Osbourne, Ozzy - No More Tears

Asi není na světě rockového fanouška, který by neznal skladby Mama, I´m Coming Home a No More Tears. Toto album se skutečně stalo znamením své doby a Madmana vymrštilo na samotný vrchol hudebního nebe. Nejenže jde o jednoznačně komerčně nejúspěšnější desku, na které se kdy podílel, ale i o desku, já tvrdím SKORO nejlepší. Ozzy, vědom si zbytečně promarněných let svého života, začal konečně sekat dobrotu. Pod dohledem lékařů a osobních trenérů se za dva roky stačil vrátit na scénu v životní formě. Nezvykle mladě vyhlížející, štíhlý, střízlivý a plný chuti do nové práce, byl připravený dobývat s ambiciózní novinkou světová pódia. K nahrávání byla povolána stejná sestava jako u předchozího alba No Rest for The Wicked, tedy Wylde, Castillo,Daisley a samozřejmě klávesák John Sinclair s tím, že Bob Daisley byl pro tentokrát na turné nahrazen Mikem Inezem. Zajímavostí je, že skladatelsky se na albu velkou měrou podílel také Lemmy Kilmister, který uplatnil své nápady hned ve čtyřech písních.
Deska No More Tears je vůbec dokonalou prezentací toho skoro nejlepšího, co do dnešních dnů vzešlo z Ozzyho spolupráce s blonďatým kytarovým hrdinou Zakkem Wyldem. Ten opatřil skladby mnoha nezapomenutelnými momenty. Přestože je deska zvukově různorodější, nástrojově bohatší a více aranžérsky promakaná než kterýkoliv z předchůdců, nejsou skladby přeplácané. Vše má svůj řád, vše drží pohromadě, nic neruší ani nepřebývá. Tak třeba hned úvodní Mr. Tinkertrain, vypovídající o konkrétním případu zneužívání malých dětí, stojí na pozvolném rytmu a Ozzyho soustředěném frázování, do kterého Zakk Wylde vstupuje se svými mistrovskými kousky jen ve chvílích, které to vyžadují. Stadiónový hymnus I Don´t Want To Change The World s nezapomenutelným ústředním riffem a výrazným refrénem se stal velkým šlágrem a dodnes je možné jej slyšet na Ozzyho koncertech. Skvělou baladu Mama, I´m Coming Home hrají celkem často rádiové stanice ještě v těchto dnech. Album však nabízí povedené slaďáky hned tři. A všechny stojí opravdu za to. Kromě již zmíněné písně Mama I´m Coming Home ještě méně známou Time After Time a samozřejmě v závěru umístěný nostalgický skvost Road To Nowhere coby temnou retrospekci Madmanova života. Vrchol přichází v titulní skladbě. Nezapomenutelný baskytarový motiv probublává skrze masivní hradby kláves, do toho hypnotizující šílencovo frázování a notoricky známá Wyldeho kytarová střelba. Skladba plná zadržovaného napětí však exceluje v bombastickém refrénu. Za zmínku stojí i výborné klávesové intermezzo v jejím jádru. Jsou zde však i méně známé skladby, které mají ambice monstr hitů. Tak třeba Desire, kde kytara dokola drhne dusivý riff nebo Kilmisterova Hellraiser, která jakoby vypadla z repertoáru Kiss. Velmi se mi líbí i S.I.N. díky své melodické zpěvové lince, která ve mně vzbuzuje pocit jakési popové povědomosti a také samozřejmě díky Zakkovu nenapodobitelnému kytarovému kouzlení, které jí vynáší daleko nad oblast prvoplánového kýče.
Jak shrnout do jedné věty album, které je mnohými považováno za nejlepší co kdy Mr. Ozzy stvořil? Ano bylo komerčně nejúspěšnější, obsahuje spoustu hitů, navázalo na něj největší turné Ozzyho kariéry atd. Ano je skvělé, hodnotím ho 5 ti hvězdičkami, ale Předchůdce No Rest for The Wicked (O dokonalosti prvních dvou kousků s Randy Rhoadsem netřeba diskutovat) a následovník Ozzmosis je u mě ještě o stupínek výš. Předchůdce pro svou syrovost a pro "Madmanovský faktor", které v dalších albech již postrádám, nasledovník pro svou jedinečnou temnou atmosféru.


reagovat

Cossack @ 08.03.2011 17:33:19
Jenom pro upřesnění – Lemmy se na zmíněných čtyřech skladbách podílel jako textař, nevím nakolik (a jestli vůbec) mohl mluvit do aranží, nebo se dokonce podílet na skládání hudby...
(Snad u "Hellraiser", kterou o rok později nahrál se svou „Motörovou partou” na "March Ör Die".)
Tento fakt (že Kilmister napsal „několik” textů pro Osbourna) zmi�oval v rozhovorech jak Ozzy, tak i Lemmy.
Doplním, že i na následujícím albu "Ozzmosis" se jeden „Lemmyho literární výtvor” nachází, a to ve skladbě "See You On The Other Side".

Cossack @ 08.03.2011 17:37:55
Jinak souhlasím s plným počtem hvězdiček a myslím si, že toto album je z Ozzyho počinů hudebně nejzajímavější, nejpestřejší a nejnápaditější; komerce, nekomerce...
Mám ho zkrátka hodně rád, i když z vrcholu oblíbenosti debutovou „Vánici” nesundá. ;-)

Fil @ 08.03.2011 23:11:02
Tak to by mne samotného zajímalo. :-) Rockový fanoušek jistě jsem, ale ty názvy těch skladeb mi nic neříkají. Možná jsem je slyšel, ale moc bych na to nesázel...

Cossack @ 11.08.2012 06:44:38
Ejhle!
Další výpůjčka… A opět z Metalpolis.net, jen tady není autorem Louža, ale Stray. Pokud nelžou, visí tam ten článek už od roku 2007.
>> odkaz
Nebudu se raději na další Termelinatorovy „výtvory” a jejich původ ani dívat.

PaloM @ 11.08.2012 07:58:07
Za plagiátorstvo by mala byť diskvalifikácia. Ťažko sa dokazuje, je to vážny morálny poklesok.

Kdo si myslel, že Ozzy už nemohl ničím překvapit, ten se velmi hrubě mýlil. A právě No More Tears je jedno z jeho největších překvapení, jaké kdy vydal.

Mr. Tinkertrain v úvodu začíná úplně nevině, ale pak se to rozjede na neuvěřitelnou rychlost a značně přitvrdí. I Don´t Want To Change The World trošku zní hitově, ale taky dokáže rozproudit krev v žilách. Balada Mama, I´m Coming Home je určitě Ozzyho nejznámější věc. Však je také občas slyšet i v rádiích! Desire mě náladou připomíná Crazy Train a jede jak urvaná ze řetězu. No More Tears to je úžasná věc, hlavně ta mezihra uprostřed skladby je neodolatelná. S.I.N. je také výborná věc, ale Hellraiser to je vyloženě bomba. Time After Time je úžasná balada a Zombie Stomp s dlouhým strašidelným úvodem se z ničeho nic promění v monster skladbu. A.V.H. navazuje na S.I.N. a Road To Nowhere patří mezi nejkrásnější Ozzyho balady.

No More Tears prostě nemá vyloženě slabé místo a je naprosto vyrovnané. Po turné doprovázené k této desce si Ozzy dopřál tříletý oddych z hudebního světa. Pro mě jednoznačně nejlepší deska z Ozzyho diskografie.

reagovat

Tuhle desku jsem kdysi dostal ještě na MC a dostala mě hned po prvním poslechu. Skvělý návrat, hlavně skvělý kytarista Zakk Wylde a dojáček Mama, I´m coming home. Ale jinak super dílko, od první pecky Mr. Tinkertrain. Nejraději poslouchám No More Tears a Road To Nowhere. Parádní zvuk, Ozzy prostě jede.
reagovat

martin69 @ 12.04.2010 21:56:02
Velmi dobrá deska . Ale pomalých věcí přibývá. Na následující desce bude hůř . Já bych dal jen hvězdičky čtyři .Pro mne nadlouho poslední deska kterou si rád kdykoliv poslechnu .

b.wolf @ 12.04.2010 22:04:12
Je jasné, že těch pomalých songů u starých pardálů s lety přibývá (poslední placka IM, Heaven And Hell); ono taky v šedesátce hopkat po scéně jako mlaďoch už asi dost dobře nejde... ale pořád se to dá. Třeba Black Rain už nemusím.

martin69 @ 12.04.2010 22:10:29
b.wolf : jasnÄ› ale u Ozzyho mnÄ› to moc nesedĂ­ ,je tam cĂ­tit moc komerce .

Cossack @ 12.04.2010 23:21:21
Pro b.wolfa:
Ozzy je ročník 48, takže v 91. měl 43 let, což není zas až takové stáří, že... ;-)
Pravdou ale je, že tělo měl z chlastu a drog zhuntované tak na sedmdesát... V Praze na koncertě k Ozzmosis byl sice ještě o 4 roky starší (1995) a jak tam skákal a dováděl! (To byl ale podle svých slov „čistej” a měl opravdu kondici lepší, než co jsem viděl na nějakých 10 let starých koncertních záznamech...)

Cossack @ 12.04.2010 23:23:38
Pro martina69:
Ozzy byl po odchodu od Black Sabbath víceméně komerční vždycky... (Ale tak nějak sympaticky.)