Morna - Sentient Cultist

Morna - Sentient Cultist - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2019

Tracklist:

1.Ingress 04:01
2.Through the Pain I See Others 06:41
3.Let Us Bury This Body 07:18
4.Follow Forty-One Point Two 07:49
5.The Therapist 05:16
6.Silence Doesn't Exist 07:32
7.Apparitions 01:46
8.Biographic Trajectories of Suffering 08:05

Total Time 48:28


Obsazení:

Robert Ruman – vocals, guitars, bass guitar
Michal Vlkovic – guitar
Tomas Cvecka – bass guitar
Jakub Filip – drums

 
20.04.2020 jirka 7200
4 stars

V tuzemské rockové scéně (tím myslím i tu slovenskou) se pramálo orientuji. Sleduji samozřejmě zavedené soubory, ale pro ucelenější náhled, jak se ukazuje, je to zcela nedostatečné. Z undergroundu vyrůstají další generace nadějných kapel a tam by měl směrovat zrak hudebního hledače. V tichosti tam vznikají spolky, na které posluchač nemusí používat dvojí metr (jak tomu až do nedávna bylo) a směle je porovnávat přímo se světovou konkurencí.

Ryze metalové spolky nevyhledávám, ale občas prohlédnu různé výroční zprávy a žebříčky renomovaných recenzentů. Pustím si ukázky a 90% muziky mě nijak blíže neosloví. Není to však až tak její nekvalitou, ale spíše mým jiným hudebním zaměřením. I v tomto ranku však nelze přeslechnout muzikantskou zralost a zápal pro věc. Ze Slovenska vyzdvihuji třeba Anthology z Nižné, kteří by z fleku mohli nahradit Nightwish a nikdo by nic nepoznal. Mezi evropskými spolky se jistě neztratí třeba i deathcore tlupa Stercore. Tyto kapely se však drží zajetých žánrových kolejí.

Dané zvyklosti a struktury řádně narušuje a různě překračuje kapela Morna z Nové Dubnice, na kterou mne upozornil kamarád Miro. Po prvním seznámení prostřednictvím několika článků a kratičkých ukázek z internetu jsem trochu zbystřil a rozhodl se seznámit s historií kapely. Devět let tvrdě pracovala a kráčela stále vpřed za svým cílem. První album A Tale Of Woe z roku 2013 jsem neslyšel, ale o dva roky později vydaný stříbrný kotouč NUISANCE již nasadil laťku hodně vysoko. Progresivní death metal prostřídaný různými melodickými pasážemi s libozvučným zpěvem Roberta Rumana musel jistě zaujmout třeba příznivce vyhlášených Opeth, ke kterým jsou tak často přirovnáváni. Mě z této desky mile překvapili jedenácti (!) minutovým epickým songem Trollkarlens Dikt a instrumentálkou End of Imbroglio jakoby načichlou Tool.

V Roce 2017 vyhráli Wacken Metal Battle a mohli si tak zahrát před několika tisíci fanoušky, s oběma posledními CD zvítězili v soutěži Radio Head Awards.

Minulý rok vhodila Morna na stůl nový disk a to ne ledajaký. Opravdu nádherný obal, který lze studovat po velmi dlouhou dobu. Ostatně prohlédněte si jej sami. A co hudba samotná ? Vtip je v tom, že je kapela stále zařazována do chlívečku death metal a já jej v písních samotných, ať poslouchám jak poslouchám, nemohu objevit :-) Jedinou spojnicí s tímto stylem je pro mne občasný Robertův chropot. Pokud si jej odmyslím, tak mi zbyde technicky vyšperkovaný prog – rock – metal s mnoha přechody a náznaky – třeba jazzu.

Morna je často přirovnávána k Opeth a popravdě, muzikanti tomu trochu pomohli – třeba obalem, který jako by ukázal vnitřek domu, který je ztvárněný na posledním albu „In cauda venenum" , částečně ztvárněním loga či podobnou konstrukcí písní (ne však obsahově !!). Vtipné je zjištění, že mnoho recenzentů krom Opeth marně hledá vhodné příměry, k čemu Mornu přirovnat. Uvádí spolky Leprous, či vlivy severského melodického death metalu. Většina (včetně mě) hledání konkrétních zdrojů přímo vzdala.

Já v jejich melodické muzice ze svého úhlu pohledu také určité prvky death i black metalu vnímám, ale spíše v takové „post“ formě, než v přímém čerpaní postupů. To je případ třeba ostřejších pasáží v Through the Pain I See Others či Silence Doesn't Exist, kde cítím pod povrchem zemitost pohanských rituálů podobných Bathory. V Biographical Trajectories of SufferingTyto prvky doplňují barevnou rockovu hudbu prog metalového zabarvení. Výtečně si užívám třeba postupně rozvíjenou náladu v prog metalové instrumentálním intru Ingress. Většina dalších písní je propojena takovými, v čase pomalu měnícími se obrazci minimalistického charakteru.

Jediné co bych nahrávce vytknul, je ten murmur, který mě osobně příliš nesedí. Abych to vysvětlil – nevadí mi extrémní formy zpěvu u thrash, či deathcore kapel, ale to pomalé hláskování jednotlivých slov chropotem, nebo blackový jekot některých jiných souborů mi prostě není příjemný. Rozumím, že v protikladu k civilnímu zpěvu tím nahrávka získává na barevnosti, ale můj šálek kávy to není. Klidně bych uvítal i speciální edici desky v instrumentální podobě.

Velkým pozitivem je pro mne špičkovej zvuk, chlapi si s ním hodně vyhráli a je slyšet, že neodbyli žádný detail. Mastering Steve Kitche s THE PINEAPPLE THIEF, kterého kapela oslovila, katapultoval nahrávku mezi světovou extra třídu.Je nebeský požitek pustit si tuto muziku do sluchátek i při větší hlasitosti a neslyšet žádné slévání nástrojů, naopak hudba jakoby rozkvetla a projeví se i skvělá dynamika nahrávky.

Závěrem : Slovenská kapela Morna je naprosté zjevení na (prog) metalové evropské scéně. Jako Jekyl a Hyde v čase mění těžkotonážní náladu hudby do vyzrálé melodické podoby s výraznými prog rockovými postupy. Dávám čtyři body a to jen proto, abych měl rezervu při hodnocení další desky…

P.S. : mnoho nezodpovězených detailů přesahující rámec této recenze lze objevit ve výborném článku na webu Hlukoskop :

>> odkaz

reagovat

Mayak @ 21.04.2020 10:28:25
... tejto kapele a tomuto albumu som doslova prepadol na prelome roka. Počul som ho dosiaľ niekoľko desiatok krát. Čítal som o ňom už dosť veľa recenzií a všetko sú len a len hodne pozitívne - domáce aj zahraničné. Nechcel som v tejto dobe písať sám recenziu, lebo by to bolo aktuálne len a len fanúšikovské a kvázi "neobjektívne". Jirko to zvládol bravúrne a s nadhľadom. Ďakujem Ti za nádhernú recenziu na úžasnú muziku...

Danny @ 24.04.2020 11:01:48
Instrumentálně povedená a promyšlená hudba. Bavilo mě to poslouchat do okamžiku, než se v půli druhé skladby ozval zpěv, resp. "zpěv", takže growl chrčení. U mě je tohle za čárou a nic s tím neudělám. A u této kapely je to škoda! Já vím, že v dalších skladbách se i zpívá, v Silence Doesn't Exist je to tak půl napůl, ale já tohle poslouchat nedokážu a ani nechci.

jirka 7200 @ 24.04.2020 23:21:15
to Danny : chápu a z vlastní zkušenosti vím, že posluchač přicházející z progresivně rockového spektra budou mít s tímto druhem zpěvu problém. Kapela je koncertně zatím spíše ukotvena mezi death metalovými kapelami, kde je podobný styl zpěvu normou. Bude zajímavé sledovat další kročeje tohoto invenčního souboru, kterým směrem bude pokračovat.

Mayak @ 25.04.2020 00:04:51
V diskusii pod nešťastnou recenziou na album Dyssidia som spomenul, že som si vďaka OPETH na "growling" Mikaela Åkerfeldta za dlhé roky úplne zvykol (ten jeho je jasným poznávacím znamením a trúfam si tvrdiť že je dokonca nesmierne vymakaný).
Naučil som sa tolerovať growling aj screaming aj u podstatne drsnejších kapiel, ktoré sa mi občas pritrafia do poslucháčskej cesty.
Growling Roberta Rumana je možno menej "vypestovaný", ako v podaní jeho slávnejšieho kolegu, celkové vyznenie inak skvelého zvuku albumu je možno menej hutné a bombastické, a možno trochu trpí istou provinčnosťou v porovnaní s OPETH, ale cítim to tak, že album "Sentient Cultist" by som kľudne strčil do obdobia medzi najslávnešie albumy Švédov "Still Life" (keď ich objavil aj Steven Wilson) a "Blackwater Park" a čo sa týka množstva invencie a bohatého spektra nápadov a originálnych motívov, tak "Sentient Cultist" by dopadol - minimálne rovnocenne ...

jirka 7200 @ 25.04.2020 10:09:36
Kapela má jistě velké předpoklady (skvělá muzika i zvuk, anglický zpěv) zaujmout nějaký zahraniční label. Posílal jsem pro zajímavost odkazy známým do Německa a vsichni byli velmi příjemně překvapeni.

Danny @ 25.04.2020 14:00:13
Kluci, díky za dovysvětlení i za toleranci, jsem taková stará "konzerva". Neuráží mě to, neodpuzuje, ale growl je prostě prvek, který v muzice nechci. Jde jen o můj poslech a mé vnímání - vy dva to zkrátka vnímáte jinak, to je v pohodě. A poslední glosa: instrumentálně je to přitom dobré, promyšlené a výborně zahrané a vzhledem k tomu, že i zpívané pasáže jsou zajímavé, pro koncept naprosto postačující, tak sám za sebe nerozumím tomu, proč tam to chroptění je. Asi to tak chtějí. Pravdou je, že by mohli prorazit i do zahraničí.

Mayak @ 28.04.2020 10:46:54
>> odkaz

jirka 7200 @ 28.04.2020 11:44:34
Koukám, že i v Brně objevili Mornu :-)
Medyed to napsal květnatěji než já, ale evidentně měl z nahrávky naprosto stejnej pocit. Je zřejmě více srostlý s drsnější metalovou scénou, takže ten ten styl zpěvu byl pro něj přijatelnější. Je vždy fajn, když kapela spojuje více fandů z vícero stylových zákoutí

Mayak @ 28.04.2020 12:05:13
Jirko: ... MORNA je v Brne vlastne v "druhom domove", traja členovia, okrem Roberta tam študujú, alebo pracujú. Sú tam už etablovaní aj ako kapela, hrávajú tam aj na živo ...

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
jirka 7200
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Morna


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000