Mayall, John - Blues From Laurel Canyon

Mayall, John - Blues From Laurel Canyon - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1968

Tracklist:

01. Vacation [2:47]
02. Walking On Sunset [2:50]
03. Laurel Canyon Home [4:33]
04. 2401 [3:42]
05. Ready To Ride [3:32]
06. Medicine Man [2:43]
07. Somebody Acting Like A Child [3:27]
08. The Bear [4:40]
09. Miss James [2:30]
10. First Time Alone [4:49]
11. Long Gone Midnight [3:27]
12. Fly Tomorrow [8:59]


Obsazení:

John Mayall - vocals, harmonica, organ, guitar
Mick Taylor - guitar (1-9, 11-12)
Peter Green - guitar (10)
Steve Thompson - bass
Colin Allen - drums

 
05.06.2014 Akana
4 stars

Osvědčená značka The Bluesbreakers, pod níž se etablovali takoví mistři bílého blues jako Eric Clapton či Peter Green, se už na obalu Blues from Laurel Canyon neobjevuje, velký předěl v tom ale nehledejme. V téhle kapele si různí muzikanti stejně podávali dveře i několikrát do roka a jediným neměnným pilířem zůstával kapelník. Po boku mu zůstal Mick Taylor, třetí slavný kytarový hrdina, který mu prošel rukama, zatímco rytmika je zbrusu nová. Mladíček, který o pár let později zazáří na vrcholných stounovských deskách, Mayallovi zdatně sekunduje už tady. Přestože ten si svůj osobitý zvuk postavený na masivním podílu kláves dobře hlídá, Taylorův talent má také dost prostoru a třeba v řízné skladbě 2401 to rozbalí se vší parádou.

Oddanost bluesovým kořenům i jejich hluboká znalost jsou u Johna Mayalla samozřejmostí, ale stejně tak - aspoň v tomto období - i chuť a odvaha je pozměňovat. Široké využití piana a varhan vytváří pro blues nezvyklé barevné odstíny a spolu s Mayallovým relativně vysoko položeným, melodickým vokálem vzdaluje jeho hudbu drsnému neromantickému podloží žánru a přizpůsobuje jí potřebám choulostivější bílé pleti. Kontakt s černým gruntem je ale dostatečně těsný, mimo jiné i díky stylově vřelé foukací harmonice.

Z ustálených bluesových rovnic album vybočuje i v několika zajímavých detailech. Vydařená je například skladba Medicine Man, v níž šamansky repetitivní, ale jemný tep rytmiky doprovází zvuk paličkami rozeznívaných kytarových strun. Následující Somebody's Acting Like a Child pro změnu popohání jamesbrownovský, kyčle rozhýbávající beat, zatímco Miss James zase uvolněně swinguje. Dobovou zálibu v indické mystice pak demonstrují tabla v písni Fly Tomorrow. To všechno dělá z desky věnované Mayallovu oblíbenému koutu Los Angeles (v Laurel Canyon později několik let i bydlel) jednu z jeho nejnápaditějších nahrávek.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

05.05.2011 Petr Gratias
5 stars

Velká Británie (jak už bylo řečeno jinde) byla zhruba v letech 1966 ̶ 1970 nastavena na žádanou produkci bílého rhythm and blues, jež se stala určujícím hudebním fenoménem své doby. Respektovaný zpěvák a hudebník John Mayall (1933) získal na britských ostrovech čestný titul „král bílého blues“ a tak bylo každé nové album, pod kterým byl podepsán, sledováno se zbystřenou pozorností. 14. července 1968 rozpustil legendární uznávanou skupinu Bluesbreakers a nadále se rozhodl svou další hudební produkci zaštiťovat pouze svým vlastním jménem. Mohl si to dovolit, protože jeho postavení na britské, ale i evropské hudební scéně bylo neotřesitelné. 3. září 1968 vychází nové album, které jeho pověst živé bluesové legendy, jenom potvrdilo…
Blues From Laurel Canyon, vydané na labelu Decca/Deram produkoval Mike Vernon společně s Johnem Mayallem. Hudební režie se ujal Derek Varnals s asistencí Adriana Martinse. Hlavní hudební podněty, které byly na albu zachyceny, pocházely z USA, konkrétně ze slunné Kalifornie, kde Mayall strávil tři letní týdny v romantické scenerii Laurel Canyonu (Vavřínového kaňonu), nedaleko Los Angeles, a zde také slavil svůj rousseauovský „návrat k přírodě“. Demonstrují to nejen barevné fotografie Steveho La Vera uvnitř alba, kde se Mayall stylizuje do role indiána, ale do jisté míry i hudební aspirace, které se objevují na této desce…
Album bylo natočeno během pouhých tří dnů (26. ̶ 28. srpna 1968) v Decca Studios ve West Hampsteadu v Londýně, čímž dal Mayall okolnímu světu najevo, že není přítelem zdlouhavého nahrávání a že je on a jeho spoluhráči schopen pořídit nahrávky skutečně jenom v nezbytně nutném čase. Zbývá jen doplnit, že si podobně jako na svých předešlých albech i tentokrát (jako bývalý profesionální grafický designér) obal alba (v přírodním zeleném tónu) výtvarně zpracoval sám, včetně typografie.
Skupina, kterou Mayall sestavil pro nahrávání alba, byla nová. Z předešlých Bluesbreakers přizval ke spolupráci pouze jednoho člena, jímž byl Mick Taylor (elektrická kytara, havajská kytara). Dále to byl teprve osmnáctiletý Stephen Thompson (baskytara) a třicetiletý Colin Allen (bicí nástroje, tabla), který předtím působil ve skupině bluesmana Zoota Moneyho. Samotný John Mayall zde hraje na varhany Hammond, klavír, devítistrunnou kytaru a foukací harmoniku. Samozřejmě zpívá a je autorem hudby a všech textů na albu.

VACATION – úvodní skladba nám sugestivně nabídne svištění motorů vzlétajícího letadla, které posluchače virtuálním způsobem odnese z Evropy za oceán na západní pobřeží USA – do Kalifornie na romantické prázdniny uprostřed přírody, do kterého se přidává hutně znějící rocková skupina s excelentně sólující elektrickou kytarou, pevným soundem varhan a kulometnými bicími nástroji. Úvodní vstup pak volně přechází do následující skladby…

WALKING ON SUNSET – druhá skladba je ukázkou stylotvorného rhythm and blues. Mayall popřává prostor virtuozním způsobem ovládané foukací harmonice s perfektně šlapající skupinou v pozadí. Přímočarost demonstruje atmosféru doby, kdy tato hudba byla na pódiích králem…

LAUREL CANYON HOME ve třetí skladbě přichází zklidnění. Téměř klasická bluesová forma v bělošském provedení v tom nejlepším světle. Náladotvorný klavír doprovázený Taylorovou kytarou s efektem elektronického vibráta. Mayall se v této písni dává průchod svým pocitům a niterně prozrazuje, že se stal Vavřínový kaňon jeho novým domovem. Okouzlen prostředím, ale i řadou uměleckých přátel zde našel cenné inspirace a řadu prožitků, kterými si chtěl pročistit svou mysl od hlučného a hektického Londýna..

2401 úderný riff elektrické kytary a zemitá rytmika rozčeří poklidnou atmosféru, ve které byl posluchač ukolébáván a rozbíhá se další skladba. Taylor skvělým způsobem ohýbá tóny, střídaný Mayallovou foukací harmonikou. Skladba je věnována prožitkům se setkání s rodinou amerického hudebního inovátora Franka Zappy a skupinou Mothers Of Invention. Energetický potenciál je udržován na vysoké úrovni.

READY TO RIDE další bluesové číslo ve středním tempu. Mayall opět popřává prostor své foukací harmonice, zatímco Taylorovy syrové kytarové ornamenty dotvářejí atmosféru zakouřeného klubu s politými stoly a občas převrácenou židlí se štiplavou chutí v ústech. Ano, velmi přesvědčivá podoba Mayallovy hudby…

MEDICINE MAN představuje píseň, kterou bychom dnes asi zařadili do kategorie world music. Kromě úvodních několika úhozů do kláves klavíru má co do činění s šamansky znějící skladbou přírodního národa indiánského národa amerického Jihozápadu. Téměř minimalisticky znějící kytara, kolorovaná foukací harmonikou a indickými bubínky tabla se zemitou baskytarou a Mayallovým šeplavě znějícím hlasem dodávají písni tajemnou, podmanivou atmosféru indiánského obřadu, který vás, jako posluchače pohltí svým mystériem…

SOMEBODY´S ACTING LIKE A CHILD – přesně dusající rytmika, vyťukávané tóny na kláves hammondek a opět se sólující foukací harmonikou, za kterou následuje Taylor se svým kytarovým sólem, aby uvolnil opět prostor Mayallově harmonice.

THE BEAR syrové zkreslené kytarové intro skladbu zahajuje, za asistence dunivé Thompsonovy baskytary, aby pak vzápětí přišlo blues podle všech pravidel, s Mayallovým klavírem v hospodském stylu ve stylu boogie. Taylor se přihlásí s melodickým kytarovým sólem na kytaru, čímž vzniká velmi přesvědčivá spojnice. Mayall zde vzpomíná na příjemně strávené chvíle s Robertem „Bobem“ Hitem, a dalšími členy populární losangeleské boogiebluesové formace Canned Heat. Jako název skladby posloužila přezdívka obrovitého dobráckého zpěváka Hitea – „Medvěd“.

MISS JAMES v dalším blues Mayall nabídne svou jazzovou variantu, ve které vedle swingujících Allenových bicích dostávají prostor varhany Hammond (trochu ve stylu varhaníka Jimmyho Smithe), Mayallův hlas perfektně frázuje a šlape s přesnou rytmikou…

FIRST TIME ALONE přichází jako intimní hudební zpověď, v níž Mayall konejšivým hlasem vyzpívává svoje pocity osamělosti s mírnou podporou varhan, zatímco do skladby si přizval jediného hosta – svého bývalého spoluhráče z Bluesbreakers, (v r. 1968 už ovšem frontmana Fleetwood Mac) – kytaristu Petera Greena, který svým nezaměnitelným bluesovým feelingem skladbu akcentoval a vytvořil tak mimořádnou atmosféru…

LONG GONE MIDNIGHT – líná atmosféra blues se vrací s dlouhými tóny varhan. V mezihře dostává prostor Taylor svým kytarovým sólem (pravděpodobně nejsilnějším na celém albu). Mírně psychedelizující závěr skladby nás uvádí až na práh poslední skladby…

FLY TOMORROW – podobně jako ve skladbě Medicine Man, i zde se připomene tajemná atmosféra nostalgického loučení se sceneriemi americké přírody. Přitlumená kytara, hypnoticky znějící bubínky tabla a šeplavý Mayallův hlas nás ukolébavají k okamžiku, kdy najednou hudbě začíná gradovat. Připojení varhan, baskytary a bicích s kytarovými tóny posouvá píseň do energického blues, aby pak po gradujícím vrcholu skladba doznívala s meditativní kytarou a klepavými zvuky bubínků.

K tomu albu jsem získal hned od prvního poslechu velmi vřelý vztah. Bluesbreakers, ale i Mayall sám jsou moje krevní skupina. Pravda, když se odstěhoval do USA, tak se mi trochu vzdálil a když jsem čas od času něco od něho slyšedl, připadalo mi to takové bezradné. Bylo tam sice hledání, ale neustálé střídání stylů a hlavně hudebníků jeho další kariéře neprospívalo. Nějak jsem implicitně tušil, že jeho čas přijde a v devadesátých letech se zase nadechl a bylo to skvělé. To mluvím teď o albové produkci. Jinak jsem poprvé viděl Mayalla v r. 1985 v Bratislavě a bylo to blues jak řemen. Coco Montoya a Walter Trout - dvě špičkové sólové kytary - akorát Král už neměl hammondky, ale keyboard Korg a to už nebylo to pravé... Potom jsem ho viděl začátkem devadesátách let v Brně a naposledy taky v Brně loni. Starý pán, ale pořád to mělo úroveň. Nakonec jsem od něho získal autogram, podal jsem mu ruku a poděkoval. V životě by mě nenapadlo, že někdy budu mít příležitost stisknout si ruku s "králem britského bílého blues"
Vavřínový kaňon mě uhranul - má nárok na pět hvězd!
reagovat

Filozof @ 05.05.2011 21:51:18
Podle wikipedie vychází až v listopadu. Vzhledem k tomu, že nahrávání probíhalo 26. - 28. 8. a byl potřeba mastering a engineering, obal atd., je vydání 3. 9. téměř nemožné.

Medicin man Je fantastická věc - takové využití šamanského rytmu v blues je prostě geniální a strašně působivé.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
Petr Gratias, zdenek2512, ripo, jiří schwarz, ivazzoo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Akana
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Mayall, John


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000