Locanda delle Fate - Forse Le Lucciole Non Si Amano Più

Locanda delle Fate - Forse Le Lucciole Non Si Amano Più - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1977

Tracklist:

1. A volte un istante di quiete (6:31)
2. Forse le lucciole non si amano più (9:48)
3. Profumo di colla Bianca (8:25)
4. Cercando un nuovo confine (6:41)
5. Sogno di Estunno (4:41)
6. Non chiudere a chiave le stelle (3:34)
7. Vendesi saggezza (9:37)
8. New York (Bonus) (4:35)


Obsazení:

- Giorgio Gardino / drums, vibraphone
- Luciano Boero / bass, Hammond
- Ezio Vevy / 12-string, acoustic & electric guitars, voice, flute
- Alberto Gaviglio / acoustic, electric, 12-string electric guitars, voice
- Michele Conta / pianos, Moog, clavinet, synths
- Oscar Mazzoglio / Hammond, piano, Moog, synths
- Leonardo Sasso / voice

 
21.02.2015 Snake
4 stars

Locanda delle Fate je jednou z těch relativně známějších a zásadnějších kapel, jejíž jméno bývá v žebříčcích a anketách týkajících se italského progresivního rocku, skloňováno poměrně často. Ovšem v době vydání se album Forse le lucciole non si Amano più nesetkalo s větším ohlasem. Rok 1977 už novým art rockovým kapelám nepřál a italské prog rockové hnutí bylo na ústupu. O rok později to kapela zkusila ještě s komerčněji zaměřeným singlem, ale to už byla labutí píseň před úplným rozpadem.

Velmi ambiciózní sestava, čítající dva kytaristy, dva klávesisty, sólového zpěváka a basáka s bubeníkem, uvařila pro ouška art rockového fanouška opravdu chutný pokrm. Romantický, symfonický a bohatě aranžovaný rock s klávesovými stěnami, kytarovými kudrlinkami a nádhernými melodiemi, umocněnými znělým tenorem Leonarda Sassa. Z italské scény jsem si - mimo jiné - oblíbil i tyto tři vokalisty : Prvním je Francesco di Giacomo z Banco del Mutuo Soccorso, druhým Jimmy Spitaleri z Metamorfosi a tím třetím právě Leonardo Sasso. Všichni mají podobně "posazený" hlas a byl by to zážitek, vidět je stát na jednom pódiu. Takoví tři tenoři italského rocku.

Album uvádí něco přes šest minut dlouhá, zvukomalebná instrumentální skladba A volte un istante di quiete a postupně před vámi defilují motivy a nápěvy, se kterými se na desce ještě setkáte. Tato vskutku velkolepá introdukce pomalu přejde do titulní písně Forse le lucciole non si amano più a asi bych těžko hledal emotivnější kousek. Kovově znějící klávesové nástroje zdobí kytarové ornamenty a slavnostní náladu ještě umocňuje naříkavá flétna, ovšem hlavní personou je tady Leonardo Sasso. Jeho nádherný hlas je plný citu a emocí a musí zasáhnout každého trochu citlivějšího posluchače, byť by metaforickému textu o světluškách, které už se asi nemají rády, nerozuměl ani slovo. Naprosto ze stejného soudku je i následující Profumo di colla Bianca, kde mi Locanda delle Fate v některých sólových výstupech připomíná Yes.

První tři skladby jsou skutečnými skvosty a protože se taková "forma" dá jen těžko udržet po celou stopáž desky, je tu oddychovka v podobě Cercando un nuovo confine. Není špatná, refrén je dokonce vynikající, ale v porovnání s prvními třemi kousky přece jenom pokulhává. Sogno di Estunno je skladbou relativně svižnější a znovu můžeme si vychutnat nádhernou souhru sólového klavíru, kytary, flétny a zpěvu. Víceméně akustickou skladbičku Non chiudere a chiave le stelle považuji za nejslabší článek celého alba, Sassův hlas tady chybí a tak mi to hodně připomíná singl, který je jako bonus přilepený k nejnovější reedici této desky. Ale to už je tady závěr a s ním další vynikající kousek, Vendesi saggezza. Symfonickou desku musí zakončit pompézní příspěvek a to skladba Vendesi saggezza bezezbytku naplňuje...

Pět štychů skvělých, dva - možná - o něco slabší. Jako malou nevýhodu tohoto alba vidím v jisté předvídatelnosti. Jede si to v jedné lajně a tak jsou si ty skladby vzájemně docela podobné. A také v tom, že je moc "hodné". Kdyby aspoň v jedné písni kapela šlápla na plyn a zpěvák houknul do publika, přineslo by trochu kýženého vzruchu a oživení.

Dávám čtyři a půl a zaokrouhluji dolů. Pro příznivce symfonického rocku a fanoušky kapel Pendragon, Arena , nebo IQ by mohli být tito italové zajímavou alternativou, doporučuji. A nejen jim.



reagovat

hejkal @ 22.02.2015 09:08:14
Jéj, vďaka za pripomenutie. Badám, že mám medzery v recenziách, asi sa v dohľadnej dobe zameriam na tých pár albumov, čo som ešte nerecenzoval a sú tu profily. Album často nepočúvam, hoci mu niet veľmi čo vytknúť. Predsa len je, ako píšeš, predvídateľne artový, rok vydania hold nepustí.

Snake @ 22.02.2015 11:16:57
Hejkale, není zač a děkuji za zpětnou vazbu. Jsem rád, že i Locandu delle Fate potrefila reunionová mánie a opět fungují. Na ytb se dají shlédnout nějaká ta koncertní videa a hraje jim to náramně.

Psaní pozitivně laděných recenzí považuji za takovou malou formu propagace mých oblíbených interpretů. Nezbyde než věřit, že text zaujme i někoho dalšího natolik, aby si desku našel a pustil. Což není v dnešní době internetové zas takový problém.

01.02.2009 Óin
4 stars

První, a na dlouhou dobu i poslední album italské kapely Locanda delle Fate, které produkoval Vangelisův bratr Niko Papathanassiou, bylo vydáno po dvou letech od založení skupiny v roce 1977.

Doba už moc symfonickému rocku nepřála, takže i přes příznivé odezvy hudebních kritiků k vydání dalšího alba nedošlo. Je to určitě škoda, protože tohle LP lze zařadit na přední místa nejen italských, ale i světových žebříčků progresivního rocku.

Hudebně tady můžeme slyšet ozvěnu Genesis z dob Selling England by the Pound, místy lze zaslechnout pasáže, inspirované takovými hvězdnými kapelami, jakými byly například Yes, Camel či Gentle Giant.

Mě osobně nejvíce oslovily první dvě skladby, výborná je i závěrečná Vendessi saggezza (Moudrost na prodej). Pro LDF je typický procítěný zpěv Leonarda Sassa, stejně tak i souhra klavíru s hammondkami.

Doporučuju všem milovníkům italského a světového progresivního rocku, dávám zasloužené čtyři hvězdičky.





reagovat

Lothian @ 01.02.2009 17:03:12
Mám ještě koncertní album LDF,nahrané také v roce 1977. Zvuková kvalita velmi dobrá.

hejkal @ 06.02.2013 10:24:37
Veru, pekný album, škoda, že tým jedna éra prakticky skončila a rocková hudba už nikdy nenašla silu a autentickosť, ktorými tak plýtvali kapely zo 60. a 70. rokov.

Snake @ 06.02.2013 10:33:15
Jedno z největších překvapení,které mi hudba poslední dobou připravila.Výborný art-prog. rock s velmi
dobrým vokálem a úžasnými melodiemi.V budoucnu k
němu určitě napíšu pár řádek.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Óin, Snake
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Locanda delle Fate


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000