Britská alternativní trojka Muse ve složení Matthew Bellamy (zpěv, kytara, keyboard), Dominic Howard (bicí) a Chris Wolstenholme (baskytara) o sobě poprvé vážně dala vědět na soutěži popových a funk-popových kapel pod názvem "Battle of the Bands", kdy vystupovali ještě pod dřívějším názvem Rocket Baby Dolls a předvedli velmi „svěží“ výkon okořeněný navíc o rozbití nástrojů na konci koncertu. V roce 1998 s nimi uzavřel smlouvu Dennis Smith a tím dostali možnost nahrávat ve studiu,kterým prošla slavná jména jako Oasis nebo Robert Plant. U Sawmills tak vychází debutové EP „Muse“ a dále úspěšné druhé EP „Muscle Museum“, kterým kapela už definitivně vstoupila na britskou hudební scénu. Přesto o ni nebyl v Anglii velký zájem ze strany místních labelů, a tak se tedy skutečné popularity dočkali až ve Spojených státech, kde podepsali smlouvu s „Taste Media“ a mohli se jeho prostřednictvím dostat i na jiné západoevropské, ale i východoevropské trhy. První a také velmi zdařilá deska byla natočena během pár týdnů roku 1999 (s výraznou pomocí Jana Leckieho, mj. produkčního desky The Bends od Radiohead ) u „Sawmills“ a „Rak“ ( Londýn ) a jmenovala se „Showbiz“. Pak kapela absolvovala turné se skupinami zvučných jmen, jako jsou např. Red Hot Chilli Peppers, či Foo Fighters a další rok už naplno rozjela koncertní šňůru po světových velkoměstech a festivalech. Druhé album „Origin of symmetry“ (2001) znamenalo pro kapelu velký úspěch, ještě větším průlomem v jejich tvorbě pak byla třetí deska „Absolution“ (2003), která se natáčela v době, kdy začala vojenská operace v Iráku, takže se nese v duchu jakéhosi konce epochy, i když se nedá říct, že by byla čistě politickou. Některé písně byly nahrány v orchestrální podobě, s kapelou tentokrát spolupracoval precizní Rich Costey. Tento album je nejpovedenějším hudebním počinem,co se týče úspěšnosti prodeje a hodnocení kritiků, přičemž snad největší popularity dosáhl song „Stockholm Syndrome“. Konečně můžeme zmínit četná ocenění, která kapela získala během své kariéry, mj. vítězství v Kerrang Awards v kategorii nejlepší britská kapela, nebo v kategorii „Best Live Band“. Muse rovněž vydali dvoj CD a DVD „Hullabaloo“ se záznamem živého koncertu v Paříži z roku 2001 na jedné straně a kolekci písniček z „b-sides“ na druhé. Poslední album vydala kapela v roce 2006 a jmenuje se „Black Holes and Revelations“.
VladoZ (převzato z virtus.blog.cz, se souhlasem autora)
MUSE
MÚZOU POLÍBENÍ
Jsou Muse bezduchými plagiátory Radiohead, Jeffa Buckleyho a kdovíkoho ještě? Banda venkovských balíků vedená tím "zasraným blbem" (tak něžně Bellamyho nazval Kelly Jones ze Stereophonics)? Jeden ze dvou tří největších britských objevů přelomu tisíciletí? Se znalostí alb a dvou zážitcích ze strhujících vystoupení přitakávám poslední otázce. Ano, Muse nejsou dokonalí, ale své představy nabízejí ve velmi zajímavé podobě, která je mi blízká. Přitom vznikli vlastně z nudy.
Rodiče žádného z našich tří hrdinů v městečku Teignmouth na "devonské riviéře" nebydleli odjakživa. Přistěhovali se do výletního místa na jihu Anglie, kde mnoho otužilých Britů tráví dovolenou. Synům po roce, dvou začalo nové bydliště připadat jako hnusná díra, kde chcípl pes. Copak přes prázdniny se ještě něco dělo, ale během školního roku? Nic. Když dětské hry začaly nudit zbývala jediná zábava - poflakovat se, tajně kouřit, sehnat něco na pití a poslouchat hudbu.
Matt Bellamy (narozen jako Matthew James Bellamy 9.6.1978, Cambridge) však doma poslouchal kromě rocku ještě jinou hudbu. Zaujala ho ta takzvaně vážná a vedle Beethovena, Wagnera, Rachmaninova nejvíc Hector Berlioz. Základy na kytaru a starší nástroj získal od otce, který kdysi hrával v několika kapelách, zejména v poměrně slavných The Tornados (hit Telstar). Na klavír se učil sám ve škole. Kolem třináctého roku jej stejně jako tisíce jiných oslovila Nirvana. Se spolužáky založili první kapelu se siláckým názvem Gothic Plague.
Sestavu s Bellamym, který uměl nejvíc hrát a přinášel první nápady, tvořili bubeník Dominic Howard (12.7.1977, Stockport u Manchesteru) a baskytarista Chris Wolstenholme (2.12.1978, Rotherham, Yorkshire). Vystupovat nebylo kde, a tak se zkoušelo a zkoušelo. Názvy se střídaly. Po Fixed Penalty přišlo Rocket Baby Doll. V sedmadevadesátém už hráli první vlastní věci a zvolili si podle jedné z písní definitivní název Muse. Co dělat 400 kilometrů od Londýna? Byli však ochotni hrát kdekoliv. V malých hospůdkách po nich chtěli maximálně šedesátá léta, ne jejich oblíbenou Nirvanu a první vlastní skladby. Ještě tak v rušnějším Exeteru, kde byly větší kluby, mohli hrát svou hudbu. Na rozdíl od kamarádů nešli na vysokou, a tak se po maturitě živili všelijak. Zejména Matt, vychovávaný už jen babičkou se občas střetl se zákonem. Na druhou stranu byl od počátku výhradním autorem hudby i textů. Zlom k lepšímu přišel naráz. Smlouva u malé firmičky Dangerous Records jím však ještě nebyla. Vyplynulo z ní sice vydání dvou EP (Muse a Muscle Museum) po 999 kusech, ale ohlas nebyl nadprůměrný. I jim však (jako mnohým) pomohl rozhlasový DJ Steve Lamacq, který je pravidelně hrával. V devadesátém osmém díky soutěži talentů vyjeli dvakrát do USA. Tam získali smlouvu s Madonninou firmou Maverick. Rychle následovaly další - Mushroom doma, Motor v Německu a po světě ještě tři. Pro nové chlebodárce přetočili původní skladby a přidávali nové, ještě zajímavější. Singly Uno, Cave a Muscle Museum slavily menší úspěchy. Na koncerty je vzali Feeder, 3 Colour Red, Skunk Anasie, Red Hot Chili Peppers a Foo Fighters. První album natáčeli s producentem Johnem Leckiem (The Stone Roses). Jen tři písně zůstaly v původních singlových verzích. Ve studiu plně rozvinuli dynamiku. Bellamy téměř všude použil vedle kytar některý z klávesových nástrojů. Pohrával si s hlasem, přepínal jej do neuvěřitelných výšek. Zpěv v některých okamžicích naříkavý projev Thoma Yorka připomíná, nápodoba to však určitě není. V posluchačském období měli spoustu oblíbenců, Bends od Radiohead bylo jen jedním z nich.
Album Showbiz (9/1999) se prodává dodnes a pár set tisíc už je mezi posluchači. V britském žebříčku začínalo na 69. příčce, pravidelně se však do třetí až páté desítky dlouho vracelo. Start to byl ovšem úžasný. Za rok 1999 se ocitli téměř ve všech anketách. V posledním roce tisíciletí už podnikali vlastní turné kolem světa. O rok později se na jejich vystoupení nešlo dostat, pokud jste neměli vstupenku dlouho dopředu. Třeba v Japonsku mají jejich koncerty zabezpečené fankluby, takže se vstupenky ani do předprodeje nedostanou.
Po velmi dobrém dojmu z prvního alba jsem nelenil a vyrazil do Vídně. V předprodeji obklopoval tamní zastávku vyprodaného evropského turné (dva měsíce před vydáním druhého LP) obrovský zájem, a tak byl ze spíše klubového prostředí Planet Music přesunut do dvaapůlkrát větší Libro Music Hall. I zde bylo beznadějně vyprodáno. Muse vtrhli na pódium s úderem půl desáté. Jako otvírák si zvolili aktuální singl Plug In Baby. Vedle důkladného připomenutí Showbiz (zaznělo osm z dvanácti skladeb) tvořily významnou část repertoáru ukázky z připraveného druhého alba. Některé novinky byly rozsáhlejší, nikoli však nudné. Ve dvou z nich Wolstenholme usedl a vyměnil baskytaru za akustickou kytaru, tu však v hlasitějších částech přehlušovaly razantní Howardovy bicí a elektrická kytara. Zvukaři měli vůbec občas trochu problémy. Bellamy hrající a vytvářející různá kouzla s přebuzenými kytarami jim to nijak neusnadňoval. Několikrát vyzkoušel ve vypjatých pasážích možnosti svých hlasivek. V Cave, Showbiz a Sober toho vydržely opravdu hodně! Matt často zabíhal ke klávesám, nejlepší skladbu večera Sunburn na ně zahajoval, Cave zase končil a jednu z novinek odzpíval od kláves celou. Při pomalém, působivém Unintended zaplály v hale zapalovače. Součástí dynamického koncertu byly bohaté světelné a kouřové efekty. Po ohlášení poslední skladby byly do publika vhozeny čtyři obří nafukovací balóny. Zatímco v závěru Bellamy trápil svou kytaru a píseň doznívala ve zpětných vazbách, rytmika odcházela. Bubeník rozhodil do publika nejméně deset paliček a několik blan z bubnů, baskytarista pár trsátek. Zpěvák nechal kytaru doznívat, zlikvidoval jeden z balónů a odešel. Přídavku se obecenstvo dovolávalo zbytečně. Muse usoudili, že intenzívních sedmdesát minut stačilo. Myslím, že lze souhlasit. Jednak se vůbec nešetřili, v podstatě zaznělo očekávané a několik novinek navíc. Skupina se ukázala jako zcela svéprávná a dostatečně osobitá. Starší i nový repertoár do sebe zapadal, nezbývalo než se těšit na druhou dlouhohrající desku, v té době již dokončenou.
Singly Plug In Baby a New Born už neměly problém dosáhnout první desítky. Album Origin Of Symmetry (6/2001) začínalo na třetí pozici! Dvojka je mnohem vyrovnanější, celkově zdařilejší, ale nejlepších okamžiků debutu zcela nedosahuje. Ještě větší roli hrají klávesy. Rozdílný přístup producentů - většina David Bottril (Tool), čtyři John Leckie, ve výsledné podobě nevyčnívá. Vedle singlových skladeb (třetí je Bliss) od počátku zaujmou Darkshine a přejatá Feeling Good (zpívala Nina Simone). S každým dalším poslechem se rozdíly stírají a album zaujme jako jednolitý celek. Střídání tempa a intenzity, stále docela záhadné texty, ale v porovnání se Showbiz přeci jen více "o něčem".
V mnoha směrech měli Muse kam jít dál. Během rozsáhlého turné ke druhému albu vzniklo koncertní DVD Hullabaloo. Některé skladby ze dvou pařížských koncertů se společně s CD b. stran dosavadních singlů objevily na dvojitém Hullabaloo Soundtrack (7/2002). Koncertní zážitek jsem si zopakoval už 19. května 2002 na festivalu Rock im Park. Zde hráli s agresivnějším zvukem (zejména vazbící kytara Matthewa Bellamyho) a velkolepějším světelným a video doprovodem. Na koncertech s nimi začal vystupovat doprovodný klávesista a příležitostný baskytarista (to když Wolstelnholme hraje na kytaru nebo klávesy) Morgan Nicholls. Po vydání dalšího zdařilého studiového alba Absolution (9/2003) je následující rok čekal jejich zatím nejdůležitější koncert. Byli vybráni za jednoho z "headlinerů" na festivalu v Glastonbury. Triumf byl zkalen smutnou událostí - těsně po vystoupení zemřel na infarkt baskytaristův otec, který koncert sledoval. Do mnoha hudebních směrů rozkročené album Black Holes And Revelations (7/2006) je dosud nejpestřejší a textově méně ponuré. Uvedli ho londýnským bezplatným vystoupením. V mnoha zemích obsadilo 1. místo v žebříčcích. Po roce se jeho celosvětový prodej blížil 3 milionům. Následující více než rok trvající světové turné začalo v říjnu 2006 evropskou částí. Už o prázdninách hráli na festivalech - například na dvojitém Reading/Leeds 2006, v červnu 2007 to byl Isle Of Wight Festival a vyvrcholením byly dva vyprodané koncerty na renovovaném stadionu ve Wembley (16. a 17.6.) vždy pro 90 tisíc diváků. Každý večer měli tři různé předskokany a sami zahráli rozsáhlé dvouhodinové sety. Obrazové záznamy budou základem dalšího živého DVD. Šňůra končí až na sklonku roku. Kromě mnoha jiných ocenění jim tyto aktivity vynesly v únoru 2007 Brit Award pro nejlepší živou kapelu. V roce 2008 vyjde nové album, kde by měli podle Bellamyho vyjádření poprvé ve vlastní produkci opět experimentovat s různými styly, včetně tanečních, elektronických a na druhé straně třeba spolupracovat s velkým orchestrem.
Petr Nožička Rock & Pop 2001, doplněno 09/2007
... (celý článek)
