Osbourne, Ozzy - Ozzmosis

Tohle album jsem si koupil na cédéčku v jednom brněnském obchůdku asi čtyři dny před termínem, kdy mělo oficiálně vyjít. O sedm let později jsem ho věnoval sestře a koupil si novější verzi, obohacenou o dva bonusy ("Whole World’s Goin’ Down", původně jen na japonském vydání, a "Aimee", z CD-singlu "I Just Want You"), oba povedené.

"Ozzmosis" považuji za jednu z nejlepších „madmanových” nahrávek a řadím ji hned za debutovou "Blizzard Of Ozz", spolu s "No More Tears" (možná spíš za ni).
Ač často narážím na negativní ohlasy na tento počin, podle mne se čtyřleté čekání na následovníka parády, jménem "No More Tears", vyplatilo. Zvuk tvrdší, možná metalovější, než kdy dřív, nápady výborné, melodie krásné… Instrumentální výkony tradičně špičkové, Ozzyho studiově ošetřený hlas neztratil nic ze své naléhavosti, někde zní naléhavěji, než kdykoli předtím (např. v šesté "Tomorrow", ale nejen tam). Kromě známých hitů "Perry Mason", "I Just Want You" a "See You On The Other Side", které ale nejsou ani trochu špatné, se na nahrávce nachází také další skvosty… Třeba již zmi�ovaná "Tomorrow", následující "Denial", ale rovněž "My Little Man" (jež se sem dostala, coby jediný plod spolupráce s kytarovým mágem Stevem Vaiem, se kterým bylo původně plánováno zkomponování a nahrání celého Osbourneova alba). Výtečná je, na původní verzi závěrečná, balada "Old L. A. Tonight"; překvapivě se nestala dalším hitem, navzdory svým hitovým ambicím (nebyl k ní natočen klip, tak se s ní pro tento účel nepočítalo, je přitom z celé nahrávky tou „nejkomerčnější”).
Nemohu nezmínit spoluúčast mého oblíbence Lemmyho Kilmistera, který tu přispěl textem k písni "See You On The Other Side" (podobně, jako na předešlém albu, kde měl ovšem texty čtyři).

Pokud jde o dva bonusy, zmi�ované v úvodu, jsou dost dobré na to, aby o ně člověk přišel. Japonský bonus "Whole World’s Goin’ Down" není nijak neobvyklý, povedená Ozzyho heavyrocková klasika; balada "Aimee" je věnovaná nejstarší dceři, a protože mám „Ozzíkovy pomaláče” v oblibě, jsem za ni rád.

Pár let po tomto albu jsem už tvorbu ani dění kolem Ozzyho nesledoval, bylo ho „všude plno” a hudebně mě přestal brát (mnohem raději jsem si vychutnával jeho začátky s Black Sabbath a platí to dodnes); za "Ozzmosis" mu ovšem plný počet hvězdiček udělím určitě.
reagovat

Voytus @ 11.08.2012 11:30:40
Jak mě sólový Ozzy nikdy moc nechytl, tak tohle je jedno z těch alb, kde se opravdu překonal (nebo hlavně okolo sebe shromáždil velmi schopné autory a hudebníky). Ještě ta Ozzyho vánice a šílencův deník. Pak už nastupuje pro mé uši příliš učesaná 'ejtýs' produkce, lépe je na tom No More Tears. A po roce 2000 už mi zase nic neříká.

Cossack @ 11.08.2012 11:51:09
Já "Ozzmosis" v době vydání a pak dlouho po ní považoval za vrchol Ozzyho tvorby, časem jsem ale přece jen shledal malinko zajímavějším předešlého oblíbence "No More Tears"; co se týče debutu, to je srdeční záležitost – ten vede a vím, že jsem v tom nekritický (až zaujatý).
Jinak s dalšími osmdesátkami problém nemám a taky je můžu. Tři nejlepší alba jsou ale „vytesána do kamene”, s tím se už na 99,999 % nehne…
TakĹľe souhlas.

Voytus @ 11.08.2012 11:59:04
Já si z doby vydání této desky pamatuji klip See you on the other side, tuším, že sem také v tu dobu Ozzy přijel (nevím, jestli prvně, ale tenkrát okolo toho bylo všude dost povyku). A mě bylo deset a do rockové hudby jsem teprve pronikal. Tenkrát to pro mě byli hlavně Deep Purple a jejich In Rock (nic tak tvrdého jsem do té doby neslyšel) a jak jsem tak postupně nacházel nové skupiny (např. Black Sabbath, Led Zeppelin, Thin Lizzy), tak jsem se zasekl v sedmdesátých letech a proto se se mnou táhne obliba přirozeného, ne moc přikrášlovaného zvuku. Ale asi už tohle omýlám pořád dokola, že? :-)

Mohyla @ 11.08.2012 12:14:02
Voytus, teraz ťa musím trochu pošťuchnúť!..... např. Black Sabbath, Led Zeppelin, Thin Lizzy), tak jsem se zasekl v sedmdesátých letech a proto se se mnou táhne obliba přirozeného, ne moc přikrášlovaného zvuku. Ale asi už tohle omýlám pořád dokola, že? :-)
Ono tie Hammondy a gitary u Black Sabbath a Deep Purple tieĹľ moc prirodzenosĹĄou zvuku neprekvitajĂş, Ĺľe?:-)

Voytus @ 11.08.2012 12:16:25
Ty hammondy jsou zkreslené, to je něco jiného, než 80. hair metal, nebo jak se tomu říká.

Cossack @ 11.08.2012 12:31:31
Nemyslím (pokud jde o to „omílání” – omyl je, že jde o vyjmenované slovo ;-))…
Klipy v té době byly k vidění tři a poměrně často: "Perry Mason", "I Just Want You" a (Tebou zmi�ovaná) "See You On The Other Side".
A ano, koncertoval u nás tehdy Ozzy prvně, a protože bylo vyprodáno asi čtvrt roku dopředu, přidal „madman” ještě jedno vystoupení druhý den. Já měl koupený lupen hned na to první a byl jsem nadmíru spokojen – jak repertoárem, tak i výkonem (dokonce i Osbournovým). Hrálo se hlavně z debutu "Blizzard Of Ozz", zaznělo dost z klasik raných Black Sabbath, z aktuální novinky pouze první dva hity, nemýlím-li se (je to už 17 let!)…
Fajn doba, co se koncertů týče, ta porevoluční 90. léta u nás… The memory remains… :-)

Cossack @ 11.08.2012 12:44:01
I když to sem nepatří, tak k tomu hair metalu, Voytusi… Zdaleka ne všechny bandy sem řazené používali klávesy! Mnohé měly klasickou sestavu – kytara nebo dvě, basa a bicí. Tipuji, že těch s regulerním klávesákem byla menšina.

Voytus @ 12.08.2012 12:18:01
Cossack: No jo, a zrovna taková blbá hrubka :-). Neřeším jen klávesy, i když jsou jedním z hlavních faktorů, často znějí nepřirozeně a sterilně bicí (u Ozzyho to nejvíce odneslo album Ultimate Sin) a kytary často postrádají ten správný říz a bývají i poměrně upozaděné - oproti vytaženému rytmičáku. A to je zajímavé, kolikrát není pořádně slyšet zbytek soupravy, ale statická druhá doba rytmičáku je zvukově nejvýraznější (jinak též virbl či céčko). Zárove� se zjednodušil styl hraní, spíš méně úderů (zato monstróznější soupravy) a přechodů, protože se začalo hrát na větších placech, zejména stadionech (on by takový divoký styl hraní, jako v 60. a 70. letech prostě na velkém stadionu způsobil jen a jen maglajz). Ale je fakt, že tím mířím hlavně na tu komerční hudbu, i když plno rockových nahrávek bylo takto produkčně uhlazeno, aby to zkousnul i nerockový posluchač.
Počátek 90. let byl jistě na koncerty skvělý, bohužel jsem byl ještě dítě. Ale pamatuji si,alespo� z upoutávek, jak se to sem sjíždělo: Bob Dylan, Iggy Pop, ZZ Top, Deep Purple.... a (ehm!) Marilion (ale to je poněkud jinde :-))

Cossack @ 12.08.2012 12:48:07
Tak s tím se dá souhlasit (zvuk, hlavně bicích, „uhlazená” produkce atd.). Ale stejně – základ je hudba, nápad; aranže jsou jen kabát, který na ni oblékneš. V hezčím vypadá (zní) líp, ve škaredém hůř, ale pořád to má „oblečeno” ta stejná skladba. To je (pro mě) nejdůležitější. Souhlasím ale, že to „pěkné oblečení” není bez významu a taky leccos hodně ovlivní. (Ale nezmění „ducha”.) Tak takhle to já cítím… (Dekáda je z tohoto pohledu dost bezvýznamná.)
;-)

Voytus @ 12.08.2012 14:16:00
Cossack: Zdá se, že se mi konečně daří správně vyjádřit :-). S tím duchem souhlasím, ale kde duch není, nezachrání to ani to oblečení. Což naštěstí není Ozzyho případ, na každém albu jsem si něco našel, ne, že ne. Jen to není zrovna to, po čem sáhnu sám od sebe. Prostě duch starých Black Sabbath je pro mě nenahraditelný :-). Z těch nahrávek opravdu jde něco zlověstného, nebezpečného, kdežto tyto nahrávky vnímám jako moc 'bezpečné' - např: upíři tu sice mají zuby, ale nekoušou. (Možná ne úplně nejlepší příklad, ale nic jiného mě momentálně nenapadlo :-)).

Cossack @ 12.08.2012 14:35:49
Je mi jasné, co máš na mysli, a souhlasím s tím… Jen myslím, že v 70. letech najdeš těch „bezduchostí” stejně, jako v 80.
Pokud jde o Ozzyho, mám jeho „bezpečný popík” rád (nebezpečně žil totiž on sám, tak aspo� ta hudba musela být bezpečná :-D), ale jeho éra se Sabbaty je pochopitelně úplně „jiná liga” (budu se tu opakovat, když řeknu, že pro mě ta nejvyšší). Tony Iommi je pro mě jeden z nejvýznamnějších muzikantů vůbec.

Voytus @ 12.08.2012 15:42:53
Je to tak. Iommiho kytarové riffy jsou skutečně učebnicemi tvrdé hudby a byť mám první tři alba BS naučené coby kytarista dost slušně, tak mě nepřestává udivovat, jak moc jsou některé z nich jednoduché a jak přirozeně jdou do prstů. A zárove� kolik jeho postupů je olivněno jazzem a blues (no jasně, tuhle jsme na zkoušce hráli War Pigs jako swing...nebo spíš jen takový swinčík :-)). Z Ozzyho kytaristů mě vždycky bral Randy Rhoads, ale ani Jake E. Lee, ani Zakk Wylde si mě moc nezískali. U Zakka mě nejvíc vadí jeho pódiová prezentace, ale to už je debata úplně o něčem jiném, on se člověk často chová na podui úplně jinak, než mimo něj, takže těžko soudit. Nicméně Zakk se mi tím jeho neustálým pliváním okolo sebe fakt zhnusil. Jeho hra na prvních deskách s Madmanem je v pohodě, ale pak už nepřínáší nic moc nového. Gus G. nahrál zatím jen Scream a bohužel (a není to jeho vina) už jde tato tvorba úplně mimo mě, ani si nejsem jistý, zda jsem desku slyšel celou, prostě mě nechytla.

Corsica @ 12.08.2012 21:02:25
S recenzí souhlasím, nejlepší album spolu s No More Tears a Blizzardem. Skvělá, opomíjená a moje oblíbená Tomorrow (jednou možná přijdu na to, jak jí zahrát) nebo klasické kousky Perry Mason a Just Want You, pěkná Aimee...

Zakk Wylde je opravdu skvělý kytarista a ať se Gus G tváří, jak chce, nikdy mu nebude sahat výš než nad kotníky.

Fá�aSixx @ 12.08.2012 21:26:15
Myslím, že první skladba co jsem kdy od Ozzyho slyšel, byla "See you on the other side". Začínala jím výběrovka Ozzyho nejslavnějších balad. Ty tam jsou léta, kdy společně pařil s Mötley Crüe, což je na druhou stranu dobře. Rozhodně je to Ozzyho nejlepší album. Vyzrálé, plné kvalitních nápadů. Nedivme se, když za ním stáli, ti nejlepší playeři ze všech.

mikepis @ 12.08.2012 21:35:21
Zakk Wylde je dost zla volba Ozzyho. Jeho sola su "spinave" , vyuziva neustale harmony pitching (skreslovanie harmonie ohybanim tonu). to naozaj nemusim pocuvat.

Randy bol ocividny talent, no rychlo skoncil.

Najviac mi sedel Jack E. Lee. Hral neuveritelne cisto na Stratocasteri, takym van halenovskym stylom.

Mojou najoblubenejsou je stale Bark At the Moon. A obavam sa, ze to bude prave pre tohto americkeho gitaristu, hoci aj Ozzy vtedy este bol hlasovo vo forme.

Fá�aSixx @ 12.08.2012 21:41:16
Zlá volba? Kdyby Zakk nebyl jak by pak zněli legendární desky "No rest for the Wicked", "No more tears" a "Ozzmosis" ... třeba "Miracle Mana" si nedokážu představit bez Zakka.
Zakk je hovado, o tom žádná... ale dostal Ozzyho několikrát zpět na výsluní.

Po mém prvním krátkém komentu bych chtěl napsat plnohodnotnou recenzi, nebo chcete-li můj objektivní názor k Ozzmosis.
Nejprve tak všeobecně. V muzikantské žurnalistice je běžnou praxí koukat na Ozzmosis svrchu a tvrdit o něm, že je nedokonalé, vypočítavé, že za ním ani nestojí regulérní kapela, ale jen náhodný sběr velkých muzikantských hvězd. Proto také nenásledovalo po vydání alba velké turné a songy se na Ozzyho koncertech nehrají ani dnes. Posledním bodem ve výčtu neduhů bývá většinou produkce, na kterou plive i samotný Madman.
Ozzmosis roli černého Petra v diskografii vyfasovalo neprávem a své sehrál patrně i jednoduchý fakt, že bylo zkrátka tím
albem po No More Tears. Navíc se na něj čekalo nepoměrně déle, než je pro trpělivost fanoušků zdrávo, což zapříčinilo ze strany publika naprosto neadekvátní očekávání. Ozzy je přece jenom Ozzy. A Ozzmosis je zkrátka Ozzmosis. Víc než na energické rockové skladby plné skočných motivů se tentokrát vsadilo na hutně temné, pomalé a plazivé kusy, které své tajemství rozhodně nevydají během jediného poslechu. Rozhodně bych ho nenazýval "více komerčním".Odvážím se tvrdit, že tolik kvalitních hudebních nápadů neměl Ozzy na žádné své sólovce. To všechno by samozřejmě nebylo možné realizovat bez oné proklínané produkce Michaela Beinhorna. Produkce dotažené a krystalicky čisté. Produkce tak nadčasové, že i mnohé současné se s ní nemůžou ani zbla měřit.
A nyní k samotným songům. Kromě všeobecně akceptované pecky Perry Mason, je na albu ke slyšení hutný kousek I Just Want You, těžkotonážní, dá se říct mírně Sabbathovská Thunder Underground (Sabbathovská proto, že za právě za bassous stojí Mr. Geezer butler). Dále pak příjemně atmosférická See You On The Other Side, totální vyhlazovák Tomorrow, nebo skvělá balada Old L.A. Tonight. Naprostým bonbónkem je pak skladba My Little Man za účasti kytarového mistra Vaie. Člověk se může jen dohadovat, kolik dalších takhle skvělých skladeb leží na dně Ozzyho archivu. Jedno je ale jisté. Jejich vydání se jen tak nedočkáme, což je pro rockovou komunitu ohromná škoda. Dokonce i sám Vai tvrdí, že by společné album s Ozzym stálo za to, kdyby si ovšem Mandman nepostavil hlavu a práci na něm dokončil. Ale Ozzy je prostě Ozzy.
Album Ozzmosis je jiné. Je první z plejády alb, které vybočilo z řady zajetých rockových fláků. Postrádá sice onu pro Ozzyho tak typickou rock’n’rollovou dravost a feeling kapely hrající jako jeden muž, na oplátku ale reprezentuje nefalšované rockové umění, možná i lepší než na No more Tears. Jelikož No more Tears má 5 hvězd, dal bych Ozzmosis 6 hvězd.




reagovat

Termelinator @ 25.02.2011 23:46:21
Ještě bych chtěl dodat, že většinu basskytarových partů zde složil Lemmy, Geezer Butler má, myslím že podíl pouze na Thunder Underground. Ovšem na videoklipech se objevuje s basskytarou Bob Daisley, ten ale na skládání songů žádný podím nenese.

PaloM @ 26.02.2011 09:08:00
Pozeral som do tvojho profilu, celkom sa mi páči. Ak aj rodičia majú pravdu, tak máš zdravé hobby.
Ozzmosis je môj obľúbený album. To je problém kritikov, že za každú cenu musia niečo napísať. Vďaka za recenziu, sľubne si naštartoval na Progboarde. Prajem veľa radosti a úspechov pri rocku, športe a štúdiu.

Mohyla @ 26.02.2011 10:28:11
Páči sa mi ako si napísal recenziu. Hlavne, že máš vlastný názor a nepodliehaš tomu, čo píše väčšina . Mám tiež často iný názor na niektoré albumy ako "hlavný" prúd. Prajem veľa úspechov v štúdiu a veľa príjemných chvíľ s hudbou a športom!

Cossack @ 11.08.2012 06:38:25
Termelinatorovo tvrzení „…, že většinu basskytarových partů zde složil Lemmy…” se mi moc nezdá, zejména proto, že do dnešních dní jsem takovou informaci nikde nečetl ani neslyšel ani náznakově. Pokud vím, Lemmy se na tomto albu podílel (podobně, jako na "No More Tears") coby textař (zde jen v jedné skladbě), a to v "See You On The Other Side".

Ani Louža to ve své recenzi na Metalopolis.net (jejímž opisem, takřka doslovným – opomineme-li nemnoho vsunutých vět – ta Termelinatorova je) neuvádí. >> odkaz

Jen na vysvětlenou – když jsem zkoušel najít na netu nějaké nové informace k Lemmyho podílu na basových partech u Ozzmosis (o kterém silně pochybuji) a zadal do vyhledavače slova „Ozzmosis Lemmy”, narazil jsem na Loužův článek na Metalpolis z roku 2007.
Jak tu psal jednou Merhaut: „Opisovat se nemá.” :-)

PaloM @ 11.08.2012 08:05:07
Metalopoplis:
"V muzikantské žurnalistice je běžnou praxí koukat na „Ozzmosis“ svrchu a tvrdit o něm, že je nedokonalé, vypočítavé, že za ním ani nestojí regulérní kapela, ale jen náhodný sběr muzikantů."

Termelinator:
"V muzikantské žurnalistice je běžnou praxí koukat na Ozzmosis svrchu a tvrdit o něm, že je nedokonalé, vypočítavé, že za ním ani nestojí regulérní kapela, ale jen náhodný sběr velkých muzikantských hvězd."

Tak to sila !!
Keby tu odcitoval, že "v Metalopolise píšu...", bolo by to v poriadku. Takto je to sprostá krádež. A ktovie koľko ešte takých citátov tu má.

Termelinator, ako to vysvetlíš. Tu nie si na písomnej skúške, aby si tajne opisoval a podvádzal.

Po tříletém odpočinku se Ozzy vrátil na scénu s novým albem Ozzmosis, které mě také nezklamalo. I když je pravda, že na téhle desce je už Ozzy víc komerčnější než dřív, pořád se tohle album skvěle poslouchá.

Úvodní Perry Mason je výborná skladba (nezapomenutelný je k ní videoklip s tou malou holčičkou). I Just Want You navazuje na linii desky a neztrácí hlavu ani patu. Thunder Underground je až nečekaně tvrdá a See You On The Other Side je spíš pohodová a zní hitověji. Skladba Tomorrow se mi také hodně líbí a My Little Man má takový zvláštní orientální nádech. Old L.A. Tonight je spíše takový další pokus o citlivou baladu, která zakončuje celou desku a trošku mi připomíná So Tired. Jediné skladby, které moc nemusím jsou Ghost Behind My Eyes, Denial a My Jekyll Doesn´t Hide.

Ozzmosis odstartovalo druhou etapu Ozzyho sólové dráhy a začíná být už trošku komerčnější, ale to mě vůbec nevadí.

reagovat

Termelinator @ 24.02.2011 20:24:25
Já naopak tuto desku považuju za nejlepší věc. �íkáte komerčnější. Já říkám nejtemnější. Na této desce sešli kromě Zakka i další skvělí muzikanti. Jako kytarista Steve Vai (My little man) či bassák Geezer Butler. Hodně fanoušků ji na prvních pár poslechů odsoudí, ale chce si to poslechnout několikrát dokola pěkně pořádně nahlas do sluchátek aby člověk zachytil jednotlivé linky. Pro fanoušky, kteří toto album napoprvé nepřijali bylo důvodem možná i to, že album nevytvořila kapela v pravém slovasmyslu, ale jen jakési seskupení skvělých muzikantů. Mě osobně to ovšem vůbec nevadí, protože ti právě dokázali toto album propracovat do posledního detailu. A právě proto Ozzmosis řadím nad tolik opěvované No more tears.

PaloM @ 25.02.2011 11:04:02
Skoro so všetkým súhlasím, podrobnosti o muzikantoch som neskúmal, pridal by som ešte jedno meno - Rick Wakeman, Ozzyho kamarát. Jedno však určite neodporúčam, ba varujem: nepúšťať hlasno do sluchátek, či slúchadiel. Šetrite si uši pre muziku, aby ste ju ešte počuli aj o 20 - 30 rokov. Dajte si to z dobrej stereo zostavy na plné gule - na reprobedne, nie klapky na uši.

Na tuhle desku jsem se nesmírně těšil,Ozzy sliboval návrat k tvrdší hudbě .V den vydání jsem ji běžel koupit . Doma jsem si ji hned přehrál a byl jsem velmi zklamán ,ani po měsíci každodenního přehrávání jsem si desku neoblíbil a zklamání z ní mně neopustilo . Slibovaná tvrdost se nekonala ,naopak je z něj cítit snaha udělat skladby které se budou hrát v rádiích a nikoho neurazí . Od Ozzyho bych to nečekal .
Škoda že ze skladeb na kterých pracoval se Stevem Vaiem zůstala jediná My Little Man ,která se mně s Ozzmosis nejvíce líbí a o to více mrzí že zůstalo jen u ní .
Není to žádný propadák ,pro mně jen veliké zklamání .
Je to jen můj názor ,vím že spousta lidí má tuto desku rádo ,mezi ně patří i moje manželka
reagovat

pito63 @ 17.04.2010 18:25:15
Ozzyho sólovú tvorbu počúvam veľmi zriedka, tento album som si prehral možno trikrát. Preto si pomôžem slovami jedného hudobníka, ktorému sa majster Osbourne "odmenil" na remasterovaných verziách starších diel. Myslím, že to vystihuje Martinovo rozčarovanie z tejto platne.
Bob Daisley: "V roku 1994 sa mi Ozzy opäť ozval, že pripravuje nejaké veci so Steveom Vaiom a či by som sa toho nechcel zúčastniť. Priletel som do Los Angeles, kde už bol Ozzy, Vai a bubeník Deen Castronovo. Začali sme skúšať v štúdiu Steveho Vaia. Za niekoľko týžd�ov sme sa presunuli do drahých newyorských štúdií CBS, kde sme ďalej skúšali a skladali. Ozzy však bol stále ako na tŕni a jedného d�a všetko zastavil. Povedal, že sa mu zvuk nahrávky a vôbec spolupráca s Vaiom nepáči a tým pádom ho poslal domov. Za niekoľko dní sme už boli v Londýne a pracovali s ďalšími hudobníkmi. Keď však došlo k samotnému nahrávaniu albumu Ozzmosis, Ozzy mi akosi zabudol zavolať. Bol to určite najslabší album, ktorý Ozzy urobil. Nevznikal v dobrej atmosfére... Veľký vplyv na Ozzyho má jeho žena Sharon. Poznám ju veľmi dobre a jej vplyv by som rozdelil do dvoch skupín. Sharon je Ozzyho prístav, jeho žena, jeho ochranca, ale tiež jeho promotér, predajca, manažér, proste všetko. Niekedy však má na Ozzyho príliš veľký vplyv čo sa týka skladania hudby. Nemal som rád, keď nám začala rozprávať do toho, ako by mali pesničky vyzerať. Tie najlepšie albumy, na ktorých som s Ozzym robil, vznikali bez jej prítomnosti. V kľude sme si skladali a žiadna Sharon sa nám do toho nemontovala. Jej prítomnosť v štúdiu bola, bohužiaľ, postupom času stále častejšia."

PaloM @ 17.04.2010 18:50:23
Ozzmosis nie je až taká katastrofa, minumálne 3 hviezdy by som dal i ja.
Sharon je šialená krava, tým je povedané všetko. Viď "remastre" a remixy diskografie r.2002. Ozzy ako človek je magor (viď MTV), ale jeho albumy mám rád.
Tím končí moja predpremiéra recenzií, na Ozzyho si časom čas určite nájdem :-)

Ozzy zase překvapil; je to poslední placka, kterou ještě jakžtakž můžu. Ne že by songy jako Perry Mason, I Just Want You či Old L.A. Tonight nebyly podařené, ale nějak mi z toho čiší přílišná snaha o co největší komerční úspěch. Po halasně avizované tvrdosti ani stopa. Tentokrát jen dobré.
reagovat

martin69 @ 12.04.2010 22:06:25
b.wolf : jsem rád že nejsem sám kdo má na tuto desku stejný názor .