Mišík, Vladimír & ETC... - Vladimír Mišík

Mišík, Vladimír & ETC... - Vladimír Mišík - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1976

Tracklist:

CD (Bonton 1996)

1. CESTA DO DĚTSTVÍ (V.Mišík/V.Merta)
2. KDE JE MŮJ STŮL (V.Mišík/P.Kopta)
3. JEDNOHUBKY (V.Mišík)
4. BAZAREM PROMĚN (V.Mišík)
5. PROČ TA RŮŽE UVADÁ (V.Mišík/J. Suchý)
6. STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA (V.Mišík/J.Kainar)
7. BIOGRAF (V.Mišík/H.Žalčík)
8. SYN DAIDALŮV (V.Mišík/H.Žalčík)
9. OBELISK (V.Mišík/J.Kainar)

(total time- 38:40)

b o n u s
10. JÁ MÁM SCHŮZKU O PŮL PÁTÉ (V.Mišík/J.Vodňanský)
11. LADY VAMP (V.Mišík, J.Hrubý, V.Padrůněk/V.Merta)
12. U KIOSKU (V.Mišík)
13. POMALU V REVOLVER SE ZTRÁCÍ VÍRA (J.Hrubý, V.Mišík/F.Gellner)


Obsazení:

VLADIMÍR MIŠÍK / zpěv (1-13), el. kytara (1), akust. kytara (2,3,6-9), 12-ti strunná kytara (5), kazoo (3), brumle (5) PAVEL FOŘT / el. kytara (1, 2, 4, 7, 9), akust. kytara (3), 12-ti strunná kytara (6, 8) PETR POKORNÝ / el. kytara (1, 3, 4,-7-9) JIŘI JELÍNEK / el. kytara (10-13) FRANTIŠEK FRANCL / el. kytara (12, 13) JAN HRUBÝ / housle (3), el. housle (3, 7, 10-13), tamburína (8) VLADIMÍR PADRŮNĚK / bas. kytara (1, 3, 4, 7-13) ANATOLI KOHOUT / bicí a percussion (1, 5, 7-9) JAN NOHA / bicí (10-13)

hosté: PAVEL VĚTROVEC / el. piano (2, 4, 7), varhany (1, 8), klavír (3, 5), Roland syntezátor (2, 7) JAN KUBÍK / tenorsax. (4), flétna (8), klarinet (5) OTAKAR PETŘINA / el. kytara (8), akust. kytara (1, 5, 6, 9) VLADIMÍR MERTA / akust. kytara (5), foukací harmonika (1), brumle (5) PETR BIERHANZEL / klas. kytara (5) PETR KALANDRA / foukací harmonika (6) PETR KOCFELDA / tamburína (1) SLÁVA KUNST / akordeon (6) JIŘÍ STIVÍN / bas. flétna (8) sborový zpěv: ZDENA ADAMOVÁ, HELENA ARNETOVÁ (2, 5), MILENA ČERVENÁ 5), JIŘÍ CERHA (2), LUBOS POSPÍŠIL (2) Arr. PAVEL FOŘT (2, 5-9), JAN HRUBÝ (1, 3), VLADIMÍR PADRŮNĚK (4), ETC (12, 13)

 
13.03.2017 Martin H
5 stars

Rodící se česká rocková scéna se v šedesátých letech minulého století mohla pyšnit několika výraznými hlasy, které se staly pro hudební scénu té doby charakteristickými a přímo signifikantními. Stačí se podívat na dvě významné skupiny té doby, tedy Flamengo a The Matadors. V nich se objevily persony jako Viktor Sodoma, Karel Kahovec, Petr Novák a Vladimír Mišík. Zatímco první dva víceméně semlela doba a Novák se snažil s tu menšími, tu většími potížemi pokračovat ve své tvorbě, Mišík vstoupil do nové dekády jako člen nejslavnější sestavy Flamenga z období Kuřete v hodinkách. Zde se setkává s tvorbou básníka Josefa Kainara a s poezií jako takovou.

V roce 1976 Vladimíru Mišíkovi obklopenému skupinou Etc… vychází první sólové album. Zpěvák na prahu třicítky sestavil velice silnou kolekci devíti písní, z nichž mnohé za tu dobu již vlastně zlidověly. To platí především o písni STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA, zhudebněném Kainarovu textu o ztrátě bezstarostného dětství a veškerých mladistvých iluzí. A vůbec texty na albu jsou tím, co předkládaný materiál povyšuje nad tehdejší běžnou produkci, mnohdy plytkou a obsahově prázdnou. Z Kainarovy tvorby se ještě dostalo na báseň o milencích, kteří se milovali, jen když se měli rádi. Mišík dodal bluesovou melodii a píseň OBELISK se pro mě stává tím nejsilnějším kouskem na desce. Hynek Žalčík dodal text k hudebně nejkomplikovanější skladbě BIOGRAF a silně meditativní písni - aspoň tak to vnímám - SYN DAIDALŮV. Mišík jako jediný autor hudby otextoval rozvernou píseň JEDNOHUBKY a také nejtvrdší skladbu na albu, velice výživnou a výrazným zpěvem ozdobenou píseň BAZAREM PROMĚN.

Hudebně se jedná o značně různorodý materiál, ať už se jedná o hard rock, folk rock, blues, někdy až s mírnými přesahy do country. Zpěvák se ukazuje v té nejlepší formě a dokazuje, že po těch jedenácti letech na scéně neztratil nic ze svého charismatu, pouze přidal do odstínu a barvy svého hlasu prožité zkušenosti. Když se navíc ještě obklopil spoluhráči, s nimiž si rozuměl jak po hudební, tak po lidské stránce, nemohlo nevzniknout dílo výjimečných kvalit, k němuž se budu vždy rád vracet.
reagovat

tykeww @ 13.03.2017 21:36:18
Martine, moc hezké čtení na téma Mišíkova prvního alba (a vlastně jediného, co vyšlo pod sólovou hlavičkou). Vladimír Mišík je pro mě jeden z nejkrásnějších hlasů české hudby, je to hlas, kterému můžu věřit každé slovo. Viděl jsem ho třikrát a pokaždé paráda, i přes pokročilý věk a občasné zdravotní trable (a permanentní astma). Když jsem někdy ve dvanácti četl jeho rozhovorový životopis, přál jsem si, aby nikdy neskončil :)

Martin H @ 13.03.2017 21:50:07
Ahoj Michale, máme to s Mišíkem podobně. Před pár lety jsem ho viděl s Flamengem a to mi spadla čelist. Za týden hraje u nás v Břeclavi, tak snad budu zase v němém úžasu zírat.

tykeww @ 13.03.2017 23:12:36
Jo, s Flamengem jsem ho viděl dokonce dvakrát. Opravdu hoši zlatí překonali veškerá očekávání, hráli jak z desky a Vláďa to odzpíval se vší parádou.

01.10.2014 Le Fantak
4 stars

Porovnání s Kuřetem v hodinkách je pro mě osobně de facto nemožné, hudebně je nyní Mišík už úplně jinde. Protože je tu tahle deska opatřena už značným množstvím kvalitních recenzí, zhodnotím ji jen v krátkosti.

Nostalgický úvod přejde v nenásilný (a velmi dobrý) song Kde je můj stůl? Mišíkův hlas působí na celé desce velmi naléhavě, ale nijak tím nekazí celkové vyznění hudby, s mírnými melodiemi si velice dobře rozumí. Skladba Jednohubky už je opět spíše klasická "písnička", třebaže velice dobrá. Úvod docela zabíjí Proč ta růže uvadá?. Nikdy jsem tenhle song neměl rád. Zní mi spíš jako Zappovská parodie, než vážně míněná skladba. Ale chápu, že ostatním...nemusí vadit. Na druhou stranu je proto následující hit Stříhali dohola malého chlapečka ještě lepší. První tóny mi opravdu připadají jako vysvobození.
Asi nejkvalitnější skladba na albu je sedmiminutový Biograf. Tajemná a procítěná hudba nabízí znovu něco víc. Syn Daidalův dosahuje na laťku nasazenou minulými dvěma songy a dokazuje, že druhá polovina alba je výrazně lepší (umělečtější), než ta první. Poslední Obelisk znovu dokázal navázat na tuto kvalitu a velice vkusně uzavírá celé album.
Ještě si neodpustím zopakovat, že celé album oplývá výbornými texty,což je pro Mišíka ostatně typické. Slušné 4.
reagovat

Balů @ 18.02.2017 20:09:07
Tak včera 17.2.2017 vyšla ve vší tichosti vinylová reedice tohoto skvostu.
40 let od vydání proběhlo sice již v loňském roce ...
Tak jsem si zas to ikonické album poslechl a jak říká pan Michal Prokop:
´Stále to platí ´
Kromě všech bítových, bluesových, folkových a jiných nálad mne stále dostává do kolen song Kde je můj stůl-je to progrockový klenot.

Moc dík Vladimírovi za nádhernou desku.
Já bych dal jasných 5/5 *

06.02.2014 hejkal
4 stars

Minulý rok som si vstúpil do svedomia a doplnil zbierku o niekoľko československých titulov, ktoré ma, povedzme, lákali. Otec i kapelník mojej skupiny Mišíka a jeho prvý album milovali a milujú, neustále sa z neho vytešovali, i keď si nepamätám, že by sme mali doma platňu. Otec nedal dopustiť na pieseň Stříhali dohola malého chlapčeka, tak som sa napokon odhodlal, že si doplním vzdelanie. Lenže zohnať samostatné cédéčko sa ukázalo byť nad sily bratislavských obchodov, nuž box Vladimír Mišík & ETC...Déja vu (1976-1987) bol napokon jedinou možnou alternatívou.

Cesta do dětství mi okamžite evokuje pesničkárov, milý text, ešte milšia melódia, takéto niečo by príjemne zapadlo do rádiových vĺn. Aj s tou prériovou harmoniku. Kde je můj stůl? vniká do zasnenejších polôh, nikam sa neponáhľa a rovnako je vhodná skôr do éteru, než do undergroundu. Má síce akýsi „aákaný“ džezový vrchol, ale to neprekáža. Keď som spomínal tie prérie, čunder a romány Karla Maya pripomenie husličková záležitosť Jednohubky. Prvý príznak poriadneho tvrdého rocku sa dostaví s Bazarem proměn, veru som v siedmom nebi, a to aj navzdory istej funkoidnej nálade. Proč tá růže uvadá si melancholicky popiskuje, drumbľuje a čo ja viem, čo ešte, nijako zvlášť mi k srdcu neprirástla. Country balada Stříhali dohola malého chlapčeka je veľmi pekná. Predpokladám, že sa nájde málokto, kto by hanil prezentované texty, niet prečo, sú také štandardne našské. Zlovestnejšie intro dlhej skladby Biograf ma okamžite láka. Konečne dajaká hodnoverná rockovina so snahou o akési kompozičné premýšľanie, sem-tam je v tom džez, inokedy symfonický opar, pre mňa vrchol albumu. Vydarená folková balada Syn Daidalův ma rovnako napĺňa radosťou. A platí to aj pre bluesovejšiu baladu Obelisk, ktorá stojí za „to“.

Bonusy núkajú ďalšie pestrofarebné pesničkové polohy. Já mám schůzku o půl páté svižne folkrockuje, bez folku, zato plná funky atmošky, brázdi vlny okolia prehrávača progresívnejšia rockovica Lady Vamp. Hurá, je tu aj pomalé gitarové blues U kiosku a na záver sa predstaví pesimisticky pomenovaná skladba Pomalu v revolver se ztrácí víra. Ten dobový funky-džez evidentne lákal každého, som rád, že to nemusím počúvať každý deň.

Kto by očakával nejaké inštrumentálne orgie, musí byť z tohto diela sklamaný. Kto odhodí predsudky a má potrebu upokojiť rozbúrené vnútro, nemal by byť okabátený. Kdesi na stránkach progboardu som sa dočítal, že táto hudba ide mimo hlavného prúdu, ale úprimne sa priznám, že s tým nesúhlasím. Naopak, toto je album s potenciálom zaujať širokú verejnosť. Že sa tak nestalo, bude mať iné ako trhové príčiny. Nakoľko ďalšie albumy ma už ani zďaleka (nech žije diplomatická reč) neoslovili, neostáva mi iné, ako konštatovať, že tento mäkulinký album občas ľahko vyplní nemé kulisy. A bonusy mu dodali na kvalite aj pre tých, čo preferujú rock pred pesničkárčením.
reagovat

PaloM @ 06.02.2014 12:05:35
hejkal, ďakujem za recenziu.
Pre mňa je zaujímavé to čítať ako pohľad človeka z mladšej generácie, ktorá ešte buď nežila v tej dobe alebo ešte bola v detskom veku.
Keby som hodnotil len samotnú hudbu, možno by to dopadlo podobne, no v podstate mám vyššiu mienku aj o hudbe. Poznám tvoj názor na texty, no Mišík so svojou bandou patria do "textovej elity".
Ak čírou náhodou ešte nepoznáš básne Josefa Kainara, Václava Hrabě a texty Vladimára Mertu (ktorých Mišík výdatne "využíval"), skús sa na to pozrieť. Pri tvojom širokom rozhľade by ťa mohli zaujať. Vyššie menovaných, vrátane Karla Kryla, považujem za literárnych géniov.
Ak nič iné, odporúčam aspoň kompletnú zbierku V.Hrabě - Blues. Je stále v predaji (okolo 10€).

hejkal @ 06.02.2014 13:23:34
Ďakujem za reakciu i za poetické tipy, poznám, poézia ma zaujíma.

pito63 @ 06.02.2014 14:18:22
Píšeš, že si minulý rok vstúpil do svojho svedomia a doplnil zbierku o niekoľko československých titulov. Ja som to urobil o niečo skôr. Mal som zálusk aj na Tebou spomínaný komplet, ale po osobných skúsenostiach s československou scénou som to vzdal a nepočítam s tým ani do budúcnosti.
Čo sa týka tohto albumu, pripomenul si mi vojenské časy z Chebu. Jedna z 2-3 platní, ktorú sme tam mali a hrala od rána do večera, samozrejme, podľa možností. Jediné, čo mi utkvelo v pamäti do dnešných dní, je skladba "Stříhali dohola malého chlapčeka". Po jej doznení som väčšinou trielil z PVS-ky (politicko-výchovnej světnice) najkratšou cestou. Nesedí mi táto hudba, asi neviem oceniť zásluhy pána Mišíka. O jeho tvorbu som sa nikdy nezaujímal. Ak nepočítam Blue Effect, tak od Mišíka nemám v zbierke nič a vôbec sa necítim byť menejcenný.
hejkal, vďaka za recenziu!

hejkal @ 06.02.2014 14:22:27
Tento album som chcel, už aj preto, aby som ho mohol po rokoch pustiť otcovi. Nanešťastie to nešlo inak ako kompletom. Neľutujem, urobil som radosť blízkej osobe a aj mne sa páči. Mišík hral aj na Kuře v hodinkách, to namáš? Je to síce tiež trošku iná hudba, než počúvaš, len sa pýtam.

pito63 @ 06.02.2014 14:39:33
hejkal
Ja Ti rozumiem a oceňujem Tvoj prístup. To, že si urobil radosť svojmu otcovi, sa peniazmi nedá vyčísliť, je to krásne!
"Kuře v hodinkách" - Na začiatku CD-mánie som mal album doma, požičal mi ho jeden známy. Je to možno jediný prípad, kedy ešte fungovala výmena medzi kamarátmi a albumy sa napaľovali, že som si tento titul vôbec nenahral. Skúsil som to ešte dvakrát a nič. Myslím, že som vo veku, kedy si nemusím nič dokazovať a ani nikomu inému. A pretvarovať sa nemienim.

Jarda P @ 06.02.2014 14:48:35
Já jsem jedničku koupil naštěstí zavčasu jednotlivě, protože v kompletu s 3. a 4. albem bych to neudělal.

pito63 @ 06.02.2014 16:24:20
hejkal, pozri sa na obľúbenú skladbu. Pri svojej reakcii som dal na Teba. :-)

16.09.2013 tykeww
5 stars

Vladimír Mišík. Těžko si lze představit jinou osobu, která se tolik, tolik (klidně to „tolik“ napíšu ještě několikrát) zasloužila o českou rockovou hudbu. Snad nemusím opakovat, v kolika kapelách Vladimír působil. Matadors, George & Beatovens (absolvované turné ve Finsku coby doprovodný kytarista se snad také počítá, ne?), Blue Effect, Flamengo, krátce Energit, snad by se slušelo připomenout i kapelu Formace…

A onoho roku 1976 seděl Vladimír na Špejchaře a nechal se vyfotit na své „debutové“ album, které se mělo zařadit mezi ta nejvýznamnější česká alba hned za Meditaci a Kuře v hodinkách. Vladimír Mišík za těch jedenáct let, co se pohyboval na profesionální hudební scéně, stačil ujít dlouhou cestu. Už dávno se opravdu zajímal o kvalitní texty a sám dovedl kvalitní text napsat. A to se mělo stát klíčové pro celou jeho kariéru až do dnešních dnů.

Na prvním albu (které původně vyšlo jako eponymní) je Vladimír přesně napůl cesty mezi mladinkým Vláďou, co nedávno ještě hrával po parcích Měla vlasy samou loknu… a jehož by dnešní mladý posluchač jen těžko po hlase poznal, a mezi Vladimírem pozdějších let, který má životních zkušeností na rozdávání a který velmi trpí velice zákeřnou nemocí - astmatem…. Na první desce je to mladý muž, který už stihl nabýt něco cenných životních zkušeností, který už v hudbě věděl, co a jak, který sice nezpívá jako Peter Gabriel (díky bohu!), ale kterému věříte každé slovo.

Album je různorodé, není to takový ten celistvý uzavřený kus, jako byla o čtyři roky později dvojka, ale je to spíš zajímavé než špatné. Objevuje se tu vše, co mohlo mladého Vladimíra zajímat - od typických kytarových písniček s městskou poetikou (Cestu do dětství jsem už někdy v devíti nadšeně dřel na kytaru), přes úderné názvuky jazzrocku (Bazarem proměn, tehdy byl jazzrock snad úplně všude) až po opravdu progresivní skladby, jako jsou Syn Daidalův a nebo Biograf.

Deska nevyšla pod hlavičkou skupiny Etc…, zřejmě i proto, že se zde objevuje spoustu zajímavých hostů a v mnoha případech špiček tehdejší doby. Od C&K Vocalu, přes pány kytaristy Otu Petřinu a Pavla Fořta, přes „Věc Makropulos“ českého jazzu - Jiřího Stivína (jak krásná je ta jeho flétna v Ikarovi!), přes Jana Kubíka, asi nejvýznamnějšího dechaře českého progresivního rocku/jazzu (samozřejmě vedle Stivína) až po „folkaře“ a Vláďovy kamarády - Vladimíra Mertu a Petra Kalandru. I samotné Etc je však také třeba zmínit. Petr Pokorný je univerzální a velmi šikovný kytarista, Vladimír Padrůněk je vedle Fedora Freša a "Gumy" Kulhánka jedním z největších představitelů československé baskytary a Anatoli Kohout - to je bubeník, kterého sice všichni znají z Katapultu (kde na mě vedle Šindeláře působí vskutku kontrastně), ale který bubnoval tak skvěle... Skoro bych ho označil za rovného Vladu Čechovi, dokladem toho je právě toto album a nebo Super-robot Oty Petřiny.

Jedné z nejvýznamnějších desek české hudby pět hvězdiček.

reagovat

Snake @ 17.09.2013 10:18:53
Pěkná recenze.Přemýšlel jsem o tom,že si koupím box Déja vu s jeho prvními čtyřmi deskami a pak jsem to nějak odsunul stranou.Ale pořád je v nabídce a protože neodvratně blíží se doba,kdy zas budu nucen smolit dopis jéžiškovi,nejspíš ho tam připíšu.Dík za připomenutí.

zdenek2512 @ 17.09.2013 10:55:52
Ahoj Michale napsal jsi to moc hezky, k téhle desce není co dodat. Pro mě je tvorba Vladimíra Mišíka na stejné úrovni jako špičkové zahraniční kapely. Už ta skutečnost, že perfektně rozumíš textům. :-)

PaloM @ 17.09.2013 15:31:37
Veľmi dobre sa to čítalo, Michal. Mám dvojnásobnú radosť, keď mladí ľudia objavia a rozumejú takejto špecifickej muzike, čo ide úplne mimo hlavného prúdu.
Je to môj najobľúbenejší album Mišíka, texty som si zapisoval priamo z počúvania platne.

tykeww @ 17.09.2013 16:50:23
Snake(-u), ten box rozhodně stojí za to, tedy samozřejmě za předpokladu, že kýžená alba už nemáš. Grafické zpracování je skvělé a moc potěší i rozhovor Vladimíra s Ondřejem Bezrem, autorem knížky Letní rozhovor.

Zdeňku, děkuji, texty jsou u takovýchto umělců opravdu důležité, inu jsem si jistý, že bych si dovedl mnohokrát víc oblíbit pány typu Boba Dylana nebo Neila Younga, kdybych dobře rozuměl jejich textům.
Díky Vladimírovi jsem se dostal k Václavu Hraběti, za to mu nebudu nikdy dost vděčný.

Palo, děkuji za reakci a za pochvalu, já už jsem se k Mišíkovi dostal v podstatě v prvopočátku mého zaměření na rockovou hudbu (což mohlo být tak v devíti letech). Mně osobně k srdci nejvíc přirostla asi dvojka, kterou máme doma na vinylu z roku 1980. Mívali jsme i debut, ale... Znáš to, co nechceš mít, to někomu půjč.

Zdeněk @ 17.09.2013 16:57:03
Celkově souhlásím jak s recenzí tak hodnocením,jen by mne zajímalo, kde že je v Bazaru proměn slyšet ten jazzrock.

tykeww @ 17.09.2013 17:07:01
Ta skladba má rockovou údernost, ale minimálně v začátku ten jazzrock cítit je (samozřejmě definuj jazzrock, že), a to v tom Kubíkově "riffu" na saxofon, to mi připadá jazzové dost. Nehledě na to, že Jan Kubík byl prostě jazzman a myslím, že kdyby se poslouchal jen jeho saxofon z Kuřete, Zrnka písku nebo odněkud jinud, tak to bude znít jazzově dost. Ale je to jen můj soukromý pocit.

Zdeněk @ 17.09.2013 18:52:19
No, myslím, že hodnotit styl podle toho, který že to nástroj hraje je poněkud zjednodušené. Dle mého názoru, pokud chceme hledat jazzrock u ETC, potom ho najdeme na CD Jiří Jelínek In Memoriam.

tykeww @ 17.09.2013 19:07:53
Tak samozřejmě, leč mně by to znělo jazzrockově, i kdyby se to hrálo.. Já nevím, na kytaru, na klávesy... Záleží na osobním vnímání.
K Jiřímu Jelínkovi, za pár dní bude výročí smrti tohoto nedoceněného kytaristy.

Petr Gratias @ 17.09.2013 23:17:38
Připojím se do debaty Etc... a jazz rock.
Určitě ano!
Asi jsem to tady už někde nakousl nebo popsal, nemám čas to hledat a tak se možná budu opakovat.....
Pražské jazzové dny 1977 - Velikonoce, na které sněžilo.
Jako členové Jazzové sekce SH jsme vyrazili do Prahy na pátek-sobotu a neděli a pozdním rychlíkem po půlnoci domů.
Velké zážitky z noční Prahy, ze Starého Města a z Malé Strany. Návštěva hospody U krále brabantského na Zámeckých schodech byla plná mániček, pivo bylo levné a všichni mluvili o bigbítu....
V sobotu večer byl velmi silný zážitek z Etc..., kteří měli vlastní blok. Vidím to jako včera. Na pódiu stojí zleva hubený Jiří Jelínek z elektrickou kytarou, vedle stojí Honza Hrubý s elektrickými houslemi, před ním Vláďa Mišík před mikrofonem a napravo od něho vousatý a zamračený František Francl s druhou elektrickou kytarou.
Za nimi rtuťovitý Vladimír Padrůněk s baskytarou a nad nimi na praktikáblu na bicí nástroje mladý Jan Noha.
To byli jazzrockoví Etc... Hráli fantastickou skladbu (Příbramský) mlýn - později Mlýn, poté U kiosku, nechyběla ani Pomalu v revolver se ztrácí víra a potom nabídli dvě pořádně prodloužené verze skladeb z prvního alba Bazarem proměn (bez Honzy Kubíka,,, na kytaru řádil Francl) a skoro dvanáctiminutovou verzi skladby Biograf. Byli jsme jako u vytržení. Lidé vstávali a to bylo standing ovation už tenkrát a nechtěli Etc... pustit z pódia Lucerny. Pro mě to byl neuvěřitzelný muzikantský zážitek, kdy kapela šlapala jako švýcarské hodinky v úžasné souhře, zvuku a nasazení, jako by hrála v Royal Albert Hall v Londýně. Dlouhé měsíce jsem to prožíval a od té doby jsem chodil na všechny koncerty Etc... v Brně a zažil jsem všechny sestavové proměny. Jiří Jelínek ještě v témže roce podlehl maniodepresivnímu záchvatu a spáchal sebevraždu skokem z okna. Obrovská škoda velkého citlivého hudebníka, který obdivoval Johna McLaughlina a elektrické blues.
Myslím (při vší úctě k Fermatě a Modrému efektu), že v té době bylo možno Etc... nazvat nejlepší kapelou v Čechách...
Zdravím!

Zdeněk @ 17.09.2013 23:52:47
ad Petr Gratias/ tuhle sestavu jsem zažil na olomouckém koncertu a byla to paráda, ostatně jako
sestava s Padrůňkem a Franclem vždy. Naprosto se ztotožňuji s názorem, že v té době neměli ETC na naší
scéně konkurenci.

zdenek2512 @ 18.09.2013 05:33:47
ad Zdeněk a Petr: taky jsem je viděl přesně v té době v Brně na velodromu. Sice jejich vystoupení bylo trochu zastíněno SBB, ale přesto byli skvělí. :-)

tykeww @ 18.09.2013 15:18:10
Ach pánové, jak já vám závidím, že jste měli možnost vidět tolik skvělých kapel jako jsou Etc nebo SBB v jejich vrcholné formě. Asi nevznikl nějaký koncertní záznam?

Zdeněk @ 18.09.2013 16:15:09
V těch letech pořídit neoficiální kvalitní koncertní záznam byl problém, narazilo to na záznamovou techniku, které se tehdy nedostávalo. Ostatně jako čehokoliv jiného. Co se týká SBB -
mám jejich dvd koncert z varšavského Jazz Jamboree
sestava ve čtyřech se¨Slawomirem Pivowarem, myslím, že z konce 70.let. Jediný problém je, že je zde potlačena reakce publika, takže záznam zní poněkud sterilně.

tykeww @ 18.09.2013 18:48:41
To je mi jasné. Inu myslím, že zázrak jsou živě nahrané skladby skupiny Collegium Musicum.

02.05.2011 Petr Gratias
5 stars

Eponymní album Vladimír Mišík a Etc... bylo vydáno pod jeho jménem, do jisté míry ho lze vnímat jako sólové album, přestože skupina Etc... ho ve většině případů doprovází. Na druhé straně je zde hodně hostujících muzikantů, kteří zde zanechali svůj výrazný otisk. Jestliže bylo Kuře v hodinkách na dlouhá léta posledním ryzím rockovým albem (neberte to úplně doslova a do písmene, ale v podstatě to není nepravda), pak právě toto album bylo zažehnutým majákem v době zapáchající normalizace a jiskřičkou naděje. Vydání předcházel nejprve singl s Kainarovou zhudebněnou básní STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA, jako by si chtěl Supraphon otestovat domácího posluchače, zda bude hudba pražského bluesrockového rebela obchodně zajímavá. A byla!! Odborná kritika a řada hudebníků skladbu pochválila a tak na podzim 1976 konečně vyšlo Mišíkovi první vlastní album. Bylo logické, že jeho příznivci, kteří ho znali jako významnou personu na flamengovském Kuřeti v hodinkách budou chtět oba projekty srovnávat. Podle mého názoru srovnání nebylo namístě. Album nebylo tak ryze rockové s výraznými jazzovými prvky a líbilo se i folkařům, protože zde některé skladby se bigbítu vzdalovaly a na desce sed mezi hosty objevil Vladimír Merta a Petr Kalandra. Domnívám se, že celý albový počin je velmi důležitým startem nové Mišíkovy tváře. Je plné entuziasmu, odhodlání, kreativity a hlavně je odrazem doby. Hodně rockerů se s ním zavíralo do soukromí, aby si vychutnali ten "imaginární pocit osobní svobody" protože to album bylo pro ně a hlavně o nich!
Poprvé se zde objevuje zázračný improvizor na housle fenomenální muzikant Jan Hrubý! Bubenický harcovník Anatoli Kohout se skvěle propojil s živelný baskytarovým démonem Vladimírem Padrůňkem. O kytarové party se dělil Petr Pokorný s Pavlem Fořtem, ale byl tu i zasmušilý mudřec Ota Petřina, Vladimír Merta a Petr Kalandra na akustické kytary, syrový saxofon dodal Jan Kubík a melancholické flétny nenapodobitelný Jiří Stivín. Pavel Větrovec na klávesy sice příliš nevyčníval, ale přeslechnout se nedal....
Úvodní CESTA DO DĚTSTVÍ měla mertovskou osobitou poetiku, třebaže někteří v ní cítili vliv Boba Dylana a skladby Like A Rolling Stone (mě se to sice až tak nezdálo...). BAZAREM PROMĚN měla v sobě porci zeppelinovštiny v úderném riffu, ale kytarové sólo zde vynikajícím způsobem nahrazuje Kubíkův saxofon. Mišík zpívá jako o život v těch pravých ockových dimenzích, PROČ TA RUŽE UVADÁ je čistá poezie za vokálního doprovodu C+K Vocalu. Suchý ji dokázal dát poetický rozměr a nutil přemýšlet a číst mezi řádky. STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA byl opět po mnoha letech Kainar. Intelektuálně zvídaví a citliví posluchači dokázali hledat v jeho textech skryté významy a najít tak v písni sami sebe. (Ano, kdo poslouchal katapultovské HLUPÁK VÁHÁ a LESNÍ MANEKÝN, tak se tak leda dokázal poškrábat za uchem a rozpačitě pokrčit rameny... tohle by ze sebe Vostárek nedostal, ani kdyby se měl zbláznit). Dodnes mě při písni mrazí, třebaže mám pocit, že skladba v aranžmá stojí trochu na hranici přeharmonizování nástrojů, ale skladbě to nijak neubližuje. Už zůstane navěky zapsaná jako Mišíkův mimořádný hudební kousek.
Formálně nejsložitější je skladba BIOGRAF. Je příkladem velmi pečlivého aranžování a nástrojového zapojení do celého tématu. Už její úvod má v sobě cosi tajemného a téměř mystického. Ten úderný riff a celkové sevření nemělo na rockové scéně té doby obdobu. Pamatuji si na Velikonoce 1977 v Praze na Jazzových dnech v Lucerně, kdy Etc... tu skladbu zahráli. Mišík odezpíval svoje party a stáhl se do pozadí. Celé scéna Lucerny pak byla ve znamení instrumentálního kouzlení muzikantů z Etc...
Tehdy už byla jiná sestava, než ta, která nahrála skladbu na albu. Vidím to jako dnes: Vlevo stojí hudený dlouhovlasý koncentrovaný a technicky přesný kytarista Jiří Jelínek, uprostřed nahrbený a rozčepýřený démonický Jan Hrubý s elektrickými houslemi a vpravo zasmušilý černovlasý vousáč František Francl se svou bluesovou kytarou. Mezi nimi se proplétá živelný Vladimír Padrůněk s drásavými baskytarovými breaky a celé to uzavírá nový bubeník technicky přesný a jazzrockově polyrytmicky orientovaný Jan Noha. Skladbu Biograf dokázali natáhnout skoro na 12 minut v improvizacích a celá Lucerna oněměla úžasem nad jejich výkonem... Tenhle obraz mám stále před očima. SYN DAIDALUV mě připomene Flamengo v baladickém pojetí. Je to křehká balada, instrumentálně velmi vypjatá koncertní kytarou, Stivínovou flétnou, potemnělým doprovodem. Cítím zde barokní hudbu, ale i jazz a Mišík zpívá se zaujetím a přesvědčivostí a dokazuje, že poezii umí číst, vnímat, zpívat, ale i předávat...
OBELISK je opět od Kainara. Kytarová přediva, i jasné úderné akordy a pak opakující se riff a klouzavé kytarové sólo. Silné sdělení a opět čtení mezi řádky. Cenzura a komunistická ideologie si s tím evidentně nevěděla rady. Kainar byl sice režimní básník, ale vyrůstal za první republiky, vstřebal americkou hudbu a to se soudruhům moc nehodilo do krámu. Zakázat ho ale tehdy nedokázali a tak jenom předpokládali, že to nebude pro mládež tak přitažlivý model jako komerční a angažovaný Olympic, laureát politických festivalů... Opak byl pravdou. Album se stalo do jisté míry kultovním opusem. Po revoluci bylo digitalizováno a vyšlo na CD s názvem Stříhali dohola malého chlapečka, doplněné úplným bookletem a řadou méně známých skladeb. Některé věci na něm krystalizovaly, ale jasná koncepce a jeho vnitřní rozměr z něho činily výtečné album v dobách mizerie daných časů. Plný počet hvězd je zcela legitimní!
Věčná škoda, že mezi prvním a druhým albem zeje čtyřletá mezera. V r. 1977 až 1978 před příchodem hudební sestavy druhého alba, měl být natočen regulérní albový projekt s kytaristou Jelínkem a Franclem, houslistou Hrubým, baskytaristou Padrůňkem a střídajícími se bubeníky Nohou a Frištenským!! Toho budu asi věčně želet. EP Jiří Jelínek in memoriam (1987), které vyšlo po mnoha letech je jen krátkou a bohužel malou výsečí z toho co se bohužel nedostalo na desku...
reagovat

Filozof @ 03.05.2011 12:00:33
I tady díky za zajímavé názory, postřehy a podrobnosti. Nevím jak ostatní, ale já si skoro vždy víc vychutnám muziku, když o ní něco vím. Příště budu poslouchat a u toho číst Tvoje poznámky a hned mi to víc dá.

26.05.2010 Silentis
5 stars

Už výčet jmen muzikantů, kteří jsou pod tímhle albem podepsáni dává tušit, že se jedná o jeden ze skvostů naší hudby. V Top 25 ho řadím do první trojice s Kuřetem a Světem hledačů. Dá se říct, že je to kolekce hitů, ale ne nějakých proklamačních veršovánek, ale propracovaných titulů. Rekapitulující Cesta do dětství, tklivá Kde je můj stůl, hitovka Jednohubky o které VLáďa říká: "rockeři zpívají co by s dívkou všechno dělali, folkaři zpívají o tom, jak je dívka opustila, a my zpíváme o tom, jak nám děvče vůbec nepřišlo". A hned se zase střídá nálada, následuje řízná Padrůňkova Bazarem proměn, moje soukromá jednička, pak Proč ta růže uvadá, asi nejslabší věc z celého alba, její aranžmá je o dost lepší v anglické exportní verzi alba z roku 1978 a nebo, kdo ji chce slyšet úplně jinak, skupina Lucie ji zařadila na své koncertní dvojalbum z roku 1992. Další skladbou je generační hit Stříhali dohola ..., najde se vůbec někdo, kdo tohle nezná ? Pokračujeme dále, dvě Žalčíkova dílka: svižná Biograf, můj druhý soukromý favorit a dojímající Syn Daidalův s asi vůbec nejkrásnějším textem z celé placky. Posledním kouskem z původního rozměru LP je Obelisk, pocta Kainarovu básnířství. Přidanou hodnotou je SP z roku 1977, které atmosférou plně navazuje, Lady Vamp aranžmánem podobná Biografu a hravá Já mám schůzku ... Hloubka textů a hudební barevnost tohoto veledíla, to je vždy radost poslouchat. Ale menší kritiku si přeci jen neodpustím, ta ale padá na vrub českých vydavatelství. Jako další dva bonusy jsou k albu přiřazeny zpívané písně ze vzpomínkových EP Jiří Jelínek In memoriam 1976 - 1977 vydaných roku 1987. Nahrávky mají sice trochu horší zvuk ale to stejně neobjasňuje proč nebyly znovu vydány i instrumentálky Než spadla klec a zejména Jirkova fantastická Dubová kulička. Alespoň, že v 90. letech vyšla na sampleru Čs. jazzrock šestiminutovka Mlýn, první skladba z uvedeného 2 x EP. Rovněž na vinylu zatím zůstává Touha, překrásně citlivá kompozice mého oblíbence Vládi Padrůňka. Byla natočena ve čtveřici Hrubý, Jelínek, Padrůněk, Vondrák pod hlavičkou Etc pro čs. rozhlas v roce 1976 a zatím vyšla jen na kompilačním LP Bazarem proměn roku 1990. Ačkoliv nedávno vyšel komplet znovu masterovaných prvních čtyř alb ETC, je s podivem, že tyhle skvosty zatím nebyly reedovány. Ti dva chlapci, Padrůněk a Jelínek, skvělí muzikanti s nešťastným osudem by si to určitě zasloužili.
reagovat

PaloM @ 26.05.2010 19:36:50
Keď som počul prvý raz Cesta do dětství, myslel som, že je to prevzatá Dylanová pieseň. Obelisk - jeden z vrcholov Kainarovej poézie. Doteraz som v úžase:

OBELISK
(Josef Kainar)

Milovali se
jen když se měli rádi
Kávu pili
když jim bylo černo
Neptali se
kdo je druhá – druhý
Platili dluhy
bez antických gest

Utopili se
a šli pak spolu domů
Koupili si Tuttiho
medvídka s duší v plyši
A také několik
osobních nepřátel
Jenže pak nevěděli
propána co s nimi

Náruživostem svým
rozorali meze
V parku hudba hrála
ona plakala
Šetřili si
Podívat se chtěli
do Pompejí
Dříve než nějací
piloti z pitomých rozkazů
Kvetly jim růže
a tvářičky na mrazu

Naplňovali údivem
cukřenky svět a sebe
Byli nezaručení
ale též neodvysílaní
Léčili kočku
která spolkla nit
Uprostřed té niti
světle odejít

Umřeli v horoucím
a přesvědčivém stisku
Toto je pravda
pravda samá pravda

Konec obelisku

Beriq @ 27.05.2010 08:19:44
Skladba Syn Daidalův je pro mě osobně asi tím nejhezčím a nejdojemnějším co jsem v češtině slyšel- co se týká emocí, tak takový vodopád ve mě dokážou probudit snad ještě Děkuji od Karla Kryla nebo Variace na renesanční téma opět od Mišíka.

Filozof @ 03.06.2010 10:37:31
PaloM
Já zase byl přesvědčen, že to psala nějaká holčina. Moje spolužačky měly skupinu (+- folk) a psaly právě takovéto texty a nebyly samy. Úplně dívčí poetika a vidění světa. Rým o léčení se dokonce téměř přesně opakuje v jedné jejich skladbě.
Přesně v tomto duchu (o neopakovatelné dívčí poetice) psal poznámku na jejich první desce i vydavatel.

30.04.2007 Luka
5 stars

Vladimír Mišík je pro mě prostě největší osobnost českého bigbítu- to bez diskuze- byl u všeho podstatného- Matadors, Blue Effect, Kuře v hodinkách a teď solová dráha. I když toto album pro mě představuje její vrchol- moc bigbítové není.Je to spíše takový folk nebo folk rock- nebo prostě jen písničkaření. Texty si vybírá skvělé a perfektně věrohodně je dokáže podat... Mě osobně se nejvíc líbí Syn Daidalův- ve stínu slavnějších a hranějších písní, leč pro mě jednička.
A ještě bych dodal že už jen to že od 60 let si zachoval svůj styl a výraz ukazuje jaká stálice a osobnost to je.
reagovat

radek @ 31.05.2007 00:00:00
líp to napsat nešlo

15.04.2007 Wenzl
5 stars

Vladimír Mišík ETc Band - They Cut Off The Little Boy´s Hair(1978 ARTIA)
Side 1

1.Bazaar Of Change
2.Cinema
3.Why Does This Rose Fade And Die
4.Tea And Crumpets

Side 2

1.Where´s My Desk Gone?
2.They Cut Off The Little Boy´s Hair
3.Lady Vamp
4.I Have A Date At Half Past Four
5.Son Of Deaduls

ETC BAND

VLADIMÍR MIŠÍK / zpěv (1-13), el. kytara (1), akust. kytara (2,3,6-9), 12-ti strunná kytara (5), kazoo (3), brumle (5) PAVEL FOŘT / el. kytara (1, 2, 4, 7, 9), akust. kytara (3), 12-ti strunná kytara (6, 8) PETR POKORNÝ / el. kytara (1, 3, 4,-7-9) JAN HRUBÝ / housle (3), el. housle (3, 7, 10-13), tamburína (8) VLADIMÍR PADRŮNĚK / bas. kytara (1, 3, 4, 7-13) ANATOLI KOHOUT / bicí a percussion (1, 5, 7-9)

Tak tohle je vážně zajímavá věcička,která jen potvrzuje moji dlouholetou tezi o nekonečných škodách,které bolševici za dobu svého řádění napáchali a my jsme jim za to ani řádně nenakopali p....e.Naopak máme je paradoxně dosud ve vládě.FUJ,národe český!!!

Výtečný Büchlerův a Halounův cover halí pozoruhodné dílo,které bezesporu mohlo za patřičných podmínek skvěle reprezentovat naši rockovou scénu v celém světě.
Zdá se mi,že v této verzi vyznívá ještě daleko syrověji než v české.Pro mě je to veliké zadostiučinění a facka všem pochybovačům o významu a kvalitě Mišíkových děl.Poněkud odlišný set,který LP obsahuje je příjemným ozvláštněním.
Nevím,zda mi něco neuniklo,ale jsem přesvědčen,že reedice v CD podobě by byla na místě a perlou pro každého sběratele a fandy téhle kapely především.

reagovat

Zdeněk @ 15.04.2007 00:00:00
Tahle deska vyšla v CD verzi a dokonce se prodává ve výprodeji za 90Kč!

michna @ 15.04.2007 00:00:00
Uniklo! "They Cut Off The Little Boy´s Hair" vyšla v reedici jako součást "Vladimír Mišík & ETC... 4", a opravdu se prodává za těch 90-100 Kč. Česká verze s bonusy (viz Tracklist) za tutéž cenu.

Wenzl @ 21.04.2007 00:00:00
Díky za info,už jsem si doplnil sbírku i přehled.

ml @ 25.04.2007 00:00:00
Fakt dobrá věcička.

25.03.2007 Wenzl
5 stars

Na začátek musím poznamenat dvě věci a to,je mi divné,že se nenašel dosud nikdo,kdo by k tomuhle klenotu domácí tvorby něco nenapsal a pak,že je mi trochu divné,že i tahle parta figuruje na těchhle stránkách,protože stylově bych jí sem asi neřadil.Ale budiž.Každopádně si myslím,že v česku není člověka,který by buďto neznal celé album nebo alespoň některou ze zde se nacházejících pecek,které frekventují poměrně často i mrzká komerční rádia.Není zde co hodnotit,to je definitivní!Skvělá hudba,hraná skvělými lidmi,nezaměnitelný mistrův vokál,nádherná nálada,atmosféra,jedinečná textařská práce,podtrhuji absolutní kvalitu a krásu Kainarovi poezie (Vám samozřejmě rovněž díky p.Suchý).Je to specifikum české rockové scény,které nemá ve světě ekvivalent.Tohle album nemít(neznat),to snad ani nejde.Jen ty "Jednohubky",ty já nikdy neměl rád.Omlouvám se mistře Mišíku.
reagovat

Mirek Kostlivý @ 25.03.2007 00:00:00
Je to tak, Vladimír Mišík (včetně Kuřete v hodinkách!) sem na tyto stránky vlastně nepatří, protože odhadem 99% kapel zde uváděných jako progresivní, jsou současně i artrockové (případně jazzrockové), ale Vladimír Mišík je svojí tvorbou celý v blues, z něho jasně vychází. A Flamengo? Pamětníci potvrdí, že to byla "škatulkově" (rhythm)bluesová muzika, hrající věci od Free, Led Zeppelin (zpíval výborně Ivan Khunt), fantasticky kopírovali Carlose Santanu, jehož jsem slyšel poprvé na plesu! v Lucerně právě od nich.
A "Jednohubky"? Tahle skladba se zase nejvíce líbila jednomu mému slovenskému kolegovi na vojně z celé desky úplně nejvíce. Tady je vidět, jak je vkus posluchačů rozdílný. Už v době svého vzniku jsem si myslel, že tato deska není o nic horší, než "Kuře".
Maximálně o 2-3%.

aristokrat @ 14.12.2010 21:37:55
Nesmysl skladba Biograf je prog rock jako víno.:)

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 13x
Wenzl, Wenzl, Luka, Petr Gratias, Silentis, minirock, tykeww, murphy, martin69, muryru, Petr59, PaloM, Martin H, ivazzoo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
kaktus, hejkal, Le Fantak, Mohyla
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000