King Crimson - Discipline

King Crimson - Discipline - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1981

Tracklist:

01. Elephant talk (4:41)
02. Frame by frame (5:08)
03. Matte Kudasai (3:45)
04. Indiscipline (4:32)
05. Thela Hun Ginjeet (6:25)
06. The sheltering sky (8:22)
07. Discipline (5:02)


Obsazení:

ADRIAN BELEW -- guitar, lead vocal
BILL BRUFORD -- batterie
ROBERT FRIPP -- guitar and devices
TONY LEVIN -- stick, bass guitar, support vocal

 
20.05.2016 EasyRocker
4 stars

I tvorba karmínového krále v osmdesátkách měla sice novou, ale ohromnou a instrumentálně nabušenou kvalitu, kterou Discipline, Beat a Three of a Perfect Pair jasně potvrzují. Ona už hvězdná sestava hovoří sama za sebe...

Nástup Elephant Talk - motanice Frippových elektro-mašin a nástup novovlnně laděných kytar, které okamžitě s Belewovým přispěním přivolávají ducha Talking Heads. Důmyslné a temně melodické kytarové propletence a drsná, spalující sóla, psychedelické názvuky a atmosféra, úsečný, pro milovníky 70kové produkce úsečný a rozhodně nezvyklý Belewův hlas a pod tím ovšem zničující rytmika dua Bruford/Levin - jen kvůli nim se poslech tohoto alba určitě vyplatí. Pevná kytarová stěna držící potemnělou melodii, Brufordovy běsné údery, Levinova ekvilibristika na čtveřici tlustých strun a pak pěkný nástup melodického vzorce - to je krásná dvojka Frame by Frame, tady je ten novovlnný nástin přímo čitelný a je zde ta klasická úletová, až psychedelická atmosféra. Belewův melodický a jemný hlas je ale drcen a bořen rytmickou dvojicí zcela nekompromisně. Tahle věc mě chytla hned a velice jsem si jí oblíbil - unikátní. Syntetická jemná melodie a křehké tóny kytary, nástup tentokrát zkrotlé rytmiky, to je další exoticky znějící nádhera Matte Kudasai. Belewův hlas je tu vřelý, ale má i napětí a jeho výkon je tu výborný. Basové údery Levina spojené s Brufordovou drtící kanonádou a ohnivé jazyky kytar a elektroniky - je tu Indiscipline, skladba s naléhavou a těžkou náladou a drsnými sólovými kytarovými výstřelky v pozadí. Jsou tu nepředvídatelné mezihry s Belewovým mluvozpěvem, aby nás za chvíli zase tenhle buldozer převálcoval. Opravdu věc jen pro otrlé s výkřikem šílence na konci. Rychlá kytarová melodická ekvilibristika splašeného střelce, bleskové zapojení basy a bicí artilerie - a máme tu Thela Hun Ginjeet. Novovlnné strunné ústřely a řádění Frippovy elektroniky, propojený Belewův zpěv a mluvené vložky, vše se odehrává ve vysokém tempu a taky musíte být náležitě připraveni. V závěru drsný instrumentální útok. Melodické elektronické údery a pomalé zapojení Brufordova jemného vyťukávání a zřetelná, spalující novovlnná melodie - přichází The Sheltering Sky. Dramatickou náladu stupňující syntetické tóny, symbolizující zmutované dechy. Zvláštní, dekadentní, někdy až jazzová nálada, kde se může stát úplně všechno, přitom všechno má naprosto nevýbojnou podobu. Naprosto jedinečný kousek se stupňujícími se melodiemi, mající přes osm minut. Z letargického snění nás rázně vytrhne závěrečná Discipline - jakoby organicky navazuje na předchůdce, ale má výrazně vyšší tempo a tónové spletence Frippovy a Belewovy kytary jsou propočítány na mikrometr. Ze zdánlivého nástrojového chaosu vyplouvají zřetelné náladotvorné melodie, teprve se značným zpožděním se zapojí i Brufordovy přesné údery. Velmi zajímavé zakončení alba. Na bonusovce pak je navíc alternativní, o něco rytmičtější verze Matte Kudasai.

Neříkám, že se mi na Discipline líbí vše a bez výhrad, ale tohle je prostě instrumentální mazec a velmi kvalitní čtyři mu dám bez váhání. Hudba ponořená zcela jinam než alba ze 70. let, ale s mimořádnou kvalitou, kde mám několik zásadních oblíbených skladeb.
reagovat

tykeww @ 20.05.2016 15:32:00
Discipline patří k nejunikátnějším deskám své doby (alespoň co se týče těch, které znám). Ovšem totéž mohu říct snad o všech věcech od King Crimson...

PaloM @ 20.05.2016 19:51:10
Album Discipline je úplná bomba KC, prekonal ho iba Thrak.

horyna @ 25.05.2016 13:14:08
Nemůžu si pomoci, ale tohle album doslova miluji, patří u mne na první příčky tvorby K.C., při čtení recenze jsem ty skladby úplně slyšel.

30.03.2013 moonySK
5 stars

DISCIPLINE.

King Crimson ma ako kapela vždy fascinovali. Majestátny génius Robert Fripp, vždy usadený na svojej stoličke a zahĺbený vo svojich arytmických postupnostiach, si po dlhej odmlke zavolal naspäť svojho dlhoročného priateľa Billa Bruforda, aby spolu spáchali niečo nové. Predpoklad fanúšikov bol jasný, kompozičný návrat do dôb Lark's Tongues in Aspic alebo Red. No to sa však nenaplnilo. Prišla totiž úplne nová odnož kapely, ktorá sa nedá zaradiť ani do jedného hudobného žánru. Zostavu doplnili páni muzikanti, Tony Levin (známy spoluprácou s Gabrielom) a Adrian Belew (Frank Zappa).
Po rôznych rozporuplných albumoch znovuobnovených kapiel ako Love Beach (ELP) alebo Tormato (Yes) sa zdalo, že sa King Crimson tiež stanú revivalom sebe samým. To však bol fatálny omyl - dovolím si povedať, že štvorica hudobníkov vytvorila prevratnejší album ako In the Court of Crimson King.

Elephant Talk - úvod celého albumu patrí Levinovmu čudu - Chapman Stick sa zachveje a udá rytmus celej piesni. Nastáva obrovský šok pre všetkých poslucháčov. Žiadna éterická Starless alebo temná Red, ale miestami až funky motív, do ktorého sa pridá spevavý rap Adriana Belewa. Text pojednáva o zbytočnosti komunikácie. Päť slôh - päť písmen a "obyčajné" slová. Je to všetko len reč. Po akejkoľvek výstrahe prechádza album do druhej piesne, a to Frame by Frame, kde sa šialenosť Belewa kombinuje s kľudným Frippom, hrajú spolu rôzne motívy a dokonca to zachádza až do takých šialeností, keď sa pred začatím spevu jedna gitara oneskorí a hrá motív o desatinku sekundy neskôr. Bruford tu hrá priam s nervóznym nasadením, ako keby sa mu ruky predbiehali. Harmónie sa stupňujú - a znova tu zostávajú iba Belew a Fripp. Pletú sa do seba a predsa tým vytvárajú "disciplínu". V tom so sebou seknú a prichádza jemná Matte Kudasai, ktorá ma jemnú atmosféru (neviem prečo ale tie gitary mi pripomínajú čajky) a necháva nás upokojiť sa po tých dvoch priam nepochopiteľných skladbách. No a záver prvej strany vypĺňa opak názvu albumu - Indiscipline. Hrozivá nervozita sprevádza celú kapelu v úvodnej minúte, vybalia tu priam strašidelný riff a Belewova gitara zavíja o dušu. No čistá zmätenosť. Fripp s Levinom sprevádzajú aj Belewove litánie. A keď skríkne - už je to tu zase, protichody hlavnej rytmiky Bruforda s celým harmonickým motívom, človek sa môže rovno zblázniť. I REPAT MYSELF UNDER STRESS I REPEAT MYSELF UNDER STRESS I REPEAT MYSELF UNDER STRESS I REPEAT - výbuchy agresie, zmätenosť, nervozita, strach, hrôza. To všetko obsahuje táto štyriapolminútová skladba. Po prvej strane mám pocit že ma po otočení vinylu nič nemôže prekvapiť, to som však na omyle. Prichádza Thela Hun Ginjeet - názov tvorí anagram pre "Hot in the Jungle" - zaujímavý motív s priam šamanským nápevom, kde sa kapela, ktorá hrá na štyri, zase prieči a vytvára perfektnú "disciplínu" so sedemosminovým Frippom. Stred skladby vypĺňajú zvukové koláže, hlasy, ktoré nahral sám Adrian Belew. Predposledná skladba s názvom The Sheltering Sky je obzvlášť zaujímavá. Bruford hrá na svojej novej hračke - naladenej drevenej bedničke, Belew s Levinom hrajú zase jemný motív vhodný aj do hotelového výťahu, no a Fripp sa vytasí so svojimi "Frippertronics", záhadnou skrinkou plnou zvukov, efektov a rôznych čarov. Skladba je čisto inštrumentálna, necháva priestor vyhrania sa so zvukmi. No a nadišiel čas na poslednú skladbu albumu, titulnú Discipline, čo je úplný opak už spomínanej Indiscipline, či už na albume alebo v reáli. K tejto skladbe nedokážem nič povedať, môžem sa iba skloniť pred schopnosťami týchto štyroch hudobníkov a dopĺňam pre zaujímavosť všetky zmeny rytmiky v piesni: 5/8 a 5/8, 5/8 a 4/4, 5/8 a 9/8, 15/16 a 15/16, 15/16 a 14/16, 10/8 a 20/16, 15/16 a 15/16, 15/16 a 14/16, 12/16 a 12/16, 12/16 a 11/16, 15/16 a 15/16, 15/16 a 14/16. Bicie hrajú celý čas na 17/16. Trošku sila, však?

Tento album je rozhodne zásadný v celej tvorbe King Crimson. Tu prišiel zlom, nový deň pre celú históriu kapely. Je to album plný sily a dôkaz o tom, že aj progresívny rock môže byť "in" v roku 1981. Napokon, dokázali to rovnako trikrát po sebe. 5/5
reagovat

zdenek2512 @ 31.03.2013 11:12:41
Moc hezky napsana recenze. Vystihl jsi to, ze vsichni cekali pokracovani Red, a oni prisli s necim novym postavenym na perfektni rytmice. Tohle se mi na Frippovi potazmo King Crimson libi kazdr album je jine. Pro me taky za 5

PaloM @ 31.03.2013 11:31:38
Discipline je môj najobľúbenejší album King Crimson.
Súhlasím, je to jeden zo zásadných albumov. Ďalším mílnikom bol Thrak.

27.11.2011 Brano
4 stars

Začiatkom deväťdesiatych rokov vysielala STV kriticky orientovanú reláciu Eko ďalej?,venovanú samozrejme ekológii.Zvučka relácie začínala totožne ako úvod druhej skladby na tomto albume,plus tam bol ešte škrt zápalkou.Bolo to celé veľmi efektné.Ale to odbieham.Album začína rezko sloním rozhovorom.Nový spevák Adrian Belew,trúbenie slonov,pevne stanovené tempo... a Bruffordove bicie?To sú skutočne delostrelecké batérie!Je jasné,že časy rozsiahlejších vyšperkovaných artrockových kompozícií sú nenávratne preč.Aj Robert Fripp sa prikláňa jednoznačne k minimalizmu v hudobnom prejave.Je začiatok osemdesiatych rokov,trendy boli jasné a po besnení punku je čarovný artrock z predošlej dekády považovaný za prežitok.Obal albumu hovorí jasne...kde končí disciplína a začína zviazanosť?A je vôbec únik z tejto zviazanosti?Na tomto albume určite v podobe Matte Kudasai a Thela Hun Ginjeet.Tu mám pocit,akoby som sa vznášal niekde nad Himalájami,necítim však pálenie mrazu ani tvár mi nebičujú ostré snebové vločky.King Crimson potvrdili svoju povesť skupiny,ktorá posúva hranice hudobnej progresie stále ďalej a ďalej.Je to potreba večne nespokojného hudobného génia Roberta Frippa sprístupňovať poslucháčovi stále nové a nové nepoznané hudobné formy,ale nie prázdne,ale vždy s bohatým obsahom?Aj keď slovo disciplína som nenávidel,pretože počas mojich žiackych čias som bol súdružkou učiteľkou často označkovaný vetou-"žiak je nedisciplinovaný".Toto bolo ako zaklínadlo.Nedisciplinovaný...a hotovo!Aj keď slovo disciplína zaváňa vojenským drilom,alebo studenou zamrežovanou celou väzenia,v prípade hudobnej disciplíny skupiny King Crimson tento pocit neslobody našťastie nemám.Album sa nevyrovná skvostom z rokov sedemdesiatych,ale za excelentný prírastok do zbierky ho rozhodne považujem.
reagovat

PaloM @ 27.11.2011 19:46:56
Braňo, vďaka za spomienku na Discipline. Moje míľniky skupiny a úplné vrcholy za plný počet bodov sú:

In The Court Oo Crimson King
In The Wake Of Poseidon
Red
Discipline
Thrak
ConstruKction of Light

Brano @ 27.11.2011 20:54:39
Palo,ďakujem za reakciu.K tým albumom,ktoré si vymenoval pridávam ešte mojich favoritov:Larks´ tongues in Aspic,Lizard a zatiaľ poslednú štúdiovku The Power to Believe.

@ 29.11.2011 07:28:42
Brano: "..album sa nevyrovná skvostom z rokov sedemdesiatych.."

Tohle album se s tema ze 70's ani srovnavat neda, jde o neco zcela odlisnyho.. Je to jako srovnavat Genesis 70's s "Combat Rock" od The Clash. Naopak se divim, ze tuhle 3ku 80's (Discipline/Beat/Three..) notne svihlou experimentalni new wave a punkem ortodoxni art-rockeri vubec poslouchaj..

Mne osobne naopak KC zajimaj az od "Red" mahoru, jejich deskam ze 70's sem nikdy neprisel na chut a nebavej me.

Discipline = jednoznacnejch 5*

Petr Gratias @ 29.11.2011 09:17:16
Album Discipline od znovuvzkříšených King Crimson
je opravdu zlomovým albovým počinem.
Je to učebnicový příklad nového hudebního stylu, který inspiroval řadu skupin na zahraniční, ale i naší tehdejší scéně. Něco zcela převratného a neslyšeného. Nový zvuk, nové pojetí, nové rytmické postupy...
Když ale KING CRIMSON, tak přesto jsou pro mne přednější alba od In The Court Of The Crimson King až po USA Live.
Podle mého názoru neměl Robert Fripp tento název znovu vzkřísit a kapela se měla jmenovat jinak.
Význam KING CRIMSON, jako kapely progressive rocku konce šedesátých a první poloviny sedmdesátých let
byl natolik zásadní, že tohle variování mi nepřišlo jako šťastné.
Viděl jsem je naživo dvakrát v devadesátých letech v Praze - jednou v Pakulu (jako sextet) a jednou v Arše jako kvartet. Ten první koncert byl skutečně famózní!! Druhý se mě líbil méně. Frippovská elektronika už byla tak studená, chladná a odosobněná, že jsem měl pocit, že hrají na pódiu jenom sami pro sebe a nerespektují publikum. Fripp v jednom momentu přerušil koncert a vyzval neznámého fotografa, aby přestal fotit, jinak že nebudou pokračovat.
Vím, že se mě tenkrát také dotklo, když byl v pražském interview Fripp dotazován, proč nezařadí do své instrumentace akustickou kytaru, flétnu, saxofon... tak řekl, že jeho Frippertronics jsou na takové úrovni, že nahradí velmi snadno tyto nástroje a že nevidí důvod, proč by měl s sebou "tahat" nějakého Iana McDonalda, Mela Collinse, Keitha Tippetta nebo Marka Chariga.....
Za sebe: když KING CRIMSON - tak vždycky to první období raději!
Album Discipline je ale stejně hudebně zásadní jako
Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (BEATLES)
The Piper At The Gates Of Dawn (PINK FLOYD)
Tommy (WHO)
Freak Out (MOTHERS OF INVENTION)
Blonde On Blonde (BOB DYLAN)
Are You Experienced? (JIMI HENDRIX EXPERIENCE(
Disraeli Gears (CREAM)
Bitchess Brew (MILES DAVIS)
The Inner Mounting Flame (MAHAVISHNU ORCHESTRA)
In Rock (DEEP PURPLE)
Led Zeppelin I (LED ZEPPELIN)
Close To The Edge (YES)
Tarkus (EMERSON LAKE AND PALMER)
a taky In The Court Of The Crimson King....

LadaF @ 29.11.2011 10:12:38
Přelomové album v diskografii King Crimson to je asi jasné. Jinak mně toto album vždy zvukem připomínalo Talking Heads. Tam pro mě byl ten "přelom".

Petr Gratias @ 29.11.2011 11:08:37
Zdravím Ladu F....
správně jsi to pojmenoval.
Jako Talking Heads... ty asociace tam také cítím,
stejně tak ty novovlnné vibrace...

Brano @ 29.11.2011 11:33:28
Ďakujem za vaše reakcie a názory.Fripp je arogantný a prehnane sebavedomý,o tom niet pochýb,ale treba aj povedať,že je to hudobný génius a geniálni ľudia bývajú väčšinou poriadne "švihnutí".Ja osobne preferujem tvorbu King Crimson z rokov 1969-1975,teda od In the court... po Red.Preto som ohodnotil Discipline iba štyrmi hviezdičkami.Albumy KC z rokov osemdesiatych boli na môj vkus už príliš moderné.

@ 30.11.2011 21:59:47
Ano.. citim tam obrovsky vlivy napr. Talking Heads, Petera Gabriela (III. a IV.) ale i mych oblibencu Pere Ubu nebo treba Prazskyho Vyberu ;-) Ta doba byla proste takova..

Petr Gratias @ 30.11.2011 22:22:37
Zdravím, Brano....
s Tvými postřehy a hodnocením se plně ztotožňuji!

19.01.2011 Danny
5 stars

Po vydání alba Red (1974) Fripp vyhlašoval, že King Crimson končí. Kapela už umělecky přinesla vše, co považovala za podstatné a další nastavování a rozmělňování napovažovala za rozumné. Časem ale Fripp změnil názor, našel ve svém okolí inspirativní muzikanty a pro sebe nový směr hudebního směřování. Jako vždy u King Crimson šlo o spojení pudového diletantství s akademickou promyšleností, tentokrát však nově na principech riffového ornamentalismu, polyrytmů a polymetrie a také novovlnných struktur a v náznacích i minimalismu. Za bicími se objevil starý parťák Bill Bruford, který se v sestavě kapely objevil už podruhé (prvním jeho "karmínovým" albem je Larks' Tongues in Aspic z roku 1973). S Levinem se Fripp poprvé setkal v roce 1977 při nahrávání debutového alba Petera Gabriela. O dva roky později ho přizval na natáčení svého alba Exposure. Tady se prý domluvili na další spolupráci. Posledním členem se stal Adrian Belew, bývalý kytarista Franka Zappy, Talking Heads a v poslední době i nepřehlédnutelný u Davida Bowieho, se kterým objížděl svět v rámci Heroes Tour. Údajně se dal ke spolupráci přemlouvat, protože měl v úmyslu odstartoval svou sólovou kariéru.
Album má i po letech ohromující účinek. Kapela vrství rytmy i různě dlouhé takty, hraje na nezvyklý počet dob, pracuje s překvapivými melodiemi, stírá hranice mezi sólovým partem a doprovodnými motivy. A přináší osobité textové kontury. Úvodní "Elephant Talk" přináší napětí mezi plynoucí, ale tvarově nepadnoucí basovou figurou a "pokřikováním" doprovodných kytar. Fripp to jen ledabyle prokládá podivínskými sóly, Bruford je zdánlivě potlačen. Když ale posloucháme pozorně, slyšíme v pozadí zajímavé perkusivní miniatury. Text je nekonkrétní, Belew těkavě vrší slova se vztahem ke konverzaci a vytváří plochu o mnoha bodech bez ambice souvislého pohledu. Je to jeho typický rukopis: žóngluje se slovy a vytváří metafory na hranici surrealismu. "Frame by Frame" se rozpíná do všech stran, je na sedm dob a i harmonicky je nestálá. Rytmika je fragmentovaná a neústupná. Zklidnění přináší "Matte Kudasai", která v názvu ukrývá japonskou prosbu o vyčkání. Belew ji podkládá svými zahuštěnými akordy a skvěle zpívá, Frippova kytara je náladotvorná. Melodie písně je, i přes velké melodické skoky, něžná a silná. "Indiscipline" je postavena na kontrastu mezi vpády úderných, nepravidelných riffů a rozpolcenými představami v textu. Další lahůdku přináší předposlední položka alba, která své jméno získala díky slovní hříčce. Přesmyčkou Heat In The Jungle vznikl slovní nonsens "Thela Hun Ginjeet", píseň rytmicky strhující s textem o drsném a krutém světě. "The Sheltering Sky" jen temperuje kolem pevné osy, v pozadí ale rozkvétají rytmické ozdoby (Brufordovy perkuse jsou vynikající) a každý drobný motiv dotváří do detailu vyvedenou strukturu písně. "Discipline" je epilog se vším všudy, shrnuje poselství a naznačuje, kudy se skupina vydá na své další cestě.

Poznámky
Podivnost hlavní figury "Elephant Talk" (to je ta, která se vyloupne v čase 0.13) je dána tím, že píseň je v moll, ale tato figura je v dur. Krásně se tak melodie pere s harmonií vespod. Bruford bubnuje synkopicky a podporuje kytarové akcenty na lehkých dobách. "Frame by Frame" je na 7/4, ale jedna z kytar hraje na tři doby, kontrastní části jsou rovně na čtyři. Hlavní riff "Indiscipline" je pro změnu na pět dob, Bruford rozbíjí pravidelnost off beatem. Největší rytmický mazec přináší "Thela Hun Ginjeet", kde je zpěvový part postaven na střídání 7/8 a 9/8 fráze, kytara hraje pevně na sedm, bicí jsou pod tím vším 4/4. V bicích není slyšet hajtka, Bruford místo ní předvádí turbulence perkusí, jsou všude.
reagovat

Libor @ 20.01.2011 07:28:51
Nejsem muzikant, hudební nauka je pro mne oblast vzdálená, ale tuto recenzi jsem si přečetl několikrát. A s chutí. Díky za odborný rozbor.
Album je, samozřejmě, skvělé.

PaloM @ 20.01.2011 09:23:40
Musím sa pridať k Liborovi, Dannyho recenzie sú obohatením nášho fóra. Veľmi to vítam, aj keď som na začiatku prejavil nepochopenie a bolo dobré, že sa Danny nedal odradiť.
Discipline je môj najobľúbenejší album King Crimson, ako som už veľa krát písal. Znie stále sviežo a moderne, čo si na rozdiel odo mňa moji potomkovia nemyslia.

Filozof @ 20.01.2011 10:41:31
Danny
Budu se dnes opakovat, ale Tvoje příspěvky jsou přesně to, co mi vyhovuje. Snažím se brát hudbu vážně, ale jako laik si mnoho věcí neodhalím a nezdůvodním, proto Tvoje rozbory hudebního metra ap. jsou nenahraditelné.

Brano @ 20.01.2011 10:57:33
Tvoja recenzia je skutočne veľmi hodnotná,odborná a informačne bohatá,dovolím si povedať profesionálna.Je plná faktov,ale zároveň sa aj číta veľmi pútavo.Tiež som si ju viackrát prečítal a musím skonštatovať že si talent.Klobúk dolu!

Jarda P @ 20.01.2011 12:44:32
Jelikož pro mě skončili King Crimson albem Red, budu se po přečtení recenze po Discipline poohlédnout. Možná zjistím, že jsem na ni už dospěl.

Brano @ 20.01.2011 13:06:29
JardaP:A skúsil si si vypočuť napr. The power to believe(2003)?U mňa totiž King Crimson neskončili nikdy,ich hudba je stále invenčná,progresívna a novátorská!

bsp @ 20.01.2011 17:38:38
Čo sa týka Elephant Talk, pre upresnenie je treba dodať, že tá ´durová´ figúra je hraná v inej tónine, ako je mollová tónina skladby, ak sa už na to takto pozeráme.
Napr. aj Kocáb rád využíval podobné podivuhodné ´finesy´, zrejme aj pod vplyvom Crimsonov, aj keď on to nedefinoval ako spojenie dur - moll, ale akúsi fúziu nekonvenčných stupníc.

Danny @ 20.01.2011 23:35:03
U "Elephant Talk" nejde o polytonalitu (současné uvedení více tónin), základem figury je stupnice, která má spodní tetrachord mollový a vrchní tetrachord durový: jmenuje se melodická mollová, v tomto případě odvozená od základního tónu "a".

Danny @ 20.01.2011 23:36:24
Pánové, díky za vaše reakce. Vážím si jich.

Mohyla @ 21.01.2011 09:12:03
Danny: Tvoje príspevky sa dobre čítajú a ešte sa aj nenásilnou formou možno niečomu priučíme. Díky za hudobnú osvetu.

bsp @ 21.01.2011 21:39:03
Danny
Ok, takto si to myslel. Pôvodne som zvažoval, že zachádzaš trochu ďalej.
Tak poďme na to. Elephant Talk je v ´a moll´. Ale vrchný tetrachord je obecne v molových _melodických_ stupniciach vždy "kvázi durový". Konkrétne v ´a moll´ melodickej stupnici sú to tóny fis a gis, aj keď smerom nadol je opäť aiolská. Ale kardinálnym rozdielom medzi dur a moll je predsa tercia (malá, veľká).
A práve tóny fis a gis tvoria "akože" tú durovú figúru. Ak sa melódia (figúra) pohybuje v moll melodickej, a akord je mollový, neznamená to, že sa tu pere harmónia v moll s figúrou v dur (to je trochu zavádzajúce, aj keď v stupnici A dur je vrchný tetrachord daný tónmi fis a gis oboma smermi). Je to iba figúra obsahujúca tóny mollovej melodickej stupnice vo vrchnom tetrachorde, nič viac.

hejkal @ 22.01.2011 05:49:35
Recenzia aj diskusia je skvelá, to druhé krásne demonštruje, prečo som si radšej zvolil bicie. :)

yngwie3 @ 22.01.2011 10:47:29
:o)) No tak hejkal, prečo nepovieš ten pravý dovod prečo si si vybral bicie. My čo sa pohybujeme v hudbe aktívne vieme, že na bubeníkov vždy baby leteli najviac :o)) Neviem prečo je tomu tak, ale v kapelách kde som hrával, to bolo takmer pravidlom.
P.S. Dúfam že toto nečíta Tvoja manželka :o)

PaloM @ 22.01.2011 11:22:55
Manželka môže byť pyšná na to, čo sa iným babám nepodarilo :-)

Danny @ 22.01.2011 11:52:00
bsp:
Pôvodne som zvažoval, že zachádzaš trochu ďalej...
Právě že nemá cenu zacházet do zbytečných detailů, snažím se zajímavé okamžiky ve skladbách vysvětlovat "pocitově" (pokud to jde), pak mají všichni šanci pochopit podstatu. Že se v případě "Elephant Talk" jedná o melodickou moll, jsem napsal až po tvé reakci, jinak bych to nekomplikoval: napsal jsi, že "tá ´durová´ figúra je hraná v inej tónine", což není pravda (ty jsi ji tam vážně nepoznal?). Co vyplývá z míchání tónorodů (a netýká se to jen melodické moll), to víš jako muzikant určitě dobře a nebudu tě urážet rozborem tónů a harmonickou nadstavbou.

bsp @ 22.01.2011 13:03:55
Danny
Myslel som, že budeme, diskutovať seriózne a nie spôsobom ´kto nad koho´ s možným urážaním jeden druhého. :-)
Samozrejme, že som poznal, že figúra je v MOLL melodickej, veď som to v predchádzajúcom príspevku vysvetlil až príliš dôsledne. Ty si však v recenzii napísal :"PODIVNOST hlavní figury je dána tím, že píseň je v moll, ale tato figura je v DUR", čo je pravda len spolovice a to ma priviedlo k inému možnému výkladu. Táto tvoja nepresnosť je zavádzajúca, čo ma viedlo k inému záveru (rozoberať tu polytonalitu by bolo nebolo dvakrát vhodné, aj tak je tu možno viacero ľudí, ktorým takéto podrobné rozoberanie príliš nevonia). Žiadna podivnosť, v melodickej MOLL je horný tetrachord smerom nahor vždy v takej podobe, ako uvádzam vyššie, nezriedka v hud. kompozíciách používaný. To je celé.

Mirek Kostlivý @ 22.01.2011 13:56:28
To je skvělá výměna názorů na figury v moll a dur, něco podobného jsem nerad poslouchal v Lidové škole umění někdy v hloubi 60. let :-). Bylo by zajímavého sledovat podobné diskuze nad skladbami nebohého Dona Vlieta, jehož nedožitých sedmdesátin jsme se bohužel v těchto dnech nedočkali ...

Danny @ 22.01.2011 14:22:43
bsp: Já jsem vůbec neměl v úmyslu tě urazit! Právě proto své vysvětlování vůči tobě omezuju na minimum, předpokládám totiž, že teoreticky tomu rozumíš! Přišlo mi jen divné, že jsi mi melodickou moll podrobně rozebral až poté, co jsem ji v reakci na tvoji připomínku pojmenoval. Proto jsem se ptal. Co se týká míchání tónorodů: škála "e, fis, gis, a" představuje vrchní durový tetrachord (není to "jakože durový" nebo "kvazidurový"), basová figura v "Elephant Talk" totiž používá cíleně jen tóny durového tónorodu z A dur a při akcentaci tónů "a", "fis", "gis" v basu (v kombinaci s kytarovými akordy Ami9, Cmaj7 atd.) dochází k zajímavému napětí, protože oba komponenty znějí současně.
Mě tyhle věci baví, nakonec, svou diplomovou práci jsem psal na téma "Latentní harmonie tónových řad", ale chápu, že to běžného hudebního fanouška nezajímá. Proč taky. bsp, já jsem ten poslední, kdo by tu chtěl někoho urážet, pokud to tak vyznělo, omlouvám se ti.

frippák @ 22.01.2011 23:26:22
tohle je hudba co mám rád..... Danny - dobře napsaný, líbí se mi, že si tam každej něco najde - mám se co učit.....

a jestli se chcete pobavit, tak si prolítněte ty povídačky co sem napsal bsp
nejdřív - pre upresnenie je treba dodať, že tá ´durová´ figúra je hraná v inej tónine, ako je mollová tónina skladby, ak sa už na to takto pozeráme. /aha, takže jiná tónina, úplně..... proč už jsi tady nenapsal, že jsi přece jasně poznal melodickou mollovou???/
pak - Danny napsal, že je to ta melodická mollová a bsp mu vysvětlil co to je, kdyby to náhodou nevěděl /už to asi není jiná tónina, před chvíli ještě byla...../
a třešnička na dort /bsp smečuje/ - Samozrejme, že som poznal, že figúra je v MOLL melodickej, veď som to v predchádzajúcom príspevku vysvetlil až príliš dôsledne /no bodejď ne - i já jsem chodil do lšu na nauku a když nám to Danny naservíroval, to se to pak pitvá..../
a tečka - Žiadna podivnosť, v melodickej MOLL je horný tetrachord smerom nahor vždy v takej podobe, ako uvádzam vyššie, nezriedka v hud. kompozíciách používaný. /jo jo, vůbec nic podivnýho tam není a že tam k akordu a-moll hraje basa gis, no to je běžná pohodička...../

Danny - za co ses omluvil, to mi není jasný?!

Kája @ 29.01.2011 10:25:48
Heleme se, "odborník" frippák se ozval. Ty vole, tys měl mlčet, protože tím, že k akordu a-mol hraje basa gis, tím si skutečně pobavil, "sluchař".
Aha, už jsem to pochopil: když k akordu a-dur hraje basa gis, to už běžná pohodička je. :D :D Raději měls mlčet, "frippák".

29.04.2010 Deadmonkey
5 stars

Na počátku 80. let došlo v King Crimson k dalšímu z Frippových pověstných manévrů. Kvalita "nováčků" je však vynikající, což opět dokazuje, že má Fripp opravdu štastnou ruku při výběru nových kolegů.

Hudba se však s novými hudebníky a s příchodem nové éry dost změnila, posunula se směrem k osmdesátkám. Nebyl to ovšem posun k popové uhlazenosti, jako spíš posun v oblasti experimentální a instrumentální.

Při poslechu zaujme hned první věc - Elephant Talk s výborně do praxe uvedenou technikou aliterace. Povedená je i zvláštně pulzující basa, Brufordovy bicí a občasné zvířecí, nicméně vkusně umístěné, zvuky uprostřed skladby.

Dalším klenotem je melancholická Matte Kudasai, v níž Belew dokázal, že umí opravdu výborně zpívat.

Za vrchol a nejlepší skladbu považuji hypnotizující Discipline, ve které Fripp s Belewem (?) strhujícím způsobem rozvíjí motiv z úvodu. Skladba přesvědčivě ukazuje Frippa jako kytarového virtuosa.

Na závěr: Doba se změnila a stejně tak i Crimsoni, vývoj se však podařil se zachováním důstojnosti a předchozí úrovně, což se jen tak nevidí. Pánové Fripp, Belew, Bruford a Levin, zde naplnili podstatu progresivního rocku do poslední kapky. S 80s tedy přišla progrese, nikoliv regrese. A tak to má být.
reagovat

PaloM @ 29.04.2010 20:37:48
Výborná recenzia, takto vnímam Discipline aj ja. Len dodám, že páči sa mi aj výborné zoradenie skladieb a predný obal (neviem, či to je neaký symbol alebo proste nápad). Na YouTube sú pekné koncertné ukážky. Je to môj najobľúbenejší album King Crimson, zatienil aj prvé mellotronové skvosty. Ak to nie je príliš hlúpe, dovolím si Discipline označiť za prototyp moderného progress rocku.

Óin @ 29.04.2010 21:25:02
K obalu: The band used the Celtic knot (>> odkaz on the original LP cover without knowing that it was copyrighted, and for the most recent releases, it is replaced with a similar knot redesigned by Steve Ball (used with his permission).

Ufolog @ 29.04.2010 21:29:04
Recenze je celkem OK, ale chybi mi tam aspon zminka o tom nejpodstatnejsim = o nastupujici new wave (ale castecne i punku) ve stylu Talking Heads nebo treba Pere Ubu, kterou je tahle deska (+ dve nasledujici) tak z 80% ovlivnena :-) (druha strana 3ofPerf2 treba i industrialu). Uz jenom nervni Belewuv zpev ma daleko bliz treba k punkrocku :-) Ale treba i vizaz kapely na koncertech..
Tohle uz nejsou zadni stari dinosauri ze 60 a 70 let kterejm se pred vydanim "Red" spousta lidi uz jen smala. Tohle je opravdu moderni - a !na tu dobu! bych pouzil daleko vystiznejsi vyraz "alternativni + opravdu experimentalni" (nezli po staru a s art-rockem stale spojovanej stejne nezazivnej a nicnerikajici nazev "progresivni") narez zaslouzici maximum stars.

Jenom me trochu zarazi, jak tomuhle soundu mohli tvrde ortodoxni posluchaci starejch KC a treba Yes vubec prijit na chut.. nechapu :-)


Deadmonkey @ 29.04.2010 21:46:11
Palo: díky :)

Ufolog: máš pravdu v tom, že Fripp byl touto dobou dost indie/alternative nebo jak se tomu tehdá říkalo, ale přišlo mě důležitější pojmout to spíše v kontextu tvorby KC. I z toho důvodu abych trochu přiblížil eighties Crimsony zatvrzelným odpůrcům tohoto období.

Mimochodem: Jak si teď napsal o té new wave, napadla mě zajímavá podobnost této inkarnace King Crimson a Kocábova Výběru.

Voytus @ 30.04.2010 10:51:09
Také jsem tomuto období nemohl dlouhou dobu přijít na chuť. Vlastně mi dost pomohlo seznámení se se sólovou tvorbou Adriana Belewa, který je pro tuto inkarnaci KC zásadní postavou.

PamP @ 30.04.2010 15:17:20
V současné době jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec. K těm ukázkám na Youtube jenom tolik, že část z nich pochází z dvoj DVD Deja VROOOM (natočeno v r. 1995 v Tokiu), kde je mimo jiné, většinou skladeb z THRAKu, i několik skladeb z Discipline. Asi vůbec nejlepší DVD, co jsem kdy viděl... mimochodem pro neznalé v podání "double tria". tomuhle říkám hudba!

Frééééjm báj frééééééjm:)

PaloM @ 20.01.2011 09:30:09
Ako spomína Deadmonkey, "... Fripp byl touto dobou dost indie/alternative nebo jak se tomu tehdá říkalo...". Spomenul som si na Frippov prínos na albume Peter Gabriel 3 (1980), ktorý sa mi najviac páči od Gabriela. >> odkaz

bsp @ 22.01.2011 13:01:22
Danny
Myslel som, že budeme, diskutovať seriózne a nie spôsobom ´kto nad koho´ s možným urážaním jeden druhého. :-)
Samozrejme, že som poznal, že figúra je v MOLL melodickej, veď som to v predchádzajúcom príspevku vysvetlil až príliš dôsledne. Ty si však v recenzii napísal :"PODIVNOST hlavní figury je dána tím, že píseň je v moll, ale tato figura je v DUR", čo je pravda len spolovice a to ma priviedlo k inému možnému výkladu. Táto tvoja nepresnosť je zavádzajúca, čo ma viedlo k inému záveru (rozoberať tu polytonalitu by bolo nebolo dvakrát vhodné, aj tak je tu možno viacero ľudí, ktorým takéto podrobné rozoberanie príliš nevonia). Žiadna podivnosť, v melodickej MOLL je horný tetrachord smerom nahor vždy v takej podobe, ako uvádzam vyššie, nezriedka v hud. kompozíciách používaný. To je celé.

12.02.2010 nowhere_man
5 stars

Toto je po debute moje druhé najobľúbenejšie album King Crimson. Jasné, mnohí môžu namietať, že toto album je o inom ako albumy z éry 69-74. Je to tak, hudobne je éra 81-84 úplne inde, ale kvalitatívne zostala na tej istej vysokej úrovni. Zostava Fripp, Belew, Bruford a Levin vyprodukovala v tejto druhej ére kapely úžasné tri albumy a práve Discipline je z nich jednotka. Je to album, ktorý ma dostal a od prvej po poslednú skladbu nikde nepočujem žiadnu slabú chvíľku. Úvodná Elephant talk má možno divný vokálny prejav, ale tie nástroje čo stvárajú... Frame by frame je krásna melodická vec a ešte krajšia je v tomto ohľade snová Matte Kudasai (na albume v podobe bonusu aj v alternatívnej verzii). Indiscipline patrí k tým ťažko definovateľným, ale kvalitne vynikajúcim crimsoňáckym skladbám. Thela Hun Ginjeet je jedna z najsilnejších skladieb Kingov, ako keby predbehlá dobu o 10, 12 rokov a pritom kvalitne je vysoko nad produkciou rockovej hudby zo spomínanej doby. The sheltering sky je najexperimentálnejšia skladba albumu, ale opäť tu vládne krásna snová atmosféra. Záverečná Discipline zahŕňa potom všetky skvelé atribúty nového King Crimson. Pre mňa päť hviezd, album bez jedinej chyby. Tie spoločné gitary Frippa s Belewom sú neprekonateľné a typické pre éru 81-84.
reagovat

ufolog @ 12.02.2010 22:29:33
Souhlas. Zajimavou a klasickou 1ku hodnotim plnym poctem bodu. Zato nezazivny alba 2 az 6 jsou extremne "art" a spis jen pro snoby. Az castecne novovlny red+blue+yellow sou teprv ta prava jizda..

20.04.2007 lenzi
4 stars

Jeden z mojich obľúbenejších počinov od KC. Obsahuje vynikajúce skladbičky ako Frame By Frame alebo Matte Kudasai, ktorú radím medzi najlepšie pomalé skladby (alebo ak chcete slaďáky :-) v rockovej histórii - spolu s Time And A Word od Yes alebo trebárs Don't Give Up od Petra Gabriela a Kate Bush. Ostatné skladby sú tiež výborné, jediná škvrna na tomto albume je prílišná ukecanosť v niektorých skladbách. Na Elephant Talk sa to ešte dá zniesť, keď však Bellew príliš reční aj v Indiscipline a Thela Hun Ginjeet, tam už to trochu kazí muziku. Preto nedám plný počet.
reagovat

Wenzl @ 21.04.2007 00:00:00
Přesto,že tahle "recenze" není z nejobsáhlejších,z hodnocení bych nejspíš souhlasil,ale osobně bych šel asi i ještě o bod dolů.Tohle už není KC co býval.Vrchol = jednoznačně debut!

lenzi @ 21.04.2007 00:00:00
Viem, že to nebolo rozsiahle, ale bola to moja premiéra na tomto serveri. Dúfam, že sa rozpíšem ;-)
Za tými 4 hviezdičkami si stojím, lebo z toho množstva albumov bolo Discipline príjemné prekvapenie, keďže podľa mňa, po debute to malo klesajúcu tendenciu (napríklad mnohými chválenému Lark's Tongues in Aspic by som dal 3 - možno sa ešte v osobitnom príspevku/recenzii rozpíšem prečo).

Wenzl @ 21.04.2007 00:00:00
Tak s tím nemůžu vůbec souhlasit,protože Lark´s.... je nesrovnatelně invenčnější,stylově čistější a "kingkrimsonovější" album než Discipline.Zde byla kapela již silně ovlivněna novými,v hudbě obecně se objevujícími trendy,které tvorbu KC a teď dávám dvoje uvozovky ""komercionalizovaly"".Lark´s... určitě za 4 a půl!

lenzi @ 21.04.2007 00:00:00
Nesúhlas je úplne namieste. ;-) Ono totiž každá recenzia je vysoko subjektívna záležitosť.
Ja osobne v progresívnej muzike uprednostňujem melodickosť oproti rytmickosti a skôr "klasicizovanie" ako avantgardistické experimentovanie.

08.02.2005
4 stars

Nedá mi to, abych tady nenapsal o pocitu, který mě provází už léta. Mám ten dojem, že právě Discipline bylo takové spouštěcí album pro naši tzv. novou vlnu, mám tím na mysli ono období 1981-1983, období Pražského Výběru, Abraxasu apod...Přerod PV z jazzrocku právě do té důraznější, rockovější polohy (viz Kocáb v pořadu ČT Bigbít vzpomíná jak s Pavlíčkem začali hrát new wave) byl zcela v duchu Discipline. Možná se mýlím, ale pokud tam byla u těchto muzikantů nějaká podprahovka, mohla být vyvolaná třeba právě Discipline.
reagovat

ladah @ 13.12.2007 15:13:39
Kapela, na kterou mělo vliv "Discipline" od KC byla u nás jednoznačně Futurum - deska Ostrov země. Nedoceněný kytarista Miloš Morávek.

12.10.2004 Hans
5 stars

Po oddechovém čase několika let se Fripp a spol. pouští znovu do práce. V tradici King Crimson je nynější sestava opět zcela překopaná, ale jak je možné zjistit na pozdějších deskách, tahle změna je trvalejšího charakteru. Do základu Fripp/Bruford je přibrán odteď nastálo Pan zpěvák a Pan kytarista, nonkonformní umělec Adrian Belew, exTalking Heads. Tohle jsou zcela noví KC a je to hodně znát. Jednak se technika pohnula kupředa a jsou k dispozici větší vymoženosti, je doba syntezátorů a v tvorbe KC se to musí odrazit, jako u většiny kapel té doby. Zvuk celé desky je krystalicky čistý, skoro bych řekl chemický a netradiční zvuky jsou hojně využívany ve všech písních. Melancholická a patetická nálada 70 let je zcela pryč, nové písničky jsou odlehčenější, živější, místy až frenetické, deska zní až funkově. Jediné ohlednutí za starými časy je snad Indiscipline, která zní hodně drsně a těžkotonážně, je ale zajímavě prokládána recitovaným textem (trochu mi to připomnělo zhudebněné básně Jima Morissona). Nemá cenu tady vypíchnout některé songy, protože jsou dobré všechny, ja osobně mám asi nejradši Thela Hun Ginjeet. Belew je výborný zpěvák a skoro bych řekl že ještě lepší kytarista (skvěle se s Frippem doplňují), je to element který nejspíš v KC chyběl, oproti Frippově spíše doprovodné hře si totiž Belew sem tam i zasóluje a to velmi osobitým způsobem s nenapodobitelným rukopisem (jeho solová hra je taková hodně noisová ale s výborným feelingem). Měl jsem to štěstí vidět KC osobně na prvním koncertě v ČR a byl to zážitek. Musím se přiznat že jsem spíše fanda wettonovského období, nicméně Belew posunul KC zase na vyšší umělecký level.
reagovat

01.09.2004 Dave
4 stars

V roce 1981 vydávají ?Crimsni? po kratší pauze jedno ze svých zajímavějších alb. Toto album tak trochu vybočuje z řady, i přesto, že tvorba kapely byla vždy dost různorodá. Do děje se dostanete až po několika posleších a desku si určitě zamilujete. Snové pomalé songy (např. ?Matte Kudasai?) se střídají s rychlými vypalovačkami s naprosto šílenými zvuky a ještě šílenějšími texty (?Indiscipline?). Ještě musím vyzdvihnout výtečnou ?Thela hun ginjeet?, kde naprosto vyniká vynikající instrumentální zručnost a sehranost celé kapely ve zběsilém tempu tohoto dokonalého songu. Kdo má rád nekonvenční muziku, určitě si zde přijde na své. Album hodnotím jako výborné.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 8x
Hans, nowhere_man, Deadmonkey, Danny, moonySK, kaktus, Petr59, ruprecht
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
Brano, Dave, lenzi, EasyRocker
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie King Crimson


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000