BYL JIMI HENDRIX NEJDŮLEŽITĚJŠÍM INSTRUMENTALISTOU ROCKU?
V čtenářské anketě renomovaného hudebního měsíčníku Q (v roce 1999) o 100 největších hudebních hvězd 20. století zbylo na Hendrixe 15. místo za Lennonem, McCartneyem, Cobainem, Dylanem, Presleyem, Bowiem, Madonnou, bratry Gallagherovými, Michaelem Stipem, Keithem Richardsem, Bobem Marleyem, Freddiem Mercurym a Frankem Sinatrou. Na závěr k 30. výročí pořádaného Woodstocku (1999) měli na jeho počest jamovat věhlasní kytaristé, ale proběhl pouze záznam Hendrixe improvizujícího na americkou hymnu - Star Spangled Banner z filmu Woodstock, a pár laserových efektů. Ani desítky let po smrti však není zapomenut, jeho nahrávky stále vycházejí, aby je mohly objevovat další generace.
Sice po užití prášků na spaní (život neohrožující množství), ale udušen vlastními zvratky zemřel v pátek 18. září 1970 dopoledne v Londýně. Ještě mu nebylo osmadvacet. Zemřel však v podstatě na vyčerpání z hektického života posledních dvou let. Kdosi pak napsal, že smrtí sedmadvacetiletých Briana Jonese, Hendrixe, Janis Joplinové a Jima Morrisona definitivně skončila skvělá šedesátá léta.
Přes nelehké dětství a vojnu ke kariéře
V žilách jeho předků se smísila černošská, indiánská a irská krev. Narodil se v Seattlu 27. listopadu 1942, otec byl právě na vojně a jméno Johnny Allen Hendrix mu dala matka. Manželství nebylo příliš šťastné. Matka měla zdravotní a finanční problémy. Děti často přebývaly u příbuzných, dva nejstarší synové začali povinou školní docházku v kanadském Vancouveru. Později žili u otce v Seattlu. V roce 1946 mu otec nechal změnil jméno na James Marshall Hendrix (Jimmy). Rodiče se rozvedli, když mu bylo jedenáct, matka, kterou moc neznal o pět let později zemřela. Žil v rodině s otcovou druhou ženou a dětmi z obou manželství. Už ve čtyřech zkoušel hrát na harmoniku, později na housle a piano. Nejvíce mu však učarovala kytara, dlouho hrával na vypůjčenou - zkoušel podle oblíbených bluesmanů. První vlastní kytaru měl v sedmnácti, první elektrickou mu otec koupil o rok později. To už hraje v první kapele Rocking Kings. Ač levák, zásadně hrává na pravé kytary, které si upravuje a osazuje strunami v obráceném pořadí. Protože neudělal postupové zkoušky, končí měsíc před osmnáctými narozeninami se školou. „Na školu jsem nebyl,“ řekl později. „Otec prej, že musím jít pracovat. Pár tejdnů jsem s otcem dělal.“ Pomoc při úpravách zahrad, ani další vyzkoušená zaměstnání ho však neuspokojovala a hraní jej ještě neuživilo. Krátce po sobě byl dvakrát policií přistižen v ukradeném autě. Na sedm dní se dostává do vězení a hrozí mu trest. Pouze podmíněný dostane poté, co se přihlásí do armády. Od května 1961 do července 1962 absolvuje výcvik a stává se parašutistou (26 seskoků). Při posledním seskoku si zlomil kotník. Během léčení si vymyslel ještě bolesti zad, takže je z armády propuštěn. Na vojně se spřátelil s baskytaristou Billy Coxem. Založili kapelu Casuals, s níž občas vystupovali. Když dva měsíce po Hendrixovi dosloužil i Cox, odjíždějí do Nashvillu, kde společně začínají profesionální kariéru. Během následujících tří let vystřídá hraní u mnoha zaměstnavatelů. Hraje s Isley Brothers, Valentinos, s bratry Womackovými, Samem Cookem, Little Richardem, ale i Ikem a Tinou Turnerovými, Kingem Curtisem a Curtisem Knightem. V létě 1966 má v New Yorku konečně vlastní kapelu s Randy Wolfem. Pseudonym Randy California, pod nímž se tento kytarista později proslavil jako vedoucí kapely Spirit, vymyslel právě Hendrix. Název kapely se několikrát změnil až na konečné Jimmy James & Blues Flames. Na repertoáru jsou zejména úpravy přejatých skladeb jako Hey Joe nebo Dylanovo Like A Rolling Stone, objevují se však také první Hendrixovy autorské pokusy. 5. července Blues Flames na doporučení známé vidí v Café Wah baskytarista britských The Animals Chas Chandler uvažující o dráze manažera a producenta. O dva měsíce později skončilo jeho poslední turné s Animals a Chandler přesvědčil Hendrixe, aby s ním odletěl do Anglie. Tímto dnem se na čtyři roky, které mu zbývají, jeho život řítí
Zběsilým tempem
Při odchodu do Anglie si změnil jméno na Jimi. Chandler zajistil spoluhráče (původně kytaristu Noela Reddinga na basu a bubeníka Johna "Mitche" Mitchella), aparaturu, nahrávací smlouvu i pracovní povolení. Produkuje první nahrávky kapely nazvané THE JIMI HENDRIX EXPERIENCE. První singl Hey Joe se nahrává několikrát - zvukaři si nemohou poradit ze zvukem kytary. Jimi velmi rychle skládal, a tak pro něj nebyl problém vydat v sedmašedesátém hned dvě výborná alba skvělými skladbami nabité Are You Experienced? (květen resp. v USA srpen 1967) a místy jemnější Axis: Bold As Love (12/1967 resp. 1/1968). Úspěch se dostavuje okamžitě po oficiální koncertní premiéře v pařížské Olympii na konci šestašedesátého. Chandler vymyslí, jak upoutat tisk - při jednom z prvních britských koncertů vzplane na závěr kytara. První tři singly a obě alba se prodávají skvěle, vyjde také první americké turné. Obdivovateli Hendrixe se stávají nejslavnější kytaristé jako Jeff Beck, Eric Clapton a Pete Townshend. Paul McCartney Experience doporučí na festival v Monterey, kde byli nadšeně přijati. V osmašedesátém vzniká za účasti hostů jako Al Kooper, Steve Winwood, Jack Casady, Buddy Miles, Bill Cox vrcholné dílo - dvojalbum Electric Ladyland (10/1968), poslední studiová deska pod Jimiho kontrolou. Obsahuje další klenoty jako geniální úpravu Dylanova All Along The Watchtow
