Opeth - Blackwater Park

Pametam sa na to,ked som pocul Blackwater Park prvykrat este na svojom starom radiu pocas dlhych zimnych dni.Stale pri pocuvani tohto diela sa mi tie casy vracaju a uvedomujem si ako to uz bolo davno.Aj po takom dlhom case sa dokazem vzit a ponorit do tejto muziky.Bleak najlepsia vec z celeho kontextu vo mne vyvolava nekonecne radostne chvile(asi som uz velmi sentimentalny).Tymto albumom Opeth da sa povedat zavrsili jednu eru a presli do dalsej.U mna osobne to bola era ich vrcholu.Napinavy posluch od zaciatku az do konca.Krasne striedanie az death metalovych pasazi s progresivnymi prvkami az po upokojujuci rock.Pokojne by som toto dielo zaradil medzi top albumy svedskej produkcie vobec.
reagovat

Tohle je můj nejoblíbenější počin od Opeth. Vlastně jediný "klasický" (tedy mimo Damnation), který jde poslouchat pořád dokola bez usnutí. Na tomhle albu totiž dotáhli svůj koncept k dokonalosti. Na dalších ho už pouze "dření" (nesmíme ovšem počítat "Damnation", které stojí tak nějak mimo celé tvorby)
Dobře, ale zpět k Blackwater Park. Skvělá produkce Stevena Wilsona, skvělé nápady, výborné aranže, vynikající čistý zpěv i řev. Jediné negativum je, že s přibývajícímy minutami se začíná všechno opakovat. Jakoby náznak toho co má přijít na dalších albech.
reagovat

Švédské božstvo Opeth a jejich, podle mého, asi to nejlepší album, které kdy vydali. Divím se, že na něj ještě nikdo nepsal recenzi. Jde o naprosto strhující kombinaci death metalu, s psychedelickými akustickými pasažemi, které místo deathové "mručení" a growlingu doprovází čistý zpěv Michaela Åkerfeldt. Jednotlivé písně je netřeba rozebírat podrobněji. To, co tady pan Åkerfeldt dokázal, je něco naprosto neuvěřitelného, zhudebnělá melancholie, podzim zachycený a spoustaný pomocí not a zpěvu. Když procházím tímhle parkem, tak se ocitám naprosto mimo realitu a veškeré vnímání, tak neváhejte a přidejte se...
reagovat