Opeth - Sorceress

Opeth - Sorceress - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2016

Tracklist:

1. Persephone 1:51
2. Sorceress 5:49
3. The Wilde Flowers 6:49
4. Will O The Wisp 5:07
5. Chrysalis 7:16
6. Sorceress 2 3:49
7. The Seventh Sojourn 5:29
8. Strange Brew 8:44
9. A Fleeting Glance 5:06
10. Era 5:41
11. Persephone (Slight Return) 0:54
12. The Ward (Limited Edition bonus track) 3:13
13. Spring MCMLXXIV (Limited Edition bonus track) 6:11

65:59


Obsazení:

Mikael Åkerfeldt - vocals, guitars, producer & mixing
Fredrik Åkesson - guitars, backing vocals
Joakim Svalberg - piano, keyboards, backing vocals
Martín Méndez - basses
Martin Axenrot - drums, percussion

 
29.04.2017 horyna
5 stars

V posledních týdnech se přehrabuji z valné většiny pouze v muzice figurující mezi letopočty 1967-1977. Někdy ale všeho moc škodí a tak se tento víkend věnuji i tvorbě novější. Jedním z alb vybraným k poslechu, je i připomínka posledního výtvoru Opeth, na nějž jsem v mezičase úplně zapomněl. Rozhodně jsem neměl v úmyslu psát recenzi na dané téma, ale jeho náplň mě natolik ovlivnila a pozitivně "sebrala s sebou", že jsem neodolal, přidat alespoň několik krátkých vět k tomuto, pro některé hodně kontroverznímu dílu.

Zhruba půl roku stará nahrávka, mě během loňského podzimu často doprovázela na cestách formou mp3 převodu a zcela nezapomenutelné jsou zážitky, kdy u především tempově povedené a dunící písně titulní, pařil náš malý synček. Několik motivů si zpětně jasně vybavuji, při nich se srdce intenzivně rozbušilo a pocit štěstí byl tu. Hodně fragmentů z této nahrávky je ovšem ukryto kdesi hluboko a pro jejich čitelnější připomínku, jsem některé skladby potřeboval znásobit. Právě při nich, při těcho ne-prvoplánových a opět dosti strukturovaných písních (které jsou poznávacím znamením Opeth), dominantních vyhrávkách, tempových zvratech, kde funkci prvůdce i kastelána, plní něžný Mikaelův vokál, jsem si znovu uvědomil sílu hudby Opeth a této kolekce rovněž. Kapela, která vždy budovala image a ke svému vyjádření využila kouzla atmosféry, nezklamala ani na tomto místě. Nádech tajemna, mystiky a propasti smutku, jsou všudy okolo. Dnes tedy žádné rozebírání, pro mne rozhodně zajímavé a precizní jedenáctky. Pouze konstatování o působivosti celku, jako jedné z možných cest mírného odklonu a nastavení jiných měřítek, pro dosažení požadované úrovně a patřičné hloubky jejich muziky.

Už slyším, jak někdo v tomto případě rád pronese: no jo Horyna, ten je znám tím, že známkuje často vysoko. Je to pravda, ale Horyna vystřízlivěl a dnes rozlišuje rozhodně více, než před rokem, má to svá opodstatnění a dal za pravdu svému okolí.
Horyna známkuje srdcem (a s pětkou tu není osmocen), v tomto případě nehraje roli žádný sentiment, či vzpomínky. Nahrávka je ještě horká a přiblížila se do míst, kde přelétávají stroje značek Heritage a Pale Communion. A nebude si přec lhát do kapsy.
reagovat

Balů @ 29.04.2017 16:41:31
Vydat takto koncipovanou desku mi případá zbytečné.

Napadá mne pouze: Nobody sings Dylan like Dylan.

PaloM @ 30.04.2017 20:10:17
horyno, horyno, riadne si sa nadchol, no album nedosahuje kvality dvoch predošlých. No, verím ti, je to srdečná záležitosť. Mne to zatiaľ stále vychádza na 3 hviezdy.

horyna @ 30.04.2017 21:40:52
Palo, Palo, také ti tu trojku věřím. Na začátku mě přišlo album hodně slabé, nudné a zbytečné. Postupně mě dostala dynamika a rytmičnost. Na řadu přišla atmosféra a teď i malebná akustická zakoutí a celkové komplexní pojetí. Je to jiné a za to jsem rád, nenudí mě to. Hele, kdybych tu byl jediný pětkař...

30.12.2016 alienshore
3 stars

Seňor Akerfeldt to tento krát prehnal. Robí si z poslucháčov "dobrý deň" podobne ako aj jeho kamarát Steven Wilson. Kopírovanie známych veličín je stávka na istotu a má to samozrejme aj predajný efekt. Opeth dosiahli s albumami ako Damnation a Pale Communion vrchol snaženia v rámci prog-rocku. Teda prelínania starého a nového. Čo ale môže Opeth v tomto štýle ešte priniesť?

Nič. Jedno veľké nič. Taký je aj ich nový produkt Sorceress. Kopec povedomých (i keď dobre zamaskovaných) motívov z obdobia 70-tých rokov je tak okatých, že mi to až vybíja oči. Keď sa to hodí, tak je to v určitom okamihu Deep Purple, inokedy Atomic Rooster alebo aj Wishbone Ash. A aby ani Jethro Tull-om nebolo ľúto, tak aj ich trochu oholíme. Opeth trochu pritvrdili, zdrsnili prejav, ale je jasné odkiaľ fúka vietor.

Samozrejme, že počúvať sa to dá a určite bude nejeden fanúšik prog-rocku skákať od radosti až po plafón. Problém je len v tom, akú skutočnú hodnotu tento album má. Úprimnosti a snahy tu niet. To znamená v preklade - slabé melódie, povrchné hard-rockové motívy a zámerne provokatívna okultná tematika na prilákanie pozornosti. Jediná skladba, ktorá mňa osobne oslovila je energická Era. To ostatné sa dá prekročiť jedným krokom. Ostáva len akási divná pachuť z oblbovania a zbytočného vykrádania. A to Mikael sľuboval kvalitnú melodiku a poriadnu dávku výbornej muziky.

Jednoznačne průser roka.
reagovat

Snake @ 30.12.2016 21:06:57
Ahoj Slavo, tvůj - snad až příliš břitký odsudek - mě docela překvapil. Vím, že máš Opeth rád. Je fakt, že celé album "Sorceress" jsem ještě neslyšel, ale jeho celkové známky jsou vesměs pozitivní - např. discogs 4,45 z 5, allmusic 4 z 5 (user ratings dokonce 4,5 z 5), progarchives 3,85 z 5, metalopolis 8,3 z 10 (redakce) a 7 z 10 (čtenáři). Nu, cedlo bych si v budoucnu rád koupil a ten obrázek si budu muset nakonec udělat stejně sám, ale málem jsi mě zviklal...

yngwie3 @ 31.12.2016 10:27:05
Jednoznačne průser roka ? Ani náhodou ... na to sú iní adepti ...
Nič. Jedno veľké nič ? Ani náhodou ... tak prečo potom tri hviezdy ?
Ostáva len akási divná pachuť z oblbovania a zbytočného vykrádania ? Ani náhodou ... asi zabúdaš že máme rok 2016 a nie je také jednoduché nahrať niečo bez toho, aby si sa o niekoho neobtrel ...

Slavo, Ty si už taký rozmlsaný znalec, že Ti nezostáva nič iné, len si niečo nahrať sám ... teda, ak to dokážeš ...

Sorceress je dobrý materiál ...

steve @ 31.12.2016 10:58:15
Zprvu se deska opravdu jeví nemastně, neslaně a na dva předešlé inovativní počiny zkrátka nedosahuje. Ale když ji dáte čas, tak na povrch vyplaví dost zajímavých míst nato, aby se dala odbýt šmahem a plácáním o kopírování těch a oněch. Tohle přece Akerfeld nemá zapotřebí a rozhodně to nebylo jeho úmyslem. Možná už nevěděl kudy dál a tak zkusil zkrátka tohle. Odbočku.

Mohyla @ 31.12.2016 14:02:04
No, tu sa v hodnotení nezhodneme! Na mňa CD urobilo podstatne silnejší dojem, o průseri roka nevraviac. Silné štyri hviezdy dávam! Sto ľudí, sto chutí!

Balů @ 06.01.2017 13:58:32
alienshore, děkuji za poctivou snahu pojmenovat zásadní problém této desky, protože skutečně nic nového nepřináší.
Poctivé by bylo doplnit název alba o znění : A tribute to seventies...
Protože jinak ty skladby ani nemohu brát.
To neznamená, že se to nedá poslouchat.
Jenže mne to upozorní na to, že si mám raději pustit J.Tull, L.Zeppelin nebo
Moody Blues.


Zdeněk @ 06.01.2017 14:28:01
Jestli není trochu problém v tom, že už se dá asi těžko
vymyslet něco co by tady v určité podobě nebylo.

29.10.2016 Zaphirus
5 stars

Každý nový počin skupiny Opeth zo sebou nesie plno otáznikov. Nie je tomu inak ani pri tejto štúdiovke. Vo viacerých recenziách je mu vyčítaná akási umiernenosť, prehnaná akustickosť.. až jemnosť.

Nie, nesúhlasím. Sorceress je proste len prirodzeným vyvrcholením toho, čo bolo započaté na Heritage. Tomuto smerovaniu kapely je často vyčítaná až priveľká snaha o reinkarnáciu 70. rokov, čo je do istej miery pravda. Avšak, avšak je to robené tak dômyselne a s invenciou ako to dokáže len Mikael Åkerfeld. Áno, sem tam začuť YES, PINK FLOYD, JETHRO TULL, URIAH HEEP.. ale stále v tom proste počuť opethovský rukopis. Dokonca sa nebojím povedať, že pri tomto albume zo spomínaných troch azda najviac.

Započúvajme sa napríklad len do úvodnej Persephone, krásny akustický úvod s veľmi tklivou melódiou. Titulná Sorceress má pomerne hitový potenciál ale zaujme zaujímavým textom a zmenami tempa. Alebo The Wild Flowers s krásnou gitarovou ekvilibristikou. Rovnako tak hammondové orgie v Chrysalis .

Album sa príjemne rozbieha a jeho druhá polka servíruje jednu ranu za druhou. Orientálne motívy, prepracované bicie, krásne vokálne linky, inteligentná práca s gitarou a podmanivé klávesy.

Nie, Opeth proste len zvolili cestu k jednoduchosti a miesto prvoplánovej prekombinovanosti vsadili viac na pesničkovosť a údernosť. Opeth si prešli death metalom, progresívnym rockom a momentálne zrejú do akéhosi progresívne-artového rocku, ktorého poňatie sa mne osobne veľmi pozdáva. Z hľadiska posledného smerovania kapely.. ide rozhodne o výborný album, ktorý si síce žiada čas ale rozhodne nie je jeho stratou.




reagovat

15.10.2016 john l
4 stars

Zklamání je silné slovo, ale smíšené pocity zatím převládají, ať bádám, jak bádám, svým novým materiálem mě Opeth až tak nenadchli. A jestli jsem nedávno brblal nad strátou atmosféry v novým směřování kapely, tak u horké novinky se atmosféra nachází, ale ne taková, jakou bych si přál. Vracet se zpátky k temnotě, po předešlých dvou dílech směřujících do progresivního rocku sedmdesátých let s průzračně průrazným nazvučením, mě nepříde nejšťastnější, ale textovej návrh si to zřejmě žádá. Copak o to, vývoj se kapele upřít nedá, co mě ale zarazilo hned od začátku byl hodně přebustrovaný a nabasovaný buracející zvuk nahrávky. Mohl jsem s tím počítat kdybych si poslechl ukázky z alba než vyšlo, ale chtěl jsem být překvapenej a názor si utvořit sám. Někde napůl cesty mezi starým a novým feelingem jsou zajímavý tempový pochody, mající svůj prazáklad někde v deskách King Crimson a cítím i vliv alba Grin od Coroner.

Obzvlášť začátek desky (Sorceress a The Wilde Flowers)zní hodně zatěžkaně a bolestivě, má ale tendenci vyvolat ve vás pocit něčeho zcela neznámého, alespoň u Opeth, nepopírá svůdnou náplň a vracející se moto slyšet to ještě několikrát. Pěknou písničkou je emotivní zasněná Will O The Wisp. Pátá Chrysalis šlape obstojně, konečně reprezentativní skladba kapely, ve které barevnost a rozvrstvenost hudby Opeth vyniká a exploduje, evokuje ve mě alba předchozí. Od sedmé The Seventh Sojourn se hraje sofistikovanjší hudba, východní moivy přítomné v instrumentální skladbě lehce prozrazují vzducholodní inspirace a závěrečný trojlístek bych zařadil k nejdokonalejším střípkům vcelku jednolitého tvarového komponentu.

Co mi album pojí s minulostí, je hravá a úderná technika Martina Axenrota a hammondy Joakima Svalberga. Kytarově mi přijde deska umírněnější, pánové se často pohybují v povzdálí, jelikož ovzduší nahrávky si to žádá. Výtku mám k dobové orientaci bookletů posledních několika sezón, pánové vždyť se to nedá číst:) a taky opotřebovaným a opakujícím se výtvarným námětům T. Smitha.

Je jasné, že nahrávka tak silně originální kapely jako Opeth bezesporu jsou, průměrná být nedokáže, mě ale tolik hudební krásy, jako díla předešlá zatím nepřinesla.
reagovat

PaloM @ 15.10.2016 20:04:05
Oukej, táto úvaha celkom dobre vystihuje aj moje pocity, takže vďaka. No počet udelených hviezdičiek neodpovedá obsahu recenzie, ja by som tomu dal tri.

horyna @ 16.10.2016 08:24:24
Ve skříni jsou teprve pár dnů, na konečný verdikt je tudíž hodně času, ale že by to byl nějaký velký odvaz to u mne zatím ani náhodou. Zvuk mohl být průzračnější a ani zpěv mě na pár místech nepřesvědčuje jako kdysi. Chuť desce přijít víc nakloub zatím převažuje.

Zajímavé téma--Travis Smith: dřív jsem měl jeho ilustrace hodně rád, má několik výrazných děl (Nevermore i starší Opeth), ale třeba na prvních Riverside se opakuje (možná kvůli konceptu)a nebaví mě, stejně jako u několika z posledních Opeth (zde už vůbec). Pro (rock) a metalové kapely toho vytvořil mraky, nabízí se srovnání se stejně mega produktivním (ale výtvarně zcela jiným) Hughem Symesem, který mě baví pořád, jeho věci pro Rush (obzvlášť poslední desky), Tiles, nebo i ty Dream T. (občasné deje vu) jsou prvotřídní.

john l @ 16.10.2016 13:09:05
Tři hvězdičky na kapelu kalibru Opeth mě přišly dost málo, já doufám že se to ještě vystříbří.

Co se týče Travisovy práce pro kapelu a ostatní všeobecně. Vnímám ji jako prudce sestupnou, doba s přelomu milénia vykazovala velikou kvalitu a originalitu jeho děl, jak u Opeth, tak ostatních,kterým svoje služby propůjčoval. Z poslední doby si nepamatuju, že by mě nějakou prací zaujal. Jako vejce vejci :)

horyna @ 19.10.2016 13:06:45
Tři dny intenzivního poslechu jsem desce věnoval a můžu s klidem říci, že se mi hodně zalíbila a naposlouchala. Lecos jsem jí ze začátku vytýkal, čas ji ale prověřil a kvalitní harmonie, neotřelá skladbová struktůra, zajímavé atmosférické prvky i na mnoha místech zahuhlaný zvuk mě přesvědčili, že tu mám opět co dočinění s vynikajícím materiálem.

Ovšem největší bomba bylo, když do pokojíku přišel náš prcek, že chce dělat blbinky a já vytáhl sluchátka a pustil desku z beden, fest nahlas, titulní skladba je tempově geniální a zatraceně šlape. Ty rytmy ho tak nakopli, že tam lítal jak splašenej, poskakoval a tancoval, když přišlo ztišení do akustik, zvedl prst a poslouchal, chodil k bednám a vyloženě si říkal o další nášup tvrých kytar a dunivé bicí jízdy. S ženou jsme se slušně chlámali a pozorovali ho. Tak to vidíte, Opeth se líbí i mrňouskům!!!! :-) :-)

john l @ 24.10.2016 09:06:26
Já se po víkendu s novýma Opeth nikam dál neposunul, asi je v někom z nás chyba.

Voytus @ 24.10.2016 11:34:13
U mě také nejprve smíšené pocity, ale pak mi došlo, že to tak vlastně bylo pokaždé. I když pravděpodobně vydali svou nejpřístupnější desku, tak to stále není na první poslech. A co si budeme povídat, myslím, že s každou další deskou se zvyšují i nároky a očekávání posluchače. Jen to chce přistoupit na jejich 'hru'. kterážto spočívá hlavně v tom, že se neopakují. Byť si zachovávají určitý specifický rukopis.

02.10.2016 Rovant69
5 stars

Poslední album švédských Opeth - Pale communion vyšlo v roce 2014. Toto album zřejmě definitivně rozdělilo fanoušky na dva tábory. Na první, uctívající growlingový řev (zpěv) a tvrdou, místy až death metalovovou smršť a na ten druhý, vyznávající progresivní rockovou hudbu, s kořeny v sedmdesátých letech.
Přiznejme si, že to s Opeth nikdy nebylo stylově jednoznačné. Zhruba však od alba Heritage (2012) byl příklon k progresivnímu rocku více než patrný. Nemalý vliv na samotný vývoj Opeth, měla zajisté hudební spolupráce a přátelství frontmana Mikaela Åkerfeldta s britským multiinstrumentalistou Stevenem Wilsonem, který s ním spolupracuje již od roku 2000.
Nyní přichází Opeth po dvou letech s novým albem s názvem Sorceress, které nahrál v totožné sestavě, jako předchozí Pale Communion.
Jak to s ním poslechově vypadá ?
Na první poslech mi padlo do ucha. Jestliže u předchozích alb se mi musely tóny a jednotlivé změny nálad v mém sluchovodu porovnávat a různě pašovat notičky tak, aby se staly skladby stravitelnějšími, u Sorceress jsem s tím neměl žádný problém. Ano, recenzované album je oproti svým předchůdcům stravitelnější, nechci však tím říci, že je jednodušší. Melodie a texty jsou stavěny vystylizované spíše v duchu temnoty. Mikael Åkerfeldt se nechal slyšet, že album je o negativních aspektech lásky a ty jak víme, dokážou býti temné a kruté. Původní záměr nebyl v tom napsat tak temné texty, ale prý to tak z něho vzešlo, když si sedl k papíru.
Persephone - album začíná tak, jak jsme u Opeth zvyklí a to pomalou klasickou vybrnkávačkou na kytaru, do které se přidává druhá. Libozvučně zvoní a proplétají se, až to nádherně hladí uši. Když Persephonin hlas odříká svůj magický recitativ, vynoří se klávesy s analogovým rejstříkem flétny a ukončí tak přímo pohádkově celou skladbu. Nádherný úvod.
Sorceress - s nástupem titulní skladby se probouzí celá kapela, která zde hřmí přesně tak, jak jsme zvyklí. Majestátní a hutný riff nekompromisně válcuje celou skladbu a do toho skvělý Åkerfeldtův zpěv.
The Wilde Flowers - Hard rocková věc, která mnohým může připomenout styl Deep Purple, ale nebyli by to Opeth, kdyby ústřední motiv nerozvinuli do zcela jiných rozměrů. V tiché pasáži je možné dokonce zaslechnout harfu. Když jsem se zmínil o Deep Purple, těch inspirací na albu najdete více, ale o nich bude ještě řeč.
Will O the Wisp - Bludička, jenž ve mě evokuje dobu, kdy se hudba poslouchala jen z vinylů. Krásná, křehká věc na akustické nástroje, podkreslovaná klávesami, opět s rejstříkem flétny. Skvěle vystavěná skladba.
Chrystalis - tako věc vás opět usadí do křesla svým tahem na bránu. Je zkomponována ve stylu dnešního progresivního metalu, chcete-li sedmdesátkového hard rocku - střídání sól kláves se sóly kytar, které jsou zde opravdu skvostné.Ostatně jako na celém albu
Sorceress 2 - tentokráte kratší, akustický kousek, jenž je lehce zahalen do psychedelické nálady a zcela jistě vás přenese do fantazie. Pravděpodobně se přistihnete, že máte zavřené oči a sníte. Zde bych chtěl vypíchnout nádherné trojhlasy.
The Seventh Sojourn - velmi silný orientální motiv. Ano, ne nepodobný tomu, co již použili Led Zeppelin. Zde je termín inspirace asi lehce na hraně, ale orientem se inspiroval kde kdo.Za mě povedené, hlavně přechod do zasněného tématu.
Strange Brew - nejdelší kompozice na albu a to velmi zajímavá svoji strukturou. Začátek je klidný, jakoby ještě dojížděla předchozí skladba, ale záhy přejde do běsnění, které je tak typické pro progresivní rock. Do toho všeho se ozývá melodie klavíru, s téměř osudovým a hororovým vyzněním. Když kapela utichne, vykřičí Åkerfeldt naléhavým hlasem "There is a voice surrounding me", tak, že vám naskočí husí kůže. Opravdu silné místo. Opět zde zavoní sedmdesátky, nejen dřevním hard rockem, ale i space rockem. Opeth nasadili laťku vysoko, jak asi bude vypadat finále.
A Fleeting Glance - Zajímavá, téměř renesanční předehra, která vykvete v pompézní závěr s úžasným kytarovým sólem.
Era, Persephone (Slight return) - album vrcholí a Opeth na nás hrnou všechny své mocné zbraně, kterými vládnou. Svižné finále v plné nástrojové palbě, včetně mellotronu a hammondek. Mikael zpívá jako o život. Při této skladbě si představuji konec show, kdy koncert graduje a světla jedou na plno. Ve chvíli kdy, dozní poslední tóny této jízdy a všichni muzikanti se uklání, hraje do toho klavír a vy vzdáleně slyšíte Persephonu v jejím outru. Je konec. Škoda…dal bych to znovu. Po dlouhé době mě nějaké album donutilo si ho pustit dvakrát za sebou. Další den znovu a znovu.
ak tedy hodnotit?
Album Heritage naznačilo změnu, Pale Communion se ještě více rozmáchlo do progresivního rocku a Sorceress je logickým status quo. Sorceress působí velmi kompaktně, je barevné a plné nálad. Z alba je cítit, že pro kapelu byla léta sedmdesátá inspiračním zdrojem. S trochou pozornosti lze vystopovat vlivy již zmíněných Deep Purple, Led Zeppelin, ale také Rush, Pink Floyd či Jethro Tull. V žádném případě se ale nejedná o epigonství, či vykrádání. Stále to jsou Opeth, byť po growlingu či death metalu nenaleznete ani stopy. Tímto albem se sdružení kolem Mikaela Åkerfeldta vydalo pravděpodobně a definitivně do progresivních vod. Z mého pohledu jim tyto vody sluší a je zcela určité, že přilákají i nové posluchače. Za zmínku stojí i vyvedený obal, který též lehce odkazuje na sedmdesátky.
Takže resumé: Z mého pohledu se jedná o velmi zdařilé album s výtečným zvukem. Takových ročně nevychází mnoho. K plnému počtu v hodnocení chybí jen opravdu málo, třeba o něco delší finále, ale to je věc vkusu. Jednoznačně kandidát na album roku 2016 ve své kategorii, ale čert vem škatulky a inspirace. Hudba vítězí a ta je tu naprosto skvělá.
Poslouchat Opeth je jako pít skvělé víno. Po prvním koštu okamžitě poznáte svou oblíbenou odrůdu.Po každém dalším doušku se vám odhalují nové vrstvy vůní a esencí, které vám v ústech způsobí naprostý chuťový orgasmus. Mé hodnocení odpovídá pocitu při poslechu - 4 1/2.
reagovat

john l @ 02.10.2016 11:43:38
Velice zjednodučeně řečeno: bude to úplně stejný jako u Heritage, nebo Pale Communion. Metalista bude nadávat, přinejmenším brblat a rocker (arťák) si spokojeně pochrochtávat, mnout ruce a říkat si jakou super progres desku to zase poslouchá. Kdyby Opeth vydali svou prvnotinu s názvem Heritage, bylo by to bez debat a diskuzí:) Copak je mezi náma někdo, kdo se na album netěší, kdo nemá vysoké nároky a velká očekávání od další produkce švédů?? Jen bláhový by uvěřil, že by to dopadlo, špatně, průměrně, stylotvorný odklon, nebo snad návrat o 15 let nazpět, to přece nehrozí. Tady se bude známovat hooodně vysoko.
Děkujeme za vyčerpávající recenzi, skladbový popis v tomto případě -u novinek vynechávám a těším se na vlastní úsudek.

Rovant69 @ 02.10.2016 11:57:55
to John I: ano máš pravdu. Ale jsou kapely, který díky tlaku svých ortodoxních fandů změnu krokem zpět udělaly. Opeth k nim naštěstí nepatří. Mě se album moc líbí, právě tím crossoverem metalu a art/hard rocku.

john l @ 02.10.2016 12:05:39
změnu zpět bych nechtěl ani za nic, kdo tohle udělá, popře tím všechno co nějakou dobu tvrdil, věřil a cpal svým fanouškům, takový kapely se mě pěkně eklujou:) např. Paradise "rychle zpátky" Lost, My Dying "raděj se unuďme a utahejme k smrti" Bride..., naštěstí už je neposlouchám:) přijde mi to k smíchu

Balů @ 02.10.2016 12:44:54
Dík za obsáhlou recenzi. Sám mám raději trochu méně slov , ale to je u každého jiné.
Na desku se těším , zatím sjiždim Damnation a z prvních desek mám vlastní výběr těch
Měkých skladeb.

Carloss87 @ 03.10.2016 07:02:16
Jo pro některé ortodoxní fandy jsou Opeth mrtvou kapelou.Já tam ty starý Opeth slyším.Jsou to pořád staří dobří Opeth akorát v artrockovém kabátě.Sorceress je super album a přijde mi,že ještě překonává předešlé dvě desky.

Rovant69 @ 03.10.2016 09:18:28
to Carloss87 - ano máš pravdu, i já je tam slyším, proto poslech přirovnávám k pití dobrého vína... Z mého pohledu se mi též jeví Sorceress jako lepší něž dvě předchozí a uvažuji o koupi na vinylu.

Balů @ 03.10.2016 09:35:33
Jó vinyl forever!

Zaphirus @ 03.10.2016 20:15:01
Suhlasim.. tesil som sa na tento album ako maly chlapec a som z neho skutocne nadseny. Heritage bol velmi dobry.. pri Pale Communion som uz chrochtal blahom a pri Sorceress uz nemam slov. Z mojho pohladu perfektne nahrany album, opat svojska a zaujimava atmosfera, velmi silne napady. ano, ako zvykne s oblubou vraviet Rudi Rus.. jesen ma opat vdaka tymto panom.. skvely soundtrack.

PaloM @ 03.10.2016 21:07:37
Zatiaľ nie som úplne vo vytržení, počúvam a testujem, potrebujem väčší časový odstup, či to zaradiť do zbierky.
Páči sa mi aj bonusové CD, najmä live skladby. Ideálne by bolo, keby trebárs do pol roka vydali koncertné dvd alebo 2CD s tracklistom z posledných 3 albumov. To by ma bavilo.

Voytus @ 04.10.2016 12:10:16
Je to parádní album, také tam slyším něco starého, navíc jsou tu opět přítomné výrazné kontrasty mezi tvrdšími a klidnějšími pasážemi a také i dost rychlých, u Opeth ne tak častých temp. Chce to víc poslechů. A co si budeme povídat, s každým dalším albem se zvyšují nároky posluchačů.

PaloM: Živák by byl fajn, poslední Albert Hall zachycovalo starý materiál, z Watershed jen jednu skladbu, od té doby se objevila spousta záznamů na youtube, ale většina z nich trpí různými nedostatky ve zvuku, chtělo by to kvalitní záznam.

22.09.2016 b.wolf
5 stars

Tak Mr Akerfeldt definitivně opustil skatulku growlingu a novinka je v duchu téměř akustickém, Chrysalis v jistém místě zní jako staří dobří Uriah Heep, hammondova smršť. Po výborné Pale opět další solidní zářez v diskografii této vynikající skupiny. Hodnocení opět za pět. 5/5
reagovat

Voytus @ 22.09.2016 14:49:01
Sakryš, ono je to někde ke slyšení? Jsem v pokušení.... Ale ne, zkusím to udělat jako minule, kdy jsem slyšel Pale Communion celé až když mi přišlo LP.

Uriah Heep říkáš? Ono něco z ostrovního hard rocku je i v Wilde Flowers, kterou vypustili do světa včera. Hned zezačátku mě napadli Deep Purple.

horyna @ 22.09.2016 15:29:22
Také si raděj počkám na celý koláč, zajímavé že při W. F. mi první na jazyk skočili právě párplíci, tak uvidíme, ono to neuteče:-)

PaloM @ 22.09.2016 17:40:01
Ja vám to priatelia napíšem na rovinu. Ak má už niekto legálne a originál album Sorceress (na nosiči alebo v elektronickom formáte), napísať o ňom na verejnom fóre recenziu je samozrejme v poriadku.
Ak nie, tak je to prinajmenšom nemorálne.
Nebudeme si tajiť, že linky na stiahnutie v mp3 ukradnutého albumu a uploadnutého na web sú k dispozícii a pre vlastné potreby si to mnohí (i ja) stiahli.
Ale nemáme právo písať recenziu, a to do 30.9., keď album oficiálne vyjde.
Takže navrhujem moderátorom "recenziu" vymazať. Aspoň minimálnu kultúru a elementárnu úctu voči skupine Opeth by sme mohli takto prejaviť.
Ďakujem za pochopenie, toto som na nikoho osobne nesmeroval.

merhaut @ 22.09.2016 18:40:40
Já mám nové Opeth doma měsíc coby oficiální recenzní výlisek, komenty pro Spark jsou dva týdny napsané, takže sem klidně ten svůj dám: Dnes deníkově: akustická „latino“ předehra jak od Morriconeho, bombastická a úderná hardrocková titulka, královská kombinace metalového drsanství a artrockové něhy ve „Wilde Flowers“, „Will O The Wisp“ = parafráze JETHRO TULL („Je to píseň inspirovaná ‘Dun Ringill‘“ – Mikael Åkerfeld), Motýl s kovovými křídly („Chrysalis“), spíš než „Black Mountain Side“ od Zeppelínů (Mikael Åkerfeld) mi „Sorceress 2“ evokuje PINK FLOYD v úvodu soundtracku „More“, „The Seventh Sojourn“ – jemnůstka s názvem alba od MOODY BLUES, „Strange Brew“ rovná se raný LED ZEPPELIN, pozdně pinkfloydovská je „A Fleeting Glance“, a „Era“ představuje NWOBHM à la OPETH…
Minulá deska držela o něco víc pohromadě, jinak je ale samozřejmě prima, že někdo tak známý, jako OPETH, udržuje odkaz klasického rocku v povědomí dalších generací fanoušků. Takže Páv na přebalu se může právem natřásat.
Jaromír Merhaut *****

P.S. Åkerfeld komentuje na Team Rock skladbu po skladbě, zajímavý to pohled do kuchyně...

b.wolf @ 23.09.2016 11:11:12
Pan bratr mně přivezl z dovči ve Stockholmu normální cedlo, které dostal od tamějšího známého, to jen pro informaci zdejších rýpalů. Já si sem tam nějaký song pustím na trubce, ale jinak pořizuji originál (nějaké stahování, či jak, jde mimo mě, jelikož já umím PC akorát tak pustit-na zem... :). Někteří si klidně sosnou a ještě rýpou, že...

PaloM @ 23.09.2016 11:48:53
No když ti to přinesl pan bratr od svého známého - prečo si podráždený? Veď teba sa tá pripomienka potom netýkala.
A mohol by ma tvoj pan bratr zoznámiť s jeho známym? Je to hudobný publicista, ktorý píše recenzie (podobne ako Merhaut)? Aj ja by som rád dostával originálne CD, len tak, pár týždňov pred oficiálnym vydaním... :-)
A na záver, keď už to máš oficiálne, prečo aspoň nenapíšeš poriadnu recenziu namiesto trápnych dvoch viet?

b.wolf @ 23.09.2016 12:11:27
2 PaloM: Protože čekám, až mě na to "někdo" upozorní, že. Mně nikdo CD nedal, pár eur mě stálo, víme? A že's to nesměroval na mě? A na koho, když jsi chtěl recku smáznout? Někdo holt je borec, který tady vypisuje sáhodlouhé (pro mě ovšem většinou bezobsažné recenze-čest výjimkám, jako byl zde již bohužel nepíšící Petr Gratias), někomu, koho zajímá především hudba, stačí dvě věty a někdo holt musí prudit... sám se divím, že se mně chce vůbec reagovat, příště se na to vykváknu...

Voytus @ 23.09.2016 17:41:08
merhaut: Ten článek v Team rock jsem četl, snad jsem na něj dával i odkaz sem. U Åkerfeldta mi vždycky přišlo fajn, že se rozpovídá o inspiracích a to leckdy dost otevřeně, a naštěstí má zároveň schopnost tyto inspirace přetvořit v něco originálního a osobitého. Člověk ty vlivy třeba i vycítí bez jeho "návodu", ale nikdy to neurazí. Sice si třeba můžeu říct "Jasně, tohle jsou Jethro, tady slyším Yes, tady britské folkaře, tady párply..." a tak dál, ale jak říkám, nikdy to není pouhá vykrádačka. A zase, třeba to může být pro někoho vstupenka do art rockového žánru. Mimochodem, fajn, že i Tebe takhle chytly ty poslední desky, ale co alba starší (vím, je tam growling, ale přeci jen), jestli jsi jim třeba nezkoušel dát šanci?

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
b.wolf, Carloss87, Rovant69, Zaphirus, Mr.Black, kaktus, horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
john l, Mohyla
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
PaloM, tyniger, alienshore, Zdeněk
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000