Marillion - Somewhere Else

Do "somewhere else" od MARILLION se neproniká nejlépe, ale od "marbles" víme jak na ně :-) Album plyne zdánlivě v jedné, Hogarthovsky rozervané náladě...ale zde je více poslechů nutností! Doporučuji neposlouchat k jiné činnosti a nasadit kvalitní sluchátka...a pak už se jen nechat unášet melancholickou náladou, která je snad ještě smutnější než u megaopusu "marbles". Obal jsem původně moc nechápal, ale ve spojení s hudbou je to neoddělitelný celek. Rothery je skvělý, taktéž Kellyho klávesy. O zbytku se bavit ani nemusíme - hóóódně dobré. Doporučuji "see it like a baby", "the wound" (což jsou ty "rozjásanější" :-) stejně jako zadumanější a pomalejší "zbytek". Tentokrát je nutné poslouchat opravdu celé album. Je krásně smutné, nádherně beznadějné, jde z něj na mě příjemná nostalgie při vzpomínkách na lepší včerejšky...:-)
reagovat

par slov ku koncertu v petrzalskej arene.

plusy
+ celkom dobra atmosfera
+ pekne svetelne efekty
+ Rothery hral dobre, ale nemal by tolko pocuvat Gilmoura. miestami som mal pocit ze pocuvam High Hopes z Division Bell.
+ H. spieval dobre - necitil som rozdiel medzi studiovymi platnami

minusy
- ozvucenie: klavesy boli v mixe zabite a v celkovom rachote nebolo z nich pocut takmer nic. virtualny analog, ktory mal Kelly uplne na vrchu keyboardov a z ktoreho mal vyludzovat pre neho typicke minimoogove linky, uplne onemel, hoci po nom podchvilou behal rukou.
- a teraz to hlavne - MUZIKA SAMOTNA. cela druha polovica koncertu , ked hrali hlavne novy material, bola neuveritelne monotonna a lyricky presladena.
nieco ako posledne platne Asie (bez Wettona). AOR pre patdesiatnikov s plesinou ako vysity.

ciastocne to napravili Easterom v pridavku , ale to bolo na 800 Sk za listok zalostne malo.

Fazit: sklamanie.
reagovat

Jozef z Popradu @ 19.06.2007
Máš absolútnu pravdu, som starý Marilliónista, tiež som bol trochu sklamaný...
Absentovali improvizácia, či prekvapenie (okrem lôpt nad hlavami a závečný pád na hlavu speváka..), výber skladieb bol pre mňa priam šokom!!
Prečo preboha nehrali aj skladby z Fishovej éry?!? Čo sa zaňho (za ne) hanbia??
Veď po šiestich "neznámych" skladbách chodili diváci na záchod..
Ahoj, chlapci z Marillionu, zostávate mojou nesmrteľnou láskou, ale radšej už len z Cd...

mikepis @ 20.06.2007
v nejakom interview cca. pred 9-10 rokmi Fish otvorene ponukal spolocne turne s hoghartom s tym, ze chlapci budu s nim hrat stare veci z prvych styroch platni a s hogarthom zvysok. no nedohodli sa. skoda.

s fishom odisiel moment prekvapenia a tvrdsia rockova poloha. ostali len farebne plochy a sladky lyricky prejav. no fish, no marillion.

Opravdu úžasné album, umocněno zážitkem z Bratislavského koncertu v divadle Aréna.Je slyšet a Ti co mohli i viděli, že Steve H. si hudbu skutečně užívá a přestože jejich styl si v dnešním poněkud odlišném hudebním světě pravděpodobně neprorazí místo na výsluní, Ti, kteří si poslechnou jak Marbles ,tak Somewhwre Else určitě nebudou litovat.Hudební "příběhy" mají hloubku a alespoň na chvíli nás oprostí od okolního světa.
reagovat

Ono sa to vlastne dalo celkom očakávať, že po bombe, akou sa stala v diskografii "Hogarth´s MARILLION" doska "Marbles", musí prísť určitý "pokles formy" a album menej výrazný, menej nápaditý, proste o niečo slabší ... a stalo sa.
52 minút /len.../, žiadne ďalšie eposy, alla "Ocean Cloud", "Neverland", alebo "The Invisible Man", žiadne podstatné hudobné napätie, žiadne prekvapenia, ani negatívne, ale ani pozitívne /čo by sme ešte chceli od stárnucich pánov.../, jednoducho pokojná plavba po tichej rieke v bezveternom počasí...
Z celého albumu ma zaujali v podstate štyri z desiatich skladbieb:
- Hitová "See It Like A Baby" bude asi túto sezónu rotovať v progových, možno aj komerčnejšie zameraných rádiách.
- Skutočne veľmi pekná titulná "Somewhere Else", a hneď za ňou nasledujúca "Voice From The Past" obe evokujúce krásnu melanchóliu albumov "Brave" a "Marbles".
- Dramatickejšia kompozícia "The Wound", pri počúvaní ktorej mám však pocit opakovania sa niektorých riffov z predošlých albumov skupiny...
Vlastne skladby s minutážou, pohybujúcou sa okolo čísla sedem zachraňujú renomé tohoto dielka.
Z celého albumu mám trochu pocit, ako keby išlo skôr o sólový projekt Steve Hogartha, s doprovodom zostatku kapely, ako o štandardné dielo MARILLION.
Našťastie kapela má výhodu, že pôsobí veľmi charizmaticky na koncertných pódiách /jasné, že najmä zásluhou "Hogiho"/, čo ju v očiach skutočných "fans" drží neustále vysoko nad vodou a udržuje veľmi slušnú predajnosť všetkých produktov s logom kapely - to bude iste aj v prípade tohoto albumu platný precedens...
reagovat