Opeth - Orchid

Tak podle mého skromného názoru je právě toto (společně s Blackwater Park) nejlepší album Opeth. Takovou atmosféru, jakou tady vytvořili, se jim nepodařilo zopakovat už na žádném dalším počinu, byť se o to pánové sebevíce snažili. Vznikly tak díla, která byla lepší, co se instrumentálních schopností muzikantů týče, s lepším zvukem, apod., ale album se stejnou náladou a atmosférou už nevyslo nikdy. Jediné, které se v tomto ohledu může Orchid rovnat je hned následující Morningrise, ale už i to je někde trochu jinde. K jednotlivým písním nic psát nebudu, protože je to zbytečné. Kdybych měl vypíchnout své nej skladby z tohoto alba, pak to budou asi: Under The Weeping Moon, Forest Of October a The Apostle In Triumph.
P.S.: Bonus track (Into The Frost Of Winter) je skladba ze studia, nijak zvukově upravována, ale jako taková raritka je moc fajn.
reagovat

Voytus @ 22.01.2008
Výborná deska, je na více poslechů, než třeba Ghost Reveries, ale právě proto stojí za to. já nejraději BWP(první co jsem od nich slyšel) a, což je možná zvláštní, Damnation(milé a nečekané překvapení).

Petrucci @ 22.01.2008
Já slyšel BwP taky jako první, a s Orchid ho mám asi nejraději. I když říct tohle je pro mě opravdu těžké, protože mám rád úplně všechny desky:). Damnation je taky výborné, moc povedený experiment, je tam hodně slyšet vliv Porcupine Tree,(taky s nimi S. Wilson na téhle desce spolupracoval), a Anathemy, což ale vůbec není na škodu:).

Voytus @ 22.01.2008
Porcupine Tree vlastně ani moc dobře neznám, takže neposoudím. Spíše mi to připomíná právě starý art rock 70. let (asi tím mellotronem a melodikou). Ale ta Anathema docela sedí.
Je fakt, že co se týče Opeth, tak nevydali (zatím) žádnou slabou desku, někdy v květnu jim má vyjít nová - s novým kytaristou(!) a bubeníkem. Tak jsem zvědav.

Petrucci @ 22.01.2008
Souhlasím, slabou desku zatím nevydali. Na náhradu za Lindgrena jsem hodně zvědavý. A hodně mě mrzí Lopezův odchod, výborný bubeník a navíc mi byl vždycky moc sympatický:). Porcupine jsou cítit skoro na každé desce Opeth, Wilson a Akerfeldt jsou velice dobří přátelé. A jestli se Ti líbí Opeth, tak si myslím, že Porcupine by mohlo taky:)

Voytus @ 22.01.2008
Já o nich vím už nějakou dobu, jen na ně zatím nemám čas? Chuť? Smysl?...Teď si dávám jeden ze svých dalších návratů na začátek 70. let a nepřestává mě udivovat, kolik zajímavých seskupení mi dříve uniklo.
Ale Steven Wilson určitě Akerfeldta hodně ovlivnil co se týče skládání. Od té doby, co je produkuje, tak celkově zmelodičtěli.

Tak si říkám, že dopíšu Supertramp a pustím se do Opeth, moc živo tu totiž není.

tak jsem neodolal a po poslechu Ghost Reveries, Still Life a Damnation jsem si doplnil DSG o zbytek placek. Líbí se mi tady klavírní vložka Silhoutte, zaujala mě i Under The Weeping Moon. Trvalo to delší dobu, chvíli jsem hledal ty atributy Pink Floyd, ale pak mě to Akerfeldtovo chroptění a jemné akustické plochy kytar dostaly. Teď už na Opeth nedám dopustit. Na špičky jako Zátiší či Park černé vody sice ještě Orchidej nedosahuje, leč kvality jistě má.
reagovat

Wenzl @ 21.04.2007
Tady floydy určitě není třeba hledat.Sedmdesátky tu sice nějké jsou,nejvíc na posledním počinu,tam bezesporu,ale floydi nikde ani náhodou.