Who, The - My Generation

Tak pokial ide o LP My Generation tak som velmi rád že to už vyšlo aj na CD.Who je moja naj-skupina aj ked počúvam celú Sixties éru a to nielen z UK ale aj US,Holland,Germany,je toho vela.Takže moje hodnotenie na tento album je výborné.Dunivá skupina-presne podla môjho vkusu a velmi dobré skladby ako-My Generation,I Cant Explain,Motoring,Instant Party,The Goods Gone.Kapela v štíle Mods tak ako má byt-super.
reagovat

Desku otvírá song Out In the Street a intro mi něco hodně připomínalo. Ano a bylo to tak. Úplně stejný motiv otvírá předchozí hit kapely Anyway Anyhow Anywhere. Nevím tedy proč je to tady zopakováno. Ale song je to dobrej a hodně napoví o čem bude celá deska. Máme tu Daltreyho chraplák a hlavně pořádně naboostřenou kytaru Pete Townshenda, který struny rozhodně nešetří a vytváří v jistých místech hodně neobvyklé zvuky. Píseň končí opět tím intrem o kterém jsem mluvil.

To bychom měli první, ale musíme se soustředit na to, co je na téhle desce to nejlepší. Ano, ti hudebně vzdělanější již tuší… Je to šestka My Generation. Píseň, která se stala hymnou tehdejší mládeže a nutno říct, že její text je hodně nadčasový a poněkud brutální vůči těm starším. Daltrey to ale zlehčuje tím, že v písni nehorázně koktá. Když k tomu přidáte skvělé basové vyhrávky John Entwistla, správně chaotické bicí Ketih Moona a samozřejmě parádní riff Townshenda, tak dostanete jednu z nejslavnějších písní The Who a rocku obecně.

Pokud se vám jedna hymna mládeže na desku zdá málo, tak sedmá The Kids Are Alright je něco pro vás, skladba s chytlavým refrénem, která vypráví o tom, jak je těžký opustit „mod“ gang. Jistě chápete proč byla tak populární mezi mladými výtržníky.

Třetí velká hitovka je A Legal Matter. Skladbu sice otvírá kytarový riff, ale hodně důležitá je zde basa a také v pozadí valící se piano. O tom, že Keith Moon zde opět řádí je zbytečné mluvit. Píseň o rozvodu je jistě skvělé téma, zvlášť když si ho vybral ještě svobodný skladatel Townshend.

Další songy již tak hitové nejsou, ale jsou velmi zdařilé, ať je to můj velký favorit It’s Not True ve které se opět do pozadí rve piano nebo hodně tvrdá instrumentálka The Ox, kterou vřele doporučuji všem bubeníkům, aby viděli jakej byl Keith řezník. Townshend tvrdí, že nikdy nedokázal hrát tak dobře jako jeho souputníci Clapton, Page atd., a tak hrál aspoň hodně moc nahlas. V The Ox to poznáte na vlastní uši. Rachot téhle skladby ve srovnání s rokem její výroby je neuvěřitelný. Mimo jiné v ní uslyšíte, co všechno se dá vymáčknout z kytary (mám podezření, že ji při natáčení Pete o něco omlacoval). Klavír zde také pěkně běsní. V The Good’s Gone a Much to Much naopak uslyšíte hodně typické vokály pro tvorbu The Who.

Všechny skladby byly napsané Townshendem až na 3 výjimky. Pod The Ox je podepsáno více autorů a dvojka I Don’t Mind a Please Please Please jsou z dílny James Browna. Osobně si myslím, že se na desku zas tak moc nehodí, ale tehdy se na desky dávaly covery v hojném množství a koneckonců aspoň má posluchač jistotu, že na desce jsou kvalitní songy, kdyby se náhodou autorská tvorba nepovedla. Což tady naštěstí nehrozí.

Tak a jdem bilancovat. Deska Sings My Generation je na svou dobu hodně syrová a především za to může Townshend a jeho hra na kytaru, která se stěží dá nazvat poklidnou, ale na druhou stranu je občas nucena držet celkový rytmus, protože Moonovo bubnování plné dlouhých přechodů rozhodně nesplňuje to, co si představíme od pojmu klasické bicí. Ale deska obsahuje několik skvělých hitů a na svou dobu mi přijde velmi jedinečná. Spoustě dnešních posluchačů bude asi vadit hodně starý zvuk, ale holt jsou to 60. léta a s tím se už nic moc nedá dělat. The Who Sings My Generation se mezi deskami své doby zcela jistě vyjímá, ale v kontextu jejich další tvorby dávám 3. Pokud máte rádi hudbu ala Beatles, ale ti vám přijdou příliš měkcí, sáhněte zcela jistě po této desce.

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska My Generation umístila na 236. místě.
reagovat

kubys @ 03.08.2007
Já bych se chtěl jen zeptat, na které desce Anyway Anyhow Anywhere vyšla, protože doma jsem ji našel jen na výběrech a ještě na desce Davida Bowieho z roku 1973 - Pins Up...díky za odpověď:)

kubys @ 03.08.2007
teda Pin Ups

kneekal @ 04.08.2007
to kubys: já mám dojem, že na originalních studiových deskách vůbec nevyšla. Možná jako bonus k některým cd verzím např. Sings My Generation, ale to si na 100% jistý nejsem. Já osobně jí sjíždím na kompilaci The Who Ultimete Collection. :)

kubys @ 04.08.2007
Já vím na Ultimate je hned druhá za Can't explain, ale na studiové desce jsem ji nenašel...je to pro mě trochu záhada:-)

kneekal @ 04.08.2007
Tak tehdy se vydávaly singly ve velkém, a tak zřejmě nepociťovali nutnost to švihnout na nějakou desku. Tak bych to asi viděl :)

OHNOTHIMAGEN @ 05.08.2007
Abych to s těmi singly uvedl na pravou míru:
většina britských singlů z 60. let se záměrně neobjevovala na britských dlouhohrajících deskách - na rozdíl od amerických verzí.
Nejlépe to vystihl Bill Wyman, když do své knihy napsal, že zatímco američtí fanoušci vždy vyžadovali, aby na elpíčku byl i úspěšný singl, britští zásadně chtěli něco nového, protože singl už měli koupený samostatně.
Proto porovnejte edice beatlesáckých alb od Rubber Soul dál (i když Beatles jsou špatným příkladem, protože Capitol v USA si jejich alba přetvářel po svém), stounovské z let 1964-1967 (na britské "Out of Our Heads" například chybí Satisfaction, na "Aftermath" Paint It Black a na "Buttons" pro změnu Ruby Tuesday - to jen jako příklad), Kinks z let 1965-1967... a Who jsou jen dalším stéblem v této husté trávě.

lenzi @ 14.08.2007
Videli ste už reinkarnáciu Keitha Moona ? ;-)

>> odkaz

Frajerlukee @ 14.08.2007
Já bych ho vzal na turné místo Zaka Starkeyho:-)

Graaaf @ 02.12.2008
Anyway...etc. byla singlovka, která na LP vyšla až na autorizované kompilaci Meaty,Beaty....

On to byl nejen britský trend, na studiovky nezařazovat singly, ale také šlo o to, že tehdy začínající kapely byly na naše poměry šíleně potentní. Proto u mnoha z nich není výjimkou, že vydala třeba tři studiovky za rok (na natočení jedné jim stačil věšinou tak měsíc -maximálně šest týdnů, ale také třeba jeden jediný týden), takže oni to jednak ani neměli zapotřebí a za druhé v šedesátých a sedmdesátých vydat na výrobu proti dnešku poměrně náročné vinyly dalo trochu víc práce.

Jsou kapely, které měly v časovém horizontu relativně jepičí život - rok, dva roky. Ony ale za tu dobu dokázaly vyplodit tolik muziky, co mnohá dnešní nedokáže za deset let (neberu zde v potaz staré dinosaury, ti už si své odmakali).

Graaaf @ 02.12.2008
Ještě bych si dovolil malou vsuvku. Who vylítli tak rychle, že když se dostali k nahrávání prvního singlu - "My Generation" a Townshend přišel do studia, tak tam stál jako tvrdý "Y" a nedokázal hrábnout do strun. Takže na singlu hrají na kytaru studioví kytaristé - jedním z nich byl Jimmi Page.
No a když se točilo první LP, tak tam už sice Townshend hrál, ale stejně tam opět vypomáhaly najaté studiové síly... :o)
A podívejte, jaký je z něho dnes mistr a co všechno světu se svým stylem a hrou přinesl...

Debutové album britských The Who notně zčeřilo vody britské pop music v roce 1965 a téměř ihned se díky albu The Who vyšvihli v popularitě mezi Beatles, Stones, Animals, Kinks a další tehdy již slavné britské kapely. Z alba bych vyzdvihl asi nejznámější "generační" písničku "My Generation" (na Youtube.com doporučuji vyhledat cover verzi od The Zimmers), Kids are allright a A Legal matter. The Who později natočili lepší alba, debut jim však rozhodně ostudu nedělá a směle se může zařadit po bok tehdejším albům od Rolling Stones či Kinks...
reagovat