Jeseter - Slavnost pro jednoho

Hneď na začiatku radšej poviem, že cieľovou poslucháčskou skupinou tohto albumu nie je zrovna univerzálna hudobná verejnosť, teda iste nie milovníci súčastných populárnych (či skôr audiomédiami presadzovaných) žánrov a trendov, ktoré letia v rozhlasovom étere na komerčne zameraných rádiach.

Ostravská art/prog rocková kapela Jeseter svojim názvom, internetovou stránkou, filozofiou, ale hlavne svojou muzikou jasne ukazuje, kde sú jej korene a inšpiračné zdroje. Artrock a jazzrock 70. rokov a hlavne odkaz Yes sú viac, ako zrejmé.

Evidentným ideovým a skladateľským bossom skupiny je gitarista, klávesista a doprovodný spevák, skladateľ a textár Ján Gajdica. Jeho gitarová hra, najmä v rozsiahlejších hudodných plochách skutočne evokuje spôsob hrania legendy Steve Howea. Ďalšiou výraznou osobnosťou je nepochybne spevák David Tobiasz. Jeho farba hlasu nemá síce nič spoločné s Jonom Andersonom, ako by sa celkom logicky dalo čakať, ale do celkového súčasného soundu skupiny celkom dobre zapadá. Silne pripomína v jemnejších a snovejších pasážach najmä Vláďu Mišíka v dobe vrcholnej formy v E.t.c., svojou expresivitou Oldřicha Veselého (Synkopy) a drajvom zase skôr tých lepších speväkov z domácej hardrockovej a metalovej scény, hlavne v skladbách s kratšou minutážou. Pozitívna je aj jeho skutočne dobrá výslovnosť dlhých hlások (Ostraváci sú predsa "kratke zobaky", pozn. autora).

Obaja členovia rytmickej sekcie a decentné klávesy Roberta Hejduka dopĺ�ajú celkový inštrumentálny výraz kapely, ktorá sa neuchyľuje k žiadnemu prehnanému predvádzaniu a sólovému onanizmu.

Album stojí nepochybne na troch dlhších kompozíciach, ktoré kapele najviac sedia a dávajú jej najviac špecifickú, vlastnú, originálnu tvár. Úvodná je Touha po vzdálených obrazech, pri ktorej si stále spomeniem na album Sluneční Hodiny o generáciu staršej kapely Synkopy. V identickom duchu je aj následujúca Marnivá víla. A vôbec, počas posluchu albumu, ako kompletu ešte viac ako Yes, cítiť vo vzduchu akýsi odkaz a príjemnú nostalgiu za kapelami a vrcholnými dielami československej, ale najmä moravskej artrockovej scény: Synkopy, Progress a art rockové obdobie Blue Effect (predovšetkým Svitanie a Svět Hledačů). V najdlhšej skladbe dosky, ktorou je dvanásť minútová Sukuba sú šikovne vložené drobné jazzrockové pasáže, ale výsledkom je hodne vydarená, pomerne zložitá artrocková suita, ktorú by som s úplným kľudom zaradil do do zlatého fondu čsl. artrocku.

NásledujĂşca Sylfa, spoloÄŤnĂ© dielo tandemu R. Hejduk a J. Gajdica je jednoznaÄŤne najviac inšpirovaná klasickou tvorbou Yes z obdobia prvej polovice 70. rokov. ViacnásobnĂ© vokály, štruktĂşra kompozĂ­cie a typickĂ© gitarovĂ© vyhrávky, à la Steve Howe No proste paráda...

Hneď za tým však príde rana, ako päsť na oko - vlezlý hardrockový riff vypalovačky Hrdinové z plakátů je pre m�a najrušivejším momentom inak výborného albumu, akýmsi prebudením z príjemného snenia do sivej reality. Že by pocta miestnej legende z čias socíku, kapele Citron...? Ešte, že v strednej pasáži sa to na chvílku zmení.

Sedem minútová Ulice je skôr typicky "moderná", dynamická progrocková skladba s evidentne rôznorodými vplyvmi a album končí (podobne ako u novších albumov Yes) poloakustickou, textom protivojnovou skladbičkou Píse� neznámému bohu.

Do značnej miery archaicky znejúci album s inteligentným využívaním štandardných (art)rockových nástrojov, bez samplov, kadejakých krabičiek a nadmieru syntetizovaných zvukov, je moja šálka kávy.

Zaujímavá je aj textová stránka tejto dosky, ktorá tiež ide v tradícii o generáciu starších legiend českého, či skôr moravského artrocku. Takáto hudba mi vždy bola veľmi, veľmi blízka...

Oficiálne uverejnené :
ÄŚasopis HUDBA/I.Q. 2008,
>> odkaz
reagovat

Jednou jsem tak brouzdal po netu a narazil jsem na tuto skupinu. Hudby je mnoho a nové skupiny mě většinou nedovedou rychle oslovit. Poslechl jsem jednu písničku a bylo jasno- chci víc. Česky zpívající ( navíc zpěv čistý, srozumitelný a docela charismatický), už na první poslech mi ty kytary něco hooodně připomínalo. No jasně, Steve Howe (až pro probrouzdání jejich webu jsem zjistil, že podobnost s hudbou Yes není čistě náhodná a konec konců, že by Yeseter se rovnalo Jeseter). No a tak jsem si objednal CD, čekal, čekal, čekal....čekal. A přišlo. Na první poslech příjemné překvapení. Zvuk možná poněkud zastaralý- skutečně jako ze 70. let. O nějaké progresi se tedy skutečně mluvit nedá. Ale artrock jako vyšitý. Trošku Blue Effect, trošku Synkopy, trošku víc již zmi�ovaných Yes , trošku osmdesátkového bigboše, mezi tím vzdušné a klidné mezihry. A nakonec docela jednoduché a prosté písničkaření- ku prospěchu celého alba.

Pro mě zjevení, pro někoho možná jen další skupina jakých vzniká a zaniká mnoho a mnoho. Jsem rád za kvalitní texty v češtině, za poctivost nepřechytračenost, pokoru a pohodu. Sice se mi skupina nelíbí v metalových Hrdinech z plakátů a trochu se ztrácím v Sukubě a Sylfě, ale co...Touha po vzdálených obrazech a Marnivá víla jsou na opak to pravé ořechové.

Dávám 3 hvězdičky v rámci progboardu (vedle těch velikánů...). V rámci současné české hudby však dávám 5 hvězd a těším se na další album- bude?
reagovat

JoeKam @ 02.11.2009 09:50:25
31.10.2009.Maximální příděl energie při koncertu v Ostravském PARNÍKU s přídavkem od LED ZEPPELIN.Tak to bylo jen potvrzení dobré volby na sobotní večer, kde ti šťastnejší vzpomněli na Olomoucký koncert Yes.
Ti hošani to zvládaj naprosto s přehledem a tak jen věřím, že DVD, které se zde natáčelo na sebe nenechá moc dlouho čekat.

CD jsem si samozřejmě koupil ( ten večer jsem byl jediný) a musím pochválit i grafické zpracování a originalitu spojení s dětskou fantazií.

Hodnotit po čtyřech posleších si ještě netroufám, 3hvězdičky jsou moc málo.