Mahavishnu Orchestra - Between Nothingness and Eternity

Mahavishnu Orchestra - Between Nothingness and Eternity - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1973

Tracklist:

1. Trilogy Medley (12:01)
- a) The Sunlit Path
- b) La Mere De La Mer
- c) Tomorrow's Story Not The Same
2. Sister Andrea (8:22)
3. Dream (21:24)

Total Time: 41:47

Nahráno live v newyorkském
Central Parku, 17.-18.8.1973.


Obsazení:

John McLaughlin - syntetizér, kytary
Jerry Goodman - housle
Jan Hammer - klávesy
Rick Laird - basa
Billy Cobham - bicí
Sri Chinmoy - poezie

 
21.12.2013 Petr Gratias
5 stars

Živé album s mystickým názvem Between Nothingness And Eternity (Mezi nicotou a věčností) se před revolucí poměrně špatně shánělo. Ne, že by na černém trhu s deskami bylo totálně nedostupné, ale překupníci raději sázeli na řadová alba. Proto, když jsem pak po nějaké době na album narazil, už předtím fascinován tím, co přinesla předešlá dvě famózní studiová alba, jsem album zakoupil a v digitální podobě je už mnoho let součástí mé sbírky. Tehdy jsem si říkal, že by bylo dobré, kdyby paralelně vyšel tento koncertní záznam na VHS později na DVD, aby posluchač a posluchač-hudebník mohl i vidět, co se vaří v téhle alchymistické hudební kuchyni a tak stejně jako Hejkal se i já rozdělím o svoje dojmy…
TRILOGY – The Sunlit Path / La Mere de La Mer / Tomorrow´s Story Not The Same – magické údery do gongu, v nichž lze vypozorovat určité odstínění a dynamické zkliďňování a pak už se jako kolotání horského potoka dostává do popředí předivo kytarových mlýnků a razantní nástup rytmiky a elektrického piana už dostává onu kaleidoskopickou proměnlivost. Fantastické, jak se už od prvopočátku výtečně propojují rockové razance s jazzovou důkladností. Kompozice je dvanáctiminutovou suitou, skládající se ze tří částí. Skladba střídá drsné muzikantské okamžiky i s těmi jemnými. Obdivuhodná jsou unisona Johna McLaughlina a Jerryho Goodmana, stejně jako kreace na Moog synthesizer Jana Hammera a dravá superjízda Billyho Cobhama za jeho bicí baterií a přesného, třebaže nepříliš vyčnívajícího Rica Lairda. Zajímalo by mě, jestli superkytarista John McLaughlin by dnes v jednasedmdesáti letech zahrál stejně závratným způsobem jako tehdy. Vzhledem k tomu, že se vnitřně nabíjel duchovní energií, nedrogoval, asi ani nepil a nehýřil… bych řekl, že by dokázal na svůj dvoukrký gibson řádit téměř stejně a pořád by byl král (Samozřejmě každému je přidělena nějaká porce energie a s tou celoživotně pracuje… takže jenom spekuluji). Řekl bych, že některé hudební motivy inspirovaly nešťastného talentovaného výtečného pražského kytaristu Jiřího Jelínka (Expanze, Etc…, Mahagon), který předčasně odešel do hudebního nebe…. Parádní příklad hudebního mistrovství i v živém provedení.
SISTER ANDREA – dravý rockový riff s názvukem funku. Tady se hudba proměňuje. Získává konkrétnější tvar a může inspirovat řadu rockerů se v podobné hudbě „omočit“. Ovšem i tady vnímám hammerovský pozdější rukopis v kompozičních postupech. Řekl bych, vědom si inspirace, která byla Janu Hammerovi v této skladbě, že se promítají do ní veškeré pocity nadějně zmařeného uměleckého a bohužel i lidského profilu jeho nešťastné sestry Andrey, jejíž osud jsme už na Progboardu několikrát probírali…. Emoce, roztrpčenost, výbuch exprese, zoufalství a bezmoc. Myslím, že i ostatní spoluhráči se dokázali velmi dobře vcítit do Hammerových představ a jedinečným způsobem zde demonstrují svoje schopnosti. O McLaughlinovi se dá stále psát v superlativech a tak se na chvíli obrátím k houslistovi Jerrymu Goodmanovi, který je stejně suverénní se svými elektrickými houslemi. Uvědomuji si, že jsem před Goodmanem (a to už i na albech The Flock) až takhle neslyšel nikoho hrát, třebaže po něm se objevila další řada vynikajících houslových virtuozů…. Hutné, dynamické, syrové, emocionální od začátku do konce.
DREAM – jak napovídá název poslední kompozice, více než jednadvacetiminutové skladby, budeme mít co do činění s postupným rozvíjením tématu, který přechází od snových vizí k meditacím indického typu. McLaughlin sem vkládá superrychlé hudební eskapády ovlivněné Indií a z pozadí se připomíná základní tlumený motiv, který vyvolává určité tajemno. Teď je tu ovšem Goodman se svými elektrickými houslemi a hraje zde neskutečně rychlé výjezdy a sjezdy jako na tobogánu (docela by mě zajímalo, jestli by takový Pavel Šporcl, náš suverénní houslový virtuos, který často překračuje hranice klasické hudby, zahrál podobným způsobem? Předpokládám, že jméno Jerry Goodman asi zná, i když je významně mladší ročník…). Cobham nám předvádí skutečnou HRU na bicí nástroje a uvědomuji si to málem u každého úderu. Nemusí zákonitě ohromovat svými superrychlými breaky, ale dokáže velmi cíleně i stručně vyjádřit rytmické zdůraznění. Je to prostě velký bubenický maestro a platí pro něho moje stejná spekulativní otázka, zda by i on ve své sedmdesátce dokázal zahrát se stejnou razancí. U bubeníků to myslím bude jinak – namáhaná záda, dech, srdce, klouby….. ale tady je opravdový bubenický démon (!). V téhle skladbě jsou Mahavishnu Orchestra velmi čitelní a jednotlivé nástrojové nástupy a fantastická souhra se zde neuvěřitelně prolínají a doplňují. Ano tohle je symfonické báseň fusion music, řada improvizací, ale i napsaných pasáží jsou vnitřně sevřeny imaginárním kruhem a poskytují prostor pro fantazii a mohu říci, že mě to nabíjí energií (třebaže někteří lidé tvrdí, že jim to naopak energii odnímá…. no já k nim nepatřím). Dokonce se zde objeví v mírně zamlžené podobě ukázka riffu Sunshine Of Your Love od Cream (?), k čemuž asi hudebníci dospěli v patřičném složení harmonických souvztažností. Riff se ovšem pozměňuje a získává vlastní linku. S úžasnou lehkostí se zde promítají hudební imprese s náročnými akcenty a s přesnými hráčskými nástupy. McLaughlin dokáže hrát se zavřenýma očima, stejně jako s rozesmátou tváří hledět vstříc svému hráčskému sparing-partnerovi, ano, tady má místy pocit, že se pod člověkem rozestoupí země a že zde svádějí nerovný boj přírodní živly. Fantazie!
Album Between Nothingness And Eternity není určeno pro každodenní poslech, přesto zprostředkovává jedinečný hudební zážitek svými impresemi a expresemi a milovník progresivního rocku a fusion zde najde krásně obhospodařovávanou hudební zahradu s úrodnými plody a květoucími keři virtuálních květin. Doporučoval bych album k poslechu zejména mladším progboardistům a těm starším zase lehce k připomenutí. I po čtyřiceti letech se tady dějí neskutečné věci, které stále inspirují. Pět hvězdiček!





reagovat

zdenek2512 @ 21.12.2013 14:18:46
Ahoj Petře, tahle deska byla moje první setkání se stylem, kterému říkali jazz rock. Kamarád ji dostal z Německa, krátce po tom co vyšla. Tenkrát ho zaujalo to, jak o činnosti Johna McLaughlina psali v časopise POP. Souhlasím beze zbytku co jsi o desce napsal, vynikající živák, na kterém hraje jednak krajan Jan Hammer a zbytek kapely co jméno to legenda ať už Billy Cobham na bicí, Jerry Goodman housle akorát o Ricku Lairdovi toho moc nevím. V tom roce jsem byl taky na koncertě JazzQ, kteří hráli taky něco z repertoáru Mahavishnu Orchestra. Myslím, že tahle kapela odstartovala vlnu zájmu o jazzrock a taky iniciovala vznik Jazzrockových dílen.

Petr Gratias @ 21.12.2013 14:37:03
Zdravím Tě, Zdeňku....
jako už kolikrát, mám pocit že jsme oba byli
vždy na téměř stejném místě a rovněž jsme vnímali
řadu recenzovaných alb, ale i prožitků a dobových událostí na stejné názorové platformě.
To mě těší, protože takových shod v životě člověk nepotká právě mnoho.
Mahavishnu Orchestra je pro mě hudební katedrála
a znovu cítím tolik mimořádností, pro které se jen těžko hledají nová slova.
Škoda, že milovníky progresivní hudby na Progboardu tahle kapela nějak míjí...
Dodnes jsem se "nevzpamatoval" z toho, co napsal Filozof, který už sem hodně dlouho nepřispívá, že z této hudby necítí NIC... a přitom používal přezdívku "Filozof" - řekl bych, že tahle hudba má vedle duchovního náboje i velmi silný filosofický podtext, ale nechci se pouštět na tuhle rovinu....
S tím se vnitřně nějak nemohu srovnat. Buď je to pro posluchače famózní záležitost a má k téhle kapele respekt, anebo je to pro něho natolik složité a komplikované, že se podobného poslechu nějak "bojí", ale NIC? To je opravdu hodně silná káva..
Zdravím!

PaloM @ 21.12.2013 19:08:38
Zdravím fanúšikov Mahavishnu a ďakujem Petrovi za recenziu.

Len si dovolím dodať poznámku, že v r.2012 vyšiel 5CD box "Mahavishnu Orchestra - The Complete Columbia Albums Collection", kde je zaujímavé piate CD.
Ešte to tu nemáme zaradené, tak prikladám zoznam skladieb:

CD5 - Unreleased Tracks From Between Nothingness & Eternity
01. Hope [01:48]
02. Awakening [14:08]
03. You Know, You Know [07:12]
04. One Word [18:30]
05. Stepping Tones [02:01]
06. Vital Transformation [06:16]
07. The Dance Of Maya [14:03]

PaloM @ 22.12.2013 12:26:23
Pridal som do diskografie spomínaný 5CD box.
Škoda, že to piate CD nevydali samostatne, lebo fanúšikovia určito majú kompletnú diskografiu dávno kúpenú.

zdenek2512 @ 22.12.2013 16:36:50
PaloM: zdravim diky za info, ja mam Inner Mounting Flame a Birds Of Fire , nevis za kolik se da ten komplet koupit. Ja jsem koupil komplet peti CD Soft Machine asi za ctyrista padesat a bylo to taky od CBS :)

PaloM @ 22.12.2013 17:17:46
Tuto, kde nakupujem v SR, je dobrá cena
>> odkaz

PaloM @ 22.12.2013 17:25:30
Tu je ešte lepšia cena 16,7 €
>> odkaz

zdenek2512 @ 22.12.2013 17:39:22
Palo diky za tipy dival jsem se na audio3 a tam to maji za 539,- . Zitra volam na cd-net a uvidime, nejspis az po svatkach :)

stargazer @ 22.05.2020 18:03:17
Koncert se odehrál 17 a 18tého srpna 1973 v N.Y.C. a navštívilo ho cca 30 000 lidí.
Chemie mezi kapelou fungovala výborně, to je taky slyšet na nahrávce, ale to se nedá říct o prvním japonském turné, které záhy následovalo na podzim toho roku.
Na tomto japan turné bylo všechno údajně špatně, mezi členy MO to skřípalo tak, že spolu přestali komunikovat. Bylo dohodnoto dokončit nasmlouvané závazky a pak to rozpustit.
Paradoxně s blížícím koncem MO se jejich koncerty opět staly famozními.

14.05.2013 hejkal
5 stars

Mahavishnu Orchestra bola rozhodne štýlotvorná skupina, ktorú nedokáže počúvať hocikto. Fusion postavené na nekonečnej inštrumentálnej onánii priamočiarych percipientov väčšinou odrádza. Avšak, neboli to géniovia ako Paganini alebo Mozart, ktorí svojou dokonalou hudobnou víziou podporenou zložitou technikou hry dokázali, že ľudská vôľa je schopná naučiť nás zahrať aj to, čo sa zdá nepredstaviteľné? V dnešnej dobe sa sóla často označujú za prekonané, čokoľvek technicky vymakané sa pejoratívne označuje ako akademické, hoci vzdelanie mi nikdy neprišlo na smiech. Uznanie za posúvanie zručnosti v ovládaní hudobného nástroja bolo síce vždy prejavom úzkej skupiny fajnšmekrov a davy sa skôr viezli (pred pár storočiami veru nepočúval vážnu hudbu každý, a ešte aj z toho mála to často bola takzvaná šľachta, a teda kopa tupcov, ktorí mali všetko na podnose a ako správni snobi museli predstierať, že ich to baví), to však neznamená, že je to niečo, čo by sa občas nepatrilo vyvrhnúť do éteru. Pretože McLaughlin, Cobham, Goodman, Hammer a v neposlednom rade aj Laird si to zaslúžia. Koncertný album Between nothingness & eternity ponúka fusion s naozaj drsným rockovým zvukom.

Trojdielna skladba s dokonalo neobjavným názvom Trilogy ponúka také množstvo rýchloprstých a svižnoručných bublikaní v kombinácii s rozľahlými plochami meditačného pokoja a viac ako perfektnými hard rockovými vsuvkami, až sa to nedá opísať. Ostáva jedine počúvať a tešiť sa z poriadnej hudobnej nálože, ktorej nezvlhol pušný prach a ani jej nikto neukradol roznetku. Inými slovami, je to bomba. Pomalšie „klasické“ fusion Sister Andrea je opäť, vďaka drsnej gitare a ešte neuhladenejším husliam, miestami takmer hard rocková záležitosť. Celostranová (na platni) záležitosť Dream je však vrchol vrcholov, podľa ktorého sa pomeriavajú ostatné vrcholy. Všetky nástroje predvedú toľko polôh, že vedľa nich Kámasútra vyzerá ako leták zo schránky. Plačú, tonú, vzmáhajú sa, burácajú... Milujem husľové príbehy, Goodman je nielen hudobník, on je rozprávač, ktorému by závidela aj Šeherezáda. Kým príde vyvrcholenie, trvá to ako dvom tantristickým milencom, ale až to nastane, je to extáza. Niektoré vypäté pasáže vyvolávajú priam nervozitu, tak perfektne dokážu pôsobiť na poslucháčovo rozpoloženie. Čerešničkou na torte (logicky preto nie je táto hudba určená diabetikom) je pasáž, v ktorej sa pod frenetickými sólami ozýva Sunshine of your love od Cream. To je hard rock s tak nabrúsenými inštrumentmi, že by s nimi šlo rezať skaly! Že sa tu okato promenáduje improvizácia v dokonalej podobe, azda ani nemusím dodávať.

Tento koncert dokazuje, že aj brilantní a meditatívne založení hudobníci môžu hrať dostatočne tvrdo na to, aby sa z ich fusion stal naozaj džez ROCK. A výsledok je geniálny.
reagovat

PaloM @ 14.05.2013 19:05:53
Popísal si to parádne, vďaka za recenziu.
Tento album som zaradil do zbierky ako posledný. Nevedel som mu prísť na chuť, kým som nevidel video záznamy časti koncertov Mahavishnu Orchestra. Najlepší má asi 28 minút, povaľuje sa na nete ako rip z TV 3SAT a BBC - fantastické live z TV štúdia, skladby z debutu.
Skladby na tomto live albume pochádzajú zo štúdiových záznamov "The Lost Trident Sessions" (na CD r.1999) z júna 1973, čo bolo zhruba 2 mesiace pred týmto koncertom.

hejkal @ 14.05.2013 19:15:05
Ja mám pre koncertné diela slabosť, nuž mi tento kúsok a debut predstavujú ideálnu dvojkombináciu od Mahavishnu Orchestra.

PaloM @ 14.05.2013 21:36:36
Tu sa dá otestovať celé CD Lost Trident Sessions >> odkaz
a tu je časť koncertu z TV 3SAT (bubeník v extáze):
Meeting Of The Spirits/You Know You Know >> odkaz
Mahavishnu Orchestra Live at BBC 1972
>> odkaz
Toto je z Francúzska 1972
>> odkaz

Snake @ 14.05.2013 22:58:48
Před lety jsem to s Mahavishnu Orchestra zkoušel taky a koupil si alba The Inner Mounting Flame a Birds Of Fire.Trvalo mi velmi dlouho,než jsem jejich hudbu vstřebal a potřeboval jsem k tomu mnoho poslechů a spoustu trpělivosti.Je opravdu velmi náročná,ale pro mě pramélo melodická a nezachrání to ani vskutku obdivuhodné individuální instrumentální výkony.Dlouho,velmi dlouho jsem si ty desky nepustil,ale chtěl bych jim dát ještě šanci.Díky za recenzi.

hejkal @ 15.05.2013 09:18:22
Tiež ich nepočúvam každý deň, mesiac, rok...

13.06.2012 makrelaman
5 stars

Neskutočná živá nahrávka z vlahého augustového večera v newyorskom Central Parku. Nahrávka, ktorá nadupanosťou a virtuóznymi výkonmi všetkých zúčastnených nijako nezaostáva za prvými dvomi štúdiovými albumami. Podľa všetkého aj tento materiál mal byť štúdiového charakteru, ale páni muzikanti vedia naozaj hrať bez najmenšej chybičky a koncert má aj excelentný zvuk (Thank You Dinky Dawson), takže opakovanie v štúdiu by bola strata času. Nebyť diváckej kulisy v pozadí, nikto si nevšimne, že ozaj ide o Live. Jeden zo základných kameňov Fusion Music! Ešte malá poznámočka. Album vyšiel už v roku 1973 a nie 1974 ako je uvedené v titulke.
reagovat

Brano @ 13.06.2012 18:53:43
Ešte by som dodal,že skladba Sister Andrea bola venovaná sestre Jana Hammera,ktorá bola kvôli bratovi v ČSSR perzekuovaná.Ako špičková baletka bola po roku 1970 vyhodená z národného divadla,čo neuniesla a psychicky sa zrútila.

Petr Gratias @ 13.06.2012 19:29:43
Zdravím Makrelamana a Brana....
konečně sem zase někdo nasadil Mahavishnu Orchestra.
Mám z toho radost (dodus jsem nezapomněl, jak před dávnem Filozof "sestřelil" tuhle absolutní výjimečnou hudební jednotku....
Ano, tohle album mám doma a je příkladem výbušného energetického potenciálu kapely.
Album se docela složitě shánělo a tak si ho o to víc vážím.
Po letech bych se ale přiznal, že bych byl možná ještě raději, kdyby tenhle live z Central Parku vyšel na DVD jako filmový záznam.
To by byla bomba. Nevěřím, že by kapela a jejich management striktně zakázal natáčení koncertu....
Zatím ale nic takového oficiálně neexistuje...
Potěšil mě Brano, když vzpomněl nešťastné osudy sestry Jana Hammera - Andrey Hammerové - špičkové baletky Národního divadla v Praze.
Citlivá a křehká bytost neunesla tvrdý náraz bolševické čistky za husákovsko-mullerovské normalizace a zhroutila se. Její zdravotní stav díky podlomené psychice byl velmi závažný a už se jako umělkyně ke svému oboru nevrátila.
Vzpomněl jsem na ni také v předešlé vzpomínce na Jana Hammera a jsem rád, že to Brano vzpomněl také.
Díky!
Album mohu jenom doporučit náročně založenějším posluchačům.... samozřejmě není to hudba pro každý den, ale je to opravdové hudební mistrovství.

Mohyla @ 13.06.2012 21:15:07
Makrelaman, pozerám na obal a je tam rok vydania 1973, idem to opraviť. Ináč páni muzikanti sa na albume ozaj "vyřádili" v dobrom.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
makrelaman, hejkal, Petr Gratias, stargazer
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Mahavishnu Orchestra


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000