Marillion - Brave

Totální temnota, beznaděj, smutek, déšť za okny a rozmazaná světla aut v podvečeru...to je pro mě "Brave". Smutné a melancholické popěvky pro všechny, kteří si myslí, že je všechno fajn. Teprve třetí album MARILLION, které zkřížilo cestu mému hlemýždi a kovadlince...ale stojí to za to. Dokonale koncepční album se vším všudy (třeba klipy!!). Tohle není na jeden poslech...ale na pár dalších let!! Všichni muzikanti zasluhují absolutorium za svoje výkony...
reagovat

Tvorbu Marillionu zatím nemám dost dobře prozkoumanou, vlastně znám jenom alba Fugazi a Brave - takže nejsem ovlivněn předsudky, že bez Fishe to prostě nejde. Album Brave se mi zalíbilo na první poslech, přehrávám si ho v posledních dnech pořád dokola a líbí se mi čím dál tím víc. Vedle konceptuálních alb, které tady už přede mnou někdo zmínil (Zeď, Jehně atd) je to další způsob, jak udělat konceptuální album - přímočaře, jednoduše a pochopitelně. A přesto neskutečně působivě. Od prvních tónu až do konce je posluchač pohlcen příběhem o nešťastné dívce, která spáchá sebevraždu skokem z mostu. Hudba se sice může zdát někdy trochu jednotvárná a zaměnitelná, ale tenhle pocit se s opakovanými poslechy vytratí. Navíc, na tohle albu jde myslím v první řadě o příběh, hudba je jenom prostředkem k jeho vyprávění - a daří se jí to výborně.

Vrcholnými body alba jsou podle mě skladby Living With The Big Lie, trochu popovější Alone Again Into The Lap Of Luxury a samozřejmě finální The Great Escape, která končí nádherným finále, při kterém leckteré oko nemusí zůstat suché.

Výhradu bych měl jenom k závěrečné sklabě, která mi připadá poněkud zbytečná a trochu rozmělňuje působivost závěru předchozí skladby.
reagovat

Musím souhlasit s TomKasem, je to opravdu excelentní dílo, jak člověka vtáhne toto album do děje.Leze mi mráz po zádech hned v úvodu při "dunění,bzučení,rezonacích...nevím jak to popsat.Toto album řadím ho na špici jejich tvorby s Hogarthem.
reagovat

Pro mou osobu absolutní vrchol tvorby Marillion. Nádherná hudba, za srdce beroucí texty, to vše svým spojením vytváří jedinečné a kompaktní dílo plné emocí a napětí. Smutný příběh inspirovaný skutečnou událostí, v němž mladá dívka dobrovolně končí svůj život skokem z mostu. Marillion zde předvedli, že jsou kapelou, která mistrným
způsobem dokáže nastolit přesně tu pravou atmosféru a vtáhnout vás přímo do děje tohoto smutného příběhu jenž se pomalu odvíjí od první skladby až po samotný gradující závěr.
reagovat

Odchod Fishe pro me neznamena konec Marillion, ale prerod kapely, kterou mam rad, v kapelu, kterou zboznuji. A album Brave je jeden z hlavnich duvodu.
Smutny a pusobivy pribeh propletajici se krasnou hudbou a zpivany Stevem Hogarthem, ktery je pro me osobne nejlepsim zpevakem, jakeho znam.
Proti gustu zadny disputat, ale vazne nechapu, jak muze tomuto albu nekdo uprit gradaci a napeti. Pomalejsi skladby a pasaze se nenasilne stridaji s rychlejsimi a tvrdsimi, az dorazime k titulni Brave, v niz jako by se zastavil cas a my sledujeme divku predtim, nez prijde vrcholny Great Escape. Film natoceny podle tohoto alba jsem nevidel, ale pri poslechu si ho dokazu docela predstavit.
reagovat

Marillion pro mne skončili odchodem Fishe, ale říkal jsem si proč si neposlechnout vychvalované album Brave. Je třeba říci, že se jedná o úplně jinou kapelu, než na kterou jsem byl zvyklý. Z celé desky mne upoutalo jen překrásné Rotheryho sólo v Runaway jinak je to nuda, nuda a ještě jednou nuda bez gradace a napětí tak typického pro počáteční tituly. Jen pro sběratele.
reagovat

najlepší koncepčný album v histórii rocku, predčí u mňa aj Stenu, Brodwayské jahňa aj generáciu 13 od Sagy. Proste je neprekonateľný. Mimochodom Paper Lies ma v koncepcii neruší. Evidentne skupine pomohlo k atmosfére diela prostredie kde ho nahrávali / zámok vo Francúzsku/
reagovat

Tak tohle je ten nejlepší, nejklasičtější, nejtypičtější, nejemotivnější, nejsilnější, nejtemnější, nejstrašidelnější, prostě nejúžasnější flák, co kdy vyšel nejen z dílny Marillion, ale vůbec z celé progrockové tvorby. Ještě předtím, než se rozjede více než sedmdesátimutová kompozice, si všimněte výborného obalu. Už z něj je vidět, jak temné a atmosférické celé album je.
Úvodní Bridge se rozjíždí hodně pomalu, až asi po minutě a půl temného kytarového intra se přidají klávesy a Hogarthův melancholický vokál (ve výškách máte někdy pocit, že zpěvák spíš pláče než zpívá, a nejen na tomhle albu - rozhodně to ale není na škodu :-)) Příběh dívky, která se pokusila o sebevraždu, začíná výbornou skladbou Living With The Big Lie, kde se jednoduchý základní melodický motiv střídá s kytarami a tvrdšími pasážemi (ty pomalejší zase doprovází klávesy) a vytváří tak nesmírně dlouhou a zajímavou kompozici, která pokračuje tklivou baladou Runaway (poslechněte si Hogarthův hlas - tady je ten jeho naříkavý tón snad nejlépe slyšet.) Albová čtyřka Goodbye To All That je plná dlouhých klávesövých pasáží a úžasných pomalých melodií. Po téměř třinácti minutách vrcholící skladba navazuje na vypalovačku Hard As Love, kterou střídá emotivní a pomalý singl The Hollow Man. Po této skladbě následuje krátká pauza před dalším koncertem emocí a zoufalství, který graduje v rozzlobené Alone Again In The Lap Of Luxury (výborná agresivní kytara na začátku), pokračuje přes smutnou náladovku Brave (výkladní skříň Hogarthových hlasových schopností) a vrcholí jednou z nejfantastičtějších písní progrockové éry (a možná nejlepších vůbec) - The Great Escape. Tato balada začíná motivem ze skladby Goodbye To All That a pak už následuje přelévání nádherných melodií, spojené mistrnými instrumentálními pasážemi v jednolitý celek. Po doznění posledního tónu (to už posloucháte skoro 70 minut) končí hlavní motiv alba, a rozhodně to není žádný happy-end. Spíš takový nejistý, vratký konec - vyvolává dojem, že Brave není nějaká pohádka, ale opravdu drsný a emotivní příběh ze života.

Ze základní koncepce desky se vymykají všehovšudy dvě díla - pro mě trochu nesmyslně zařazená Paper Lies a závěrečná kytarovka Made Again. PL není špatná, ale rozhodně by se spíš ujala na HIE než na Brave. Trhá motiv příběhu v tom nejdůležitějším místě, tj.těsně před koncem - působí na mě jako reklama v napínavém filmu. Když jsem si přepaloval tohle CD, dal jsem ji úplně nakonec, aby mi nekazila ten prožitek; sem by se víc hodila nějaká hodně dramatická instrumentálka. Pak by to bylo album na 11 bodů z 10.
Závěrečná pohodovka Made Again není nic jiného než zklidnění rozbouřených nervů. Skrz tuhle nenápadnou, ale nádhernou skladbičku nahromaděné emoce odtékají jako do kanálu, apo celé dvaasedmdesátiminutové proceduře tak uzavírá desku velmi nenápadně a optimisticky.
Doporučuju všem. Zvlášť za tmy. A hodně nahlas.
reagovat