Pavlov's Dog - Pampered Menial

Pavlov's Dog - Pampered Menial - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

01. Julia 3:12
02. Late November 3:13
03. Song Dance 5:01
04. Fast Gun 3:04
05. Natchez Trace 3:43
06. Theme From Subway Sue 4:25
07. Episode 4:08
08. Preludin 1:37
09. Of Once and Future Kings 5:32

Original Record Label: ABC Dunhill, 1975
Re-released as an import CD by Columbia


Obsazení:

David Surkamp - lead vocals, guitar
David Hamilton - Keyboards
Doug Rayburn - mellotron, flute
Mike Safron - percussion
Rick Stockton - bass guitar
Siegfried Carver - violin, vitar, viola
Steve Scorfina - lead guitar

 
04.07.2015 Gattolino
5 stars

Ü nejkrásnějších, nestárnocích rockových alb je obtížné stanovit svého favorita - vždy je nejlepší to, co právě slyším, protože je prostě dokonalé, naprosto výjimečné, Bohem inspirované. Ať už je to série alb gabrielovských Genesis, staří Strawbs, Yes do roku 1977, Stivellova Symhonie Celtique, jethrovský Aqualung, první Zeppelini, dvojka Queenů, Abbey Road a White Double od Beatles, Bowieho Hunky Dory a Ziggy, uriášovské Salisbury, Hamillovo In Camera, apod...
Album Pampered Menial znám a obdivuji už dost dlouho, ale nyní po nových posleších nekompromisně vystoupalo do této vrcholné ligy legend.
Surkampův rozechvělý emotivní ječák si směle řadím vedle Davida Byrona, Davida Bowieho, Davida Cousinse (abych vzal nejprve Davidy), ale i třeba Roberta Planta, Petera Gabriela nebo Robina Gibba. Vedle mrazivých výšek se dokáže jako oni dotknout hlubin duše svým nefalšovaným citem.
Všechna alba Pavlov´s Dog jsou krásná, nádherné je i poslední studiovka Echo and Boo, ovšem žádná nedosahuje dokonalosti a síly Pampered Menial. Takové nahrávky se rodí opravdu výjimečně.
Analýzy skladeb se pěkně a zevrubně chopili předchozí recenzenti, takže bych rád jen vypíchl skvostný a slavný otvírák Julia, jednu z asi nejpřímočařejších milostných písní všech dob, údernou a agresivní nádheru Song Dance, především úchvatnou baladu Episode (překlad je dost volný a pocitový):

"Zastihl jsem Vás procházet se za deštivého dne
a házet lístky do kaluží.
Tak zapomeňte na vše minulé,
neboť já za Vámi brzy přijdu.

Předstírejte, že jste tanečnice,
i když byste mohla být spíše královnou
a před odchodem raději počítat růže,
a bláznivým, bláznivým způsobem chtít volat.
Chcete-li, dám Vám taneční střevíce,
a vystřelím šíp okolo slunce.
Staňte se navždy strážcem mé mysli a srdce
nebo je nejlepší odejít nespatřena.

Párkrát jste byla hvězdou na dosah, a párkrát ne
Pak se věci pokazily, tak, jak se to stává.
A já ukradnu všechny duhy nebes,
jen když budu moci.

Já jsem jen Váš voják,
dědictví v královnině košíku,
jen bublina v naší horečce,
a pouze ticho zabilo mé sny.
Chcete-li, dám Vám taneční střevíce,
a vystřelím šíp okolo slunce.
Staňte se navždy strážcem mé mysli a srdce.
Myslíte si, že máte nadvládu, ale ne,
to se nikdy nedozvíte, to se nikdy nedozvíte.

Budete strážcem Svatého Grálu,
můžete jej získat rychle, nedovolíte si selhat
Budete jediná přeživší z Vaší svaté výpravy,
nebo je nejlepší odejít nespatřena"

Písně z Pampered Menial a následného In The Sound of Bells byly i zlatými hřeby pražského koncertu.

Zpěvák z takovým hlasovým darem od Boha by mohl být světoznámou hvězdou první velikosti, ale David Surkamp zřejmě o lákadla pozlátek showbusinessu nestojí. Když jsem se s ním v Praze po koncertě na autogramiádě setkal tváří v tvář, vytušil jsem, že je to nejen geniální hudebník, ale i obdivuhodný, skromný a moudrý člověk.

reagovat

07.04.2014 hejkal
5 stars

Debut Pavlov’s Dog nazvaný Pampered menial patrí do vzácnej skupiny takzvaných presvedčivých rockových baladických albumov, ešte aj keď ostro reže, tak má človek pocit blahodarnej masáže.

Julia ja s prehľadom najvýraznejšia skladba kapely. Rushovský spev, melodráma veľkofilmových rozmerov, vždy sa pri nej chvejem ako osika. A dramatická nálada sa albumu drží ako pijavica, Late November je toho dôkazom. Ak si myslíte, že náš udržaný premiér v prezidentskej kampani priveľmi naliehal, tak si vypočujte Song dance, to je naliehavosť! Veľkolepé staroveké bitky by sa mohli učiť, ako pôsobiť majestátne. Prvý raz sa objavuje aj drsnejšia gitara, čoby vražedná zbraň v rukách schopných rezníkov (muzikantov) a to som radšej nespomenul gniaviace husle alebo ubíjajúci klavír. Keď už som si nahral do oblasti zbrojného priemyslu, nasleduje takmer gýčová balada Fast gun. Spevák sa prekonáva, keby som chcel vyrobiť drámu z nočnej rozhlasovej inscenácie o lenivom západe slnka za horizont morskej hladiny kdesi v turistickej destinácii určenej na nevzrušujúce zaháľania, tak ho najmem. Ďalšia tvrďárňa Natchez trace mi pripomína Kansas, asi je to tými škrípajúcimi husľami. Kam sa hrabú dnešné sountracky k hollywoodskym produkciám o, vraj, gréckych povestiach a bájach, taká Theme from Subway Sue znie ako niečo, pri čom budú umierať galaxie a nie pár desiatok tisíc ľudkov. Episode sa snaží pôsobiť priam melancholicky, aj tieto intímne polohy zvláda kapela na jednotku. Preludin je taká takmer klasicisticky vyznievajúca vsuvka, nestratila by sa na nejakom artrockovom albume. Záver patrí „ixtej“ variácii na nadpozemskú pompu nazvanú Of once and future kings. Na okamih sa dokonca zmení na šprintéra v disciplíne beh s klavírom. Inými slovami, nemá chybu, právom uzatvára celé dielo.

Pavlov’s Dog patrí k tým kapelám, ktoré by si zaslúžili väčšie uznanie rockových más. A to platí aj o tomto neopakovateľnom debute.
reagovat

Jarda P @ 07.04.2014 12:59:05
Skladbou Julia nás oblažoval koncem 70. let na antidiskotékách Jiří Černý. Já jsem kapele nikdy na chuť nepřišel především kvůli zpěvu.Stejně jako prvním deskám Rush, kde Geddy spíš mečí než zpívá.

hejkal @ 07.04.2014 13:38:12
Jasné. Moja skúsenosť je taká, že bez poriadneho jačania sa mi hard rock nikdy nebude zdať úplne prirodzený (česť výnimkám, samozrejme). A práve formácie, ktoré mali týchto "kastrátov" (Rush, Pavlov's Dog, ale i napr. Led Zeppelin) prišli o polovicu svojej uveriteľnosti, akonáhle sa umravnili a začali "iba" spievať.

Petr_70 @ 07.04.2014 13:54:45
hejkal: myslím, že jsi to vystihl velmi přesně: právě ten Plantův "zpěv", který mi silně připomíná projevy kočičí říje o letních nocích, je důvodem proč jsem Led Zeppelin nikdy neoblíbil a proč nemám od nich jediné album. I když několik málo skladeb se mi líbí... :)

Na druhou stranu ale... Pavlov´s Dog mám docela rád, i přes ten řekněme zvláštní projev zpěváka...

zdenek2512 @ 07.04.2014 14:03:27
Tuhle kapelu znám, pouze podle názvu ta zmínka o zpěvu mě vždy odradila od poslechu. Líbí se mi když chlap zpívá jako chlap a ženská jako ženská. V případě Led Zeppelin dělám vyjímku, zpěv Roberta Planta neberu jako zpěv, ale jako další hudební nástroj.

Jarda P @ 07.04.2014 15:08:11
Ječení mi nevadí (Plant), ale mečení ano (Surkamp).

Petr87 @ 07.04.2014 15:26:24
Tohle album jsem si pořídil poměrně nedávno a musím říct, že při prvním poslechu jsem měl z toho zpěváka-čky hotovou ušní třesavku, ale časem jsem si zvykl. Dobrá deska..

hejkal @ 07.04.2014 15:33:35
Mečí Chapman, doslova ako koza. A predsa sa to k Family hodí.

Jarda P @ 07.04.2014 17:25:10
Chapman - tento styl mečení není zženštilý, proto mám Family rád :-)

Mirek Kostlivý @ 07.04.2014 19:06:38
A co když ženská zpívá jako chlap? (např. Inga Rumpf z Frumpy). Když je dobrá kapela, tak to nevadí ani u Family, Zeppelínů, Yes nebo Pavlov's Dog.

hejkal @ 07.04.2014 19:16:32
To je otázne. Spevák-speváčka dokážu dosť ovplyvniť celkové vnímanie poslucháča, tiež mi niektorí dosť otrávili muziku, Dylan, Mercury... Nie je v tom nič racionálne, avšak chápem to, že to jednoducho tak je. Vnímanie máme každý iné.

Jarda P @ 07.04.2014 19:24:58
Chlapský hlas v ženském podání, jako Inga Rumpf, je pro rock přínosem, opačně to u mě nefunguje.

kali @ 08.04.2014 15:50:27
Když tu byla zmínka o tom, že chlap zpívá jako ženská a ženská jako chlap, tak se mrkněte, jak to vypadá naživo..
>> odkaz
Zděnku, nezatracuj tuhle bandu, loni jsem je viděl naživo v Praze Na Chmelnici, byla to paráda!!

zdenek2512 @ 08.04.2014 16:15:29
Ahoj Jirko, nic nezatracuji, pustil jsem si tuhle desku a ten zpěv je opravdu podobný, jako na prvních deskách Rush. Ta muzika je dobrá, ale ten zpěv kazí dojem, alespoň pro mě. Zpěvák do toho dává srdce, možná tomu přijdu na chuť, tahle kapela se hodně líbí Milošovi :).

vdeck @ 08.04.2014 16:41:40
Páni, neblázněte. 8-) Já, pokud bych měl někoho k Davidovi Surkampovi pěvecky přirovnávat, tak spíše slyším basáka od mých oblíbených Budgie Burke Shelleyho než Geddy Leeho. A Roberta Planeta (sic!), tam už vůbec neslyším.

Každopádně, prvotina Pavlovs Dog patřila za rok 75' a stále patří k mým oblíbeným, vedle např. debutu The Tubes.

kali @ 08.04.2014 17:10:47
vdeck - ani já tam Planta neslyším ani náhodou, toho Budgiestu trochu (možná...), ale jinak je Surkamp naprosto ojedinělý vokál. Buď ho vezmeš, nebo necháš být.

zdenek2512 @ 08.04.2014 17:16:19
Budgie znám podle jména, ale já jsem to bral spíše podle toho, že Geddy Lee zpívá taky v těch výškách i když barvu hlasu má jinou. Plant to je něco úplně jiného.

Jardo @ 09.04.2014 09:35:25
Jačáky som v rockovej hudbe miloval odjakživa. Vždy ma dostanú do varu. Najväčším hrdinom je u mňa Ian Gillan - kráľ spomínanej disciplíny.

07.12.2013 Petr Gratias
4 stars

První album Pavlov´s Dog ke mně dorazilo (stejně jako jiná hudba v polovině sedmdesátých let díky vojně) se zpožděním. Přiznám se, že jsem svoje první dojmy neměl jednoznačné a byl to projekt, kterému jsem přicházel na chuť postupně. Možná to bylo také dáno tím, že jsem vedle klasického rocku vstřebával britský art rock a americkou a britskou fusion music, ovšem touha po různých odbočkách mě k tomu albu vrátila a nakonec jsem se s albem plně ztotožnil, což trvá dodnes. Protože jsem album delší dobu neslyšel a nakonec ke mně dorazilo v digitální podobě, chtěl bych se s vámi rozdělit o svoje pocity a dojmy, což do značné míry podnítila i okolnost, že jsem před nedávnem kapelu Pavlov´s Dog viděl naživo (byť v jiné sestavě), ale jejich koncert byl pro mě velmi milým překvapením…..
JULIA – romantické klavírní téma v úvodu, následně akustická kytara a rozvíjející se téma pro rockovou kapelu otevírá celý projekt, jemuž vévodí pronikavý dramatický vokální projev Davida Surkampa a velebný sound mellotronu a flétny. Nezasvěcený posluchač by mohl soudit, že hlas patří (při trochu fantazie) ženě a hudba že nám představuje nějaký zapomenutý opus britských Moody Blues. Skladba má klenutou harmonii a vyzařuje klasické milostné téma v mírně pompézním schématu…
LATE NOVEMBER – druhá skladba pokračuje s podobně pojímanou rockovou orientací, ale tady bych spíš hledal isnpirační zdroje u britských Beggars Opera. Surkamp zpívá s velkým zanícením a patetickým nátiskem, což bylo dáno rockovým hvězdám tehdejších časů jako hlavní poznávací znak. Rytmika se stručně přímá a úderná a kytarové kvílející party Steve Scorfiny velmi vhodně dokreslují atmosféru, ale ten zásadní umělecký background v instrumentaci hledám v mellotronu Davida Hamiltona.
SONG DANCE – patetický nástup s širokým startem, který předjímá zajímavě proaranžované téma s mírně dramatickým nábojem. Nechybí výrazný (ale málo původní kytarový riff) a přímý tah na branku. Tenhle hudební model mi připadá více britský než ryze americký a pravděpodobně se nechala kapela Pavlov´s Dog inspirovat na britské půdě než americkými inspiračními zdroji. Což není myšleno jako výtka, ale snaha vytvořit nějaký derivát téhle hudby za oceánem. Už to máme Sigfrieda Carvera s jeho elektrickými houslemi, který velmi zajímavým způsobem vstupuje do kompozice, střídaného kytarou Scorfiny. Hamiltonův klavír rozčeří hladinu vedle majestátního mellotronu a velmi dobrý muzikantský štych je u konce.
FAST GUN – harmonické postupy vycházejí z klasického rocku mírně ve stylu Badfinger a potvrzují, že Pavlov´s Dog navzdory výtečným aranžmá a artrockovým postupům zůstávají rockovými písničkáři, kde melodie stojí nade vším i nad instrumentálním exhibicím. Prolínání kytarových a houslových partu s občasně zapojenými hammondkami se příjemně poslouchá a Mike Saffron svým neměnným, přesto úderně velmi přesvědčivým pojetím táhne skladbu neomylně vpřed….
NATCHEZ TRACE – dravé rockové postupy prolínané hammondkami a velmi dobře proaranžovanými vokálními party dávají možnost vyniknout i krátké, ale velmi účinné hře klavíru a možná ty vokálně proaranžované party jakoby Pavlov´s Dog mírně odposlouchali od Queen, třeba instrumentace kapely se odvíjí jiným směrem. Carverovy houslové party jsou dravé a Raburnův mellotron se vznáší nad dramatickým Surkampovým vokálem jako neviditelný létajíc koberec. Také je z toho hudebního „řádění“ cítit, že skupina má svoje kořeny v klasickém rock and rollu přetransformovaném do modernějšího pojetí….
THEME FROM SUBWAY SUE – je v podstatě písničkovým modelem s výrazným klavírním doprovodem a dobře šlapajícím rockovým modelem nosného tématu s hitovými ambicemi. Prolínání s mellotronovou vznešeností a kytarovým sólem je velmi životné a povzbuzující, třebaže některé postupy jsou s odstupem času už předvídatelné. Souhra je ovšem výtečná, stejně tak jako velké nasazení. Surkampův hlas hladí, naříká, škrábe, provokuje, pláče a šokuje, je však sebejistý ve všech polohách a v kapele má (domnívám se) vedle pěvecké role i úlohu důležitého dotváření soundu vedle rockových atributů a přítomného mellotronu.
EPISODE – úvod mi zní jako téma z nějakého historického filmu. Nostalgické smutnění a procítěný projev se prolínají s velebným pompézním soundem a opět se nemohu ubránit vzpomínkám na Moody Blues, Beggars Opera a velmi mírně King Crimson (opravdu jen v náznacích). Příjemně se tahle hudba poslouchá a spojení vokálního pojetí s rozmáchlými tématy je přesvědčivé, třebaže by to chtělo nějakou změnu v pojetí, aby se některá témata náznakově nepřipomínala…
PRELUDIN – tahle skladba to částečně napravuje. Tady cítím díky přítomným vstupům sférické flétny a renesančního cembala prvky classical rocku, ale i takových postupů, jaké vnímám (místy) na albu Gryphon (Red Queen To Gryphon III), třebaže závěr je opět pompézně identický s jejich modelem pojetí.
OF ONCE AND FUTURE KINGS – závěrečná skladba opět podmiňuje ten model zmiňovaných Moody Blues, Beggars Opera, ale také trochu i Caravan. Ovšem přichází opět dramatická proměna s dravými klavírními party ve velmi zrychleném tempu, než dochází k opětným zvratům v rytmických a harmonických obrazců vygradovaných do emocionální dravosti nejprve houslovými kreacemi a konečně sólující kytarou v závěrečném astrálním šuměním. Místy se nemohu ubránit, že je zde cítit i znatelný vliv genesisovské okázalosti, ale rytmické pojetí to vrací na přímočařejší platformu a katarze projektu je opět artrockově majestátní….
Album mě skutečně velmi oslovuje a nespatřuji na něm žádná vyloženě slabší místa, ale vzhledem k tomu, že jsem ve své recenzi poměrně častokrát ucítil inspiraci od několika britských kapel, tak i přes respekt k tomuto albovému debutu dávám hvězdičky čtyři (čtyři a půl by asi bylo nejobjektivnější, ale to regule neumožňují). Koncertní ztvárnění v těch časech muselo být skutečně strhující, bohužel jsme s ním nemohli být v daných časech konfrontováni, ale jsem o tom zcela přesvědčen.
Pavlov´s Dog by se tímto albem měli dostat do sbírek náročnějších rockerů, kteří hledají osobité adepty hudby na pokraji art rocku, hard rocku a symphonic rocku, k čemuž tímto vyzývám….



reagovat

Jarda P @ 07.12.2013 17:56:50
Pavlov´s Dog propagoval v 70.letech na antidikotékách Jiří Černý, konjrétně skladbu Julia. Bohužel díky mečivému zpěvu Surkampa jsem jim nikdy na chuť nepřišel a to trvá dodnes. Ze stejného důvodu třeba nemohu poslouchat první desky Rush.

Petr Gratias @ 08.12.2013 11:40:15
Zdravím, Jardo,
myslím, že Ti rozumím...
Na ten koncert jsem nešel plný dychtivosti, ale spíš s opatrnými pocity, co mě očekává...
Musím ale konstatovat, že můj nedávný přímý zážitek z koncertu Pavlov´s Dog v brněnské Melodce by Tě přesvědčil, anebo přinejmen ším zviklal. Instrumentálně velmi dobře vybavená kapela s velkým nasazením, třebaže dnes už spíš vhodná do klubů a menší scény.
Surkampův hlas nezní v prvním plánu zcela libozvučně, ale v tom celkovém pojetí měl svou naléhavost...
Zdravím!

08.03.2008 Voytus
5 stars

Debut Pavlov's Dog patří k mým oblíbeným art-rockovým albům. Odehrává se v klidnějších náladách, převažují pompézní rozmáchlé balady s chytlavými melodiemi, prostřídané několika rychlejšími kousky. Nikdy nezapomenu na první poslech, který proběhl někdy před čtyřmi lety. Hned po doposlechnutí jsem album musel pustit znovu. A pisklavý hlas Davida Surkampa pro mě nepředstavoval problém.
Sladkobolná melancholie na nás dýchne s úvodními tóny klavíru první písně Julia, při nástupu klenutého refrénu se jeden podiví, proč to dodnes není hit.
V podobné náladě pokračuje i rychlejší Late November, v té a i v následující Song Dance Surkamp kvílí v neuvěřitelných výškách, navíc s nekontrolovatelným vibrátem, které dokáže kdekomu způsobit mrazení v zádech, případně bolest hlavy. Mě nevadí, naopak, bez něj by to nebylo ono. Houslový virtuos Siegfried Carver přidá pár zběsilých sól, bicí jsou samý přechod a zásek, v pozadí zní mellotron a další důležitý prvek jsou kytarové vyhrávky.
Fast Gun je můj nejoblíbenější song z této desky. Sestupný postup v harmonii, k tomu dvouoktávový motiv kytary a houslí, opět pomalé tempo a melodie, která se už po prvním poslechu zavrtá do ucha.
V Natchez Trace do toho bubeník Mike Safron řízne a máme tu rock'n'roll a la Pavlov's Dog. To, že Surkamp úpí v tříčárkované oktávě, nemusím dodávat.
Theme from Subway Sue je další krásnou pompézní baladou. Kytarista Steve Scorfina přidá jedno z mála sól, je tu moc pěkné nenápadné piano a dvojhlasý zpěv v refrénu. Další jasná hitovka.
Episode je také pomalá, ale narozdíl od vypjaté předchozí se celá nese v klidu. Opět silný refrén, hlavní autor Surkamp byl opravdu výrazný talent.
Krátká instrumentálka Preludin je ovlivněna klasikou, plná zvratů, muzikanti to byli zdatní.
A závěr obstará Of Once and Future Kings. Nejdelší skladba alba, která se od pomalého tempa přenese k největšímu fofru, který na desce uslyšíme, aby se vrátila a ukončila album v typickém pompézním duchu.
Asi si to hned pustím znovu, minimálně Fast Gun a Subway Sue. Skutečně jsem nikdy neslyšel tak silné (převážně) baladické album.
reagovat

03.08.2007 kneekal
5 stars

Když jsem se před pár lety setkal s kapelou Pavlov's Dog, tak jsem jejich první desku trestuhodně uložil do kolonky - tohle si chci někdy poslechnout. Jak velkou chybu jsem udělal se ukazálo asi po roce, když jsem konečně legendární slintající psisko roztočil ve své hifině.

Jednoznačně jedna z mých nejoblíbenější prog-art rockových desek plný skvělých kompozicí a ověnčená jedinečným ječákem Davida Surkampa, kterého jsem v prvních chvílích považoval za babu, protože jsem odmítal uvěřit, že je to chlap :)

Na druhou stranu znám pár lidí, kteří tuhle desku znají a právě kvůli kastrátskému projevu zpěváka ji nemůžou přijít na chuť. No, jsem rád, že mezi ně nepatřím a i když nejsem fanatický fanda prog-rocku, tak tohle hodně můžu.

Plný počet hvězd.
reagovat

miguel7 @ 02.11.2012 11:20:41
Teď jsem si domů přinesl tuto desku na vinylu. Nádherný papírový obal a hudba? Já vlastně ještě vůbec nevím, neslyšel jsem ji nikdy, až na první skladbu, tak se těším jak ten Pavlovův pes na žrádlo.
Vytahuji desku z obalu, hezky to zapraskalo, přičichnu, pouštím a...uvidíme:)

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 9x
Pumprle, Matouš, penoz, kneekal, Voytus, kaktus, hejkal, kali, Gattolino, jiří schwarz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Petr Gratias, Endyamon
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Pavlov's Dog


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000