, naopak na tomto albume pôsobí vyložene zrelo, príťažlivo a suverénne.

Veľkým vkladom pre kvalitu albumu sú aj klávesové plochy a harmonické podklady Clive Nolana, nepochybne emotívnejšie a efektívnejšie, ako u hudobnej produkcie pre svoju alternatívnu kapelu ARENA v ostatnom období.

Veterán Peter Gee odvádza už tradične kvalitnú prácu pre skupinu a Jan Vincent Velazco je už s PENDRAGON za posledné roky natoľko zrastený, že na jeho bubeníckych sekvenciách nemožno nájsť nejaké kritické miesta – je veľmi kreatívny aj v momentoch, keď by to aj skúsený a zmlsaný poslucháč zrovna nečakal.

Štyri výrazné, nosné dlhšie kompozície sú umne obalené ďalšími šiestimi v podstate päť minútovými skladbičkami a celému albumu dávajú prirodzenú kontinuitu.

Istou výnimkou je v poradí štvrtá kompozícia "360 Degrees", kde príliž veselý írsky folkový "hospodský" motív, hraný na husliach, čiastočne narúša príjemne vybudovanú melanchóliu globálneho charakteru celého diela.

„Love Over Fear“ je nostalgickým sviatkom pre tých znalcov a poslucháčov PENDRAGON, ktorí kapelu sledujú kontinuálne od začiatku jej fungovania / vydávania štúdiových produktov a ktorí dodnes vnímajú spontánnu a prirodzenú invenciu albumov „The World“, „The Window Of Life“ a „The Masquerade Overture“ ako vrchol ich skladateľskej a hudobnej tvorby.

Už od začiatku problematické 80. roky priniesli pre sofistikované formy rocku obdobie útlmu, ba až temna, ale odvážlivci Marillion, Pallas, Twelfth Night, I.Q. a Pendragon sa stali „vlajkovými loďami“ trendu, idúcemu proti konjuktúre hudobnej komercionalizácie a ktorý sa dodnes nazýva – pre niekoho hrdo, pre niekoho pejoratívne - neo prog.

Marillion je dnes jedna z najväčších rockových skupín mimo mainstream, Pallas a Twelfth Night síce formálne stále existujú, ale viac/menej na sporadickej báze ... ale to, čo dokázali I.Q. pred pár mesiacmi a práve v týchto dňoch dokazuje PENDRAGON, je markantnou ukážkou, že aj po štyridsiatich rokoch si možno štatút „vlajkovej lode“ nielen udržať, ale ho aj zásadne posilniť ...

reagovat

Pantata83 @ 13.02.2020 07:55:00
někdo by řekl, že se nedá takto rychle od vydání alba souvisle hodnotit, kritizovat a hvězdičkovat. Nu ono v tomto případě není úplně zcela na co moc čekat. Pendragon se "vrací" se svou typicky devadesátkovou hudbou, okořeněnou o folkový nádech (za mě to celkem kazí dojem z jinak pěkného alba). Ty 4 delší kompozice jsou vskutku vyvrstvené k dokonalosti. Titulní a závěrečná skladba jsou jasných otvírákem a zakončovákem. Již zmíněná folková událost na albu je opravdu 360 stupňový kotrmelec, ale i píseň Starfish and the moon s čistě klavírním doprovodem nejsou žádnými taháky, na rozdíl od Whirlwind, která svojí melanhcolickou náladou připomíná spíše tvorbu IQ (objevuje se zde na saxík i Julian Baker). Hodně mě překvapil Clive Nolan pro něj a i pro mě v občas netypických klávesových rovinách, na které nejsme zvyklý. Přináší to albu jiný nádech, veskrze pozitivní. Pro mě je to velmi kvalitní album a řadím jej rozhodně výše než alba Passion a hodně temné album Men who climb mountains, které nebylo vůbec špatné, ale prostě na mě až moc zombie a temné a k repertoáru renesanční tvorby Pendragon se prostě moc nehodilo. Ale takový byl prostě vývoj už od alba Believe.

horyna @ 13.02.2020 07:57:58
Ahoj Miro: to je náhoda, asi pět minut pře přečtením tvé recenze, kterou velmi kvituji, jsem si cd konečně objednal. Čekal jsem až se objeví v Caerllysi Music, jelikož jsem tam měl už dlouho pár titulů vyhlídnutých a chtěl to všechno spojit. Strašně se na tu desku těším, i když vím, že nenavazuje na ty poslední, jejichž výraznou oblibou se netajím. Ale to mi nikterak nevadí, jelikož období World-Windows mám skorko stejně rád.

Je zajímavé, že po skoro dvaceti letech Nick ze své moderněji pojaté tvorby/cesty zabočil zase nazpět. Možná jen vyslyšel volání fanoušků, možná vlastní sentiment a nebo zkrátka jen chuť dělat zase melodičtější hudbu. Každopádně je mi jasné, že spolu s IQ drží ten neoprogový praporec stále hodně vysoko a těžko mají dnes na ostrovech konkurenci. Poslední odstavec se mi moc líbí. Díky.

Brano @ 13.02.2020 19:16:05
Ako dlhoročný fanúšik Pendragonu mi zostáva len poďakovať za obsažnú recenziu.Ja by som to "zlaté" obdobie skupiny 1991-1996 rozšíril až po album Not Of This World(2001),teda u mňa je to dekáda 1991-2001,potom už na albume Believe začali páni experimentovať čo vyvrcholilo na albumoch Pure a Passion.Mne osobne tie tvrdé metalové riffy nevadili,aspoň bola zmena,ale uznávam,že Pendragonu viac svedčí tá jemnejšia melancholickejšia a zasnenejšia poloha.Ešte raz vďaka za recenziu na výborný album!

jirka 7200 @ 14.02.2020 11:06:23
Pro fandy kapely vyšel i 3 CD box, kde krom klasicého disku najdeme i akustickou i instrumentální podobu písní. To se často nevidí a kapela musí materiálu hodně věřit.

PaloM @ 18.02.2020 20:51:12
Dnes som si kompletne vypočul 3CD verziu, v mp3. Pre mňa je to celé absolútna špička súčasného neo progu.
Všeobecne také bonusové CD ignorujem, no tieto stoja za posluch.
Veľmi ťažko to tento rok niečo prekoná, v danom žánri.
Pendragon som sledoval veľmi sporadicky. Vypočujem si po dlhej dobe aj štúdiovky z 90. rokov a silno pochybujem, že sú lepšie ako novinka.
Ďakujem za inšpiráciu.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
Petr59, Mayak, Progjar, PaloM, Zdeněk
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Brano, kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
john l
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000