Jefferson Airplane - Long John Silver

Jefferson Airplane - Long John Silver - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1972

Tracklist:

1. Long John Silver (4:25)
2. Aerie (Gang Of Eagles) (3:56)
3. Twilight Double Leader (4:45)
4. Milk Train (3:22)
5. Son Of Jesus (5:30)
6. Easter? (4:02)
7. Trial By Fire (4:35)
8. Alexander The Medium (6:40)
9. Eat Starch Mom (4:36)


Obsazení:

- John Barbata / percussion
- Jack Casady / bass
- Joey Covington / drums
- Papa John Creach / violin
- Paul Kantner / guitar, vocals
- Jorma Kaukonen / guitar, vocals
- Sammy Piazza / drums
- Grace Slick / keyboards, vocals

 
18.05.2013 Petr Gratias
4 stars

Domnívám se, že u nás alba americké skupiny Jefferson Airplane vydaná v sedmdesátých letech nejsou moc známá. O to víc je důvod jedno z nich přiblížit, protože až dosud unikalo pozornosti progboardistů a i když jsou Jefferson Airplane ukotveni v šedesátých letech a patří rovněž k woodstockovské generaci, přesto si myslím není od věci tuhle dnes pozapomenutou kapelu připomenout. Album Long John Silver patří mezi ta, která u nás mezi sběrateli moc frekventovaná nebyla.
Obal alba mi připomíná nějakou krabici od doutníků, nebo od značkové whisky. Má správný ekologický odstín barvy dřeva a vypadá jako nalakovaný povrch dřevěné bedýnky. Long John Silver je známá postava jednonohého piráta ze známého dobrodružného románu Roberta Louise Stevensona – Poklad na ostrově, který je pamětníkům znám z doby dětství jako dobře udělaný seriál pro televizní formát koncem šedesátých let u nás promítaný, anebo ostrý chlapský korálkovitý nápoj… a hudba?

LONG JOHN SILVER – začátek jako od Roling Stones, ovšem až do okamžiku, než se ozve hlas charismatické Grace Slick, který posiluje i kytarista Paul Kantner. Hudba je hutná, nikoliv však vyloženě agresivně tvrdá. Podle rozvibrovaných tónů elektrické kytary poznávám Jormu Kaukonena, který neváhá prošlapovat i wah wah pedál a dostává v mezihře řádný prostor pro sebevyjádření. Grace Slicková hraje na klavír a vedle svého famózního zpěvu má i schopnost silného úderu. Pochválit je třeba i baskytarové party Jacka Casadyho a bubeníka Joeye Covingtona. Skladba působí komplexním dojmem plným energie a hrdého sebevyjádření emocí…

AERIE (GANG OF EAGLES) – opět hutný začátek s elektrickými kytarami a klavírem. Bicí jsou trochu zasunuty do pozadí. Zato slyším elektrické housle Papa Johna Creacha. Skladbě ale vévodí Grace Slick ve zpěvu a klavírními party, podpora Kaukonena a Kantnera na kytary je zjevná. Kaukonen nehraje nějaké zázračné kytarové postupy, ale do soundu kapely, který si od prvopočátků ponechává výrazný vlastní podíl originality, zapadají skvěle a mají zde rolí důležitého dokreslovače soundu a atmosféry.

TWILIGHT DOUBLE LEADER – dobře zaranžované vokální party a pak už se před námi odvíjí výrazné melodické téma jako vystřižené z šedesátých let. Když bych odfiltroval instrumentální složku mohla by tahle skladba být docela součástí legendárních Mamas And Papas. Kytary zvoní, basy pulsují a bicí duní. Uvědomuji si že kapela má teď dva standardní bubeníky – Joeye Covingtona, ale také Sammyho Piazzu vedle percussion Johna Barbatty. Píše se rok 1972, ve světě se mnohé hudební postupy a aranžmá změnily, ale tahle skladba reaguje na dobu největší slávy kapely ve druhé polovině šedesátých let a zjevně se podle pojetí Jefferson Airplane nehodlají nechat ovlivnit jinými trendy. I tady slyším sound, který mě připomíná Rolling Stones od r. 1966 do 1970. Sice to nemá nějaký vývoj, ale je to stále poslouchatelné a není to nuda….

MILK TRAIN – ostrý rockový základ je výrazně ovlivněn elektrickými houslemi Papa John Creache, ten sem vnáší nový sound a nový princip. Není to sice Jerry Goodman nebo Jean-Luc Ponty, ale takový americký Dave Swarbrick (Fairport Convention) ano. Hudba je přímočará, dravá a rozpoutaná jako souboj živlů. Dvě elektrické kytary hraje sólové party a participuje zde i Creach a dotváří zajímavý sound, který koloruje svým vynikajícím vokálním podílem Grace Slick. Na koncertech beze sporu jedno z důležitých čísel jejich programu…

SON OF JESUS – tematika je duchovní, jak napovídá samotná název. Je tohhle religiózní model rocku, nebo vzývání spasitele? Náboženská tematika bývala nedílnou součástí hippieovských seancí, ale řekl bych, že spíše orientálních náboženství, což patřilo k bontonu psychedelických kapel konce šedesátých let. Atmosféra je zde podobná jako na vynikajícím albu Volunteers. Klavír zde hraje opět důležitou roli, ale mě by se místy víc líbilo, kdyby se Grace nebála usednout za hammondky nebo Fender-Rhodes. Svět první poloviny sedmdesátých let na obou stranách Atlantiku žil mnoha progresivními výboji. Tady se mi ale zdá, že Jefferson Airplane se drží své stálé promyšlené formule, která jim ve druhé polovině šedesátých let přinesla hodně úspěchů a masové publikum. Hezky se to poslouchá, ale ten skladatelský a aranžérský model je víceméně identický a žádné zásadní změny nás nečekají…

EASTER? – moc se to nezmění ani v další skladbě. Instrumentaci ovládá klavír a kvílející elektrická kytara. Neslyším žádné další deklarované klávesy a také Papa John Creach, jakoby odešel ze studia. Nevím přesně, kdo měl v dané době hudební repertoár v kapele pod kontrolou, ale i přes výtečný vokální projev Grace Slickové se mi zdá, že instrumentace za ní teď už po kolika skladba spíš dobíhá. Chybí mi zde nějaký pronikavý nápad v aranžmá a v instrumentálním kouzlení. Závěr na mě spíš působí vyumělkovaně….

TRIAL BY FIRE – tohle je ovšem změna. Prostor dostávají akustické kytary a jejich cvrlikání a zvonění je velmi příjemné, stejně jako podíl basů a bicích s percussion. Skladbu zpívá Paul Kantner. Dělá na mě dojem jam session. Hudebníci jsou domluveni na nějakém schématu a tématu a od toho se odvíjejí všechny další postupy. Kaukonenova sólová kytara i tady nepřestává kvílet s výrazným zkreslením tónů. Casadyho basy jsou ovšem brilantní. Nikdo zde nic nepředstírá a přesto je zde výtečné atmosféra. Papa John Creach se vrátil do studia a podepřal harmonii elektrickými houslemi, ale ne absolutní. Od toho zde jsou akustické kytary ba elektrická kytara. Barva hlasu mi trochu připomíná Roberta Kodyma z Wanastových Vjecí (!?), kdyby byl tehdy v USA a nebyl ještě dítě…. Nic zvlášť objevného, ale snesitelně příznivého…

ALEXANDER THE MEDIUM – tahle skladba už zní hodně folkrockově s výraznějším podílem rytmiky, ale jinak vícehlasy a celková atmosféra by za jistých okolností mohla inspirovat takové Marsyas. Škoda, že Papa John Creach se svými houslemi neodvádí větší kus práce a jeho podíl na celkovém zvuku kapely není absolutní. Jack Casady má na baskytaru někdy hodně podobné postupy jako Tim Bogert, třebaže se oba pohybují v odlišných typech hudby. I tady lze pochválit vzájemnou soudržnost a vypracovaný sound přímočaré a sdělné hudby. I tady cítím to posthippieovskou atmosféru lidské vzájemnosti a rozezpívanosti, která byla hlavním poznávacím znakem kapely mezi léty 1967 až 1970. Odeznívání tématu se mi zdá přece jenom hodně dlouhé…

EAT STARCH MOM – úvodní kytarové intro má vypracovaný téměř hardrockový riff s patřičnou dravostí a syrovostí, ale pak už je tu opět výtečná Grace Slicková. Rocková identita je pravděpodobně v téhle skladbě nejadresnější a Kaukonen zde střílí svými průraznými kvílivými tóny s wah wah pedálem na plný plyn. Určitá inspirace Jimi Hendrixem je zde místy dost čitelná, přesto je struktura a postupy ve skladbě dána jejich vypilovávanému rockového písničkářskému modelu. Mírné dovazbení soundu se táhne až do konečného odeznívání.

Myslím, že Jefferson Airplane mají lepší alba, a tak nelze dávat absolutorium. Nejobjektivnější by bylo udělit tři a půl hvězdičky, ale to samozřejmě nejde a tak přivřu obě oči a ty čtyři jim nakonec s odřenýma ušima udělím, i když příště už bych byl přísnější a neváhal bych dát i tři. Myslím, že tahle kapela je spojena ze sanfranciskou vlnou druhé poloviny šedesátých let a že pro hippieovskou Ameriku znamenala opravdu hodně velký impuls. Dnes se na ně neprávem zapomíná, což je nespravedlivé….

reagovat

vmagistr @ 18.05.2013 19:25:15
Recenzi jsem si s chutí přečetl, díky za ni. Ačkoli se mi líbí, Long John Silver by ode mě čtyři hvězdičky nejspíše nedostal. Je mi sypmatické, že kapela zvukově přitvrdila, ale oproti předchozímu albu tu vnímám méně pestrosti a nápadů.

Zajímal by mě, Petře, Tvůj názor na album "Baron von Tollbooth & The Chrome Nun". Někdy bývá řazeno (i zde je tomu tak) jako poslední studiové album Jefferson Airplane (nepočítaje reunion z roku 1989), je to ale spíše dílo trojice Slick, Kantnera a Davida Freiberga z Quicksilver Messenger Service. Toto album vnímám (spolu s deskou Dragon Fly od Jefferson Starship) jako nejlepší dílo z post-airplanovské éry jednotlivých členů kapely (ale neznám zatím albovou produkci Kaukonena a Casadyho z Hot Tuna).

Petr Gratias @ 20.05.2013 20:21:43
Zdravím vmagistře a díky za Tvoje zajímavé postřehy.
Musím přiznat, že o existenci alba BARON VON TOLLBOOTH AND THE CHROME NUN vím, ale bohužel jsem na něj nikdy nenarazil a nebylo nikdy v mé sbírce.
Uvědomuji si, že ani v blízkém či vzálenějším okolí tohle album nikdo neměl a tak je mi jeho obsah zcela neznámá.
Podobně jsem na tom i s kapelou Hot Tuna a se sólovými nahrávkami jednotlivých "Jeffersonů"....
Situace v kapele byla nepřehledná a vítězily různé partikulární zájmy, které přivedly sanfranciskou psychedelickou legendu k rozpadu.
Když pak na jejich troskách vznikla kapela JEFFERSON STARSHIP, byla to už úplně jiná hudba, s jiným soundem a více orientovaná na americký hudební trh...
Z tvých postřehů soudím, že se v dané problematice slušně orientuješ - což mě těší, protože tahle kapela tady nemá moc příznivců.
Pokud na zmíněné album narazíš (stejně jako na Hot Tunu), tak se budu těšit na Tvoje recenze!
Zdravím!


Zajímal by mě, Petře, Tvůj názor na album "Baron von Tollbooth & The Chrome Nun". Někdy bývá řazeno (i zde je tomu tak) jako poslední studiové album Jefferson Airplane (nepočítaje reunion z roku 1989), je to ale spíše dílo trojice Slick, Kantnera a Davida Freiberga z Quicksilver Messenger Service. Toto album vnímám (spolu s deskou Dragon Fly od Jefferson Starship) jako nejlepší dílo z post-airplanovské éry jednotlivých členů kapely (ale neznám zatím albovou produkci Kaukonena a Casadyho z Hot Tuna).

Ivan26 @ 20.05.2013 21:28:50
BARON VON TOLLBOOTH AND THE CHROME NUN je ještě v duchu JF, ale ne tak dobré. Hot Tuna je víc blues než psychedelie, ale pořád příjemná na poslech. Takový návrat ke kořenům. Myslel jsem, že ty alba jsou notoricky známá. Ani na youtube nejsou?

vmagistr @ 20.05.2013 21:51:06
Ivan26: Baron von Tollbooth & the Chrome Nun na youtube dostupné je, a i některé věci od Hot Tuna je tam umístěných k poslechu. Notoricky známá ta alba mohou být pro někoho, kdo se daným obdobím a typem muziky zabývá hlouběji. Přece jenom výborné hudby je spousta a obsáhnout všechno zkrátka není možné. A když navíc někdo ještě k tomu holduje poslechu pouze z originálních nosičů (já digitální formáty neodsuzuji - naopak je hojně využívám, ale v rámci mých finančních možností se snažím průběžně doplňovat svou sbírku originály alb, které mě více zaujmou), může být okruh jemu důvěrně známé hudby ještě více omezen.

Tobě, Petře, děkuji za odpověď. Jak mi po zkouškovém vyjde čas, zkusím se k recenzování produkce Jefferson Airplane zase vrátit. Jefferson Airplane a Grateful Dead mě mají už nějakou dobu "omotaného kolem prstu".

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Jefferson Airplane


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000