Marillion - Script for a Jesters Tear

Absolutně průlomové album z doby, kdy by asi nikdo nečekal zrod nové progresivní legendy. Pink Floyd pozvolna odpadají, Genesis vody art-rocku opustili někdy v roce 1978, v tomtéž roce začíná Peter Gabriel propadat ethnu (sice v jeho podání úžasnému, ale ethnu). Caravan v roce 1983 vydávají solidní Back To Front, ale pak se na dlouhých 7 let odmlčí a upřímně, od poslední klasicky art-rockové desky je to taky už v roce 1983 dlouhých 7 let. Van der Graaf Generator, ELP, Triumvirat...neexistují. King Crimson existují, ale jejich tvorba nedosahuje kvality In The Court Of The Crimson King nebo Larks Tongues In Aspic. A v tomto prostředí se najednou objevuje kapela, v jejímž čele stojí patrně nejcharismatičtější vokalista 80.let. S kompletním make-upem tváře a roztrhanými šaty klauna-žebráka začíná zpívat první verše So here I am once more...jako by evokoval, že jej všichni již léta známe. A s Gabrielovskou intonací pokračuje. Tak se rozvíjí možná nejlepší art-rockové číslo 80.let, skladba Script For A Jester´s Tear. Mráz v zádech musí provázet každého fanouška progresivní muziky po celých 9 minut. Ovšem album neúprosně pokračuje. První singl He Knows You Know potvrzuje obrovskou sílu kapely. Neuvěřitelná basa Trewavase, silné klávesy Kellyho, solidní bicí Pointera, geniální kytarové sólo hudebního mozku Rotheryho a abych nezapomněl...neuvěřitelný Fish. Ať už jako textař (Light switch, purple fever...), jako zpěvák, ale i jako herec (kdo viděl Recital of the Script a to, jak si Fish při sólu mikrofonem "píchá drogy" a poté si jím jako žiletkou přeřízne žíly ví, o čem píšu. He Knows You Know odeznívá a následuje další fantazie - The Web. Elitní skladba, propracovaný progresivní kus (aby také ne, když první demo natočila kapela ještě s Dougem Irvingem v roce 1979). Člověk si říká - tohle tempo prostě nejde udržet a čeká, co bude dál. A zjistí, že jde. Garden Party, druhý singl. Opět neuvěřitelný výkon a harmonie jak rytmické sekce (po celé album vedené magickým Trewavasem) tak sekce melodické (zejména kytarová sóla Rotheryho) a nade vším ční poetické texty Fishovy, texty muže, jehož hlas nejde slovy nijak popsat, kterého je nutno prostě slyšet. Chelsea Monday, půvabná balada, připravuje půdu pro závěrečnou skladbu a tou je Forgotten Sons. Tvrdý začátek o tvrdé válce postupně ústí v neuvěřitelně silnou "modlitbu", během níž se znova (pokolikáté už?) objevuje husí kůže (Fishův křik Amen!) a pak závěr. Ne, ani v 70.letech takové závěry nevznikaly. Je obrovské štěstí, že někoho z kapely napadlo v roce 1981 vzít tehdejší samostatnou skladbu Snow Angel a udělat z ní závěr nové skladby Forgotten Sons. Její neskutečná síla opět definitivně pronikne pod kůži při shlédnutí DVD Recital of the Script (patrně nejlepší hudební DVD které znám - spolu s Genesis Live 1973 a Sparks Live In Stockholm 2004). Neo-prog je zrozen a bude žít. Žízeň art-rockových fanoušků je ukojena, navíc díky EMI a i díky tomu, že neo-prog je přeci jen přístupnější masám, se ze Scriptu stane album s více než 300.000 prodanými nosiči. Tedy platinová deska. A dodnes je inspirací. Marillion vydají ještě 3 desky. Pak odejde duše a přijde skřehotal...i tak to někdy chodí. Nicméně vřele doporučuju zaměřit se na sólovou kariéru Fishe, alba jako Vigil In A Wilderness Of Mirrors, Sunsets On Empire nebo 13th Star za poslech určitě stojí, pokud se umíte oprostit a nečekat od toho staré Marillion.
reagovat

Bezpochyby je toto album zásadní, protože stálo u zrodu celé éry této geniální skupiny...nebo bych měla říct spíš geniálního zpěváka Fishe? Nevím, alby ve kterých Fish nezpívá, neznám, ale poznám a srovnám:)
Toto debutové album vyniká nádhernou hudbou, která se v průběhu písně mění, stále se něco děje, takže závěr písné bývá úplně jiný než začátek. Texty jsou taky velmi působivé, složité a s hloubkou...Chtěla bych upozornit obzvláště na první a poslední píseň. Script for a jester´s tear je nádherný, dojemný, působivý, smutný zamilovaný song se strhujícím závěrem a vynikajícím textem. Obdivuhodné jak někdo dokáže svoje posity vyjádřit hudbou, písní tak dokonale, do každičkého detailu, tisíckrát lépe než slovy. Forgotten sons je píseň o válce, o bezútěšné situaci vojáků, vyjadřuje opět smutek, bezmoc, zatracení, kritizuje britskou vládu, vysvětluje že sláva a hrdinství jsou k ničemu protože nestojí za to, co si voják musí prožít. Popisuje je jako zapomenuté syny, vytržené ze svého prostředí, ve kterém však život bez nich pokračuje dál...nedokážu tady všechno popsat, přečtěte a přeložte si ty texty a pak pochopíte...toto nemohl stvořit obyčejný člověk.


reagovat