Omega - Omega X -

Plný počet. Plnej knedlík a dost možná Biturbo:-) "Full HD rozlišení" celé desky už v roce 1981 :-), našlápnutý hustý zvuk - poctivý a výjmečně dobře nahraný analog v Budapešťském studiu Omegy s Dolby B :-), který zní kosmicky a hodně nadčasově i dnes, tehdy se muselo dle mého názoru jednat o "zjevení" v celosvětovém měřítku hudby.
Mno, pan Merhaut sice jistě něco proti tomuto odvážnému tvrzení namítne že ano:-), a uvede alespoň 5 historek s tematikou papalášských dob a odkáže na 10 vzorů, které zde Omega okopírovala, ale i tak mu jeho případný názor neberu :-D (snad to pochopí že si dělám legraci, jeho recenze se mi často právě naopak líbí) a myslím si že je to deska originální, povedená a nikde neokopírovaná...
Jediné co bych místy nepatrně vytknul jednotlivým skladbách je opravdu rychlá až překotná rytmika.
Ale i přes tuto drobnost za 5 kousků.
Kapela se zde dostala po cca 6-ti letech mírné a později už výrazné stagnace opět do vrcholné formy, jenže už za rok nato, v roce 1982 dočista zblbli a pod vidinou nevím čeho - snad nějaké rudé pochvaly doprovozené slitinovým odznakem a ušmudlaným diplomem za připravenost podepsaným místním význačným soudruhem - se svezli na nové vlně, čehož výsledkem byla tři neuvěřitleně nepovedená slabá alba - 11, ...Oldalán, a Babylon.
reagovat

Velmi povedené album, co upoutá na první poslech jsou kytarová sóla Molnára, paráda s dlouhou zárukou. Opět melodická invence bere dech, kam na to pánové chodili nevím ale chodili dobře. János Kobor opět přesvědčuje, že je silný v kramflecích,
jak v baladách tak ostřejších skladbách. Vřele doporučuju poslouchat několikrát a nahlas.
reagovat

Ondra @ 19.12.2007
Ano, přesně tak, poslouchat dokola alespoň na 80l bednách a 110W zesíku, s hlasitostí nastavenou na 12...
Po letech klávesového bloudění a blouznění Omegy, z něhož vyčuhovalo jen málo povedených pecek a ještě méně alb, je toto téměř návrat ke kořenům - ostré riffy, méně kláves, rychlé melodické motivy a obzvláště typicky "znovuobjevená" Molnárova kytara, která svoji pouť preciznosti víceméně ukončila na pětce, resp. dozvuky jsou ještě na výborném Idórabló, které mám moc rád.
Úvodní vypalovačku používám k testům reprobeden z hlediska jejich schopnosti přenášet pásmo středních a nízkých basů, takto našláplých věciček neběhá po světe tak mnoho. Poslech však musí probíhat v místnostech s masivní konstrukcí a odolnými okny... :-)) Hustota basovky je zde podobná např. vynikající polské kapele "Breakout".
Ostatní skladby jsou vysmahnuty jedna za druhou, okořeněné skvělým vokálem Kobóra a sehranou rytmikou kapely, po čase se někomu může album zdát mírně monotónní, ale právě o této koncepčnosti to řekl bych je.
K dokonalosti už chybí jen Hammondy ze Starých Zlatých Omega Časů.... Hodnocení *****.
Nicméně je škoda, že následující alba Omegy už byla slaboučká, např. Babylon je naprostá katastrofa.