Marillion - Clutching at Straws

Všetky štyri štúdiové platne skupiny Marillion z fishovskej éry patria podľa mňa jednoznačne do zlatého fondu (neo)progrockovej muziky.Fish je mimoriadne charizmatická osobnosť,spevák s nezameniteľným hlasom,ktorý je schopný vytvoriť neopakovateľnú atmosféru.Obratne a majstrovsky narába so širokou škálou emócií a duševných rozpoložení.Je schopný sprostredkovať takmer všetko od nežných precítených polôh až po víchricu hnevu a rozhorčenia.Akoby dával poslucháčom svoju dušu na dlani a hovoril: "Tu máte,vezmite si"!Bravó mr.Fish!Jeho texty sú dosť ťažko uchopiteľné až bizarné,plné metafor a nejednoznačných slovných zvratov...a predsa také čarovné.Tento album je monotématický.Vykresluje problém závislostí,najmä tej alkoholovej,ale tiež sa dotýka aj iných tém napríklad holokaustu(White russian).Pre mňa je to rokmi overené majstrovské dielo ku ktorému sa vždy s láskou vraciam.
reagovat

Jednoznacne sa jedna o najlepsiu deku ako vyprodukoval marillion s Fishom.Vlastnim kompletnu zbierku Marillion aj s raritami a klubovymi koncertnmi pre Fan/klub.Tato deska je ohromujuca vo svojej hudobnej aj vokalnej podobe.Je velka skoda ze sa rozisli aj ked na druhej strane Hogard novy spevak tiez nie je na zahodenie a jeho vokal ma tiez ucaroval.Tato deska je instrumantalne na vrchole vtedajsej tvorby Marillion.Fish tiez odviedol kus dobrej prace.Kto chce dobru desku od Marillion s Fishom tak jedine tuto alebo aj Misplaced Chidhood. A potom len nerusive a prijemne pocuvanie, v ziadnom pripade nebudete sklamany.
reagovat

merhaut @ 01.06.2007
Jednu paměťnickou vzpomínku na aféru, která hýbala tuzemskou rockovou komunitou v létě 1989 : brněnský koncert Marillion v líšeňském údolí pro 200.000 lidí ...

Lístek mám dodnes doma :-)

Více zde: >> odkaz

Za nejlepší desku fishovských Marillion je obvykle pokládána trojka Misplaced Childhood, ale já jsem si nejvíce oblíbil právě toto poslední album s Fishem za mikrofonem. Album je více písničkové, lehké, obsahuje naprosto excelentní melodie a Fishův projev dokáže dát všem skladbám patřičný emocionální dopad. Šušká se, že kapela během nahrávání už nebyla lidsky moc v pohodě, ale hráčsky zcela určitě excelovala - album v podstatě neobsahuje jediné hluché místo. Vynikající singly Warm Wet Circles (s úžasným Fishem...) a Incommunicado (i přes svou hitovost jde o nejdelší skladbu alba!) skěle korespondují s dalšími utajenými hity - baladou Sugar Mice, neméně procítěnou Torch Song...v podstatě by se dalo jmenovat všech jedenáct písní alba. Albem prostupuje koncepční nit dotýkající se problematiky alkoholismu a stím koresponduje i obal, poněkud se odlišující od předchozích desek, vyvedených převážně v modrých odstínech. Naprosto suverénní a nápady překypující album, které nemá šanci urazit a ani omylem unudit...
reagovat