Pain of Salvation - Scarsick

Jak napsal recenzista na Metalopolis, "zatímco ostatní se pachtí na surfu na vlnách trendu a občas je to spláchne, PoS vše v klidu pozorují ze svých křesel na pláži"... Sedí dokonale, PoS dokáží skvěle reflektovat styly, vybírat z nich jen to, co se jim hodí do image a konceptu. Takže Scarsick nejlepším crossover-albem roku 2007?? No každopádně nám Švédové ukázali, že ještě neřekli poslední slovo svým pro mě až trochu nestravitelným Be, a opět překvapili. Píseň Scarsick (7/10) sice není mým šálkem kávy, je založená na primitivním a nepříliš líbivém motivu, avšak ty kytarové vyhrávky, perfektní výkon Gildelowa a perfektní kontrast mezi napjatou slokou, ulehčujícím refrénem a agresivní gradací, z toho stejně jako z další Spitfall (7/10) dělá rázný úvod v duchu nu-metalu. Cribcaged (9/10) je sice hudebně prostinká, ale ta gradace je natolik silná, že ji řadim k tomu nejpůsobivějšímu od PoS, i zpěv přechází pomalu od šepotu až do řevu, text se vyostřuje a vrcholí ve všefuckující zpověď, která nás velmi usadí. Amerika (6/10) i Disco Queen (8/10) jsou parádní úlety, byť poněkud neposlouchatelné, tak zejména DQ má vtip i perfektní kompozici, rozhodně jsem za obě rád. Kingdom of Loss (9/10) a Idiocracy (9/10) jsou až neuvěřitelně naléhavými výpovědmi a hudba je 100% PoS, souzvuk několika kytar v jeden kompaktní tok, typická vícevrstvá písňová forma, vrcholy alba. Mrs. Modern Mother Mary (5/10) jen tak prošumí, byť si Gildenlow na vokální lince pěkně pohrál, tak hudebně je to nulové. Závěrečná Enter Rain (8/10), nás nejdříve poněkud ukolíbává uspávající melodie, ale je to velmi příjemná a rozhodně né plytká sloka, refrén nás z toho rychle dostane. Opět několik kontrastů, pro mě však možná až příliš necitlivé, vedle psychedelických pasáží takovéhle "výkřiky", no ale budiž, důstojný závěr to je. Možná bych trochu vytknul přílišnou snahu nacpat do alba všechny možné globální problémy (od Bushe přes komerčnost po citové ztrádání), emotivně si pobrečet, což bohužel v současnosti dělá mnoho rockovýh kapel. Možná lepší zaměřit se na jeden příběh či jedno téma, pokud je snaha dělat koncept... Ale to už je otázka do diskuze... Hudebně je to podle mě velmi zdařilé album, byť o něco spontánnější a průhlednější... 7/10 >>> 4* Keep proggin´
reagovat

Na album jsem se těšil a sliboval jsem si mnohé. Vlastně jsem tak nějak rezolutně odmítal absurdní představu, že by POS dokázali vydat něco, co nebude naprosto geniální a nesrazí mne to do kolen.
A jak to tedy dopadlo....Hm...... Ani nevím, jestli jsem spokojen a nebo ne. Něco mne těší více, něco méně. Řekl bych, že POS úmyslně vydali protiklad k přemýšlivosti a nespěchající zadumanosti "Be" - tentokrát je vše naopak velmi impulzivní, spontánní a intenzivní. V textech si Daniel nehraje na symboly obrazy a složitá vyjádření a jde rovnou "k jádru věci", v hudbě si nehraje na umění a komplikovanost. Vše je podřízeno agresivnímu vyjádření frustrujících pocitů, vše je podřízeno spontánnosti.
Danielovi se podařilo to, co chtěl, jako tvůrce uspěl a já před ním smekám.
Potud vše v pořádku, ovšem jako posluchač už tak nadšen nejsem. V mých očích se nová deska nemůže předchozím třem podívat ani po pás a to ani náhodou! Většina písní je přeci jen poněkud příliš rozmělněných a natažených na motivu tak nezajímavém, že je obtížné udržet pozornost.
Pro mne osobně jsou jednoznačné vrcholy alba "Cribcaged", která ač je kompozičně až trestuhodně prostinká, vygradovaná emotivní zpověď, která začíná křehkým nářekem a končí nasupěným řevem z ní činí skutečně vzrušující poslech. V téhle jednoduchosti skutečně JE síla a píseň stojí jen a pouze na emocích - ovšem s takovou silou prezentovaných, že mrazení po celém těle na sebe nenechá dlouho čekat. Podobně je na tom závěrečná "Enter Rain", jež představuje jakési melancholické mávnutí rukou nad beznadějí celého světa a má sílu nejednu slabší povahu dohnat až k slzám. Velmi silný kus, ač (opět) prostinký po kompoziční stránce.
Dále jsou na albu věci, u kterých člověk musí ocenit kompoziční umění, ač nejsou poslechově dvakrát zábavné. To se týká hlavně Ameriky a Disko Královny. Danielovi se podařilo vyjádřit to, co chtěl, nejen textově, ale i samotnout hudbou. Smekám.
Písně jako "Idiocracy" nebo "Kingdom Of Loss" jsou POSovská klasika a já nemám, co vytknout. Tohle jsou POS a tak je miluju - textově i hudebně.
Vše ostatní, co jsem nevyjmenoval je ovšem v mých očích poněkud slabší. Hudebně vše jaksi přešlapuje na místě, recitaci už jsme u Daniela slyšeli mnohokrát, takže o nějaké nu-metalové revoluci nemůže být ani řeč. Textově se Daniel uchyluje k možná až příliš velké přízemnosti a nasupěnému osočování, které mi není příliš blízké. Několik písní prostě ideově ani hudebně nikam nesměřuje a to mi u Daniela dost vadí.
Co tedy s tím vším? Nevim, vůbec nevim. Nechme to za 3 a uvidíme, jestli krása alba časem vzroste. Ale řekl bych, že spíše ne....
reagovat

Poki @ 06.08.2008
Souhlasím... možná si chtěl Daniel po "Be" odpočinout, nebo zkusit něco jiného. Já bych klidně ještě jednu desku laděnou jako "Be" snesl ;)..Pro mě tedy také spíše zklamání. I té kritiky "Ameriky" je tam na můj vkus příliš. Na to by stačila i jedna písnička. Uvidíme, co příště.

Pri prvom počúvaní CD - SCARSICK sa musím priznať, že som ho chcel vypnúť. Ešte, že som to neurobil. Fantastické album, treba si to poriadne vypočuť. Momentálne ho dávam na úroveň CD-BE, ale verím, že pri ďalšom počúvaní, by som dal aj šiestu hviezdičku, ak by to bolo možné. Vsetkým prajem pri počuvaní tohto skvelého albumu veľa príjemných chvíľ.
reagovat

messerschmitt @ 28.10.2007
Stejně jako kolega,jsem chtěl cd brzy vypnout,díkybohu,že jsem to neudělal.Naprostý skvost nejen ve vodách progresivního rocku.

Po naprosto geniálním konceptu Be, které bylo bohužel degradováno na obsah pouze jednoho CD (nic to nemění na faktu, že to je skvělé album, ale myšlenka Be je natolik mocná, že by z ní mohli tvořit ještě několik alb)příchází PoS s novým receptem na album o 'něčem'.
Scarsick je album reflektující pocity Daniela ze současné doby, ve které všichni žijeme a do jisté míry ji sami utváříme.
Po prvním poslechu si nejspíš řeknete, že je to něco naprosto jiného než dřívější tvorba PoS. S každým dalším poslechem se ovšem necháte vtáhnout do starého známého světa této švédské kapely.
Jejich klasické postupy se střídají se středověce znějícími pasážemi a nové postupy nejsou zase tak nové, jak se zdají být - celé album je 100% PoS. Jediné, co mně osobně trochu chybí jsou kytarová sóla.
Můj osobní názor je, že album tvoří dokonalý celek a pokud by se člověk opravdu nechal vtáhnout plně do víru hudby, tak nepozná konec a začátek alba, bude vnímat pouze ducha, myšlenku tohoto alba.
Nemohu říct, jak by album působilo na člověka, který PoS nemá naposlouchané, ale mně každopádně uchvátilo. Vede k zamyšlení. Nad albem samým, sebou sama a světem kolem nás.
A až si poslechnete, možná se na USA a komerci budete dívat trochu jinak. No a možná taky ne, ale to už je na vás.
Je to hrozná recenze, ale když tady po víc jak dvou týdnech od vydání ještě žádná nebyla, tak sem musel něco napsat..:-)
reagovat