IRON MAIDEN - The Number Of The Beast

S dovolením bych přopojil také svoji tecenzi tohoto alba. S níže uvedými názory musím víceméně souhlasit. Album je to přelomové, pro mě asi druhé nejlepší od IM, ale je rozpůlené...na nasmrtelné hitovky a naprosto zbytečné a nepodařené kompozice...

1)Invanders (1) - hodně nenápaditá skladba, která nemá co nabídnout...ale buďme si vědomi..píše se rok 1982
2)Children Of The Damned (5) - a hned skok na...neskutečná skladba...úžasně procítěný Dickinsonův vokál prolínaný se sóly a vyhrávkami kytaristů k tomu naštvaný text. Loni v Ostravě..no vzpomeňte :o)
3)Prisoner (2) - přechod hard rocku v heavy metal, zpěvná, ale slabší věc
4)22 Accacia Avenue (3) - razantní kytary Dickinsonovi výška...předkolo před tím co bude následovat
5)The Number Of The Beast (4) - typická klasika IM na které jsme vyrostli...trošku už oposlouchaná..přeci jen už nám není 15...
6)Run To The Hills (4) - rozhodně bych ji nekritizoval, vygradování v Bruceův jekot má svoji sílu...ale možná až moc přeceněná..a taky bych se asi už bez ní na koncertech obešel..
7)Gangland (1) - tak k tomuhle snad ani nemám co napsat, jedna z nejslabších písní IM vůbec...
8)Total Eclipse (1) - píseň se sice o něco snaží ale nedaří se..přesto lepší než předchozí..
9)Hallowed Be Thy Name (5) - jen slova chvály.Postulát Heavy Metalu...kdo zažil na koncertě ví o čem mluvím...nápadité sloky..přechody mezi sóly..to se musí prostě slyšet..!!!

Chtěl jsem dát 5 hvězdiček...ale 3 totální zatmění na jednom albu je přece jen moc a ani HBTN to nevyváží...
reagovat

Pohazuju si u stolu s obalem od Number of The Beast a tak se na něho dívám a hned ho pochválím oproti kritikám, co zde padly. Obal je skvěle vyvedený, navíc poměrně chytrý. Všimněte si - velký Eddie ovládá na provázcích ďábla, ale copak ten má v ruce??? Figurku Eddieho, se kterou si také hraje, takže nevíme, kdo má koho ve své moci.

Ještě stále nepřejdu k desce, ale pozastavím se u prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Jakožto u mladé generace (1989) bylo zcela jisté, že moji rodiče buď budou discomagoři, reckeři, metalisti nebo depešáci. Můj otec je těžký metalista, takže jsem byl Maideny odmala obklopen (zvláštní, protože jeho nejoblíbenější kapelou jsou Judas Priest) a v mládí jsem prostě tuhle hudbu neměl moc rád. Teď když jsem už starší k této hudbě opravdu tíhnu a mám možná až moc pokroucený názor, ale Maiden jsou jedna z největších skupin historie.

Takže teď přejdu k desce. Úvodní Invaders mě musím přiznat mírně nudí a snažím se ho vždy co nejrychleji přeskočit. Následující Childern of The Damned je opravdu působivá, vyzařuje z ní snad všechno , co by mělo - bolest, nezřízená touha, tvrdost. Hlavně tedy, když Bruce zpívá refrén, tak ten Adrianův riff je opravdu naprosto fenomenální. Teď přeskočím všechny písně až k Hallowed Be Thy Name, protože je podle mě zbytečné rozpitvávat, jaké tam a tam hraje Dave arpegio, nebo na kolik dob je ta a ta skladba koncipována. Hallowed Be Thy Name je píseň, která vůbec v metalové hudbě nemůže nalézt konkurenta. Myslím, že příhodné srovnání je tady se Stairway To Heaven. To co je Stairway pro Led Zeppelin je Hallowed pro Maiden. Dokonalá basová linka, přesná bicí (i když Nico McBrain, by je zahrál asi lépe, ale Clive Burr měl úžasný feeling), zvraty, riffy, srdcervoucí zpěv - to všechno tahle skladba má.

Na konce co říct? Ne, není to pro mě nejlepší deska Maiden, ale přesto ji dám pět hvězd, jelikož dost změnila svět navíc se jedná o první desku s Brucem a Adrian Smith začal ukazovat, že je na stejné úrovni jako Dave Murray, pro mě dokonce na lepší. A Steve Harris konečně už netvořil úplně sám.

Nebudu o tom s nikým debatovat pět hvězd si tato deska zaslouží, i když jsem možná dost zaujatý.
reagovat

Apache @ 11.04.2008
"...v mládí jsem prostě tuhle hudbu neměl moc rád. Teď když jsem už starší..." Tak vzhledem k tomu, žes ročník 1989... No, opravdu jsi mě pobavil. :-) Ale to je v pohodě.

Mám tu čest být prvním, který napíše něco o "Ďáblovu číslu" od "Železné panny".

Začnu tím,