Jethro Tull - Thick As A Brick

No, po dlhšej dobe som späť. Teda, nikdy som neodišiel, na progboard chodím takmer denne. Ale recenzie som akosi dlho nenapísal. Tak pozerám, že už dávno som načal Jethro Tull. Tak to treba aj dokončiť. Takže čo povedať k albumu Thick as a brick aby som neopakoval už povedané? No, to je ťažké. Pre m�a spolu s Aqualungom vrchol tvorby kapely. Vynikajúce album, ktoré ukážkovo reprezentuje žáner art rock alebo progresívny rock. A pritom tullovsky jedinečný. Na celom albume nepoznám slabé miesto. Sú tam krásne melancholické nálady, ale aj tvrdé. Je tam proste všetko. A nástroje nemajú chybu, od gitary, flauty cez bicie, basu až po klávesy je to jedna úžasná synchronizácia. Skvelé album, čo viac dodať...
reagovat

PaloM @ 04.10.2012 21:01:50
prepáč - skvelý album ("ten", Česi majú "to")
Inak, vÄŹaka za pripomienku klenotu art rocku.

nowhere_man @ 05.10.2012 08:02:14
PaloM: Jááj, zasa som si to pomýlil. Vidno, že som tu dlho nepísal. Zíde z očí, zíde z mysle. :) Vďaka za pripomenutie.

Petr_70 @ 05.10.2012 08:13:27
S recenzí bez výhrad souhlasím.. Neskutečně krásné album, vedle Aqualungu nejzářivější skvost v diskografii skupiny.

PaloM @ 05.10.2012 09:30:49
nowhere_man: nič si z toho nerob, ešte pred pár rokmi som veselo používal "to" album :-)

Britští Jethro Tull si svými předešlými čtyřmi alby vydanými v letech 1968 až 1971 vydobyli na britské scéně, ale i v kontinentální Evropě a v zámoří velmi slušnou pověst kreativní kapely osobitého stylu a soundu a proto bylo každé jejich další album sledováno hudebními kritiky a posluchačskou veřejností se zesíleným zájmem.
Ian Anderson (1947) – multiinstrumentalista a vůdčí duch kapely byl znechucen novinářským tvrzením, že předešlé album Aqualung je koncepční projekt (což on striktně odmítal) a proto se rozhodl, možná i trochu z trucovitosti natočit skutečné koncepční album od začátku do konce.
Pro kapelu, která do té doby hrála spíše středněformátové, ale i kratší písně, to znamenalo značnou změnu a zvýšení nároků na jejich instrumentální potenciál. Anderson ve snaze vložit do příprav realizačního procesu více sarkastického humoru, označil projekt za „matku všech koncepčních alb“ a ve stylu recesistické herecké společnosti Monty Python se rozhodl pojednat o jeho obecnou tvář.
Už samotným obalem, což byla parodie lokálního plátku The St. Cleve Chronicle. Zakrátko byla rozšířena i mystifikační informace, že texty zpívaného materiálu napsal dvanáctiletý Gerald Bostock. Obal skutečně vypadá jako noviny a články na něj vytvořili někteří členové kapely. Samotný status Jethro Tull byl vizuálně potlačen. Editorské uspořádání dostal na starost mladý novinář Roy Eldridge, který získal místo ve firmě Chrysalis. Anderson vzpomíná, že nahrávací proces byl tentokrát více náročnější než v předešlých případech, což potvrzují i dvě více jak dvacetiminutové souvislé kompozice, pokrývající obě strany vinylu.
Album dostalo název Thick As A Brick (Tlustý jako cihla) a label Chrysalis na hudební trh připravil 3. března 1972. Produkce se ujal Ian Anderson za spolupráce Terryho Ellise. Jak zmíněno – první strana byla označena jako Thick As A Brick – Part 1 a druhá Thick As A Brick – Part 2. Zazněly hlasy, že daný koncept měl být ironickou narážkou na dobovou artrockovou tendenci komponovat a nahrávat rozsáhlé hudební plochy – rockové suity, které Jethro Tull vlastně nikdy dělat nechtěli.
Nahrávacích frekvencí se kapela Jethro Tull zúčastnila v sestavě – Ian Anderson: flétna, akustická kytara, mandolína, zpěv, Martin Barre: elektrická kytara, John Evan: varhany Hammond, klavír, Jeffrey Hammond Hammond: baskytara, zpěv. Změna nastala na pozici bubeníka. Předešlý hráč, citlivě všestranně orientovaný Clive Bunker odešel dobrovolně a v přátelské shodě – protože se chtěl oženit a nechtěl trávit nekonečné týdny a mnohdy i měsíce na turné. Byl nahrazen zdatnějším muzikantem rockovějšího založení – Johnem Barriemore Barlowem.
Úvodní téma je zahájeno citlivými tónovými proměnami akustické kytary, který sekunduje vzdušná příčná flétna a do hry vstupuje rozmarně vypravěčský hlas Iana Andersona a my vstupujeme do neznámého světa pestrobarevných vizí, do kterých se vkli�uje John Evan na klavír a varhany, který nezapře svoje klasické hudební vzdělání. Hudební forma je ovšem velmi proměnlivá a rytmická sekce baskytary Jeffreyho Hammonda Hammonda vyšívá melodickou linku pod razantními, ale přesto uměřenými a dynamicky velmi citlivými bicími Johna Barriemora Barlowa. Svižné, jako o život hrané pasáže s velkým nápřahem a energetickým odhodláním proniknout do nitra harmonických proměn jsou opravdu famózní a střídají se se subtilními okamžiky, kdy si kapela pohrává s jednotlivými detaily s téměř filigránskou přesností. V daných sekvencích máme co dělat s kolektivním instrumentálním podílem, v němž každý ze zúčastněných nástrojů má svoje pevné místo. Kytarista Martin Barre dostává příležitost ukázat svoje hráčské umění, přesto se nestává jednoznačným sólistou v tom pravém slova smyslu, jak jsme zvyklí u jiných rockových kapel – to ovšem neznamená, že by nebyl jako instrumentalista dostatečně využíván.
Těžko se nějakým způsobem pouštět do žánrového zaměření – prvky křehkého britského folku se zde spojují s hardrockovými okamžiky, kořeněnými občasnými postupy z articifiální hudby a tak bylo možné nazvat celý rozsáhlý projekt osobitým artrockem, třebaže diametrálně odlišného typu než jaký představovali např. Yes, Emerson Lake And Palmer nebo Genesis. Nepracuje se zde s nějakými surreálními plochami a astrálním nekonečnem, ale naopak s konkrétními nástrojovými postupy v přesně stanovených mantinelech, sehranými do profesionální dokonalosti. Místy až pochodové rytmy se spojují se skotskou lidovou tanečností a zapojení flétny, klávesových nástrojů a kytar se děje v přísném sledu a záměru. Samozřejmě je obtížnější sledovat obsah textového sdělení, díky poměrně dlouhým instrumentálním propojováním. Koncertně ovšem musela být daná hudba skutečnou pastvou pro oči i uši. Klávesové nástroje v Jethro Tull dostávají poprvé tolik prostoru, který jim v takové míře předtím nebyl dopřán, což kolorují zvonečky a obecná rytmická živost a pestrost, bez jakýchkoliv depresivních názvuků. Anderson potvrdil, že jako skladatel dospěl na úrove� skutečného komponisty širokého záběru schopného vystavět náročnější hudební útvar a navíc ho výrazně kvalitně proaranžovat s citlivou vyvážeností.
Mezi řadou hudebních kritiků je dnes album Thick As A Brick vnímáno jako jejich umělecký vrchol, který nebyl překročen v jejich bohaté hudební produkci.
Nevýhodou se později ukázalo, že takto vysoko nastavená laťka bude poměřovat další úrove� alb Jethro Tull téměř neustále a hned další řadové album A Passion Play, které mělo být vnímáno jako pokračování veleúspěšného konceptu se stalo pro kapelu závažím.... a další projekt se stal bohužel v britských poměrech propadákem.
Albem Tick As A Brick končí poměrně dlouhá souvislá linie opravdu úspěšných alb od r. 1968 do r.1972....
Tento hudební projekt je ovšem zásadní dílo a proto je pět hvězdiček zcela legitimních.

reagovat

Podle mého názoru nejlepší album od Jethro Tull. Progresivita se zde snoubí s tullovským hard-folko-rockovým soundem a vytváří vynikající ukázku schopností pánů Andersona a spol. Ianova flétna je naprosto revoluční (ostatně jako kdekoliv jinde u Jethro Tull).

Nerozumím akorát tomu, proč Anderson "cihlu" při téměř každé příležitosti shazuje. Na koncertě ve Slavkově ho degradoval na parodii ELP a Yes. Na DVD Living with the Past ho zase označil za nudné. Nevim no, humor v hudbě mě samozřejmě nevadí, ale toto album podle mého určitě není nějaká parodie a už vůbec není nudné. Spíš to bude taková póza.

Každopádně to ale nic nemění na tom, že tehdá ve Slavkově to celí Jethro Tull včetně excelentního Iana a Barrea, i po 35 letech, zahráli naprosto výborně.
reagovat

Prvý krát som tento album počul v roku 1974 a odvtedy ho počúvam stále. Je to, podľa m�a, jednoznačne najlepší album aký som kedy počul. A to mám napočúvaného naozaj dosť. Fantasticky hrajú túto skladbu aj na koncertoch. jednoducho Jethro Tul sú No. 1.
reagovat

Místo citlivého bubeníka Clive Bunkera přišel důraznější Barriemore Barlow, další z kamarádů ze školních let. Tím se na pět let sestava ustálila (Anderson, Barre, Hammond, Barlow, Evan). Pódiová stylizace se proměnila k větší výstřednosti a strakatosti, jakémusi divadelnictví - muzikanti na sebe brali často ,role' smutných klaunů. Obal LP Thick As A Brick vypadá jako lokální noviny. Zvláštní abstraktní texty napsal jakýsi Gerald Borlock (ve skutečnosti Anderson), který se pokusil o sociologický průzkum svých mladických zkušeností na pozadí moderního světa. Pokud ovšem na autorovu fantazii nemělo větší vliv oblíbené pivo zn. Lowenbrau. Thick As A Brick je hudebně náročná kompozice, tok působivých motivů a kontrastních ploch, které však místy ztrácejí gradaci. Anderson zřejmě hledal další cestu vývoje v hudební komplikovanosti a náročností. Tisk album strhal. Anderson na oplátku prohlásil, že nebude poskytovat rozhovory.

reagovat

Beriq @ 08.02.2011 08:18:34
Sice už možná zbytečné reagovat na docela starý příspěvek, ale nedá mi to- nemám pocit, že by Thick As A Brick tisk strhal- to bylo- co jsem četl- přijato velmi dobře- narozdíl od A Passion Play, které i přes své ohromné kvality u posluchačů a především novinářů (mj. Chris Welsch) budilo rozpaky...

Borek @ 08.02.2011 09:37:01
Beriq: Tady mi taky přišlo zbytečný reagovat. Ne ale pro stáří původního příspěvku, ale s ohledem na autora. Automat na recenze "oravda.cz", který tu jednoho dne zaplavil Progboard příspěvkovou vlnou, o jejíž původnosti tu pochybovali mnozí, si zaslouží spíš odmaz než reakci.

hejkal @ 08.02.2011 09:46:05
Keby len pĂ´vodnosĹĄ, aj fakty sa s realitou stretli iba obÄŤas.

Práve mi doznelo CD, ktoré som si po dlhšej pauze komplet vychutnal na dobrej aparatúre. Neviem, či som to vôbec v minulosti takto sústredene celé počúval. Každý, kto rozumie a má rád progresívny rock, je tým zasiahnutý. Po vynikajúcich 4 predošlých LP/CD s tendenciou stúpajúcej kvality rockových pesničiek či dlhších skladieb s prímesou blues či folku, prišlo prekvapenie v podobe ucelenej progresívnej skladby, ktorá je (verím, že nasilu) rozdelená limitáciou formátu LP. Texty a obsah nepoznám. Prvá časť ma zaujala hlavne fantastickou invenciou klávesových partov. Ostatných hráčov je zbytočné chváliť, po Aqualungu sa očakáva akosi samozrejme perfektný výkon doprovodu. Ian je so španielkou a flautou nenapodobiteľný a vytvára nádherný zvukovofarebný kontrast ku klávesovej mágii Evansa. Oproti prvej časti mi druhá pripadá viac experimentálna, ale ťažko to definovať. V určitých momentoch som si spomenul na Oldfielda, ktorý o pár rokov zložil niekoľko inštrumentálnych 2-dielnych skvostov. Ide zrejme len o "ideovú" príbuznosť (rozsiahle multiinštrumentálne aranžmá prog rocku s folkovými vplyvmi, navyše k prirovnaniu zvádzajú niektoré flautové pasáže).
Okrem úžasných pocitov naplnenia dokonalou hudbou, ktorá udrží pozornosť fanúšika, nemám čo viac dodať. Proste vložte cédéčko do prehrávača a zabudnite na okolie.
reagovat

martin @ 11.03.2009 21:02:08
jedna z nejlepších desek J.Tull ,mám ji moc rád

Lothian @ 11.03.2009 21:53:32
Společně s Benefit dvě nejlepší elpíčka JT.

Beriq @ 11.03.2009 22:36:11
Nemůžu než souhlasit - jak studiová nahrávka tak živý záznam tohoto alba jsou skvostem. A to jak po hudební tak po textové stránce a v neposlední řadě i díky svému obalu.

Brano @ 12.03.2009 00:09:44
Thick as a brick mám od Jethro tull najradšej.Výborná hudba,texty a silná atmosféra.Niečo podobné chceli zopakovať aj pri A passion play,ale tam to už nie je ono.Skutočne sa asi dva krát do tej istej rieky nedá vstúpiť.Či tak nejako :-).

Beriq @ 12.03.2009 06:16:55
Thick as a Brick má nadhled a takový ten montypythonovský humor, zatímco A Passion Play už se bere moc vážně a je obsahem dost složitější. Ovšem po hudební stránce jsou obě alba srovnatelné.

Petr_70 @ 09.09.2011 10:49:32
Vedle Aqualungu, vydaném o rok dříve nejlepší album JT. Kapela v těch letech 71,72 stanula na svém nejvyšším tvůrčím vrcholu, i když další mají ještě přijít...

Toto som najprv počul (ako množstvo vecí počas mojej mladosti) z kazety a hneval sa, že nemá otec na obale popísané názvy skladieb, pretože sa mi niektoré "skladby" fakt páčili. No čo, človek sa učí celý život a prvý kontakt s celoalbumovou skladbou dopadol nad očakávanie.

Inak, pravdepodobne jeden z najlepších počinov od Jethro Tull a v inteligentnom (o.k., toto slovo škrtám a píšem "sofistikovanom" /čítaj "vychcanom"/ :)) rocku.
reagovat

Podle mě nejlepší album jaké kdy vyšlo. Text složitý , obal taktéž a hudba ještě víc. Ian Anderson i zbytek grupy exceluje.Akustické i rockové pasáže, sola na flétnu i elektrickou kytaru, mnohdy až pochodový marš.Podle mě nejlepší sestava JT.Prvně jsem album slyšel celé v rádiu- nějaký záznam z koncertu- dostalo mě hned- poslouchal jsem poslouchal- a ono to nekončilo- v té době jsem byl ještě takové progrockové pískle a písnička co má skoro 20 minut?Kdeby...Ale tímto albem to všechno začalo...
reagovat

Pjotr @ 20.05.2007 00:00:00
Souhlas- nic lepšího jsem neslyšel!!!!!!

Mirek KostlivĂ˝ @ 20.05.2007 00:00:00
Já poslouchal ty desky Jethro Tull postupně (snad jenom k jedničce jsem se dostal později) tak, jak vycházely, ale co si pamatuji, tak jsem ji měl také za jejich nejlepší ze všech pěti, co kapela vydala.
Pak vyšlo "A Passion Play" a na kapelu jsem trochu zanevřel. Tu desku s tím povídáním jsem dosud nepochopil ...

Timto pocinem se Jethro posunuly z jiz tak velmi kvalitni a pro ne hodne specificke folk/jazz/rockove skatulky
do jeste zajimavejsi a to progresivni. Album Thick As A Brick opustilo zazite pisnove postupy a preslo v hudebni kompozice, v podani JT hodne napadite a po strance hudebni i instrumentalni nadprumerne.
Cela deska ma vlastne dve skladby, Thick as a brick part I a part II, mozna kdyby se tehdy nedelal vinyl s omezenou stopazi, ale CD, tak by to byla skladba jedina :o) Soudrznost kompozic je dana poklidnym akustickym motivem zahranym v uvodu desky, ze ktereho se postupne vyviji ruznorode zmeny jako dilci pribehy, aby se opet pro zklidneni do teto uvodni znelky v ruznych variacich vratily. Kazda cast je vyjimecna, deska prekracuje meze zanru, dokonce v prvni 1/4 druhe casti mate pocit ze JT prevzali parketu King Crimson.
Prestoze mam radeji pisnickovejsi obdobi JT, musim uznat ze tahle deska je opravdu skvela. Jenom mi neni jasne jak to mohli proboha zahrat zive na koncertech :o)))

reagovat

MÄ› se lĂ­bĂ­ toto album asi nejvĂ­c
reagovat