Joplin, Janis - Cheap Thrills

Joplin, Janis - Cheap Thrills - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1968

Tracklist:

1.Combination of The Two (5:48)
2.I Need A Man To Love (4:53)
3.Summertime (3:57)
4.Piece of My Heart (4:14)
5.Turtle Blues (4:21)
6.Oh, Sweet Mary (4:16)
7.Ball and Chain (9:30)


Obsazení:

Janis Joplin (vocals)
Sam Andrew (vocals, guitar)
James Gurley (guitar)
Peter Albin (guitar)
David Getz (piano, drums)
John Simon (piano)

 
05.08.2016 Luboš
5 stars

Janis Joplin jsem začal objevovat pozpátku a po její smrti, první album, které jsem slyšel bylo Pearl, po něm I Got Dem´Ole Kozmic Blues Again Mama, a pak tuhle desku. Ball & Chain byla její oblíbená koncertní skladba, a když jsem ji viděl naživo v rakouské televizi v záznamu festivalu v Monterey z roku 1967, toužil jsem mít tenhle skvost nahraný.

Tahle deska je složená ze studiových a živých nahrávek. Už úvodní skladba Combination Of The Two je špičkovou ukázkou bigbítu, který se hrál na západním pobřeží Spojených států, hudba, jejíž základy jsou v blues hrané s maximálním nasazením a silným zvukem. Již v této skladbě zpívá Janis výborně. I Need A Man To Love výborná skladba opět s bluesovým základem a následuje Gershwinova skladba Summertime, neznám lepší verzi téhle skladby. V Piece Of My Heart nám Janis ukazuje obraz své duše. Nádherné života zpytné želví blues za doprovodu klavíru poslouchám se zatajeným dechem, úžasná skladba. Po více méně instrumentální skladbě Oh, Sweet Mary už vidím před očima Sama Andrewa a Jamese Gurleye jak jim vlají vlasy v předklonu a nádherným rifem začínají Ball And Chain, Janis v pletených kalhotách si podupává nohou v pantoflích na podpatku. Tahle skladba to je klenot v diskografii Janis Joplin, ostatně nechybí ani na albu Joplin In Concert, kde jí zpívá za doprovodu Full Tilt Boogie. Mám i verzi z desky co vyšla v Gramoklubu, co verze to jiné provedení, ale vždy úžasné.

Tahle deska je pro mě za pět hvězdiček

reagovat

Martin H @ 05.08.2016 11:46:09
Co dodat. Vynikající deska, vynikající zpěvačka.

Luboš @ 05.08.2016 12:13:05
Martin H: zdravím, díky za reakci, z předchzího textu vím, že máš Janis hodně rád. Škoda, že žila jak žila mohla tu ještě být. Stejně jako všichni z klubu 27. :-)

22.10.2015 Martin H
5 stars

Tak tohle je přesně ono. To jsem si pomyslel, když jsem poprvé slyšel tuto vynikající nahrávku. Vznikla z toho láska, která mě drží již skoro čtvrt století a na kterou nedám dopustit. Janis Joplin sice za svou krátkou, ale o to zářivější kariéru natočila i jiné desky, ale zde podle mě dosáhla svého tvůrčího vrcholu. Vrcholu, jehož kvalit dosahuje snad jenom posmrtné album Pearl, ale rozhodně ho nepřekonává.

Album bylo nahráno během března až května roku 1968 a 8 týdnů bylo číslem jedna v žebříčku Billboardu. Jedná se o poslední studiovou nahrávku Janis Joplin se skupinou Big Brother And The Holding Company. Na konci téhož roku zpěvačka formaci opouští a vydává se na sólovou dráhu.

Hned úvodní skladba Combination of The Two je neskutečná jízda. I když je zde Janis součástí celku a hodně pěveckého prostoru zde dostávají oba kytaristi, tak bez ní by celkové vyznění skladby bylo asi jiné. V následujícím blues I Need A Man To Love dostává zpěvačka dostatek prostoru, aby mohla ukázat, co se svým drsným hlasem dokáže. Obě kytary ji podbarvují tu drsněji, tu něžněji podle toho, jak je potřeba. A pak přijde Gershwinovo Sumertime, které do svého repertoáru zařadilo velké množství zpěvaček, ale jen málokteré z nich se podařilo písni vtisknout onu procítěnost a naléhavost jako Janis Joplin. První stranu alba zakončí skvělá Piece of My Heart, píseň, kterou mám nesmazatelně spojenou s představou toho, co bylo květinové hnutí, a při jejímž poslechu mám pocit absolutní svobody a volnosti.

Druhá strana začne skvělým syrovým Turtle Blues, skladbou, jejíž autorkou je sama Janis. Její hlas je opět velmi naléhavý a při poslechu mám pocit, jako bych seděl někde v zakouřeném baru, ve kterém hraje slušná kapela s vynikající vokalistkou, já piju whisky a pomalu se nechám unášet atmosférou, která se line z pódia. Předposlední písní alba je Oh, Sweet Mary, lehce psychedelická záležitost, ve které kromě Janis zpívá i kytarista Sam Andrew. Pro skladbu je charakteristické střídání rychlých a pomalých pasáží a donekonečna protahované kytarové sólo. Ta kytara se posluchači přímo zařezává do uší. Poslední skladbou je ta o „kouli a řetězu“, tedy Ball and Chain. Po úvodním elektrickém hromobití se připojí Janis, která zpočátku šeptá, ale postupně přidává na intenzitě a opět předvádí možnosti svého skvělého hlasu. Kapela se drží v pozadí, aby v polovině skladby nastoupila v plné síle. Po nějaké chvíli však hlavní roli přebírá opět Janis, střídá hlasové polohy a udržuje fascinovaného posluchače v napětí.

Ano, tohle album a zpěvačku Janis Joplin miluji. Jenom doufám, že si tohle vyznání nepřečte moje žena. Ale stejně si myslím, že to ví.

reagovat

Jardo @ 22.04.2016 13:23:12
Ospevovať Janis je tak ľahké...

23.06.2014 Akana
5 stars

Jsou zpěváci, kteří vám nedají možnost rozpoznat, kolik do svého zpěvu vložili bezelstného duševního sebeobnažování, a kolik rafinované stylizace. Takových je většina a jejich přístup je naprosto legitimní a správný, protože, stejně jako u herců, nezáleží na cestě ke kýženému výrazu, ale na něm samotném. Když působí upřímně, nesejde na tom, jestli je v něm póza či ne. Pak jsou ale hlasy, do nichž jejich vlastník otiskne i ty nejtajnější kouty svojí duše bez jakýchkoli postranních úmyslů i pudu sebezáchovy tak bezprostředně, že spekulace o nějaké stylizaci jdou automaticky stranou. I tahle cesta je samozřejmě správná, ale pro ty, kdo jí podstupují, taky většinou sebedestruktivní. Posluchač je opojen totálně upřímným odevzdáním se umělce, ten ale hoří rychleji, než ostatní. Janis Joplin byla přesně takovým neřízeným, sebestravujícím plamenem bez regulačních ventilů. Oslnivý záblesk a rychlý konec. Youngovo "It's better to burn out than to fade away" naplnila beze zbytku.

Skvělým tahem u alba Cheap Thrills, druhého, které natočila pod hlavičkou sanfranciských Big Brother and the Holding Company, je kombinace živých a studiových nahrávek. Obojí se dobře doplňuje, a protože ani ty studiové nejsou přehnaně učesané, tvoří spolu vyvážený celek a dobře dokumentují skutečnou koncertní energii kapely. Ve dvou číslech - Combination of the Two a Oh, Sweet Mary - zůstává Janis v týmovém houfu s ostatními muzikanty, i když i tam jsou její vokály nepřeslechnutelné. Celý zbytek desky ale patří její živočišné, blues a soulem odchované pěvecké exhibici, která jinak výborně šlapající kapelu často odsuzuje do role doprovodného bandu. I Need a Man to Love, Piece of My Heart, Janisina vlastní Turtle Blues i syrová koncertní verze Ball and Chain jsou odzbrojující skvosty, do kterých zpěvačka pěchuje emoce po hromadách.

Jedinou ne úplně dokonalou chvilkou je pro mě kupodivu slavná verze Gershwinovy ukolébavky Summertime. Janis Joplin jí pojala odvážně po svém, ale myslím, že téhle písni sluší méně expresivní podání a subtilnější jazzové aranžmá přece jen víc. S verzemi Billie Holiday nebo dvojice Armstrong-Fitzgerald tenhle cover prohrává na body. Jinak se ale Cheap Thrills právem stalo klasikou a nesmrtelnou připomínkou jednoho závratného talentu, k němuž zástupy rockových, bluesových i soulových zpěvaček dodnes vzhlížejí a čerpají z něho inspiraci.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

tykeww @ 23.06.2014 14:48:35
Recenze na Cheap Thrills mi udělala opravdu radost. Zvlášť první odstavec snad ani nešel napsat lépe.

Akana @ 23.06.2014 16:41:40
tykeww: Určitě šel. Ale díky mockrát, tvoje radost moje radost.
Jenom bych ještě chtěl podtrhnout, že já ty přírodní rozervance před "herci" nijak neupřednostňuju. Obě cesty vedou k cíli a posluchač stejně málokdy ví, jak je to doopravdy. Řekl bych, že ani zpěvák sám kolikrát nerozlišuje, co je role a co ne. A koneckonců jde to vůbec rozlišit? Nehrajeme všichni v jednom kuse nějaký role?

04.08.2011 Petr Gratias
5 stars

Druhé album kalifornské bluesrockové kapely Big Brother And The Holding Company vyšlo v pro nás tragickém měsíci srpnu 1968, k nám se ale jejich hudba dostala skoro až o rok později. Na albu je signováno Big Brother And The Holding Company a jméno Janis Joplin zde nefiguruje. Svědčí to o tom, že byla bluesrocková shouterka součástí skupiny a ne ambiciózní sólistka s kapelou za zády, jak tomu bylo v pozdějších letech.
Od roku 1967 o ní mluvila celá Amerika. Někteří s šokujícím úžasem a obdivem, jiní s odporem a kategorickou odmítavostí. Je ale pravda, že její koncertní prezentace (v rámci BBATHC) na památném Monterey Pop Festivalu v r. 1967 vzbudila velký ohlas a tak se stalo, že tahle „uřvaná ženská s hrubými rysy“ vytěsnila z nejvyšší pozice královnu soulu Arethu Franklin, což bylo velkým překvapením.
Album je samozřejmě součástí mé sbírky a přiznám se, že mě překvapuje, že dosud nikdo z pánu progboardistů mu dosud nevěnoval svou pozornost.
Pozornost upoutával i barevný kreslený obal ve stylu comics, který má v Americe tak velkou popularitu a zázemí a také volný překlad „Laciné hrůzy“ byl dost sugestivní a jednotlivé obrázky představovaly i jakýsi vnitřní obsah písní na albu.
Je to ryzí, syrová, nekompromisní, ale velmi věrohodná hudba obnažených lidských pocitů, která nic nepředstírá a vysvléká vás z kůže. Tohle dokázalo v oblasti ženského zpěvu deklarovat v dané formě velmi málo zpěvaček a proto si Janis Joplin velmi vážím za její spontánní výkon v rámci tak syrové kapely jako byli Big Brothers And The Holding Company…..

COMBINATION OF THE TWO – úvod alba jakoby znamenal, že album je natočeno naživo, ale celkové pojetí je vnímáno jako studiové album. Velmi úderný a zdrsnělý sound šlapající rockové kapely, ve kterém se mísí mužské hlasy s ženským vokálem. Ten sice zní hodně syrově, ale vyčnívat začne až o něco později. Slyšíme zpěv i prvního kytaristy Sama Andrewa a druhého kytaristy Jamese Gurleyho. Sam Andrew zmáčkne fuzz box a vnímáme velmi syrový kytarový sound, doprovázený hřmotícími bicími nástroji Davida Getze a a baskytaristy Petera Albina. Typický šlapavý song s energetickým potenciálem na plný plyn. Žádné kompromisy směrem k popu, ale drsný melodický přímočarý rock bez příkras a v závěru spontánní divoký potlesk.

I NEED A MAN TO LOVE – druhá skladba je ovšem syrové elektrické blues hned na první pokus. Andrew rozezní svoje neučesané drsné tóny za Gurleyho asistence, ale už stojí Janis Joplin před mikrofonem a neskutečně exponovaným syrovým vokálem, který dře jako smirkový papír v hrdle vás posadí do křesla. Název skladby už o lecčems vypovídal. Prudérní Američané z toho museli mít noční můru. Žena zpívá o potřebě milování – nejen o tom platonickém, ale především fyzickém. I na Ameriku tohle musela být v dané době (po sexuální revoluci) docela silná káva. Kapela hraje drsně a neučesaně, ale má smysl pro jemnosti v podání a tak ustupuje mírně do pozadí a vynikají zde hlasy. Zejména sólistky, ale i obou mužských hlasů

SUMMERTIME – nádherná coververze. Kdo by neznal slavného amerického skladatele George Gershwina. Skladba Summertime patří mezi jeho špičková díla. Je to blues jak z učebnice. Janis Joplin zpívá velmi přesvědčivě a a s mimořádným emocionálním prožitkem. Sound ve skladbě je ale podle mého soudu dost nevyvážený. Velké dynamické proměny, které nebyly tak úplně uměleckým záměrem, ale spíše „problémem“ při nahrávání. Saam Andrew sice není ani Eric Clapton, ani Michael Bloomfield, ale jeho syrová bluesrocková varianta je hodně přitažlivá a s Jamesem Gurleyem se výtečně doplňují. Kytary znějí chvíli jako cirkulační pila ve vysokých obrátkách a chvíli si pohrává s melodikou v čistých a čitelných tónech. Mistrovské bluesrockové zpracování!

PIECE OF MY HEART – mocný nápor v začátku a pak výrazné zklidnění. Dynamika je zde velice citlivě pojímána jak ve zpěvu tak v instrumentálním pojetí. Drsné akordické attacky s hutnými basovými a bubenickými akcenty. Janis Joplin dokáže s hlasem pracovat neskutečným způsobem hladivě až něžně (po svém způsobu), ale pak prudce jako horká láva se řítí vpřed s drsným a nekompromisním způsobem drtí, co jí stojí v cestě. Andrewovo kytarové sólo není sice technicky nejpreciznější, ale má výtečný výraz a rockovou syrovost…
Vzpomínám si, že v r. 1992, když začínalo vysílat nekompromisně rockové brněnské Rádio Hády, zahajovali vysílání právě touto skladbou…. Dnes, když byste zcela náhodou naladili toto rádio, budete mít pocit, že bohapustě žvaním nesmysly, soudě podle playlistu, který se aplikuje do éteru (huuuh).

TURTLE BLUES – nádherné ryzí blues. Tak ryzí, že mi to svírá nitro. Janis Joplin zpívá přesně s bluesovým výrazem par excellence a potvrzuje mimořádný smysl pro tuto emocionální formu. Klavírní doprovod a akustická kytara znějí velmi stylově a jasně bez předstírání. Výtečná hospodská atmosféra s nezřetelnými ruchy (cinkání sklenic a nezřetelné hlasy v záznamu), jakoby se píseň v hospodě i natáčela. V závěru téhle výtečné skladby zaznívá aplaus… „Želví blues“ nazpívala u nás dokonce i Eva Pilarová

OH, SWEET MARY – tak tahle skladba na mě dělá dojem psychedelického výletu. Šamanské bubenické přechody, klouzavá elektrická kytara v prostoru a napůl zpívaný a napůl deklamovaný hlas Andrewa, ke kterému se ve zpomaleném části přidává i Janis Joplin. Baskytarista Peter Albin do skladby nahrál výtečnou svižnou melodickou basovou linku, sledující Getzovy bubenické přechody a údery do činelů. Kytara kreslí tónové nálady a její funkce se během skladby proměňuje z útočné a vedoucí, do náladotvorné. Tak mě i trochu napadá, zda závěrečné stupňování melodie v závěru není tak trochu v obecném slova smyslu možná brat jako experiment s marihuanou – ta „Sweet Mary“ může být „sladká Marie“, ale také „marijánka“. To už ponechám posluchači k vlastnímu závěru. Píše se rok 1968, jsme v Kalifornii a hippies jsou všude kolem nás……

BALL AND CHAIN – pár kytarových tónů a pak pár vteřin absolutní ticho a potom se vám syrové řeřavé tóny elektrické kytary zaříznou do uší, jakobyste se brodili nějakou mazlavou bažinou a cítíte neuvěřitelnou tíhu v nohách…. Pak zklidnění a Janis Joplin zpívá šeplavým velmi tlumeným hlasem o „kouli a řetězu“. Vnímám to prostřednictvím hudebního ztvárnění, zpívaného textu, názvu a výrazu jako velmi adresnou záležitost. Skladba je víceméně improvizací, kterou se podařilo protáhnout na víc jak devět minut záznamu. Andrew zde zahřmí svými kytarovými party, ale je to hlavně Janis Joplin, která dostane příležitost v drsné kráse svého projevu předvést svoje schopnosti za následného mohutného potlesku pseudoživého alba. Zůstala pořádná porce emocionálního nákladu živočišné hudby, před kterou skládám poklonu…

Album Cheap Thrills se stalo obrovským obchodním trhákem nejen kapely, ale i firmy CBS. Producent John Simon zde odvedl výtečnou práci. Album se vyšplhalo na vrchol žebříčků. Znamenalo ale také po řadě nekonečných koncertů rozchod Janis Joplin s Big Brother And The Holding Company a posun jejího hudebního směřování trochu jiným směrem více k soulu, ale to už je jiná kapitola….
Napadá mě, že Janis Joplin neměla podléhat všelijakým dobře míněným manažerským radám a zůstat součástí Big Brother And The Holding Company nadále. Ano, pro větší pestrost zde mohly být v dalším období součástí kapely hammondky nebo syrový tenorsaxofon. Kapela držela jako celek hodně pohromadě a moje představivost zde je schopna ucítit proměnu, ale realita byla jiná a šla jinými cestami, takže moje postesknutí je zcela irelevantní…..
Možná bude pro mnohé překvapením, že pražský kytarista Radim Hladík v roce 1969 považoval právě Jimi Hendrix Experience a Big Brother And The Holding Company za svoje nejoblíbenější kapely a jak říká, líbil se mu hlavně jejich „špinavý“ sound bez příkras.
Společně s jejím posledním (posmrtným) albem Pearl, považuji i tohle album za jedinečný hudební počin a proto je plný počet hvězdiček zcela jasný.



reagovat

Ivko @ 15.02.2013 16:52:17
Pocta pre Petra Gratisa a Janis Joplin
Spomienka na nedožité jubileum...
Ahoj Petr,
musim pochváliť perfektne odvedenú pracu, teda Tvoju recenziu Joplin, Janis Joplin - Cheap Thrills. Áno, asi je to najlepšie, čo Janis stihla natočiť počas svojho krátkeho, no veľmi dynamického života. Áno, tá Tvoja recenzia je na Progboarde už nejaký pátek, ale reagujem na ňu aj preto, pretože nedávno, teda presne 11. januára, teda ledna, by sa bola Janis Joplin dožila svoju sedemdesiatku. Niekoľkokrát to o.i. pripomenul na Riadio Beat Cz Vojta Lindaur a ja to teraz pripomínam bíťakom na Progboarde. Mimochodom v ĆR existuje niekoľko rokov výborná Janis Joplin Revival Band, dobre známa svojimi koncertami aj mimo ČR.
Ja len dúfam, že sa Janis dobre darí v rockovom nebíčku, ale musím povedať, že sa tam tak rýchlo, nemusela ponáhlať...

Petr Gratias @ 15.02.2013 19:05:36
Zdravím,Ivko!
Díky za uznání.
Z Tvé reakce usuzuji, že jsi přímo vášnivý obdivovatel
JANIS JOPLIN.
Mimořádně mě to těší, protože tady o ni zavadí relativně velmi málo lidí.
Pořád je to jeden z nepřesvědčivějších hlasů, který kdy v blues zazněl...
Když se chci dotknout kořenů a hudbu uchopit jako neotesaný křemen, je Janis Joplin ten nejryzejší příklad hudební poctivosti.
Pořád je to královna!

Zaregistroval jsem, že existuje Janis Joplin Revival Band, ale popravdě řečeno jsem je neslyšel.
Jistou odnoží v českém prostředí mohla být Pavla Kapitánová, která bohužel předčasně odešla do hudebního nebe....
Tvé pozornosti bych doporučil třeba MAGGIE BELL, CANDY GIVENS, ELKIE BROOKS, INGU RUMPF, ETTU JAMES... ale při vší úctě je Janis pořád ještě "strčí do kapsy".
Zdravím a díky!

Ivko @ 15.02.2013 22:57:03
Ahoj, Petr,
vdaka za Tvoju reakciu... Rád čitam zasvätené članky, ako sú napr. Tvoje recenzie. Citiť z nich veľký prehľad, ale hlavne to, že sú pisané nielen hlavou, ale i srdcom. Janis bola i je skutočná PERLA. Len môžeme tušiť, čo všetko by ešte naspievala, keby... Tá česka Janis sa menuje Táňa Máňa Poláčková. Pripajam link na WEB
>> odkaz
Mal som možnosť ju vidieť s kapelou naživo...
Robí to veľmi slušne a s veľkým nasadením.
Ešte ma napadol jeden životopisný film o Janis, ktorý mám vo svojom archíve, určite ho poznaš. Je to The Rose s Bette Midler. Dobre urobený a hlavne s množstvom originalnych piesní.
Všetko dobré...

PaloM @ 16.02.2013 12:47:53
Stránka s Joplin Revival má bohužiaľ zavádzajúci názov, ktorý mylne zavádza, že ide českú stránku Janis Joplin.
Pozrel som asi 5 ukážok na youtube. Vravieť o českej Janis je urážka zosnulej Janis.
Prejav Češky je príšerný !
Len pre silné nátury: Joplin revival >> odkaz

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 9x
Pumprle, Petr Gratias, joel, zdenek2512, lucus, Akana, Martin H, Luboš, jiří schwarz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Joplin, Janis


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000