Jethro Tull - Crest Of A Knave

Jethro Tull - Crest Of A Knave - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1987

Tracklist:

01. Steel Monkey 3:40
02. Farm On The Freeway 6:31
03. Jump Start 4:55
04. Said She Was A Dancer 3:43
05. Dogs In The Midwinter 4:38
06. Budapest 10:05
07. Mountain Men 6:20
08. The Waking Edge 4:50
09. Raising Steam 4:06


Obsazení:

Ian Anderson: flute, keyboards, guitar, percussion, lead vocals, drum programme
Martin Barre: lead electric guitars, acoustic guitars
David Pegg: bass guitar, electric bass, acoustic bass
Doane Perry: drums
Gerry Conway: drums
Ric Sanders: violin

 
13.07.2018 terka
4 stars

Před pár dny mě šokovala odpověď mého kamaráda, který na otázku, jakou hudbu poslouchá, řekl, že neskutečně miluje (doslova s nadšením vyhrkl, že žere) osmdesáté roky. Alba kapel Def Leppard a Scorpions jsou jeho nejoblíbenější. Jde o mladého (něco přes dvacet let) odchovaného rockera, to je tedy něco. Musím říct, že jsem z jeho odezvy byla pořádně paf, protože mi začal jmenovat ještě další popové protagonisty z toho období, které se tu ani neodvážím jmenovat. Jeden z nich je "říkal si hurikán" - asi poznáte, o koho jde. To jen na okraj a pro zasmání. Já tuhle dějinnou periodu respektuji, určitě by se i v hudbě pár pro dalo objevit. Třeba melancholicky romantizující nálada new age, kterou do několika písní převzali také folkaři Jethro Tull na svém zajímavém nosiči Crest of a Knave.

Propracovaný artefakt v sobě spojuje lidovou kulturu kolující v jejich krvi s hnutím nové moderní doby opravdu zajímavě. Pokud kapele věříte a máte ji rádi, dovede se přenést i přes několik nepovedených nápadů. Například uměle naprogramované bicí ve třech skladbách nebo místy stadionové halekání v rytmu "but ty čvachty". Vliv Dire Straits je tu cítit často, to je pravda. Ale to je asi ta nejmenší vada, kterou můžete na desce objevit. Kvalitní skladby s nádechem venkovského života a krajiny 19. století, jako jsou Farm on the Freeway, Said She Was, Dancer, Budapest a Mountain Men Farm mám na desce nejraději. Fotografiím uvnitř alba se musím smát. Z hlediska módy je to katastrofa, z hlediska známkování už tak přísná nebudu.
reagovat

Brano @ 13.07.2018 10:16:27
Mňa osobne viac zaujal nasledujúci album Rock Island.Inak,80-te roky ako také, v hudbe by som vôbec nezatracoval.V tej dobe vznikli také perly ako Marillion-Misplaced Childhood,Twelfth Night-Fact and Fiction,IQ-The Wake,Queensryche-Operation:mindcrime...

Petr_70 @ 13.07.2018 11:23:24
Předně bych rád poděkoval nejen za pěknou recenzi, ale za vysoké hodnocení, které si tohle album zaslouží. Pro mne osobně jde o nejlepší album J.T. v osmdesátých letech a překoná i některá starší díla... osobně jej mám raději než třeba Benefit.

Nejlepší kousky z tohoto alba jsi vybrala správně. Je tu skladba, kterou osobně považuji v jejich diskografii za nepřekonanou - Budapest.

pinkman @ 13.07.2018 13:27:38
S těmito Tull jsem se nikdy nedokázal ztotožnit. Místy je hodně uhlazené a příliš korespondující s obdobím, na které většina z nás nemá nejlepší vzpomínky. Lepší než Benefit? Proboha v čem?

Petr_70 @ 13.07.2018 16:47:25
pinkman:
Předně bych rád zdůraznil, že J.T. nemají za celou dobu existence výrazně slabší album, což platí i pro Benefit. Ale v porovnání s jejch nejlepšími mi přijde - s vyjímkou asi dvou tracků - poměrně plytké a nevýrazné.
Na mne to album působí tak, jako by Anderson na Benefit "vrátil" to, co původně vyřadil ze Stand Up jako slabší kusy...

PaloM @ 14.07.2018 13:02:40
Terka, už som sa vyjadril k predošlím recenziám a počítam, že si ich čítala. Pekný album, skalných fanúšikov, kde sa ráyam, určito potešil. Pre Teba plus, že to počúvaš :-)

PaloM @ 14.07.2018 13:05:03
Sorry za preklepy, do mobilu sa mi ťažšie ťuká.

02.12.2012 nowhere_man
4 stars

Albumom Crest of a knave sa Jethro Tull ako keby snažili odkloniť od odklonu prezentovaného albumom Under wraps. A treba povedať, že im to vyšlo. Album nesie mnoho prvkov starých Jethro Tull, zároveň však pokračuje v objavovaní nového výrazu kapely. Album rozbieha rázna skladba Steel monkey, po ktorej nasleduje kľudnejšia a zádumčivejšia Farm on the freeway. Akustických Jethro Tull celkom dobre prezentuje Jump start, hoci to nie je vyslovená akustická vec. Ianovi to veľmi dobre flautuje. Opäť trochu zadumanejšie pocity prinesie She said she was a dancer. Naopak dobrú náladu mi privodí Dogs in the midwitner. Potom nasleduje jedna z vrcholných skladieb kapely, dnes už klasická Budapest. Desať minútová skladba bez hluchého miesta. Nasleduje Mountain men, vcelku bežná tullovka, pekná a kľudná The waking edge a album uzavrie ráznejšia Raising steam.
Tým však nekončíme, ešte sú tu predsa bonusové skladby. Najprv je to prekrásna skladba Coronach, ktorá vyšla na singly v roku 1986. Je to smutná a krásna skladba, kde zaznieva i oboe, čiže hoboj. Nasleduje singlovka Part of the machine, sčasti akustická vec, sčasti rocková. No a ešte tu máme jednu singlovku, Man of principle, pričom túto vydarenú možno nájsť i na kompilácii NightCap.
Vydarený album.
reagovat

alienshore @ 02.12.2012 12:34:43
nowhere_man pekná recenzia .... , osobne mám tento album rád, je tu dostatok kvalitných skladieb ako píšeš v modernejšom podaní ale s úctou k svojej minulosti ..... jethro tull bola moja ozajstná prvá hudobná laska :-) a ich odkaz je pre progresívnu hudbu obrovský ...

hejkal @ 02.12.2012 12:43:46
Tiež si myslím, že je to dobrý album, chvíľku som na ňom ulietaval, Dire Straits môže v dobrom závidiať. Priznávam však, že na CD som si ho nekúpil, keď si mám pustiť Jethro Tull, existuje hromada mne bližších veľdiel.

nowhere_man @ 02.12.2012 12:44:30
alienshore: S tým odkazom kapely jednoznačne súhlasím, je veľmi významný.

catcher @ 02.12.2012 13:18:21
... Riding the Crest of the Knopfler's Wave...

PaloM @ 02.12.2012 13:46:01
Ja som si toto kúpil a minimálne kôli Budapest.
Vďaka za recenziu.

hejkal @ 02.12.2012 13:58:33
PaloM - dlho som váhal, ale stále mi do toho vojde niečo iné a peňazí nieto v neobmedzenom množstve. Budapest je krásna skladba, napriek tomu som sa odnaučil s ňou žiť. Ak budem niekedy dopĺňať Jethro Tull, tento album je prvý na rade, veď je najlepší z 80. rokov.

27.07.2012 Petr Gratias
4 stars

Jak už jsem zmínil jinde, po albu A už se mě produkce oblíbených Jethro Tull přestala líbit a po pár pokusech proniknout do jejich hudebního tvaru osmdesátých let jsem to vzdal. Nevím, jestli předčasně, ale vzdal a vracel jsem se hlavně k jejich předešlé tvorbě. Kamarád, který na tom byl podobně jako já (možná „trpěl“ víc, protože on byl ortodoxní tullolog a dlouho si nechtěl připustit, že by jeho kapela takhle devalvovala) mě upozornil na album Crest Of Knave, které ho zaujalo. Sdíleli jsme podobný vkus a tak jsem se nechal přesvědčit, vnitřně bičován zvědavostí, jak budou noví Jethro Tull znít a kam se jejich hudba bude vyvíjet.
Byla druhá polovina osmdesátých let a v kurzu byly jiné skupiny a styly a prorážet jako legenda z konce šedesátých let nebylo v dané době vůbec snadné a tak ke mně album připutovalo…

STEEL MONKEY – začátek jako kdyby někdo hrál na elektrický cimbál. Pochopitelně to ale byly synthesizerové nástupu, které jsem v téhle kapele nějak nemohl vydýchat. Jethro Tull používali hlavně klavír, varhany a mellotron a synthesizer? No dobře….Za bicími sedlě Američan Gerry Conway, kterého jsem znal jako jazzrockového bubeníka od houslisty Jeana-Luc Pontyho. Hrál razantně a důrazně, ale přesto po mě nyní v rytmech osmdesátých let. Anderson je čitelný, jeho vedení hlasu je srozumitelně své. Barre je technicky suverénní ve svých kytarových partech a ujíždí ve svých eskapádách ve velkém stylu. Úderný melodický rock.

FARM ON THE FREEWAY – jak se Anderson bránil v minulosti klávesám tak tedy se albu rozhodl nahrát si je sám. Kytarové rozjímání zní příjemně a v melodické struktuře je to o Jethro Tull minulosti, než ovšem nastoupí rytmika. S Conwayem se tu střídá i Doane Perry na bicí – oba koncertně výteční hudebníci, ale Cliva Bunkera a Johna Barriemora Barlowa myslím plně nenahrazují. Možná mám ale mylný dojem a je to dán rytmickým pojetím skladby. Dave Pegg je univerzálně výborný baskytarista, který má techniku a používá i rozmanité basové instrumenty. Je tady ale hlavně flétna a ta mi přivolává staré časy. Skladba je ale skromněji aranžovaná v melodické struktuře, třebaže to vyvažují instrumentální výkony. Sound synthesizeru a elektrických pian zní poněkud chladně, ještě že flétna to dotahuje a také ozvěna bicích je tendenční s osmdesátými léty. Andersonův hlas zní trochu bez šťávy, zato bubenický break rozčeří hladinu a Barre kouzlí s elektrickými tóny s naléhavým tónem flétny…

JUMP START – konečně akustické kytary. Naříkavý hlas nás v něčem mírně vrací na Aqualung. Ano, ta atmosféra je čitelná. Vydrží? Opakování základního motivu rozvíjí skladbu do hbitější polohy. Tady se kapela opravdu pochlapila a přináší mě zaváté pocity z jejich hudby na denní světlo. Energický riff a šlapavé rytmické postupy dokáží strhnout a je tu konečně i očekávané sólo na flétnu. Ano, jsem doma, teď konečně mohu zvolat svoje „vivat“ a radovat se z téhle ryzí britské hudby a adorovat jejich slávu bývalého desetiletí. Tahle skladba mě dostává a mohu se s ní zcela ztotožnit. Je tady dost silných nápadů a instrumentálního kouzlení bez rutiny a šmíry a plnokrevné hraní dokáže podmanivě stáhnout pod vodní hladinu…

SAID SHE WAS A DANCER – zvláštník kytarová studie v úvodu, která má zvláštní tónové pojetí. David Pegg si zakouzlí na akustickou baskytaru a pak už přichází Anderson v roli vypravěče a sází melodickou linku trochu v duchu Boba Dylana. Epický příběh je dobře vystavěn s potřebnou dávkou nostalgie jako na Too Old To Rock And Roll…. Toho si nelze nepovšimnout. Andersonův hlas se posouvá zvláštním způsobem místy k interpretaci Marka Knopflera a Perryho bicí znějí v duchu Picka Witherse a instrumentální mezihra v duchu Dire Straits (!) To se nedá přeslechnout. Píseň je příjemná a lehce melancholická až do závěru….

DOGS IN THE MIDWINTER – varhany a přefukované tóny Andersonovy flétny se opírají o důrazně dusavou rytmiku do téměř pochodového tempa. Spojovací můstky tvoří synthesizery a kytarové motivy čeřené flétnou. Melodická linka není nijak komplikovaně rafinovaná, spíš sdělná a otypovatelné postupy mají tullovský nátisk, i když zde chybí trochu víc osobitosti. Postupy Jethro Tull se mi zdají už trochu vyčichlé, třebaže se zde pořád hraje s jistou vervou a odhodlaností, ale řada motivů se dá jaksi předvídat a to asi není to co bych považoval za přednost. Barre je ovšem rockový řemeslník, který svou práci dělá odpovědně a s vlastní vizitkou… chybí mi více duetové kooperace mezi Andersonem a Barrem…

BUDAPEST – tak tohle je moc krásný úvod. Zní jaksi vánočně, slavnostně a mám pocit té hřejivě-mrazivé předvánoční atmosféry, třebaže jsme jak název velí na Dunaji a to přímo v „Benátkách severu“. Jethro Tull se nám tady v téhle skladbě zvolna přetavili v Dire Straits, tady už o tom nemám pochybnosti. Rytmika, melodika, interpretace a kytarová práce. Velice svěže ale působí zapojení akustické kytary v krátkých pasážích. Skladba je průzračně čistá, třebaže Andersonův hlas zní moc melancholicky a vytrácí se z něho emocionalita. Akustická kytara a flétna v mezihře jsou opravdu vynikající a lituji, že podobných spojení zatím na albu nebylo tolik. Jsme zpátky u Jethro Tull. Trochu z Heavy Horses a Songs From The Wood zde ale registruji a to mě povzbuzuje (až na ty bicí v duchu doby). Budapest patří na albu rozhodně k tomu nejlepšímu, co zde lze slyšet a uspokojí jak rockera tak milovníka baladických pasáží.

MOUNTAIN MEN – pohádková atmosféra úvodem na synthesizery s lehkou přítomností flétny. Zvláštní atmosféra. Rozevláté téma s lehce patetickým tónem, které opěvuje odvážné horaly. Nechybí rocková atmosféra. Andersonův hlas ale ztrácí viditelně na espritu a prožitku… Instrumentální pasáž flétny a kytar je ale výtečná a nepostrádá strhující podmanivost. Také rytmika hraje najednou v jiných postupech a akcentování třebaže to netrvá dlouho. Skladba nepostrádá napětí a spád a koncertně musela určitě patřit mezi přední čísla jejich playlistu. Teď už ovšem rytmika dusá ve stylu stadionového rocku, bez nějakých bubenických pikantérií. Stručné, a až příliš zjednodušované. Asi Barre jediné zde příliš nepodléhá době a stylově zůstává pořád na stejné platformě, i když nehraje vždycky absolutně, přesto má dostatek prostoru. Střídání akustických kytar se přece jenom přihlásí svým křišťálově zvonivým tónem za asistence flétny.

THE WAKING EDGE – klavírní téma mi přijde příjemné, ale nabývám dojmu, že jsem podobnou hudbu už někde slyšel a původnost mi přijde poněkud „vachrlatá“. Dobře zahrané, ale dost dobře by tuhle skladbu mohli hrát jak už zmínění Dire Straits, tak třeba Bryan Adams. Ty prvky staroanglické hudby zde jaksi odcházejí do pozadí a spíš se zde hraje jaksi opatrněji a nevýborněji při zdi. Kde jsou ty emocionální erupce z první poloviny sedmdesátých let?

RAISING STEAM – loučit se ale budeme rázně rockově. Syrový zaostřený kytarový sound, s dusavou rytmikou vévodí. Baskytara hraje melodickou linku a a refén s melodií jsou stavěny tak, aby se daly zapamatovat a aby to zabíralo na velkých stadionech. Klasický model rocku pro velká pódia….


Album Crest Of Knave mě z poloviny naladilo do pozitivna a tu druhou polovinu bych asi rozdělil na další dvě poloviny – ta první by byla jako příliš opatrná a ta druhá místy bohužel skoro nudná. Když si promítnu alba kapely v letech 1968 až 1972 a potom 1975 až 1978, zjišťuji, jak velkých rozdílů se lze dobrat při pojetí hudby.
Programování bicích sis, Iane, mohl odpustit. Tohle se hodí do jiné hudby, ale chápu, že asi chceš jít s dobou a nechceš být i ty za „dinosaura“. Střídání klávesových hráčů se stalo v Jerthro Tulluž asi běžnou praxí a občas hrál Anderson na keyboards sám, i když koncertně tam vždycky byl někdo najmutý. Chybí mi jak John Evan tak David Palmer… Postrádám více akustické přítomnosti kytar a mandolín. Houslistu Rika Sanderse jsem ale na albu nikde neslyšel (?!) Naštěstí ale ubylo té sterilní elektroniky, která mě děsila a návrat k původní formě bych řekl že je na obzoru. Na pět hvězdiček to není a jsem na vážkách mezi třemi a čtyřmi, ale nakonec převáží názor, že čtyři album utáhne, byla zde místa, která to dokázala potvrdit.






reagovat

PaloM @ 27.07.2012 19:33:10
S "A" odštartoval Anderson let v sínusovkách a s týmto albumom to bolo "hore".
Budapest, Budapest, Budapest - nikdy sa dosť nenabažím a aby som spropagoval môj relatívne čerstvý prírastok DVD, tu je ukážka
>> odkaz
Ide o toto >> odkaz
Nádhera !!!
Tento rok je Ian v Čechách a na Slovensku 25.8.12 s Thick as a brick 1 + 2

Petr Gratias @ 27.07.2012 22:01:15
Zdravím, Palo...
díky za postřehy a odkazy.
Jak to tak pozoruji, s Jethro Tull
to má v těch mezidobích podobné v přístupu
více progboardistů...
Mohl bych konstatovat, že jsem tuhle partu víděl
naživo v Budapešti i u nás vícekrát a utkvělo mi v paměti, že v těch osmdesátých letech byli mnohem silnější koncertně než studiově, i když jejich koncert na slavkovském zámku mě ne úplně nadchnul.
Andersonův hlas viditelně odchází a je to nevratný proces, třebaže to nebyl žádný hardrockový shouter, který si "odpálil" hlasivky forsírovaným zpěvem a ječením....
Zdravím!

PaloM @ 28.07.2012 06:33:44
Mne sa zdal hraničný koncert Jethro Tull Live At Montreux 2003, ktorý je vynikajúci. Už som Andersona ako speváka zatracoval, no napr. to DVD s nemeckým symfonickým orchestrom je ešte fajn a dôveru mi vrátil posledný album sólo Andersona - Thick as a brick 2. Tak ma to nabudilo, že som si hneď kúpil aj ďalšie dve predposledné sólovky (Secret language... a Rupi s dance).

Jarda P @ 28.07.2012 10:35:06
Crest považuji po průseru s názvem Under Wraps za vynikající album, což podtrhuje vzpomínka na koncert na budapeštském Népstadionu. Co se týče Ianova hlasu, už jsem se smířil s tím, že koncertně to bude horší a horší, ale předloňský koncert v Ostravě (den po Slavkově) byl famózní. Zvukově v posledních letech (možna kromě Eagles) nepřekonatelný. Jethro Tull jsem viděl mnohokrát, ale tento byl jedním z nejlepších.Proto mě mrzí, že s Thick As a Brick byl nejblíže v Lokti.

PaloM @ 28.07.2012 10:42:40
Jarda, neviem, kde bývaš, no 25.8. je v Bratislave. Ticketportal, vstupenky sú >> odkaz

luk63 @ 29.07.2012 18:36:17
PaloM, podle mě odstartovaly JT své umělecké výkyvy mnohem dříve, než albem A - konkrétně už deskou War Child, kterou sle mám na CD. Too Old To Rock'N'Roll: Too Young To Die jsem po mnoha marných pokusech o proniknutí k něčemu zajímavému radši prodal a ve sbírce nemám ani A, Under Wraps a žádné z alb po tomto, zde recenzovaném Petrem.

PaloM @ 29.07.2012 20:16:26
luk63 je to vec osobného vkusu. Tie Tebou menované mali slabšie hodnotenia od kritikov.
Ja som si nekúpil tie, čo ma nebavia: A, Under Wraps, Catfish Rising, J-Tull Dot Com, Christmas Album a rôzne výbery.
Posledné prírastky s J.Tull - Aqualung (2CD remaster S.Wilson) a The Best Of Acoustic Jethro Tull veľmi rád počúvam.
Rád by som ešte doplnil zbierku o Nightcap 2CD (1993).

Petr_70 @ 30.07.2012 11:07:32
Pro mne jsou alba kapely 80-tých let neméně dobrá, jako většina jejich alb předchozí dekády. Broadsword and the Beast, Crest of a Knave, Rock Island jsou všechno IMHO minimálně 4* záležitosti. Zde recenzované album mám z osmdesátek asi nejraději, určitě mu prospěl větší interpretační a autorský podíl kytaristy Martina Barreho.
Z pozdější tvorby skupiny se mi líbí jěště Catfish Rising, ale v dalších letech se mi zdá, že skupina už trochu začala ztrácet dech... Ani poslední Andersonův projekt TAAB2 mne moc neoslovil - všechnou už tu jakoby někdy dříve bylo slyšet..

03.12.2010 Bill Pleška
3 stars

Hezké, pohodové album, které má v podstatě jen jednu, ale zato dost výraznou hudební vadu: poněkud zanedbává ony charakteristické prvky, které dělají Jethro Tull tak báječně originální a svéráznou kapelou. Prostě na některých místech zní trochu jako někdo jiný (například Dire Straits). Celkově to má pro mě podobné vyznění, jako když geniální malíř, schopný namalovat barevná a nápaditá díla, kreslí zátiší s fialkami stokrát jinak: dělá to sice řemeslně na mistrovské úrovni a místy svou kreativitu přece jen nezapře, ale přesto z toho nakonec nevyleze nic více a nic méně než povedené zátiší. Kdybych měl "Crest of a Knave" hodnotit obecně, ve srovnání s běžnou produkcí populární hudby, zasloužilo by zřejmě minimálně čtyři hvězdičky, ale s vědomím, že jde o album Jethro Tull, je slovní hodnocení "dobré, ne však zásadní" absolutně trefné.
reagovat

PaloM @ 03.12.2010 20:48:17
Zaujímavé, že nikto z posledných recenzentov nespomenul Budapest. OK, celý album za 3, ale Budapest za 6 :-)

Zdeněk @ 03.12.2010 21:48:50
Palo, Ty mi čteš snad myšlenky

25.02.2008 hejkal
3 stars

Je pravda, že toto album bolo ocenené MTV. Je pravda, že je to rockové album. Je pravda, že po Under wraps pôsobí ako terapia.

Ale od vynikajúcich diel zo 70-tych rokov má ďaleko. Slušné rockové skladby ako Steel monkey, Farm on the freeway a Jump start sú doplnené veľmi vydarenou metropolou, ktorú by v tankoch navštívil aj nemenovaný slovenský politik.

Nemôžem si pomôcť, ale gitara svojim zvukom dosť nápadne znie ako Knopfler.

Konečný verdikt - vcelku dobrý album.
reagovat

19.12.2007 vkal
3 stars

Toto album bylo první od JT, které jsem slyšel už pouze jen jako CD. Rozhodně není špatné, jak by se mohlo zdát. Jako kuriozita je jistě obecně známo, že v roce 1987 bylo oceněno Grammy jako nejlepší v kategorii "Hard rock/Metal" (to je co!!!). Tady je to ale pouze pěkný (a dobrý) melodický rock. Kytary jsou dobře sejmuté a zní nádherně. Nesouhlasím, že by to stálo jen na "Budapešti", všechny předchozí skladby jsou také skvěle interperované. Jen snad po polechu "Budapešti" pak mohou 2 poslední skladby už trošku nudit. Toto album + 2 následující (Rock Islands a Catfish Rising) jsou si dosti podobné a v historii JT tvoří jakýsi part, který někdo může označit jako Hard rock/Metal. A přitom to nekoreponduje se sestavou přítomných hudebníků. Dal bych 4 hvězdy, kdyby tam nebyl ten dovětek excelentní.
reagovat

16.05.2007 Grtek
3 stars

nevím, bohužel nemám žádné vzpomínky, ale toto album mě nezaujalo i včetně skladby Budapest (která mi osobně nepřijde o nic jiná/lepší než třeba Farm On The Freeway, každopádně však patří na albu k tomu lepšímu). Uhlazené skladby na 4 - 5 akordů (v lepším případě!) mi opravdu žádný prog (ve smyslu vývoj) nedávají, působí na mě dojmem starého skladatele už navyklého skládat čistě automaticky, bez nějaké živosti a obzvláštní nápaditosti. Provedené samozřejmně precizně, jak se na stárnoucí hudebníky sluší a patří, ale s povzdechem už to není to, co zamlada. Ale jo, poslouchá se to hezky, je to odpočinkové, člověk si v klidu přečte noviny...
Dám tři hvězdičky, myslím tím 2,5! Ale jen pro sběratele a fanoušky (2) to není, protože myslím, že se toto album musí mnohem víc líbit "normálnímu" posluchači než sběrateli či fanouškovi v jistých obdobích tak složité skupiny, jakou je Jethro Tull.
reagovat

30.04.2007 Luka
3 stars

Nááááááááááádherná dech beroucí Budapest- jedna z nejlepších skladeb kapely, která na nějaký čas u fanoušků překonala i klasický Aqualung, ale jinak mě album moc neoslovaloo statně jako celé JT po roce 1985- prostě už to nebylo ono ,ale světlé, ba dokonce zářivé okamžiky se sem tak vyskýtnuly...
reagovat

Mayak @ 30.04.2007 00:00:00
"Crest Of A Knave Tour" so zastávkou práve v Budapešti bol môj prvý zásadný koncert, mimo československých skupín a Československa ...
Júlová/červencová horúčava a prepotené telá na futbalovom štadióne MTK, okolo 25 tisíc ľudí, bravúrny Ian Anderson...

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr_70
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Petr Gratias, nowhere_man, terka, PaloM
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 9x
Grtek, Luka, hejkal, oravda.cz, Bill Pleška, kaktus, luk63, Brano
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
northman
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000