Mott The Hoople - Live

Někdy přijde zadostiučinění pozdě. Mott The Hoople - jedna z nejuznávanějších živých kapel první poloviny 70. let chtěla vždy natočit živé album, které by zachytilo sílu jejich koncertů. Mnohokrát to nevyšlo - nesouhlasila firma, v rozhodující okamžik nefungovaly magnetofony. Přání se jim splnilo až na sklonku kariéry, ale ne zcela podle jejich představ. Firma nechtěla dvojalbum, vybrala pár skladeb ze tří koncertů a napřeskáčku je natěsnala na jediné vinylové LP.

Až po třiceti letech došlo na „rehabilitaci“, chronologickou podobu a ve více než původně zamýšleném rozsahu. Část pásků z londýnského koncertu (prosinec 1973) byla však už bohužel technicky natolik špatná, že CD 2 je kratší o dvě skladby. Newyorské CD až na kytarovou instrumentálku má úplnou podobu programu týdenního koncertování před vyprodaným hledištěm divadla Uris. MTH hráli v květnu 1974 na Broadwayi jako vůbec první rocková skupina a nejspíš i jako poslední. Natáčely se dva ze sedmi koncertů. Oba disky jsou nabity obrovskou energií. Nedivím se, že v Londýně nakažlivému rytmu podlehli a vtančili na jeviště kamarádi David Bowie a Mick Jagger. Evropě vládl glamrock. MTH měli sice běžnou image (oblečení, boty), ale vlastní styl, místy hodně tvrdý, s hlubokými rokenrolovými kořeny. Později je jako svůj vzor uváděly mnohé začínající punkové kapely. Některé skladby neměly daleko ke kabaretním písním. Dařily se jim balady (Rest In Peace, Rose, Hymn For The Dudes) i úpravy (např. Reedovo Sweet Jane). Neoslabil je ani odchod varhaníka Allena a o půl roku později kytaristy Micka Ralphse (šel do Bad Company). Ralphs kolegiálně pokračoval v koncertování, dokud nebyla nalezena adekvátní náhrada. Následně pod pseudonymem Ariel Bender bavil diváky svými kytarovými kousky skvělý Luther Grosvenor (dříve mimo jiné Spooky Tooth). Výtečný zpěvák a hlavní autor Ian Hunter ve studiu obsluhoval klávesy i kytaru, na vystoupeních se věnovat hlavně zpěvu a kytarovému doprovodu. Sestavu posílil pianista Morgan Fisher (ex-Love Affair), na koncertech ještě varhaník Mick Bolton (v USA místo něj Blue Weaver, ex-Strawbs). MTH se tak vrátili ke svému původnímu záměru mít podobně jako Procol Harum zdvojené klávesy. Vedle novinek Roll Away The Stone, The Golden Age Of Rock ‘N‘ Roll, Crash Street Kidds, nechyběly trvalky All The Way From Memphis, Bowiem věnované All The Young Dudes, Walking With A Mountain z počátků skupiny. Účty s gramofonovým průmyslem si vyrovnávají v útočné Marionette. Proto zdobily na Broadwayi jeviště obří loutky. Vlastní Born Late ’58 stejně jako na desce zpíval baskytarista Overend Watts. Producent alba, razantní Buffin (Dale Griffin) zvládá vybubnovat i start auta v populární Drivin‘ Sister. Pověstné byly jejich závěrečné směsky - do deseti až šestnácti strhujících minut dostali vedle svých skladeb (Violence, Rock ‘N‘ Roll Queen aj.) kousky úprav Beatles, Stones, Kinks, klasických fláků Little Richarda a leccos dalšího.
Bohatě vybavená brožura obsahuje tehdejší i nové komentáře, řadu dobových fotografií včetně zákulisních s Bowiem, Mercurym. Předkapelou na britském i americkém turné byli tehdy ještě málo známí Queen. V textu, který na vnitřní část obalu připojil Brian May, kytarista Queen lituje, že se Mott The Hoople rozpadli příliš brzy. Nezbývá než mu dát za pravdu.

Petr Nožička 5 Rockshock 09/2004

reagovat