Led Zeppelin - IV

Led Zeppelin - IV - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1971

Tracklist:

1. Black Dog (Page/Plant/Jones) 4.54
2. Rock and Roll (Page/Plant/Jones/Bonham) 3.40
3. The Battle of Evermore (Page/Plant) 5.51
4. Stairway To Heaven (Page/Plant) 8.00
5. Misty Mountain Hop (Page/Plant/Jones) 4.38
6. Four Sticks (Page/Plant) 4.44
7. Going To California (Page/Plant) 3.31
8. When The Levee Breaks (Page/Plant/Jones/Bonham/Memphis Minnie) 7.07

Originally released as Atlantic 7208 on November 8, 1971
Recorded in December 1970 – March 1971 at Headley Grange, Hampshire, with The Rolling Stones Mobile Studio and Island Studios, London
Mixed at Island Studios, London with Andy Johns (1,2,4); Olympic Studios, London with George Chkiantz (3); Olympic Studios, London with Andy Johns (2,5-7) & Sunset Sounds, Los Angeles with Andy Johns (8)
Engineered by Andy Johns
Produced by Jimmy Page
Executive producer: Peter Grant


Obsazení:

Jimmy Page – acoustic guitar, electric guitar, mandolin
Robert Plant – vocals, harmonica
John Paul Jones – synthesizer, bass guitar, keyboards, mandolin
John Bonham – drums

 
20.01.2017 lover-of-music
4 stars

Led Zeppelin je legenda. Zbylo po nich spousta dobré a kvalitní muziky. Ovšem já mám problém, protože se mi vždycky líbí jenom půlka jejich alba. Od I až po III. U IV se to trošku zlomilo, ale pořád je tam u mě to ALE.

Když se řekne Led Zeppelin IV, tak se mi vybaví bez debat píseň Stairway To Heaven. Většina lidí jí také považuje za vrchol alba. Chápu. Je to famózní píseň. Při její melodii se jakoby vznáším v oblacích a i někdy husina naskočí. Ovšem pro mě je vrchol alba opus The Battle Of Evermore. Pro mě je to nejzdařilejší a nejlepší folková píseň jakou jsem kdy slyšel. Troufám si i říct, že to je nejlepší píseň od Led Zeppelin. Podle mého názoru samozřejmě. Ta mandolína, to je něco nádherného. Další píseň folkového ladění je Going To California. S touto písní mám i jeden osobní zážitek. Jednou jsem byl v Jížních Čechách. Konkrétně ve Slavonicích. V podvečer jsem seděl u lesa u ohně a koukal jsem se na nádhernou louku. A do toho jsem si do sluchátek pustil tuhle skladbu. Takový nádherný stav beztíže jsem ještě nezažil. Doporučuji zkusit. Jediné čeho jsem se bál bylo, aby na mě z lesa nevyletěl žádný kňour. To by bylo po Zeppelínech a možná i po mě. Ale zpět k písni. Mandolína už tu sice není tak výrazná, ale pořád krásně zní. Misty Mountain Hop je pořádná a chytlavá rocková vypalovačka. Robertovo ječení jsem si opravdu užíval.

Musím se přiznat, že se mi příčilo dát tomu albu míň jak pět hvězd, ale musím, protože se mi vůbec nelíbila Four Sticks a Rock And Roll. Takové nudné rockárny prostě nemám rád. Ach jo.

Ale stejně Led Zeppelin mají skvělý zvuk i v těch nudnějších skladbách.
reagovat

25.10.2016 horyna
5 stars

Led Zeppelin, u mne zaujímají zvláštní místo mezi ostatní hudební smetánkou. I když jsem je začal prozkoumávávat vcelku brzo, pamatuji si na obrovskou zvědavost, která mne s objevováním jejich hudební náplně přepadávala a byla podepřena studiem historie kapely i utříbením jejich katalogu. Jenže ona anomálie tkví v tom, že na rozdíl od drtivé většiny okolní konkurence, jsem jaksi nikdy nepocítil úplnou snahu pídit se po jednotlivých albových kolekcích (s několika vyjímkami) a svůj názor na ně, jsem si utvářel prostřednictím výběrů, především pak dvoudisku Led Zeppelin Remasters z 90-roku, který se později přetransformoval v dosti podobný (co se samotných skladeb týče) Mothership z roku 2007 s přiloženým DVD. Na těchto, mám za to, že velice solidních výběrovkách, se nalézá to podstatné z tvorby zeppelínů a jelikož mne nikdy příliš neoslovovali skladby typu: Communication Breakdown, tudíž klasické rockující kusy, ale spíš atmosférické, tíživé, melancholické a baladické momenty typu Dazed and Confused, Babe I'm Gonna Leave You, nebo třeba Kashmir, ty jsem skutečně hltal (a miluji je dodnes), většina těchto se na best off nachází. Chápu že mnozí, vlastně asi naprostá většina namítne něco ve stylu- stavebního kamene celé hudební epochy, důležitosti kapely pro hudební svět, dokonalé spojitosti bluesové odnože s tou rockovou atd... Jistě, jistě, pravda je na jejich straně, o tom žádná, ale na rovinu, poslední dvě desky Presence a In Through... mne svou silou (kterou tu už prostě postrádám) nedokáží patřičně strhnout, první kolekce je na mne až příliš syrová a dvojce, či trojce jsem vlastně nikdy nedal pořádnou šanci (i když kvalitních písní tu je habaděj) přesto se domnívám, že stěžejní songy z těchto desek jsou na oněch výběrovkách a tak mne prosím nekamenujte, nejpřitažlivější svět L.Z. se u mne odehrává ve středu jejich katalogu. O těchto deskách nesnesu polemiku:-) to jsou klenoty nejklenovatější.

Démonický Plantův intonační projev linoucí se písní Black Dog- jsem nikdy nemusel, v dnešních dnech už mi nevadí vůbec, ba naopak mi silně imponuje, je zde neotřelá Pageho hra, solidní energická hodnota i rázné Bonhamovy bicí, hlavně ale originální stavba.
Rock and Roll- mám moc rád, velice líbezný příspěvek do kategorie skladeb tohoto typu, L.Z. se zde daří vše, od kytarového motivu, po bicí figuru i s velkým přehledem vevodícího Planta a velice dobře se jim daří rozšiřovat hranice všemožných stylových zákoutí.
The Battle of Evermore- patří k mým vůbec nejoblíbenějším skladbám zeppelínů, mandolínovo kytarové ladění je obdivuhodné, jeho prostřednictvím z reprobeden vychází naprosto čarovná atmosféra, Plant střídá různé polohy a i díky společnosti zpěvačky Sandy Dennyové získává sklaba na neuvěřitelné barevnosti.
Stairway To Heaven- netřeba cokoli psát, hudební chrám, kde obdivuji mimo jiné celkový dynamický přerod skladby.
Jonesovy klávesy otevírají pátou Misty Mountain Hop- pro mne nejslabšího zástupce na albu.
Four Sticks- oplývá zajímavou bicí technikou, hypnoticky omotávající kytarovou melodií i vrstvením Pageových kytar, Plantův přednes si zde neklade žádných hranic.
To následná, smyslná Going To California- plyne jako překrásně vyprávěná pohádka vyplněna horkým vzducem tetelicím se v daleké kalifornii.
When The Levee Breaks- těžkotonážní, harmonikou podpořené blues tu vyvěrá na povrch v doprovodu zemité rytmiky, Plantova modulovaného hlasu i neskutečně syrové Pageovy kytary.

Určitě jedno z nejdokonalejších alb nejen Led Zeppelin, ale i celé hudební produkce 70 let.

reagovat

POsibr @ 25.10.2016 08:49:50
myslím, že Ťa nikto neukameňuje, všetky albumy od LZ sú cenené, no často sa stretávam s tým, že práve prvá štvorka (+ HotH) o niečo viac. nie každý to má rovnako, nepočul som však ešte o tom, že by niekto skupine upieral kvalít.

jedno z čar skupiny je pre mňa to, že každým ďalším dôsledným posluchom diskografie objavím niečo nové, resp. niečo ďalšie si zaľúbim. práve pred zopár mesiacmi som sa opäť prekusával diskografiou a úžasne mi padli do nôty akustické/folkové veci, ktorým som nikdy zvlášť priestor nevenoval. napr. také Gallows Pole a Thank You z predchádzajúcich albumov teraz patria u mňa k top. a s The Battle of Evermore môžem iba súhlasiť, ďalšia pecka.

recenzia na tento album mi spríjemnila ráno, vďaka kolega.

horyna @ 25.10.2016 08:56:49
POsibr: děkuju ti:-) a abych řekl pravdu, asi posledních 14 dnů se zaobírám myšlenkou že si ještě jednoho zástupce z diskografie kapely pořídím a tím vyvoleným bude album č. III. Právě akustické skladby z druhé půle alba, které na výběrovce nefigurují jsem se snažil naposlouchat a hodně se mi líbí, přitahuje mě ne tolik elektrická strana jejich repertoáru a právě tyto písně z trojky budou to pravý:-)

kamila @ 25.10.2016 11:27:36
Kvalita slyšitelná na prvním ušním oddělení, co píseň to modla. K takové desce museli L.Z. dospět, pomaloučku a polehoučku, dál už schody do nebe nevedou, spíš mám pocit že padají dolů, po Houses docela strmě. Třeba dvoják Physical G. mě přijde obzvlášť nudnej

john l @ 25.10.2016 17:43:13
2CD Remasters i Mothership jsou ucházející výběrovky, je na nich to podstatný a pokuď někdo neprahne po tom mít od zeppelinu všechno s jedním nebo druhým si bohatě vystačí. Sám jsem to řadu let měl právě tak.

Jarda P @ 25.10.2016 17:54:18
Kdo poslouchá LZ od mala (já od roku 1970), má už dávno řadovky a výběry neřeší.

Gattolino @ 25.10.2016 18:28:09
To Kamila - zajímavá zkušenost, mně taky přišlo PG zprvu jednotvárné a nudné, zklamalo mé očekávání, a to už jsem znal vše předchozí. Postupně mne ale chytil Kashmir a Night Flight, později Custard Pie a Down by the Seaside, pak The Rover, Wanton Song .... Úplně nejnezáživnější mi připadala Sick Again. Dnes se jí nemohu donaposlouchat, a užívám si i In my Time of Dying, kterou jsem tehdy přeskakoval. Už tuším, co mne tehdy připadlo tak nudné - ta deska je tak dokonalá, jednolitá a kompaktní, že jsem se v ní těžko něčeho chytal. Tak to jen má zkušenost s PG. :-)

bullb @ 25.10.2016 19:27:55
Gattolino:
Jarda P:

Ani ste to nemohli lepšie napísať. Absolútny súhlas.

EasyRocker @ 25.10.2016 19:42:28
I já nadšeně souhlasím s Gattolinem a Jardou P. Řadovky mě smetly tak rychle a mocně, že jsem se pěkně dlouho nedostal k výběrům - nebylo prostě proč.

Martin H @ 25.10.2016 19:59:35
Začínal jsem na výběrovém Remasters, ale brzy jsem pochopil, že u Led Zeppelin je kompletní diskografie nutnost.Poslouchám průběžně všechna alba, každė z nich má pro mě své kouzlo.

chimp.charlie @ 28.10.2016 09:24:57
U Led Zep je každé album Best Of ;)

11.06.2015 Martin H
5 stars

Čtvrté album Led Zeppelin, také nazývané „runové album“, je jedním z nejslavnějších výtvorů rockové historie. Skupina zde vytvořila hudební monolit, jenž se dá jen těžko někam zařadit. Je to blues rock, hard rock nebo folk rock? Ne, ani jedno, jsou to Led Zeppelin.
Léta 1969 – 1971 byla pro skupinu velmi hektická. Vydávala vynikající alba a neustále koncertovala v Evropě i za Atlantikem. Za sebou nechávala davy nadšených fanoušků, kteří rozdychtěně očekávali každý jejich další počin. V době vydání čtvrtého alba již byla pozice skupiny tak neotřesitelná, že si mohla dovolit vydat album bez jména Led Zeppelin na obalu, pouze s obrázkem starce nesoucího otep dříví.
Samotné album obsahuje osm skladeb, z nichž zejména Stairway To Heaven se stala nesmrtelnou klasikou a pro mě jednou ze zásadních rockových balad sedmdesátých let společně s Child in Time a July Morning. To ale neznamená, že by ostatní materiál na albu byl slabší. To v žádném případě.
Celý skvost otvírá typický zeppelinovský hard rock Black Dog, který začíná Plantovým výkřikem, přidá se Page s jedním ze svých vynikajících riffů a píseň se začne valit kupředu jako splašený buldozer. Ve zvoleném tempu skupina pokračuje skladbou Rock and Roll. V okamžiku, kdy by se mohlo zdát, že v podobném duchu budou všechny skladby na albu, přichází zvolnění. Akustická kytara a mandolína splétají jemné předivo tónů, nad kterými se vznáší Plantův hlas podporovaný zpěvačkou Sandy Denny. Folková nádhera se jmenuje The Battle of Evermore.
A pak to přijde. Rocková hymna Stairway To Heaven která se stala vzorem pro mnoho následovníků a dodnes se ji nepodařilo překonat. Je celkem jedno, zda se kytarista Page vědomě inspiroval skladbou Taurus od americké skupiny Spirit, nebo ne, protože vzniklo geniální, nadčasové dílo. Skladba od úvodní folkové atmosféry postupně graduje až do burácivého hard rocku s ostrým kytarovým riffem a Bonhamovými těžkotonážními bicími. Robert Plant zde podává jeden ze svých nejlepších pěveckých výkonů, zpočátku je jeho hlas něžný, postupně přidává na intenzitě a v závěru nezaostává za svými spoluhráči a je ostrý jako motorová pila.
Druhou stranu desky zahajuje příjemná skladbička Misty Mountain Hop, pro kterou jsou typické Jonesovy klávesy. Bonhamova hra na bicí mi připomíná supící parní lokomotivu. Tento dojem přetrvává i u skladby Four Sticks, která je chvílemi zjemňována akustickou kytarou. Poté se pánové John Paul Jones a Jimmy Page chopí mandolín a akustických kytar a spustí křehkou píseň Going to California. Vždy, když tuto píseň slyším, přeji si, aby neskončila a abych ji mohl poslouchat do skonání věků. Naštěstí mé přání zůstalo nevyslyšeno, protože jinak bychom přišli o skvělé závěrečné blues When The Levee Breaks. Plant se opět dostává do pro něj typických řvaných poloh a velký prostor zde také má jeho foukací harmonika. Zvuk kytary zde má až mystický nádech a Bonhamovy přesné údery na bicí se posluchači zarývají do uší a nutí ho být neustále ve střehu.
Jakmile album skončí, tak si začnu uvědomovat, že jsem se asi dostal do jiné hudební dimenze, bez které už nemůžu být.

reagovat

Jardo @ 11.06.2015 22:11:02
Niežeby som sa považoval za niekoho, kto si dovolí hodnotiť iného, ale... Martin H - rozbehol si sa dobre - len tak ďalej...

EasyRocker @ 12.06.2015 06:52:55
Ano, Martinův styl je takový pocitový a čiší z něj přímý prožitek z mužiky, což se mi líbí a taky se snažím psát podobně. Líbila se mi i jeho recenze na debutové album Living Colour. Jen tak dál!

Martin H @ 12.06.2015 08:19:13
Chlapci, děkuji za pochvalu a slibuji, že se budu snažit dál.

Snake @ 12.06.2015 11:20:35
A protože chvály není nikdy dost, s radostí se přidám. Po takové recenzi nemohu udělat nic jiného, než cedlo vyhrabat z regálu a vrazit ho do přehrávače. A nic na to nemění fakt, že zrovna Led Zeppelin pro mě nejsou až tak úplně to pravé a ořechové...

Ale je to legenda.

Petr87 @ 15.10.2016 20:29:47
První čtyři desky "Leďáků" jsou pro mne rockové pokladnice... Ty další od "Houses Of The Holy" až po "Codu" se mi už začínají v uších lehce drolit, už mne tolik nebaví, místy dokonce i vyloženě nudí. Zní to asi rouhavě, já vím, ale opravdu - první "čtyřka" je pro mne posvátná, ale bez těch dalších se už obejdu. A nebo jsem do nich prostě ještě "nedorostl", i to je možné. :)

Balů @ 16.10.2016 12:20:15
Magické čtvrté album LedZepp.
Deska zhodnotila inspirace z prvních tří alb a opět postoupila vzhůru na svých schodech do nebe.

Já jim děkuju kromě výborné hudby za skvělé odkazy na odlišné hudební světy,
které pro mne jsou Joan Baez, Joni Mittchel, Roy Harper, Sandy Denny, Willie Dixon
a bluesová scéna vůbec.

Pro ilustraci ještě uvádím alba, která také vyšla ve stejném roce a tvořila konkurenci LZ.
Aqualung
The Yes Album
Who s Next
Sticky Fingers
Imaginei
Tarkus
Pearl
Electric warrior

01.06.2015 Akana
5 stars

Zdravý rozum i fyzikální zákony říkají, že vzducholoď z olova se nemůže ve vzduchu udržet dlouho. Ta hudební, britská, rockovými fanoušky dávno svatořečená ale zřejmě skrývá na palubě nějaký tajemný antigravitační přístroj, takže ani se čtvrtým albem dráha jejího letu neklesá, naopak míří k ještě závratnějším výšinám. Folkařské flirtování z trojky sice nenašlo v „runovém albu“ přímého pokračovatele, ale jeho výsledky se na něm přece odrážejí a hovořit o prostém návratu k tvrdšímu soundu prvních dvou desek by bylo trestuhodně zjednodušující. Teď už to není hardrock, folkrock, bluesrock ani progrock, ale jen a jen Led Zeppelin. Všechno v jednom hangáru, všechno tak velkolepé, jak jen může být, aby to ještě byl rock'n'roll a ne vyprázdněný cirkus.

První dvě skladby se přes posluchače převalí tak, že sotva popadá dech. Black Dog uhrane rafinovaným kytarově-rytmickým propletencem, Rock and Roll zase tím, jak prapůvodní dřeň deklarovanou názvem dokáže Pageova kytara zvukově rozepnout k neskromné majestátnosti a přitom se pevně držet kořenů. Svoje folkrockové průzkumy kapela zúročuje v úchvatném tolkienovském eposu The Battle of Evermore, kde Plant pěje v páru se Sandy Denny, bývalou zpěvačkou Fairport Convention, a mandolína Jimmyho Page zhmotňuje ducha starých legend. Stairway to Heaven není jen nejslavnější rocková balada všech dob, je také neoposlouchatelná. Zvolna sílící napětí až k závěrečné extázi, Plantovy tajuplné verše, něha přecházející v neurvalé hromobití... Některé písně se snad mohly stát slavnými nějakou šťastnou náhodou, tahle ale určitě ne.

Až rozverně zní po takovém představení rajcovní groove v následující Misty Mountain Hop přibarvený elektrickým pianem Johna Paula Jonese a elegantně se vysmekávající smrtícím Bonhamovým úderům. Rytmus je zásadním stavebním kamenem i pro Four Sticks, kterou pohání transovní víření bicích a zacykleného kytarového riffu a páru z ní upouští psychedelicky rozpínavé pasáže. Akustické uvolnění přináší Going to California, druhá reminiscence na folkové nálady třetího alba. A samozřejmě nechybí ani přímý odkaz k blues. When the Levee Breaks je přepracovanou verzí písně od velmistryně žánru Memphis Minnie, ale Led Zeppelin jí zcela nepřekvapivě vtiskli naprosto originální vyznění. Bonhamovy bicí duní jako Thorovo kladivo, foukací harmonika s kytarou se převalují jako ničivá povodeň, o níž tu běží.

Zeppelínská čtyřka (ale platí to vlastně pro celou tvorbu kapely) je jedním z mála alb, které dokážou smířit vyznavače kultivované složitosti všelijakých progresivních směrů i milovníky surové rockové prahmoty, tábory, které zřídka nacházejí společnou řeč. Hudba Led Zeppelin dokáže zahrnout oba póly. Kompozicemi na tomto albu povýšila skupina rock'n'roll do šlechtického stavu. A je to aristokracie mladá, vitální a energická, nikoli vyžilá a degenerovaná.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

EasyRocker @ 02.06.2015 09:14:14
Nádherná pocitově vypíchnutá recenze! O albu mluvit netřeba.... díky! :-)

Jardo @ 10.06.2015 16:29:49
Bonhamove bicie dunia ako Thorove kladivo - to je fakt trefné. Poslednú skladbu som dlho nevedel prežuť, ale teraz ju radím medzi top v dgf LZ a to je čo povedať.

Progjar @ 10.06.2015 17:32:01
Ak má niekto dar, tak má dar. Platí o Led Zep a tiež o Akanovi. Po takejto recenzii je povinnosťou zasunúť CD do prehrávača.

honanek @ 10.06.2015 17:54:19
Led Zeppelin představují nevýznamnou hrozbu zavedeným hodnotám.
Nekritické vychvalování i dnes,po všem tom,co vykonali a čím se do historie zapsali,mě naplňuje zoufalstvím.

yngwie3 @ 10.06.2015 18:22:15
Led Zeppelin, predstavujú jednu z najvýznamnejších položiek hudby svojej doby ako aj rokov nasledovných, prinášajúca radosť a potešenie poslucháčom ... ale niekomu z toho zostane len zúfalstvo ... jeho problém ...

Progjar @ 10.06.2015 18:50:30
Honánek tak si odrež UŠI. Bol jeden maliar, ktorý si odrezal len jedno, tak budeš lepší.
Ak sa tebe Led Zep nepáčia, to ešte neznamená, že je to zlá kapela. Ty nie si v tomto smere určujúca hodnota.
Mne sa napríklad vôbec nepáči Zappa. Mám preto tvrdiť, že je to sračka?

Progjar @ 10.06.2015 18:53:11
A ešte čo sú to zavedené hodnoty. Nejaký Keino Haino či ako sa volá? Choď si tie svoje zavedené hodnoty propagovať na ten váš land....A nezabudni si k tomu dať guláš!!!!

PaloM @ 10.06.2015 19:01:21
honanek, tvoje trollovské primitívne udičky a provokácie sú programovým manifestom jednej a tej istej skupiny. V podobnom primitívnom duchu sa prezentuješ denne v počúvacom vlákne.
To ťa fakt tie primitívčiny, čo tu denne produkuješ, ešte stále bavia? To je ako vo filme 50x a stále poprvé :-) Opakovaný fór už nie je fór, ale trapas.

Jarda P @ 10.06.2015 21:57:25
Zoufalci jsou vetsinou naplneni zoufalstvim, o ktere se chteji patrne podelit s ostatnimi. Doporucuji se vyplakat na "gang of four" blogu jmenem landmarks.

13.03.2014 aselzesarp
5 stars

Abych pravdu řekl, moc mi nepřipadá, že by Led Zeppelin zapadali mezi ostatní skupiny, co jsou tady na progboardu oblíbené. O to úžasnější mi připadá, jaký úspěch tu sklidili.

Pro mě osobně jsou Led Zeppelin nad všemi progrockovými kapelami typu Genesis a Yes.
Zbožňuju celou jejich tvorbu, zvlášť Led Zeppelin 1 až Physical Graffiti stojí opravdu za to. Lepší muziku neznám. Následující dvě alba a Codu mám taky rád, jen už prostě nebyli na svém vrcholu. Vždycky se tak zamyslím, co by asi Led Zeppelin ještě přinesli, kdyby se nerozpadli. Taky přemýšlím o tom, jestli by nenahráli víc úžasných alb, kdyby nefetovali, nechlastali a nemuseli do daňového exilu. No, ty spekulace jsou marné. Docela mě hřeje myšlenka, že největších úspěchů člověk dosáhne do třiceti, tak jsme stejně o nic nepřišli. Ale fakt těžko říct.

Každopádně k albu samotnému. Pro mě je to škola dynamiky, studie světla a stínu. Tímto Led Zeppelin ukázali světu, kdo je kapela číslo jedna. Jo, tou dobou bylo plno dobrých kapel. Třeba takoví Stouni nahráli taky plno dobrých věcí (když měli Micka Taylora), ale kam se cokoliv od Stounů hrabe na toto vskutku mistrovské dílo..
Led Zeppelin jsou vůbec unikát a naprostý fenomén. Spousta lidí by je nejradši srovnávala s Deep Purple, Black Sabbath a AC/DC, ale ti lidi jsou mimo. Led Zeppelin jsou v úplně jiné lize, měli by být srovnáváni s Beatles, Stouny, Pink Floyd a The Who (jejichž kytarista je mimochodem vůbec nemá rád).

Pro mě jsou Led Zeppelin největší kapelou všech dob. Ano, dlouhou dobu jsem toto tvrdil o Beatles. Ale poté, co jsem jak o Beatles, tak o Zeppelinech přečetl pár knih, to vidím jinak.
reagovat

Mirek Kostlivý @ 13.03.2014 17:14:51
Je fakt, že neznám žádnou další kapelu, která má tak vyrovnané desky. A to jednu lepší než druhou. Další velikáni rocku (Zappa, Beefheart) by jim tu neskutečnou vyrovnanost v dokonalosti mohly závidět. Poslední album "Coda" bych už mezi jejich základní alba tak moc nepočítal, byly to vlastně paběrky vydané až po jejich rozpadu.

aselzesarp @ 13.03.2014 17:28:13
Já Codu počítám. Jsou to Zeppelini, má to jejich zvuk. A i u jiných alb používali písničky z dřívějška.

Mirek Kostlivý @ 13.03.2014 18:58:26
Však já Codu počítám mezi alba LZ taky. Jenom jsem tím chtěl jemně naznačit, že toto album pokládám jako nejslabší ze všech, co kapela vydala. I když co by jiná skupina za takovou kvalitu dala. Zvláště počátkem 80. let, kde září i taková Coda!

luk63 @ 13.03.2014 20:19:35
aselzesarp: Tohle je recenze na čtyřku LZ? Tak to jsem se toho o týhle desce moc nedozvěděl - vlastně vůbec nic!

aselzesarp @ 13.03.2014 21:38:06
Já rád píšu stručně. Nevím, proč opakovat něco, co už bylo stokrát řečeno. Navíc nemám moc rád nějaké "fundované" rozebírání jednotlivých skladeb.
Když píšu recenzi, tak spíš popisuju celou kapelu. Navíc diskografii Led Zeppelin tak nějak vnímám jako jeden celek, stejně jako plno dalších lidí tady.

33Speedy @ 13.03.2014 22:56:17
Přidat hodnocení/recenzi alba - nikde se nezakazuje napsat svůj osobní názor. Jestli chceš profesionální recenzi, tak to by asi chtělo nějakej Rolling Stone vintage, tady lidi říkají, jak mají rádi muziku

vmagistr @ 13.03.2014 23:19:23
Dověděli jsme se vlastně jenom to, že album je pro autora "škola dynamiky, studie světla a stínu". Kdybych album nikdy v životě neslyšel, zrovna tahle recenze by mě asi k jeho prozkoumání nenalákala :(

K albu je tu v současné době jedenáct recenzí, z toho v osmi z nich se objevuje aspoň náznak popisu toho, jaké skladby deska obsahuje - takže neboj, nic stokrát řečeného tu o téhle desce nemáme, klidně se příště můžeš rozepsat :)

aselzesarp @ 14.03.2014 10:28:31
vmagistr: Nechci. Tou větou jsem vystihl, co pro mě to album znamená.
A jak jsem psal - diskografie Led Zeppelin pro mě představuje jeden celek. Takže tu hodnotím Led Zeppelin jako takové.
U žádné jiné kapely to tak necítím, u Led Zeppelin ano.

luk63 @ 14.03.2014 17:44:54
Tak si založ vlákno Led Zeppelin - ta možnost tu je. A bude to košer :-)

aselzesarp @ 14.03.2014 21:06:10
Nikdo mi to nesmazal, takže předpokládám, že to košer je.

PaloM @ 16.03.2014 20:58:25
Recenzia na štvorku LedZep to nie je, ale ako osobný názor to samozrejme obstojí. Cítiť tu mladý vek a relatívne málo skúseností z "napočúvania diskografií" rôznych skupín, čo neber ako výčitku. Rád by som bol na tvojom mieste a mal pred sebou desiatky rokov objavovania.
Ako citlivý poslucháč takých vrcholov ešte počas života objavíš oveľa viac ako doterajšie dva.
Nech sa ti darí.

29.06.2013 EasyRocker
5 stars

Před 11 lety, ještě jako ortodoxní metalista, jsem se rozhodl k první větší cestě mimo metal (úplně první byla ještě předtím alba Pink Floyd) a koupil trojici alb, která jsou považována za absolutní klasiky rocku - tím začala moje dlouhá cesta 60. a 70. lety. Vedle debutu Doors a "Paranoid" od Black Sabbath byla v této trojici také "čtyřka" od Led Zeppelin a omráčila mě hned na první poslech.

"Black Dog" je ztělesněním ostrého hadrockového odpichu, postavená na legendárním riffu a ostrém Plantově projevu. "Rock´n´Roll" - co dodat? LedZep ctí pravidla stylu a přidává údernost v bicích a nespoutaný Plantův hlas. Rozskotačilo mě to před léty a účinek je stále stejný... "The Battle of Evermore" - zcela neuvěřitelná skladba, unášející mě kamsi do transu, navíc textově inspirována mým milovaným Pánem prstenů. Unikátní záležitost, kterou dosud nikdo nenapodobil... "Stairway to Heaven" - záležitost, která stěží potřebuje komentář. Obecně má nálepku balady, ale to podle mě platí pouze pro úvod skladby. Postupně mistrně graduje až do pasáže s údernou Bonhamovou artilérií a vynikajícím sólem. Na koncertech zde vynikal Page s dvoukrkou kytarou. "Misty Mountain Hop" je naopak ukázkou rytmické důraznosti a strohosti, kdy se na ústřední riff nabalují nové a nové motivy. "Four Sticks" je těžko popsatelnou skladbou, na albu unikátní rytmicky i jistou psychedelickou, na mě opět až "kalifornsky" působící složkou. Teď už je tu ale Kalifornie i podle názvu - "Going to California" je nádherným nostalgickým ohlédnutím za celou epochou a pro mě záležitost stejně zásadní jako "Stairway to Heaven"... Album zakončuje mohutné, těžkotonážní blues "When the Levee Breaks" s hypnotickými údery bicích... Těžko vybrat účinnější, explozívnější zakončení. IV je deska, kterou si mohu pustit naprosto kdykoli a nikdy mě nepřestane nudit. Po skončení hracího času nezbývá než kroutit hlavou...


reagovat

13.05.2011 Petr Gratias
5 stars

Runové album (nebo jak se mu ještě říká "čtverka"), je podle mého názoru umělecky nejzásadnější album skupiny. Záměrně neříkám "nejlepší", protože to je ošidné v případě jejich tvorby. Postavil bych ho naroveň tvrdší "dvojce", ale je v řadě ohledů jiné a to je dobře. Naštěstí se po jeho vydání vývoj uvnitř Led Zeppelin nezastavil a i další alba přinášela zajímavá témata. Po předešlém albu už ve skupině zůstaly více ukotveny akustické balady, což bylo dobře, protože vyvažovaly dramaturgii a celkové pojetí.

BLACK DOG - čarovné kytarové bublání a už přichází ostrý hlas Planta a důkladně vymyšlený riff, který v unisonu nádherně propojuje Pageovu kytaru a Jonesovy baskytaru a Bonham už rozjíží svoje dusavé bicí. Klasický hardrockový model, který byl na počátku sedmdesátých let téměř posvátný. Plantův vokál s mírným dozvukem hlasu má v sobě napětí a tolik žádanou dravost. Preparovaný kytarový tón v sóle přináší novou barvu do soundu. Výtečné intro!

ROCK AND ROLL - že není rock and roll ani v sedmdesátých letech nějaká mršina, dokázali Led Zeppelin hned ve druhé skladbě. Agresivní rytmická jízda bicích a baskytary provázená řeřavou kytarou a nad tím se vznáší "krákoravý" Plantův hlas. Úžasný energetický potenciál, který získával na intenzitě zejména na koncertech. Pageovy kytarové playbacky dodávají útočné doprovody, ale i hezky vystavěné sólo a Jones navíc řádí na klávesách klavíru. Bezchybné!

THE BATTLE OF EVERMORE - nádherná balada. Kde se vedle akustických kytar ověvují i mandolíny, na které hrají Page a Jones, klenutý sálavý vokál doprovází ještě výtečná Sandy Dennyová, zpěvačka skupiny Fairport Convention. Dodává do skladby průzračnost a čistotu. Chudinka zemřela po nešťastném pádu ze schodů... je jí věčná škoda. I její sólové skladby měly velmi dobrou úroveň...
To, co se dokázalo vložit do skladby přesvědčilo, že i akusticky uchopené téma nemusí být pro rockery odpudivé a "kotlíkové". Moc příjemné!

STAIRWAY TO HEAVEN - už jsem to někde psal a směle to napíšu znovu. Ztotožňuji se s míněním hudebních kritiků, že sedmdesátá léta nejlépe deklarují tři skladby Child In Time (Deep Purple), July Morning (Uriah Heep) a... Schody k nebesům. Zajímavé, že všechny pocházejí zhruba z jednoho období....
Nádherně vystavěná balada s počátečními Pageovými rozlamovanými akordy a podmanivým Plantovým hlasem. Skladba postupně získává na dynamice a z baladického tématu přechází do úderného hardrocku. Kloubení dvanáctistrunné elektrické a šestistrunné kytary je geniální, stejně jako vedená harmonická struktura. Bonhamovy ďábelské breaky na bicí a intenzivní Plantův tlak na hlasivky přinášejí jedinečný dojem až do subtilního závěru... Další slova jsou zbytečná....

MISTY MOUNTAIN HOPE - mechanicky se opakující riff má svou údernost a účinnost. Není zde žádná rafinovaná harmonická struktura, přesto máme co dělat s velmi propracovaným tématem, který vytváří ten neopakovatelný zeppelinovský sound, který rozpoznáte na míle daleko a navíc stále motivuje nové skupiny, ať už s jejich odkazem zacházejí jakkoliv.

FOUR STICKS - na podobné opakujícím se úderném riffu stojí i tahle rytmicky velmi preferovaná záležitost. Bonhamovy bicí mají patřičnou údernost,ale i hypnotickou účinnost, stejně jako kytarová a baskytarová unisona. Page je navíc prokresluje dalšími kytarovými playbacky a vrství tak do tématu nové nápady, zatímco Plant si pohrává s hlasem podle osobních emocí... Bzučivý zvuk elektriniky čeří kytarový sound, ale hypnotické tempo je neomylně přesné a šlape jako dobře seřízený motor.

GOING TO CALIFORNIA - přichází balada. Akustické kytary a mandolína dodávají zklidnění, stejně tak i Plantův hlas má konejšivý charakter. Akordické výměny a tónové kouzlení. Plant vyzpívává svoje intimní pocity v touze po novém vzathu, který chce nalézt ve slunné Kalifornii. Page má smysl pro proporce a skladbu nezahltil dalšími nástroji a díky tomu dodnes můžeme poslouchat příjemné nálady se vzdalujícími se vokály...

WHEN THE LEVEE BREAKS - že už vám chybělo na albu blues? Tak už je tady. Bluesová zpěvačka Memphis Minnie "dodala" originál, který Led Zeppelin přearanžovali do rockového pojetí.Dunivá rytmika (opět to hypnotické sázení úderů propjené s baskytarou) a do toho protahované tóny elektrické kytary. Už je tu také Plantův hlas. Potvrzuje, že blues cítí do morku kostí a že na něm vyrůstal. Elektronicky preparované kytary získávají na elasticitě, třebaže zkreslení se neztrácí. Plant velmi účinně vsazuje do hry foukací harmoniku. Emocionální, živočišné a klasicky zeppelinovské. Co můžeme chtít víc? Plantův chraptivý hlas vokál se posléze ztrácí v hutném soundu, hnán neomylně až do finále...

Měl sem to štěstí, že jsem před několika lety jako redaktor na Rádiu Hey 96,8 FM uvedl tematický pořad o Led Zeppelin od začátku do konce a přidal pár zajímavých coververzí. Mělo to docela odezvu v éteru (nepíšu to kvůli nějaké osobní slávě, ale kvůli tomu, že i po letech jsem zaregistroval, že Led Zeppelin nejsou a nebudou zapomenuti. To byla velmi příjemná zkušenost interaktivního charakteru...)
Určitým typem pocty bylo, když se na mě obrátilo plzeňské nakladatelství NAVA a pověřilo mě supervizí nad knihou Keitha Shadwicka: Led Zeppelin příběh skupiny a její hudby 1968-1980, kam jsem napsal i Ediční poznámku. Velmi mě tato důvěra potěšila a jsem hrdý, že jsem mohl Led Zeppelin poskytnout takto "svoje skromné služby". Ne kvůli mě, ale kvůli Led Zeppelin se na tuto knihu zaměřte. Je dobře napsaná a přeložená. Vřele doporučuji...
Album dostává mez mrknutí oka plný počet hvězdiček!
reagovat

Filozof @ 15.05.2011 12:11:14
1) Co to znamená "runové album"?? Nikdy jsem to neslyšel.

2) Kéž by se na lidi, kteří o tom něco vědí, obracela všechna knižní vydavatelství. Ta hrůza, která u nás občas vychází může lidem hodně znechutit muziku!!! Zoufalé překlady, absolutní neznalost úplně základních věcí o pop music atd... člověk by brečel.

3) Misty Mountain Hop nemá "e" na konci.

luk63 @ 15.05.2011 17:20:41
Filozof: "Runové album" se čtyřce LZ říká podle čtyř znaků místo názvu desky.

Petr Gratias @ 15.05.2011 18:48:12
Ahoj Filozofe,
právě jsem se chystal něco prohodit o "runovém názvu", ale luk to krásně dovysvětlil, čímž mu touto cestou děkuji
Samozřejmě že má být správně HOP (jako skok). To jsem se prostě jenom "uklepl" na klaviatuře a poslal to dál bez korektury. Omlouvám se za vůbec všechny překlepy, které se snažím eliminovat, ale ne vždy se mi to podaří...

Filozof @ 16.05.2011 12:19:55
Luk63
No to dík - tos mi to teda dovysvětlil ! :-)) Jak souvisí 4 symboly s názvem "runové album"?? "Run" znám v angličtině jen jako "běh"... A jak běh souvisí se symboly?

nowhere_man @ 16.05.2011 12:27:37
Filozof: V tomto prípade sa nejedná o slovo run z angličtiny. Runové album je odvodené od runového písma, ktoré používalo tzv. runy. >> odkaz

merhaut @ 16.05.2011 12:28:13
Runové symboly samozřejmě existují... i google to ví:-)

luk63 @ 16.05.2011 22:50:30
Když Led Zeppelin zvažovali název pro toto album, vybrali čtyři symboly - pro každého člena skupiny jeden. John Bonham si svůj našel v knize run: tři spojené kruhy znamenají trojici muž-žena-dítě. Tamtéž hledal i John Paul Jones, jenž si vybral znak sebedůvěry a schopností. Pero v kruhu je vlastním dílem Roberta Planta a znak připomínající slovo "zoso" je zase z dílny Jimmyho Page.

Cossack @ 17.05.2011 00:36:26
Nejdřív jsem myslel, že si Filozof dělá srandu...

Runové písmo používané starými Germány, hlavně ve Skandinávii (mí milí Vikingové :-D) a v Británii, ale ve skutečnosti se čtveřicí symbolů použitých na 4. albu Led Zeppelin nemá vůbec nic společného.
Tady se v žádném případě o runy nejedná (jak plyne i z poznámky od luk63) a mnohem vhodnější i výstižnější je označení 4 symboly (jako "Four Symbols" bývá taky velice často označováno)...
Runovým albem to nazval někdo, kdo o runách věděl pramálo (mohl to stejně pojmenovat třeba „azbukové album”).

Ovšem to nijak nesnižuje kvalitu této nahrávky a ani fakt, že se jedná o mé nejoblíbenější z dílny Led Zep... ;-)

merhaut @ 17.05.2011 00:52:55
Ohledně symbolů na LZ IV je vše podstatné zde: >> odkaz

Filozof @ 17.05.2011 09:44:54
Nowhere Man
Díky - tak to jsem skutečně těžko mohl vědět... Nejsem zrovna odborník na stará germánská písma... :-)

Filozof @ 17.05.2011 09:46:36
Luk63
Jak si vybírali ty symboly jsem četl, ale že se ty staré znaky jmenují zrovna "run"ové jsem si nepamatoval. (Možná to v tom textu ani nebylo.)

Filozof @ 17.05.2011 09:50:38
Cossack
? Proč bych si měl dělat srandu? To mi nedává smysl. Něco nevím, tak se zeptám... Pro Tebe jsou to "Tví milí Keltové" - evidentně se v tom vyznáš, já se o toto nikdy nezajímal - mám jiné záliby.
A mimochodem - takže se vlastně bavíme úplně mimo o runovém písmu, když to s ním nesouvisí... ? Takže to asi celé bude chyba toho, kdo sem ten nepatřičný název zavedl. :-)
Ale potvrzuje to moji teorii, že to v tom textu tedy vůbec nemuselo být. Přijde mi to teď celé uhozené. :-)

Cossack @ 17.05.2011 17:36:21
Filozof: Nijak jsem se Tě nemínil dotknout; jen jsem to bral jako vtip (nebo pokus o něj), když jsi zmiňoval anglické slovíčko "run" (runy jsou anglicky "runes", sg. "rune")...
Nenapadlo mě, že bys neslyšel o runovém písmu, což je evidentně moje (ne Tvoje) chyba.

P.S. „Pro Tebe jsou to "Tví milí Keltové"...”
A tohle máš zase odkud? Nic takového jsem tu (ani jinde) nepsal... :-)
P.P.S. Se tím, že zmínka o runách je v souvislosti se „čtverkou Zepelínů” zbytečná (až nepatřičná) souhlasím.

hejkal @ 17.05.2011 17:54:06
Kniha Dave Lewis - A celebration (vyšla aj v slovenskom preklade a na obale sú tie runy vyobrazené), podrobne rozoberá, prečo sa albumu hovorilo štyri runy (resp. runové), podľa rún reprezentujúcich jednotlivých členov skupiny (ak si dobre spomínam), nikde na obale nie je poradové číslo štyri, pod ktorým sa zaužívane uvádza. Preto som poznámku o runovom albume bral ako opakovanie všeobecne známych faktov. :)

Cossack @ 17.05.2011 19:05:13
hejkal: Potíž je v tom, že se v případě těch čtyř symbolů nejedná o runy...
Celé to mohlo vzniknout i překladem, protože anglické slovíčko „rune” znamená kromě „runy” také „magický znak” nebo i „hieroglyf”(!) a možná i něco dalšího...
;-)

hejkal @ 17.05.2011 19:28:50
Runy sú z princípu magické znaky, ale chápem, čo sa snažíš naznačiť. :)

Cossack @ 17.05.2011 19:39:20
Přesně tak... Ne každý magický znak je runa, i když runy se při magických rituálech, věštbách apod. užívaly taky.
Ale vlastně – vždyť to album je rovněž MAGICKÉ! ;-)

Filozof @ 17.05.2011 22:45:08
Cossack
"...mí milí..." - jo sorry - já se přepsal (nebo jak to říct) - tam je Vikingové a ne Keltové - omluva.

Ad runy - no možná je trochu zádrhel i v tom, že začínám chápat, že to slovo existuje i v češtině. Nebylo mi vůbec povědomé.

Petr Gratias @ 19.05.2011 23:47:26
Pánové.... možná bych mohl ještě dovysvětlit, že jsem se už před lety setkal v anglickém katalogu s termínem "Four symbols", ale i "runes album".
"Čtverka" se tomu říká obecně, protože lidé znervózněli, že na albu není ani název kapely ani žádné označení...
Mezi lidmi mé generace, co jsme na led Zeppelin vyrůstali se také běžně chybně říká i "pětka", hodně lidí prostě zmateno prvními čtyřmi alby bez názvů prostě odmítlo akceptovat název oficiální Houses Of The Holy.....
Ale to "runové album" včetně "runes album" se opravdu objevuje. Nechci Vás mystifikovat!

Filozof @ 20.05.2011 08:06:11
Petr Gratias
Ale on to nikdo nezpochybnil. Jen já to nevěděl...

Cossack @ 23.11.2013 22:33:19
„Runové album” je zkrátka blbost, protože na něm žádnou runu nenajdete.
Jsou to „čtyři symboly” a basta!
Právě si ho pouštím…

Petr Gratias @ 24.11.2013 09:49:24
Zdravím, Cosacku....
"runové album" není blbost.
Není to žádný oficiální název alba, ale
když jsem dostal ještě v sedmdesátých letech do rukou katalog desek z Anglie, byli tam i
LED ZEPPELIN a termín "runes album" bylo byl
LED ZEPPELIN IV jako podnázev nebo rozlišovací označení v závorce.
Zcela bezpečně si to pamatuji!
Nemám důvod nikoho mystifikovat nebo vyrábět nějaké nové pravdy, ale co jsem viděl, jsem si jednoduše zapamatoval...
Zdravím!

Cossack @ 24.11.2013 12:43:27
Čau, Petře, nezpochybňuji, co jsi kdy viděl nebo četl, ale to neznamená, že to bylo správně…
Kdyby sis přečetl moji poznámku o kousek výš, pochopil bys lépe, co mám tou „blbostí” na mysli (a stojím si za tím).

Cossack @ 17.05.2011 19:05:13
hejkal: Potíž je v tom, že se v případě těch čtyř symbolů nejedná o runy...
Celé to mohlo vzniknout i překladem, protože anglické slovíčko „rune” znamená kromě „runy” také „magický znak” nebo i „hieroglyf”(!) a možná i něco dalšího...
;-)

Taky zdravím!

05.01.2011 hejkal
4 stars

Led Zeppelin to mala u mňa pomerne zložité. Bývali doby, kedy všetko, čo nebolo dostatočne rázne, tvrdé a surové, nemalo u mňa šancu na zhovievavý pohľad. Je jasné, že Zeppelíni so svojimi pomerne pestrými polohami boli v mojich očiach až za Deep Purple.

Navyše, ich debut je niečo, čo už nikdy nezopakovali.

Tento mladícky formovaný názor sa preráža ťažšie, než by som si myslel. Však posúďte sami.

Štvrtý album Led Zeppelin má okrem nejasného názvu predovšetkým osem skladieb, z ktorých polovica patrí k tomu najlepšiemu, čo skupina kedy vryla do zvukového média. Hneď úvodná posadená pecka Black dog nemá chybu (hoci nahrať ju bol oriešok, bez precízneho počítania dôb sa to nezaobišlo) a naživo sa im ju podľa mňa nikdy nepodarilo zahrať tak dobre ako pri jej postupnom budovaní počas nahrávania albumu. Nasleduje ďalšia, pre zmenu koncertne vďačná skladba, Rock and roll. Nepoznám garážovú skupinu tváriacu sa ako hard rocková, ktorá by ju nehrala, má v sebe energie, že by biomasa a malátne vrtule slepo závideli.

The battle of evermore je prvou z problematických kompozícií. V čase detstva mi nevravela nič, folk od hard rockerov? No fuj. Avšak, medzi nami, dnes na ňu nedám dopustiť. Jej krehkosť, dvojspevy a nálada mi po dvoch „nářezoch“ výborne sedí.

Keby som mal vybrať jedinú skladbu od Led Zeppelin, ktorá ju charakterizuje, vybral by som Stairway to Heaven. Tam je všetko, vybrnkávaná baladickosť, gitarová smršť, Plant na všetky spôsoby, netuctová rytmika... Esenciálne. A ešte je to aj krásna skladba.

Čo však v mojich ušiach od štvorice neskutočne nadaných muzikantov nedosahuje to naj, je trojica skladieb, ktoré nasledujú. Misty mountain hop je veru naozaj hop-sačka. Neviem prečo, ale jej mierne veselá nálada mi celkom nesedí. Dobrá vec, bez niečoho navyše. Four sticks aj navzdory tomu, že je vymiesená z tvrďáckych ingrediencií, má v sebe niečo nežné a rozhodne ma baví. Ďalšia zo skladieb, ktoré som za mladi odsúdil a dnes ich mám rád, je Going to California – príjemná pokojná (takmer akustická) vec, aké sú veľmi vhodné na vyvolávanie kontrastu v pocitoch načúvajúceho poslucháča.

Na záver je tu skvelý blues When the levee breaks aj s harmonikou. K tejto skladbe som sa prepracovával dlhšie, na svedomí to má zvuk bicích, znejú ako z kúpeľne. Napokon uznávam, že sa to k celkovej atmosfére skladby hodí a záver albumu je tak opäť majstrovský

Výborný album, ktorý má na svojej strane Stairway to Heaven, Black dog či Rock and roll, predsa len však ako celok nepatrí na vrchol toho, čo Led Zeppelin nahrali (čítaj „grandiózne“).

reagovat

moonySK @ 05.01.2011 13:56:46
Táto recenzia moje pocity na tento album úplne vystihla. Ak by si mohol, doplň za svoje meno "takisto názor moonyho" :D :D....a takisto sú LZ až za DP u mňa, hehe.

Filozof @ 05.01.2011 16:08:14
Pre mňa sú LZ v tejto deske dokonalí. Až na Stairway, majúci charakter oposlúchanej odrhovačky, ktorá se nevie rozhodnúť, či chce byť pomalá či rýchla.

miguel7 @ 05.01.2011 16:37:41
Pro mne je IV nejdokonaleji namíchaná esence rocku, hardrocku, blues, folku... Nepamatuji si kdy jsem ji slyšel naposled, ale pro mě je poslech řadových desek LedZep posvátnou chvilkou, kterou si vždy vychutnám. Bohužel toho času je tak málo, že se k nim nedostanu a pustit si je u práce...to by byla hanba, protože by mi uniklo 50procent věcí. Ale že vůbec píšu něco ještě o Zepelínech, vždyť se nedá přehlédnout mnohdy i má zaslepenost vůči této kapele, ale tu mou zaslepenost a vynášení do nebe si museli něčím získat že? A to právě alby jako je IV a vlastně kompletní diskografií a vším co vydali i nevydali...takže pořád ta zaslepenost:)

miguel7 @ 05.01.2011 16:40:08
Filozof: jsem trochu zmaten tvou národností:) čeko alebo slovako?

PaloM @ 05.01.2011 21:02:08
Hejkal, dobre sa to čítalo. No, štúdiovky Led Zeppelin sú pre mňa posledná krava a tá sa uctieva bez výhrad :-)
Ak by som mal niekomu predstaviť Led Zeppelin, pustil by som mu komplet jednotku. Ak by som mohol len jednu skladbu, tak by to bola určite Stairway to heaven.

Jester @ 06.01.2011 07:07:11
Tvoje výborné recenze mě pokaždé donutí si recenzovanou desku najít a znovu pustit. A tak by to mělo být. Takže díky za výbornou práci!

Filozof @ 06.01.2011 08:07:00
Miguel7
Omluva - jak jsem četl tu recenzi ve slovenštině, úplně se mi to v hlavě nějak "přepnulo" - vůbec jsem si neuvědomil, že jsem to napsal slovensky. Jsem samozřejmě Čech jako poleno. :-)

PaloM @ 06.01.2011 10:30:15
Filozof, excelentne, iba jedna chyba: oposlúchanej = opočúvanej. Až na ten obsah, v ktoromkoľvek jazyku :-(

Filozof @ 06.01.2011 13:19:30
PaloM
Jo - díky za uznání. .-) horší je to s našimi dětmi. Bylo zajímavé je sledovat na návštěvě u kamarádů Slováků v létě. :-) Oni pochopitelně češtinu ovládají bez problémů.
Ad obsah - KJJ. :-)

pito63 @ 06.01.2011 23:54:02
Pekná a zaujímavá recenzia...
Zaujal ma úvod, s ktorým sa musím v určitých momentoch stotožniť:
"Tento mladícky formovaný názor sa preráža ťažšie, než by som si myslel." - Áno a ani nemám záujem na tom niečo meniť. Preto je u mňa v obľúbenosti Led Zeppelin veľmi ďaleko za zostávajúcou silnou trojkou zo Spojeného kráľovstva.
"Stairway To Heaven" je geniálna a genialita niekedy môže liezť na nervy. Mám na to jeden recept. Netreba si ju púšťať každý deň, stačí každý druhý. :-)
Hejkal, ďakujem za recenziu!

Filozof @ 07.01.2011 09:34:22
pito63
:-)) Stairway jsem slyšel za 10 let 2x a stejně mi vadí. Naštěstí není problém u CD přeskakovat skladby. :-)
Jiné skladby si pouštím 20x za rok a nevadí mi. :-)

Apache @ 07.01.2011 12:12:33
Jak se tak dívám, kdo na té desce dělal, nemůžu si nevšimnout často se vyskytujícího jména Andy Johns. Jasně, pozdější producent prvních dvou desek Cinderelly (tedy přesně poloviny jejich studiových alb). Vida.
Zeppelini nejsou sice žádní moji koně, ale co se týče tvrdosti, takové Dazed and Confuzed rozdrtí na prach celý death metal.
A tahle deska? Nejméně čtyři skladby jsou absolutní rockové klasiky.
Battle of Evermore dávají na koncertech k dobrému i moji velcí oblíbenci Heart. Hejkal píše, že Zeppelini měli problém zahrát naživo Black Dog. Posuďte jak tutéž skladbu zvládají právě Heart:
>> odkaz

hejkal @ 07.01.2011 13:29:36
Nemali problém ju zahrať, hrali ju ťažkopádnejšie (čo som videl/počul). Heart je pekná verzia, ale aj oni si bez barličky neporadia, bubeník im to pekne predkopáva, aby sa trafili. :)

20.09.2007 kneekal
4 stars

Ano, zcela souhlasím s tím, že tahle deska je výsledek krystalizace muziky předchozích tří desek do posledního bezejmenného celku.

IV byla první deska Zeppelin se kterou jsem byl seznámen a byla doba, kdy se IV těšila v mém přehrávači zcela výsadnímu postavení.

Žel doby, kdy jsem výhradně uctíval hard-rock tak nějak odvál čas a neřekl bych, že by mi IV nějak zevšedněla. Prostě si radši dám předchozí kousky, které sice nejsou tak vybroušené, ale to je možná důvod proč je mám radši.

Tak či tak, IV je grandiózní kus muziky, legendární deska a ačkoli přiznám, že nevím, co bych vytkl, tak to nebude za plný počet. Hodnocení nevypovídá o chybách ani o slabé invenci a podobných kritických kecech... Je to prostě o pocitu...

**** - Ano, také jsem hrál Stairway to Heaven na kytaru. :)
reagovat

21.08.2007 miguel7
5 stars

Nejklasičtější album všeho co bylo kdy nahráno! Není nic legendárnějšího, dokonalejšího než bezejmené. I ty méně známé kousky jsou dnes nepřekonatelné klasiky. Nejsem vzdělaný recenzent, hudebník, ani spisovatel, ale pokusím se popsat jak se mi líbí jednotlivé skladby a celé album. Tak tedy...Líbí, líbí, líbí, líbí, líbí, líbí, líbí, líbí moc

BLACK DOG - Ten se mi líbí hrozně moc! Rify jeko bejk, zvuk perfekt! Úvodní "hehej mám sej d můn..."
ROCK AND ROL - To je divočina! Rychlost, dravost! Zdánlivě jednoduché, ale promakyný to maj teda! To teda jooooo
THE BATTLE OF EVERMORE - Že by trocha oddechu? Jen bez elektriky, ale je v tom síla jako v prvních dvou. Výborný duet a vzájemně se, kouzelně doplňujou.
STAIRWAY TO HEAVEN - LEGENDA! Každý kdo se učí na kytaru, tak se naučí jako první vybrnkávání tohle (anebo začátek metaliky)
MISTY MOUNTAIN HOP - Pokračování v jízdě. ÚÚÚÚÚÚÚŽASNÉ MELODIE!
FOUR STICKS - OOOO tak toto je mistrovský kousek a do dneška Plantův oblíbený, a můj též! Dravej song
GOING TO CALIFORNIA - Ach. Nádherné, nádherné. Prostě krásné. Balada jak vyšitá
WHEN THE LEVEE BREAKS - Úvod obstarává Bonzo pefektně znějícím, šlapajícím rytmem, který si udrží do konce. Dvanáctistrunka, harmonika a jede dál. Ta se jen těžko dokáže zastavit-miluju ji!

Závěrem? Pro mne nejdokonalejší dílo a pouštím si jen ve svátečních chvílích, protože se stává, že se toto album rychle ohrává, když si ho pouští někdo denně desetkrát, jako já. Ale poslouchat ho chci pořád, protože s tímto albem jsem se definitivně zamiloval, a to celoživotně, do Led Zeppelin. Umím ho zabroukat notu po notě, celé jak jde za sebou. Chci umřít s tímto albem v ruce a spálen a vložen s ním do urničky s nápisem - Zde odpočívá ten, co miloval LedZep a jejich bezejmené!

TOTO ALBUM NEMÁ V ROCKU KONKURENCI! tO JE PROSTĚ FAKT!
reagovat

Jedenzmnoha @ 10.03.2008 20:25:39
Začátkem 70.let se desky s touhle skvělou muzikou sháněly všemožnými způsoby.Nejdříve k mému sluchu dorazila III (Imigrant Song),těsně po ní II (Whole Lotta Love) a asi po roce a půl IV (Black Dog).Skladby v závorce uvádím z důvodu že v té době nejvíce propagovaly zmíněná alba mezi námi ....ctiletými.
Přesto u IV.jsem měl vyhraněného favorita i před takovými trháky jako je skladba 1.,2.,4. a to
Wheen The Levee Breaks.Tuhle když slyším, dodnes mne
nadzvedne .Cítím rozporné pocity - nedá se to vyjádřit.Mohu slyšet i mnohokrát po sobě.Jsem normoš?
Dík za vznik těchto stránek,objevil jsem je nedávno.Jste dobří recenzenti,ale není mi jasné,kde berete tolik času k poslechu všech alb(rocku do současnosti) a to ještě několikrát.Poslouchám to již skoro 40 let a čím je toho více,zdá se mi že znám méně.Vzpomínám jak tehdejší recenzenti v ČSSR (třeba redaktoři hud.časopisu Melodie)dávali tomuto "stylu"(+Deep P.,+Black S.) kraťonkou životnost,prý hudební sebevrazi.

27.04.2007 b.wolf
5 stars

Marně přemýšlím, co k tomuto albu napsat. Naprostá jednička v diskografii Led Zeppelin, nejvýše samozřejmě ční klasika všech klasik Schody do nebe; není divu, že dodnes vítězí jako nejlepší song všech dob. To ovšem neznamená, že ostatní tracky nejsou stejně dobré. Takovou Battle of evermore můžu kdykoliv... Na Zeppelinech mě vždycky naprosto dostanou bicí Johna Bonhama, jednoho z nejlepších bicmanů, pokud ne vůbec nejlepšího.
reagovat

27.04.2007 Gattolino
5 stars

Čtvrté, s napětím očekávané album Led Zeppelin, je vpravdě historickým albem. Co skladba to když ne vysloveně budoucí legenda rocku (Stairway to Heaven, Black Dog), tak alespoň skvostná ukázka vybroušeného stylu, tato deska jakoby kodifikovala status stylu Led Zeppelin, kapelu musel v té hudbě identifikovat i ten, kdo ji znal jen letmo. Ale jako celek je patrné, že je to první jaksi rekapitulační album kapely, jaké si zastavení a zamyšlení, kdy se zas až tolik nedobývaly neznámé ostrovy, nýbrž se na dobytých územích budovaly monumenty. A ty ovšem stojí za to zastavení. Analogicky mi připadá u Genesis obndobné postavení alba Wind And Wuthering, kdy jakoby se kapela provést inventuru a rekapitulaci všech svých dosažených výsledků a v tomto duchu vytvořit nové dílo. U Genesis i u Zeppelinů by takové zastavení posluchači určitě uvítali i vícekrát za sebou. Zvláštní harmonie Battle of Evermore s pěveckou divou Sandy Denny se zdá navazovat na starobylé folkové nálady drsného severu, jako třeba Immigrant Song, a je to jedna z nejsilnějších písní alba. Going to California zase jako by rozvíjela zamušilou a zadumanou filosofickou epiku z předchozí That´s The Way. Four Stick a Misty Mountain naproti tomu zlehka naznačují budoucí směřování kapely, a jejich šťavnaté rytmické ovoce budou posluchači sklízet na následných dvou albech dosytosti. Stairway to Heaven netřeba komentovat, vznikala už v době akusticky orientované trojky a dozrála do mystického grandiózního opusu. Bluesovým ohlédnutím až k jedničce a dvojce, ale též přes rameno k Fleetwood Mac, je Black Dog, Robertova pyšná pěvecká přehlídka s rozzlobeně nabušeným Jimmym za zády. Rock and roll jako by chyrakterizoval celou tuto desku: Žádné velké experimenty, dostanete klasiku v podání jedné z nejlepších rockových kapel světa! A závěrem - When The Levee Breaks opět vyvzlínalo z různých starších podnětů a už slyšených skladeb bluesového podhoubí, ale v tomto podání, klobouk dolů. Dodnes se mohou bubeníci učit na tom parádním začátku, kterým se Bonzo Bonham zapsal do dějin. A když už jsme jmenovali všechny, JP Jones zde samozřejmě odvádí svou perfektní práci, na koncertech dokonce supluje part Sandy Denny v Battle of Evermore. Zajímavé je, že údajně odpadem z alba byly takové parády jako třeba Down by The Seaside nebo Night Flight. Snad i proto mi tato deska připadá být svým hudebním pojetím i soundem logickým předchůdcem Physical Graffiti více pestrobarevná, zdaleka ne tolik kompaktně sevřená a hutná, naopak bizarní a namnoze experimentální Houses of the Holy.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 19x
ondrej.cizek, b.wolf, Gattolino, miguel7, Majkl, rock.bloguje.cz, oravda.cz, Petr Gratias, joel, Jardo, EasyRocker, aselzesarp, zdenek2512, kaktus, Akana, Martin H, Petr59, horyna, jiří schwarz, ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
kneekal, hejkal, lover-of-music
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Snake
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000