Jethro Tull - Thick As A Brick

Jethro Tull - Thick As A Brick - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1972

Tracklist:

01. Thick As A Brick (Part 1) 22:39
02. Thick As A Brick (Part 2) 21:05


Obsazení:

Ian Anderson (flute, acoustic guitar, violin, saxophone, trumpet, vocals)
Martin Barre (electric guitar, lute)
Barriemore Barlow (drums, timpani, percussion)
Jeffrey Hammond-Hammond (bass, spoken word)
John Evans (organ, piano, harpsichord)

 
17.02.2018 lover-of-music
5 stars

Jethro Tull – to je můj zásadní, nejmilejší a nejpřekvapivější objev z konce roku 2017. Samozřejmě, že jsem je znal už mnohem dřív, ale absolutně jsem je ignoroval a dnes vůbec nevím proč. Celých 17 let (teď už skoro 18) jsem přicházel o tolik hudebního blaha, mimořádna a krásna jaké oni nabízejí. Celý rok 2017 jsem objevoval nějaké bandy, ať už progrockové či rockové, a vždy mě od nich zaujaly maximálně 2-3 písničky a zbytek byl pro mě ztracený čas. Už jsem z toho začínal být totálně znechucený a to se samozřejmě promítlo i do osobního života. Nebavilo mě nic. Kamarádi, hudba, holky, prostě vůbec nic. To všechno jenom proto, že jsem prostě nenašel žádnou novou kapelu, která by mi dokázala, že na tom světě ještě stojí zato žít.

Ale to všechno se změnilo v půlce listopadu roku 2017, kdy jsem objevil JETHRO TULL. Bylo to jako zjevení, blesk z čistého nebe, prostě zázrak. Od té doby je neustále poslouchám a mám z jejich hudby fantastický pocit. (Podobně jako u The Who nebo Bee Gees).

Pro začátek jsem si vybral jejich opravdu mistrovské a skvostné dílo Thick As A Brick. K tomuto monumentu prostě nemám slov. Co také k němu říci? Že je to nejlepší album od Jethro Tull? Že je to nejlepší album 70. let? Že je to naprosto zásadní konceptuální dílo, které se nedá jen tak překonat? Kamila napsala něco v tom smyslu, že si není jistá, zda-li Thick As A Brick nepředběhlo všechny ty Fragily, Foxtroty, Relayery. Kamilo, tady máš ode mě odpověď: ANO. Třikrát ANO. Thick As A Brick předběhlo všechny ty Fragily, Foxtroty atd. Už jen představa, když poslouchám třeba část „The Poet And The Painter“, tak se na mě řítí slast. Kdosi tady napsal, že tohle není hudba pro každodenní poslech. Jeví se mi to jako lež. Já tohle album můžu poslouchat denně a nikdy mě neomrzí. A navíc, Thick As A Brick není tak krkolomné jako třeba jiné projekty té doby. Sází na famózní a originální melodie, které dokážou s člověkem hnout v tom nejlepším slova smyslu. Pamatuji si, že někdy v lednu tohoto roku jsem album neslyšel asi 4 dny a normálně mi chybělo jako silnému kuřákovi cigareta.

Thick As A Brick je prostě geniální. Kdo to album miluje stejně jako já, ví o čem mluvím. Jeden fantastický moment tu střídá druhý. Geniální melodie i aranžmá jsou zárukou. Textům sice moc nerozumím ani když si to přeložím, ale to nevadí. Jsem strašně rád, že toto album můžu zařadit do své TOP 10. Pět hvězdiček je zoufale málo. Ach jo.
reagovat

Petr_70 @ 17.02.2018 14:16:32
Shodou okolností jsem s tímto albem J.T. rovněž začínal a bylo mi jen o málo méně než tobě.
Vzpomínám si, že jsem z něj byl podobně nadšen, protože jsem nic podobného do té doby neslyšel. Najednou mi byl všechen ten Heavy metal, který v té době frčel, zoufale nudný.
Na tomto názoru jsem nezměnil nic ani dnes, po mnoha letech. Jethro Tull nechali ohromný odkaz a budu je mít vždy velmi rád, třebaže tohle album už nikdy nepřekonali...

Balů @ 17.02.2018 15:00:21
V době kdy album vyšlo mi bylo 16 let a prožíval jsem oslnění jejich Aqualangem
a alby Led Zeppelin.
Thick... se k nim přirozeně přidalo.

A mohu říci, že každá deska Tullů a Zeppíků pro mne v sedmdesátkách byla vždy nejlepší ( snad kromě War Child ).

northman @ 18.02.2018 09:30:40
Mám tohle album rád, i když je to vlastně pouze jedna skladba a připadá mi trochu nabubřelé. Od Jethro Tull mám asi nejradši Benefit a Stand Up. Co se nedá téhle desce upřít je naprosto originální obal, noviny i se sportovní přílohou, škoda, že poslední vinylové vydání má obal jiný a noviny jsou součástí bookletu. Mně se taky některé tebou jmenované desky nelíbí, ale nelze srovnávat Yes, Genesis s Jethro Tull. Pro mě existuje zase spousta desek z té doby, které jsou lepší než Thick As A Brick, mně se více líbí třeba Waka / Jawaka od Franka Zappy, to je taky z roku 1972.

Mirek Kostlivý @ 18.02.2018 15:40:56
Northman: Ani srovnávat uvedené LP od Zappy s tímto albem moc nejde. Tím myslím srovnávání ve smyslu více nebo méně se mi něco líbí nebo nelíbí. Ale Jethro Tull jsou tak originální, na rozdíl od uvedených používajících bohatý klávesový doprovod, že nemají daleko široko konkurenci. Taky bych Jethro Tull řadil spíše k blues-folk-rocku (aspoň v 70. letech) než k art-rocku. Ale to jsou jenom škatulky.

Jinak stále platí to, co jsem zde před 11 lety napsal:
"Já poslouchal ty desky Jethro Tull postupně (snad jenom k jedničce jsem se dostal později) tak, jak vycházely, ale co si pamatuji, tak jsem ji měl také za jejich nejlepší ze všech pěti, co kapela vydala."

northman @ 18.02.2018 15:46:43
Mirek Kostlivý: zdravím, souhlasím Jethro Tull poslouchám taky od alba Benefit, tak jak desky vycházely a opravdu styl Jethro Tull s vyjímkou prvního alba je originální a nehraje tak žádná jiná kapela. S albem Waka/Jawaka a jinými deskami od Franka Zappy se Jethro Tull, taky nedají srovnávat, to je další originál, který se v současnosti snaží hodně kapel zvláště v Evropě napodobit (Humble Grumble, Wrong Object, Flat earth Society a v poslední době mě zaujala skupina belgická Nordmann)

tykeww @ 18.02.2018 22:51:30
Tull mě vždycky bavili, je to prostě takový ten raný srdcařský prog. Nedokázal bych říct, která deska mě baví nejvíc, víc než TAAB snad A Passion Play, ale všechno je to skvělá muzika. Navíc mi jistě otevřeli cestu k mé oblíbené irské hudbě v čele s The Pogues, i když to už samozřejmě není žádný prog.

Sajgon3 @ 18.02.2018 23:47:06
Jedna z najzásadnejších dosiek , viac ani neni čo dodať - ja len pevne verím a dúfam že autor recenzie spomenul v tomto kontexte "Bee Gees" ako tvrdý sarkazmus - "The Who" by som ešte bral. neviem si totiž predstaviť ako môže hudba BG u niekoho kto počúva JT vyvolávať fantastický pocit - lebo ak áno, tak potom mám jasno v tom, že z hladania "super-muziky" v prorockovej sfére je človek zúfalý - je v nej totiž hromada kapiel a albumov, ktoré človeka totálne posadia na prdel. Takže Bee Gees radšej venovať do domova dôchodcov a hľadať ďalej -))Len na doplnenie - nemienim nijak podcenovať vplyv BG na poprockovú scénu - len tunak sme v trocha sofistikovanejšej rovine.

merhaut @ 19.02.2018 00:21:10
Bee Gees - Trafalgar a Odessa jsou i pro mě skvělý desky. A Jethro Tull patří k mým nejoblíbenějším kapelám. Cesty líbí-nelíbí jsou nevyzpytatelné:-)

bullb @ 19.02.2018 12:38:40
Platňa mala tú smolu (šťastie), že vyšla po silných Benefit a Aqualung. Je takmer dokonalá. Má všetko to, čo charakterizuje dobrú hudbu. Ale ja mám radšej Minstrell In The Gallery.
Recenzent píše a hodnotí priamo a ostro. Verím, že objaví ešte mnoho kvalitnej hudby.
U mňa hodnotenie albumu 4*.

Petr_70 @ 20.02.2018 12:23:27
northman:
Zaujala mne tvá zmínka a "porovnání" s albem Waka Jawaka, kterou mám rovněž v sobě zapsanou jako stěžejní dílo nejen sedmé dekády a po kterém sáhnu mnohem raději než po art-rockových dílech Genesis, Yes, ELP a pod. z té doby.
To už ale jinde jsme, to už je jiná vesnice. Je jasné, že zdaleka ne každý skalní rocker skousne jazzový big band a raději dá přednost výše uvedeným.

Ty kapely co uvádíš, že hrají podobně by mne dost zajímaly. i když vím... sem k diskuzi o nejlepším albu J.T. to nepatří. :))

northman @ 20.02.2018 12:31:42
Petr_70: zdravím, já jsem tu Waku/Jawaku uvedl , protože je ze stejného roku 1972, osobně mám rád oba hlavní interprety Franka Zappu i Iana Andersona a považuji Thick As A Brick taky za výbornou desku.Co se týká těch mnou jmenovaných kapel, ty Nordmann vyzkoušej, tady je odkaz na YouTube, je to mladá belgická skupina a vydala dvě desky (sestava kytara, basy, bicí a saxofon) >> odkaz Jsem zvědavý co na to řekneš, pro mě je to vynikající.

Petr_70 @ 20.02.2018 13:08:46
northman:
Děkuji za rychlou reakci i za zajímavý tip. Večer poslechnu. Tipuju, že řada těchhle kapel se "rodí" a prezentuje na Zapanale... často i s bývalými členy Frankových spoluhráčů.
Jinak já mám taky rád Franka Zappu i Iana Andersona. Není mnoho takových muzikantů a skladatelů, kteří by se jejich invenci a tvořivosti mohli vyrovnat...

sheik @ 21.02.2018 12:58:22
Ano ano,mam tohle dílo rád,patří k několika málo od JT co posloucham.Slyšel jsem naživo,nevím kolik tomu let,v Lokti v přírodě u řeky,Anderson hlasově už sice nestíhal,ale zážitek. Po přestávce dvojka TAAB slabá,jen lepší ten zpěv.

19.09.2016 kamila
5 stars

Thick As A Brick pro mě představuje nejgeniálnější dílo Jethro Tull, když onehdá doznělo, měla jsem obrovskou chuť ho hned slyšet znovu a tak jsem si ho pustila opakovaně. Chvíli jsem se tak moc zaposlouchala, až se mě rozvítilo:) Vždycky jsem si myslela, že nejprogresivnější alba stvořili artově nabušené party jako Yes, Rush, Genesis, nebo třeba Pink Floyd (ale tam spíš než o mega technické dovednosti šlo o kouzlo atmosféry). Dnes už si ale nejsem tak jista, jestli tyhle všechny Fragile, Relayery, Moving Picturesy, Foxtroty nepředběhl právě Thick as a Brick a jestli nee, tak se jima teda rozhodně dokonale vyrovná.
Výbornej koncept, dvě přes dvacet minut trvající skladby a nápadů, fůra dokonale silných !!! nápadů, kde jeden střídá druhý, pořád se něco zajímavýho děje, pořád je co poslouchat.
Nejsilnější sestava souboru stvořila své nejosobitější dílo, kterýmu se dalších 40 let budou obdivovat a jistě i uznávat naši nástupci.
reagovat

Petr_70 @ 19.09.2016 13:00:13
Byť poměrně stručně, ale naprosto přesně a výstižně napsáno!

S tím, že tohle album předběhlo všechny ty Fragile, Relayery, Moving Picturesy, Foxtroty, jsem si za sebe zcela jist. (Snad jen u Relayer lehce váhám...) :)

Balů @ 19.09.2016 14:45:20
Zdravím kamilo,

a dík skvělý úhel pohledu na ikonická alba, viz.: Dnes už si ale nejsem tak jista, jestli tyhle všechny Fragile, Relayery, Moving Picturesy, Foxtroty nepředběhl právě Thick as a Brick a jestli nee, tak se jima teda rozhodně dokonale vyrovná.

Mám prakticky stejný názor.
Album vyšlo v dubnu 1972 a bylo jednou z prvních koncepčních desek 70tých let.
Měl jsem na 15ti centimetrové cívce nahraný Aqualung a Thick as a brick za sebou.
Když jsem to přehrál tak jsem to přetočil na začátek a jelo to znovu.
Ian Anderson si připravil skvělou reklamu alba tím, že desku zabalil do repliky novin, ve kterých se dalo opravdu listovat.
Na titulní stránce je předání ceny za literární soutěž (fiktivní) Geraldu Bostockovi (věk 12let).
A tento text Anderson zhudebnil-ve skutečnosti i text napsal sám.
Na fotce rodiny Bostocků je ještě další vtípek. Starší sestra Geralda nabízí fotografovi pohled na své kalhotky...

P.S. Fragile bylo teprve předstupněm skvělého Close to the edge a ostatní alba ještě nebyla známa.
K reakci jsem si stylově album pustil a jako vždy je to paráda.
:)

kamila @ 19.09.2016 14:56:44
Petr_70: o tom předběhnutí ostatních si to začínám fakticky uvědomovat stále pevněj.

Balů: ahoj, vůbec si nedovedu představit tu dobu a možnost u nás! tahle alba sehnat a pustit si, to musel být vždycky obřadní okamžik:)
děkuju za doplňující informace ohledně obalu, hned jsem se na něj šla pořádně kouknout a kalhotky tam fakt jsou :)
taky si tu někdy něco přečtu a většinou druhý den už mi to hraje (pokud to teda mám)

Luboš @ 19.09.2016 16:43:45
kamila: Thick As A Brick je opravdu skvělé album i pro mě, díval jsem se na originál původní vinyl, a ty kalhotky tam opravdu jsou. Nikdy mě to nenapadlo, do detailu studovat tu fotografii. :-).

Každá ze jmenovaných kapel hrála trochu jinak, takže bych je nesrovnával. Na druhou stranu Jethro Tull nikdy nehráli běžnou komerci jako například Genesis.

Balů @ 19.09.2016 20:41:58
Zdravím kamilo.

Ty zážitky ze shánění alb a nahrávek za totáče to byly i kuriozní situace, náhody ale vlastně i životní styl. Bylo to i určité spiklenectví, protože ta zajímavá alba znali jen opravdoví znalci.
Thiick as a brick vyhrál spolužák na nějaké korespondenční soutěži rádia Luxenburg.
Poštou ale přišel nějaký výběr hitů rádia. Tak jim to spolužák poštou vrátil s tím, že vyhrál Jethro. No a pak přišla ta skvělá deska. Wow!!!
:)

b.wolf @ 19.09.2016 21:10:05
Mě tedy zrovna tohle album nechytlo, s Jethro mám spojená jiná alba, jinak souhlas. V '70 letech vznikla nejlepší díla, která přetrvávají dodnes. Po nich už jsou to jenom opakovačky...

03.08.2016 EasyRocker
4 stars

Mimořádné, artrockem ovlivněné album, a to jak provedením na dvě velkoskladby a mimořádnými instrumentálními výkony, tak i celkovým pojetím. Anderson se tu pokusil zareagovat na novinářské dotazy ohledně koncepčních alb, a cosi podobného zpracovat v duchu JT. Unikátní je rovněž obal s koláží novinových článků. Dodnes se pamatuju, že mi hrozně dlouho trvalo, než jsem do tohohle pronikl, dnes už je výsledkem odměna.

Nástup už je klasika sám o sobě - klasicky nabušené akustiky, Andersonův vokál, který jakoby vyplňoval všechny prostory a byl dalším nástrojem JT. Přichází rocková tíže a bicí elitního nováčka Barriemora Barlowa, jehož angažování na tenhle mimořádný počin bylo nutné. Rockově drtící kytarový mág Barre, chaotické nálety dechů (Anderson tady obsluhuje kromě svých tradičních akustik a flétny taky trubku, saxofon a housle). Po pěti minutách jeden ze zásadních rockových momentů vůbec - dokonalý flétnový výstup na Barlowových pevných bicích. Naléhavou náladu dokreslují varhanní názvuky Evanse. Varhany pak zápasí s kytarami a flétnou, která jako by nechtěla ustat. Po polovině klávesy jak od Tonyho Bankse z Genesis (podobných momentů je ve druhé půli více, artové ovlivnění je ale logické), návrat k ústřednímu motivu z úvodu, do kterého se neustále zapojuje flétna. Pak se ústřední motiv pro změnu propojuje s křehkými tóny kláves, tohle zkrátka pánové zpracovali delikatesně. Závěrečný folkově laděný motiv, do kterého se postupně zapojují snad všechny zúčastněné nástroje, je krásně velebný, závěr je rockově drtící (ty "údery" mě ale nikdy nijak nebraly) a pomalu mizí v dál a přechází do druhé části. Úderný rockový start ve vysokém tempu se zastaví o nálety dechových nástrojů, JT tu nasávají až jazzrockovou a experimentální náladu. Nemůže ale chybět další "verze" základního akustického úvodního motivu, kapela už je ale zase jinde, přichází nádherně éterická flétna s divokým rejem akustik, varhan a naléhavým zpěvem Andersona. V půlce přináší varhanní tóny až klasické, symfonické ovlivnění. Pak se pánové kolem patnácté minuty vytasí s rytmicky výrazně sekaným motivem, kde opět neskutečně řádí flétna, ale taky klávesy a poslechněte si rytmické výlevy pana Barlowa, to je neskutečná dělostřelba, řádí tu ale i jeho tympány a perkuse. Celá divoká řeka se pak sklidní do potoka, po nájezdech kláves přichází akustiky a už známý hlas, který nám JT vrací už do polohy z předchozích (ale i budoucích) alb. Po šíleném duelu klapky vs dechy patří konečně ústřední motiv ve finále.

Mimořádná deska, se kterou jsem strávil mnoho pěkných chvilek, mimořádné provedení, které by se dalo nazvat jakousi jethrotullovskou symfonií. Pět dát nemůžu, to je u mě rezervováno Aqualungu, Songs from the Wood (tam bych po letech přidal, tu desku prostě miluju), mezi 4 a 5 je u mě i Minstrel in the Gallery. Takže za tenhle odvážný počin za čtyři. Na bonusové verzi je ještě živá verze.


reagovat

Martin H @ 03.08.2016 10:06:32
EasyRocker: Přiznávám se, že jsem se k desce Thick As A Brick dostal teprve poměrně nedávno a teprve tu monumentálnost vstřebávám. Každopádně to není deska na každý den a k poslechu musím mít náladu a také prostor (nejlépe rodinu odeslat někam na Měsíc). Za splnění těchto podmínek se mi snad podaří pochopit, proč je tohle album tak adorováno.
A shodnu se s tebou na oblíbených albech, jen bych za sebe přidal Stand Up.

kamila @ 03.08.2016 13:10:57
Obě tebou recenzované desky patří k mým nejoblíbenějším a s Aqualung jsem kdysi začínala, bodování by teda bylo nad slunce jasné.

Petr_70 @ 03.08.2016 18:04:55
Bývaly doby, kdy jsem to slyšel podobně a Aqualung považoval za nejlepší dílo skupiny.
Dnes je tím jejich nejlepším u mne právě TAAB. Považuji za jakýsi vrchol rockového romantismu. Nicméně obě desky patří vůbec k tomu nejlepšímu, co v dějinách rocku vzniklo a neváhal bych oběma udělit nejvyšší možné hodnocení!

EasyRocker @ 03.08.2016 18:23:48
Ano, je pravda, že tohle album je prostě v sestavě desek JT speciální, v podstatě nic obdobné instrumentální úrovně už nevydali. Sám se někdy přistihuju, že spoustu částí člověk vnímá podle rozpoložení a nálady. Ostatní alba jsou samozřejmě trochu jiná, taková hřejivější a víc zvou k poslechu :)

horyna @ 03.08.2016 18:28:52
Především Thick... miluju, na Aqualung jsou skvělý písničky, ale Thick jde ještě dál, skvělý koncept, dvou-skladbové rozvržení a změny nálad poslouchám se zatajeným dechem.

19.08.2014 Walrusa
5 stars

Ten okamžik, kdy jsem si toto album poslechla poprvé, si pamatuji věrně. Byla jsem tehdy nemocná a nucená strávit celý týden doma. Jala jsem se tehdy malovat na plátno a jak už to tak bývá, k malování patří dobrá hudba, neboť malování a hudba si vzájemně neodporují, nýbrž se ještě posilují: tahy štětcem a obraz, který vytváříme umocňují emoce, jenž pociťujeme při poslechu, a naopak samotný poslech má tu moc vést naši ruku, určovat dynamiku a rychlost tahů, rozhodnout o odstínu barvy, který zvolíme.
A tak jsem se pustila do malování vznešeného a hrdého krále jedoucího na elegantním koni krajinou se starobylými zříceninami. Teprve tehdy jsem si uvědomila, jak moc je tohle album inspirující, doslova mne uchvacovaly přechody mezi jednotlivými pasážemi, ty změny nálad, to prolínání emocí. Jednou, jakoby se vše nacházelo v tíživém šarlatu, podruhé se zas vznášíme ve vzdušném oblaku, abychom se potřetí rozběhli rozkvetlou loukou plnou vonícího heřmánku. Text je nádherný, velmi poučný, inteligentní a místy i hravý. Další překvapení mne čekalo, když jsem si album pořídila na desce. Sem tam neodolám a vytáhnu je ze skříně už jen proto, abych mohla prolistovat ty noviny a pokochat se originalitou nápadu. Jestli bych měla nějaké album Jethro Tull ozančit za jejich nejlepší, pak to bude bez váhání tohle, už jen pro tu moc inspirovat...
reagovat

Petr87 @ 19.08.2014 17:43:20
Ahoj, pěkně napsané. :) Souhlasím do puntíku. Já tuhle desku považuji také za jejich nejlepší dílo..
Díky za čtivou recenzi. ;)

Filozof @ 19.08.2014 18:38:30
Zajímavé, zdá se, že tu někdo vnímá hudbu podobně jako já. :-)

zdenek2512 @ 19.08.2014 18:48:25
Ahoj Walruso, udelala jsi mi radost uz jen tim, zejsem si po case precetl neco od Tebe. A ten obsah recenze je taky moc pekny, s Tvym hodnocenim souhlasim. Tahle deska ma krome obsahu i velice originalni obal. Jejich deska Living In The Past je nemene dobra a ma taky nadherny obal. V obou pripadech mysim vinylove verze. Walruso skvele :-)

kali @ 19.08.2014 20:18:13
Já toto nadšení z recenze nesdílím, ne kvůli recenzi, ale kvůli hudebnímu obsahu. A obal to nezachrání.
Již jsem v alternativním vlákně upozorňoval na španělskou skupinu Los Canarios a album Ciclos z roku 1974. Zkuste a uvidíte. Tohle album dostává 3 pt.

vdeck @ 19.08.2014 20:32:51
Tohle sebemrskačství celkem šikovného a talentovaného muzikanta, jako bezesporu Ian je, by přivítali tehdejší komunističtí cenzoři a vládcové agentur.

Ian začal dělat z JH art-rockového veleještěra a, ke škodě své i fans, opouštěl klasický písničkový formát a bluesrockový grunt.

Asi to k té době patřilo... každopádně je dobře, že s nástupem punku verze 77 se některým bystřejším veleještěrkám rozsvítilo a vzpamatovali se.

Thick As A Brick a Passion Play nikdy nebyly mými JT favority. Z těch pozdějších to jsou Minstrel, A, Broadsword a asi překvapivě Under Wraps.

Brano @ 19.08.2014 20:53:47
Súhlasím s recenziou aj s ohodnotením.Tento album je fakt sila.Keď som ho počul prvýkrát,doslova som padol na zadok.A baví ma dodnes.Je to neopočúvateľná hudba.Náááádhera!

alienshore @ 19.08.2014 21:30:58
Chápem istú kontroverznosť tohto počinu, no pre mňa je ešte väčšia kontroverznosť pokračovanie tohto diela pod názvom Thick as a Brick 2. Aj Andersonovi muselo byť jasné, že len horko ťažko po toľkých rokoch na čosi také zmysluplne nadviaže. Niekedy sú pohnútky muzikantov naozaj zvláštne ...

Jarda P @ 20.08.2014 07:43:36
Neřeším obsah alba po stránce sdělení, po stránce hudební má u mě maximum dnes jakož i před 40 lety, kdy jsem ho slyšel poprvé. A stejně tak Passion Play, byť některými zavrhované. Ian Anderson je jedním z géniú 20. století a svou skladatelskou úroveň si udržel na rozdíl od mnoha jiných dodnes .

Jardo @ 20.08.2014 09:40:41
Walrusa: áno, áno, áno. Veľdielo, ktoré nemá obdoby. Unikátne hudobné nápady. Neopočúvateľná hudba.
Som rád, že si opäť napísala. Zaujímavé čítanie, vďaka. Som zvedavý aj na tvoje ďalšie príspevky.

vdeck: mýliš sa. Ian nesúhlasil s kritikmi, ktorí považovali Aqualung za koncepčný album a tak im veľmi inteligentne a vtipne odpovedal s Thick as a brick. Urobil si z nich a aj so seba srandu.

Brano @ 20.08.2014 10:34:03
Je pravda,že ten príbeh,ktorý sa odohráva na Thicks as a Brick je dosť triviálny a možno aj slaboduchý čomu zodpovedajú aj texty,ale práve to bol autorov zámer.Sebairónia a nebrať veci až tak smrteľne vážne.Po hudobnej stránke je to však klenot klenotov.V rovnakom duchu je aj The Passion Play,príbeh o králikovi,ktorý stratil okuliare...

b.wolf @ 20.08.2014 11:17:49
Tady není moc o čem psát, Jethro Tull je klasika klasik a snad kromě Passion Play (i když ani tady ne, mně tam vadí vpodstatě tam mluvená historka o bezbrýlovém micákovi) a War child jsou všechny fošny výborné. Vlastním bohužel jenom CD, vinylů poskrovnu a hodně jetých, takže tohle mám taky na CD a přidal jsem i obnovenou verzi. 5/5
2 kali: Los Canarios jsem kdysi slyšel první dvě fošny a žádná sláva, ovšem Ciclos, to je jiná, ale, při vší úctě, na Thick nemá...

Petr_70 @ 20.08.2014 11:49:38
Mám rád všechny alba JT a souhlasím, že tohle album je jejich nejlepší a taky nejromantičtější, což v zásadě nepřímo vyplývá i z textu recenzentky výše...
Mám moc rád i následující a kritikou nepřijaté "A Passion Play" i přes jeho jistou nesourodost a roztříštěnost, což byl ale problém velké většiny art-rockových projektů té doby (Genesis, YES, Gryphon, Gentle Giant...)

Jinak souhlas s alienshore: TAAB 2 bylo zbytečné. Je to pouze recyklace již dříve nahraného materiálu s ničím novým, neotřelým či překvapivým.
Připadá mi, že Anderson při vší úctě, kterou k němu chovám, poslední dobou trochu ztrácí soudnost, o čemž jsem se přesvědčil i v nedávno v Olomouci. I když po hudební stránce tomu koncertu nebylo co vytknout...

kali @ 20.08.2014 12:31:35
Jethro Tull a jejich diskografii jsem poslechl mockrát dokola. Dnes se na jejich sbírku práší, poslouchám jinou muziku, která nám byla v dobách minulých, totalitních, odpírána, byla nedostupná.
A když už, tak si poslechnu tři alba z let 1977-1978, tedy Songs From The Wood, Heavy Horses a živé Bursting Out.

Miloš Novák @ 20.08.2014 19:24:21
Walruso,moc Tě zdraví,dnes jem se nepřeklepl v souvislostí s filmem Operace Walkýra.Nemám moc rád,když na jedno album kapely je tady 50 recenzí.Je to naprosto ,můj názor zbytečné.Od Tebe nepřekvapuje,objevila jsi album,ta krása alba je opravdu neskutečná,trochu rada,jestliže se Ti líbí toto album,pokus se objevit kapelu Renaissance,hlavně od prvního alba.Tomu říkám krása nesmírná.Začni jedničkou a přidávej další. Jsem zvědav na Tvou reakci.Možná znáš.Ahoj Miloš.

29.09.2013 Jardo
5 stars

Viackrát som sa chystal, že k tomuto majstrovskému výtvoru niečo napíšem. Vždy ma však niečo odradilo. To niečo bola (a stále je) moja neschopnosť opísať tento hudobný skvost. Jednak napísať niečo, čo by skutočne odpovedalo tomu, čo nám toto veľdielo ponúka a na druhej strane, opísať to tak, aby aj tí, ktorí ho zatiaľ ešte nepočuli, zostali udivení a naštartovalo ich ho počuť. Ale je jasné, že sa mi to nepodarí. Nie som profík ako Petr Gratias, ani neviem písať odborným štýlom ako alienshore alebo použiť také trefné prirovnania a výstižné charakteristiky ako hejkal a nedokážem písať tak pútavo ako Brano. To, čo sa v mojom vnútri odohráva pri počúvaní tohto albumu, by nedokázal opísať snáď ani sám veľký Dostojevskij. Moje ja teda kapituluje pred týmto unikátom, pretože akákoľvek snaha by bola nezodpovedajúca realite počutého a preto len „pavlovsky“ skonštatujem, že ani (ľudské) ucho nepočulo... ! (a dodám) tak božské hudobné nápady, aké zdobia tento album.
reagovat

zdenek2512 @ 30.09.2013 09:07:12
Tohle je jedno z prvních koncepčních alb, originální obal ( noviny včetně sportovní přílohy), námět od školáka Geralda Bostocka. Super muzika od Iana Andersona a přesně podle Tvých slov k tomu se nedá nic dodat. V době vzniku mu za toto album kritika vynadala, myslím že to si zasloužil spíš za následující album, ale jenom za tu "pohádku o zajíci co ztratil brýle" půl desky prokecal. Jednoznačně pět hvězd.

Michálek @ 30.09.2013 09:17:56
P.S.: Thick as a Brick by se dalo volně přeložit jako "Blbý jak fůra ledu". To jen tak na okraj. :o)

alienshore @ 30.09.2013 09:32:52
Zdenek presne tak, to je niekedy paradox, ze kritika roztrha na kusy urcity album a o par rokov neskor je povazovany za klasiku ..., takze je na povazenie ze co je vlastne meritkom kvality

Jardo pamatam si tvoju recenziu na Deep Purple - In Rock a ta bola teda poriadne dlha :-} ... myslim si ze nedostatkom slov netrpis a ani zlym vkusom na hudbu

pito63 @ 30.09.2013 10:04:57
Jardo
Viackrát si sa chystal niečo napísať, ja som si to viackrát prečítal. Už to tu bolo spomenuté, nemusíš mať žiadne mindráky. Tvoje počiatočné práce svedčia o tom, že vieš dať na papier svoje pocity. Nikde nie je napísané, že to musí byť diplomová práca na 100 strán. Mne sú takéto vyznania radosti (sklamania) milšie, ako bezduché a v konečnom výsledku anonymné klikania na hviezdy.
Je to náhoda, ale práve včera som uvažoval nad tým, že po dlhom čase prevetrám zbierku Jethro Tull. Nakoniec som sa rozhodol pre južanov Molly Hatchet. Dnes si teda dám, aj Tvojou zásluhou, "Deň s Jethro Tull".
Díky!

Jardo @ 01.10.2013 12:37:20
Ešte dodám, že to Barreho sólo je brutálne!

PaloM @ 01.10.2013 12:59:24
Jardo, ani netušíš, ako ti rozumiem. Práve preto som vyše roka nič nenapísal...

Jardo @ 01.10.2013 13:12:10
Zdravím teda PalaM, moju spriaznenú dušu.

PaloM @ 01.10.2013 16:00:18
Ahoj Jardo
ďakujem za pozdrav a prajem Ti veľa inšpiratívnej hudby k písaniu. Mimo reči, teraz som pozrel, čo som vypotil pred 4,5 rokmi (a predo mnou hejkal) na tému Thick as a brick... tiež som veľa slov nenašiel :-)

Jardo @ 19.08.2014 16:59:00
Áno, áno, áno. Veľdielo, ktoré nemá obdoby. Neopočúvateľná záležitosť s unikátnymi hudobnými nápadmi.
Walrusa, vďaka za zaujímavé čítanie. Som rád, že si tu po dlhšom čase napísala. Teším sa aj na ďalšie príspevky.

04.10.2012 nowhere_man
5 stars

No, po dlhšej dobe som späť. Teda, nikdy som neodišiel, na progboard chodím takmer denne. Ale recenzie som akosi dlho nenapísal. Tak pozerám, že už dávno som načal Jethro Tull. Tak to treba aj dokončiť. Takže čo povedať k albumu Thick as a brick aby som neopakoval už povedané? No, to je ťažké. Pre mňa spolu s Aqualungom vrchol tvorby kapely. Vynikajúce album, ktoré ukážkovo reprezentuje žáner art rock alebo progresívny rock. A pritom tullovsky jedinečný. Na celom albume nepoznám slabé miesto. Sú tam krásne melancholické nálady, ale aj tvrdé. Je tam proste všetko. A nástroje nemajú chybu, od gitary, flauty cez bicie, basu až po klávesy je to jedna úžasná synchronizácia. Skvelé album, čo viac dodať...
reagovat

PaloM @ 04.10.2012 21:01:50
prepáč - skvelý album ("ten", Česi majú "to")
Inak, vďaka za pripomienku klenotu art rocku.

nowhere_man @ 05.10.2012 08:02:14
PaloM: Jááj, zasa som si to pomýlil. Vidno, že som tu dlho nepísal. Zíde z očí, zíde z mysle. :) Vďaka za pripomenutie.

Petr_70 @ 05.10.2012 08:13:27
S recenzí bez výhrad souhlasím.. Neskutečně krásné album, vedle Aqualungu nejzářivější skvost v diskografii skupiny.

PaloM @ 05.10.2012 09:30:49
nowhere_man: nič si z toho nerob, ešte pred pár rokmi som veselo používal "to" album :-)

04.02.2012 Petr Gratias
5 stars

Britští Jethro Tull si svými předešlými čtyřmi alby vydanými v letech 1968 až 1971 vydobyli na britské scéně, ale i v kontinentální Evropě a v zámoří velmi slušnou pověst kreativní kapely osobitého stylu a soundu a proto bylo každé jejich další album sledováno hudebními kritiky a posluchačskou veřejností se zesíleným zájmem.
Ian Anderson (1947) – multiinstrumentalista a vůdčí duch kapely byl znechucen novinářským tvrzením, že předešlé album Aqualung je koncepční projekt (což on striktně odmítal) a proto se rozhodl, možná i trochu z trucovitosti natočit skutečné koncepční album od začátku do konce.
Pro kapelu, která do té doby hrála spíše středněformátové, ale i kratší písně, to znamenalo značnou změnu a zvýšení nároků na jejich instrumentální potenciál. Anderson ve snaze vložit do příprav realizačního procesu více sarkastického humoru, označil projekt za „matku všech koncepčních alb“ a ve stylu recesistické herecké společnosti Monty Python se rozhodl pojednat o jeho obecnou tvář.
Už samotným obalem, což byla parodie lokálního plátku The St. Cleve Chronicle. Zakrátko byla rozšířena i mystifikační informace, že texty zpívaného materiálu napsal dvanáctiletý Gerald Bostock. Obal skutečně vypadá jako noviny a články na něj vytvořili někteří členové kapely. Samotný status Jethro Tull byl vizuálně potlačen. Editorské uspořádání dostal na starost mladý novinář Roy Eldridge, který získal místo ve firmě Chrysalis. Anderson vzpomíná, že nahrávací proces byl tentokrát více náročnější než v předešlých případech, což potvrzují i dvě více jak dvacetiminutové souvislé kompozice, pokrývající obě strany vinylu.
Album dostalo název Thick As A Brick (Tlustý jako cihla) a label Chrysalis na hudební trh připravil 3. března 1972. Produkce se ujal Ian Anderson za spolupráce Terryho Ellise. Jak zmíněno – první strana byla označena jako Thick As A Brick – Part 1 a druhá Thick As A Brick – Part 2. Zazněly hlasy, že daný koncept měl být ironickou narážkou na dobovou artrockovou tendenci komponovat a nahrávat rozsáhlé hudební plochy – rockové suity, které Jethro Tull vlastně nikdy dělat nechtěli.
Nahrávacích frekvencí se kapela Jethro Tull zúčastnila v sestavě – Ian Anderson: flétna, akustická kytara, mandolína, zpěv, Martin Barre: elektrická kytara, John Evan: varhany Hammond, klavír, Jeffrey Hammond Hammond: baskytara, zpěv. Změna nastala na pozici bubeníka. Předešlý hráč, citlivě všestranně orientovaný Clive Bunker odešel dobrovolně a v přátelské shodě – protože se chtěl oženit a nechtěl trávit nekonečné týdny a mnohdy i měsíce na turné. Byl nahrazen zdatnějším muzikantem rockovějšího založení – Johnem Barriemore Barlowem.
Úvodní téma je zahájeno citlivými tónovými proměnami akustické kytary, který sekunduje vzdušná příčná flétna a do hry vstupuje rozmarně vypravěčský hlas Iana Andersona a my vstupujeme do neznámého světa pestrobarevných vizí, do kterých se vkliňuje John Evan na klavír a varhany, který nezapře svoje klasické hudební vzdělání. Hudební forma je ovšem velmi proměnlivá a rytmická sekce baskytary Jeffreyho Hammonda Hammonda vyšívá melodickou linku pod razantními, ale přesto uměřenými a dynamicky velmi citlivými bicími Johna Barriemora Barlowa. Svižné, jako o život hrané pasáže s velkým nápřahem a energetickým odhodláním proniknout do nitra harmonických proměn jsou opravdu famózní a střídají se se subtilními okamžiky, kdy si kapela pohrává s jednotlivými detaily s téměř filigránskou přesností. V daných sekvencích máme co dělat s kolektivním instrumentálním podílem, v němž každý ze zúčastněných nástrojů má svoje pevné místo. Kytarista Martin Barre dostává příležitost ukázat svoje hráčské umění, přesto se nestává jednoznačným sólistou v tom pravém slova smyslu, jak jsme zvyklí u jiných rockových kapel – to ovšem neznamená, že by nebyl jako instrumentalista dostatečně využíván.
Těžko se nějakým způsobem pouštět do žánrového zaměření – prvky křehkého britského folku se zde spojují s hardrockovými okamžiky, kořeněnými občasnými postupy z articifiální hudby a tak bylo možné nazvat celý rozsáhlý projekt osobitým artrockem, třebaže diametrálně odlišného typu než jaký představovali např. Yes, Emerson Lake And Palmer nebo Genesis. Nepracuje se zde s nějakými surreálními plochami a astrálním nekonečnem, ale naopak s konkrétními nástrojovými postupy v přesně stanovených mantinelech, sehranými do profesionální dokonalosti. Místy až pochodové rytmy se spojují se skotskou lidovou tanečností a zapojení flétny, klávesových nástrojů a kytar se děje v přísném sledu a záměru. Samozřejmě je obtížnější sledovat obsah textového sdělení, díky poměrně dlouhým instrumentálním propojováním. Koncertně ovšem musela být daná hudba skutečnou pastvou pro oči i uši. Klávesové nástroje v Jethro Tull dostávají poprvé tolik prostoru, který jim v takové míře předtím nebyl dopřán, což kolorují zvonečky a obecná rytmická živost a pestrost, bez jakýchkoliv depresivních názvuků. Anderson potvrdil, že jako skladatel dospěl na úroveň skutečného komponisty širokého záběru schopného vystavět náročnější hudební útvar a navíc ho výrazně kvalitně proaranžovat s citlivou vyvážeností.
Mezi řadou hudebních kritiků je dnes album Thick As A Brick vnímáno jako jejich umělecký vrchol, který nebyl překročen v jejich bohaté hudební produkci.
Nevýhodou se později ukázalo, že takto vysoko nastavená laťka bude poměřovat další úroveň alb Jethro Tull téměř neustále a hned další řadové album A Passion Play, které mělo být vnímáno jako pokračování veleúspěšného konceptu se stalo pro kapelu závažím.... a další projekt se stal bohužel v britských poměrech propadákem.
Albem Tick As A Brick končí poměrně dlouhá souvislá linie opravdu úspěšných alb od r. 1968 do r.1972....
Tento hudební projekt je ovšem zásadní dílo a proto je pět hvězdiček zcela legitimních.

reagovat

19.02.2010 Deadmonkey
5 stars

Podle mého názoru nejlepší album od Jethro Tull. Progresivita se zde snoubí s tullovským hard-folko-rockovým soundem a vytváří vynikající ukázku schopností pánů Andersona a spol. Ianova flétna je naprosto revoluční (ostatně jako kdekoliv jinde u Jethro Tull).

Nerozumím akorát tomu, proč Anderson "cihlu" při téměř každé příležitosti shazuje. Na koncertě ve Slavkově ho degradoval na parodii ELP a Yes. Na DVD Living with the Past ho zase označil za nudné. Nevim no, humor v hudbě mě samozřejmě nevadí, ale toto album podle mého určitě není nějaká parodie a už vůbec není nudné. Spíš to bude taková póza.

Každopádně to ale nic nemění na tom, že tehdá ve Slavkově to celí Jethro Tull včetně excelentního Iana a Barrea, i po 35 letech, zahráli naprosto výborně.
reagovat

16.12.2009 Dushko
5 stars

Prvý krát som tento album počul v roku 1974 a odvtedy ho počúvam stále. Je to, podľa mňa, jednoznačne najlepší album aký som kedy počul. A to mám napočúvaného naozaj dosť. Fantasticky hrajú túto skladbu aj na koncertoch. jednoducho Jethro Tul sú No. 1.
reagovat

11.03.2009 PaloM
5 stars

Práve mi doznelo CD, ktoré som si po dlhšej pauze komplet vychutnal na dobrej aparatúre. Neviem, či som to vôbec v minulosti takto sústredene celé počúval. Každý, kto rozumie a má rád progresívny rock, je tým zasiahnutý. Po vynikajúcich 4 predošlých LP/CD s tendenciou stúpajúcej kvality rockových pesničiek či dlhších skladieb s prímesou blues či folku, prišlo prekvapenie v podobe ucelenej progresívnej skladby, ktorá je (verím, že nasilu) rozdelená limitáciou formátu LP. Texty a obsah nepoznám. Prvá časť ma zaujala hlavne fantastickou invenciou klávesových partov. Ostatných hráčov je zbytočné chváliť, po Aqualungu sa očakáva akosi samozrejme perfektný výkon doprovodu. Ian je so španielkou a flautou nenapodobiteľný a vytvára nádherný zvukovofarebný kontrast ku klávesovej mágii Evansa. Oproti prvej časti mi druhá pripadá viac experimentálna, ale ťažko to definovať. V určitých momentoch som si spomenul na Oldfielda, ktorý o pár rokov zložil niekoľko inštrumentálnych 2-dielnych skvostov. Ide zrejme len o "ideovú" príbuznosť (rozsiahle multiinštrumentálne aranžmá prog rocku s folkovými vplyvmi, navyše k prirovnaniu zvádzajú niektoré flautové pasáže).
Okrem úžasných pocitov naplnenia dokonalou hudbou, ktorá udrží pozornosť fanúšika, nemám čo viac dodať. Proste vložte cédéčko do prehrávača a zabudnite na okolie.
reagovat

martin @ 11.03.2009 21:02:08
jedna z nejlepších desek J.Tull ,mám ji moc rád

Lothian @ 11.03.2009 21:53:32
Společně s Benefit dvě nejlepší elpíčka JT.

Beriq @ 11.03.2009 22:36:11
Nemůžu než souhlasit - jak studiová nahrávka tak živý záznam tohoto alba jsou skvostem. A to jak po hudební tak po textové stránce a v neposlední řadě i díky svému obalu.

Brano @ 12.03.2009 00:09:44
Thick as a brick mám od Jethro tull najradšej.Výborná hudba,texty a silná atmosféra.Niečo podobné chceli zopakovať aj pri A passion play,ale tam to už nie je ono.Skutočne sa asi dva krát do tej istej rieky nedá vstúpiť.Či tak nejako :-).

Beriq @ 12.03.2009 06:16:55
Thick as a Brick má nadhled a takový ten montypythonovský humor, zatímco A Passion Play už se bere moc vážně a je obsahem dost složitější. Ovšem po hudební stránce jsou obě alba srovnatelné.

Petr_70 @ 09.09.2011 10:49:32
Vedle Aqualungu, vydaném o rok dříve nejlepší album JT. Kapela v těch letech 71,72 stanula na svém nejvyšším tvůrčím vrcholu, i když další mají ještě přijít...

22.02.2008 hejkal
5 stars

Toto som najprv počul (ako množstvo vecí počas mojej mladosti) z kazety a hneval sa, že nemá otec na obale popísané názvy skladieb, pretože sa mi niektoré "skladby" fakt páčili. No čo, človek sa učí celý život a prvý kontakt s celoalbumovou skladbou dopadol nad očakávanie.

Inak, pravdepodobne jeden z najlepších počinov od Jethro Tull a v inteligentnom (o.k., toto slovo škrtám a píšem "sofistikovanom" /čítaj "vychcanom"/ :)) rocku.
reagovat

28.04.2007 Luka
5 stars

Podle mě nejlepší album jaké kdy vyšlo. Text složitý , obal taktéž a hudba ještě víc. Ian Anderson i zbytek grupy exceluje.Akustické i rockové pasáže, sola na flétnu i elektrickou kytaru, mnohdy až pochodový marš.Podle mě nejlepší sestava JT.Prvně jsem album slyšel celé v rádiu- nějaký záznam z koncertu- dostalo mě hned- poslouchal jsem poslouchal- a ono to nekončilo- v té době jsem byl ještě takové progrockové pískle a písnička co má skoro 20 minut?Kdeby...Ale tímto albem to všechno začalo...
reagovat

Pjotr @ 20.05.2007 00:00:00
Souhlas- nic lepšího jsem neslyšel!!!!!!

Mirek Kostlivý @ 20.05.2007 00:00:00
Já poslouchal ty desky Jethro Tull postupně (snad jenom k jedničce jsem se dostal později) tak, jak vycházely, ale co si pamatuji, tak jsem ji měl také za jejich nejlepší ze všech pěti, co kapela vydala.
Pak vyšlo "A Passion Play" a na kapelu jsem trochu zanevřel. Tu desku s tím povídáním jsem dosud nepochopil ...

22.09.2004 Hans
5 stars

Timto pocinem se Jethro posunuly z jiz tak velmi kvalitni a pro ne hodne specificke folk/jazz/rockove skatulky
do jeste zajimavejsi a to progresivni. Album Thick As A Brick opustilo zazite pisnove postupy a preslo v hudebni kompozice, v podani JT hodne napadite a po strance hudebni i instrumentalni nadprumerne.
Cela deska ma vlastne dve skladby, Thick as a brick part I a part II, mozna kdyby se tehdy nedelal vinyl s omezenou stopazi, ale CD, tak by to byla skladba jedina :o) Soudrznost kompozic je dana poklidnym akustickym motivem zahranym v uvodu desky, ze ktereho se postupne vyviji ruznorode zmeny jako dilci pribehy, aby se opet pro zklidneni do teto uvodni znelky v ruznych variacich vratily. Kazda cast je vyjimecna, deska prekracuje meze zanru, dokonce v prvni 1/4 druhe casti mate pocit ze JT prevzali parketu King Crimson.
Prestoze mam radeji pisnickovejsi obdobi JT, musim uznat ze tahle deska je opravdu skvela. Jenom mi neni jasne jak to mohli proboha zahrat zive na koncertech :o)))

reagovat

14.06.2004 OFF
5 stars

Mě se líbí toto album asi nejvíc
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 16x
Petr Gratias, OFF, Hans, Luka, hejkal, PaloM, Deadmonkey, nowhere_man, Jardo, Mohyla, Sydd, Walrusa, kamila, Adam6, lover-of-music
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
oravda.cz, minirock, kaktus, EasyRocker, bullb
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
kali
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000