Jane’s Addiction
Vskutku nápadné osoby, a to jak svým provokativním zevnějškem, tak i neméně provokativní, a navíc velice drsně zamíchanou hudbou. Co vám vznikne když smícháte metal, indie, folk, jazz, rock, punk a ještě možná něco dalšího, co tam zatím kritici nestihli vypátrat? No přece Janina závislost a její frontman Perry Farrell. U téhle partičky není moc dlouhá minulost, zato je však velmi pestrá a poznamenaná neustálými rozpady.
Vznikla kapela v polovině osmdesátých v Los Angeles, jako prehistorické dědictví jí posloužila parta „Psi Com“. Po jejím rozpadu, bývalí členové této zesnulé formace Perry Farrell ( zpěv ) a Eric Avery ( basa ) rozhodli, že zkusí založit další skupinu a to se povedlo. Definitivní složení: Perry Farrell ( zpěv ), David Navarro ( kytara ), Stephen Perkins ( bicí ), Eric Avery ( basa ). Dohromady seskupení vydalo pouhé 3 desky, které se ale stihly zapsat do historie alternativního roku dost výrazným písmem. „Živákem“ z klubu „Roxy“, na sebe upozornili u kritiků a začaly se o ně zajímat i velké labely, takže první velký počin s názvem „Nothing Shocking“ už zaujal natolik, že si ho pořizovaly radiostanice a kapela se stala idolem mnoha mladých lidí, především těch, co se rádi hrabali v nejrůznějších alternativních hudebních formách.
"Ritual de lo habitual", vydaný v roce 1990 pak navázal dokonale na předchozí úspěch a prezentoval se hudebně mnohem vyzrálejším pojetím. Deska s největším hitem „Been Caught Stealing“,zajímavě ztvárněnou výpovědí lupiče obchodů, se umístila na prvních místech hitparád a i přes zvýšenou popularitu kapela pokračovala ve výstřelcích. Obal na desku vyobrazující sochu Farrella neprošel americkou cenzurou a konečný návrh, který už byl vydán obsahoval vložený papír s prvním článkem americké ústavy. Vrchol kapely pak přišel poté, co se rozhodla založit vlastní festival s názvem Lollapalooza ( zkráceně Lolla ). Na této každoroční akci vystupovali se vší pompézností, ovšem pouze jeden rok, tedy v roce 1991, kdy byl festival založen.V témž roce se totiž skupina zcela nečekaně rozpadla a až do roku 2002 se scházela jen při občasných společných vystoupeních, povětšinou se ale každý věnoval sólovým projektům. Jediné výjimky tvořily společně nahrané album „Kettle Whistle“ složené ze 2 nových písniček, demoverzí a koncertních nahrávek starších hitů a o rok dříve vydaný soundtrack k filmu „Private Parts“, vše nahrané už s novým basákem. Fanoušci se definitivně dočkali až v roce 2003, kdy bylo vydáno zatím poslední společné album „Strays“, po šestileté odmlce se znovu rozeběhl Lolla festival a úspěch alba v renomovaném žebříčku „Billboard“ znovu posunul kapelu na výsluní alternativního rocku.
... (celý článek)
Discografie a recenze
<